95 Co 572/2024 - 376

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D. a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného]. [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] žaloba na určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 6. 2024, č. j. 41 C 348/2021-262, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným v pořadí ji druhým rozsudkem (původní rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byl k odvolání žalobce Krajským soudem v [adresa], a to usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zrušen a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení), okresní soud (nebo také ,,soud prvního stupně“) žalobu, kterou se žalobce domáhal rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku p. č. [hodnota], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 98 m2, jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. [hodnota], dále pozemku p. č. [hodnota], druh pozemku zahrada o výměře 505 m2, pozemku p. č. [hodnota], druh pozemku zahrad o výměře 309 m2, pozemku p. č. [hodnota], druh pozemku zahrada o výměře 217 m2 a pozemku p. č. [hodnota], druh pozemku zahrada, o výměře 185 m2, to vše nacházející se v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], zamítl (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II.) a státu - České republice náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal (výrok III.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] darovací smlouvu, jejímž předmětem byly nemovité věci ve výroku rozsudku specifikované, kdy oba dne [datum] uznali podpisy pod touto smlouvou připojené za vlastní. Smlouva neobsahuje žádné podmínky, či nezakládá jakékoli povinnosti kterémukoli z účastníků. Návrh na vklad této darovací smlouvy byl podepsán oběma účastníky a Katastrální úřad pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] žalobce informoval o vyznačení plomby k provedení změn na základě darovací smlouvy. Žalovaný na své náklady zajistil provedení výměny kotle a vyvložkování komína, jakož i posekání zahrady a odvoz odpadu. Žalovaný podnikal kroky k dalšímu zvelebení nemovitostí provedením rekonstrukce opravou plotu, instalací dálkově ovládaných vrat, zřízením bezbariérového vstupu do domu a zateplení domu. Účastníci se stýkali přibližně 1 za 14 dní. Jejich vztahy se zhoršily poté, co na žalovaného podal žalobce trestní oznámení. Tvrzení žalobce, že podepsal plnou moc, kterou by zplnomocnil žalovaného k úkonům směřujícím k rekonstrukci nemovitostí nebylo v řízení prokázáno, když z ověřovací knihy a darovací smlouvy samotné vyplývá, že se jednalo o jedinou listinu, na které dne [datum] účastníci uznali podpisy za vlastní.

3. Poté, co byl spis vrácen krajským soudem okresnímu soudu k dalšímu řízení, tak tento soud ve věci ustanovil znalkyni z oboru písmoznalectví, [tituly před jménem] [jméno FO], aby odborně zjistila, zda je podpis žalobce na darovací smlouvě ze dne [datum] jeho vlastním podpisem. Znalkyně znalecký posudek písemně vypracovala a při jednání před soudem dne [datum] jej stvrdila. Ze znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne [datum] se podává, že podpisy na předmětné darovací smlouvě a její kopii jsou pravými vlastnoručními podpisy žalobce. Sporné podpisy vyhodnotila jako obtížněji zpracovatelné pro účely písmoznaleckého zkoumání, jsou však individualizovanými projevy, které obsahují soubor individualizovaných a identifikačně hodnotných znaků. Individuální identifikace pisatele sporných podpisů tak je možná. Jako pravé podpisy žalobce určila i podpisy na listinách s darovací smlouvou související (2 vyhotovení návrhu na vklad do Katastru nemovitostí sp. zn. [spisová značka] s otiskem úředního razítka ze dne [datum] a zápis poř. č. [hodnota] ze dne [datum] v Knize pro vidimaci a legalizaci [právnická osoba] [adresa]).

4. Okresní soud tak dospěl k závěru, že tvrzení žalobce, že darovací smlouvu ze dne [datum] vůbec nepodepsal, a že tam uvedený podpis není jeho, bylo znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví jednoznačně vyvráceno, když znalecké závěry v posudku obsažené stanoví, že podpis na darovací listině (i listinách s touto listinou související) je pravým podpisem žalobce. Dále uvedl, že žalobcem v žalobě tvrzený nevděk žalovaného byl sice uplatněn v zákonné lhůtě jednoho roku, avšak soud je toho názoru, že chování žalovaného vůči žalobci nelze hodnotit, jako porušení dobrých mravů, když před darováním nemovitostí žalovaný o žalovaného nijak nepečoval (péči o žalobce zajišťovala matka žalovaného, která je dcerou žalobce), po darování žalobce projevoval zvýšenou péči o komfort žalobce spojený s užíváním darovaných nemovitostí ve formě provedené rekonstrukce (výměna kotle a vyvložkování komína) či péče o zahradu (sečení). Žalovaný podnikal kroky k rekonstrukci darovaných nemovitostí (zateplení, nová brána a plot, bezbariérový přístup) a stávající ochlazení vztahů mezi účastníky, které se projevilo zastavením přípravných prací či odkladem provedení rekonstrukce nepředstavuje s ohledem konkrétní okolnosti případu (rodinné vztahy účastníků) porušení dobrých mravů.

