98 C 332/2020-245

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobce: zastoupeného: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], bytem [adresa žalobce] Mgr. [jméno] [příjmení], advokát se sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa] zastoupeného: Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO], advokát, se sídlem [adresa], [obec a číslo] o zaplacení částky ve výši 258 010,53 Kč s příslušenstvím, rozsudek takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 258 010,53 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 258 010,53 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 81 650,80 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném 258 010,53 Kč s příslušenstvím s náhradou nákladů řízení. Žalobu zdůvodnil tak, že účastníci mezi sebou vedli soudní řízení u [název soudu], sp.zn. [spisová značka] o zaplacení 748 424,14 Kč, ve kterém žalovaný tvrdil, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] dodal [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba] dne [datum] a [datum] objednané zboží, které nikdy nedostal zaplacené, když na majetek [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba] byl dne [datum] prohlášen konkurz. V rámci konkurzního řízení bylo již pokračováno se žalovaným, který tvrdil, že žalobce nesplnil svou povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu na majetek [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba] bez zbytečného odkladu, čímž vznikla žalovanému škoda, v rozsahu dodaného a nezaplaceného zboží. Žaloba byla u soudu prvního stupně neúspěšná, když [název soudu], [pobočka] rozsudkem č.j. [číslo jednací] změnil rozhodnutí tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému žalovanou částku vč. příslušenství a náhradu nákladů řízení. Žalobce nedisponoval částkou, s ohledem na judikaturu NS ČR byl proto rozhodnutý se proti vykonatelnému rozsudku bránit. Žalovaný však hrozil podáním návrhu na exekuci, když částka podstatně převyšovala výši úspor žalobce, pokud se žalobce chtěl dopadům exekuce vyhnout, nezbylo mu, než se podvolit nátlaku žalované a prohlásit, že se práva na soudní ochranu vzdává. Žalobce následně vyhodnotil, že jednání žalované je nepoctivé resp. nezákonné a žalovaná nemůže žalobci nátlakem odnímat jeho ústavní práva a rozhodl se dovolání podat. NS ČR rozsudkem č.j. [číslo jednací] zrušil rozsudek č.j. [číslo jednací], když [název soudu], [pobočka] následně vydal dne [datum rozhodnutí] rozsudek č.j. [číslo jednací], kterým co týká nároku samotného, potvrdil původní rozsudek [název soudu]. Dále pak žalobce uvedl, že dne [datum] podal návrh ke zdejšímu soudu na přijetí částky 1 222 986,70 Kč do soudní úschovy, do doby než zdejší soud rozhodne, tak vědom si důsledků pravomocného a vykonatelného rozsudku, přistoupil pod nátlakem žalovaného k uzavření dohody o úhradě předmětné částky, uzavřené dne [datum]. Dle diktátu žalovaného měla být předmětná částka uhrazena v devatenácti splátkách, tuto dohodu žalobce uzavřel nesvobodně, když žalovaný podmiňoval nepodání exekučního řízení návrhu proti žalobci uzavřením dohody, s tím že se povinný vzdá svého občanského práva podat dovolání coby jediné možnosti na dosažení revokace rozsudku. Pokud tedy žalovaný podmínil uzavření dohody závazkem žalobce nepodat proti rozsudku své dovolání, je dle přesvědčení žalobce takové ujednání absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když navíc zjevně odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. K tomu žalobce doplnil, že dne [datum] zaplatil žalovanému 200 000 Kč a dne [datum] 58 010,53 Kč a v tomto rozsahu vzal návrh na přijetí do úschovy zpět, o čemž zdejší soud usnesením č.j. [číslo jednací] rozhodl o vzetí do úschovy 971 056,73 Kč, tuto částku tedy žalobce složil v souladu s § 1953 OZ. Tedy částka 258 010,53 Kč byla uhrazena pouze z důvodu donucení později zrušeným rozsudkem, když v době prvních dvou plateb dle dohody dosud nebylo o návrhu rozhodnuto, s ohledem na následné zrušení rozsudku je tak částka v celkové výši 258 010,53 Kč, kterou žalobce nedobrovolně poukázal žalovanému, bezdůvodným obohacením, které je povinen vydat, žalobce zdůrazňuje, že návrh na přijetí úschovy podal žalobce tři pracovní dny po doručení rozsudku, když toto skutečnost sama o sobě nade vší pochybnost, prokazuje nedobrovolnost plateb žalobce žalovanému (podání sice říká žalobkyni, to je ovšem jasná chyba v psaní) a žalobce opětovně zdůrazňuje, že pokud by mu žalovaný nehrozil exekucí, pak by na uzavření dohody nepřistoupil, a pouze by vyčkal rozhodnutí NS ČR, to však z důvodu nátlaku žalovaného nebylo možné. I když žalovaný obdržel výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, tak ničeho neplnil, a proto podává tuto žalobu. V reakci na podání žalovaného, se žalobce dne [datum] vyjádřil tak, že zopakoval, že kdyby žalobce žalovanému uhradil celou částku, pak by byl v současné době zcela bez prostředků a musel by se domáhat vracení celé částky, což by jen zvýšilo jeho finanční zátěž, a že jestliže třetí den po doručení rozsudku podal návrh na přijetí do soudní úschovy, pak sama tato skutečnost nade vší pochybnost prokazuje nedobrovolnost plateb žalobce. Nakonec uvedl i to, že žalovaný započetl uhrazené částky (258 010,53 Kč) na úhradu částek dle rozsudku, nikoliv dle dohody – což vyplývá z návrhu na zahájení exekučního řízení, dále potvrzuje, že i žalovaná považovala uhrazené částky za hrazené dle rozsudku, nikoliv dle dohody.

2. Dne [datum] žalovaný navrhl soudu žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalovaný uvedl, že dne [datum] podal žalobu proti žalobci, protože žalobce byl od vzniku [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba] jednatelem a společníkem, když dne [datum] valná hromada společnosti projednala a schválila výroční zprávu včetně zprávy auditora ze dne [datum], o tom, že závazky společnosti převyšují její majetek, ale ani tak žalobce nepodal návrh na prohlášení konkurzu. Právní předchůdce dne [datum] a [datum] dodal zboží [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba], nedostal však nic zaplaceno, a i když tuto pohledávku pak přihlásil do konkurzu, prohlášeného dne [datum], tak pohledávka byla sice zjištěna, ovšem stejně ničeho neobdržel. Žalovaný proto podal žalobu na žalobce na zaplacení škody způsobené porušením povinnosti podat návrh na prohlášení konkurzu, a to k [název soudu], který žalobu zamítl pro promlčení žalovaného nároku, [název soudu] – [pobočka] k odvolání prvostupňový rozsudek změnil dne [datum], a to rozsudkem č.j. [číslo jednací], tak že žalovaný je povinen žalovanému zaplatit 748 424,14 Kč, neboť námitka promlčení není důvodná, když ten nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalobce ničeho neuhradil a v [číslo] požádal e.mailem právní zástupce žalobce, právního zástupce žalovaného o umožnění zaplacení dlužné částky ve splátkách, s tím, že má možnost zaplatit 200tis Kč hned a zbytek ve splátkách, a pak že by ocenil odpuštění placení úroků z prodlení. Právní zástupce žalovaného dne [datum] sdělil, že je ochoten prominout polovinu úroků z prodlení za předpokladu okamžité úhrady, případně přistoupit na žalobcem navržený splátkový kalendář, ovšem v takovém případě požaduje úhradu celého přiznaného nároku, a to za předpokladu, že se žalobce vzdá práva podat dovolání, aby žalovanému v souvislosti s touto kauzou již nevznikly žádné další náklady, dne [datum] právní zástupce žalobce sdělil, že žalobce preferuje variantu, že by uhradil 200 000 Kč najednou a zbylou částku v měsíčních splátkách do 18ti měsíců, následně žalovaný připravil návrh dohody a po odsouhlasení ze strany žalobce byla dne [datum] dohoda o úhradě dluhu podepsána, s tím že první splátka ve výši 200 000 Kč je splatná [datum] a zbylých 18 měsíčních splátek ve výši 58 010,53 Kč je splatných vždy do 20.příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], dále žalovaný se zavázal nepodat návrh na výkon rozhodnutí /exekuční návrh za účelem uspokojení předmětné pohledávky a žalobce se zavázal nepodávat dovolání. Pak žalovaný uvedl, že ovšem zjistil, že žalobce dne [datum] dovolání podal, dále připustil, že žalobce žalovanému zaplatil dne [datum] 200 000 Kč a dne [datum] 58 010,53 Kč a dodal, že další dohodnutou splátku splatnou dne [datum] žalobce neuhradil. Žalovaný dne [datum] podal exekuční návrh na nařízení exekuce, kterou dne [datum] žalovaný navrhl zastavit, což odůvodnil tím že uzavřel se žalovaným dohodu o úhradě dluhu, na základě které učinil 2 dlužné splátky a zbylá dlužná částka byla složena do soudní úschovy, v tomto řízení se také žalovaný dozvěděl o podání žalobce na přijetí soudní úschovy ze dne [datum], žalobcem podané proto, že podává dovolání, je přesvědčený že bude úspěšné a má pochybnosti o následné dobytnosti zaplacené částky žalovanému. Žalobce následně změnil návrh na přijetí úschovy, dne [datum], protože za účelem zvýšení právní jistoty, tedy dokud nebude o návrhu rozhodnuto, zaplatil část předmětné částky přímo žalovanému, což doložil výpisem z účtu, kde je úhrada ze dne [datum] a ze dne [datum], s poznámkou dohoda [anonymizováno]. Dále pak žalovaný uvedl, že dne [datum] mu byl doručen rozsudek NS ČR [číslo jednací], kterým byl pravomocný rozsudek zrušený, takže proto vzal žalobu dne [datum] co do částky 258 010,53 Kč zpět, když ovšem soud rozhodl, že zpětvzetí není účinné, dne [datum] byla zastavena exekuce, když až odvolací soud přiznal žalovanému náhradu nákladů exekučního řízení proti žalobci a ÚS ČR ústavní stížnost žalobce odmítl. Žalovaný pak shrnul, že žalobce uzavřel dohodu, aniž by jakkoliv naznačil, že dohodu o úhradě dluhu, nehodlá dodržet, po uzavření zaplatil dvě splátky, zbytek složil do soudní úschovy, kterou navrhl současně se žádostí žalovanému o umožnění splátek, když soudu se plnění na základě dohody nezmínil, protože ten by jinak úschovu nepřijal, když ovšem návrh na zastavení exekučního řízení žalobce opíral o soudní úschovu, když navíc uvedl, že je na zahraniční dovolené. Žalovaný odmítl, že by žalobci hrozil exekucí, což vyplývá už z toho, že k vyznačení doložky právní moci došlo až v červnu 2018, žalobce inicioval uzavření dohody o úhradě dluhu a připomenul, že právo podat dovolání není ústavním právem, a to že žalobce dovolání podal, bylo porušení hmotněprávní povinnosti, stejně jako poukázal na důsledky plnění promlčeného dluhu, byť souzeného, a to ve světle judikatury NS ČR.

3. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. (č.l.49, 50). Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud (č.l. 95), na prvním ústním jednání (I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) s upozorněním na důvody i důsledky poučení (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) žalobce o jeho povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), takže ať doplní svá tvrzení s ohledem na znění § 556 OZ, nechť tedy žalobce logicky, srozumitelně a detailně doplní svá tvrzení předně o to jak frekventovaný byl obchodní nebo právní styk žalobce, jeho právního zástupce a žalovaného či jeho právního zástupce do dne [datum], dále z jakého důvodu současně navrhl soudní úschovu a naprosto současně navrhl žalovanému i uzavření dohody, dále z jakého konkrétního důvodu si vybral mezi možnostmi na znění dohody, právě tu kterou si vybral, zda mu podpis této dohody jeho právní zástupce doporučil, z jakého konkrétního důvodu se v dohodě dne [datum] zavázal, že nepodá dovolání, když v návrhu na úschovu dne [datum] soudu jasně předestřel své odhodlání dovolání podat, dále z jakého zdroje pocházely peníze složené do úschovy – tedy zda byly žalobce nebo cizí, a pak čí, a proč když si peníze dokázal opatřit pro složení do úschovy, proč žalovanému částku určenou rozsudkem soudu rovnou neuhradil, ale tvrdil, že nemá dostatek finančních prostředků, zda si je půjčil nebo si je obstaral jiným způsobem. Jestliže žalobce tvrdí, že žalovaný zneužil jeho tísně (č.l.3), nechť přesně popíše co tím má na mysli. Dále z jakého konkrétního důvodu doplnil návrh na úschovu, tak že soudu nesdělil, že žalovanému plnil podle jejich dohody, ale tvrdil, že tak učinil za účelem zvýšení právní jistoty složitele. A podrobně vyloží, své tvrzení, že hradil nedobrovolně podle rozsudku, když i z jeho tvrzení vyplývá, že uzavřel se žalovaným dohodu, podle které dokonce i částečně plnil, takže nechť toto své tvrzení s prokázaným faktem logicky skloubí, aby bylo pochopitelné i soudu a také podrobně popíše, jakým způsobem došlo k uzavření dohody dne [datum]. Ze stejného právního důvodu se dostalo poučení i žalovanému, a to nechť uvede, z jakého důvodu raději uzavřel dohodu, než rozsudek rovnou exekvoval a jak přesně probíhalo uzavření dohody dne [datum].

4. Žalobce se ve lhůtě jemu soudem uložené k poučení vyjádřil tak, že nikdy svobodně a vážně nepřijal závěr, že by žalovaným tvrzený nárok uplatněný žalobou u [název soudu] byl po právu. Žalovaný svým agresivním přístupem navazující na rozsudek (opakovaná výhrůžka exekucí) konfrontoval žalobce s rozhodnutím, zda se vystaví likvidační exekuci odvozené od nezákonného rozsudku nebo se domůže spravedlnosti založené na prevenci majetkové újmy, byť za cenu uzavření dohody s žalovaným pod zjevným nátlakem žalovaného. A pokračoval, že z titulu ultimativních podmínek žalovaného existovaly pouze dvě možnosti, a to podstoupit extrémní riziko exekuce nebo přistoupení na nemravné podmínky žalovaného a vzdát se ústavního práva na soudní ochranu. Dále pak uvedl, že z analýzy vyplynulo, že rozsudek odporuje ustálené rozhodovací praxi NS ČR a proto se žalobce rozhodl využít svého základního práva podat proti rozsudku dovolání, současně však bylo nutné řešit i existenci platební povinnosti dle pravomocného a vykonatelného rozsudku, coby exekučního titulu. Jako nejvhodnější řešení povinnosti plnit dle rozsudku se jevila soudní úschova, jež by žalobci poskytla dostatečnou jistotu (pokud jde o vrácení prostředků) ohledně předmětné částky, pro případ že by rozsudek byl zrušen, žalobci se takový postup jevil jako vhodný i ohledem na transparentnost takového postupu a právní jistotu tohoto řešení i pro žalovaného, proto žalobce prakticky ihned podal svůj návrh na soudní úschovu předmětné částky, i tento postup prokazuje, že žalobce v žádném okamžiku neměl vůli dobrovolně plnit na naturální obligaci tvrzenou žalovaným. Vzhledem k opakovaným pohrůžkám exekucí nezbylo žalobci než přijmout dohodu. K poučení soudu, o tom z jakého důvodu současně navrhl soudní úschovu a naprosto současně navrhl žalovanému i uzavření dohody (viz shora, jinak č.l.96) žalobce uvedl, že zejména proto, že žalobce nárok tvrzený žalovanou nikdy neakceptoval, žalobce přitom nemohl očekávat, že by žalovaný svůj nárok dle rozsudku nevymáhal, a to ani v případě, že by žalobce záměr podat dovolání žalovanému sdělil, což ostatně dokládá skutečnost, že žalovaný, po té co se o dovolání proti rozsudku dozvěděl, zahájil exekuční řízení, žalobce nikdy neměl svobodnou vůli plnit žalovanému naturální obligaci přiznanou rozsudkem, vážná vůle žalobce směřovala po vydání rozsudku primárně k ochraně práv, chráněných zájmů a hodnot žalobce, které byly v ohrožení v příčinné souvislosti s nezákonným rozsudkem, pokud by žalobce neuzavřel s žalovaným nedobrovolně dohodu, byl by s ohledem na donucení v podobě rozsudku povinen poskytnout žalovanému všechny své úspory na stáří. K poučení soudu, o tom z jakého konkrétního důvodu si vybral mezi možnostmi na znění dohody, právě tu kterou si vybral, zda mu podpis této dohody jeho právní zástupce doporučil (viz shora, jinak č.l.96) žalobce uvedl, že předpokládal jak zrušení rozsudku tak že žalovaný odmítne dobrovolně vrátit, co žalobce žalovanému uhradí, když právní zástupce toto řešení uvedl jako jednu z alternativ, podpis dohody byl s podmínku vzdání se práva na podání dovolání jediná možnost, jak zabránit exekuci dle rozsudku, když v rozhodné době nebylo známo, zda soud vyhoví jeho návrhu na soudní úschovu, případně kdy tak učiní, částka dle rozsudku téměř dosahovala výše celoživotních úspor žalobce, zneužití tísně žalobce žalovaným spočívá v podmínění uzavření dohody přijetím závazku, že se žalobce vzdá svého ústavně garantovaného práva podat proti rozsudku své dovolání jakož i v pohrůžce exekucí založené na rozsudku, který žalobce považoval za neudržitelný, že uvedené platby považoval vždy za činěné z donucení s ohledem na pravomocný a vykonatelný rozsudek a obrat zvýšení právní jistoty byl myšlen v souvislosti s ochranou před zahájením exekučního řízení, odmítá, že plnil dle dohody, když ta stanovila pouze splatnost úhrad dle rozsudku, zdůrazňuje, že jediným důvodem úhrad byla existence pravomocného a vykonatelného rozsudku spojeného s obavou, že žalovaný bude po dlouhá léta odmítat plnění vrátit, pokud dojde ke zrušení rozsudku a žalovaný exekučně vymůže celou částku dle rozsudku. Nakonec uvedl, že po projednání celé záležitosti žalobce přistoupil k podpisu dohody, jejíž uzavření žalobce vnímal jako jedinou možnost, jak se vyhnout vymáhání prostřednictvím exekutora, a to minimálně do doby než bude přijatá jím navrhovaná částka do soudní úschovy, pokud vůbec.

5. Žalovaný ve lhůtě jemu uložené soudem podrobně zopakoval veškerý obsah e.mailů, které si ohledně uzavírané dohody účastníci vyměnili a které kolovaly také jen mezi právním zástupcem žalovaného a žalovaným, připomenul, že právní zástupce žalobce se dotazoval na možnost úhrady ve splátkách, což by nečinil, kdyby předpokládal zamítnutí žaloby, poukázal na fakt, že žalovaný je nadnárodní koncert, který se drží etických zásad, že má obrat 2mld Kč, což jsou okolnosti v kombinaci s výší žalované pohledávky, které vedly ke snaze žalovaného, věc vyřešit mimo exekuční řízení.

6. Dne [datum] se žalovaný pak se ještě vyjádřil, a to tak že odmítl, že by se žalobcem jednal agresivním přístupem, že by žalobce konfrontoval a činil na něj nátlak, soudní úschova v daném případě nemohla mít soluční účinky z důvodů, které žalovaný uvedl v nesouhlasu se zastavením exekuce, transparentnost takového postupu žalobce je nesmyslná, protože žalobce žalovaného o tom neinformoval, k žádným pohrůžkám exekucí nedošlo a exekuční řízení žalovaný zahájil až [datum], tedy po té, co žalobce nezaplatil třetí splátku dne [datum], ten kdo inicioval uzavření dohody o úhradě dluhu byl žalobce, a to ačkoliv měl v té době již dostatečné finanční prostředky - jak vyplývá z návrhu na přijetí do soudní úschovy. Co se týká původu prostředků žalobce, žalovaný uvedl, že část úspor žalobce nastřádal za dobu výkonu práce a evidentně pochází z prostředků věřitelů [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba] když podrobně uvedl, že od roku [rok] do roku [rok], bylo žalobci poskytnuto motorové vozidlo bezplatně a výše osobních nákladů na činnost řídících pracovníků, tedy i žalobce se zvyšovala. Dále uvedl, že důvod změny návrhu na přijetí soudní úschovy ze dne [datum] popsané žalobcem jako zvýšení právní jistoty složitele, a vyložené žalobcem zdejšímu soudu, jako ochrana před zahájením exekučního řízení, by ve schovacím řízení neobstál, vypočetl jednotlivé události, a to návrh žalobce na umožnění placení ve splátkách, podpis dohody, zaplacení prvních dvou splátek dle dohody s popisem plateb – dohoda [anonymizováno], což uzavřel, že je evidentní, že vůlí žalobce bylo právě plnění dohody. Nakonec poukázal na judikované závěry ohledně plnění promlčené pohledávky, čímž uzavřel, že se na úkor žalobce neobohatil.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

8. Soud předesílá, že naprosto u všech podkladových rozhodnutí, které soud prováděl jako důkazy, tak užívá aktuální postavení žalobce a žalovaného – tedy nikoliv procesní postavení, v jakém postavení účastníci byli v předcházejících soudních řízeních. Soud toto opatření přijal čistě pro lepší orientaci - jiný přístup se zdál soudu matoucí nebo nejméně méně přehledný.

9. Žalobce byl jednatelem [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba] od [rok] (od vzniku společnosti) do [datum] a společníkem od roku [rok] (od vzniku společnosti) do [datum], v době řízení je starobní důchodce pobírajícím starobní důchod ve výši 21 817 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z OR, KS HK, oddíl C, vložka [číslo], ze součinnosti [anonymizováno] č.l.66, 197).

10. Dne [datum] předal auditor auditorskou zprávu pro majitele [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba], v rámci auditu bylo zjištěno, že závazky společnosti převyšují její majetek. Auditor připomíná povinnost účetní jednotky podat návrh na konkurz z titulu předlužení (tyto skutečnosti má soud za prokázané z č.l. 119).

11. Z přílohy k účetní závěrce k [datum] soud zjistil, že žalobci jako společníkovi [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba] bylo bezplatně poskytnuto motorové vozidlo za 67 584 Kč a náklady na 11 řídících pracovníků byly 2,001 mil Kč, což je 181 909,09 Kč a jednoho řídícího pracovníka, z výroční zprávy za rok 1998 soud zjistil, že společnost měla stále záporné vlastní obchodní jmění ve výši 1,48 mil Kč, z auditorské zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že auditor zjistil, [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba] že závazky společnosti převyšují její majetek. Auditor připomíná povinnost účetní jednotky povinnost podat návrh na konkurz z důvodu předlužení, z přílohy k účetní závěrce k [datum] soud zjistil, že žalobci jako společníkovi [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba] bylo bezplatně poskytnuto motorové vozidlo za 67 584 Kč a náklady na 11 řídících pracovníků byly 2,079 mil Kč, což je 189 000 Kč a jednoho řídícího pracovníka z přílohy k účetní závěrce k [datum] soud zjistil, že žalobci jako společníkovi [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba] bylo bezplatně poskytnuto motorové vozidlo za 67 584 Kč a náklady na 10 řídících pracovníků byly 2,154 mil Kč, což je 215 400 Kč a jednoho řídícího pracovníka z výroku auditora, přesně z bodu 24, a to ze dne [datum] soud zjistil, že společnost ve stanovených termínech neplní daňové povinnosti a povinnosti vůči orgánům sociální a zdravotního pojištění. Společnost vykazuje sražené, avšak v termínu nezaplacené částky pojistného na sociální zabezpečení, z přílohy k účetní závěrce k [datum] soud zjistil, že žalobci jako společníkovi [anonymizováno] – [anonymizováno] – [právnická osoba] bylo bezplatně poskytnuto motorové vozidlo za 67 584 Kč a náklady na 9 řídících pracovníků byly 1,966 mil Kč, což je 218 444 Kč a jednoho řídícího pracovníka, a dále, že souhrnná výše závazků po splatnosti je 8 068 tis Kč, závazky vůči správě sociálního zabezpečení jsou smluvně zajištěny dle splátkového kalendáře a v roce [rok] bude výdaj na sociální a zdravotní zabezpečení 551 321 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z č.l.118 – 160).

12. Žalovaný je česká obchodní korporace, která na svých webových stránkách, které mají českou jazykovou variantu uvádí, že dosahuje větší transparentnosti ve vztahu k výkonnosti svých dodavatelů v oblasti udržitelnosti a je schopna lépe zvažovat otázky udržitelnosti ochrany životního prostředí a bezpečnosti, pracovních a sociálních norem, jakož i dodržování předpisů a řízení ve svých rozhodnutí o nákupu a zmiňuje, že je globální jednička v distribuci chemických látek (tyto skutečnosti má soud za prokázané z kopie webových stránek žalovaného č.l. 81, z OR, MS v [obec], oddíl C, vložka [číslo], č.l. 66).

13. Dne [datum] vydal [název soudu] rozsudek č.j. [číslo jednací], kterým zamítl žalobu žalovaného podanou proti žalobci, a to na zaplacení 748 424,14 Kč s příslušenstvím a rozhodl i o náhradě nákladů řízení, když vyšel z prokázaného faktu, že žalovaný měl za úpadcem pohledávku ve výši žalované částky, která byla přihlášena do konkurzu, nebyla popřená, když žalovaný nárok vznikl v době, kdy žalobce byl v prodlení s povinností dle § 68 a odst.1, 2 ZKV, takže výše škody je tedy žalovanou částkou. Dále soud jasně uvedl, že úpadce byl nejpozději již v [datum] v úpadku, podmínky pro vznik odpovědnosti žalobce za porušení povinnosti podat návrh na prohlášení konkurzu byly v řízení žalovaným dostatečně tvrzeny a prokázány, žalobci tudíž vznikla povinnost k náhradě škody ve výši žalované částky, které se žalobce bránil námitkou promlčení a soud dospěl k závěru, že nárok je promlčen. Soud nenechal nikoho na pochybách o důvodu neúspěchu žaloby, a to slovy: soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť právo žalovaného je promlčeno (tyto skutečnosti má soud za prokázané z kopie soudního spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka], č.l.51, 52, a z kopie rozsudku předloženého žalobcem č.l.94).

14. Dne [datum] rozhodl [název soudu] – [pobočka] č.j. [číslo jednací], tak že změnil rozhodnutí [název soudu], sp.zn. [číslo jednací], že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 748 424,14 Kč s příslušenstvím vč. náhrady nákladů řízení, protože okresní soud chybně dovodil počátek běhu promlčecí lhůty, který nastal později – tedy až dnem schválení konečné zprávy dne [datum], takže žaloba byla podána včas, když souhlasil s okresním soudem, že pohledávky věřitele vznikly až v době prodlení žalobce se splněním povinnosti podat návrh na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka (tyto skutečnosti z kopie soudního spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka], č.l.51, 52, a z kopie rozsudku předloženého žalobcem č.l.94).

15. Dne [datum] rozhodl [název soudu] – [pobočka] č.j. [číslo jednací] o opravě rozsudku usnesením č.j. [číslo jednací], protože při jeho vydání dne [datum] navrhl žalovaný protože se dopustil písařské chyby. Usnesení bylo rozesláno právním zástupcům účastníků do datových schránek, a bylo doručeno žalobci [datum] a žalovanému [datum], žalobce na to reagoval dne [datum], tak že mu ovšem nebyl doručen rozsudek, ale pouze opravné usnesení rozsudku, načeš dne [datum] soudce referoval tak, že skutečně rozsudek z č.l.254 žalobci zaslán nebyl, byl totiž doručen do datové schránky dne [datum] jen žalovanému - což bylo soudem napraveno tak, že dne [datum] došlo k vyznačení právní moci rozsudku, nastalé dne [datum] (středa) ve spise vyznačení právní moci na rozsudku č.j. [číslo jednací], včetně zapsání referátu vyšší soudní úřednicí, zažurnalizování potvrzení o doručení do datové schránky rozsudku č.j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] jen žalobci, protože žalovanému bylo již doručeno (tyto skutečnosti z kopie soudního spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka], č.l.51, 52 a z kopie opravného usnesení předloženého žalobcem č.l.94).

16. Dne [datum] (pondělí) [číslo] hod zaslal právní zástupce žalobce právnímu zástupci žalovanému e.mail, o rozsudku i o jeho důsledcích jsme klienta informovali a po projednání dalších možností s klientem si Vás v jeho zastoupení dovolujeme požádat o zvážení následujícího: vzhledem k důchodovému věku, nemá žádný hodnotný majetek a na zaplacení bude muset použít veškeré své úspory na stáří, pak klient žádá o umožnění zaplacení dlužné částky ve splátkách. Klient má možnost uhradit částku ve výši 200 000 Kč během tohoto týdne a zbylou částku by si zajistil financování tak, aby v pravidelných měsíčních splátkách uhradil celou, dlužnou částku v průběhu následujících 18 měsíců. Pokud by Váš mandant odpustil klientovi placení úroků z přiznané částky, klient by takovou skutečnost ocenil…děkuji za pochopení s pozdravem (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailu ze dne [datum]).

17. Dne [datum] na e.mail ze dne [datum] právní zástupce žalovaného odepsal, že klient je ochoten prominout Vašemu mandantovi polovinu úroků z prodlení, ovšem za předpokladu okamžité úhrady zbylé části přiznaného nároku tj. částky 1 087139,52 Kč a v závěru uvedl, že pariční lhůta skončila dne [datum], případně přistoupit na splátkový kalendář navrhovaný Vaším mandantem, ovšem v takovém případě požaduje úhradu celého přiznaného nároku. Vezměte prosím na vědomí, že jak prominutí poloviny úroku z prodlení tak i sjednání Vaším mandantem navrhovaného splátkového kalendáře, klient podmiňuje tím, že pan [celé jméno žalobce] výslovně vzdá práva podat dovolání proti rozsudku [anonymizováno] v [obec] [anonymizováno] – [pobočka] a případně podané dovolání vezme zpět, aby klientovi v souvislosti s touto kauzou nevznikly žádné další náklady, zůstávám s pozdravem (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailu ze dne [datum], z výpovědi [celé jméno svědkyně], o tom že dohodu četla a do jejího obsahu nezasahovala).

18. Dne [datum] na tento e.mail odepsal právní zástupce žalobce, vážený pane kolego, děkuji za zprávu a pochopení. Stanovisko Vašeho mandanta jsme předali klientovi a vysvětlujeme mu nabízené možnosti a varianty. Jakmile od něj obdržím reakci, obrátím se na Vás bez zbytečného odkladu, děkuji s pozdravem (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailu ze dne [datum]).

19. Dne [datum] na tento e.mail během tří minut právní zástupce žalovaného odpověděl, Vážený pane kolego, děkuji za zprávu a přeji Vám příjemný den (tyto skutečnosti má soud za prokázané k e.mailu ze dne [datum]).

20. Dne [datum] na tento e.mail právní zástupce žalobce odpověděl, Vážený pane kolego, klient preferuje variantu, že by uhradil 200 000 Kč najednou a zbylou část v měsíčních splátkách do 18 měsíců, dovoluji si tedy požádat o sdělení údajů pro zadání a zpracování plateb, děkuji (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailu ze dne [datum]).

21. Dne [datum] na tento e.mail právní zástupce žalovaného do jedné hodiny odpověděl, Vážený pane kolego, děkuji za zprávu. Připravím návrh dohody o úhradě dluhu dle sjednaných parametrů, kterou Vám zašlu k posouzení s pozdravem (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailu ze dne [datum]).

22. Dne [datum] na tento e.mail pak právní zástupce žalovaného navázal, Vážený pane kolego, v příloze zasílám návrh dohody o úhradě dluhu, zpracovaný dle předjednaných parametrů, potěšující zprávou pro Vašeho mandanta může být, že splátky bude započítávat primárně na jistinu předmětné pohledávky, dovoluji si Vás požádat o [příjmení] stanovisko k zasílanému návrhu dohody o úhradě dluh. Po oboustranném odsouhlasení finálního znění této dohody by samotnou dohodou podepsali přímo naši klienti a své podpisy nechali úředně ověřit. (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailu ze dne [datum]).

23. Dne [datum] na tento e.mail reagoval právní zástupce žalobce dobrý den pane kolego, klient dohodu ve Vámi zaslaném znění podepsal a dnes zadal první splátku k realizaci do banky, v příloze posílám sken podepsané dohody, děkuji za spolupráci (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailu ze dne [datum]).

24. Dne [datum] žalobce jako dlužník podepsal dohodu o úhradě dluhu, za žalovaného, tedy věřitele jí podepsali dva jednatelé – [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka] dne [datum], která se výslovně odvolává na § 1901 OZ, odkazuje v článku I. odst. 1 dohody na rozhodnutí KS v [obec] n.L – pobočka [obec], a dohodli si že dlužník se zavazuje uhradit pohledávku věřitele dle odst. I. odst. 1 dohody v celkem 19 měsíčních splátkách na shora označený účet věřitele a pod variabilním symbolem [číslo], s tím že první splátka ve výši 200 000 Kč je splatná do [datum], zbývajících 18 měsíčních splátek ve výši 58 010,53 Kč je splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], a to až do úplného zaplacení pohledávky specifikované v článku I. odst. 1 dohody a sjednali si způsob započítávání na jistinu, na úrok z prodlení, a pak na náklady řízení soudu prvního stupně, nakonec na náklady řízení soudu druhého stupně. Dále se věřitel zavázal nepodávat návrh na výkon rozhodnutí a dlužník se zavázal nepodávat dovolání, když celý dluh se stává splatným prvním den prodlení s úhradou kterékoliv splátky a tento den zaniká závazek věřitele nepodávat návrh na výkon rozhodnutí či exekuční návrh (tyto skutečnosti má soud za prokázané z dohody s úředně ověřenými podpisy jednatelů žalovaného a s podpisem žalobce učiněného před advokátem, který jeho pravost potvrdil, z e.mailu ze dne [datum] jednatelky [celé jméno svědkyně] právnímu zástupci žalovaného, o tom, že dohoda bude žalobci zaslána následujícího dne poštou č.l.65, z výpovědi jednatelů, kteří potvrdili, že dohodu podepsali).

25. Dne [datum] žalobce zaplatil žalovanému 200 000 Kč s [variabilní symbol] s poznámkou dohoda Brenntag a žalobce měl po odečtení 200 000 Kč, na účtu deponováno 1 026 409,93 Kč, dne [datum] žalobce zaplatil žalovanému 58 010,53 Kč s [variabilní symbol] s poznámkou dohoda Brenntag, (tyto skutečnosti má za prokázané z výpisů z bankovního účtu žalobce, předložený žalovaným i žalobcem obsahující detaily plateb).

26. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalovaného e.mail právnímu zástupci žalobce, o tom že zjistil z infoSoud, že dne [datum] podal žalobce dovolání do rozhodnutí [anonymizováno] v [obec] [anonymizováno] – pobočka [obec], s tím že žádá vyjádření (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailu ze dne [datum]).

27. Dne [datum] dal žalobce plnou moc svému právnímu zástupci (stejnému) k podání dovolání proti rozsudku [název soudu] – [pobočka] č.j. [číslo jednací] a podal také dovolání, a to dne [datum] – což je prokázané z bodu 10 usnesení č.j. [číslo jednací], kde se tato skutečnost přímo cituje (tyto skutečnosti z kopie soudního spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka], č.l.51, 52).

28. Dne [datum] rozhodl o dovolání žalobce [příjmení] [jméno] rozsudkem č.j. [číslo jednací], kterým rozsudek č.j. [číslo jednací] zrušil a vrátil zpět k řízení, vč. opravného usnesení, protože žalobu v dané věci žalovaný podal po marném uplynutí objektivní promlčecí doby, ke dni podání žaloby marně uplynula i subjektivní promlčecí doba na náhradu škody (tyto skutečnosti z kopie rozsudku NS ČR rozsudkem č.j. [číslo jednací] z kopie soudního spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka], č.l.51, 52 a z kopie rozsudku předloženého žalobcem).

29. Dne [datum] rozhodoval znova [název soudu] – [pobočka], a to rozsudkem č.j. [číslo jednací], kdy rozsudek [název soudu], sp.zn. [číslo jednací] potvrdil, protože je vázán právním názorem NS ČR, takže proto se krajský soud se znova zabýval námitkou promlčení uplatněnou žalobcem a je zřejmé, že ke dni podání žaloby, dvouletá subjektivní lhůta doba práva žalovaného na náhradu škody marně uplynula. Pokud se jedná o objektivní promlčecí dobu je zřejmé, že marně uplynula rovněž (tyto skutečnosti z kopie soudního spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka], č.l.51, 52).

30. Dne [datum] rozhodl [název soudu] – [pobočka] usnesením č.j. [číslo jednací] o tom, že částečné zpětvzetí žaloby žalovaným v rozsahu 258 010,53 Kč je neúčinné a zamítl návrh žalovaného vydat doplňující rozsudek k rozsudku č.j. [číslo jednací] o částečném zastavení řízení v částce 258 010,53 Kč, protože žalovaný sice vzal žalobu dne [datum] co do částky 258 010,53 Kč zpět, pro úhradu po podané žalobě, ovšem žalobce s částečným zpětvzetím nesouhlasil, protože žalobě se od začátku bránil námitkou promlčení, dohodu uzavřel pod nátlakem, a protože žalovaný její uzavření podmiňoval vzdáním se žalobcova práva na podání dovolání, když krajský soud uvedl, že žalobce od počátku řízení s úhradou nesouhlasil, tak k úhradě přistoupil nikoliv dobrovolně, ale proto že respektoval tehdy pravomocný rozsudek, pod hrozbu exekuce přistoupil na dohodu o splátkách ač jeho právem vyplývajícím z LZPS bylo podat dovolání, a proto je nesouhlas žalobce s částečným zpětzetím žaloby žalovaného, důvodný – když byl jako věcně správný potvrzený rozsudek č.j. [číslo jednací] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z kopie soudního spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka], č.l.51, 52).

31. Dne [datum] vystavil žalobce plnou moc právnímu zástupci (stejnému) vystavil k podání návrhu na přijetí soudní úschovy a dne [datum] v [číslo] hod žalobce navrhl zdejšímu soudu na přijetí úschovy částky 1 222 986,70 Kč, který odůvodnil, s ohledem na přesvědčení složitele o nezákonnosti rozsudku odvolacího soudu, tak složitel proti tomuto rozsudku podá dovolání spolu s návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku odvolacího soud, nicméně rozsudkem bylo uloženo zaplacení 1 222 986,70 Kč v pariční lhůtě tří dnů, složitel je však již v důchodovém věku a nevlastní jakýkoliv hodnotný majetek a tuto částku musel zajistit z cizích zdrojů s ohledem na shora uvedené je složitel ale přesvědčen, že NS ČR rozsudek zruší a věřitel bude povinen složiteli vrátit zaplacenou částku. Složitel však má pochybnosti o následné dobytnosti zaplacené částky a z důvodů zvýšení své právní jistoty, že přiznaná částka, bude složiteli vrácena zpět, navrhuje její složení do soudní úschovy. Je totiž evidentní, že věřitelova ekonomická situace nemusí tak vysokou částku umožnit věřiteli zaplatit zpět složiteli, přičemž složitel si musel zajistit financování přiznané částky z cizích zdrojů a složiteli by tak narůstala dlužná částka o přirostlé úroky po dobu věřitelova prodlení a navrhl: přijetí do úschovy, a to až do doby, kdy bude rozhodnuto dovolání složitele proti rozsudku, pokud však k tomuto nedojde do jednoho roku od přijetí částky, bude tato částka vyplacena složiteli (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka] č.l. 54).

32. Dne [datum] žalobce navrhl změnu návrhu na přijetí do úschovy s odůvodněním, že za účelem zvýšení právní jistoty složitele (dokud nebude o návrhu složitele rozhodnuto), složitel část předmětné částky zaplatil přímo věřiteli, a z tohoto důvodu složitel činí změnu návrhu, jak je tato změna popsána níže v tomto podání a navrhuje přijetí do úschovy částku 971 056,73 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka] č.l. 54).

33. Dne [datum] a [datum] žalobce složil do soudní úschovy 500 000 Kč a 471 056,73 Kč s poznámkou soudní úschova (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka] č.l. 54).

34. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení č.j. [číslo jednací], které bylo stejného dne doručeno právnímu zástupci žalobce o zastavení řízení o úschově co do částky 251 297,97 Kč, o přijetí do úschovy částky 971 056,73 Kč a vrácení části soudního poplatku (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka] č.l. 54).

35. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení č.j. [číslo jednací], o vrácení soudní úschovy, protože o to žalobce dne [datum] požádal, což odůvodnil tak, že pominuly důvody, pro které žalobce předmětnou částku složil na účet soudu. S ohledem na závazný právní názor NS ČR. S ohledem na skutečnost, že samotný důvod úschovy již pominul, a s ohledem na to, že NS ČR definitivně potvrdil, že nárok žalovaného řízení není po právu (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze spisu [název soudu], sp.zn. [spisová značka] č.l. 54).

36. Dne [datum] zmocnil žalovaný právního zástupce (stejného) k podání exekučního návrhu, který žalovaný podal, a to k výkonu rozsudku [název soudu] – [pobočka] č.j. [číslo jednací], který k návrhu připojil, a ze kterého vyplývá, že žalovaný požádal o vyznačení doložky právní moci, až dne [datum], kdy soudní úřednice právní moc rozsudku na žádost žalovaného vyznačila na připojený rozsudek, mu i zaslala, aby on následně podal návrh na exekuci - což udělal (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka], č.l. 55).

37. Dne [datum] žalobce navrhl zastavení exekuce, protože žalobce nejprve uzavřel s žalovaným dohodu o úhradě dluhu, na základě, které učinil 2 splátky dlužné částky, zbylá dlužná částka byla dále složena do soudní úschovy, čímž došlo ke splnění dluhu, neboť uložení do soudní úschovy má účinky splnění závazku, žalobce dále sděluje, že v současné době je na zahraniční dovolené, přičemž z tohoto důvodu je nutné, aby došlo k neprodlenému zastavení exekuce (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka], č.l. 55, 95).

38. Dne [datum] [název soudu] rozhodl usnesením č.j. [číslo jednací] o zastavení exekuce, které bylo zahájeno dne [datum], a rozhodl o tom že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, protože ještě dříve, než soud přistoupil k rozhodnutí o návrhu, tak v dovolacím řízení došlo ke zrušení podkladového exekučního titulu (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka], č.l. 55, 95).

39. Dne [datum] nabylo právní moci rozhodnutí č.j. [číslo jednací] [název soudu] – [pobočka], kterým změnil usnesení č.j. [číslo jednací] o zastavení exekuce, které přiznalo žalovanému náhradu nákladů řízení za zastavenou exekuci, protože žalobce v době vykonatelného rozhodnutí měl povinnost dluh tam určený splnit, a pokud tak neučinil dobrovolně, nastoupila nucená exekuce se všemi důsledky. To nic nemění na možnosti žalobce domáhat se případné náhrady z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Skutečnost, že žalobce podal proti pokladovému rozhodnutí z nalézacího řízení dovolání, ač se zavázal k opaku, porušení dohody o splátkách a možnost podat návrh na exekuci nezakládá, neboť se nelze platně mezi účastníky řízení vzdát zákonného práva podávat proti rozhodnutím soudu opravné prostředky, jedno zda řádné nebo mimořádné. Vzdát se podání opravného prostředku lze jedině vůči soudu. Jestliže není mezi účastníky sporu, že třetí splátka dle jejich dohody nebyla žalobcem zaplacena ve sjednané lhůtě, nastala splatnost zbývající části povinnosti z vykonatelného rozhodnutí z nalézacího řízení a nebyl zde již jiný důvod bránící výkonu rozhodnutí. Účinky náhradního splnění dluhu složením do soudní úschovy nastanou jen tehdy, jestliže byly splněny podmínky pro postup dle tohoto ustanovení. V daném případě však žalobce žalovaného znal, věděl jak (na jaký účet) má plnit, netvrdil, že by žalovaný byl v prodlení s přijetím plnění. Obavy o případné vrácení poskytnutého plnění, jestliže by bylo rozhodnutí později zrušeno, však v žádném případě nepředstavuje objektivní nemožnost plnění, a proto není ani důvodem k plnění náhradním způsobem dle § 1953 OZ. Lze proto uzavřít, že nebyla povinnost (z později zrušeného) exekučního titulu splněna ještě před zahájením exekuce (tyto skutečnosti má soud za prokázané usnesením č.j. [číslo jednací], č.l. 44).

40. Dne [datum] odmítl usnesením č.j. [ústavní nález] Ústavní soud ČR ústavní stížnost žalobce proti rozhodnutí [název soudu] – pobočka v Liberci č.j. [číslo jednací] (shora), protože rozhodnutí nemá ústavněprávní nedostatky, když je postavené na třech závěrech, za prvé žalovaný při podání návrhu na zahájení exekuce vycházel z materiálně i formálně vykonatelného exekučního titulu, i kdyby však v době podání věděl o probíhajícím dovolacím řízení, nelze mu klást na vinu, že předmětný návrh na provedení exekuce podal, neboť mohl legitimně důvěřovat ve správnost exekučního titulu, za druhé, žalobci lze přičítat zavinění za nařízení exekuce, neboť neplnil podle exekučního titulu v době, kdy plnit měl. Byť byl žalobce přesvědčen o nezákonnosti exekučního titulu, nemohlo jeho subjektivní přesvědčení ospravedlnit nerespektování vykonatelného rozsudku, opačný závěr by popřel podstatu vykonatelnosti soudních rozhodnutí, za třetí, obavy žalobce o případné vrácení poskytnutého plnění v případě, že by byl exekuční titul zrušen v dovolacím řízení, nepředstavují zákonem předpokládanou objektivní podmínku (nemožnost plnění) požadovanou pro náhradní splnění ve smyslu § 1953 OZ (tyto skutečnosti má soud za prokázané usnesením č.j. [ústavní nález], z č.l. 41).

41. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dne [datum], která byla žalovanému doručena, což jednak žalovaný nijak nezpochybnil, žalobce soudu předložil i podací lístek a pak na výzvu dne [datum] prokazatelně, písmeně reagoval - čímž mimo jiné doručení výzvy ze dne [datum] žalovaný potvrdil (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výzvy žalobce ze dne [datum] vč. podacího lístku, z odpovědi žalovaného ze dne [datum]).

42. Jednatelka žalovaného [celé jméno svědkyně] vypovídala, tak že u žalovaného je zodpovědná za sekci financí, takže pohledávky jsou v její rozhodovací gesci, když na otázku soudu doplnila, že žalovaný má obrat cca 2mld Kč a má tisíce zákazníků, takže se žalobcem jako dlužníkem žádný přímý kontakt nebyl, žádná jednání se žalobcem nevedla, právní zástupce řeší tyto kauzy pro žalovaného exkluzivně, když zopakovala, že ani před rozsudkem v roce [rok] a ani po něm se žalobcem žádné jednání ohledně této věci nevedla, uvedla že dohodu o zaplacení četla, před soudem přisvědčila, že žalobce oslovil právního zástupce žalovaného s návrhem dohody, který její finální verzi zformuloval právní zástupce, do jejího znění nevstupovala a kterou si přečetla a s druhým jednatelem dohodu podepsala na CzechPointu. K dotazu soudu, proč nepodali návrh na exekuci, uvedla, určitě se snažíme nejdřív se domluvit (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpovědi jednatele [datum]. Výpověď byla podána v potřebných věcných souvislostech, zpříma, a i když soud vzal v úvahu okolnost, že účastník řízení nemůže být na rozdíl od svědka za vědomě nepravdivou výpověď trestně stíhán, což má význam pro hodnocení tohoto důkazu z hlediska věrohodnosti, tak se nevyplynulo nic, coby soudu signalizovalo nevěrohodnost výpovědi (NS ČR 23 Cdo 897/2012, 2 Cdon 257/97, II. [jméno] [číslo]).

43. Jednatel [celé jméno svědka] před soudem vypověděl, že jednatelka má nadřízeného regionálního a finančního ředitele, takže on ačkoliv má na starosti řízení žalovaného na území ČR, tak není její nadřízený – což odpovídá skutečnosti, že žalovaný je nadnárodní korporace. Dále uvedl, že může jen potvrdit slova jednatelky, že pohledávky, které se nepodařilo vyřešit smírnou cestou, předávají právnímu zástupci, který se snaží na základě plné moci o dohodu, nepamatuje se, že by mu přišel e.mail od žalobce s návrhem dohody. K otázce soudu, jak žalovaný stanovuje podmínky dohody s dlužníky uvedl, že se je to samozřejmě pocitová záležitost, že to je intuitivní a na základě komunikace, která není jen interní, ale i právním zástupcem a pak dvakrát v různých slovních obměnách zopakoval, že žalovaný se vždy snaží dohodnout (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpovědi jednatele [datum]. I při hodnocení této výpovědi soud vzal v úvahu okolnost, že účastník řízení nemůže být na rozdíl od svědka za vědomě nepravdivou výpověď trestně stíhán, což má význam pro hodnocení tohoto důkazu z hlediska věrohodnosti. Výpověď byla přednesena bez zaváhání, srozumitelně a k věci, soud vzal v úvahu, že jednatel žalovaného má na věci jasný a přímý zájem, když ovšem soud se během výpovědi event. během řízení, nedozvěděl nic, co by jí činilo nevěrohodnou (NS ČR 23 Cdo 897/2012, 2 Cdon 257/97, II. [jméno] [číslo]).

44. Prokurista [celé jméno svědka], který o pohledávce účtoval, když vypověděl, že dostal informaci, že na základě rozhodnutí o náhradě škody účtoval, přisvědčil, že kdyby účtoval na základě dohody, tak by jí musel mít a pak by jí četl, na otázku právního zástupce žalobce zda je schopen říci jak zaúčtoval tuto konkrétní kauzu, odpověděl, že se bude muset podívat a na otázku právního zástupce žalovaného pak přisvědčil, že u žádného jednání nebyl, a nedokáže říci žádné detaily (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpovědi svědka ze dne [datum]. Soud z ničeho nezjistil, že by svědek měl v úmyslu žalobci zhoršit jeho procesní postavení, aby získal přízeň žalovaného, který jej jmenoval do funkce prokuristy. Svědek si nevybavil, jak o pohledávce žalobce účtoval a u žádného jednání nebyl - takže jeho výpověď byla pro řízení úplně bez přínosu, protože svědek neměl žádné osobní autentické poznatky nebo si nevzpomněl – což je legální (NS ČR 21 Cdo 1908/2006, 26 Cdo 1239/2011 21 Cdo 1862/2015).

45. Soud dvakrát volal žalobce k výslechu účastníka, který se ani jednou nedostavil, když právní zástupce žalobce poukázal na zdravotní potíže žalobce (č.l. 181, 206, 207 a 210) a na ústním jednání dne [datum] soudu sdělil, že nesouhlasí se svým výslechem dle § 131 o.s.ř. Ačkoliv soudu je známo, že u účastnických výslechů není záruka pravdivosti, protože se obecně vzato nelze domnívat, že soud získá zcela nezainteresovanou výpověď (NS ČR 21 Cdo 1402/2016, ÚS ČR I. ÚS 2568/2007), tak či tak považoval soud výpověď žalobce za důležitý důkaz o skutečné vůli žalobce při uzavírání dohody dne [datum], jehož důvodnost soudu vyplynula ze spisu (NS ČR 26 Cdo 4635/2010). Vzhledem k tomu, že na ústním jednání dne [datum] se důkazní situace jevila tak, že v řízení byly provedené i jiné důkazy, na základě kterých soud může rozhodnout, a i proto, že žalobce je pánem sporu - takže jestliže se rozhodl nevypovídat, pak musí nést následky rozhodnutí, proč svůj žalobní nárok nepodpořil vlastní účastnickou výpovědí. Přesně z těchto důvodů soud neprovedl důkaz účastnickou výpovědí s odkazem na § 131 o.s.ř. a jeho neprovedení není důkazní deficit řízení (NS ČR 21 Cdo 904/2016).

46. Soud provedl důkaz exelovou tabulkou soudních sporů mezi účastníky (č.l. 174), dokladem o úhradě žalovaného žalobci dne [datum] (č.l.117), i plnou moc udělenou žalobcem právnímu zástupci dne [datum] (č.l.94 – v přílohové obálce spisu) a i podání dovolání žalovaného dne [datum] (spis [název soudu], sp.zn. [spisová značka]), které soud shledal zcela nepřínosnými - v porovnání s dalšími důkazy, které soud v řízení provedl, proto tedy neměly na skutkový stav žádný vliv a soud se jimi v rozsudku již dále nezabýval (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01).

47. V řízení nebyly provedeny důkazy předložené žalovaným (č.l.25) – návrh na vydání opravného usnesení ze dne [datum], protože soud vystačil s datem tohoto podání, zřejmého z výpisu z datové schránky, když podstata podání se dala dobře vyčíst z usnesení o opravě rozsudku soudu (viz shora), výpis z řízení vedeného před [anonymizováno] v [obec], z internetové aplikace, podnět k vrácení částky 971 056,73 Kč ze dne [datum], nesouhlas oprávněného se zastavením exekuce ze dne [datum], částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum] a návrh na zastavení exekuce ze dne [datum], protože v tomto odstavci jmenované, žalovaným navržené důkazy soudu nedávaly žádný lepší, či jiný náhled na věc samotnou, a tedy jejich provedení by ničeho věcně přiléhavého a rozumného nepřineslo, protože podstatné se ohledně těchto návrhů soud přesvědčivě a dostatečně srozumitelně dozvěděl z rozhodnutí soudů o těchto návrzích – které viz shora provedl jako důkazy. Na závěr soud konstatuje, že poslední shora uvedený důkaz soud ve spise s takovým datem nenalezl (ÚS ČR II. ÚS 397/06).

48. Jestliže soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005).

49. Soud vycházel z e.mailů, jejich pravost žádný z účastníků nezpochybnil a pak nejednalo se o právní jednání vyžadující písemnou formu, takže prosté e.maily, jako důkaz korespondence mezi právními zástupci účastníků byly pro soud dostačující – a a očividně i pro účastníky samotné (NS ČR 26 Cdo 1230/2019).

50. Důkazy, které si soud vyžádal dle § 120 odst. 2 o.s.ř. (soudní spisy, součinnost ČSSZ, viz shora), takto učinil proto, že jejich potřeba soudu vyplynula přímo ze spisu (NS ČR 26 Cdo 4635/2010).

51. Soud vedl výslechy vzhledem k jejich konkrétnímu průběhu a z hlediska opodstatněnosti otázek vzhledem k obsahu řízení, když oba účastníci měli možnost vznést otázky, které oni sami považovali za relevantní a soud žádnou otázku nezakázal položit (NS ČR 28 Cdo 665/2012).

52. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR I. [číslo]).

53. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na posledním ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili. Soud po důkazech nepátrá - v takovém případě by byla porušena ústavně zaručená zásada rovnosti stran (čl. 37 odst. 3 Listiny), která je jako jeden z aspektů součástí práva na soudní ochranu ve smyslu spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Za výsledek řízení nese procesní odpovědnost účastník řízení s soud vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě důkazů, které byly provedeny (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011). Soud na tomto místě výslovně poukazuje, že účastníky soud výslovně upozornil, že důkaz spisem soud neprovádí, a z jednotlivých spisů je tedy nutné navrhnout jednotlivé důkazy k provedení (NS ČR 30 Cdo 1606/2008, č.l.94) a rovněž, že je poučil o povinnosti tvrdit a prokazovat (viz shora, č.l.95).

54. Podle § 576 OZ platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

55. Podle § 1901 OZ platí, že stranám je na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností.

56. Podle § 2997 odst. 1 OZ platí, že dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

57. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

60. Soud vyšel z normativní situace významně korigované strategickou litigací, a to za prvé z toho, že nevázanost soudu předchozím pravomocným soudním rozhodnutím neznamená, že soud může skutkové a právní závěry dovozené v předchozím pravomocně skončeném řízení zcela pominout, naopak soud se musí vypořádat se zásadními skutkovými zjištěními a právními závěry, v jejichž hodnocení se chystá odchýlit (NS ČR 32 Cdo 578/2016). Za druhé, ustanovení § 96 odst. 6 o.s.ř. striktně soudu ukládá, aby neúčinnost zpětvzetí bez dalšího vyslovil, přitom se musí jednat o situaci, kdy návrh je vzat zpět poté, co dovolací soud zrušil meritorní rozhodnutí odvolacího soudu, případně soudu prvního stupně, a kdy současně důvodem pro zpětvzetí je skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí (účinky zrušeného rozhodnutí trvají do doby, než je dovolacím soudem zrušeno) (NS ČR 32 Cdo 1063/2019). Za třetí, že spočívá-li právní důvod plnění v hmotném právu, pak trvá i v případě zrušení pravomocného a vykonatelného rozsudku, který ho deklaroval a poskytnuté plnění bylo od počátku i nadále podložené právním důvodem – nemůže být proto posuzováno jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním z právního důvodu, který odpadl, jestliže však právní důvod pro plnění nebyl a původní rozsudek tak byl nesprávný, spočíval právní důvod plnění jen ve vykonatelném soudní rozsudku, jeho zrušením však do té doby existující právní důvod odpadl a dříve zaplacené plnění se stalo bezdůvodným obohacením (NS ČR 30 Cdo 3810/2007), k tomu je nutné dodat, že promlčené právo přetrvává v podobě naturální obligace, která není vynutitelná, plnění dlužníka na takový dluh není bezdůvodným obohacením věřitele (NS ČR 22 Cdo 431/2006). Pak, že plnění učiněné na základě soudního rozhodnutí má za následek zánik dluhu, když neobstojí názor, že žalovaný v takovém případě nemá vůli plnit na dluh proto, že plní jen z toho důvodu, že mu to přikázal soud, tedy soudní rozhodnutí je sice důvodem, proč je plnění protistraně dobrovolně poskytnuto, ovšem plnění neztrácí proto povahu volního aktu. Také v případě, že splnění uložené povinnosti je vymoženo ve vykonávacím řízení, dluh zaniká, a to splněním. Je tedy zřejmé, že pokud žalovaný, ať dobrovolně nebo ve vykonávacím řízení splní na základě pravomocného rozsudku uloženou povinnost, pak v případě, že tato povinnost podle hmotného práva skutečně existovala, zaniká splněním. Jestliže neexistovala (k rozporu rozsudku se skutečným hmotněprávním stavem může dojít např. pro neunesení důkazního břemene, při rozsudcích pro uznání a zmeškání apod.) získává žalobce na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení, proto se uzavírá, že jestliže na základě povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům, žalovaný plnil na neexistující dluh, pak žalobci vzniká bezdůvodné obohacení a to okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno (velký senát NS ČR 31 Cdo 3309/2011). Dále, je-li určité osobě závazným rozhodnutím na základě hmotného práva uložena povinnost plnit ve prospěch jiného, avšak k uložení této povinnosti dojde způsobem, který neobstojí před přezkumnou instancí, nemůže tato okolnost bez dalšího zcela negovat, jak jsou práva a povinnosti dotčených osob upravena hmotným právem představujícím východisko pro formulaci práv a povinností v předmětném rozhodnutí – hmotněprávní opora plnění totiž zrušením rozhodnutí nezaniká, bez přihlédnutí k relevantní hmotněprávní úpravě nelze učinit závěr o vzniku bezdůvodného obohacení, plnil-li žalobce na titul mající oporu v hmotném právu, nelze dovodit, že by žalovaný toto plnění nabyl nedůvodně (NS ČR 28 Cdo 2176/2013). Potom, NS ČR setrval na dosavadní judikatuře v tom smyslu, že bezdůvodným obohacením se může státu též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno, důvodnost požadavku na jeho vydání závisí na tom, zda podle hmotného práva tj. i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno, plnil hmotněprávní povinnost, kterou v okamžiku plnění skutečně měl, či nikoliv, což soud řeší jako otázku předběžnou. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází pak k bezdůvodnému obohacení, jen v případě, že právní důvod plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala, zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod a plnění se stává bezdůvodným obohacením (NS ČR 28 Cdo 961/2020). Ovšem, následně: bezdůvodné obohacení vzniká rovněž v případě, plnil-li subjekt povinnosti, jíž odpovídající právo protistrany bylo již promlčeno, protože mu tak ukládalo pravomocné soudní rozhodnutí, jež bylo v důsledku úspěšného uplatnění mimořádného opravného prostředku zrušeno, takže vyhověl-li žalobce povinnosti uložené pravomocným soudním rozhodnutím, plnil dluh již promlčený, tak důsledkem následného zrušení tohoto rozhodnutí (z podnětu mimořádného opravného prostředku) nutně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení (NS ČR 28 Cdo 3036/2021), když NS ČR odkázal na straší rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 1297/2019. Jiným slovy, poslední recentní právní názor NS ČR je odlišný od převládajícího postoje NS ČR (viz shora), je ovšem z roku 2021, tedy aktuální a už se v minulosti objevil – takže není úplně nový (viz rozhodnutí z roku 2019), byl vydán po zahájení tohoto soudního řízení – soud si tedy nepočínal selektivně, ale odkazoval na tento poslední právní názor NS ČR zcela ve shodě s ÚS ČR II.ÚS 2448/14 v rámci retrospektivního působení judikatury. Za čtvrté, rušivými okolnostmi provádění exekuce jsou případy, kdy se oprávněný s povinným dohodl, že své právo nebude vymáhat výkonem rozhodnutí (exekucí), případně se takového práva vzdává. Není totiž důvod, aby taková dohoda, zní-li na určitou dobu, nebyla respektována a jestliže by před jejím uplynutím přesto návrh na nařízení exekuce podán, je přiměřené, aby byla exekuce zastavena. Tato argumentace se vztahuje i na dohodu, jíž si účastníci nově sjednají splatnost určenou původním titulem jako jednorázovou, tak že dluh bude napříště plněn ve splátkách. Obsahem i takové dohody je totiž logicky závazek oprávněného, že svou pohledávku nebude exekučně vymáhat ihned poté, co původní titul nabyl vykonatelnosti, nýbrž teprve tehdy, nebude-li dluh plněn dobrovolně ani v době splatnosti nově sjednané (NS ČR 20 Cdo 1962/2004). Pak, podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) je využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinný povinnost uloženou exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nesplní dobrovolně, je jen na oprávněném zda návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuci) podá a kdy tak eventuálně učiní, uzavře-li oprávněný s povinným dohodu, o změně splatnosti (pohledávky) stanovené původním titulem, je oprávněný takovou dohodou vázat a je povinen jednat v souladu s jejím obsahem, podal-li by návrh na výkon rozhodnutí (exekuce) v rozporu s dohodou, byl by výkon (exekuce) nepřípustný, bylo totiž jen na oprávněném, zda takovou dohodu s povinným uzavřel či nikoliv, a pokud tak učinil, tak bylo na něm, aby před podáním návrh na nařízení výkonu rozhodnutí své závazky z této dohody splnil (NS ČR 21 Cdo 4289/2013). Dále, pokud jde o otázku formy, tak smlouva účastníků, v níž oprávněný souhlasí s tím, aby povinný, exekučním titulem zavázaný k zaplacení přisouzené pohledávky ve splátkách není smlouva, pro niž by zákon vyžadoval písemnou formu (NS ČR 20 Cdo 1169/2019). Nakonec, pokud jde o věcný přezkum exekučního titulu je judikatura konstantní v tom, že věcná správnost exekučního titulu nemůže být v exekučním řízení přezkoumávána, s výjimkou úvěrových smluv (NS ČR 20 Cdo 1210/2020). Za páté, soud vyšel ze změny normativní situace ohledně oddělitelnosti neplatné části od zbylé části právního jednání, když i od [datum] je ustálený výklad, že je-li důvodem neplatnosti postižena jen část právního úkonu, má být za neplatnou považována toliko tato (důvodem neplatnosti dotčená) část. Pouze tehdy, vyplývá-li z povahy právního úkonu, z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je neplatným celý právní úkon (NS ČR 23 Cdo 568/2021). Když neoddělitelné části právního jednání jsou ty, které tvoří podstatné náležitosti daného právního jednání a důležité je zjištění, zda by smluvní strana, která způsobila neplatnost uzavřela smlouvu, i bez její neplatné části (finanční arbitr [spisová značka], [spisová značka] [číslo]), když jednám ze základních principů výkladu smluv je přednost výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem, který neplatnost zakládá – jsou-li oba výklady možné (ÚS ČR III. ÚS 1336/18). Za šesté, soud vyšel z kategorické změny civilního práva od [datum], která při výkladu právního jednání klade větší důraz na úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 OZ, a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Jiným slovy pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (NS ČR 23 Cdo 3359/2018 a pak také i 23 Cdo 2470/2019). Teprve v případě, že úmysl jednajícího nelze zjistit soud přikročí k objektivní metodě intepretace a projevu vůle přisoudí ten význam, který by mu zpravidla přisoudila osoba v postavení adresáta jednání (NS ČR 21 Cdo 5281/2016, 29 Cdo 61/2017, 23 Cdo 3359/2018, 23 Cdo 505/2018).

61. Shora uvedené judikaturní závěry se do souzených poměrů promítly následovně. Jediný důvod konečného neúspěchu žaloby podané dne [datum] žalovaným proti žalobci u [název soudu], kde bylo vedené soudní řízení sp.zn. [spisová značka], byl úspěch žalobcovy námitky promlčení u NS ČR v roce [rok], která se prosadila jen v důsledku změny judikaturního náhledu na začátek běhu promlčecí doby nároku na náhradu škody, na dříve běžně uplatňované podobné žalobní nároky, ke kterému došlo až po podané žalobě, dne [datum], (rozhodnutím NS ČR 29 Cdo 2735/2012), které NS ČR ve svém rozhodnutí č.j. 29 Cdo 4147/2018 – 334 vzal mlčky v úvahu, zcela v souladu s ÚS ČR IV. ÚS 2863/14 nebo i II. ÚS 3168/09. Znění rozsudku Okresního soudu v České Lípě obou rozsudků Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci a rozsudku Nejvyššího soudu v ČR (všechny shora) nepřipouští žádnou výkladovou alternativu jasného závěru všech rozhodujících soudů, že žalovaný nárok na náhradu škodu žalovaného proti žalobci je důvodný, ale protože je promlčený, nelze jej v soudním řízení přiznat. Při vědomí faktu, že právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny rozsudkem, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou (NS ČR 33 Cdo 4301/2017) soud tedy vyšel ze závěru předchozích, pravomocných rozsudků, že promlčená pohledávka žalobce sice existuje nadále jako tzv. naturální obligace, ale uplatněním námitky promlčení, kterou jako správnou shledal NS ČR až dne [datum], se stala nevymahatelnou, a to jen z důvodu ztráty nároku na plnění. Jestliže mezi účastníky nebyl žádný spor o to, že žalobce zaplatil v roce [rok] žalovanému po právní moci rozsudku [název soudu], [pobočka] částku 258 010,53 Kč, ve dvou splátkách, po té co účastníci spolu uzavřeli dne [datum] dohodu o splátkách judikátní pohledávky, tak je tedy ale nevýznamná z hlediska úvah o opodstatněnosti nyní souzené žaloby strategická litigace z roku [rok] (podrobně shora), o tom, že na úkor žalobce, který plnil již promlčený dluh na základě následně zrušeného pravomocného rozhodnutí, se žalovaný bezdůvodně obohatil, a to prostě proto, že žalobce v souzené věci plnil žalovanému dle uzavřené dohody o splátkách ze dne [datum] a nikoliv dle rozhodnutí soudu [název soudu], [pobočka]. Krátce řečeno, kdyby zůstalo o toho, že žalobce by v roce [rok] plnil dle pravomocného rozsudku [název soudu], [pobočka], pak by žalobcův dnešní nárok na vydání bezdůvodného obohacení byl po právu, a soud by žalobnímu návrhu vyhověl – což ovšem není případ souzené věci, protože žalobce plnil dle dohody o splátkách ze dne [datum] (viz níže).

62. Soud neshledal za prokázané žalobcovo tvrzení, že nejvhodnější řešení povinnosti plnit dle rozsudku se jevila soudní úschova (č.l. 99), protože jak již se naprosto srozumitelně vyjádřil Ústavní soud ČR i [název soudu], [pobočka] (podrobně shora), tak v daném případě úschova provedená žalobcem nemohla nikdy představovat legální náhradní plnění podle pravomocného rozsudku, žalovanému (§ 1953 OZ), takže proto soud nemá žádný důvod se odchýlit od tohoto právního hodnocení této situace, které provedly soudy již v minulosti. Z tohoto důvodu se žalobcem provedená úschova míjela účinkem, který žalobce měl její realizací v úmyslu způsobit – zabránit exekuci (č.l.101). Nad to, se jedná o zpoplatněné soudní řízení - na rozdíl od uzavření dohody o splátkách se žalovaným - kterou navíc kompletně právně připravil žalovaný a nakonec, ačkoliv žalobce dal již [datum] plnou moc právnímu zástupci k podání návrhu na úschovu, který návrh k soudu podal dne [datum], tak k provedení složení úschovy došlo až dne [číslo] a [datum] - tedy úschova byla uskutečněna až po té, co žalobce splnil dvě splátky (dne [číslo] a [datum]) z uzavřené dohody o splátkách ze dne [datum]. A ani fakt, že soudní úschova trvala až do skočení exekuce - protože žalobce navrhl soudu vrácení úschovy až dne [datum], tedy dva půl měsíce po zásadním rozhodnutí NS ČR, které zrušilo původní pravomocné rozhodnutí [název soudu], [pobočka], očividně tedy návrh žalobce podal až po dni vydání rozhodnutí o zastavení exekuce dne [datum] - na shora uvedených závěrech pravomocných rozhodnutí soudů ničeho nemění. Na druhou stranu pro toto řízení má značný význam skutkové zjištění časového sledu plateb žalobce, kdy žalobce nejprve plnil vůči žalovanému a až následné složil soudní úschovu, protože tento důkaz vyvrací žalobcovo tvrzení, že že tuto částku tedy žalobce složil v souladu s § 1953 OZ (č.l.3), že návrh na přijetí úschovy podal žalobce tři pracovní dny po doručení rozsudku, když toto skutečnost sama o sobě nade vší pochybnost, prokazuje nedobrovolnost plateb (č.l.3) a žalobce žalovanému neměl vůli dobrovolně plnit na naturální obligaci žalovaného (č.l.100). Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo ničím prokázáno, že by někdy žalobce o úschově žalovaného sám informoval, ale za to bylo dobře v řízení prokázáno, že stejného dne kdy žalobce podal návrh na soudní úschovu celé judikátní pohledávky, požádal žalovaného o dohodu splátky pro nedostatek finančních prostředků, tak tím bylo vyvráceno žalobní tvrzení, že úschova byla vhodná i s ohledem na transparentnost takové postupu a právní jistotu tohoto řešení i pro žalovaného (č.l.99).

63. Žalovanému byl rozsudek [název soudu], [pobočka] č.j. [číslo jednací] doručen již dne [datum rozhodnutí], žalobce však podle soudního spisu neučinil vůbec nic proto, aby co nejdříve mohl zahájit exekuci rozsudku, právní moc byla vyznačena, jen na základě aktivity soudu dne [datum] a žalovaný o zaslání rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci žádal až [datum] – tedy po dni uzavření dohody o splátkách. Krátce řečeno, žalovaný neměl po celou dobu sjednávání dohody o splátkách rozsudek s vyznačenou právní mocí, a tedy po celou dobu sjednávání dohody o splátkách nemohl podat návrh na exekuci rozsudku. Žalovaného k podání exekučního návrhu nepodnítilo ani zjištění dne [datum], že žalobce v rozporu s dohodou ze dne [datum], podal dovolání do rozsudku, protože nejenže, exekuční návrh podal až dne [datum], tedy po dni splatnosti třetí splátky, sjednané v dohodě, ale dokonce až tento den zplnomocnil svého právního zástupce, k tomuto podání, což potvrzuje dodržování společenského slibu žalovaného, coby mezinárodní korporace, daného na webových stránkách, o tom že ve všech segmentech jednání preferuje dohodu a odpovídá tomu i výpověď obou jednatelů žalovaného, že se vždycky snaží s dlužníky dohodnout, čímž soud má za vyvrácené souvislým řetězem nepřímých důkazů, které nebyly ani ohroženy natož konfrontovány s důkazem opačného vyznění (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, 32 Cdo 831/2014), že žalovaný mohl vůči žalobci směřovat opakované pohrůžky exekucí (č.l.100) a soud má tím za vyvrácené žalobcovo tvrzení, že žalobce opětovně zdůrazňuje, že pokud by mu žalovaný nehrozil exekucí, pak by na uzavření dohody nepřistoupil, a pouze by vyčkal rozhodnutí NS ČR, to však z důvodu nátlaku žalovaného nebylo možné (č.l.4).

64. Ačkoliv žalobce věděl o svém neúspěchu v řízení od vyhlášení rozsudku [název soudu], [pobočka] č.j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí], tak až poslední den pariční lhůty – [číslo], prostřednictvím e.mailu navrhl žalovanému uzavření dohody o splátkách. Návrh žalobce byl nejen rozložení platby do splátek ale i současně prominutí poloviny úroků z prodlení, žalovaný reagoval pragmaticky, tak že buď platba bude rozdělena do splátek, ve výši a počtu, jak navrhuje žalobce nebo zaplacena ihned s prominutím poloviny úroků z prodlení, jinými slovy žalovaný jen reagoval na návrh žalovaného, sám žádný návrh ohledně splátek žalobci nepředložil a pro ten případ požadoval, aby žalobce nepodával dovolání, aby výše pohledávky byla konzervována ke dni uzavření dohody. Žalobci i tak trvalo dva dny, než si vybral variantu splátek - kterou ovšem sám navrhl, a nenavrhl, že dohodu o splátkách připraví, takže ačkoliv sám chtěl odložit splatnost svého dluhu, nic konkrétního v tomto smyslu neučinil. I když žalovaný žalobci zaslal dohodu o splátkách dne [číslo] (pondělí), tak žalovaný jí podepsal až [číslo] (čtvrtek), tedy až za čtyři dny, a podepsal jí naprosto bez jakýchkoliv výhrad a protinávrhů, zcela ve znění připraveném žalovaným. Podrženo a sečteno, z řízení nevyplynul žádný důvod, pro který žalobce, jako dlužník nemohl jednat se žalovaným tedy s věřitelem o splátkách dluhu již od dubna, kdy bylo pro něj nepříznivé rozhodnutí vyhlášeno soudem, zejména když byl po celou dobu zastoupen advokátem, takže jestliže odložil tento krok na poslední den lhůty splatnosti dluhu, když ani nepřipravil žádný návrh dohody o splátkách a tak její přípravu zcela ponechal na věřiteli, pak se žalovaný očividně nikdy nebál riskovat exekuci podanou žalovaným. Tento závěr soudu podporuje i zjištění, že i během jednání o splátkách žalobce nejednal bezodkladně, ale naopak jeho reakce měly vždy několikadenní odstup, bez ohledu na to, že celé jednání se odehrávalo v době, kdy žalovaný mohl oprávněně podat návrh na exekuci, a to každý den. Vyjednávání o dohodě o splátkách byla vedena výhradně e.mailem - žalobce ani nic jiného netvrdil a tento fakt potvrdili oba jednatelé, probíhala výhradně mezi právními zástupci, a její forma měla celou dobu všechny parametry zdvořilého, věcného a velmi stručného jednání advokátů. Soud také nepřehlédl, že jediným důvodem, který žalobce uvedl jako důvod pro odložení splatnosti svého dluhu, byl věk žalobce a nedostatek finančních prostředků - ovšem jak bylo v tomto řízení věrohodně výpisem z bankovního účtu žalobce prokázáno, tak žalobce měl dost peněz, nejen aby dluh žalovanému dne [datum] celý zaplatil, ale také bylo prokázáno, že se určitě nejednalo o peníze naspořené na běžný život, protože dne [datum] podal návrh na soudní úschovu, takže byl srozuměný s faktem tyto finanční prostředky na nejistě dlouhou dobu odložit mimo svůj dosah, a tím tedy ztratit možnost z nich žít. A fakt, že složení vysoké úschovy se nijak neodrazilo na žalobcovo způsobu života, pro účely tohoto soudního řízení dokládá i podání žalobce ze dne [datum] během exekučního řízení, kde jasně uvádí, že je na zahraniční dovolené. Současně, jestliže žalobce v e.mailu ze dne [datum] tvrdil žalovanému, že si zajistil financování a ve schovacím řízení soudu tvrdil, že si částku musel zajistit z cizích zdrojů, pak z řízení vyplynulo, že to žalovaný si žádné peníze půjčovat nemusel, protože měl své vlastní. Řečenými důkazy má soud za vyvracené tvrzení žalobce, že žalobce se podvolil nátlaku (č.l.3), že žalobce přistoupil pod nátlakem žalovaného k uzavření dohody o úhradě předmětné částky, uzavřené dne [datum] (č.l.3), dle diktátu žalovaného měla být předmětná částka uhrazena v devatenácti splátkách, tuto dohodu žalobce uzavřel nesvobodně (č.l.3), že žalovaný měl vůči žalobci agresivní přístup (č.l.99).

65. Takže, žalobce navrhl výši splátek i jejich frekvenci, po celou dobu jednání o dohodě o splátkách byl zastoupen advokátem, který mu takový postup navrhl jako jednu z alternativ (č.l.100), žalovaný s návrhem žalobce ohledně splátek ani doby, kdy bude tedy dluh zcela splacen nepolemizoval, splatnost dohody nežádal ničím zajistit, žalobce ač sám zahájil jednání o dohodě o splátkách, tak ke konkrétnímu znění dohody stylizované žalovaným neměl absolutně žádné výhrady, a jako takovou jí podepsal (podrobně viz shora). Žalobce dle dohody zaplatil žalovanému první dvě splátky, a teprve po jejich úhradě zaplatil zbylou částku do soudní úschovy, platby si sám pro sebe označil dohoda [anonymizováno], a při zadání plateb žalovanému použil žalobce ty VS platby, které si určil žalovaný v dohodě o splátkách, dne [datum] exekučnímu soudu potvrdil, že se žalovaným uzavřel dohodu, na základě které učinil dvě splátky, soudu rozhodujícímu o soudní úschově rovněž sdělil, že žalovanému zaplatil tyto dvě splátky, když pro vysvětlení použil slovní obrat: z důvodu pro zvýšení právní jistoty, který zdejšímu soudu sám vyložil že byl myšlen v souvislosti s ochranou před zahájením exekučního řízení (č.l.101). Když v řízení bylo také spolehlivě prokázáno, že splátky žalobce zaplatil žalovanému, i přes to, že dne [datum] podal návrh na soudní úschovu, a dne [datum] zplnomocnil právního zástupce podal dovolání, ač v dohodě se zavázal, že to neučiní. Třetí, srpnovou splátku nezaplatil očividně proto, že dne [datum] skutečně podal dovolání. Lapidárně shrnuto, samotné znění dohody o splátkách odpovídalo vůli žalobce, protože byla uzavřena, jak jí sám navrhl, žalobce plnil dle dohody, na plnění dle dohody se odvolával a sám s ní vnitřně souzněl, když platby takto sám pro sebe označil, pro žalovaného použil VS plateb dle dohody, a ve dvou různých soudních řízení dohodu presentoval jako účinnou obranu proti exekuci, čemuž odpovídá i to, že dohodu žalobce přestal plnit až tehdy, kdy jí cíleně porušil. Jediné rozumné vysvětlení takto uceleně prokázané žalobcovo chování je, že zcela vědomě a vážně navrhl dohodu, která tedy odpovídal jeho vůli, kterou dobrovolně uzavřel a po dva měsíce dobrovolně plnil, což přesně odpovídá i žalobcovu tvrzení, že vážná vůle žalobce směřovala po vydání rozsudku primárně k ochraně práv, chráněných zájmů a hodnot žalobce, které byly v ohrožení v příčinné souvislosti s nezákonným rozsudkem (č.l.100). Jediné co efektivně a legálně bránilo v exekuci přisouzené pohledávky, totiž byla právě tato dohoda o splátkách, protože na rozdíl o soudní úschovy představovala rušivý důvod exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. - jak trefně a stručně rozebral [název soudu] – [pobočka] v usnesení č.j. [číslo jednací], a jak i vyplývá z universální litigace NS ČR, vyjmenované shora.

66. Žalobcův argument, že se v dohodě vzdal ústavního práva na dovolání (č.l.100), z čehož dovozuje její neplanost soud nepřijal. Předně z čl. 96 odst. 1 Ústavy a z čl. 37 odst. 3 Listiny plyne rovnost stran při soudním řízení, což mimo jiné znamená povinnost účastníků podrobit se zákonným pravidlům soudního řízení, což explicitně navíc předpokládá čl. 36 odst. 4 Listiny, takže proto právo podat dovolání není ústavní právo, ale je to právo založené o.s.ř., k podání opravného prostředku (NS ČR 26 Cdo 683/2004) a je možné se jej vzdát jen vůči soudu, a teprve když se účastník řízení účinně vzdá svého práva na dovolání vůči soudu, tak tímto svým úkonem ztrácí možnost podat dovolání (NS ČR 21 Cdo 77/2018, přiměřeně). Jinými slovy, soud se naprosto ztotožňuje s náhledem [název soudu] – [pobočka] v usnesení č.j. [číslo jednací], že takové ujednání bylo neplatné. Stejně soud souhlasí s mlčky přijatým náhledem tamějšího soudu, že ovšem neplanost tohoto závazku (vzdát se práva podat dovolání), na platnost zbylé dohody nemá žádný vliv. Totiž, ujednání o splátkách, tedy o výši, frekvenci, identifikaci splátek, způsob započítávání splátek na dluh a důsledků nikoliv řádného a včasného placení splátek, jsou závazky, které lze společně oddělit od dohody účastníků o nepodání dovolání, a i po tomto oddělení je dohoda o splátkách ucelená a logicky soudržná. Vzhledem k tomu, že žalovaný preferuje dohodu s dlužníky, což v řízení dokazuje zejména prokázaný postup při sjednávání dohody a pak i po zjištění podaného dovolání, ale dokazují i webové stránky a výpovědi jednatelů žalovaného (podrobně viz shora), tak soud má za vrcholně nepravděpodobné, že by žalovaný se žalobcem dohodu o splátkách neuzavřel, jen proto, že by žalobce odmítl se v dohodě vzdát se práva na dovolání. S vědomím toho, že se jedná o domněnku, kterou dodatečně již nelze nikdy a ničím verifikovat, tak protože při pohledu na právní jednání hraje prim zásada, že na jednání se pohlíží především jako na platné, nikoliv jako na neplatné, tak ať tak či tak, je nutné shledat dohodou s splátkách platnou - a to až na část o dohodě vzdání se práva podat dovolání, které je nepatné. K tomu lze jen pro úplnost dodat, že pohled na platnost dohody o splátkách nekomplikuje řešení otázky formy dohody, protože jak spolehlivě plyne s rozhodovací praxe, tak by účastníci vystačili i ústně sjednanou. Jestliže účastníci spolu uzavřeli dohodu o splátkách, nejen v písemné formě, ale i úředně ověřeně podepsanou, takto lze vidět jen tak, že dohodu o splátkách považovali za pro sebe (každý sám pro sebe) za velmi důležitou.

67. Soud tak shora učiněné dílčí závěry stručně shrnul, tak že žalobce tedy splnil dobrovolně žalovanému dle dohody o splátkách žalovanou částku dne [číslo] a [datum], kterou sám aktivně navrhl, a která byla platná a účinná od [číslo] až do dne [datum], kdy žalobce nezaplatil třetí sjednanou splátku, což byl účastníky sjednaný důvod skočení její účinnosti, protože žádná ze stran od dohody neodstoupila resp. po dobou řízení to nikdo z nich ani netvrdil, tak žalobce plnil žalovanému na základě platného právního důvodu, který neodpadl. Soud má tedy za vyvrácené tvrzení žalobce, že částka 258 010,53 Kč byla uhrazena pouze z důvodu donucení později zrušeným rozsudkem (č.l.3), žalobce odmítá domněnky žalovaného, že by plnil dle dohody (č.l.101).

68. Jen pro pořádek soud dodává, že jestliže [název soudu] – [pobočka] usnesením č.j. [číslo jednací] rozhodl, že částečné zpětvzetí žaloby žalovaným v rozsahu 258 010,53 Kč je neúčinné pak rozhodl správně, ovšem zdejší soud se v ničem neztotožňuje s odůvodněním usnesení, které mělo být vystavěno pouze na jednoznačné dikci § 96 odst. 6 o.s.ř. a určitě nemělo být učiněno po právní moci rozsudku ve věci samé, ale před vydáním konečného rozhodnutí ve věci samé. A opírá-li se odůvodnění o nedobrovolnost splátek žalobce vůči žalovanému, pak k tomu soud nevedl žádné dokazování, takže takový závěr nemá oporu, v tom co bylo ve spise není (NS ČR 22 Cdo 2335/2005). Zdejší soud má tedy pádné důvody nepovažovat argumentaci v tomto usnesení za přiléhavou, a použitelnou v tomto soudním řízení, když důvody lze shrnout tak, že jsou procesně - i hmotněprávního charakteru.

69. Jedinou možnou procesní konsekvencí shora zjištěných skutečností, je že žalobě nemohlo být vyhověno, a těchto důvodu soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I..

70. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl úspěch ve věci, protože se žalobě ubránil. Náhradu nákladů řízení soud vzhledem k důsledkům Ústavního nálezu Pl. ÚS 25/2012, nepřiznal dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ale dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta dle § 7 odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., za jednotlivé úkony dle § 11 písm. a) - převzetí zastoupení, d) – vyjádření žalovaného na č.l. 20, 111 g) účast na čtyřech ústních před soudem, z nichž ani jedno nepřesáhlo dvě hodiny s paušálem dle § 13 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. po 300 Kč za úklon, a to vše s 21% DPH V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovaným uložena povinnost náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Soud neshledal důvod pro odklad zaplacení, ačkoliv v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce je starobní důchodce. Jednak takový postup žalobce ani nenavrhl, dále proto že žalobce od [datum] prokazatelně věděl, že obchodní společnost, ve které byl jednatelem i společníkem má záporné obchodní jmění, přesto nijak nezměnil přístup ke svým vysokým osobním nákladům na účet společnosti a dokonce se neustále zvyšoval osobní náklad na jednotlivé řídící zaměstnance – což byl i on sám, a ani auditorem jasně proklamovaná skutečnost dne [datum] o tom, že tato společnost neplní daňové povinnosti, žalobce nevedla k tomu, aby byl okamžitě podán návrh na konkurz, což nelze uzavřít jinak, než že žalobce si sám zapříčinil soudní řízení vedené před Okresním soudem v České Lípě sp.zn. 51 C 119/2014, jehož je toto soudní řízení jasný následek. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení