95 Co 365/2024 - 157

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Ing. Václava Beneše a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] zastoupená [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o zaplacení 217 499,70 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 1. 2024, č. j. 20 C 242/2023-122 a usnesení ze dne 9. 4. 2024, č. j. 20 C 424/2023-121, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 4. 2024, č. j. 20 C 424/2023-121 se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 38 858 Kč do 28 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobců [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích (dále jen “okresní soud”) uložil žalované zaplatit žalobcům k rukám společným a nerozdílným 217 000 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2022 do zaplacení, a to do 28 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 499,70 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2022 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobcům k rukám právního zástupce žalobců na plné náhradě nákladů řízení 235 828 Kč, a to do 28 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud po provedení všech žalovanou navržených důkazů shledal, že neprokázala titul k ponechání si částek 100 000 Kč, 90 000 Kč a 10 000 Kč, tj. neunesla důkazní břemeno, které jí tížilo o tom, že byla mezi ní a zůstavitelem [Jméno zainteresované osoby 0/0] ([Anonymizováno] [datum]) uzavřena smlouva k tomu ji opravňující. Okresní soud uzavřel, že ani první transakce (převod 100 000 Kč dne 25. 7. 2021 z účtu zůstavitele na účet žalované) nemohla proběhnout, jak žalovaná vypověděla. Ohledně dalších převodů (30. 7. 2021 částka 90 000 Kč, 17. 8. 2021 částka 17 000 Kč) okresní soud uzavřel, že zdravotní stav zůstavitele přinejmenším po většinu času vylučoval jeho schopnost projevit vážnou a určitou vůli k takovému jednání a pokud žalobkyně nabídla k jejímu prokázání jediný důkaz – svou účastnickou výpověď, tuto okresní soud hodnotil v klíčových okolnostech jako nevěrohodnou a účelovou. Žalovanou tvrzený důvod jednání odporoval jejímu vlastnímu vyjádření o tom, že ji dříve [Jméno zainteresované osoby 0/0] informoval o tom, že je pro případ jeho úmrtí její zaopatření vyřešeno (způsob zaopatření nebyl konkretizován). Okresní soud vzal za prokázané, že žalovaná měla přístup k notebooku i telefonu zůstavitele i to, že žalovaná převáděla prostředky rovněž z podnikatelského účtu zůstavitele (to vyplynulo z úředních záznamů předložených žalobci a z jejich předžalobních výzev adresovaných žalované). Okresní soud poukázal na to, že zcela vyvrácena byla tvrzení žalované o absenci přístupu k účtům zůstavitele před jeho poslední hospitalizací, když sama potvrdila, že ji zůstavitel do svých záležitostí zasvěcoval, měla přístup do notebooku zůstavitele i do jeho telefonu, věděla, kde je zůstavitelem uchováván PIN k platební kartě a při výslechu sama uvedla, že již před převodem věděla i to, kde uchovává heslo k účtu. Okresní soud vyšel z toho, že z důkazů v řízení provedených vyplývalo, že jednání zůstavitele bylo ryze reaktivní, neiniciativní, bez vyvolání kontaktu jinou osobou byl uzavřený do sebe. Bez dobře vymezeného kontextu bylo obtížné pochopit význam jeho sdělení a dospět k jistotě, zda pochopil význam otázky (jen se usmál nebo pronesl jen neurčité slovo, či na většinu podnětů odpovídal ano). Okresní soud tak uzavřel, že pro žalovanou (zůstaviteli blízkému člověku) bylo relativně snadné přimět jej k souhlasnému vyjádření, případně, že žalovaná mohla dospět k nesprávnému pochopení jeho odpovědi. K dosažení jeho reakce bylo možno zůstaviteli klást pouze jednoduché, uzavřené otázky, kterými bylo možno určovat směr konverzace, působit na její průběh i výsledek a vyhnout se problematice, která ho s ohledem na zdravotní stav nenapadla, resp. nebyl schopen ji v dialogu nadnést a prosadit, a která by mohla vyvolat nesouhlasné vyjádření. Žalovaná připustila, že zůstavitel převody provést nemohl a předestřela postup, kterým vyjadřovala částky a čekala na souhlasné vyjádření. Okresní soud její výpovědi neuvěřil i s ohledem na to, že první transakce, jak bylo prokázáno, se uskutečnila v době, kdy žalovaná informovala SMS dceru zůstavitele, že tento spí. Okresní soud rovněž shledal, že byl prokázán takový zdravotní stav zůstavitele, z něhož nelze bez dalšího uzavřít, že případný souhlas s převodem peněz chápal jako darování či pouze jako opatření pro jejich zpřístupnění pečující osobě v své nemohoucnosti, nebo zda požadavek vznesený žalovanou (pečující osobou) nepociťoval tak, že nemá na výběr, což mohlo ovlivnit kvalitu jeho vůle. Jako podstatnou okolnost okresní soud hodnotil v této souvislosti, že žalobkyně omezovala rozsah kontaktů zůstavitele s rodinnou a trávila s ním nejvíce času sama, případně na kontakty dohlížela, čímž fakticky mohla zvyšovat jeho pocit závislosti na ní. Okresní soud zdůraznil, že žalované nic nebránilo, aby (obdobně, jako při plánování svatby) avizovala převod prostředků osobě schopné posoudit uskutečnitelnost jednání, případně jej zaštítit. Rovněž okresní soud uzavřel, že jako partnerka byla žalovaná oprávněna zůstavitele zastupovat (§ 49 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), nikoliv však jednat v jeho neprospěch, v konfliktu s jeho zájmy, kdy provedenými převody byl účet zůstavitele téměř vyprázdněn (k okamžiku smrti činil zůstatek 1 656,45 Kč). Po právní stránce okresní soud uplatněný nárok posoudil podle § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Okresní soud neshledal překážku platného uzavření smlouvy darovací ve způsobu případného projevu vůle spočívajícím např. v kývnutí, či gestu, ale v absenci důkazu o projevu vůle zůstavitele (např. zachycení jednání na videonahrávce). Tato okolnost znemožnila hodnocení takového projevu vůle, který jen kuse a nevěrohodně popsala žalovaná, kdy pouze z její účastnické výpovědi vyplývalo, že se zůstavitel (naposledy v nemocnici) aktivně zajímal o něco komplexnějšího, například zhotovení plotu či platby za domácnost, resp. sám projevil zájem jet na soustředění či jít do bazénu. Výpověď žalované v tomto směru hodnotil jako osamocenou, když z provedených důkazů vyplývalo, že u prokázaných aktivit zůstavitele, byl tento neustále podporován další osobou, nevyplývalo z nich, že s nimi iniciativně přišel sám, kdy naopak z těchto vyplývalo pasivní a ryze reaktivní chování zůstavitele. Stejně okresní soud uzavřel ohledně výběru částky 10 000 Kč z účtu zůstavitele přes bankomat dne 28. 7. 2021, neboť takový výběr neodpovídal dosavadnímu běžnému hospodaření v domácnosti zůstavitele spočívající v tom, že žalovaná používala platební kartu zůstavitele přímo k platbám u obchodníků, čemuž odpovídalo to, že po 24. 7. 2021 uskutečnila 14 nákupů (včetně dvou posledních předmětných transakcí). Okresní soud proto uzavřel, že důvodem výběru částky 10 000 Kč z účtu zůstavitele nemohla být potřeba zajištění prostředků na běžnou spotřebu společné domácnosti, kdy žalovaná ani neprokázala, jak předmětnou částku použila, když navíc výběr uskutečnila druhý den po převodu částky 100 000 Kč na svůj účet, tj. v předmětné době disponovala dostatečnými prostředky k zajištění chodu domácnosti. V souvislosti s převody částek 90 000 Kč a 17 000 Kč, okresní soud zdůraznil, že těmito byl účet dvakrát po sobě téměř vyprázdněn (částka 17 000 Kč byla vybrána v den, kdy byl na jeho účet připsán invalidní důchod zůstavitele). Rozhodnutí o zamítnutí žaloby co do částky 499,70 Kč okresní soud odůvodnil tím, že se jednalo o nákup provedený za života zůstavitele, který odpovídal dosavadnímu společnému hospodaření domácnosti zůstavitele a žalované.

3. Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud odůvodnil výsledkem řízení, v němž žalobci byli převážně úspěšní (nad 99 %). Okresní soud proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. uložil žalované zaplatit žalobcům náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení sestávajících z odměny advokáta za 12 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, za účast na jednání dne 27. 9. 2023, podání ze dne 11. 10. 2023, účast na jednání dne 30. 11. 2023 (v délce trvání více než 4 hodiny), účast na jednání dne 17. 1. 2024, účast na jednání dne 25. 10. 2023 (v délce trvání více než 4 hodiny) po 14 688 Kč podle § 7 bod 6 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), paušální náhrady hotových výdajů za 12 úkonů po 300 Kč podle § 13 a. t., celkem 179 856 Kč. Okresní soud rovněž žalobcům přiznal náhradu cestovních výdajů za užití motorového vozidla ke 4 cestám v délce 187 km k jednání soudu z [Anonymizováno] a zpět (2x vozidlem Volvo XC60 se spotřebou 6,8 litru motorové nafty a následně 2x [jméno FO] se spotřebou benzinu 6,8 litru (obojí dle předložených technických průkazů)) ve výši 2x 1 411 Kč, 1 497 Kč a 1 534 Kč a náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestou k jednání soudu a to, 4 x 5 započatých půlhodin za jednu cestu z [Anonymizováno], tj. celkem tedy 20 promeškaných půlhodin a 100 Kč dle § 14 a. t., celkem 2 000 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto všech částek a náhradu za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 8 700 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované zaplatit náhradu nákladu řízení k rukám advokáta účastníků. Lhůtu splatnosti určil soud delší ve smyslu§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s ohledem na poměry žalované, která pravděpodobně není schopna tuto splnit z vlastních prostředků, a bude jí tak umožněno např. uzavřít dohodu o splátkovém kalendáři.

4. Rozhodnutí o nákladech státu (vyplacené svědečné) vyhradil okresní soud do samostatného usnesení, doručovaného společně s rozsudkem.

5. Usnesením ze dne 9. 4. 2024, č. j. 20 C 424/2023-121 okresní soud žalované uložil povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Teplicích na náhradě nákladů řízení 1 140 Kč do 35 dnů od právní moci tohoto usnesení, když s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. uzavřel, že žalovaná byla v řízení převážně neúspěšná, a proto je povinna (dle výsledku řízení) uhradit náklady placené státem spočívající v zaplaceném svědečném [jméno FO]. Lhůtu k plnění stanovil okresní podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., jako delší s ohledem na větší počet platebních povinností žalované.