5. Ke vznesené námitce tvrzené nesvéprávnosti žalobce v době darování, potažmo k neplatnosti jeho právního jednání darováním, okresní soud uvedl, že soudní znalec ve svém znaleckém posudku opakovaně uvedl, že nelze s jistou říci, zda v rozhodném období již byl žalobce ve stavu vylučujícím jeho způsobilost k takovému právnímu jednání. Při takovém závěru znaleckého zkoumání vtěleném do znaleckého posudku lze mít za to, že míra pravděpodobnosti nedosahuje té míry, jenž by mohla posloužit jako důvod pro vyhovění žalobě, byť by z jiného, než žalobou uplatněného důvodu. Dílčí relativizace výsledků znaleckého zkoumání znalcem v rámci jeho výslechu pak na tomto závěru nic nezměnila. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce byl v rozhodném období schopen základní sebeobsluhy i řízení osobního automobilu. Nelze však ani přehlédnout, že žalobce byl sto dne [datum] udělit plnou moc k zastupování advokátce z místa vzdáleného více než 300 km, následně dne [datum] sám vyzvat žalovaného k vrácení daru, včetně odeslání poštou a podat na žalovaného dne [datum] trestní oznámení. Stejně tak byl žalobce sto dne [datum] vypovědět plnou moc ze dne [datum] a dne [datum] požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů, když všechny tyto dokumenty vykazují shodnou grafickou úpravu. Nad to je z obsahu spisu zřejmé, že žalobce byl sto poskytnout soudu potřebnou součinnost při zjišťování jeho majetkových poměrů dne [datum], jakož i požádat soud o změnu jednací síně dne [datum] a [datum]. Žalobce využívá svých zákonných oprávnění v rovině trestního i občanského práva, když nejen že podal na žalovaného trestní oznámení, ale i v průběhu tohoto řízení změnil svá tvrzení (nevděk a až později tehdejší nezpůsobilost k právnímu jednání). Žalovaný je tak osobou dostatečně orientovanou a schopnou i nyní chápat důsledky vlastních úkonů a tím více právních jednání.

6. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. O nákladech státu rozhodl s ohledem na skutečnost, že v řízení neúspěšný žalobce byl v tomto řízení soudem osvobozen od placení soudních poplatků, nelze mu tak uložil platit náklady státu.

7. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. Uvedl, že ze závěru soudem zajištěného znaleckého posudku vyplývá, že žalobce je stižen duševní poruchou, konkrétně vaskulární demencí. Nadto žalobce v době činění právního jednání dovršil věku 90 let. Vysoký věk i bez přítomnosti duševní poruchy s sebou nese snazší ovlivnitelnost a nižší míru schopnosti pozornosti a obezřetnosti. Osoby vysokého věku bývají snadněji zneužitelní, což je notorietou. Podle závěru posudku není žalobce schopen porozumět důsledkům uzavření darovací smlouvy či jiné smlouvy není schopen chápat tyto věci v širších souvislostech a není schopen chápat v širší souvislosti důsledky svého chování. Současně soudní znalec konstatoval, že jedinci trpící demencí bývají snadno ovlivnitelní a zneužitelní. Z posudku také vyplývá, že pokud nejsou provedena cílená vyšetření kognitivních funkcí, pak ani pro lékaře při běžném vyšetření není deficit kognitivních funkcí patrný tzv. na první pohled. Současně je konstatováno, že vaskulární demence je poruchou trvalou. Skutečnost, že znalec opakovaně uvádí svůj závěr o tom, že s jistotou nelze říci, zda v rozhodném období již byl žalobce ve stavu vylučujícím jeho způsobilost, nepůsobí to, že by nebyl naplněn důkazní standard. Znalec činí o ,,jistotě“ jeden závěr a na tomto závěru, který se týká možnosti vyjádřit ,,jistotu“ následně zcela logicky setrvává a ani žalobce tento závěr nijak nerozporuje. Žalobce poukazuje na tuto část výpovědi znalce o vysoké míře pravděpodobnosti přítomnosti duševní poruchy. Při výslechu znalce, který je zaznamenán doslovně, znalec uvedl, že přítomnost duševní poruchy v okamžiku činění právního jednání je vysoce pravděpodobná. Není tedy podstatné, zda závěr o tom, co lze říci s jistotou, je uveden jedenkrát či sedmkrát, neboť tento závěr a ani to, tolikrát je v přiléhavých otázkách zopakován, nemění ničeho na sdělení o vysoké míře pravděpodobnosti přítomnosti duševní poruchy v okamžiku učinění právního jednání. Důkazně standard na prokazování přítomnosti duševní poruchy nevyžaduje prokázat jistotu, postačující je prokázání vysoké míry pravděpodobnosti. Shodně tak judikaturní praxe nevyžaduje prokázání míry pravděpodobnosti pomocí procentuálního vyjádření. Pokud okresní soud uvádí konkrétní jednání, kterých byl žalobce schopen, nelze odhlížet od skutečnosti, že jsou to jednání činěná takzvaně na dálku, písemně a žalobci k nim mohl být někdo nápomocen. K závěru, zde je činil žalobce zcela sám a bez pomoci, nebyl proveden žádný důkaz. Pokud soud uvádí, že žalobce změnil až později svá tvrzení na nezpůsobilost svého jednání, tak uvedené tvrzení bez jakéhokoliv pokynu žalobce bylo do řízení vzneseno pouze a jen ustanovenou právní zástupkyní s ohledem na průběh výpovědí žalobce před soudem, a s ohledem na povinnost chránit zájmy žalobce. Právě průběh výpovědi žalobce vzbudil v zástupkyni pochybnosti o zachování svéprávnosti. Není tedy spravedlivé uvedené vykládat tak, že to byl žalobce, kdo změnil až později, tedy pravděpodobně ryze účelově, svá tvrzení. Žalobce ničeho takového neučinil. Žalobce zcela prokazatelně trpí duševní poruchou, pro kterou není dle znalce schopen porozumět důsledkům právních jednání a chápat je v širších souvislostech. Současně žalobce je osobou ve věku 93 let, kdy vysoký věk i bez přítomnosti duševní poruchy s sebou nese snazší ovlivnitelnost a nižší míru schopnosti pozornosti a obezřetnosti. Je zde dána i vysoká míra pravděpodobnosti existence duševní poruchy v okamžiku jednak činění prohlášení o tom že podpis již na listině obsažený je podpisem žalobce a jednak v okamžiku podpisu darovací smlouvy. Na žalobce nelze klást shodné požadavky jako na osoby s duševní poruchou nezatížené. V řízení nelze přehlížet vyjádření znalce, učiněné v rámci jeho výslechu, o vysoké míře pravděpodobnosti přítomnosti demence v okamžiku učinění právního jednání. Znalec popsal i projevy vaskulární demence, která se projevuje mimo jiné tím, že se objevují výbuchy zlosti, agrese, plačtivost apod. Výpověď dcery žalobce v částech, které se týkají přímo žalobce, zapadá do projevů duševní poruchy. Okresní soud navíc odhlíží od toho, že žalovaný v části své výpovědi spontánně uvedl, že jeho matka o převodu špekulovala, až to vyšpekulovala. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl.

8. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že okresní soud správně uzavřel, že žalobce v době uzavření darovací smlouvy netrpěl duševní poruchou, která by jej činila neschopným právně jednat. Znaleckým posudkem a výslechem znalce, jakož dalšími důkazy, nebylo jednoznačně, popřípadě s vysokou mírou pravděpodobnosti prokázáno, že by žalobce trpěl duševní poruchou již v době uzavření darovací smlouvy. Duševní porucha - lehká vaskulární demence nebyla u žalobce v době před uzavřením darovací smlouvy diagnostikována, a v jeho zdravotní dokumentaci není žádný důkaz o tom, že by kognitivní funkce žalobce nebyly v době před uzavřením darovací smlouvy v pořádku. Soudní znalec pouze z důvodu, že CT vyšetřením mozku žalobce byly zjištěny změny v mozkové tkáni, odpovídající jednorázové či opakované ischemii, učinil závěr o určité míře pravděpodobnosti, že žalobce trpěl lehkou vaskulární demencí již v době uzavření darovací smlouvy, ale se stejnou mírou pravděpodobnosti učinil závěr o tom, že žalobce lehkou vaskulární demencí v době uzavření darovací smlouvy netrpěl, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Okresní soud tedy správně dospěl k závěru, že žalobce v době uzavření darovací smlouvy netrpěl lehkou vaskulární demencí, respektive, že nebyla ani s vyšší mírou pravděpodobnosti tato skutečnost prokázána.

9. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozsudku soudu prvního stupně oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě [§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“)], a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a 212a o. s. ř. za použití § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 e. ř., přičemž odvolání shledal nedůvodným.

10. Po skutkové stránce provedl okresní soud dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci. Vyložil, ze kterých důkazů při zjištění skutkového stavu vycházel a jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci. Odvolací soud neshledal, že by skutková zjištění okresního soudu trpěla logickými nedostatky, vzájemnými rozpory nebo jinými vadami, a proto ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem vycházel a ztotožnil se i s jeho právním posouzením.

11. Protože k uzavření předmětné darovací smlouvy došlo v roce [rok], postupoval okresní soud při posouzení tohoto nároku správně podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen ,,o. z.“)

12. Podle § 560 o. z. písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

13. Podle § 561 odst. 1 věty první o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

16. Podle § 582 odst. 1 věty první o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

17. Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně poruší dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle odstavce druhého téhož ustanovení odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

18. Podle § 2073 o. z. nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

19. Podle § 2075 odst.1 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jedno roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Podle odstavce druhého téhož ustanovení je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděně odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne[Anonymizováno]

20. V projednávané věci žalobce důvodnost podané žaloby opírá o tato tvrzení: 1) že darovací smlouvu ze dne [datum] nikdy nepodepsal, 2) že před Městským úřadem v [adresa] stvrdil svůj podpis nikoliv na darovací smlouvě, ale na plné moci, kterou žalovanému písemně udělil, 3) že pro nevděk žalovaného on od darovací smlouvy odstoupil a 4) že pro u něho existující duševní poruchu nebyl schopen posoudit následky svého jednání v podobě uzavřené darovací smlouvy, jakož i jiné smlouvy. Pokud jde prvou z uvedených námitek, tak okresní soud k jejímu ověření správně ve věci ustanovil znalkyni z oboru písmoznalectví, která dospěla k závěru, že podpisy žalobce na předmětné darovací smlouvě a její kopii jsou pravými vlastnoručními podpisy žalobce, přičemž jako pravé podpisy žalobce znalkyně určila i podpisy na listinách s darovací smlouvou souvisejících (2 vyhotovení návrhu na vklad do Katastru nemovitostí sp. zn. [spisová značka] s otiskem úředního razítka ze dne [datum] a zápis poř. č. [hodnota] ze dne [datum] v Knize pro vidimaci a legalizaci [právnická osoba] [adresa]). Proti závěrům tohoto znaleckého posudku žalobce neměl žádné výhrady, ani v podaném odvolání proti tomuto znaleckému posudku ničeho nenamítal. Okresní soud proto dospěl ke správnému závěru, že darovací smlouvu žalobce podepsal. Tím je vyvráceno i tvrzení žalobce ohledně toho, že podpis, na kteréžto listině před městským úřadem uznal za svůj pravý podpis byla plná moc udělená jím žalovanému a nikoliv darovací smlouva. Darovací smlouva tak není ve smyslu § 582 odst. 1 věta první, § 561 odst. 1 věta první a § 560 o. z. (absolutně) neplatná.

21. Dále co se týče tvrzeného nevděku žalovaného, odvolací soud se zcela ztotožňuje v tomto směru se skutkovou i právní argumentací okresního soudu, který dospěl k závěru, že nevděk ze strany žalovaného vůči žalobci prokázán nebyl. Okresní soud přitom správně vycházel z ustanovení § 2072 a násl. o. z.

