98 C 332/2020- 298

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 258 010,53 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. července 2022, č. j. 98 C 332/2020-245, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 258 010,53 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudem I. stupně 117 881 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení 36 230 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 258 010,53 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 81 650,80 Kč k rukám právního zástupce žalované (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 258 010,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za období od [datum] do zaplacení a kterou odůvodnil tím, že žalovaná podala na žalobce žalobu o zaplacení částky 748 424,14 Kč coby nároku na náhradu škody představovanou dodaným, avšak nezaplaceným zbožím, jež žalované vznikla tím, že žalobce nesplnil svou povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu na majetek [právnická osoba] – [anonymizováno] – [právnická osoba] bez zbytečného odkladu. Řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] [název soudu] žalobu zamítl, ale k odvolání žalované [název soudu] - [pobočka] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované žalovanou částku včetně příslušenství a rovněž náhradu nákladů řízení. Žalobce pod hrozbou exekuce uzavřel se žalovanou dne [datum] dohodu o úhradě přisouzené částky. Dne [datum] zaplatil žalobce žalované částku 200 000 Kč a dne [datum] částku 58 010,53 Kč. Proti rozsudku [název soudu] - [pobočka] podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud rozsudkem sp. zn. [spisová značka] zrušil rozsudek [název soudu] - [pobočka] č. j. [číslo jednací] [název soudu] - [pobočka] následně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítavý rozsudek [název soudu] potvrdil. Žalobce tedy na podkladě pravomocného rozsudku, který byl později zrušen, zaplatil žalované částku 258 010,53 Kč. Jedná se proto o bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobci vydat. Žalovaná však přes výzvu k úhradě žalovanou částku žalobci nezaplatila.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že [název soudu] její žalobu zamítl pro promlčení žalovaného nároku, [název soudu] - [pobočka] prvostupňový rozsudek změnil tak, že žalobce je povinen žalované zaplatit částku 748 424,14 Kč s příslušenstvím, neboť námitka promlčení není důvodná. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] požádal právní zástupce žalobce e-mailem o umožnění zaplacení dlužné částky ve splátkách. Po následné komunikaci žalovaná připravila návrh dohody o úhradě dluhu. Tato dohoda byla dne [datum] podepsána. Dle obsahu této dohody o úhradě dluhu ve splátkách byla první splátka ve výši 200 000 Kč splatná [datum] a zbylých 18 měsíčních splátek ve výši 58 010,53 Kč bylo splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. Žalovaná se v dohodě zavázala nepodat návrh na výkon rozhodnutí a žalobce se zavázal nepodat dovolání. Žalobce však již dne [datum] dovolání podal. Žalobce žalovanému zaplatil dne [datum] částku 200 000 Kč a dne [datum] částku 58 010,53 Kč. Další splátky již žalobce neuhradil. Žalovaná podala dne [datum] návrh na nařízení exekuce, v exekučním řízení však žalobce podal návrh na zastavení exekuce s tím, že byla uzavřena dohoda o úhradě dluhu ve splátkách, na základě které dvě splátky uhradil, a že zbylou část dluhu složil do soudní úschovy. Dne [datum] byl žalované doručen rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], kterým byl pravomocný rozsudek zrušen. Žalovaná poté vzala žalobu co do částky 258 010,53 Kč zpět, [název soudu] - [pobočka] však rozhodl, že zpětvzetí není účinné. Dne [datum] byla zastavena exekuce, žalované byly přiznány náklady řízení. Dle žalované žalobce uzavřel dohodu o úhradě dluhu, aniž by naznačil, že ji nehodlá respektovat. Žalovaná odmítla, že by žalobci hrozila exekucí. Právo podat dovolání není ústavním právem a podáním dovolání žalobce porušil svou hmotněprávní povinnost ze smlouvy. Žalovaná poukazovala rovněž na důsledky plnění promlčeného dluhu.

4. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu, kterou se žalovaná proti žalobci domáhala zaplacení 748 424,14 Kč s příslušenstvím, a rozhodl i o náhradě nákladů řízení, když uzavřel, že podmínky pro vznik odpovědnosti žalobce za porušení povinnosti podat návrh na prohlášení konkurzu žalovaná sice v řízení dostatečně tvrdila a prokázala, a žalobci tudíž vznikla povinnost k náhradě škody ve výši žalované částky, avšak žalovaný nárok je promlčen. K odvolání žalované [název soudu] - [pobočka], rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil rozsudek [název soudu] tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované částku 748 424,14 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, neboť dle jeho názoru byla žaloba podána před uplynutím promlčecí lhůty. Tento rozsudek ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nabyl právní moci dne [datum]. Doložka právní moci byla vyznačena dne [datum].

5. E-mailem ze dne [datum] požádal právní zástupce žalobce právního zástupce žalované o umožnění zaplacení dlužné částky ve splátkách s tím, že částku 200 000 Kč by žalobce uhradil do týdne a zbylou částku by uhradil v pravidelných měsíčních splátkách v průběhu následujících 18 měsíců. Požádal zároveň o odpuštění úroků z prodlení. Právní zástupce žalované e-mailem ze dne [datum] odpověděl, že žalovaná je ochotna prominout žalobci polovinu úroků z prodlení, ovšem pouze v případě okamžité úhrady zbylé části přiznaného nároku, tj. částky 1 087 139,52 Kč, případně přistoupit na navrhovaný splátkový kalendář, ovšem pouze za předpokladu úhrady celého přisouzeného nároku. Oboje pak za podmínky, že se žalobce výslovně vzdá práva podat dovolání proti rozsudku [název soudu] – [pobočka] a že případně již podané dovolání vezme zpět. E-mailem ze dne [datum] právní zástupce žalobce sdělil, že žalobce upřednostňuje variantu splátkového kalendáře. Spolu se-mailem z téhož dne a dále ze dne [datum] zaslal právní zástupce žalované návrh dohody o úhradě dluhu dle sjednaných parametrů. E-mailem ze dne [datum] právní zástupce žalobce protistranu informoval, že žalobce dohodu o splátkách podepsal a zadal příkaz k úhradě první splátky.

6. Dohodu o úhradě dluhu žalobce podepsal dne [datum] a žalovaná dne [datum]. V dohodě o úhradě dluhu strany s odkazem na § 1901 o. z. dohodly, že se žalobce zavazuje uhradit pohledávku žalované v 19 měsíčních splátkách, s tím že první splátka ve výši 200 000 Kč je splatná do [datum], zbývajících 18 měsíčních splátek ve výši 58 010,53 Kč je splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], a to až do úplného zaplacení pohledávky. Strany dále dohodly způsob započítávání splátek nejprve na jistinu, poté na úroky z prodlení a následně na náklady řízení. Žalovaná se zavázala nepodávat návrh na výkon rozhodnutí a žalobce se zavázal nepodávat dovolání.

7. Z výpovědí jednatelů žalované [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] soud I. stupně zjistil, že se žalovaná snaží dlužné pohledávky vždy vyřešit nejprve smírnou cestou. Rovněž před podáním návrhu na nařízení exekuce se snaží vždy domluvit.

8. Žalobce zaplatil žalované dne [datum] částku 200 000 Kč a dne [datum] částku 58 010,53 Kč.

9. Dne [datum] podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce proti rozsudku [název soudu] - [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dovolání.

10. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek [název soudu] - [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uzavřel, že žalovaný nárok promlčen je, když ke dni podání žaloby marně uplynula objektivní i subjektivní promlčecí doba.

11. Následně [název soudu] – [pobočka] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrdil. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dále rozhodl, že zpětvzetí žaloby ohledně částky 258 010,53 Kč není účinné, neboť žalobce s částečným zpětvzetím žaloby důvodně nesouhlasil, když od počátku řízení namítal promlčení žalovaného nároku a k úhradě přistoupil nikoliv dobrovolně, ale protože respektoval tehdy pravomocný rozsudek a pod hrozbu exekuce přistoupil na dohodu o splátkách.

12. Dne [datum] podal žalobce k [název soudu] návrh na přijetí částky 1 222 986,70 Kč do úschovy s odůvodněním, že je přesvědčen o nezákonnosti rozsudku [název soudu] – [pobočka] a že proti němu podá dovolání. Zároveň vyslovil pochybnost o následné dobytnosti zaplacené částky. Dne [datum] žalobce navrhl změnu návrhu na přijetí do úschovy, když s ohledem na částečnou úhradu navrhoval přijetí částky 971 056,73 Kč do úschovy. Následně žalobce složil do soudní úschovy částky 500 000 Kč a 471 056,73 Kč [název soudu] usnesením č. j. [číslo jednací] rozhodl o zastavení řízení o úschově co do částky 251 297,97 Kč a o přijetí částky 971 056,73 do úschovy. Usnesením č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum], bylo k návrhu žalobce rozhodnuto o vrácení soudní úschovy žalobci.

13. Dne [datum] podala žalovaná k [název soudu] návrh na nařízení exekuce podle pravomocného a vykonatelného rozsudku [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Exekuční soud k návrhu žalobce na zastavení exekuce usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], exekuci zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odvolací [název soudu] – [pobočka] usnesením č. j. [číslo jednací], změnil nákladový výrok v rozhodnutí exekučního soudu a přiznal žalované náhradu nákladů exekučního řízení, neboť žalobce měl v době vykonatelného rozhodnutí povinnost dluh v něm určený splnit. Účinky náhradního splnění dluhu složením do soudní úschovy v daném případě nenastaly, neboť žalobce žalovanou znal, věděl, jak má plnit, a netvrdil, že by žalovaná byla v prodlení s přijetím plnění. Obavy o případné vrácení poskytnutého plnění, jestliže by bylo rozhodnutí později zrušeno, nepředstavuje objektivní nemožnost plnění. Následně podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2335/2020, odmítl.

14. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud I. stupně žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci. Důkazy žalované, které nebyly provedeny, soud I. stupně neprovedl pro nadbytečnost, neboť měl skutečnosti, k jejichž prokázání byly důkazy navrhovány, dostatečně zjištěny z již provedených důkazů. Soud I. stupně neprovedl účastnický výslech žalobce, neboť žalobce se svým výslechem nesouhlasil.

15. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud I. stupně § 576, § 1901 a § 2997 odst. 1 o. z. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, citovanou v bodu 60 odůvodnění napadeného rozsudku, soud I. stupně uzavřel, že jediným důvodem neúspěchu žalované v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byla úspěšná obrana žalobce, který uplatnil námitku promlčení žalovaného nároku. Rozhodující soudy uzavřely, že nárok žalované na náhradu škody je důvodný, ale protože je promlčen, nemůže být přiznán. Mezi účastníky nebylo sporu, že po uzavření dohody o úhradě dluhu ze dne [datum] žalobce zaplatil žalované 258 010,53 Kč ve dvou splátkách. Pokud by žalobce tuto částku uhradil na podkladě pravomocného rozsudku [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl by dle názoru soudu I. stupně nárok na vydání bezdůvodného obohacení po právu. Žalobce však tuto částku uhradil dobrovolně dle dohody o splátkách ze dne [datum], jejíž uzavření sám inicioval.

16. Soud I. stupně zdůraznil, že žalobce disponoval částkou potřebnou k úhradě dluhu, když dvě splátky uhradil a zbylou částku složil do soudní úschovy. Tvrzení žalobce, že dohodu o úhradě dluhu uzavřel pod nátlakem a nesvobodně, bylo dle názoru soudu I. stupně v řízení vyvráceno. Žalobce dohodu dobrovolně uzavřel a po dva měsíce dobrovolně plnil. Třetí splátku dle dohody neuhradil, neboť již podal dovolání.

17. Soud I. stupně neshledal dohodu o úhradě dluhu neplatnou, neplatným shledal toliko ujednání, kterým se žalobce zavázal vzdát se práva dovolání. Neplatnost tohoto ujednání nemá na platnost zbylé části dohody žádný vliv. Ujednání o úhradě dluhu o splátkách a o způsobu započítávání splátek na dluh jsou závazky, které lze od ujednání o vzdání se práva dovolání oddělit. Vzhledem k tomu, že žalovaná preferuje dohodu s dlužníky, jak bylo výslechy jejích jednatelů prokázáno, je dle soudu I. stupně vrcholně nepravděpodobné, že by žalovaná dohodu o splátkách s žalobcem bez ujednání o vzdání se práva dovolání neuzavřela.

18. Soud I. stupně proto uzavřel, že pokud žalobce plnil na základě platné dohody o úhradě, plnil na základě platného právního důvodu, který neodpadl, a nikoliv pod hrozbou rozsudku, který byl později zrušen.

19. Soud I. stupně se neztotožnil s odůvodněním usnesení [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o neúčinnosti zpětvzetí žaloby ohledně částky 258 010,53 Kč. Závěr o nedobrovolné úhradě dvou splátek krajský soud učinil, aniž by k této otázce vedl dokazování. Argumentace krajského soudu tudíž neobstojí.

20. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu.

22. Proti rozsudku soudu I. stupně brojil žalobce včasným a přípustným odvoláním. Vytýkal soudu I. stupně, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

23. Žalobce v odvolání shrnul průběh řízení o žalobě žalované, vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kdy [název soudu] – [pobočka], rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil rozsudek [název soudu] tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované žalovanou částku s příslušenstvím, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. S ohledem na konstantní judikaturu byl rozsudek pro žalobce překvapivý. Žalobce nedisponoval částkou, která mu byla uložena k úhradě. Žalobci reálně hrozilo exekuční postižení veškerého majetku. Jedinou možností bylo dohodnout se s žalovanou na úhradě ve splátkách. Uzavření dohody o splátkách žalovaná podmínila tím, že se žalobce vzdá svého práva na dovolání. Pod hrozbou exekuce se žalobce vzdal práva dovolání s vírou, že takovýto nepoctivý požadavek žalované založí absolutní neplatnost jeho závazku nepodat dovolání. Dohodu o úhradě dluhu ze dne [datum] proto žalobce uzavřel. Obsah dohody kompletně připravila žalovaná. Účelem této dohody bylo sjednání způsobu úhrady pohledávky žalované z rozsudku [název soudu] – [pobočka], tedy právním titulem plnění žalobce byl vždy výhradně předmětný rozsudek krajského soudu. Účelem dohody bylo dále zamezení zahájení dalších řízení v souvislosti s pohledávkou z rozsudku [název soudu] – [pobočka]. Na základě předmětného rozsudku krajského soudu žalobce ještě před uzavřením dohody o úhradě dluhu uhradil žalované dne [datum] částku 200 000 Kč a po uzavření této dohody, avšak stále na základě předmětného rozsudku, uhradil 58 010,53 Kč. Po zrušení rozsudku krajského soudu Nejvyšším soudem odpadl právní titul pro plnění žalobce žalované a plnění již poskytnuté na základě zrušeného rozsudku se stalo bezdůvodným obohacením žalované. S ohledem na závazný právní názor Nejvyššího soudu [název soudu] – [pobočka] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrdil zamítavý rozsudek [název soudu] ve věci samé, změnil jej ohledně nákladů řízení před okresním soudem a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení. O účelovém zpětvzetí žaloby ohledně částky 258 010,53 Kč rozhodl [název soudu] – [pobočka] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], že není účinné, a v odůvodnění tohoto svého rozhodnutí uvedl, že žalobce k úhradě částky 258 010,53 Kč přistoupil nikoliv dobrovolně, ale protože respektoval tehdy pravomocný rozsudek krajského soudu, a že k uzavření dohody o úhradě dluhu přistoupil pod hrozbou exekuce, ač bylo jeho právem vyplývajícím z Listiny základních práv a svobod podat dovolání.

24. Po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu odpadl dle žalobce důvod, pro který byl žalobce povinen žalované plnit. Žalovaná však částku 258 010,53 Kč žalobci dobrovolně nevydala.

25. Žalobce od počátku odmítal nárok žalované, využil všechny opravné prostředky, včetně těch po uzavření dohody o úhradě dluhu. Dohoda nepředstavuje novaci právního důvodu pro plnění, když jako právní titul uvádí rozsudek [název soudu] – [pobočka], ale pouze modifikuje splatnost povinnosti uložené tímto rozsudkem. Jakékoliv plnění, byť v termínu dle této dohody, bylo nuceným plněním dle rozsudku krajského soudu. [příjmení] 200 000 Kč byla nadto uhrazena 3 dny před uzavřením dohody o úhradě dluhu, tedy nikoliv na jejím základě, jak uzavřel soud I. stupně.

26. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci 258 010,53 Kč s příslušenstvím, a aby žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.

27. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce hodnotila odvolací námitky jako nedůvodné, žalobce pouze opakuje svá tvrzení, která byla v řízení před soudem I. stupně vyvrácena. 28. [název soudu] [anonymizováno] zamítl žalobu žalované výlučně z důvodu promlčení žalovaného nároku. [název soudu] – [pobočka] prvostupňový rozsudek změnil a žalobě vyhověl. K dovolání žalobce se dovolací soud následně zabýval jen otázkou promlčení žalovaného nároku na náhradu škody.

29. Žalobce disponoval částkou, kterou měl dle pravomocného rozsudku [název soudu] – [pobočka] uhradit, když již [datum] vystavil svému právnímu zástupci plnou moc k podání návrhu na přijetí této částky do úschovy. Až poslední den pariční lhůty požádal žalobce žalovanou o splátkový kalendář.

30. Žalobce přes poučení soudem I. stupně dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. řádně netvrdil a ani nekonkretizoval jednání, kterým mu žalovaná měla hrozit exekucí. Žalobce se svým účastnickým výslechem nesouhlasil a jednatelé žalované vypověděli, že se žalovaným nikdy přímo nejednali. Jediná jednání, která strany vedly, byla o uzavření dohody o úhradě dluhu. Tato jednání žalobce sám inicioval, ač měl možnost i povinnost pravomocně přisouzené plnění zaplatit. Žalobce nenaznačil, že je rozhodnut podat dovolání, naopak se v dohodě zavázal, že dovolání nepodá. Právo na dovolání není ústavním právem, jak dovozuje žalobce, neboť právo na podání řádných a tím spíše i mimořádných opravných prostředků nikterak z ústavního pořádku České republiky nevyplývá. Jedná se o subjektivní právo účastníka řízení, se kterým je oprávněn nakládat, např. se ho i vzdát. Vzdát se podání opravného prostředku je však možné toliko vůči soudu. Z hlediska procesních předpisů tak nedošlo k platnému vzdání se procesního práva podat dovolání. Dohodou však byla založena hmotněprávní povinnost, kterou žalobce svým jednáním v rozporu s § 6 odst. 1 o. z. porušil.

31. V řízení bylo prokázáno, že splátky 200 000 Kč a 58 010,53 Kč uhradil žalobce dobrovolně, když jeho vůlí bylo plnit dohodu o úhradě dluhu. Odůvodnění usnesení [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o neúčinnosti zpětvzetí žaloby ohledně částky 258 010,53 Kč, žalovaná odmítá jako zavádějící. Krajský soud své závěry o nedobrovolnosti plnění opřel toliko o žalobcova tvrzení. Žalovaná neměla možnost vylíčit skutkový stav věci a předložit důkazy. Žalovaná odkazovala na závěry vyslovené v odůvodnění usnesení [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy tento soud rozhodující v exekučním řízení dovodil, že žalobce byl povinen na podkladě pravomocného rozsudku plnit a nebyl oprávněn plnění složit do soudní úschovy.

32. Žalovaná setrvala na argumentaci, že na její straně k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo. Částku 258 010,53 Kč zaplatil žalobce žalované na základě dohody o úhradě dluhu, jejíž uzavření sám inicioval. Po citaci § 2997 odst. 1 věty prvé o. z. žalovaná upozorňovala, že žalobce na základě dohody plnil dluh promlčený dluh, nikoliv dluh neexistující. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1368/2006 a komentářovou literaturu uváděla, že po uplynutí promlčecí lhůty není dlužník povinen promlčený závazek splnit, avšak dojde-li z jeho strany k plnění, nejde o plnění bez právního důvodu, neboť dluh jako takový trvá, byť v právem nevynutitelné formě. Nehraje přitom roli, zda si dlužník v okamžiku plnění uvědomoval, že plní na dluh již promlčený. Pravidlo, že„ plnil-li dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil“, se uplatní i tehdy, když žaloba na plnění byla zamítnuta právě pro uplatnění námitky promlčení. Takový rozsudek totiž nedeklaruje, že plnění není, ale jen, že takové plnění nelze soudem přiznat jako vykonatelný nárok. Nad rámec uvedeného se žalovaná žádného jednání uvedeného v § 2997 odst. 2 o. z. nedopustila. Žalobce přes poučení dané mu soudem I. stupně žádné takové jednání netvrdil a ani neprokázal.

33. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku I jako věcně správný potvrdil, ve výroku II změnil tak, že uloží žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 133 233,10 Kč, a aby uložil žalobci povinnost uhradit žalované náklady odvolacího řízení.

34. Proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání rovněž žalovaná. Odvolání žalované směřovalo toliko proti nákladovému výroku II. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 133 233,10 Kč.

35. Nárok žalované na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně sestává dle obsahu odvolání žalované z: -) odměny právního zástupce žalované nenaznačil, že je rozhodnut podat dovolání, naopak se v dohodě zavázal, že dovolání nepodá. Právo na dovolání není ústavním právem, jak dovozuje žalobce, neboť právo na podání řádných, a mimořádných prostředků dle § 7 a § 11 odst. 1 a 3 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 258 010,53 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení ve výši 9 340 Kč; za reakci na předžalobní výzvu ve výši 9 340 Kč; za odpor proti platebnímu rozkazu a současné vyjádření k žalobce v dvojnásobné výši 18 680 Kč; za účast u jednání dne [datum] ve výši 9 340 Kč; za vyjádření z [datum] ve výši 9 340 Kč; za vyjádření k podání žalobce ze dne [datum] v dvojnásobné výši 18 680 Kč; za účast u jednání dne [datum] ve výši 9 340 Kč; za účast u jednání dne [datum] ve výši 9 340 Kč a za účast u jednání dne [datum] ve výši 9 340 Kč; -) náhrady souvisejících režijních paušálů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 9 x 300 Kč, tj. 2 700 Kč; -) náhrady promeškaného času za dostavení se k jednání dne [datum], které se nekonalo, aniž by byl právní zástupce žalované vyrozuměn předem, ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. ve výši 4 670 Kč; -) náhrady 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 23 123,10 Kč.

36. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil. Při odvolacím jednání toliko setrval na své odvolací argumentaci, že žalovaný nárok je důvodný, tedy nárok na náhradu nákladů řízení svědčí žalobci.

37. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, a podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování dohodou o úhradě dluhu z [datum], předžalobní výzvou z [datum] včetně podacího lístku a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4147/2018.

38. Z dohody o úhradě dluhu odvolací soud zjistil, že byla účastníky uzavřena s odkazem na § 1901 o. z. V bodu I. této dohody byly vymezeny právní vztahy a účel dohody tak, že rozsudkem [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení, který nabyl právní moci dne [datum], byla změněn rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a žalobce coby dlužník byl zavázán uhradit žalované coby věřiteli částku 748 424,14 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 150 915 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 51 458 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Na podkladě rozsudku dosud nic uhrazeno nebylo. Účelem dohody je a) sjednání způsobu úhrady výše specifikované pohledávky žalované coby věřitele a b) zamezení zahájení dalších řízení v souvislosti s touto pohledávkou, popř. ukončení takových řízení, která již byla zahájena.

39. V bodu II dohody, nazvaném předmět dohody, se žalobce coby dlužník zavázal uhradit výše specifikovanou pohledávku v měsíčních splátkách, bylo dohodnuto započítávání splátek a žalovaná coby věřitel se zavázala nepodávat návrh na výkon rozhodnutí či exekuční návrh, a takový případně již podaný návrh vzít zpět a žalobce coby dlužník se zavázal nepodávat proti rozsudku [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení, dovolání a případně již podané dovolání vzít zpět.

40. Dohoda o úhradě dluhu je opatřena ověřeným podpisem žalobce ze dne [datum] a ověřenými podpisy jednatelů žalované ze dne [datum].

41. Z předžalobní výzvy žalobce ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 258 010,53 Kč coby bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobce, a to do [datum]. Z podacího lístku odvolací soud zjistil, že právní zástupce žalobce podal předžalobní výzvu dne [datum] na poště k doručení žalované na adresu jejího sídla.

42. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že Nejvyšší soud shledal dovolání žalobce přípustným, a to k řešení otázky týkající se (ne) promlčení žalobou uplatněné pohledávky, kterou odvolací krajský soud zodpověděl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud uvedl, že nemá žádných pochybností o subjektivní přípustnosti dovolání, když závazek dovolatele„ nepodat dovolání“ nemá na posouzení otázky, zda je žalovaný oprávněn podat dovolání, vliv; důvod odmítnout dovolání jako podané neoprávněnou osobou není dán. Nejvyšší soud rozsudek [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení, zrušil, neboť krajský soud posoudil otázku promlčení žalovaného nároku v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

43. Po provedeném dokazování odvolací soud uzavřel, že odvolání žalobce je důvodné.

44. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

45. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

46. Podle § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

47. Podle § 2997 odst. 2 o. z. plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná.

48. Podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3309/2011, jestliže na základě povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům, žalovaný plnil na neexistující dluh, pak žalobci vzniká bezdůvodné obohacení, a to okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno.

49. Domáhá-li se pak vrácení plnění ten, kdo vyhověl povinnosti uložené mu deklaratorním rozhodnutím soudu (případně i jiného orgánu), závisí důvodnost jeho požadavku na okolnosti, zda podle hmotného práva – i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – splnil závazek, který skutečně měl, či nikoliv. Zrušením zmíněného rozhodnutí dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde k tomu neexistovala povinnost. Kasací tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením (vizte např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/2007, ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3033/2009, ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 496/2011, a ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 661/2013).

50. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že plnění promlčeného dluhu na základě zrušeného pravomocného rozsudku nevyvolává účinky ve smyslu § 455 obč. zák. Toto ustanovení, dle kterého se za bezdůvodné obohacení nepovažuje plnění promlčeného dluhu, nelze aplikovat v případě, nešlo-li o dobrovolné plnění dlužníka, nýbrž o plnění poskytnuté výhradně na základě pravomocného rozhodnutí, jež bylo později zrušeno (vizte např. žalovanou odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 33 Odo 1368/2006, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1536/2013, rozsudek ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1718/2016, či usnesení ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3660/2017).

51. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3514/2021, řešil otázku, zda se může žalobce domáhat vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, že na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu, které bylo až následně zrušeno, plnil svému věřiteli promlčený dluh, a to v poměrech právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Uzavřel, že shora citované judikatorní závěry se aplikují i na plnění promlčeného dluhu, došlo-li k němu po [datum], za situace, kdy právní důvod takového plnění v podobě pravomocného a vykonatelného rozsudku v důsledku jeho zrušení po uvedeném datu odpadl. Uvedl dále, že současné znění § 2997 odst. 1 o. z. nalezlo svůj předobraz v této judikatuře. Závěr, podle něhož bezdůvodné obohacení vzniká i v případě, že dlužník nedobrovolně plnil svému věřiteli promlčený dluh pod tíhou pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu, které bylo následně zrušeno, z textu zákona nyní navíc plyne přímo a bez jakýchkoliv pochybností. Normativní pravidlo o tom, že dlužník, který plnil promlčený dluh, nemá právo na vrácení toho, co plnil, je nyní v § 2997 odst. 1 větě druhá in fine o. z., výslovně vyloučeno rovněž v tom případě, kdy dlužník plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Dle Nejvyššího soudu dospívá k témuž jednoznačnému výkladu i odborná literatura (srov. [jméno], J. In: [anonymizováno], J. a kol. Občanský zákoník: Komentář. Svazek VI (§ [číslo] až [číslo]). [obec]: [anonymizována dvě slova], [rok]. Komentáře [anonymizována dvě slova]. Kodex. Rekodifikace. ISBN [tel. číslo] [číslo], § [číslo]), která zmiňuje, že„ právo na vydání bezdůvodného obohacení je v souladu s judikaturou vyloučeno podle § 2997 odst. 1 o. z. pouze, plnil-li dlužník na promlčený dluh o své vůli, tj. dobrovolně. Uvedený prvek dobrovolnosti plnění pak není dán zejména tehdy, bylo-li plněno na základě vykonatelného, nicméně později zrušeného rozhodnutí, kterým soud nebo jiný orgán veřejné moci věřiteli přiznal promlčené právo. V popsané situaci byl sice plněn existující dluh, jemu odpovídající právo však s ohledem na své promlčení nemělo být (za předpokladu uplatnění námitky promlčení dlužníkem) věřiteli přisouzeno a vymáháno veřejnou mocí. Žalovanému proto svědčí právo na vrácení plnění, jež by žalobci nebylo poskytnuto, kdyby příslušné soudy nebyly pochybily“.

52. V daném případě [název soudu] – [pobočka], rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení, změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu v České Lípě tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalované částku 748 424,14 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, když na rozdíl od okresního soudu uzavřel, že žalobcem uplatněná námitka promlčení není důvodná. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

53. Odvolací soud připomíná, že pravomocné soudní rozhodnutí ve věci samé je pro účastníky řízení a pro všechny orgány závazné a vytváří překážku věci rozsouzené (srov. § 159a odst. 1, 3 a 4 o. s. ř.). Oprávněný má na jeho podkladě právo domáhat se splnění uložené povinnosti soudním výkonem rozhodnutí (exekucí).

54. Uzavřel-li posléze žalobce s žalovanou dohodu o úhradě dluhu, činil tak s respektem k pravomocnému rozsudku krajského soudu. Tato dohoda byla uzavřena s odkazem na § 1901 o. z., neboť touto dohodou došlo pouze ke změně splatnosti pravomocně přisouzené pohledávky. Tato dohoda právním titulem není, jak nesprávně uzavřel soud I. stupně. Touto dohodou nedošlo k novaci ve smyslu § 1902 věty prvé o. z., ani se nejedná o narovnání ve smyslu § 1903 a násl. o. z. Původní závazek, přisouzený měnícím rozsudkem krajského soudu, nebyl touto dohodou zrušen a nahrazen závazkem novým. Dohodnuta byla toliko jiná lhůta k plnění, a to plnění ve splátkách.

55. A pokud žalobce uhradil prvé dvě splátky, činil tak nikoliv dobrovolně, ale pod tíhou pravomocného rozsudku, který byl posléze dovolacím soudem zrušen. I vzhledem ke skutečnosti, že žalobce podal proti rozsudku krajského soudu dovolání, v němž setrval na své obraně, že žalovaný nárok je promlčen, je zřejmé, že jednal toliko na základě tohoto rozsudku, se kterým však nesouhlasil. Jinak řečeno, nebýt pravomocného rozsudku krajského soudu, žalobce by žalované částku 258 010,53 Kč neuhradil. Tomuto závěru nasvědčuje i zjištění, učiněné soudem I. stupně, že žalobce žalované již další splátky nehradil, ale odpovídající částku složil do soudní úschovy. Skutečnost, že dle exekučních soudů účinky náhradního splnění dluhu složením do soudní úschovy nenastaly, nemá na závěr o plnění částky 258 010,53 Kč pod tíhou pravomocného rozsudku, tedy o nedobrovolném plnění této částky, žádný vliv.

56. Nad rámec uvedeného odvolací soud přisvědčuje žalobci i v námitce, že prvá splátka 200 000 Kč byla uhrazena ještě před uzavřením dohody o úhradě dluhu, jak vyplývá ze skutkových zjištění učiněných již soudem I. stupně.

57. Odvolacímu soudu je známa judikatura, dle které dohoda o změna splatnosti dluhu přiznaného pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím může být důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), když může představovat tzv. rušivou okolnost při provádění výkonu rozhodnutí (exekuce), neboť je jen na oprávněném, zda v případě, kdy povinný povinnost uloženou exekučním titulem dobrovolně nesplní, podá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) či uzavře s povinným dohodu o změně splatnosti, kterou je posléze vázán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004, či ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4289/2013). Hovoří-li však exekuční soudy o dobrovolném plnění na podkladě exekučního titulu, nejedná se o dobrovolné plnění ve smyslu plnění promlčeného dluhu o vlastní vůli dlužníka dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, ale o plnění bez nuceného výkonu rozhodnutí (exekuce).

58. Žalovaná se mýlí, pokud dovozuje, že o nedobrovolné plnění se jedná toliko v případech dle výše citovaného § 2997 odst. 2 o. z. či v případě, kdy by žalovaná žalobci výslovně hrozila podáním návrhu na nařízení výkon rozhodnutí (exekuce). Jak vyložil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3514/2021, o dobrovolné plnění se nejedná, bylo-li plněno na základě vykonatelného, nicméně později zrušeného rozhodnutí. A tak tomu bylo i v souzeném případě.

59. Jde-li o ujednání, kterým se žalobce v dohodě o úhradě dluhu zavázal nepodat proti rozsudku krajského soudu dovolání či již podané dovolání vzít zpět, odvolací soud provedeným dokazováním zjistil, že dle Nejvyššího soudu nemělo takové ujednání na subjektivní přípustnost dovolání žádný vliv. Tzv. vzdání se práva dovolání občanský soudní řád ani neupravuje, neboť dovolání na rozdíl od odvolání nemá suspenzivní účinek. A vzdát se odvolání je dle § 207 odst. 1 o. s. ř. výslovně možno jedině vůči soudu.

60. K argumentaci žalované lze připomenout, že dle Ústavního soudu představuje dovolání mimořádný opravný prostředek, jehož existence sama sice nepožívá ústavněprávní ochrany, rozhodování o něm – je-li už takový opravný prostředek v právním řádu zaveden – však vyjmuto z rámce ústavněprávních principů a ústavně zaručených práv a svobod není (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2804/15).

61. Je pravdou, že žalobce dohodu podepsal, a již [datum] dovolání podal. Nelze však přehlédnout, že dle zjištění učiněných soudem I. stupně ujednání o vzdání se práva dovolání bylo do dohody o úhradě dluhu zakomponováno k návrhu žalované, která jím podmínila uzavření dohody o splátkách. Toto ujednání mezi účastníky, které nemá na subjektivní přípustnost dovolání vůbec žádný vliv, bylo učiněno ze strany žalobce pod tlakem okolností. Žalobce tak učinil, aby odvrátil exekuci na svůj majetek. Žalobce poté přesto své zákonem přiznané procesní právo využil. Byl si přitom vědom, že dovolání je v daném případě efektivním opravným prostředkem, když krajský soud otázku promlčení žalovaného nároku posoudil v rozporu s judikaturou. Dle názoru odvolacího soudu se nejedná o porušení hmotněprávní povinnosti žalobcem, jak dovozuje žalovaná, předmětem tohoto ujednání totiž nebyla dohoda o hmotném právu jako je např. dohoda o zániku závazku dle § 1981 o. z. či jako je prominutí dluhu dle § 1995 a násl. o. z., což jsou způsoby zániku závazku. Předmětem tohoto ujednání bylo vzdání se procesního práva, které je třeba vykládat v procesní rovině a které„ zánik“ procesního práva podat dovolání nezpůsobilo a ani způsobit nemohlo.

62. Poukazuje-li žalovaná na § 6 odst. 1 o. z., Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1984/2018, uvedl, že poctivost představuje standard jednání v právním styku, spočívající zejména v povinnosti zohlednit oprávněné zájmy ostatních zúčastněných osob s tím, že čestné jednání předpokládá zachovávání povinností, jejich porušování či zanedbávání je naopak nečestné. Odchýlení se od příkazu„ jednat v právním styku poctivě“ by představovalo rozpor se zákonem, který může v některých případech představovat současně i rozpor s dobrými mravy.

63. Za zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (srov. § 8 o. z.) lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

64. Zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva ze strany žalobce dle § 8 o. z. představuje zcela výjimečný postup, pro který musí být dány mimořádně závažné okolnosti konkrétního případu, které by svou intenzitou převážily nad právem na vydání bezdůvodného obohacení. Jednání žalobce, který podal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, nelze v daném případě hodnotit jako šikanózní či zneužívající právo, neboť jejím smyslem není záměrné poškození žalované. Žalobce se domáhá vrácení plnění, které žalované poskytl na základě pravomocného rozsudku, který byl později zrušen. Skutečnost, že ke zrušení rozsudku došlo na podkladě žalobcem podaného dovolání, jak shora rozvedeno, a kvůli nesprávnému posouzení otázky promlčení, nemravnost počínání žalobce nezpůsobuje, neboť každý má právo na to, aby nárok, který byl proti němu uplatněn, byl projednán a posouzen v souladu se zákonem danými pravidly.

65. Nemravnost žalovaného nároku nelze dle názoru odvolacího soudu dovodit ani z jednání žalobce, který zaplatil toliko dvě splátky a zbytek plnění složil do soudní úschovy. Exekuční soudy sice uzavřely, že složením částky do soudní úschovy žalobce povinnost uloženou pravomocným rozsudkem nesplnil, a uložily žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení, předmětem tohoto řízení je však vrácení plnění, které žalobce žalované skutečně uhradil.

66. Z výše rozvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 258 010,53 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení.

67. Nárok vydání bezdůvodného obohacení je totiž splatný dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě hmotněprávního úkonu žalobce, kterým je výzva k úhradě. V této výzvě, jak odvolací soud zjistil, byla stanovena lhůta pro zaplacení do [datum]. Od [datum] je žalovaná v prodlení a žalobce má dle § 1970 o. z. od tohoto dne nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. A žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 10 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

68. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

69. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. zároveň o nákladech řízení před soudem I. stupně.

70. V řízení zcela úspěšnému žalobci náleží dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení ve výši 117 881 Kč, což představuje: -) odměnu právního zástupce žalobce za 9 úkonů právní služby ve výši 9 x 9 340 Kč, tj. 84 060 Kč celkem (§ 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)), spočívajících v přípravě a převzetí právního zastoupení, výzvě k plnění se skutkovým a právním rozborem, v podání žaloby, v podání vyjádření z [datum] a z [datum] a dále v účasti na jednání před soudem I. stupně dne [datum], [datum], [datum] a [datum] dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu; -) náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu za 9 úkonů právní služby ve výši 9 x 300 Kč, tj. 2 700 Kč celkem; -) náhradu 21% DPH dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 18 220 Kč; -) soudní poplatek za žalobu zaplacený ve výši 12 901 Kč.

71. Při vyhlášení rozsudku se odvolací soud dopustil zřejmé nesprávnosti, když ve výroku II uvedl nesprávnou výši náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně 103 792 Kč, když v důsledku početní chyby vycházel z náhrady 21 % DPH ve výši 4 131 Kč, namísto správné výše 18 220 Kč Odvolací soud proto při písemném vyhotovení rozsudku tuto zřejmou nesprávnost ve výroku II postupem podle § 164 o. s. ř. opravil.

72. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení ve výši 36 230 Kč, což představuje: -) odměnu právního zástupce žalobce za 2 úkony právní služby ve výši 2 x 9 340 Kč, tj. 18 680 Kč celkem (§ 7 bod 5. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu), spočívající v podání odvolání a účasti na jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu; -) náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby ve výši 2 x 300 Kč, tj. 600 Kč celkem; -) náhradu 21% DPH dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 4 049 Kč; -) soudní poplatek za odvolání zaplacený ve výši 12 901 Kč.

73. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

74. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

75. Pro úplnost - odvolací soud o odvolání žalované proti nákladovému výroku II rozsudku soudu I. stupně nerozhodoval, neboť v důsledku změny rozsudku soudu I. stupně ve výroku I, tj. ve věci samé, rozhodl zároveň znovu o nákladech řízení před soudem I. stupně, a to dle úspěchu ve věci.

Poučení