98 C 264/2018-308

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. [jméno] [příjmení] a soudkyň Mgr. Pavly Polednové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] o zaplacení 185 977 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. července 2021, č. j. 98 C 264/2018-234, takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání žalobce do výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje.

II. Odvolání žalovaného do rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé II., pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby s požadavkem na zaplacení částky 9 Kč, zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje, co do částky 12 931 Kč s příslušenstvím se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 12 931 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, jinak se rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku co do zamítnutí zbývající části příslušenství potvrzuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 11 099 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 173 046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 580 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 072 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 12 582 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 072 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 072 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 072 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 072 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 14 180 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit 12 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 032 Kč od [datum] do zaplacení z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.). Rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 799 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 185 977 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za užívání bytu ve výši ujednaného nájemného a z titulu bezdůvodného obohacení ve výši nákladů na služby spojené s užíváním bytu žalovaným bez právního důvodu v období srpen 2016 až červenec 2018.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, navrhoval, aby byla v celém rozsahu zamítnuta.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel zejména ze zjištění, že žalobce je vlastníkem domu [adresa], stojícího na pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], vedeném [anonymizována čtyři slova] [část Prahy]. Dne [datum] žalobce uzavřel se žalovaným a jeho manželkou nájemní smlouvu, kterou byl sjednán nájem bytu v uvedeném domě, a to na dobu jednoho roku s automatickým prodloužením. Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 60 C 156/2016–61, kterým byla žalovanému uložena povinnost do pěti měsíců od právní moci rozsudku (do [datum]) vyklidit předmětný byt, neboť dne [datum] byl žalovaný žalobcem informován, že doba nájmu mu nebude prodloužena, přičemž žádná další nájemní smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla. Od [datum] činila sazba nájemného 63,34 Kč m2 měsíčně, tedy žalovaný byl povinen hradit nájemné z byt 5 813 Kč měsíčně, respektive ve výši 6 031 Kč měsíčně po připočtení nájemného za vybavení bytu ve výši 218 Kč měsíčně, a zálohu na služby ve výši 743 Kč měsíčně. Zvýšení nájmu na rok 2016 bylo žalovanému oznámeno žalobcem dopisem ze dne [datum]. Od [datum] činila sazba nájemného 63,78 Kč m2 měsíčně, tedy žalovaný byl povinen hradit nájemné z byt 5 854 Kč měsíčně, respektive ve výši 6 072 Kč měsíčně po připočtení nájemného za vybavení bytu ve výši 218 Kč měsíčně, a zálohu na služby ve výši 743 Kč měsíčně. Zvýšení nájmu na rok 2017 bylo žalovanému oznámeno žalobcem dopisem odeslaným dne [datum]. Výše nájemného a záloh na služby pro rok 2018 zůstala stejná jako v roce 2017. Žalovaný v roce 2016 zaplatil za měsíc srpen 4 451 Kč, na vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2015, splatné v červenci 2016, zaplatil dne [datum] vyúčtovanou částku ve výši 3 832 Kč. V roce 2017 a 2018 nezaplatil žalovaný na nájem a na zálohy na služby ničeho. Nezaplatil rovněž částku 12 582 Kč z titulu vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2016, splatného v červenci 2017 a částku 14 180 Kč z titulu vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2017, splatného v červenci 2018. Žalovaný se dostal do prodlení, když částku 6 757 Kč za listopad 2015 splatnou [datum] zaplatil [datum], částku 6 757 Kč za leden 2016 splatnou [datum] zaplatil [datum], částku 6 757 Kč za únor 2016 splatnou [datum] zaplatil [datum], částku 6 757 Kč za březen 2016 splatnou [datum] zaplatil [datum], částku 6 757 Kč za květen 2016 splatnou [datum] zaplatil [datum], částku 6 757 Kč za červen 2016 splatnou [datum] zaplatil [datum], namísto částky 6 774 Kč za červenec 2016 splatné [datum] zaplatil dne [datum] částku 5 757 Kč a vyúčtování služeb za rok 2015 ve výši 3 832 Kč splatné [datum] zaplatil [datum].

5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Předně konstatoval, že co se týče požadavku žalobce na zaplacení dluhu žalovaného z titulu vyúčtování služeb za rok 2017, splatného [datum], rozhodoval v souladu s vyúčtováním o částce 14 180 Kč, přestože žalobce v žalobě chybně uváděl částku 12 582 Kč. Současně rozhodoval o celkové částce 185 986 Kč, která odpovídá součtu jednotlivých v žalobě uvedených nároků, namísto v žalobě uvedené celkové částky ve výši 185 977 Kč. Vyšel z toho, že nájemní vztah žalovaného skončil ke dni [datum] a nebylo prokázáno, že by se žalovaný do [datum] z bytu vystěhoval. Uzavřel, že žalobce má v souladu s § 2295 o. z. vůči žalovanému nárok na náhradu za užívání bytu v době po skončení nájmu, a to ve výši ujednaného nájemného. Dospěl tedy k závěru, že je důvodný žalobou uplatněný nárok žalobce na zaplacení částky 140 826 Kč z titulu náhrady za užívání bytu za dobu od září do prosince 2016 ve výši 4 x 6 031 Kč, za srpen 2016 ve výš 1 580 Kč, za dobu od ledna do června 2017 ve výši 6x 6 031 Kč, za dobu od července do prosince 2017 ve výši 6 x 6 072 Kč a za dobu od ledna do července 2018 ve výši 7 x 6 072 Kč. Ve vztahu k požadavku žalobce na úhradu nákladů na služby spojené s užíváním bytu s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že žalobci svědčí nárok na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši skutečně čerpaných služeb za předmětné období, nikoliv však ve výši sjednaných záloh. Vyšel z toho, že v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly vyúčtovány spotřebované služby za rok 2016 ve výši 12 582 Kč a za rok 2017 ve výši 14 180 Kč. Žalobou uplatněné nároky na zaplacení těchto částek tedy považoval za oprávněné. Co se tyče vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2018 ve výši 13 131 Kč respektoval soud prvního stupně žalobní návrh a přiznal žalobci jen náhradu v požadované výši 5 201 Kč, odpovídající náhradě za dobu od ledna do července 2018 ve výši 7 x 743 Kč. Z uvedených důvodů považoval za důvodný nárok žalobce zaplacení ceny vyúčtovaných služeb ve výši 31 963 Kč, které žalovaný prokazatelně spotřeboval. O nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení rozhodl s poukazem na § [číslo], § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2295 o. z. O nákladech řízení rozhodl pak podle poměrů úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobci tak přiznal poměrnou část celkových nákladů řízení, za které považoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu náklady nezastoupeného účastníka v podobě paušální náhrady hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobce i žalovaný odvolání.

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného bylo podáno opožděně, a tudíž nejsou splněny podmínky pro to, aby o něm bylo meritorně rozhodnuto. Z obsahu spisu plyne, že písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 7. 2021, č. j. 98 C 264/2018-234 bylo žalovanému doručováno zásilkou určenou do vlastních rukou adresáta. Z doručenky je zřejmé, že žalovaný jako adresát nebyl zastižen, a tudíž zásilka byla uložena na poště a připravena k vyzvednutí dne [datum], adresátovi byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Žalovaný si zásilku na poště osobně vyzvedl dne [datum]. Odvolání proti rozsudku bylo žalovaným podáno dne [datum] e-mailovou zprávou neopatřenou elektronickým podpisem a následně doplněno podáním doručeným žalovaným osobně do podatelny soudu prvního stupně dne [datum].

8. Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř.). V daném případě je přitom při posuzování včasnosti podaného odvolání nutno vyjít z toho, že rozsudek byl žalovanému doručen dne [datum], neboť ve smyslu § 49 odst. 4 o.s.ř. se považuje písemnost za doručenou posledním dnem lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí, tj. v daném případě ode dne [datum]. Datum [datum], kdy si žalovaný po uplynutí zmíněné lhůty 10 dnů zásilku osobně vyzvedl, není z hlediska okamžiku doručení rozsudku a běhu odvolací lhůty relevantní. Za situace, kdy rozsudek byl žalovanému doručen fikcí ve smyslu § 49 odst. 4 o.s.ř. dne [datum], posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání byl den [datum]. Jestliže tedy bylo odvolání žalovaného v elektronické podobě podáno u soudu dne [datum] (písemně doplněno postupem dle § 42 odst. 2 o.s.ř. dne [datum]), bylo podáno opožděně.

9. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 218a o.s.ř. odvolání žalovaného jako opožděné odmítl.

10. Žalobce své odvolání výslovně směřoval do všech výroků napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Zrekapituloval žalobou uplatněné nároky a opravil písařskou chybu uvedenou v žalobním návrhu, kdy bylo nesprávně uvedeno, že žalovaný za měsíc srpen 2016 neuhradil částku 2 632 Kč, ačkoliv správně měla být uvedena částka 2 623 Kč. S ohledem na uvedené pak upozornil, že soud prvního stupně provedl v napadeném rozsudku nesprávný výpočet žalované jistiny, a zdůraznil, že celková výše žalobou uplatněné pohledávky činí 185 977 Kč s příslušenstvím. Dále namítal nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, když z jeho odůvodnění není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl soud prvního stupně k výši přiznané částky a k výši částky, ve vztahu k níž žalobu zamítl. Vyjádřil přesvědčení, že mu svědčí vůči žalovanému právo na náhradu za užívání bytu ve smyslu § 2295 o. z. a právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši odpovídající nákladům vynaloženým na služby spojené s užíváním bytu. Vytýkal soudu prvního stupně, že dospěl k nesprávnému skutkovému i právnímu závěru o výši částky, o kterou se žalovaný na jeho úkor obohatil tím, že v předmětném období užíval předmětný byt bez právního titulu. Namítal, že soud prvního stupně ze skutečnosti, že se na žalovaném domáhá zaplacení záloh na služby a nedoplatku z vyúčtovaných služeb, nesprávně dovodil, že požaduje úhradu téže částky fakticky dvakrát. Poukázal na to, že z provedeného dokazování vyúčtováními nákladů na služby za rok 2016 a 2017 plyne, že náklady na skutečnou spotřebu služeb ze strany žalovaného dosáhly v roce 2016 výš 21 498 Kč a v roce 2017 výše 23 096 Kč. Z žalobních tvrzení pak plyne, že v řízení uplatňuje nárok na úhradu nákladů za služby ve výši odpovídající součtu jednotlivých měsíčních úhrad ve výši 743 Kč měsíčně a vyúčtovaného nedoplatku po zohlednění žalovaným uhrazených záloh za období leden až červenec 2016 v celkové výši 5 201 Kč. Poukázal na to, že pokud žalovaný služby v předmětném období spotřeboval, aniž by za jejich spotřebu něčeho uhradil, bezdůvodně se na jeho úkor obohatil. Z uvedených důvodů vyjádřil přesvědčení, že jeho žalobou uplatněný nárok je důvodný, a navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.

11. Před zahájením jednání odvolacího soudu vzal žalobce zpět své odvolání v části směřující do vyhovujícího výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud proto v souladu s § 207 odst. 2 o.s.ř. řízení o odvolání žalobce v rozsahu částečného zpětvzetí odvolání zastavil.

12. Odvolací soud v rámci posuzování podmínek řízení vzal v úvahu, že žalobce v odvolání opravil písařskou chybu v žalobě ohledně specifikace dluhu žalovaného na platbách za srpen 2016 tak, že namísto nesprávně uvedené částky 2 632 Kč měla být správně uvedena částka 2 623 Kč. Následkem uvedené písařské chyby, respektive rozdílu chybné a správné výše této dílčí položky (2 632 Kč 2 623 Kč = 9 Kč) pak soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodoval o peněžitém plnění v celkové výši 185 986 Kč (vyhověno 173 046 s příslušenstvím + zamítnuto 12 940 Kč s příslušenstvím), které o 9 Kč přesahuje žalobou vymezený předmět řízení, tj. nárok na zaplacení peněžitého plnění v celkové výši 185 977 Kč s příslušenstvím. Z uvedeného plyne, že pro vedení řízení o částce 9 Kč, respektive pro rozhodnutí o tomto nároku nebyly pro absenci žalobního návrhu splněny podmínky řízení (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.) Odvolací soud proto pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. v uvedeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. zrušil a řízení zastavil.

13. Na základě odvolání žalobce podaného proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud podle § 213 odst. 2 o.s.ř. částečně zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně a podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal v odvoláním dotčeném rozsahu napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

14. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Nadto zopakoval důkaz vyúčtováním služeb spojených s užíváním předmětného bytu za rok 2016 a 2017, předžalobní upomínkou z [datum], podacím archem a záznamem o sledování zásilky. Vyúčtováními služeb za rok 2016 a 2017 tak má za prokázané, že náklady na služby spotřebované žalovaným činí v období od [datum] do [datum] celkem 21 498 Kč a v období od [datum] do [datum] celkem 23 096 Kč. V případě vyúčtování za rok 2016 činí vyúčtovaný nedoplatek žalovaného na platbách za spotřebované služby po odpočtu předepsaných záloh ve výši celkem 8 916 Kč (12 x 743 Kč) částku 12 582 Kč, respektive po odpočtu skutečně zaplacených záloh ve výši 5 201 Kč (leden až červenec 2016, tj. 7x 743 Kč) částku 16 297 Kč. V případě vyúčtování za rok 2017 činí vyúčtovaný nedoplatek žalovaného na platbách za spotřebované služby po odpočtu předepsaných záloh ve výši celkem 8 916 Kč (12 x 743 Kč) částku 14 180 Kč, respektive po odpočtu skutečně zaplacených záloh ve výši 0 Kč částku 23 096 Kč. Předžalobní upomínkou z [datum], podacím archem a záznamem o sledování zásilky má odvolací soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného dopisem z [datum], aby mu ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení této výzvy zaplatil náhradu za užívání předmětného bytu a za spotřebované služby v období od srpna 2016 do července 2017 včetně nedoplatků z vyúčtování služeb za rok 2016 a 2017. Uvedený dopis (předžalobní výzva) adresovaný žalovanému byl předán k poštovní přepravě dne [datum] a dne [datum] byla zásilka uložena na poště, když adresát nebyl při jejím doručování zastižen. Vzhledem k tomu, že zásilka nebyla adresátem v odběrné lhůtě vyzvednuta, byla dne [datum] vrácena odesílateli.

15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl odvolací soud k závěru, že jsou dány důvody pro částečnou změnu napadeného zamítavého výroku o věci samé II. rozsudku soudu prvního stupně.

16. Jestliže nájemce neodevzdá byt ke dni skončení nájmu způsobem uvedeným v § 2292 o. z., je podle § 2295 o. z. povinen pronajímateli platit za užívání bytu náhradu ve výši ujednaného nájemného, a to až do dne, kdy byt pronajímateli skutečně odevzdá. Jestliže nájemce po skončení nájemního vztahu nadále užívá byt bez právního důvodu a v souvislosti s tímto užíváním bytu spotřebovává služby s tím spojené, vzniká na jeho straně plněním bez právního důvodu majetkový prospěch, který je bezdůvodným obohacením (§ 2991 odst. 2 o. z.). Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny (§ 2999 odst. 1 věta první o. z.)

17. Soud prvního stupně správně posoudil žalobou uplatněné peněžité nároky žalobce z titulu neuhrazených plateb za služby spotřebované žalovaným v souvislosti s užíváním předmětného bytu v žalobou vymezeném období jako nároky z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Žalovaný po skončení nájemního vztahu neodevzdal předmětný byt žalobci coby pronajímateli a nadále jej užíval. Jestliže pak v souvislosti s užíváním bytu spotřeboval s tím spojené služby, aniž zaplatit jejich cenu, vznikl mu plněním bez právního důvodu na úkor žalobce majetkový prospěch, který je bezdůvodným obohacením, a který je povinen vydat (§ 2991 o. z.) Odvolací soud nicméně nesdílí názory soudu prvního stupně týkající se výše žalobou uplatněných nároků žalobce, respektive jeho závěr o nedůvodnosti žalobního požadavku na zaplacení částky 12 940 Kč s příslušenstvím.

18. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně lze dovodit, že soud prvního stupně v tomto ohledu vyšel z toho, že žalobce z titulu bezdůvodného obohacení může na žalovaném požadovat pouze cenu skutečně reálně spotřebovaných služeb, nikoliv však zálohy (ve výši předepsané za trvání nájemního vztahu) na platby za služby. Tento obecně správný závěr však nesprávně aplikoval v poměrech nyní projednávané věci, když měl za to, že cena žalovaným skutečně spotřebovaných služeb v roce 2016 a v roce 2017 odpovídá vyúčtovaným nedoplatkům ve výši 12 582 Kč, respektive 14 180 Kč. Z obsahu vyúčtování za uvedená období přitom plyne, že uvedené částky odpovídají ceně služeb po odpočtu předepsaných (nikoliv však uhrazených) záloh na platby za služby. Hodnota žalovaným skutečně reálně spotřebovaných služeb za rok 2016 pak činí 21 498 Kč a majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu odpovídá uvedené částce v rozsahu nekryté zaplacenými zálohami ve výši 5 201 Kč, tj. částce 16 297 Kč. V roce 2017 pak žalovaný neuhradil formou záloh ani část celkové hodnoty skutečně spotřebovaných služeb ve výši 23 096 Kč, a tudíž se jeho majetkový prospěch získaný bez právního důvodu v roce 2017 rovná právě této částce. Z obsahu žalobních tvrzení pak plyne, že žalobce v součtu uplatňuje nárok na peněžité plnění z titulu bezdůvodného obohacení získaného žalovaným spotřebováním služeb spojených s užíváním bytu za rok 2016 a 2017 právě v uvedené výši, byť v žalobním petitu uvedené částky pro účely požadovaného úroku z prodlení rozděluje na nezaplacená zálohová plnění 743 Kč měsíčně a doplatky 12 582 Kč a 14 180 Kč.

19. Z uvedeného plyne, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud žalobu jako neopodstatněnou zamítl co do částky 12 931 Kč (12 940 Kč – 9 Kč), která odpovídá součtu nezaplacených záloh ve výši 743 Kč měsíčně za 17 měsíců v období od srpna 2016 do prosince 2017 (celkem 12 631 Kč) a částky 300 Kč jako části žalovaným neuhrazené a soudem prvního stupně v nenapadeném výroku I. dosud nepřiznané části náhrady za užívání bytu za měsíc srpen 2016 (§ 2295 o. z.). Přisvědčit lze nicméně správnosti závěru soudu prvního stupně o nedůvodnosti žalobou uplatněného požadavku na zaplacení úroku z prodlení odvíjejícího se od data splatnosti nájemného a záloh na platby za služby spojené s nájmem bytu, sjednaného v nájemní smlouvě. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že v projednávané věci jsou předmětem řízení nároky žalobce z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu. V otázce splatnosti tak nelze vycházet ze smluvních ujednání účastníků, nýbrž z toho, že žalovaný je jako dlužník povinen plnit žalobci bez zbytečného odkladu poté, co byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení peněžitého plnění uplatněného v žalobě předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla předána k poštovní přepravě dne [datum], přičemž ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že žalovanému byla doručena třetí den po odeslání, tj. dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobce v předžalobní výzvě požádal žalovaného o zaplacení ve lhůtě tří dnů ode dne doručení výzvy, ocitl se žalovaný v prodlení se zaplacením požadovaného peněžitého plnění po uplynutí této lhůty, tj. počínaje dnem [datum]. Na základě uvedeného shledal tedy odvolací soud žalobou uplatněný nárok žalobce na zaplacení příslušenství pohledávky ve výši 12 931 Kč důvodným pouze co do zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] od zaplacení (§ 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) s tím, že ve vztahu ke zbývající části žalobcem požadovaného příslušenství je zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné.

20. Ze všech uvedených důvodů tedy odvolací soud podle § 207 odst. 2 o.s.ř. řízení o odvolání žalobce do výroku I. rozsudku soudu prvního stupně zastavil a odvolání žalovaného podle § 218a o.s.ř. odmítl. V napadeném výroku II. rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby s požadavkem na zaplacení částky 9 Kč, podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zrušil a řízení zastavil. Co do částky 12 931 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 12 931 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, jinak jej podle § 219 o.s.ř. v tomto výroku co do zamítnutí zbývající části příslušenství jako věcně správný potvrdil.

21. Za situace, kdy odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval podle § 224 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části předmětu řízení, přiznal mu v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku a v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Do přiznané náhrady nákladů řízení nebyly zahrnuty náklady právního zastoupení žalobce, neboť tyto neshledal odvolací soud v poměrech projednávané věci účelně vynaloženými. Žalobce je statutárním městem, u něhož byla judikatorně dovozena právní domněnka existence dostatečného personálního a materiálního vybavení k tomu, aby bylo schopno kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by muselo využívat právní pomoci advokátů (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3812/19). Současně odvolací soud neshledal, že by předmět sporu, okolnosti daného případu či průběh řízení opodstatňovaly právní zastoupení žalobce advokátem, když v rámci řízení nebylo třeba řešit složitou právní problematiku a uplatňování práva na zaplacení náhrady za užívání bytu a spotřebování služeb s tím spojených po skončení nájmu bytu lze považovat za součást běžné agendy spadající pod působnost žalobce. Nebyly tedy zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by opodstatňovaly závěr, že žalobce není v dané věci schopen zajistit výkon svých práv vlastními silami a z vlastních zdrojů.

22. Odvolací soud tedy uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 11 099 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu 9 299 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů 1 800 Kč za 6 úkonů (sepis žaloby, vyjádření k dovolání žalovaného z [datum], vyjádření z [datum] a účast při ústním jednání [datum], [datum] a [datum]) po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. V případě náhrady nákladů odvolacího řízení zavázal odvolací soud žalovaného, aby zaplatil žalobci náhradu ve výši 1 600 Kč, sestávající se ze soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů 600 Kč za 2 úkony (sepis odvolání, účast při ústním jednání [datum]) po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Odvolací soud zahrnul do náhrady nákladů odvolacího řízení soudní poplatek za odvolání pouze ve výši 1 000 Kč, neboť tato odpovídá jeho poplatkové povinnosti s ohledem na předmět odvolacího řízení, o němž bylo odvolacím soudem meritorně rozhodováno. O vrácení části soudního poplatku, který byl žalobcem zaplacen za předmět odvolacího řízení, ohledně něhož bylo odvolací řízení pro zpětvzetí odvolání zastaveno, rozhodne soud prvního stupně (§ 10 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

23. Závěrem považuje odvolací soud za potřebné uvést, že při ústním jednání konaném dne [datum] projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, když tento ač byl řádně předvolán, se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání, přičemž teprve následně odvolacímu soudu doložil, že v době konání jednání byl zdravotně indisponován.