22. Z dikce uvedeného ustanovení zákona je zřejmé, že k zániku darovacího vztahu dojde na základě dvou na sebe navazujících právních skutečností, a to: a) chování obdarovaného vůči dárci nebo vůči osobě jemu blízké hrubě porušujícího dobré mravy, b) jednostranného právního úkonu dárce, jímž po obdarovaném požaduje vrácení daru.

23. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému prokazatelně doručen [datum], učinil jednostranný úkon, kterým žádal vrácení daru od žalovaného. Tedy jedna z podmínek vyplývající ze shora citovaných ustanovení občanského zákoníku splněna byla. Dále bylo třeba posoudit, zda v řízení bylo prokázáno, že chování žalovaného k žalobci či osobám jemu blízkých vykazovalo znaky chování hrubě porušujícího dobré mravy. Okresní soud dospěl k závěru, že existence této podmínky v daném případě splněna nebyla, s čímž odvolací soud souhlasí.

24. Obecně je třeba uvést, že předpokladem vzniku práva požadovat ,,vrácení daru“ není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové chování, které s ohledem na okolnosti případu je možné kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, a to s ohledem na značnou intenzitu a váhu (je-li uskutečněno jedním činem - jako např. ublížení na zdraví apod.) nebo soustavnost a dlouhou dobu (např. fyzické napadání, hrubé urážky, neposkytnutí pomoci apod.). Rozhodující přitom není subjektivní pocit dárce, ale zda dané jednání obdarovaného lze objektivně posuzovat jako hrubě porušující dobré mravy. Je třeba přihlédnout i k tomu, zda jednání obdarovaného vůči dárci nebylo vyprovokováno samotným dárcem, nebo které je výsledkem vzájemných neshod, tj., když se na jejich vzniku a eskalaci podílel i sám dárce. Dárce se jako důvodu k vrácení daru nemůže dovolávat skutkových okolností, jež nastaly či existovaly v době před darováním a za nichž bylo právní jednání učiněno a o nichž obě strany při uzavírání darovací smlouvy věděly.

25. Z okresním soudem zjištěného skutkového stavu nelze než uzavřít, že zde nebyla naplněna dostatečná intenzita nevhodného chování žalovaného jako obdarovaného vůči žalobci jako dárci, případně vůči osobám jemu blízkým, která by byla důvodem k úspěšné revokaci daru, když, jak okresní soud správně uzavřel, chování žalovaného vůči žalobci nebylo nijak vřelé ani před uzavřením darovací smlouvy, přičemž po jejím uzavření žalovaný dokonce krátkou dobu vykazoval chování vůči žalobci podstatně vstřícnější (větší počet návštěv, provedení jistých úprav v domě a jeho okolí), a to do doby, než žalobce na žalovaného podal trestní oznámení a požadoval vrácení daru a vůči jeho matce se choval hrubě. Za této situace lze uzavřít, že to byl sám žalobce, kdo zapříčinil, že žalovaný jej přestal zcela navštěvovat a komunikovat s ním a v domě žádné další úpravy či rekonstrukce neprováděl.

26. K posledně uvedenému důvodu v podobě existence duševní poruchy, pro kterou žalobce nebyl v době uzavření darovací smlouvy schopen posoudit důsledky tohoto svého jednání je třeba uvést následující:

27. Problematikou tzv. důkazního standardu ve sporech o neplatnost právního jednání podle § 581 o. z. ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 173/13 se Nejvyšší soud zabýval v usnesení sp. zn. [spisová značka]. Zde Nejvyšší soud krom jiného připomenul, že nelze mechanicky přejímat odborné závěry znalců obsažených v jimi zpracovaných posudcích v daných sporech, ale je zapotřebí – způsobem předvídaným v § 132 o. s. ř.- tyto posudky hodnotit i ve spojitosti s dalšími důkazními prostředky. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dále konstatoval, že duševní poruchou je nejenom duševní porucha, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost a jakákoli jiná těžká duševní odchylka, jestliže měla za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností (např. jednorázový stav opilosti, drogové opojení, hypnóza atd.). Má-li být učiněn právní závěr, že právní úkon je neplatný, musí být bez pochybností prokázáno (učiněno jistým v procesním smyslu), že daná osoba jednala v duševní poruše alespoň přechodné povahy, která by ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Nikoliv tedy každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho absolutní neplatnosti, nýbrž pouze ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou z důvodu, že nemůže posoudit následky svého úkonu nebo své jednání ovládnout.

28. Okresní soud ke zjištění těchto právně významných skutečností ustanovil ve věci znalce z oboru psychiatrie, který odborně posoudil zdravotní stav žalobce a stal se tak odborným podkladem (důkazem), jež spolu s dalšími důkazy měl okresní soud vést k závěru o tom, zda žalobce v daný okamžik, tedy kdy uzavíral darovací smlouvu, jednal či nikoliv v duševní poruše, která ho k tomuto jednání činila neschopným. Jak plyne ze závěrů znaleckého posudku, a i z výslechu znalce, znalec především s ohledem na absenci podrobné lékařské dokumentace žalobce, jakož i jiných zjištění o zdravotním stavu žalobce v této době, nebyl schopen vyjádřit se k tomu, zda žalobce v inkriminované době trpěl či nikoliv duševní poruchou, která ho činila k uvedenému jednání neschopným. Pokud znalec připustil s mírou pravděpodobnosti převyšující 50 %, že žalobce mohl již v době uzavírání darovací smlouvy trpět uvedenou duševní poruchou, tak tuto poruchu jen předpokládal, nikoliv zjistil. Není přitom pravdivé tvrzení žalobce, že existenci jeho duševní poruchy, která jej v daný moment činila neschopným právně jednat, znalec označil s vysokou míru pravděpodobnosti, jak předpokládá shora uvedený nález Ústavního soudu. Pokud v daném případě absentují další důkazy uvedenou skutečnost prokazující, jako např. výpovědi svědků o způsobu jednání, chování a činech žalobce v době rozhodné, jakož i v době této době bezprostředně předcházející, kdy by svědci např. zaznamenali jakékoli (rušivé) okolnosti, které by mohly nasvědčovat tomu, že projevy žalobce vykazovaly defekty v jeho chování a projevech vůle, z nichž by bylo možné usuzovat na případnou duševní poruchu, nelze jen na podkladě ve věci vyhotoveného znaleckého posudku, který není konkrétně a logicky spjat se skutkovým nálezem a nepřesvědčivého výslechu znalce přistoupit k aplikaci § 581 o. z. Soud může přistoupit k aplikaci uvedeného ustanovení zákona jen v procesní situaci, kdy zjistí relevantní skutkový stav takový postup umožňující, nikoliv za procesní situace, kdy zde existují vážné pochybnosti o takovémto skutkovém zjištění. Pokud okresní soud uváděl, že žalobce byl v krátké době po uzavření darovací smlouvy schopen činit řadu jednání, existenci duševní poruchu vylučujících, tak toto tvrzení je jen podpůrné a nijak závažně neovlivňuje samotný závěr soudu o neprokázání existence dušení poruchy žalobce v rozhodné době, která by ho činila neschopným právně jednat. Pouze důkazy, jež by vypovídaly o defektním způsobu chování, jednání a činech žalobce před uzavřením darovací smlouvy, mohly vést k závěru spolu se závěry ve věci vypracovaného znaleckého posudku, že žalobce v době rozhodné uvedenou duševní poruchou trpěl. Takové důkazy ale žalobce neoznačil. Pokud žalobce poukazuje na to, že darovací smlouvu uzavíral ve vysokém věku (90 let), kdy jen s ohledem na takto vysoký věk lze usuzovat, že u něho byly kognitivní funkce zcela či z části omezeny, tak toto tvrzení je pouhou spekulací, neboť je i známo, že řada lidí, kteří se dožijí takto vysokého věku jsou mentálně i fyzicky zcela v pořádku. S ohledem na uvedené proto není ani rozhodné to, že žalobci za dva roky po podpisu darovací smlouvy byla diagnostikována duševní porucha, která jej nyní k danému jednání činí právně neschopným. Za popsané situace je tak možno přisvědčit skutkovým zjištěním okresního soudu, která jsou souladná s obsahem spisu, nevykazují extrémní nesoulad mezi okresním soudem zhodnocenými důkazy a právní posouzení věci okresním soudem je tak jen logickým vyústěním takto zjištěného skutkového stavu.

29. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný, a to včetně výroků o nákladech řízení a nákladech státu, o kterých bylo okresním soudem rovněž správně rozhodnuto.

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl s ohledem na skutečnost, že v odvolacím řízení úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů tohoto řízení výslovně vzdal.

Poučení