6. Žalovaná podala odvolání, kterým napadla rozsudek okresního soudu ve výroku I. a III. a rovněž odvoláním napadla usnesení ze dne 9. 4. 2024, č. j. 20 C 424/2023-121, o nákladech státu z důvodu nesprávného právního posouzení. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věci vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolání proti rozsudku okresního soudu žalovaná odůvodnila tím, okresní soud nereflektoval, že důkazní povinnost ohledně vlivu zdravotního stavu zůstavitele na jeho schopnost právně jednat měli žalobci, kteří důkazní břemeno neunesli. Nesouhlasila se závěry okresního soudu, že onemocnění zůstavitele omezilo jeho schopnost činit rozhodnutí a způsobilost projevovat vážnou určitou vůli. Poukázala na výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a rovněž na videozáznam, z nichž vyplývalo, že zůstavitel srozumitelně a jasně slovně reagoval na okolní situace. Z fotografií založených ve spise dle žalované vyplývá, že zůstavitel je na nich uvolněný, usměvavý a na první pohled orientovaný. Poukázala na to, že všichni svědci vnímali zůstavitele po dobu spíše minut, přesto většina z nich popsala, že byl v některých situacích schopen sám omezeně komunikovat, samostatně reagovat a rozhodovat se, tj. byl schopen projevit vůli navenek, byť mohlo jít o tzv. světlé chvilky. Zdůraznila, že svědkové nejsou schopni ani subjektivně popsat vnitřní procesy týkající se myšlení a rozhodování zůstavitele. Přes prokázanou diagnózu (rakovina mozku), nebylo v řízení prokázáno, že zůstavitel nemohl právně jednat, tj. že jeho kognitivní funkce byly ovlivněny a omezovaly jej v právním jednání, zejména, když prokazatelně různě reagoval a komunikoval. Pokud žalobci namítali možné omezení svéprávnosti zůstavitele, byli povinni toto prokázat, ale v řízení relevantní důkaz neoznačili ani nepředložili, když tímto mohl být znalecký posudek, či lékařská zpráva. Okresní soud nezajistil zpracování znaleckého posudku ani postupem podle § 120 odst. 2 o. s. ř., proto nesprávně uzavřel, že zůstavitel ztratil schopnost právně jednat (projevovat vůli), čímž zatížil řízení vadou, která činí nesprávnými i jeho právní závěry. Žalovaná namítala rovněž vnitřní rozpornost a nepřezkoumatelnost rozsudku, když okresní soud vzal v úvahu převody z podnikatelského účtu zůstavitele, ačkoliv tyto nebyly předmětem dokazování. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že sňatek se zůstavitelem nemohl prospět jiné osobě, než jí, když okresní soud sám současně uvedl, že sňatek má nepochybně emoční aspekty a mohl zůstavitele i v jeho stavu potěšit, dojmout a umožnit mu potěšit blízkou osobu. Namítala, že okresní soud označil darování za závažné právní jednání a současně za relativně jednoduchý typ dvoustranného závazku. Poukázala v této souvislosti na § 4 zákona č. 89/2012 Sb., dle kterého má každá svéprávná osoba rozum průměrného člověka a § 554 a 574 téhož zákona a namítala, že okresní soud neměl právní jednání bez relevantních důkazů zpochybnit a měl mu poskytnout ochranu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a uložil žalobcům zaplatit jí náhradu nákladů řízení.

7. Žalobci se k odvolání žalované písemně vyjádřili tak, že odvolání je nepřesvědčivé a nedůvodné. Dle žalobců okresní soud pečlivě provedl všechny důkazy, jejich hodnocením se podrobně zabýval a své závěry pečlivě popsal v odůvodnění rozhodnutí. Poukázali na to, že okresní soud přistoupil k výslechu žalované až po výslechu svědků, kterým byla přítomna a v souladu s nimi upravila svou výpověď. Připomněli, že žalovaná přišla s novou verzí popisu okolností převodu prostředků až při jednání soudu dne 30. 11. 2023, kdy popřela svá předchozí konstantní tvrzení o tom, že zůstavitel samostatně tyto převody provedl. Novou verzi předložila s vědomím výsledků předchozího dokazování o tom, že zůstavitel nebyl schopen samostatně ovládat elektroniku, tj. ani mobilní telefon ani elektronické bankovnictví. Až v této situaci začala tvrdit, že si zůstavitel několikrát spontánně uvědomil, že by ji měl zajistit několika zvláštně nezaokrouhlenými částkami. Uvedenými transakcemi přitom došlo vždy k téměř vynulování zůstatku na účtu zůstavitele, kdy okresní soud správně přihlédl k tomu, že takto tomu bylo i v případě firemního účtu [Anonymizováno]-[právnická osoba]. Žalobci zdůraznili, že o platbách z účtu se dozvěděli až v dědickém řízení v březnu 2022, tj. 7 měsíců po smrti zůstavitele, kdy od žalované se nedozvěděli ničeho, a to ani, když její vysvětlení žádali, resp. žalovaná přišla s neuvěřitelnou verzí zcela neodpovídající situace zůstavitele, což vedlo žalobce k podání trestního oznámení a žaloby. V trestním řízení žalovaná neuvedla verzi sdělenou okresnímu soudu, ale vždy tvrdila, že neměla do elektronického bankovnictví zůstavitele přístup, proto ani v tomto řízení nelze přikládat zvýšený význam její výpovědi, když svá tvrzení účelově mění a upravuje. S ohledem na žalobní tvrzení bylo povinností žalované, na jejíž účet byly poukázány předmětné částky a tato si je ponechala, tvrdit a prokázat důvod takového jednání. V tomto směru je vysvětlení žalované o uzavření několika různých darovacích smluv vzhledem ke zdravotnímu stavu zůstavitele jen stěží uvěřitelné, když zůstavitel nebyl schopen právního jednání spočívajícího v darování finančních prostředků. V kontextu celé věci bylo na žalované, aby prokázala, že smlouvy byly uzavřeny, k čemuž však nedošlo, když provedenými důkazy (SMS komunikací žalobkyně a žalované dne 25. 7. 2021) byla prokázána nepravdivost tvrzení žalované ohledně převodu částky 100 000 Kč. Žalobci poukázali na to, že další převody byly prováděny většinou v noci. Okresní soud dle žalobců pečlivě a logicky zhodnotil provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti a získal tak přesvědčivý popis stavu zůstavitele. Popírá-li žalovaná výsledky provedeného dokazování, bylo na ní, aby tvrdila a prokázala, v čem je hodnocení okresního soudu nesprávné, což však neučinila. Souhlasili s okresním soudem, že výběr částky 10 000 Kč nedopovídal dosavadnímu běžnému hospodaření žalované a zůstavitele, stejně jako převod finančních prostředků na její účet. Dle žalobců zůstavitel v době předmětných převodů nemohl znát stav svého účtu, byla to žalovaná, kdo zjevně volil převáděnou částku dle aktuálního stavu tak, aby na účtu téměř nic nezůstalo. Dle žalobců výběr částky 10 000 Kč a platba 499,70 Kč dokreslují snahu žalované získat všechny prostředky z účtu a tento ponechat „prázdný“ pro dědické řízení. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. a III. jako věcně správný potvrdil.

8. Výrok II. rozsudku, který nebyl odvoláním napaden, již samostatně nabyl právní moci a nebyl předmětem odvolacího přezkumu.

9. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a III. a usnesení ze dne 9. 4. 2024, č. j. 20 C 424/2023-121, o náhradě nákladů státu, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), přičemž přihlížel i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je nedůvodné.

10. Okresní soud zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé, když vyšel z provedených důkazů, které v písemném vyhotovení rozsudku řádně zhodnotil. Správným odvolací soud shledal i právní posouzení zjištěného skutkového stavu okresním soudem.

11. V předmětné věci bylo okresním soudem zejména správně zjištěno, že k tíži účtu zůstavitele [Jméno zainteresované osoby 0/0] č. [tel. číslo] vedeného [právnická osoba]. byly v době, kdy jeho zdravotní stav vylučoval, že by mohl sám provádět operace v elektronickém bankovnictví, resp. sám vybírat prostředky z bankomatu, zaúčtovány transakce, kterými se finanční prostředky zůstavitele v celkové výši 217 000 Kč dostaly do dispozice žalované. Konkrétně byl dne 25. 7. 2021 (10:49) proveden převod částky 100 000 Kč (odchozí okamžitá úhrada) ze shora uvedeného účtu zůstavitele na účet žalované č. [č. účtu]; dne 28. 7. 2021 byl zaúčtován výběr z účtu zůstavitele jeho kartou prostřednictvím bankomatu ve výši 10 000 Kč (žalovaná potvrdila a doložila stvrzenkou o výběru, že dne 26. 7. 2021, 12:24 hodin částku 10 000 Kč z účtu vybrala, zůstatek účtu činil 99 912,72 Kč); dne 30. 7. 2021, 23:08 hodin proveden převod částky 90 000 Kč (okamžitá odchozí úhrada) na shora uvedený účet žalované; dne 17. 8. 2021, 11:22 převod částky 17 000 Kč (odchozí okamžitá úhrada) rovněž na účet žalované. Okresním soudem provedenými důkazy bylo prokázáno, že zůstavitel – otec žalobců byl od [datum], 11:33 hodin do [datum] hospitalizován na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba][Anonymizováno], kam jej přivezla žalovaná pro bolesti hlavy (motolici), výpadky paměti a dezorientaci; popsané zdravotní problémy v té době měly trvat asi týden. Vyšetřením zůstavitele byly zjištěny oboustranně meta léze postihující bílou i šedou hmotu mozkovou. Stav zůstavitele se zhoršil „během víkendu“ (pozn. odvolacího soudu [datum] sobota, [datum] neděle) tak, že pro jeho „nespolupráci“ a zmatenost, bylo upuštěno od původně indikované radioterapie. Na žádost rodiny byl zůstavitel dne [datum] propuštěn do domácí péče. Žalovaná uvedla, že zmatenost a nespolupráce zůstavitele spočívala v tom, že v noci chodil po pokojích, obtěžoval pacienty a poškozoval vybavení, sestra si stěžovala, že byl „ošklivý“ k personálu. Zůstaviteli byla indikována paliativní léčba, předepsány léky na bolest v tabletové formě při bolestech hlavy. Z videozáznamů ze dne 26. 7. 2021, 29. 7. 2021, 30. 7. 2021, 14. 8. 2021 (natočených žalobkyní a [jméno FO]) a z výpovědí svědků, okresní soud správně zjistil vyjadřovací (verbální i motorické) schopnosti zůstavitele, fyzické projevy jeho onemocnění a jejich průběžné zhoršování, odvolací soud v tomto směru na skutková zjištění okresního soudu popsaná řádně v odůvodnění napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje. Dne [datum] zůstavitel [Jméno zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno]; dle usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 11. 2022, č. j. 35 D 1200/2021-297 na základě dohody dědiců pohledávku za žalovanou na vydání 237 000 Kč nabyli oba žalobci. Účet č. [č. účtu] patřil dle usnesení zůstaviteli a jeho zůstatek ke dni úmrtí činil 1 656,45 Kč. Z usnesení o dědictví dále vyplývá, že na firemním účtu zůstavitele č. [č. účtu] byl záporný zůstatek ve výši 19 021 Kč, úvěr z kreditní karty č. [hodnota] činil 26 770,58 Kč. Žalovaná tvrdila, že zůstavitel sám opakovaně (jednotlivě ve všech čtyřech případech), aniž toto sama iniciovala, samostatně projevil vůli jí darovat uvedené částky tak, že vyjádřil úmysl jí převést nějakou částku (řekl slovo “převod”). Vznik dohody ohledně částky 100 000 Kč v době hospitalizace zůstavitele popsala žalovaná tak, že ona říkala částky a zůstavitel zvednutím palce odsouhlasil částku 100 000 Kč. Uvedla, že do internetového bankovnictví z telefonu zůstavitele příkaz zadala ona. Současně tvrdila, že všechny převody prováděla v přítomnosti zůstavitele na jeho pokyn. Další převody prováděla doma z počítače, rovněž platila kartou zůstavitele. K výběru částky 10 000 Kč uvedla, že tento byl předem domluven, bližší podrobnosti neuvedla. Žalovaná, stejně jako slyšení svědci, vyjadřovací schopnosti zůstavitele v době po hospitalizaci v červnu 2021 popsala tak, že se vyjadřoval převážně dvěma slovy, konkrétní částky mu nerozuměla, tak se ho ptala a on říkal ne, nebo ano. Potvrdila, že z účtu zůstavitele (v jeho přítomnosti) realizovala i jiné platby, např. úhradu hospicu (snad platila elektřinu). K vybrané částce 10 000 Kč uvedla, že z této platila nákupy jídla, pohoštění návštěv, za převoz zůstavitele sanitkou asi 3 000 Kč, provedení tvrzených úhrad nedoložila.

12. Okresní soud zjištění učiněná z provedených důkazů správně zhodnotil tak, že [Jméno zainteresované osoby 0/0] nebyl v rozhodné době schopen sám ovládat elektronické bankovnictví prostřednictvím mobilního telefonu, ani notebooku. Tento závěr je podložen jak výpověďmi svědků, tak videozáznamy, z nichž vyplývá, že zůstavitel v rozhodné době byl motoricky omezen tak, že nebyl schopen se sám najíst, ani se obléknout, elektronická zařízení sám nepoužíval, jeho e-mailovou komunikaci vyřizovala žalovaná (viz emailová zpráva ze dne 27. 7. 2021 z emailové adresy zůstavitele, kterou žalovaná sdělila [jméno FO], že zdravotní stav zůstavitele „neodpovídá možnosti vykonávat jakoukoliv činnost“). Rovněž ze záznamů, shodně jako z výpovědí svědků vyplývá, že zůstavitel měl v rozhodné době výrazně narušenou schopnost verbální komunikace, vyjadřoval se max. jedním, či dvěma obtížně srozumitelnými slovy. Výpovědí svědků rovněž bylo prokázáno, že komunikoval pouze omezeně a téměř výhradně o tématech, která mu byla předložena, sám aktivně témata ke komunikaci nenabízel, komunikaci aktivně neinicioval, někdy navazoval pouze oční kontakt, reagoval spastickým pláčem.

13. Správný je výsledek hodnocení provedených důkazů, o tom, že těmito bylo vyvráceno původní tvrzení žalované, že jí zůstavitel předmětné prostředky ve všech případech daroval tak, že osobně zrealizoval prostřednictvím elektronického bankovnictví všechny tři bankovní převody, u kterých mu pouze asistovala. Rovněž správně okresní soud zjistil, že žalovaná dlouhodobě se souhlasem zůstavitele používala jeho platební kartu a znala PIN, resp. věděla, kde je uložený (viz výpověď [jméno FO] dle protokolu o výslechu svědka [datum], výslech žalované) a sama bez přítomnosti zůstavitele používala jeho notebook, resp. jeho elektronické bankovnictví (viz úřední záznam [datum] o podání vysvětlení žalobkyně, protokol [datum] o výslechu [jméno FO], [Anonymizováno]. [datum], úřední záznam [datum] o podání vysvětlení [jméno FO]).

14. Okresní soud rovněž správně přihlédl k vlastnímu vyjádření žalované, která o důvodu převodů prostředků na její účet tvrdila, že jí zůstavitel prostředky převedl, aby jednak zajistil chod společné domácnosti a rovněž, aby zajistil žalovanou, která se o něho celodenně starala. K výběru z bankomatu uvedla, že tento provedla na žádost zůstavitele, který jí k tomu dal svou platební kartu a PIN s tím, že dle jejího posledního vyjádření jí byla zůstavitelem tato částka darována, kdy dříve uvedla, že se jednalo o peníze na domácnost, které byly na výdaje domácnosti spotřebovány. K výzvě okresního soudu k označení důkazů k tvrzení o darování jednotlivých částek žalovaná označila pouze svůj účastnický výslech s odůvodněním, že darování nebyl přítomen nikdo jiný než zůstavitel a žalovaná. Jiný důkaz o uzavření darovací smlouvy žalovaná neoznačila ani po řádném poučení okresního soudu podle § 118b odst. 1 o. s. ř., jehož se jí dostalo při jednání dne 27. 9. 2023.

15. Podle § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

16. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

17. Dokazování ve sporném řízení je založeno na zásadě, že určitou pro věc právně významnou skutečnost prokazuje ten, kdo s její existencí (a důkazem o ní) spojuje pro sebe příznivé právní důsledky.

18. V předmětné věci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že se do majetkové sféry žalované prostřednictvím tvrzených převodů a výběru z bankomatu dostaly prostředky zůstavitele [Jméno zainteresované osoby 0/0] v celkové výši 217 000 Kč. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu týkající se rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na jeho základě si směl převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5215/2017, ze dne 26. 8. 2019 sp. zn. 28 Cdo 2080/2019, ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4268/2019, a ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1991/2020).

19. Podle ustanovení § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

20. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů je myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědi účastníka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k jeho zájmu na výsledku řízení, jeho rozumové a duševní úrovně, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2992/2009, uveřejněného pod č. 39 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2012, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3341/2006). Soud je přitom povinen hodnotit všechny důkazy, které provedl; nemůže si libovolně vybrat, které důkazy bude hodnotit, a ke kterým se nevyjádří.

21. Odvolací soud může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být, proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných, než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

22. Odvolací soud v předmětné věci neshledal pochybení okresního soudu v rámci hodnocení jím provedených důkazů. Okresní soud správně hodnotil výpovědi slyšených svědků i žalované, z nichž vyplývalo, že zůstavitel sám komunikoval jen velmi omezeně, komunikaci zásadně neinicioval, v tomto směru byl převážně pasivní, tyto závěry okresní soud učinil na základě komparace výpovědí svědků s videozáznamy, resp. na nich zachycenými projevy zůstavitele, z nichž správně dovodil, že ani z těchto nevyplývají jiné projevy zůstavitelova chování, než zásadně pasivní a reaktivní, ani z nich nelze dovodit, že by v jinou denní dobu, či bez přítomnosti dalších osob, mohl zůstavitel spontánně navrhnout (způsobem nevylučujícím pochybnosti o jeho vůli) žalované uzavření darovací smlouvy. Zejména nelze z projevů zůstavitele usuzovat, že mohl v každém jednotlivém případě žalovanou tvrzeného darování, srozumitelně, samostatně – bez iniciace další osobou, učinit návrh, aby bezúplatně přijala do svého vlastnictví jednotlivé (žalovanou převedené) částky. Okresnímu soudu lze toliko přisvědčit v tom, že všichni slyšení svědci popsali jednání zůstavitele jako reaktivní, bez vyvolání kontaktu jinou osobou byl zůstavitel převážně uzavřený do sebe (na tomto závěru nic nemění vyjádření svědka [jméno FO], který zmínil, že jednou se jej zůstavitel sám zeptal na to, co se dělo v hasičárně, když současně tento svědek potvrdil, že schopnost zůstavitele komunikovat se rychle zhoršovala). Z původní verbální komunikace několika slovy, „později” (jde o období cca 3 týdnů, byla-li hospitalizace zůstavitele byla ukončena dne [datum] a dne [datum] [Anonymizováno]) komunikoval pouze posunky a komunikaci v době posledního týdne před smrtí zůstavitele svědek popsal tak, že to bylo hrozné. S ohledem na uvedené, lze přisvědčit okresnímu soudu, že případná vyjádření (verbální i nonverbální) zůstavitele, byla bez dobře vymezeného kontextu jen obtížně pochopitelná. Okresní soud rovněž správně v kontextu provedených důkazů hodnotil stav zůstavitele potud, že zřejmě nebylo pro blízkého člověka obtížné vyvolat jeho souhlasné vyjádření, a to zejména za pomocí jednoduchých, uzavřených otázek, na které mohl odpovědět jednoslovně. Rovněž okresní soud správně zhodnotil skutečnosti vyplývající z SMS komunikace proběhlé mezi žalovanou a žalobkyní dne 25. 7. 2021, kdy žalovaná zprávou odeslanou v 9:42 žalobkyni sdělila, že zůstavitel spí a nemá se budit, neboť „v noci zlobil“, v 9:44 hodin žalovaná vysvětlila k jejímu dotazu, že zůstavitel v noci „cestuje”, budí pacienty, opět si vytrhl kanylu a chce domů. Další zprávou z 10:20 hodin sdělila žalovaná, že zůstavitel znovu spí, když ho před tím vzbudila škytavka. Přestože komunikace mezi účastnicemi probíhala do 11:13 hodin, nezmínila žalovaná později, že by byl zůstavitel vzhůru. Okresní soud proto důvodně učinil závěr o nepravdivosti tvrzení žalované o tom, že s ní zůstavitel dne 25. 7. 2021 v době kolem 10:49 hodin uzavřel darovací smlouvu ohledně částky 100 000 Kč, které měla dle jeho pokynu a v jeho přítomnosti převést na svůj bankovní účet, když toto tvrzení je v přímém rozporu s informacemi, které žalovaná dne 25. 7. 2021 poskytla žalobkyni. Informace, kterou žalovaná podala žalobkyni, kolem 10. hodiny uvedeného dne, okresní soud správně hodnotil v kontextu skutečností vyplývajících z dalšího okresním soudem provedeného důkazu, a to zprávy o hospitalizaci zůstavitele. Z této vyplývá, že ze dne 24. 7. 2021 na 25. 7. 2021 došlo ke zhoršení stavu zůstavitele, že v noci nespal, pohyboval se po oddělení a budil ostatní pacienty, z čehož logicky vyplývá jeho únava a spánek následujícího dne dopoledne. Shora popsané důkazní situaci proto zcela odpovídá závěr okresního soudu o nevěrohodnosti výpovědi žalované o darování částky 100 000 Kč dne 25. 7. 2021, 10:49 hodin. Správným je rovněž závěr okresního soudu o zhoršujícím se zdravotním stavu zůstavitele, kterážto skutečnost vyplývala nejen z výpovědí všech svědků (jak odvolací soud konstatoval výše), tak z SMS zprávy předložené svědkyní [jméno FO], kterou jí žalovaná dne 1. 8. 2021 sdělila k jejímu dotazu, že stav zůstavitele je velmi špatný („…s [Anonymizováno] je to hodně blbý”), že nekomunikuje, neví o sobě, pročež nelze shledat nesprávným závěr okresního soudu o tom, že ani ohledně převodů realizovaných dne 30. 7. 2021 a 17. 8. 2021 žalovaná neprokázala, že zůstavitel uzavřel s žalovanou smlouvu, resp. projevil vůli jí do vlastnictví bezúplatně převést částky 90 000 Kč a 17 000 Kč, když rovněž z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], sestry hospicové péče, vyplynulo, že při její návštěvě dne 29. 7. 2021 nebylo možno se zůstavitelem vůbec komunikovat, když neodpovídal ani v lucidním stavu, navazoval maximálně oční kontakt. Ani z dalších záznamů sestry nevyplynulo, že by zůstavitel iniciativně komunikoval, sestra zaznamenala pouze projevy v podobě pláče dne 3. 8. 2021 (neodpovídal na otázky, při oslovení plakal a byl spavý), jak tomu bylo v následujících dnech, kdy odpovídal na jednoduché otázky, případně s následným pláčem. Od 15. 8. 2021 svědkyně stav zůstavitele popisovala konstantě tak, že zaznamenala jeho větší únavnost, reakce spastickým pláčem na otázky s tím, že od 19. 8. 2021 byl zůstavitel již zcela upoután na lůžko, nekomunikoval, případně spal.

23. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že výsledky hodnocení důkazů umožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, lze-li na jejich základě nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. S takovým výsledkem dokazování Nejvyšší soud (k tomu viz rozsudek ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013) spojil povinnost soudu rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost.

24. V daném případě tvrzení ohledně uzavření čtyř darovacích smluv žalobkyně prokazovala pouze svou účastnickou výpovědí, kterou však okresní soud shledal, s ohledem na další v řízení provedené důkazy (okresní soudem v odůvodnění rozsudek řádně popsané) za nevěrohodnou, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí popsal úvahy, jakými si při hodnocení výpovědi žalované řídil. Odvolací soud přisvědčil okresnímu soudu, že pouze z účastnické výpovědi žalované vyplývalo, že se zůstavitel v samotném počátku své hospitalizace, resp. až do zhoršení, k němuž mělo dojít o víkendu 24. 7. - 25. 7. 2021, aktivně zajímal o věci nesouvisející s upokojováním jeho aktuálních potřeb. Jiné důkazy tomu nenasvědčovaly, když při dalších aktivitách zůstavitele, které byly prokázány, byl vždy podporován další osobou, jak správně uvedl okresní soud. Odvolací soud, stejně jako okresní soud, nemohl přehlédnout, že žalovaná aktivně určovala čas a rozsah kontaktů zůstavitele s jeho rodinou, když odmítala jejich pomoc s péčí o zůstavitele, a tuto nahrazovala výpomocí ze strany společných přátel. Rovněž správně okresní soud uzavřel, že žalovaná se aktivně zajímala o věci zůstavitele, např. odpovídala na jemu adresované e-maily, vstupovala nejen na jeho osobní bankovní účet, ale rovněž na účet [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[právnická osoba]. (toto sama potvrdila, s vysvětlením, že měla provádět za společnost úhrady jejích závazků), rovněž aktivně zjišťovala podmínky k uzavření manželství se zůstavitelem, kdy o tomto jednala s [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] a svědkyní [jméno FO]. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že v době po poslední hospitalizaci zůstavitele, trávil část dne v přítomnosti svých dětí a zdravotních sester z hospicu, přátel a navštěvovala jej lékařka, tj. měl dostatek příležitostí projevit svou vůli k darování finančních prostředků žalované, resp. učinit právní jednání – uzavřít darovací smlouvu v přítomnosti dalších osob, které by mohly potvrdit způsob jakým byla smlouva uzavřena, resp. jak zůstavitel projevil vůli žalované peněžní prostředky převést do vlastnictví žalované, a nikoliv jí pouze zpřístupnit část svých prostředků k zajištění úhrady jeho závazků a k zajištění chodu společné domácnosti (jak žalovaná rovněž uváděla).

25. Z uvedených důvodů je správným závěr okresního soudu, že z výpovědi žalované, nelze v kontextu dalších v řízení provedených důkazů, nabýt přesvědčení o tom, že zůstavitel z vlastní iniciativy celkem čtyřikrát projevil vůli jí do vlastnictví bezúplatně převést částky 100 000 Kč, 10 000 Kč, 90 000 Kč a 17 000 Kč, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti, když z hodnocení provedených důkazů toliko vyplývá, že není vyloučen závěr o tom, že žalovaná pokud by sama po zůstaviteli darování nějakých finančních prostředků požadovala (sama toto aktivně iniciovala volbou vhodných otázek), mohla od něho získat (verbálně, či nonverbálně) projevený souhlas s převodem. Jak však odvolací soud uvedl výše, pouhá možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že k uzavření darovací smlouvy mohlo dojít, neumožňuje závěr o pravdivosti tvrzení této skutečnosti, zejména vyloučila-li žalovaná, že jednání se zůstavitelem o darování sama iniciovala. Je proto správným rozhodnutí okresního soudu, pakliže tento rozhodl v neprospěch žalované, která uzavření darovacích smluv v řízení neprokázala.

26. Namítala-li žalovaná v odvolání, že žalobce tíží důkazní břemeno ohledně vlivu zdravotního stavu zůstavitele na jeho způsobilost právně jednat, nelze její námitku shledat důvodnou, pakliže tato otázka mohla být jako ve věci rozhodná skutečnost posuzována výlučně v případě, že by žalovaná prokázala uzavření darovacích smluv, k čemuž však v předmětné věci nedošlo, když účastnickou výpověď žalované, okresní soud důvodně shledal nevěrohodnou a uzavření darovacích smluv mezi zůstavitelem a žalovanou nevyplývalo z žádných jiných důkazů, naopak ve světle z těchto učiněných zjištění, se jevilo jako velmi nepravděpodobným.

27. Nedůvodnou je rovněž odvolací námitka žalované, že okresním soudem učiněné skutkové závěry o převodech z podnikatelského účtu zůstavitele nevyplývají z důkazů v řízení provedených, neboť z listinných důkazů - výzev k vydání bezdůvodného obohacení adresovaných žalované ze dne 25. 3. 2022, 21. 4. 2022 a úředních záznamů Policie ČR, a to ze dne 23. 6. 2022, č. j. [Anonymizováno], o podání vysvětlení žalobkyně; ze dne 21. 6. 2022, č. j. [Anonymizováno], o podání vysvětlení [jméno FO] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) a ze dne 17. 5. 2022 č. j. [Anonymizováno], o podání vysvětlení žalované, které okresní soud v řízení řádně provedl, vyplývá, že žalovaná provedla ve svůj prospěch převody z dalších účtů, s nimiž zůstavitel disponoval, kdy se jednoznačně jednalo o částku 70 000 Kč. Částku 69 091 Kč přitom dle vlastního vyjádření na výzvu žalobců (jak uvedla v rámci výslechu při jednání okresního soudu dne 30. 11. 2023) žalovaná následně vrátila na účet [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[právnická osoba]. Převod této částky na svůj účet žalovaná vysvětlila dohodou se zůstavitelem a popsala okolnosti převodu částky na svůj účet, k němuž mělo dojít za přítomnosti zůstavitele z firemního účtu, s tím, že měla z těchto prostředků uhradit silniční daň a povinné ručení. Okresnímu soud lze tak toliko vytknout, že účet, z něhož žalovaná měla převádět prostředky nepřesně identifikoval jako podnikatelský účet zůstavitele.

28. Bez relevance k závěrům okresního soudu o tom, že žalobkyně neprokázala titul k ponechání si částek v celkové výši 217 000 Kč je rovněž žalovanou namítaná rozpornost závěrů okresního soudu ve vztahu k tomu, že sňatek se zůstavitelem nemohl prospět jiné osobě než žalované. V této souvislosti nelze rovněž pominout, že hodnoceno čistě z hlediska ekonomických přínosů, je závěr okresního soudu o výhodnosti uzavření manželství pro žalovanou, zcela logickým, pakliže je zřejmé, že jako manželka zůstavitele by byla dědičkou zůstavitele dle zákonné dědické posloupnosti, a to v první třídě dědiců, v níž dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. V rozporu s tím není ani současně učiněný závěr, že zůstaviteli samotnému se uzavřením manželství mohlo dostat výhody emoční, jak správně uzavřel okresní soud.

29. Bez vlivu na správnost rozhodnutí okresního soudu je rovněž žalovanou namítané označení darování za závažné právní jednání, při současné charakteristice darovací smlouvy jako relativně jednoduchého typu dvoustranného závazku, pakliže lze přisvědčit okresnímu soudu potud, že darování má z hlediska dárce závažné důsledky spočívající ve zbavení se vlastnického práva bez náhrady s potřebou poměrně komplexního zhodnocení vlastní, nejen ekonomické (sociální a rodinné), situace dárce. Na druhou stranu nelze odhlédnout od toho, jak správně uvedl okresní soud, že darovací smlouva (vyjma zákonem taxativně stanovených případů), nemusí mít písemnou formu, ani na její obsah nejsou kladeny zvláštní požadavky, vyjma toho, že musí zahrnovat projev vůle dárce bezplatně převést vlastnické právo k věci obdarovanému a projev vůle obdarovaného dar přijmout.

30. V odvolacím řízení nevyplynula potřeba odlišného hodnocení okresním soudem provedených důkazů, ani pravdivosti výpovědi svědků a účastníků, ani potřeba dalšího doplnění dokazování, když okresní soud provedl rozsáhlé dokazování a provedené důkazy řádně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, za pečlivého přihlížení ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§ 132 o. s. ř.) a v jím provedeném hodnocení důkazů nebyl odvolacím soudem shledán logický rozpor. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně respektoval zásady uvedené v ustanoveních § 157 odst. 2 a § 132 o. s. ř. odvolací soud rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. ve výroku I. jako věcně správný potvrdil. Stejně tak potvrdil i nákladový výrok III. rozsudku, když okresní soud nepochybil ani při posouzení nároku úspěšných žalobců na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a rovněž správně určil druh a výši nákladů a v tomto směru lze z důvodu hospodárnosti odkázat na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí.

31. Jako věcně správné odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rovněž usnesení okresního soudu ze dne 9. 4. 2024, č. j. 20 C 424/2023-121, kterým žalované uložit povinnost uhradit státu náklady řízení jím placené spočívající ve svědečném ve výši 1 440 Kč vyplaceném Okresním soudem v Teplicích svědkyni [jméno FO], když okresní soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost nahradit státem vynaložené náklady řízení žalované, která byla v řízení neúspěšná a ani v rovině tvrzení nebyly uplatněny okolnosti svědčící pro závěr, že u žalované jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

32. V odvolacím řízení byli plně úspěšní žalobci, kterým podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř., náleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalované. Žalobci účelně vynaložené náklady v odvolacím řízení představují náklady právního zastoupení, sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a k), § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní tarif), (dále jen “a. t.”) - vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu počítaných ze základu 217 000 Kč po 14 688 Kč [§ 7 bod 6 a. t. ve spojení s § 12 odst. 3 a. t.], tj. ve výši 29 376 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., náhrady za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět ve výši 600 Kč (tj. 6 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. a cestovních výdajů ve výši 1 538 Kč, vynaložených na cestu zástupce žalobců ze sídla ([adresa]) k jednání odvolacího soudu ([adresa]) v délce 180 Kč osobním automobilem Subaru Crosstrek se spotřebou benzinu 7,70 l/100 km při ceně 38,20 Kč/l dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., celkem 1 538 Kč. K odměně a náhradám, jejichž výše činí částku 32 114 Kč, pak náleží advokátovi žalobců i náhrada za daň z přidané hodnoty, rovnající se 21 % z uvedené částky, tj. 6 744 Kč. Celkem tak odvolací soud žalobcům přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (po zaokrouhlení) ve výši 38 858 Kč.

33. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů odvolací soud podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. v délce 28 dnů, a to s ohledem na celkovou výši závazků žalované vůči žalobcům. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení