95 Co 411/2024 - 1940

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců Mgr. Gabriely Vršanské a JUDr. Ing. Václava Beneše ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce C] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky]: [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. února 2024, č. j. 19 C 142/2021-1776 ve znění opravného usnesení ze dne 19. dubna 2024, č. j. 19 C 142/2021-1831, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výroku I. a III. potvrzuje. b) ve výroku IV. mění potud, že výše náhrady nákladů řízení činí 697 723,34 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje. 83 032,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně [Jméno advokátky], advokátky.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „okresní soud“) rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), a to k uspokojení nároku žalobců v podobě náhrady za pozemky nevydané v restituci tak, že do jejich vlastnictví uvedenou smlouvou převádí pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č.[Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [hodnota], to vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa] a dále pozemek parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]8 o výměře 12637 m2, orná půda, vzniklý na základě geometrického plánu úředně oprávněné zeměměřičské inženýrky [jméno FO]. [jméno FO], pod č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 4440 m2, orná půda, vzniklý na základě geometrického plánu úředně oprávněné zeměměřičské inženýrky [jméno FO]. [jméno FO], pod č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], pozemek parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]3 o výměře 1401 m2, orná půda, vzniklý na základě geometrického plánu úředně oprávněné zeměměřičské inženýrky [jméno FO]. [jméno FO], pod č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 17092 m2, orná půda, vzniklý na základě geometrického plánu úředně oprávněné zeměměřičské inženýrky [jméno FO]. [jméno FO], pod č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 12278 m2, orná půda, vzniklý na základě geometrického plánu úředně oprávněné zeměměřičské inženýrky [jméno FO]. [jméno FO], pod č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa] a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře 2650 m2, zahrada, v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Uvedené pozemky byly převedeny jako náhrada za část restitučních nároků žalobců, a to žalobci a) spoluvlastnický podíl id. (jedné poloviny) vzhledem k celku těchto pozemků a žalobcům b) a c), každému z nich, spoluvlastnický podíl id. (jedné čtvrtiny) vzhledem k celku těchto pozemků. Zmíněné geometrické plány soud učinil součástí jeho rozsudku (výrok I.). Okresní soud zároveň zastavil řízení ve vztahu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota] vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], ve vztahu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa] a ve vztahu k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (výrok II.) Konečně, okresní soud zavázal žalovanou zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích náhradu nákladů vzniklých státu ve výši 25 802,58 Kč (výrok III.) a zároveň zavázal žalovanou zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 1 766 007,10 Kč (výrok IV.).

2. O skutkovém stavu okresní soud uzavřel, že pozemky vlastněné rodinou [jméno FO], resp. jejich právními předchůdci – konkrétně se jedná o pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] a pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] (dále také jen „nevydané pozemky“), přešly na stát v důsledku majetkové křivdy Prosek je den 31. 3. 1960 a rozhodujícím datem přechodu zbývajících pozemků, tedy pozemků v katastrálním území [adresa] je den 9. 12. 1963, kdy na stát přešly tyto pozemky jako odúmrť po [jméno FO]. Restituční nárok žalobců nebyl doposud zcela uspokojen s tím, že původní pozemky nelze vydat a jsou nárokovány pozemky náhradní, jejichž vlastníkem je žalovaná. Žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c) uplatnili v letech 1992 a 1993 u Pozemkového úřadu v Praze nárok na navrácení nemovitých věcí, přičemž bylo jednotlivými rozhodnutími tohoto úřadu rozhodnuto tak, že žalobce a) a [tituly před jménem] [právnická osoba] nejsou, spolu s dalšími oprávněnými osobami, vlastníky shora uvedených pozemků nacházejících se v katastrálních územích Prosek, Smíchov a Košíře. V rozhodnutích bylo konstatováno, že oprávněné osoby mají právo na pozemky náhradní, případně na náhradu v penězích. O nevydání shora uvedených pozemků a o nároku na poskytnutí náhradních pozemků či finanční náhrady bylo rozhodnuto zmíněným Pozemkovým úřadem Magistrátu hl. m. Prahy, resp. Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha. Žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c), [tituly před jménem] [právnická osoba], se účastnili veřejných nabídek náhradních pozemků vyhlašovaných žalovanou, od roku 2006 do roku 2012 se takto přihlásili celkem 6x, přičemž se snažili získat za svůj restituční nárok náhradní pozemky. Konkrétně takto dne 16. 11. 2006 požádal žalobce a) a [tituly před jménem] [právnická osoba] o pozemky v k. ú. Alberovice, obec Loket, v k. ú. Líšno, obec Bystřice a v k. ú. Nespeky, ovšem s kladným výsledkem pouze ohledně 5 pozemků v k. ú. Líšno a 13 pozemků v k. ú. Alberovice. Dne 20. 7. 2006 podaly uvedené osoby žádost o pozemky v k. ú. Dunávice, obec Netvořice, v k. ú. Rudoltice u Vrchotových Janovic v k. ú. Křivosudov a v k. ú. Benešov u Prahy, s kladným výsledkem pouze u pozemků v k. ú. Dúnavice. Dne 17. 9. 2007 byla ze strany totožných osob podána žádost o pozemky v k. ú. Obecnice, v k. ú. Příbram a v k. ú. Sádek, s kladným výsledkem u jednoho pozemku v k. ú. Obecnice a jednoho pozemku v k. ú. Příbram. Dne 25. 6. 2009 byla podána žádost o pozemky v k. ú. Podlesí nad Litavkou, avšak se záporným výsledkem. Dne 24. 8. 2012 požádali stejné osoby o pozemky v k. ú. Dúnavice, obec Netvořice a v k. ú. Netvořice, a to s kladným výsledkem. V témže roce stejné oprávněné osoby požádaly o pozemky v k. ú. Hlubyně, v k. ú. Příbram, v k. ú. Svaté Pole, v k. ú. Loděnice u Berouna a v k. ú. Pičín, a to s kladným výsledkem s výjimkou pozemku v k. ú. Loděnice u Berouna. Vzhledem k tomu, že tyto osoby podle žalované již žádné restituční nároky neměli, nemohli se do dalších veřejných nabídek přihlásit[Anonymizováno]

3. Okresní soud uzavřel v shodě s účastníky, že žalobci jsou v rozsahu nevydaných pozemků oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě. Žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c) [tituly před jménem] [právnická osoba] uplatnili v souladu s § 9 odst. 1 zákona o půdě svůj nárok u pozemkového úřadu v letech 1992 a 1993. Pozemkový úřad vydal 21 rozhodnutí (viz výrok I. bod 3. napadeného rozsudku), v nichž konstatoval, že byl naplněn restituční titul ve smyslu § 6 odst. 1 písm. l) zákona o půdě. Žalobcům přitom příslušela náhrada ve formě jiného pozemku nebo náhrada finanční. Vzhledem k časté účasti žalobců ve veřejných nabídkách a jejich komunikaci s žalovanou směřující k přecenění jejich restitučního nároku žalobci, okresní soud uzavřel, že žalobci projevili dostatek aktivního jednání vůči žalované ohledně uspokojení jejich restitučního nároku. Zároveň okresní soud uvedl, že žalovaná nepostupovala v souladu s § 4a zákona o půdě a neposkytla žalobcům dostatečnou součinnost při prosazování jejich nároku. Žalovaná takto ztěžovala účast žalobců ve veřejných nabídkách a uspokojení jejich nároků postupem podle zákona o půdě.

4. Pokud jde o ocenění restitučního nároku, okresní soud zjistil, že žalovaná nárok žalobce a) a [tituly před jménem] [právnická osoba] ocenila částkou 129 940,57 Kčs pro každého z nich, dle znaleckého posudku vypracovaného prof. [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], na ocenění nevydaných pozemků, činí restituční nárok žalobce a) 4 152 182 Kčs a restituční nárok žalobců b) a c) pro každého polovinu této částky, tj. 2 076 091 Kčs. Žalobci žalovanou vyzvali ke správnému ocenění jejich restitučního nároku, rovněž se dne 2. 7. 2019 přihlásili do veřejné nabídky náhradních pozemků. Jejich přihlášky však byly zamítnuty jako neplatné, neboť podle pozemky ocenit znaleckým posudkem [jméno FO]. [jméno FO], který nárok žalobců a), b) a c) ocenil částkou 2 196 064 Kčs, z toho nárok žalobce a) činil 1 098 302 Kčs a nároky žalobců b) a c) shodně polovinu této částky. Okresní soud k charakteru odňatých uvedl, že nelze vycházet izolovaně pouze z platných či neplatných územních rozhodnutí a je nutno přihlédnout i k faktickému postupu tehdejšího státu a důvodům odnětí pozemků. Pokud se tak stalo za účelem plánované výstavby, která se následně realizovala, je nutné ocenit pozemky jako pozemky určené pro stavbu podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „oceňovací vyhláška“), a to bez ohledu na to, zda byly v době jejich odnětí dosud evidovány jako pozemky zemědělské. Okresní soud odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které má být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2956/2014 či sp. zn. 28 Cdo 4678/2014). Okresní soud se tak ztotožnil s postupem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], která při oceňování nevydaných pozemků vycházela z Návrhů regulačních a zastavovacích plánů pro jednotlivé části území Prahy (dále také jen „regulační plány“) s tím, že bylo zjištěno, že převažují nevydané pozemky stavebního charakteru, jelikož podle dobové legendy měly být na pozemcích vystavěny činžovní domy, rodinné domy, tovární a skladištní bloky či hřiště. Použití těchto regulačních plánů v roce 1960 a 1963, tedy v období, kdy byly pozemky právním předchůdcům žalobců odňaty podporuje také [právnická osoba], podle kterého dříve žádný závazný územní plán pro dotčená území Prahy neexistoval. Pokud znalec [jméno FO]. [jméno FO] použil při oceňování nevydaných pozemků směrný územní plán z roku 1948, použil plán, který na rozdíl od regulačních plánů nebyl závazně schválen. Okresní soud se ztotožnil i se závěrem znalkyně stran použití, resp. nepoužití srážek podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Podle okresního soudu totiž sloužila oceňovací vyhláška primárně pro ocenění pozemků a staveb určených pro rodinné bydlení a tomuto účelu odpovídá i charakter jednotlivých srážek. Tyto srážky se tak neaplikují při oceňování pozemků určených k průmyslové výstavbě, výstavbě komunikací či sportovišť. Pokud navíc chybí jistota pro aplikaci srážek, není možné srážky aplikovat. Znalkyně tímto způsobem při vypracování svého znaleckého posudku postupovala, soud proto nesprávnost ani neúplnost znaleckého posudku neshledal.

5. Při řešení otázky ocenění náhradních pozemků okresní soud uvedl, že je i zde namístě vyjít ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] (znalecký posudek č. 588/12/2023), která pozemkům v katastrálním území obce Hoštka přiřadila jednotkovou cenu 20 Kčs/m2 a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území obce [adresa] jednotkovou cenu 70 Kčs/m2 s tím, že u pozemků v katastrálním území Hoštka dále aplikovala srážky v rozsahu 10 % podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky za přístup po nezpevněné komunikaci. Právě jednotkovou cenu 20 Kčs/m2 je třeba pro ocenění pozemků v katastrálním území Hoštka použít z toho důvodu, že ke dni ocenění v obci Hoštka působil pouze místní národní výbor, a nikoliv městský národní výbor, jehož existence by odůvodnila použití sazby ve výši 70 Kčs/m2. V Litoměřicích sice městský národní výbor ke dni ocenění působil, avšak nikoliv městský národní výbor první kategorie, jehož existence by umožnila použití sazby 100 Kčs/m2. Pozemek v Litoměřicích je tak třeba ocenit právě jednotkovou sazbou ve výši 70 Kčs/m2. Uvedené závěry znalkyně [jméno FO] [jméno FO] shledal okresní soud správnými a zcela odpovídající členění obcí ke dni ocenění, stanovisku Komory soudních znalců a rovněž také odpovídající soudní praxi (obdobný závěr přijal i Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 28 Cdo 1996/2022).

6. Při určení hodnoty náhradních pozemků okresní soud uzavřel, že cena pozemků v katastrálním území obce [adresa], rozdělených podle geometrického plánu, je nesporná a činí u pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] celkem [hodnota] Kčs, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] celkem [hodnota] Kčs, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] celkem 1 196 440 Kčs, parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] celkem 310 800 Kčs a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] celkem 98 070 Kčs. Cena [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] 189 910,30 Kč, celkem tak cena 6 náhradních pozemků v katastrálním území Litoměřice činí 3 099 415,30 Kčs. Cena 16 pozemků v katastrálním území Hoštka byla dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] stanovena částkou celkem 783 038,20 Kčs (včetně pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jejichž cena nebyla sporná). Celková cena převáděných pozemků tak činila 3 882 453,50 Kčs.

7. Pokud jde o převoditelnost náhradních pozemků, u pozemků v k. ú. Hoštka žalovaná namítala, že tyto pozemky jsou k převodu nevhodné, u pozemků v k. ú. Litoměřice bylo v průběhu řízení zjištěno, že je v části těchto pozemků plánována výstavba dopravní infrastruktury. Žalobci proto nechali vypracovat geometrické plány, kterými byly odděleny pozemky označené v geometrických plánech jako parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Po vypracování geometrických plánů okresní soud dospěl k závěru, že žádné překážky převoditelnosti u požadovaných pozemků dány nejsou. K námitce promlčení práva žalobců na přecenění nevydaných pozemků vznesené žalovanou okresní soud uvedl, že právo na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samostatné majetkové právo, podléhající promlčení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 595/2019). Nárok na vydání náhradních pozemků je nárokem vyplývajícím ze zákona o půdě, který je přiznáván správními rozhodnutími a je uspokojován postupně ve veřejných nabídkách. Plnění oprávněných osob, spočívající v získání náhradních pozemků za pozemky nevydané, je závislé na spoluúčasti žalované a pokud žalovaná jakožto povinná osoba nepopírá svůj závazek a jedná s oprávněnými osobami o podmínkách poskytnutí náhrady, může promlčecí doba běžet nejdříve ode dne, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba nehodlá plnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 995/2002). Pokud žalovaná dlouhodobě nerespektuje ustálenou soudní praxi ohledně oceňování nevydaných pozemků a znemožňuje tak žalobcům získat plnění ve veřejných nabídkách, je třeba považovat námitku promlčení v restitučních vztazích za výkon práva v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1548/2009).

8. Okresní soud přiznal podle § 148 odst. 1 o. s. ř. státu náhradu nákladů řízení spočívající v náhradě znalečného, které Okresní soud v Litoměřicích v průběhu řízení vynaložil. Konkrétně se jedná o znalečné vyplacené znalkyni [jméno FO]. [jméno FO] v částce 3 553,58 Kč a o znalečné vyplacené [jméno FO]. [Anonymizováno] ve výši 19 829 Kč a 2 420 Kč. Celkem tak Okresní soud v Litoměřicích vynaložil 25 802,58 Kč. Tuto částku okresní soud uložil zaplatit žalované.

9. O nákladech řízení účastníků rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované právo na jejich náhradu v plném rozsahu, jelikož shledal, že byla v řízení zcela úspěšná. V částečném zpětvzetí žaloby nelze podle okresního soudu spatřovat procesní zavinění na straně žalobců, jelikož je třeba přihlédnout k tomu, že neuspokojení restituenti jsou v situaci, ve které je výběr náhradních pozemků obtížný a omezený existencí řady zákonných překážek, které žalobci nemohou v době zahájení řízení znát. Při stanovení výše mimosmluvní odměny zástupkyně žalobců okresní soud vycházel z hodnoty vydávaných pozemků, tedy z částky 3 882 453,50 Kč. Odměnu za 1 úkon právní pomoci určil okresní soud podle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 23 860 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobců zastupovala 3 osoby, náleží jí podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu za každou zastupovanou osobu odměna snížená o 20 %, což odpovídá částce [částka] pro všechny 3 žalobce dohromady za 1 úkon.

10. Odměna byla žalobcům přiznána za 25 úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí ze dne 3. 2. 2020, podání žaloby ze dne 6. 5. 2021, vyjádření žalobců (k vyjádření žalované) ze dne 16. 11. 2021, účast na ústním jednání soudu dne 31. 3. 2022 přesahující dvě hodiny (tedy 2 úkony – od 10:00 hod. do 13:00 hod.), vyjádření žalobců ze dne 8. 7. 2022, vyjádření žalobců ze dne 12. 7. 2022, účast na ústním jednání soudu dne 14. 7. 2022 (jeden úkon za jednání od 9:00 hod. do 11:00 hod.), účast na místním šetření v k. ú. Hošťka a k. ú. Podlusky dne 6. 9. 2022, účast sdělení žalobců a doložení důkazů ze dne 24. 10. 2022, účast na ústním jednání soudu dne 3. 11. 2022, sdělení žalobců ze dne 15. 11. 2022 a 18. 11. 2022 (kvůli rozsahu posouzena okresním soudem jako 1 úkon), vyjádření žalobců ze dne 3. 1. 2023, účast na místním šetření provedeném znalcem [jméno FO]. [Anonymizováno] dne 22. 3. 2023, sdělení žalobců ze dne 30. 5. 2023, vyjádření žalobců ze dne 1. 9. 2023, zaslání znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] ze dne 27. 9. 2023, sdělení žalobců ze dne 7. 12. 2023, vyjádření žalobců ze dne 13. 12. 2023, účast na ústním jednání soudu dne 14. 12. 2023 přesahující dvě hodiny (dva úkony – od 9:00 hod. do 11:13 hod.), vyjádření žalobců ze dne 25. 1. 2024 a účast na jednání soudu dne 8. 2. 2024 přesahující dvě hodiny (dva úkony – od 9:00 hod. do 11:25 hod.).

11. Okresní soud žalobcům naopak nepřiznal odměnu za úkon spočívající v písemném závěrečném návrhu, neboť tento návrh zahrnul do úkonu zastupování u posledního jednání před soudem. Odměnu advokáta okresní soud určil v celkové výši 1 431 600 Kč. Okresní soud zároveň přiznal žalobcům paušální náhradu nákladů náležející ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 7 500 Kč a náhradu cestovného a náhradu promeškaného času jejich zástupkyně, která ze svého sídla v Příbrami vykonala celkem 8 jízd (k jednání ve dnech 31. 3. 2022, 14. 7. 2022, 22. 9. 2022, 3. 11. 2022, 14. 12. 2023, 8. 2. 2024 a k místnímu šetření dne 6. 9. 2022 a dne 22. 3. 2023). Náhradu za ztrátu času určil okresní soud podle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, za celkem 48 půlhodin (8 cest x 6 půlhodin), celkem 4 800 Kč.

12. Cestovné okresní soud určil za celkem 8 cest z Příbrami do Litoměřic k jednání soudu v délce 260 km, k prvnímu místnímu šetření v délce 246 km, k druhému místnímu šetření v délce 276 km osobním automobilem značky Renault Koleos, [Anonymizováno] [SPZ] se spotřebou nafty 5,9 litru na 100 km. Při cenách motorové nafty činila v roce 2022 dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. 36,10 Kč/litr, ode dne 16. 5. 2022 pak 47,10 Kč/litr. Za rok 2023 okresní soud vycházel z vyhlášky č. 467/2022 Sb., dle které cena motorové nafty činila 44,10 Kč/litr a od 1. 7. 2023 34,40 Kč/litr. Náhrada za amortizaci činí 5,20 Kč/km. Cena motorové nafty v roce 2024 činila podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. 38,70 Kč/litr. Cestovné k jednání dne 31. 3. 2022 činilo 1 786 Kč, k jednání dne 14. 7. 2022 činilo 1 957 Kč, k místnímu šetření dne 6. 9. 2022 činilo 1 847 Kč, k jednání dne 22. 9. 2022 činilo 1 957 Kč, k jednání dne 3. 11. 2022 činilo 1 957 Kč, k místnímu šetření prováděné znalcem dne 22. 3. 2023 činilo 2 161 Kč, k ústnímu jednání dne 14. 12. 2023 činilo 1 889 Kč a k ústnímu jednání dne 8. 2. 2024 činilo 2 056 Kč. Celkem okresní soud žalobcům přiznal náhradu cestovného ve výši 15 610 Kč. Celková náhrada nákladů řízení spočívá v náhradě za odměnu za právní zastupování ve výši 1 431 600 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 7 500 Kč, z cestovného ve výši 15 610 Kč, z náhrady za promeškaný čas ve výši 4 800 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ze všech shora uvedených částek (1 459 510 Kč), tj. 306 497,10 Kč, celkem 1 766 007,10 Kč.

13. Žalovaná rozsudek okresního soudu napadla včasným odvoláním směřujícím do výroku I., III. a IV. z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v uvedených výrocích zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasila především s oceněním nevydaných pozemků, když konkrétně uvedla, že okresní soud nesprávně posoudil jejich skutečný charakter a také otázku možné aplikace srážek podle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky. Okresní soud se přiklonil na stranu znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], která charakter pozemků posoudila podle návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území Prahy – VIII s přilehlým územím Prahy IX vydaného Státní regulační komisí, návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území Prahy – XVI vydaného Státní regulační komisí a návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území Prahy XVII vydaného Státní regulační komisí. Tato územně plánovací dokumentace pochází z 30. let 20. století a znalkyně z ní vycházela i přes to, že pro území Proseku existoval od roku 1962 podrobný územní plán pro výstavbu sídliště. Znalkyně rovněž neověřila, zda zástavba na daném území probíhala v souladu k 1. 1. 1959 zrušeny zákonem č. 84/1958 Sb., přičemž zároveň nebylo příslušným orgánem rozhodnuto o tom, že by se dotčené území regulačním plánům nadále podřizovalo. Pokud jde o vlastní výstavbu, ta na značné části nevydaných pozemků probíhala až v 70. letech minulého století a bylo při ní postupováno podle platné územně plánovací dokumentace z roku 1971 či 1976. Vzhledem k tomu, že znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] je na regulační plán postaven, je tento posudek zcela zjevně nesprávný.

14. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] považuje žalovaná za nesprávný také z důvodu nepoužití srážek podle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky. Z podkladů, které měla znalkyně k dispozici nelze učinit závěr o tom, že veškeré nevydané pozemky měly ke dni odnětí naplněny veškeré atributy předvídané touto přílohou, tedy že se jednalo o pozemky, které měly zajištěn přístup po zpevněné komunikaci či byly napojeny na veřejný vodovod nebo kanalizaci. Naopak znalec [jméno FO]. [jméno FO] důvody pro aplikaci srážek shledal, konkrétně shledal důvod pro aplikaci srážek za přístup po nezpevněné komunikaci, nemožnost napojení pozemku na vodovod a kanalizaci, neexistenci národního výboru či svažitost pozemků směrem na sever, severovýchod a severozápad. Znalkyně [jméno FO] [jméno FO] předně odmítla aplikovat některé srážky, pokud neměla absolutní jistotu o naplnění jednotlivých atributů, zároveň uvedla, že srážky lze aplikovat pouze u výstavby rodinných domů a také dodala, že srážky za nemožnost připojení k inženýrským sítím nelze aplikovat, pokud je zde předpoklad jejich vybudování v budoucnu. S tímto přístupem žalovaná nesouhlasila, a to i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 3037/2021, ve kterém se Nejvyšší soud k otázce aplikace srážek vyjadřoval. Žalovaná rovněž předložila řadu důkazů svědčících o nutnosti použití jednotlivých srážek, a to zejména pokud jde o použití srážek za nemožnost napojení na vodovod a kanalizaci. Žalovaná zejména učinila dotaz na Pražskou vodohospodářskou společnost, od které zjistila, které pozemky v katastrálním území Smíchov a Košíře neměly možnost napojení na vodovod a kanalizaci. Podle žalované měly být srážky podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky na základě výše uvedeného aplikovány u pozemků PK [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]-[Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

15. Žalovaná také nesouhlasila s tím, že by plocha sportu a rekreace (plocha hřišť) měla být vnímána jako plocha pro pozemky určené k zastavění, jelikož se v takovém případě vůbec nemusí jednat o stavební pozemky. Tento problém vyvstal zejména u pozemků PK [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Na těchto pozemcích se nacházejí fotbalová a ragbyová hřiště, tenisové kurty či dětské hřiště v parku. V současné době jsou hřiště kategorizována jako druh pozemku – ostatní plocha a měly by tak být oceněny i podle oceňovací vyhlášky. Žalovaná považuje za rozporné s principem ekvivalence a spravedlnosti, aby za nevydané pozemky tohoto typu byla poskytována stejná restituční náhrada jako za pozemky zastavěné např. sídlištěm. U pozemku PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] pak nelze umístění jedné provizorní průmyslové stavby vnímat jako okolnost, která by určovala stavební charakter celého pozemku.

16. Žalovaná rozporovala i způsob ocenění nevydaných pozemků v katastrálním území [adresa] – konkrétně pozemků PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Znalkyně [jméno FO] [jméno FO] vycházela ve svém posudku z regulačních plánů pro území Proseku, přičemž uvedla, že o jiné územně plánovací dokumentaci nevěděla. Naopak, znalec [jméno FO]. [jméno FO] ve svém posudku uvedl, že dne 9. 10. 1962 byl radou Národního výboru hlavního města Prahy schválen Podrobný územní plán pro výstavbu sídliště Prosek (dále také jen „podrobný územní plán“). Právě tento územní plán je relevantní územně plánovací dokumentací pro oblast Proseku a jako takový nahradil regulační plán, ze kterého vycházela [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO]. Pokud okresní soud při ocenění nevydaných pozemků v katastrálním území Prosek vyšel z regulačních plánů, vyšel z územně plánovací dokumentace, kterou není možné považovat za platnou. Pokud okresní soud uvedl, že tento podrobný územní plán byl schválen až poté, co pozemky přešly z právních předchůdců žalobců na stát, není tato skutečnost překážkou, jelikož již v roce 1960 prokazatelně existoval zájem využít předmětné pozemky k výstavbě v rámci budování proseckého sídliště. Znalec [jméno FO]. [jméno FO] tak ve svém vycházel.

17. Ve svém odvolání se žalovaná vyjádřila také k nevydané výměře pozemku PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Žalovaná uvedla, že byť byla její kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2022, č. j. [spisová značka] rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zamítnuta, stalo se tak jenom proto, že Nejvyšší správní soud neshledal jako možné zhojení nastalé vady vydáním opravného usnesení pro zjevnou nesprávnost podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), a nikoliv proto, že by k pochybení nedošlo. Okresní soud si tak mohl jako předběžnou otázku ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. posoudit skutečnou výši restitučního nároku z odňatého a nevydaného pozemku PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], což plyne i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2921/2016. Toto však okresní soud neučinil a nesprávně vycházel ze shora uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu.

18. Žalovaná ve svém odvolání nesouhlasila ani s oceněním náhradních pozemků v katastrálním území Hoštka a katastrálním území Litoměřice, zejména nesouhlasila se závěrem znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], která pozemky v katastrálním území Hoštka ocenila jednotkovou cenou 20 Kčs/m2. Naopak, dle žalované měl okresní soud vycházet z posudků znalců [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [Anonymizováno], kteří pozemky ocenili jednotkovou cenou 70 Kčs/m2. Tito znalci objasnili, že při oceňování náhradních pozemků je nutné vycházet z aktuálního stavu, a to včetně administrativního členění. Vzhledem k tomu, že pozemky v katastrálním území Hoštka jsou nejenže určeny k zastavění, ale také vzhledem k tomu, že obec Hoštka je městem a působí zde městský úřad, je sazba 70 Kčs/m2 sazbou správnou. Naopak, znalkyně [jméno FO] [jméno FO] nepostupovala správně, pokud při hodnocení významu a charakteru obce Hoštka neposuzovala její aktuální status, ale zkoumala, zda zde v minulosti existoval městský národní výbor, či nikoliv. Žalovaná zdůrazňuje, že nemůže být rozhodující, kterým typem městského úřadu dané město disponuje, ale je třeba primárně zohlednit, o jakou lokalitu se jedná, jaký je význam města, jaká je jeho vybavenost apod. Pokud však jde o znalecký posudek [jméno FO]. [Anonymizováno], má žalovaná pochybnosti o důvodnosti aplikace srážky za stavební nesrostlost. Obdobně žalovaná nesouhlasila s oceněním pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], neboť dle jejího názoru měla být při ocenění pozemku užita sazba 100 Kčs/m2, nikoliv sazba 70 Kčs/m2, a to zejména vzhledem k významu obce Litoměřice.

19. Žalovaná svým odvoláním napadla i výrok rozsudku okresního soudu, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení. Žalovaná své odvolání v této části obsáhle rozvedla a uvedla, že otázku náhrady nákladů v restitučních sporech není možné posuzovat mechanicky a formalisticky, ale je naopak třeba posuzovat všechny konkrétní okolnosti a širší souvislosti jednotlivých sporů. Okresní soud tak mohl pro stanovení tarifní hodnoty využít ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, tak jak to mnohokrát učinil při rozhodování obdobného typu sporů Nejvyšší soud (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5249/2016, 28 Cdo 837/2017 či 28 Cdo 730/2018). Pokud by tak neučinil, mohl okresní soud stanovit společnou odměnu za jeden úkon právní služby pro všechny žalobce, a nikoliv za každou osobu samostatně, jelikož více žalobců v dané věci nečinilo právní službu náročnější a vyjádření se týkala všech žalobců společně. Zároveň okresní soud pro všechny žalobce stanovil stejnou tarifní hodnotu předmětu sporu, ačkoliv se každý z nich domáhal pouze určité části tarifní hodnoty, a to podle velikosti svého spoluvlastnického podílu. Tarifní hodnotou ve vztahu ke každému z žalobců však může být pouze tato její část (její , resp. ). Ve vztahu k žalobci a) tak tarifní hodnota mohla činit maximálně 12 880 Kč, a k žalobcům b) a c) maximálně 9 773 Kč. Okresní soud mohl při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyjít také z vlastní úvahy podle § 136 o. s. ř., případně uplatnit moderační právo podle § 150 o. s. ř.

20. Žalovaná také nesouhlasí s tím, že by žalobci měli mít právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, jelikož výsledek řízení nelze posoudit jako plný procesní úspěch žalobců. Žalovaná spatřovat procesní zavinění žalobců, jelikož důvodem zpětvzetí byly skutečnosti, které žalobci nebyli schopni zjistit z veřejně dostupných rejstříků (např. plánování výstavby). Podle žalované naopak žalobci tyto skutečnosti (překážky převoditelnosti) z veřejných zdrojů u původně požadovaných pozemků zjistit mohli. Žalobci se původně dožadovali nahrazení projevu vůle k 56 pozemkům ve vlastnictví žalované, nicméně v průběhu řízení vzali žalobu částečně zpět ve vztahu k 34 náhradním pozemkům. Napadeným rozsudkem byl přitom nahrazen projev vůle žalované k 22 náhradním pozemkům – žalobci tak byli úspěšní pouze z 40 %. Okresní soud tak měl postupovat v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. a poměrně rozdělit náhradu nákladů řízení mezi účastníky řízení, případně měl vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalovaná rovněž nepovažovala všechny úkony žalobců, za které jim okresní soud přiznal náhradu za účelné, konkrétně nepovažovala za účelná vyjádření žalobců ze dne 24. 10. 2022, 15. 11. 2022, 18. 11. 2022, 2. 1. 2023, 25. 1. 2023, 30. 5. 2023, 1. 9. 2023 a 7. 12. 2023. Za účelné nepovažuje také zaslání znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] ze dne 27. 9. 2023, neboť odeslání znaleckého posudku nelze považovat za samostatný úkon uznatelný podle advokátního tarifu.

21. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhli, aby odvolací soud odvolání jako nesprávné a účelové zamítl a rozsudek okresního soudu jako věcně správný a úplný v celém rozsahu potvrdil. Žalobci uvedli, že žalovaná ve svém odvolání uvádí totožné námitky, o kterých již bylo jinými soudy v České republice pravomocně rozhodnuto, přičemž ve svém vyjádření na tato rozhodnutí odkázali. Žalobci zejména nesouhlasili se zpochybňováním stavebního charakteru odňatých pozemků, konkrétně se zpochybňováním použití regulačních plánů při vypracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], tedy posudku, kterým byly odňaté pozemky oceněny. Podle žalobců byly tyto regulační plány relevantní územně plánovací dokumentací, a to až do roku 1964, přičemž na této skutečnosti nic nemění ani úprava obsažená v zákoně č. 84/1958 Sb. a vyhlášce č. 144/1959 Ú.I., tedy předpisů, které zrušily § 19 zákona č. 280/1949 Sb., který aplikaci regulačních plánů předpokládal. Svůj názor opřeli o judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně o rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1227/2015, sp. zn. 28 Cdo 100/2020 a sp. zn. 28 Cdo 4148/2019. Pokud pak byly pozemky odňaty právě za účelem výstavby, není možné o stavebním charakteru těchto pozemků pochybovat (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2505/2021, sp. zn. 28 Cdo 719/2022). V rozhodnutí ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 223/2024 se Nejvyšší soud zabýval dokonce totožnými odňatými pozemky, a dospěl k závěru, že tyto pozemky je třeba ocenit právě jako stavební.

22. I otázka aplikace srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. byla již podle žalobců v paralelních řízeních vyřešena (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5345/2017, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018 či sp. zn. 28 Cdo 4148/2019). Žalobcům nevydané pozemky se nacházejí v zastavitelném území hl. m. Prahy, ve kterém jsou ve všech částech rozvedeny inženýrské sítě, na které byly následně zastavěné pozemky napojené, a pro použití srážek podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky tak není místo. Zároveň je třeba zdůraznit, že pokud jde o srážky za nepřipojení pozemků k sítím, neexistující místní občanskou vybavenost či nedostupnost veřejné dopravy, nelze se domáhat jejich použití v případě odnětí velkých půdních celků určených k rozvoji hl. m. Prahy, na nichž byla územně plánovací dokumentací předpokládána výstavba objektů pro bydlení, občanské vybavenosti, komunikací, sítí či veřejné dopravy. Pokud tedy znalkyně [jméno FO] [jméno FO] ve svém posudku srážky podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky neaplikovala, nepochybila, a její posudek je tak zcela správný a logický. Naopak, posudek [jméno FO]. [jméno FO] ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu v tomto ohledu nerespektuje a nerespektuje ani samotnou oceňovací vyhlášku. Nelze se ztotožnit se závěry [jméno FO]. [jméno FO] o tom, že nevydané pozemky nebyly státem odnímány za účelem zástavby a tím, že nedošlo k její bezprostřední realizaci, a navíc bylo při faktické zástavbě postupováno podle jiné územně plánovací dokumentace, než jsou zmíněné regulační plány. Žalobci poukázali také na výpověď znalkyně [jméno FO] [jméno FO], podle které oceňovací vyhláška sloužila primárně k ocenění pozemků a staveb určených pro rodinné bydlení a tomuto charakteru oceňovací vyhlášky odpovídají i jednotlivé druhy srážek stanovit, zda srážky měly či neměly být použity, v takovém případě je však jejich použití vyloučeno. I přes to, že žalovaná si je vědoma negativních právních názorů jednotlivých soudů na znalecký posudek [jméno FO]. [jméno FO], stále účelově setrvává na svém tvrzení o jeho správnosti. Pokud jde o námitku žalované ohledně toho, že některé nevydané pozemky mají charakter hřiště či dočasné stavby, žalobci pouze odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané ve věci pod sp. zn. 28 Cdo 3671/2023, podle kterého okolnosti, že na odňatém pozemku bylo vybudováno hřiště či dočasná stavba, na ocenění těchto pozemků jako stavebních nic nemění.

23. K námitce žalované ohledně nesprávného ocenění odňatých pozemků v katastrálním území Prosek žalobci uvedli, že územně plánovací dokumentaci z 30. let 20. století nelze nahradit návrhem podrobného územního plánu pro výstavbu sídliště na Proseku, což je postoj, který již jiné soudy v obdobných věcech přijaly. Návrh podrobného územního plánu nadto ani není obsažen v databázi archivu schválených územně plánovacích dokumentací na území hl. m. Prahy, evidovaných Institutem plánování a rozvoje. K nevydané výměře pozemku PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2024, č. j. 4 As 284/2022-160, kterým Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2022, č. j. [spisová značka], kterým bylo zrušeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 28. 6. 2022, č. j. SPU [č. účtu], a věc byla vrácena Státnímu pozemkovému úřadu k dalšímu řízení.

24. Pokud jde o ocenění náhradních pozemků v katastrálním území Hoštka, žalobci souhlasili s odůvodněním rozsudku okresního soudu, a zejména s tím, že okresní soud při svém rozhodování vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], a nikoliv ze znaleckých posudků [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO]. [jméno FO]. [jméno FO], tak [jméno FO]. [jméno FO] vycházeli ze současného stavu oceňovaných pozemků, s čímž žalobci nesouhlasili, neboť z § 28a zákona o půdě je zřejmé, že hodnota náhradních pozemků musí být posuzována ke dni 24. 6. 1991, a to podle kritérií stanovených oceňovací vyhláškou. Podle oceňovací vyhlášky pak mají být pozemky, které se nacházejí ve městech, ve kterých v okamžiku oceňovací vyhlášky působil městský národní výbor, ohodnoceny jednotkovou cenou 70 Kčs/m2 a pozemky v ostatních (méně významných) obcích částkou 20 Kčs/m2. Ze sdělení č. 7/1983 Ú.V. přitom plyne, že v obci Hoštka se městský národní výbor nenacházel a pouhá administrativní změna, kterou byl obci Hoštka udělen statut města, nemá za následek reálné zvýšení hodnoty ceny pozemku. Zároveň žalobci poukázali na to, že soudy vyšších instancí jednoznačně akceptují závěry vyplývající ze Stanoviska Komory soudních znalců, které vykládá způsob začleňování obcí do vyšších cenových skupin, a objasňuje kategorizaci městských národních výborů tzv. 1. až 3. kategorie. Právě z uvedeného stanoviska přitom vycházela i [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] při vypracování znaleckého posudku, ze kterého při ocenění náhradních pozemků vycházel okresní soud. Obdobně se žalobci vyjádřili také k ocenění pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa].

25. Žalobci souhlasili s rozhodnutím okresního soudu i v otázce náhrady nákladů řízení. Pokud jde o částečné zpětvzetí žaloby, poukázali žalobci na obtížnost výběru náhradních pozemků, jejichž převod bývá zatížen existencí řady zákonných překážek, z čehož plyne, že ve zpětvzetí žaloby nelze spatřovat procesní zavinění na straně žalobců. Pokud žalobci takto postupovali, a v průběhu řízení provedli částečné zpětvzetí některých původně nárokovaných pozemků, stalo se tak vždy na základě zjištění překážek převoditelnosti, které nemohli s ohledem na nedostatečné personální, finanční a technické vybavení předpokládat. Žalobci zároveň poukázali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017, podle kterého u žalob na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je ocenitelný penězi, nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty vycházet z § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, nýbrž právě z hodnoty předmětu sporu. Okresní soud tak tarifní hodnotu pro účely stanovení výše odměny za úkony právní služby stanovil správně. Řízení bylo velmi složité, žalovaná kladla neustálé překážky a podáváním stále shodných námitek řízení prodlužovala. Okresní soud tak správně určil výši nákladů řízení v souladu s advokátním tarifem za zastupování všech tří žalobců. tak, že doposud byl jejich restituční nárok uspokojen v celkové hodnotě 3 459 116,53 Kč, kdy tato částka v sobě zahrnuje částku dle doposud žalovanou uspokojeného původního restitučního nároku žalobců v celkové výši 259 881,14 Kč (žalobce a) obdržel od žalované plnění ve výši 129 940,57 Kč a každý ze žalobců b) a c) plnění ve výši 64 970,28 Kč v rámci veřejných nabídek vyhlašovaných žalovanou) a plnění v hodnotě 3 459 116,53 Kč dle pravomocných rozsudků soudů, a to: 1) rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 14. 9. 2021, č. j. [spisová značka] - převedeny pozemky v hodnotě 512 409,39 Kč (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2022, č. j. 28 Cdo 2524/2022-727 bylo odmítnuto dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen), 2) rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] - převedeny pozemky v hodnotě [částka] (usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1543/22 byla odmítnuta ústavní stížnost žalované proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, č. j. 28 Cdo 719/2022-991, kterým bylo odmítnuto dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 14. 10. 2021, č. j. [spisová značka], kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu), 3) rozsudku Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] ze dne 14. 2. 2022, č. j. [spisová značka] - převedeny pozemky v hodnotě 277 006,90 Kč (usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. II. ÚS 980/23 byla odmítnuta ústavní stížnost žalované proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, č. j. [spisová značka], kterým bylo odmítnuto dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 4. 8. 2022, č. j. [spisová značka], kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen), 4) rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 26. 8. 2022, č. j. [spisová značka] - převedeny pozemky v hodnotě 62 914,63 Kč (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2023, č. j. [spisová značka] bylo odmítnuto dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 2. 2. 2023, č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 16. 3. 2023, č. j. [spisová značka], kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen), 5) rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 29. 10. 2021, č. j. [spisová značka] – převedeny náhradní pozemky v hodnotě 98 241,27 Kč (potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 2023, č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, č. j. [spisová značka]), 6) rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 21. 9. 2023, č. j. [spisová značka] – převeden pozemek v hodnotě 99 330 Kč (rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, č. j. [spisová značka], dne 27. 8. 2024 bylo podáno dovolaní žalovanou proti rozsudku krajského soudu), 7) rozsudku Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] ze dne 11. 1. 2024, č. j. [spisová značka] ve znění usnesení OS [adresa]-[Anonymizováno] ze dne 11. 1. 2024, č. j. [spisová značka] – převedeny náhradní pozemky v hodnotě 2 062 829 Kč (rozsudek byl v této části potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 11. 9. 2024, č. j. [spisová značka], dne 23. 10. 2024 bylo podáno dovolání žalovanou proti rozsudku krajského soudu).

27. Žalobci dále vyjádření doplnili o odkazy na rozhodnutí soudů v ČR týkající se žalovanou namítané nesprávné výměře nevydané části pozemku 4748 v k. ú. [adresa], kdy odkázali na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [spisová značka] 797, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a Usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] 844, kterým bylo odmítnuto dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [spisová značka] v řízení oprávněné [jméno FO]. Dále žalobci odkázali na rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] 1643, rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kdy usnesením NS ČR č. j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo dovolání žalované odmítnuto. Žalobci z těchto rozsudků obsáhle citovali. Ve vztahu k odvolací námitce spočívající v nesprávném určení míry úspěchu účastníků řízení v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení žalobci odkázali na rozsudek Okresního soudu [adresa]-venkov ze dne [datum], č. j. [spisová značka] vydaný v obdobném řízení a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byl předmětný rozsudek včetně nákladového výroku potvrzen, z nichž vyplývá závěr, že žalobci byli v řízení plně úspěšní bez ohledu na to, že původně navrhovali nahrazení projevu vůle žalované s převodem více pozemků, než ohledně kterých bylo žalobě vyhověno, když částečné zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby ohledně některých původně navrhovaných pozemků nelze považovat za zastavení řízení z viny žalobců. Žalobci uvedli, že usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] Nejvyšší soud odmítl dovolání žalované proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně.

28. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal v rámci nařízeného jednání napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání, a to podle § 212 a § 212a o. s. ř. v mezích, ve kterých se žalovaná přezkumu domáhala, a dospěl k následujícím závěrům.

29. Předmětem řízení je v projednávané věci nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o vydání náhradních pozemků, tedy tzv. náhradová žaloba, jež má povahu restitučního řízení. V těchto typech řízení je namístě, aby soud postupoval méně formalisticky, zejména pokud jde o poučovací povinnost, posuzování dispozice žalobce s žalobou, jakož i při věcném hodnocení, neboť je nezbytné šetřit podstatu restitucí, kterou je, pokud možno rychlé odčinění majetkových křivd, k nimž došlo v době nesvobody.

30. Řízení před okresním soudem netrpí vadami, které by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci (§ 219a odst. 1 písm. c) o. s. ř.). Okresní soud v rozsahu potřebném pro rozhodnutí provedl dokazování a důsledně a přehledně vyložil, ze kterých důkazů při zjištění skutkového stavu vycházel a ze kterých nikoliv a proč z těch důkazů, ze kterých vycházel, učinil zjištění odpovídající jejich obsahu. Odvolací soud proto z tohoto důvodu ze zjištění okresního soudu, která jsou shora uvedena, při svém přezkumu vycházel.

31. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

32. Podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky cena za 1 m2 pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu 15) nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří,16) zahrada,17) nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí: 250,- Kčs v hlavním městě Praze, 200,- Kčs v Brně, 150,- Kčs v [adresa], [adresa], [adresa], Liberci, Luhačovicích, [adresa], Olomouci, [adresa], Plzni, Poděbradech, Teplicích a v [adresa], 100,- Kčs v ostatních městech, v nichž působí národní výbory první kategorie, 70,- Kčs v dalších městech, v nichž působí MěNV, 20,- Kčs v ostatních obcích. Cena se upraví podle přílohy č. [hodnota]

33. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

35. Podle § 135 odst. 2 o. s. ř. jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

36. Odvolací soud zdůrazňuje, že vzhledem ke specifickému charakteru daného řízení, spočívajícím v tom, že obdobné nároky byly mezi totožnými účastníky již předmětem řízení u soudů všech stupňů, je v tomto řízení nutné vycházet ze zásady legitimního očekávání obsažené v § 13 o. z., dle které může ten, kdo se dovolává právní ochrany důvodně očekávat, že jeho případ bude rozhodnut v souladu s dosavadním rozhodováním orgánů veřejné moci, v daném případě soudů. Okresní soud správně z této zásady při svém rozhodnutí vycházel, když rozhodnutí jiných soudů v obdobných věcech zohlednil.

37. Odůvodnění rozsudku okresního soudu je logicky strukturováno do dvou základních částí, z nichž první se zabývá zejména oceněním žalobcům nevydaných pozemků v katastrálním území [adresa], resp. výší jejich restitučních nároků, a dále pak posouzením liknavosti a svévole žalované v přístupu k jeho uspokojení. Druhá část se zabývá hodnotou náhradních pozemků požadovaných žalobci – pozemků v katastrálním území [adresa] a také otázkou možného promlčení práva žalobců na přecenění nevydaných pozemků. Odvolání žalované směřuje proti závěru okresního soudu o výši restitučního nároku žalobců a proti závěru o hodnotě náhradních pozemků. Pokud jde o otázku výše restitučního nároku, namítala žalovaná (tak jak je blíže popsáno výše) (1) nevhodné použití regulačních plánů při ocenění odňatých pozemků, (2) absenci aplikace srážek podle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], (3) to, že jsou některé odňaté pozemky zastavěny pouze hřišti či dočasnými stavbami, (4) způsob ocenění nevydaných pozemků v katastrálním území [adresa] a (5) rozsah nevydané výměry pozemku PK 4748 v katastrálním území [adresa]. V části odvolání, které se týkalo ocenění náhradních pozemků žalovaná namítala zejména chyby posudku znalkyně [jméno FO] [jméno FO], která měla chybně zvolit okamžik ocenění náhradních pozemků, a tudíž i nesprávně vyhodnotit charakter a význam obcí [adresa], což mělo mít na ocenění náhradních pozemků zásadní vliv.

38. Při jednání dne [datum] odvolací soud toliko dokazování doplnil zopakováním důkazu znaleckým posudkem č. 528/23/2019 ze dne [datum] zpracovaného prof. [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem] a dodatkem č. [hodnota] ke znaleckému posudku č. 528/23/2019 ze dne [datum] zpracovaného stejnou znalkyní. Z těchto listin odvolací soud zjistil, že v reakci na změnu nevydané výměry pozemku PK 5 v k. ú [adresa] z 739 m2 na 419 m2, se snížila hodnota pozemku z částky 184 750 Kčs na 104 750 Kčs (jak vyplývá z dodatku č. [hodnota] ke znaleckému posudku č. 528/23/2019 ze dne [datum]). Z provedených důkazů proto vyplývá, že změny výměry pozemku PK 5 nutně musí promítnout do závěrů o výši restitučního nároku žalobců, jehož výše u žalobce a) oproti původně stanovené částce [částka] (viz posudek č. 528/23/2019), může činit toliko částku 4 147 737 Kčs, a žalobců b) a c) pro každého z nich namísto původně stanovené částky [částka] částku [částka], neboť žalobci se na snížení celkové hodnoty pozemku o [částka] podílejí každý v rozsahu velikosti svého podílu, tj. žalobce a) ve výši 1/18 a žalobci b) a c) každý v rozsahu 1/36. Odvolací soud rovněž provedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve věci totožných účastníků, kterým krajský soud zrušil rozsudek Okresního soudu [adresa] - sever č. j. [spisová značka] ze dne [datum] ve znění usnesení Okresního soudu [adresa] - sever ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu [adresa] – sever ze dne [datum], č. j. [spisová značka] v rozsahu výroku II. týkajícím se pozemku parc. č. 676/10 v k. ú. [adresa] u Hunčic a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I.). Odvolací soud rovněž zrušil rozsudek okresního soudu v rozsahu pozemků parc. č. 131/22 a 131/25 v k. ú. Lišťany a pozemků parc. č. 29/1 a 29/4 v k. ú. [adresa], v nákladovém výroku III. a ve výroku o nákladech státu v doplňujícím usnesení a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, ve zbývající části výroku II. rozsudek okresního soudu krajský soud potvrdil. Z rozsudku odvolací soud zjistil, že v předmětném řízení bylo rozhodnuto o vydání náhradních pozemků žalobcům v celkové hodnotě [částka] k uspokojení jejich restitučního nároku, kdy z tohoto vyplývá, že restituční nárok žalobců tak byl dosud uspokojen v žalobci tvrzeném rozsahu, a to v částce [částka], kdy tato částka v sobě zahrnuje částku doposud uspokojeného původního restitučního nároku žalobců žalovanou v celkové výši [částka] (z této žalobce a) obdržel od žalované částku ve výši [částka] a každý ze žalobců b) a c) částku [částka] a hodnotu náhradních pozemků vydaných pravomocnými rozsudky soudů v řízeních o převod pozemků v celkové výši [částka]. Z toho před okresním soudem bylo prokázáno uspokojení žalobců v rozsahu částky [částka], kdy následně pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byly dále uspokojeny nároky žalobců v rozsahu [částka] a rozsudkem Okresního soudu [adresa]-sever ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení ve znění usnesení Okresního soudu [adresa] - sever ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu [adresa] – sever ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byly nároky žalobců uspokojeny ve výši [částka].

39. Pokud jde o první námitku, na jejímž základě žalovaná dovozuje nesprávnost ocenění restitučního nároku, resp. nesprávnost znaleckého posudku (č. 528/23/2019 ze dne [datum]) [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], z důvodu nesprávného použití regulačních plánů z 30. let 20. století, je třeba zdůraznit, že okresní soud přesvědčivě zdůvodnil, proč ze shora uvedeného znaleckého posudku při zjišťování hodnoty odňatých a nevydaných pozemků vycházel. Pokud tento znalecký posudek posuzoval stavební charakter pozemků podle regulačních a zastavovacích plánů vydaných ve 30. letech 20. století proto, že v době přechodu pozemků právních předchůdců žalobců na stát byly tyto regulační plány běžně používanou územně plánovací dokumentací s tím, že žádná jiná územně plánovací dokumentace nebyla pro dané území platně přijata, nelze v tomto spatřovat jeho nesprávnost. Namítala-li žalovaná, že tyto regulační plány nemohly být použity, jelikož byly zrušeny na základě § 17 zákona č. 84/1958 Sb. (resp. byl zrušen § 19 zákona č. 280/1949 Sb., který aplikaci regulačních a zastavovacích plánů předpokládal), nemůže to na uvedeném závěru ničeho změnit, neboť, jak plyne z provedeného dokazování, i přes zrušení byly tyto regulační plány až do schválení směrného územního plánu hlavního města Prahy dne [datum] fakticky používanou územně plánovací dokumentací. V souvislosti s tímto závěrem pak okresní soud zejména důvodně poukázal na Územní rozhodnutí Odboru výstavby města a vodního hospodářství Rady národního výboru hlavního města Prahy ze dne [datum], č. j. Výst./l [č. účtu], tedy rozhodnutí vydané již po účinnosti zákona č. 84/1958 Sb., které tuto skutečnost prokazuje. V dané věci je tak namístě uzavřít, že odňaté pozemky byly v roce 1960, resp. v roce 1963 převedeny na stát za účelem výstavby, která se měla uskutečnit podle zmíněných regulačních a zastavovacích plánů z 30. let 20. století. Je také nerozhodné, zda v době přechodu na stát byly tyto pozemky evidované jako pozemky zemědělské, neboť na základě shora uvedeného je zřejmé, že pozemky byly regulačními plány určeny k výstavbě. Ke stejnému závěru o použitelnosti regulačních plánů z 30. let 20. století a také k závěru o stavebním charakteru pozemků odňatých za účelem výstavby ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne [datum] vydaném ve věci sp. zn. [spisová značka], týkající se stejných pozemků v katastrálním území [adresa] (srov. také další rozhodnutí v obdobných řízeních – rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). V usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] k tomu příkladmo) nikterak nezpronevěřil, jestliže své závěry o potřebě ocenit některé odňaté pozemky podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., jako stavební opírá o zjištění, že byly určeny k zastavění souvislou obytnou zástavbou a komunikacemi nebo sportovišti (v souladu s návrhem regulačního a zastavovacího plánu pro části území [adresa] ze 30. let 20. století) a stavební činnost na nich byla po přechodu na stát dle uvedeného návrhu vzdor nové právní úpravě (zákon č. 84/1958 Sb.) i nadále plánována a (byť s jistým časovým odstupem a v modifikované podobě) též realizována.“ Pokud tedy okresní soud nepovažoval znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] za chybný z důvodu použití regulačních a zastavovacích plánů při posuzování charakteru pozemků, postupoval tak zcela v souladu s provedeným dokazováním a ustálenou judikaturou.

40. Obdobně lze uzavřít i pokud jde o namítané nepoužití srážek podle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky. Okresní soud se i touto otázkou v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval, přičemž vyslovil souhlas se znalkyní [jméno FO] [jméno FO], která ve svém posudku důvody pro aplikaci srážek neshledala. Na tomto místě je třeba předeslat, že Nejvyšší soud již v řízení vedeném s [jméno FO] jako s žalobkyní posuzoval otázku aplikace srážek u totožných odňatých pozemků v katastrálním území [adresa], jako v nyní projednávaném případě. V usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] přitom uzavřel, že nalézací ani odvolací soud nepochybily, pokud dospěly k závěru, že u odňatých pozemků není na místě srážky použít. Odvolací soud se s tímto názorem plně ztotožňuje a opakuje, že ve věci bylo prokázáno, že odňaté pozemky byly převedeny na stát jako rozsáhlý soubor pozemků za účelem realizace městské výstavby, která měla být na inženýrské sítě napojena. V takovém případě je zřejmé, že zde byl v okamžiku převodu pozemků minimálně důvodný předpoklad o pozdějším napojení těchto pozemků na inženýrské sítě, přičemž právě tento předpoklad je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu pro vyvození závěru o nepoužití srážek dostatečný a přiměřený (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z těchto hledisek je proto třeba hodnotit zprávu [právnická osoba], která obsahuje informace o časovém úseku, v jehož rámci byla u jednotlivých pozemků vybudována kanalizace a veřejný vodovod, když, jak plyne z výše uvedeného, bylo v okamžiku odnětí pozemků možné předpokládat, že k napojení na veřejné sítě v budoucnu dojde. Odvolací soud nesouhlasí ani s kritikou závěru znalkyně [jméno FO] [jméno FO], podle kterého v případech, ve kterých není možné s jistotou aplikovat srážky podle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky, je na místě tyto srážky neaplikovat. Odvolací soud je naopak přesvědčen a souhlasí s žalobci, že tento závěr přesně odpovídá tomu, jakým způsobem by mělo být k restitučním sporům ze strany soudů přistupováno, když Ústavní soud ve své judikatuře mimo jiné dovodil, že: „Ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční předpisy ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění některých majetkových křivd“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3039/20). Jestliže okresní soud zmíněný závěr znalkyně aproboval a přejal ho do svého rozhodnutí, postupoval v souladu s citovaným závěrem Ústavního soudu a tento jeho závěr tak nemůže založit nesprávnost napadeného rozsudku. Pokud žalovaná poukazuje na závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který se zabývá otázkou použití či nepoužití srážek při ocenění pozemků, žalobci vhodně odkazují naopak na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tedy opět rozhodnutí ve věci žalobkyně [jméno FO], týkající se totožných pozemků v k. ú. [adresa] a k. ú. [adresa], ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že žalovanou citované rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] není ve věci použitelné, neboť se právní závěry zde obsažené týkají jiné právní úpravy a jiného skutkového stavu. Nelze tak souhlasit s odvoláním žalované v tom smyslu, že v důsledku nepoužití srážek podle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky je nutné považovat zmíněný znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] za nesprávný a neúplný, a okresní soud tudíž (zejména pozemky PK 4261, 4673, 4741, 4746, 4742, 4672 v k. ú. [adresa] a pozemek PK 25 v k. ú. [adresa]) proto, že tyto pozemky vykazují charakter hřišť či proto, že jsou zastavěny toliko dočasnou stavbou. K této námitce odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém se Nejvyšší soud námitkami ohledně ocenění pozemků, na kterých byla vybudována hřiště či dočasné stavby, zabýval (opět v řízení vedeném s žalobkyní [jméno FO]), a ve kterém mimo jiné uvedl: „Na ocenění odňatých pozemků jako stavebních přitom ničeho nemění okolnost, že na nich bylo vybudováno tenisové, ragbyové, dětské a fotbalové hřiště (srov. k tomu kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) či zastavění pozemku dočasnou stavbou (ke shodným závěrům o ceně pozemků odňatých právním předchůdcům žalobkyně dospěl ostatně Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). (srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]-II.)“ Odvolací soud je proto přesvědčen, že z tohoto názoru je nutné vycházet i v nyní projednávaném případě, proto uvedenou odvolací námitku žalované nepovažuje za důvodnou.

42. Žalovaná rovněž namítala nesprávné ocenění nevydaných pozemků v katastrálním území [adresa] ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO]. Znalkyně při zpracování znaleckého posudku vycházela z regulačního plánu pro území [adresa], tedy z územně plánovací dokumentace ze 30. let 20. století. Naopak znalec [jméno FO]. [jméno FO] ve svém znaleckém posudku vycházel z podrobného územního plánu z roku 1962, přičemž právě tento podrobný územní plán je podle jeho pohledu třeba považovat za relevantní územně plánovací dokumentaci. Okresní soud se s touto námitkou v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal a uvedl, že pokud pozemky právních předchůdců žalobců v katastrálním území [adresa] přešly na stát [datum], není důvod vycházet z podrobného územního plánu přijatého až dne [datum]. Odvolací soud se s touto argumentací ztotožňuje. Pokud je třeba při stanovení ceny odňatých pozemků podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu vycházet ze stavu pozemku ke dni odnětí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), není možné vycházet z územně plánovací dokumentace, která byla přijata až po více než dvou letech po okamžiku přechodu těchto pozemků na stát. Pokud žalovaná uvádí, že ve věci bylo prokázáno, že již v okamžiku přechodu pozemků v katastrálním území [adresa] byl záměr nové územně plánovací dokumentace v podobě podrobného územního plánu veřejně známý, je tento závěr nepodstatný, neboť by se ani v takovém případě nemohlo jednat o platnou územně plánovací dokumentaci. Oproti tomu, regulační a zastavovací plány z 30. let 20. století byly k okamžiku přechodu odňatých pozemků na stát běžně používanou územně plánovací dokumentací, jak ostatně odvolací soud již výše uzavřel. Tuto odvolací námitku žalované proto také není možné označit za důvodnou.

43. K odvoláním namítanému nesprávnému stanovení hodnoty restitučního nároku s ohledem na faktickou výměru nevydané části pozemku PK 4748 v k. ú. [adresa] se odvolací soud zabýval významem opravného rozhodnutí [právnická osoba] – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. [adresa] ze dne [datum], č. j. PÚ 608/01 opr., kterým tento orgán rozhodl o opravě výrokové části rozhodnutí ze dne [datum], č. j. PÚ 608/01, a to tak, že účastníci příslušného správního řízení (mimo jiné žalobce a) a [tituly před jménem] [právnická osoba]), nejsou vlastníky zbytku parc. č. [hodnota] o výměře 203 m2, namísto původně nesprávného údaje o tom, že účastníci nejsou vlastníky zbytku parc. č. [hodnota] o výměře 14 842 m2. [jméno FO] bylo v řízení prokázáno, bylo proti tomuto opravnému rozhodnutí podáno odvolání, které bylo rozhodnutím [právnická osoba], sekce majetku státu, oddělení restitucí ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu], zamítnuto a opravné rozhodnutí bylo potvrzeno. Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu byla podána správní žaloba, které bylo rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] vyhověno, když soud zrušil rozhodnutí Státního pozemkového pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. [adresa] ze dne [datum], č. j. PÚ 608/01, opr. sp. zn. [RČ], jímž byla v rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum], č. j. PÚ 608/01, opravena výměra nevydané části pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] ze 14 842 m2 na 203 m2, když rozhodnutí o opravě bylo vydáno v rozporu s § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť zjištěná pochybení v původním rozhodnutí nebylo možno považovat za zřejmou nesprávnost, reparovatelnou vydáním opravného rozhodnutí, a dále proto, že správní orgány vydáním opravného usnesení 20 let po vydání opravovaného rozhodnutí nerespektovaly zásadu právní jistoty účastníků správního řízení. O kasační stížnosti bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodnuto tak, že se kasační stížnost zamítá. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum], č. j. PÚ 608/01, nebylo v rozsahu výměry nevydané části pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v souladu se zákonem pravomocně opraveno, a proto okresní soud správně vycházel z toho, že žalobci (resp. žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c)), nejsou vlastníky části pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] o výměře 14 842 m2. Jelikož toto rozhodnutí bylo vydáno k tomu věcně příslušným orgánem, v mezích jeho pravomoci a je pravomocné (dnem [datum]), je třeba z něj podle § 135 odst. 2 o. s. ř. v tomto řízení vycházet, aniž by soud mohl přezkoumávat jeho věcnou správnost či zákonnost (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

44. Odvolací soud zejména vychází z toho, že soudy, mimo řízení podle části páté (či podle soudního řádu správního), nejsou oprávněny přezkoumávat věcnou správnost pravomocného rozhodnutí správního orgánu, které zkoumají toliko z hlediska, zda jde o správní akt (zda nejde o paakt), zda byl vydán v mezích pravomoci přípustného správního orgánu a zda je pravomocný nebo vykonatelný (k tomu přiměřeně srov. např rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 11/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; dále např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 9/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jež jsou – spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu – dostupné i na jeho internetových stránkách).

45. Na tom nic nemění argumentace žalované závěry vyplývajícím z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a tím, že Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v řízení došlo k pochybení a správní orgán tak nesprávně rozhodl o otázce nevydané výměry pozemku PK 4748. K argumentaci žalované, že okresní soud mohl i přes existenci uvedených rozhodnutí správních soudů sám jako předběžnou otázku posoudit skutečnou výši restitučního nároku žalobců, a zohlednit chybu obsaženou ve výroku původního správního rozhodnutí doplněnou odkazem na shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu, odvolací soud zejména poukazuje na to, že z žalovanou argumentovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu zejména vyplývá, že závěr o tom, že právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou, neboť tomu brání ustanovení § 135 odst. 2 věty druhé o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze vztáhnout i na účinky správních rozhodnutí, když výrok správního rozhodnutí v sobě nese autoritativní úpravu práv a povinností a obsahuje vlastní řešení dané otázky (výrok je pro jeho adresáty závazný a schopný nabýt právní moci, naproti tomu odůvodnění slouží k jeho vysvětlení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupné i na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu). Z uvedeného pro předmětnou věc vyplývá, že výrokem o půdě o vlastnictví oprávněné osoby v tom směru, že žadatelé vlastníky nárokovaných nemovitostí v rozsahu uvedených výměr nejsou. Další závěry o rozsahu vydaných pozemků nejsou součástí výrokové části rozhodnutí.

46. I v případě, že by odvolací soud přisvědčil námitce žalované a uzavřel, že výměra nevydané části pozemku není pro soud v tomto řízení závazná, pakliže výši žalobci uplatňovaného nároku na náhradu si může samostatně posoudit jako otázku předběžnou dle § 135 odst. 2 věty první o. s. ř., není skutečnost, že tak okresní soud nesnížil hodnotu restitučního nároku, resp. neuzavřel, že žalobcům nenáleží náhrada za nevydanou část pozemku PK 4748 v katastrálním území [adresa] o výměře 14 639 m2, způsobilá založit nesprávnost napadeného rozsudku. I pokud by totiž okresní soud přihlédl ke změně výměry nevydaného pozemku PK 4748 v k. ú. [adresa], na rozhodnutí ve věci by tato jeho úvaha nemohla mít vliv, neboť změna výše restitučního nároku by vzhledem ke změně výměry nevydané části pozemku z 29 481 m2 na 14 842 m2 nebyla určující. Je pravdou, že by se hodnota pozemku PK 4748 snížila z částky uvedené v posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] č. 528/23/2019 ve výši 7 370 250 Kčs na částku 3 710 500 Kčs (14 842 m2 x 250 Kčs) a snížily by se výše restitučních nároků žalobců, a to žalobce a) o 203 319,11 Kčs (původní podíl 1/18 z částky 7 370 250 Kčs ve výši [částka] – 1/18 z částky 3 710 500 Kčs ve výši 206 138,889 Kčs), tj. jeho výše by tak činila po zohlednění dodatku č. [hodnota] ke znaleckému posudku č. 528/23/2019 celkem [hodnota] Kčs ([částka] – 203 319,11 Kčs) a v případě každého z žalobců b) a c) by výše jejich restitučního nároku činila 1 972 212,44 Kčs. Z uvedeného je však zřejmé, že i kdyby měl restituční nárok žalobců s přihlédnutím k opravnému usnesení a nesprávně nevydané výměře pozemku PK 4748 činit dohromady 7 888 842,77 Kčs ([částka] + [částka] + 1 972 212,44 Kčs), nebyl by, ani po zohlednění dosavadního uspokojení nároku žalobců v jiných řízeních v rozsahu částky [částka] a hodnotě v tomto řízení vydávaných náhradních pozemků ve výši 3 882 453,50 Kčs stále vyčerpán, když by zůstal neuspokojen co do částky 574 272,74 Kčs (7 888 842,77 Kčs – [částka] – 3 882 453,50 Kčs). Je tedy zřejmé, že na tomto posouzení rozhodnutí okresního soudu, ani soudu odvolacího nezávisí.

47. Lze tak uzavřít že okresní soud žádným způsobem nepochybil, pokud při zjištění výše restitučního nároku v podobě ocenění odňatých pozemků vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] č. 528/23/209 ze dne [datum] a odvolání žalované v této části tak není důvodné.

48. Žalovaná ve svém odvolání nenamítala pouze nesprávné ocenění pozemků odňatých, ale také pozemků, které mají být žalobcům vydány jako pozemky náhradní, tedy pozemků v katastrálním území [adresa]. Žalovaná namítala zejména nevhodné použití základní sazby pro ocenění těchto pozemků znalkyní [jméno FO] [jméno FO] v posudku č. 588/12/2023, z něhož okresní soud vycházel. Tato sazba činila 20 Kčs/m2 pro pozemky v k. ú. [adresa] a 70 Kčs/m2 pro pozemek parc. č. 4066/4 v k. ú. [adresa]. Podle žalované došlo k nesprávnému použití základní sazby proto, že znalkyně při oceňování náhradních pozemků nezohlednila jejich aktuální stav v době ocenění. Odvolací soud k této námitce uvádí, že pokud jde o ocenění náhradních pozemků, je třeba vycházet ze znění § 28a zákona o půdě, podle kterého se náhrady poskytují v cenách platných ke dni [datum], s výší podle oceňovací vyhlášky. Tato vyhláška v § 14 navazuje základní cenu za 1 m2 na význam obce, v jejímž katastrálním území se daný pozemek nachází, přičemž význam této obce je určován zejména existencí určitého typu národního výboru. Znalkyně [jméno FO] [jméno FO] v posudku č. 588/12/2023 tímto způsobem postupovala a ocenila náhradní pozemky v souladu s § 14 oceňovací vyhlášky. Přitom, jak plyne i z výslechu znalkyně [jméno FO] [jméno FO], zohlednila současný stav náhradních pozemků, když přihlédla k současnému administrativnímu členění obcí [adresa], a to nikoliv pouze k tomu, zda se jedná či nejedná o obce se statutem města, ale právě také k charakteru obecního úřadu. U obce [adresa] takto znalkyně vycházela z toho, že ke dni ocenění zde městský národní výbor nepůsobil. V současné době obec [adresa] disponuje obecním úřadem, který však není ani obecním úřadem obce s rozšířenou působností, ani pověřeným obecním úřadem. Při těchto zjištěních znalkyně jednotlivých kategorií, dospěla k závěru, že je namístě pro pozemky v obci [adresa] aplikovat sazby 20 Kčs/m2. Obdobně znalkyně postupovala u pozemku parc. č. 4066/4 v k. ú. [adresa], kde dospěla k závěru, že ke dni ocenění zde sice působil městský národní výbor, avšak nikoliv městský národní výbor první kategorie, a ani v současné době nejsou [adresa] statutárním městem (přičemž právě magistrát statutárního města je ekvivalentem městského národního výboru první kategorie). V takovém případě se rozhodla pro aplikaci základní sazby ve výši 70 Kčs/m2. Odvolací soud je přesvědčen, že pokud okresní soud ze znaleckého posudku, ve kterém byly náhradní pozemky oceněny tímto způsobem, vycházel, postupoval zcela správně. Lze totiž dovodit, že byť byl obci [adresa] přiznán statut města, tato změna byla pouze administrativní, neboť zde nepůsobí ani pověřený obecní úřad, ani se nejedná o obec s rozšířenou působností ve smyslu zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem, resp. vyhlášky č. 346/2020 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s rozšířenou působností, území obvodů hlavního města Prahy a příslušnosti některých obcí do jiného okresu. Za této situace by bylo podle odvolacího soudu nepřiměřené použití základní sazby ve výši 70 Kčs/m2, jelikož by tato sazba nereflektovala aktuální význam obce [adresa], resp. by tento význam přeceňovala, neboť obec [adresa] nedisponuje takovými pravomocemi jako obec, ve které působí obecní úřad na úrovni dřívějšího městského národního výboru, přičemž právě výkon těchto pravomocí je pro porovnání významu obcí určující. Lze také doplnit, že výše uvedený právní názor byl již mnohokrát soudy vysloven ve skutkově obdobných případech, na které důvodně poukazují žalobci. Krajský soud v [adresa] takto ve svém rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka] uvedl, že: „Odvolací soud pak i po posouzení shora uvedené argumentace znalce [jméno FO]. [jméno FO] v jím zpracovaném dodatku znaleckého posudku považuje za logickou a přesvědčivou argumentaci soudu I. stupně založenou na stanovisku Komory soudních znalců ČR, podaného v souvislosti s oceněním pozemků v jiném restitučním sporu, v němž byl vyložen způsob začleňování jednotlivých obcí do tzv. vyšší cenové skupiny a objasněna kategorizace městských národních výborů tzv. 1 – 3. kategorie s tím, že méně významná historická města nevýznamné obce měly pouze místní národní výbor, že socialistické kategorizaci národních výborů na výbory 1., 2. a 3. kategorie odpovídá současná kategorizace obecních úřadů na magistráty, úřady s rozšířenou působností a pověřené úřady, tedy nemá-li obec alespoň pověřený obecní úřad, těžko lze uvažovat o nějaké obci s úřadem na úrovni MěNV, byť by byl obci přiznán status města.“ Tento závěr následně v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] přijal i Nejvyšší soud, kterým bylo rozhodováno o opravném prostředku proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v [adresa].

49. Výše uvedené platí i ve vztahu k pozemku parc. č. 4066/4 v k. ú. [adresa]. Znalkyně [jméno FO] [jméno FO] ocenila pozemek sazbou 70 Kčs/m2, jelikož pro aplikaci sazby ve výši 100 Kčs/m2 neshledala podmínky. [adresa] aktuálně nejsou statutárním městem, jsou toliko obcí s rozšířenou působností. V souladu se Stanoviskem komory soudních znalců proto znalkyně uzavřela, že význam tohoto města je na úrovni obce, ve které působil městský národní výbor, avšak nikoliv městský národní výbor první kategorie ve smyslu § 14 oceňovací vyhlášky. S tímto názorem se plně ztotožňuje i odvolací soud. Okresní soud tak opět nepochybil, pokud pro účely ocenění pozemku parc. č. 4066/4 v k. ú. [adresa] z uvedeného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] č. 588/12/2023 vycházel.

50. Naopak, shora nastíněný postup oceňování náhradních pozemků se neodrazil ve znaleckých posudcích znalce [jméno FO]. Brabce ani znalkyně [jméno FO]. [jméno FO]. Znalec [jméno FO]. [jméno FO] zařadil na základě vlastní úvahy obec [adresa] do 2. kategorie a obec [adresa] do 3. kategorie obcí, přičemž však v rámci svého výslechu před okresním soudem dne [datum] uvedl, že kdyby kategorie obcí posuzoval podle právního stavu ke dni účinnosti oceňovací vyhlášky, shodoval by se při přiřazení jednotkové ceny s [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO]. Znalkyně [jméno FO]. [jméno FO] při ocenění pozemků v k. ú. [adresa] vycházela z toho, že [adresa] je městem, proto použila jednotkovou cenu 70 Kčs/m2 (pozemek parc. č. 4066/4 v k. ú. [adresa] znalkyně neoceňovala). Tento postup odvolací soud nepovažuje za správný, jelikož nedostatečně zohledňuje skutečný význam obcí, ve kterých se ačkoliv její reálné pravomoci (resp. rozsah výkonu přenesené působnosti), by neodpovídal obci s městským národním výborem ve smyslu oceňovací vyhlášky, došlo by k nesprávnému použití této vyhlášky a výsledná náhrada by tak nebyla ekvivalentní ceně odňatých pozemků, což by bylo v rozporu s jedním ze základních principů restitučního práva, podle kterého má být náhrada za odňaté pozemky především přiměřená, rozumná a má odčinit nebo zmírnit majetkovou křivdu tak, jako by tomu bylo při vydání věci (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2853/23). Lze tak uzavřít, že okresní soud důvodně vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], jelikož tento posudek jako jediný reflektoval požadavky zákona na ocenění náhradních pozemků, když tyto pozemky znalkyně oceňovala podle § 14 oceňovací vyhlášky, avšak s přihlédnutím k jejich aktuální podobě.

51. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že dílčí námitky, které žalovaná uplatnila v rámci svého odvolání, a které v zásadě směřovaly proti závěrům okresního soudu o ocenění odňatých i náhradních pozemků nejsou důvodné. Závěry okresního soudu jsou naopak správné a souladné jak s právními předpisy, tak s judikaturou, proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. jako věcně správný potvrdil.

52. K otázce nákladů řízení odvolací soud nejprve uvádí, že se ztotožňuje s názorem okresního soudu, pokud jde o hodnocení úspěchu ve věci. Žalobci byli ve věci plně úspěšní žalobci, kteří prokázali existenci neuspokojeného restitučního nároku v celé tvrzené výši (tj. základ uplatněného nároku v celém rozsahu). Na tento závěr nemá vliv skutečnost, že v průběhu řízení vzali žalobu částečně zpět co do 34 původně požadovaných náhradních pozemků, neboť nelze přisvědčit žalované, že překážky převoditelnosti původně požadovaných náhradních pozemků, které byly důvodem částečného zpětvzetí, mohli žalobci předem předvídat a spolehlivým způsobem zjistit z otevřených zdrojů. Podle odvolacího soudu totiž nelze po žalobcích legitimně požadovat, aby v celém rozsahu nahrazovali činnost žalované, jejíž povinností je aktivně vyvíjet činnosti k tomu, aby byl restituční nárok (nejen) žalobců řádně uspokojen a aby tak byla odčiněna způsobená historická křivda. Sama žalovaná by tak měla v rámci své činnosti vyhledávat a jednotlivým restituentům nabízet vhodné náhradní pozemky nezatížené překážkami převoditelnosti. Pokud tak v případě žalobců neučinila a žalobci byli nuceni vybírat náhradní pozemky vlastním přičiněním, nelze jim klást k tíži, že některé z těchto pozemků byly zvoleny nevhodně. Výběr náhradních pozemků je komplikovaný zejména pro existenci množství zákonných překážek, které restituenti mohou stěží bez vynaložení dalších nákladů zjistit (zejména nákladů na zjištění překážek z územně plánovací dokumentace apod., neboť tato zjištění mohou být pro laiky značně obtížná, ne-li nemožná). Z vyložených důvodů proto není možné v částečném zpětvzetí žaloby spatřovat zavinění žalobců a není tak možné krátit jejich právo na náhradu nákladů řízení, resp. rozhodnout o poměrném rozdělení této náhrady.

53. Pokud jde o určení tarifní hodnoty, okresní soud správně vycházel z § 8 odst. 1 a. t., neboť předmět řízení je v daném případě jasně penězi ocenitelný, přičemž je představován náhradními pozemky, jejichž vydání žalobci požadují. Za této situace odvolací soud neshledal podmínky pro stanovení tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. b) a. t., když podmínkou použití tohoto ustanovení je právě skutečnost, že předmět řízení je penězi neocenitelný. Okresní soud také ve věci správně zohlednil § 12 odst. 4 a. t., když rozhodl, že žalobcům náleží náhrada mimosmluvní odměny za každého ze tří žalobců, snížená o 20 %.

54. Odvolací soud však nesouhlasí s postupem okresního soud při stanovení výše tarifní hodnoty, když okresní soud vycházel z celkové hodnoty náhradních pozemků ve výši [částka], a nezohlednil, že žalobou byly fakticky uplatněny samostatné restituční nároky žalobců v konkrétní výši, kterým odpovídal nárok jednotlivých žalobců na vydání náhradních pozemků v poměru hodnot jejich restitučních nároků. Bylo toliko rozhodnutím žalobců uplatňovat své restituční nároky společně, resp. požadovat vydání nikoliv celých náhradních pozemků, ale toliko jimi určených spoluvlastnických podílů (žalobci mohli každý samostatně, nezávisle na ostatních žalobcích uplatňovat na žalované svůj tvrzený nárok a požadovat vydání celých pozemků či podílů). nákladů řízení – odměny advokáta stanovené z tarifní hodnoty odpovídající velikosti jeho podílu na předmětu sporu (resp. podílu na celkově uplatňovaném restitučním nároku). V případě žalobce a) se jedná o nárok v rozsahu předmětu sporu, u žalobců b) a c) pak o podíl o velikosti ve vztahu k celku. Odvolací soud proto náhradu odměny za úkon právní služby podle § 7, § 8 odst. 1 a. t. za každého z žalobců neurčil z celkové hodnoty náhradních pozemků, ale z hodnoty podílu, v jakém každý z žalobců náhradní pozemky nabývá. Činí-li celková hodnota náhradních pozemků [částka], podíl žalobce a) představuje částka [částka] a podíl žalobců b) a c) [částka]. Odměna za jeden úkon právní služby činí v případě žalobce a) [částka], při snížení o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t. pak [částka], u žalobců b) a c) odměna za jeden úkon právní služby činí [částka], po snížení podle § 12 odst. 4 a. t. pak [částka].

55. Okresní soud přiznal žalobcům odměnu za 25 úkonů právní služby ve výši 1 431 600 Kč, dále 25 režijních paušálů k úkonům náležejícím podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 7 500 Kč, náhradu promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. ve výši 4 800 Kč, cestovné ve výši 15 610 Kč a náhradu DPH ve výši 21 % ve výši 306 497,10 Kč. Celkem tak okresní soud přiznal žalobcům na náhradě nákladů řízení 1 766 007,10 Kč. Součástí přiznané náhrady byla i odměna za úkon v podobě vyjádření žalobců ze dne 8. 7. 2022, ze dne 12. 7. 2022, ze dne 15. 11. 2022 a 18. 11. 2022 (posouzeno jako jeden úkon), ze dne 3. 1. 2023, ze dne 7. 12. 2023, ze dne 13. 12. 2023 a ze dne 25. 1. 2024 a dále také odměna za zaslání znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO]. Odvolací soud je však toho názoru, že v případě jednotlivých vyjádření nepředstavuje odměna, resp. hotové výdaje s těmito spojené, účelně vynaložené náklady řízení, pakliže tato vyjádření bylo lze učinit nikoliv jako samostatný úkon v průběhu řízení, ale bezprostředně při jednání před okresním soudem (vyjádření ze dne 8. 7. 2022 a 12. 7. 2022 na jednání dne 14. 7. 2022, vyjádření ze dne 15. 11. 2022, 18. 11. 2022, 3. 1. 2023, 7. 12. 2023 a 13. 12. 2023 na jednání dne 14. 12. 2023 a vyjádření ze dne 25. 1. 2024 na jednání dne 8. 2. 2024). Zaslání znaleckého posudku jako čistě formálním administrativní úkon není úkonem právní služby a odměnu za tento přiznat nelze. Podle odvolacího soudu tak žalobcům náleží odměna za 17 zbývajících úkonů právní služby (které byly popsány v odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje), které byly okresním soudem přiznány důvodně. Odměna za jeden úkon právní služby v případě žalobce a) 12 880 Kč a žalobců b) a c) pro každého 9 776 Kč, tj. celkem 32 432 Kč, za 17 úkonů tak činí celková odměna advokáta 551 344 Kč [z toho žalobci a) 218 960 Kč, žalobcům b) a c) každému 166 192 Kč]. Za společné úkony při zastupování všech tří žalobců přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014 ve prospěch tohoto závěru svědčí i dikce § 13 odst. 3 a. t., podle kterého paušální náhrada výdajů činí částku 300 Kč na jeden úkon právní služby, neboť i v případě, že advokát zastupuje dva a více účastníků a provede při tom nějaký úkon právní služby, jde stále o jeden úkon (např. podání žaloby), bez ohledu na to, kolik účastníků advokát zastupuje. Tomuto názoru odpovídá i praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 7. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 42/2014, 21 Cdo 43/2014, ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1263/2012, ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1483/2011, ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2158/2011, ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 239/2014, a ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3295/2012) a rovněž praxe Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudky ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 2 As 1/2013, nebo ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 6 As 95/2014).[Anonymizováno]Žalobcům tak náleží náhrada hotových výdajů k celkem 17 úkonům právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., tedy celkem ve výši 5 100 Kč. Pokud jde o zbylé nároky, tedy o náhradu promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a) a. t., přiznanou ve výši 4 800 Kč a náhradu cestovného podle § 13 odst. 1 přiznanou ve výši 15 610 Kč, okresní soud tyto částky přiznal důvodně a rovněž správně stanovil jejich výši, své rozhodnutí v této části přesvědčivě odůvodnil a odvolací soud proto na tuto část odůvodnění rozsudku okresního soudu v plném rozsahu odkazuje. Důvod pro moderaci podle § 150 o. s. ř. odvolací soud neshledal, neboť je přesvědčen, že v daném případě není možné shledat žádné důvody zvláštního zřetele hodné. ve výši 551 344 Kč, náhrada v podobě režijních paušálů ve výši 5 100 Kč, náhrady promeškaného času ve výši 4 800 Kč a náhrada cestovného ve výši 15 610 Kč. Zároveň žalobcům náleží náhrada DPH ve výši 21 % z částky 576 584 Kč, tedy ve výši 121 139,34 Kč. Celkem tak žalobcům náleží náhrada nákladů řízení ve výši 697 723,34 Kč.

57. S ohledem na uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu v nákladovém výroku IV. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil co do výše, jinak, tedy co do základu tohoto nároku (tj. že povinnou k náhradě nákladů řízení je žalovaná, která ji má s ohledem na § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit zcela úspěšným žalobcům), lhůty k plnění (určené jako třídenní, počítané od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.) a platebního místa (určené k rukám zástupkyně žalobců podle § 149 odst. 1 o. s. ř.) jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

58. Odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný napadený rozsudek také ve výroku III., tedy ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech státu, jelikož byl správný co do výše přiznané náhrady i co do určení povinné osoby. Odvolací soud i v tomto ohledu proto plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

59. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení ve věci samé zcela úspěšným žalobcům náleží právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny jeden úkon právní služby - vyjádření k odvolání ze dne 26. 7. 2024 ve výši 32 432 Kč [žalobce a) 12 880 Kč podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 a. t. a každý z žalobců b) a c) 9 776 Kč podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 a. t.], odměny za jeden úkon právní služby - účast na jednání dne 9. 1. 2025 ve výši 33 208 Kč [žalobce a) 16 100 Kč podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., žalobce b) 9 776 Kč podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 a. t. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. a žalobce c) 7 332 Kč podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.], jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.), cestovného za cestu k odvolacímu jednání za celkem 240 km ve výši 2 358,04 Kč (při spotřebě motorové nafty 11,6 l/100 km, její ceně 34,70 Kč/l a výši základní náhrady 5,80 Kč/km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), 800 Kč náhrady za ztrátu času cestou k jednání soudu a zpět dle vyúčtování žalobců, kdy účtovaná částka není v rozporu s § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.] a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ze shora uvedené odměny a náhrad, celkem náhrada nákladů žalobci účelně vynaložených v odvolacím řízení činí 83 032,67 Kč. Náhradu nákladů řízení vztahující se k úkonu právní služby – podání doplnění k vyjádření k odvolání dne 6. 1. 2025 odvolací soud žalobcům nepřiznal, pakliže náklady za tento úkon neshledal účelně vynaloženými, když podání bylo zástupkyní žalobců učiněno ve vztahu k soudu pouhé dva dny před jednáním a zástupkyni žalobců zjevně nic nebránilo vyjádření učinit při jednání odvolacího soudu dne 9. 1. 2025, jak ostatně muselo být učiněno, když zástupce žalované, přes doručení doplnění vyjádření žalobců do datové schránky advokáta dne 8. 1. 2025, se nestihl s obsahem předmětného podání seznámit.

60. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení