č. j. 16 A 39/2021-60

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: Y. C. P., nar., státní příslušnost Kubánská republika, t.č. v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, Bělá pod Bezdězem, zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., sídlem Kovářská 939/4, Praha 9, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. září 2021, č. j. KRPA-154479-63/ČJ-2021- 000022-ZSV, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), rozhodnuto o prodloužení zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění o 75 dnů.

2. Žalobce v podané žalobě namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný nijak nezohlednil zranitelnost žalobce coby HIV-pozitivní transgender ženy v procesu změny pohlaví z původně mužského na ženské. Žalovaný se nijak nezbýval podmínkami zajištění v ZZC Bělá-Jezová, pokud jde o přístup žalobce k zdravotní péči s ohledem na jeho nakažení virem HIV a probíhající proces změny pohlaví. Žalobce měl být umístěn přinejmenším jako zranitelná osoba do jednoho z pobytových středisek Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra jako alternativa k zajištění, kde by byl k dispozici správním orgánům pro další úkony. Žalovaný nijak nezohlednil překážky vycestování, a to stav práv LGBT osob na Kubě, kdy by mu jako trans osobě hrozí na Kubě vězení, omezený přístup ke zdravotní péči v této zemi s ohledem na potřebu léčby HIV a specifické zdravotní potřeby jako trans ženy. Žalobce také namítl, že s ohledem na platnou kubánskou legislativu existují vážné pochybnosti o tom, zda bude možné vůbec zajistit cestovní doklad a realizovat vycestování. Žalobce může být považován za odpůrce režimu mj. proto, že požádal v ČR o mezinárodní ochranu.

3. Žalobce rovněž považuje za nepřiměřené prodloužení zajištění v délce o 75 dnů, což žalobce zbavuje přístupu k účinnému soudnímu přezkumu v řádných intervalech. Žalovaný měl spíše přistoupit ke kratšímu zajištění, které by v případě potřeby dále prodlužoval.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce v ZZC Bělá-Jezová je pod neustálým dozorem a v případě potřeby je mu dostupná běžná lékařská péče i s ohledem na jeho onemocnění HIV. Na doporučení ošetřujícího lékaře je rovněž možné zajistit žalobci zdravotní péči v kterémkoli specializovaném zdravotnickém zařízení. ZZC Bělá-Jezová má zákonem o pobytu cizinců uložen nutný rozsah služeb poskytovaný zde umístěným klientům. Jako jediné je toto zařízení uzpůsobeno pro pobyt tzv. zranitelných osob. Léčba žalobce ohledně jeho onemocnění HIV byla ve spolupráci s FN Na Bulovce zahájena. K námitce, že s ohledem na platnou kubánskou legislativu existují vážné pochybnosti, zda bude možné zajistit cestovní doklad a realizovat tak správní vyhoštění, a současně k námitce nepřiměřené doby prodloužení zajištění o 75 dnů, žalovaný odkázal na sdělení Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „ŘSCP“), ze dne 22. 9. 2021, ze kterého plyne, jaké byly doposud realizovány kroky, pokud jde o přípravu správního vyhoštění, přičemž ŘSCP v tomto vyjádření rovněž sdělilo, že správní vyhoštění žalobce není nemožné.

5. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

6. Ve věci bylo rozhodnuto při jednání na návrh žalobce. Zástupce žalobce uvedl, že pobyt v zařízení je pro žalobce potencionálně nebezpečný, neboť se zde nacházejí osoby na hranici zletilosti (v době zajištění zde bylo 11 chlapců z Afghánistánu), personál se o něm vyjádřil diskriminačně (vyjádřil se o žalobci jako o černochovi) a prostředí je zde homofobní (cizinec z Moldávie si před žalobcem odplivl). Rozsah mu poskytované zdravotní péče v zařízení prokazuje skutečnost, že léčba HIV byla ošetřujícím lékařem FN Bulovka zahájena, přestože revizní lékař ji nedoporučoval. Vystavení náhradního cestovního dokladu není realistické jak z důvodu vlažného přístupu kubánské ambasády, tak kubánské zákonné úpravy, dle které pobyt mimo Kubu delší než 2 roky vede ke statusu emigranta. Žalobce uvedl, že v důsledku neaplikace hormonálních prostředků mu vznikla infekce prsou, neboť 5 měsíců neužívá potřebné hormonální přípravky s každodenní aplikovatelností, stravování v zařízení je hrozné a panuje tam homofobní atmosféra, kdy s ním personál zachází jako s mužem. Na Kubě již není 8 let. O zákazu pobytu v Itálii neví. Operace prsou byla provedena v Praze v březnu 2021, poté nemohl 6 -7 měsíců užívat hormonální přípravky. Finanční prostředky nemá, posílá mu je rodina z USA. Přístup k telefonu a internetu nemá. Požádat o pas a o repatriaci lze jen osobně na ambasádě.

7. Žalovaný při jednání uvedl, že ZZC Bělá-Jezová je jediné zařízení pro zajištění zranitelných osob a rodin s dětmi, žalobce je ubytován v bloku pouze s matkami s dětmi, potenciálně může ohrozit děti naopak žalobce. Žalobce má samostatný pokoj, přístup k internetu a telefonu ve vyčleněné hodiny. Doba zajištění byla prodloužena kvůli procesu vydání náhradního cestovního dokladu.

8. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti.

9. Žalobce byl dne 16. 6. 2021 v rámci kontroly v objektu na adrese Zborovská 497/50 , Praha 5 - Smíchov, v jehož prostorách je provozován CLUB Drake's, zajištěn dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona o policii, neboť nepředložil doklad totožnosti ani vízum či jiný doklad, ze kterého by vyplývalo oprávnění žalobce k pobytu na území České republiky. V rámci osobní prohlídky žalobce byla u něj nalezen kokain o hmotnosti 0,42 g, 6 prezervativů a finanční hotovost v mnoha cizozemských měnách.

10. Ze shora uvedených důvodů bylo se žalobcem dne 16. 6. 2021 zahájeno správní řízení ve věci jeho vyhoštění z území České republiky podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 zákona a za přítomnosti tlumočníka do jazyka anglického, o kterém žalobce prohlásil, že mu rozumí, byl sepsán protokol o podání vysvětlení, ve kterém uvedl, že do České republiky přicestoval v roce 2014 a pobýval zde do roku 2018, kdy odjel do Itálie. Tam dostal deportaci a vrátil se zpět do České republiky. V roce 2019 byl ještě tři měsíce v Německu, odkud ho poslali zpět do České republiky. Cestovní pas mu byl zabaven v Maďarsku v roce 2014, o nový nepožádal. Sdělil, že je mu známo to, že je evidován v schengenském informačním systému jako nežádoucí cizinec od 21. 8. 2018 do 31. 5. 2024. Domnívá se však, že je zde legálně, neboť žádal o azyl. O tom, že mu bylo dne 20. 12. 2019 vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území Evropské unie, neví. Ke svému pobytu v České republice uvedl, že bydlí na X (ulici si nepamatuje). V České republice nemá žádné příbuzné, je svobodný a bezdětný. Nemá žádné pracovní povolení a peníze dostává od kamaráda z Kuby, kterému občas pomáhá. Zdravotní pojištění nemá a peníze na vycestování rovněž ne. K České republice nemá žádné vazby. Nemá finanční prostředky na složení finanční záruky a na území České republiky není osoba, která by je mohla za něj složit. Není mu známa žádná překážka, která by mu bránila ve vycestování. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že je zdravý. Závěrem doplnil, že je transsexuál a nemůže vycestovat na Kubu, protože by ho za to zavřeli.

11. Dne 17. 6. 2021 vydalo Ministerstvo vnitra závazné stanovisko k možnosti vycestování žalobce do Kubánské republiky se závěrem, že vycestování je možné. Ministerstvo vnitra v odůvodnění závazného stanoviska uvedlo mimo jiné, že nenalezlo žádné skutečnosti, na základě kterých by žalobci hrozilo v případě návratu do země původu skutečné nebezpečí ve smyslu § 179 zákona, tj. porušení čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Konstatovalo rovněž, že situace osob s odlišnou sexuální orientací na Kubě není jakkoli kritická, kdy tyto nečelí žádnému systematickému pronásledování, ba naopak se situace této skupiny osob postupně zlepšuje. Ačkoli nelze vyloučit individuální excesy, není běžným standardem negativní chování jednotlivců či příslušníků státních složek vůči osobám s odlišnou sexuální orientací.

12. Dne 17. 6. 2021 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. KRPA-154479-21/ČJ-2021-000022-ZSV, kterým uložil žalobci podle § 119 odst. 1, písm. b) bod 3, 4 zákona o pobytu cizinců správní vyhoštění s dobou zákazu pobytu v trvání dvou let.

13. Rozhodnutím č. j. KRPA-154479-23/ČJ-2021-000022-ZSV ze dne 17. 6. 2021 žalovaný podle § 124 odst. 1, písm. e) zákona zajistil žalobce na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody za účelem správního vyhoštění, neboť žalobce dlouhodobě nerespektuje imigrační pravidla a pohybuje se svévolně po Schengenském prostoru od roku 2014 bez cestovního dokladu. Je proto dána obava, že žalobce nebude spolupracovat a bude mařit výkon správního vyhoštění. Žaloba proti rozhodnutí byla rozsudkem zdejšího soudu č. j. 19 A 22/2021-47 zamítnuta.

14. Rozhodnutím MV ze dne 23. 6. 2021, č. j. MV-101516-3/OAM-2021, nebylo vyhověno 4. žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žaloba proti tomu byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 45 Az 16/2021-143. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 45 Az 16/2021-49 ze dne 12. 8. 2021 bylo žalovanému uloženo strpět pobyt žalobce na území do pravomocného rozhodnutí tohoto soudu ve věci.

15. Dne 9. 9. 2021 bylo rozhodnutím žalovaného č. j. KRPA-154479-60/ČJ-2021-000022-ZSV prodlouženo zajištění žalobce o 15 dnů. Žaloba proti tomu byla zamítnuta rozsudkem zdejšího soudu č. j. 4 A 37/2021 – 41. Dále je u zdejšího soudu vedeno řízení o žalobě žalobce proti nezákonnému zásahu žalovaného- neukončení zajištění žalobce navzdory usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 45 Az 16/2021-49 (sp. zn. 11 A 177/2021).

16. Dne 2. 7. 2021 byla Ředitelstvím služby cizinecké policie na Velvyslanectví Kubánské republiky v Praze podána žádost o ověření totožnosti a vystavení náhradního cestovního dokladu. Dne 20. 7. 2021 se uskutečnil prostřednictvím videokonference konzulární pohovor za účelem ověření totožnosti žalobce. Po ukončení pohovoru velvyslanec sdělil, že obdržené informace zašle k ověření příslušným orgánům na Kubě. Po ověření totožnosti žalobce ze strany státních orgánů bude informovat ŘSCP. Dne 16. 8. 2021 byla z velvyslanectví doručena odpověď, že žalobce je občanem Kuby, který v roce 2014 legálně vycestoval. Jde o emigranta, který nesouhlasí s nucenou deportací do země původu. Pro návrat na Kubu by musel požádat o repatriaci, kdy o žádosti by následně musely rozhodnut kubánské orgány a po jejím schválení by byl vydán náhradní cestovní doklad. Mezitím dne 4. 8. 2021 žalobce požádal o dobrovolný návrat. Tato informace byla předána velvyslanectví, kdy nicméně to následně uvedlo, že i přesto bude muset žalobce požádat o repatriaci. Dále bylo sděleno, že žádost bude možné řešit až v listopadu 2021 z důvodu dočasného uzavření konzulárního oddělní. Z daného je dle ŘSCP patrné, že realizace vyhoštění není v dalším období nemožná.

17. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o prodloužení zajištění o 75 dnů z důvodu předpokládaného vydání náhradního cestovního dokladu žalobce na přelomu listopadu a prosince a následného zajištění vycestování žalobce.

18. Soud vyšel z níže uvedených právních předpisů.

19. Podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.

20. Podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.

21. Podle článku 3 odst. 9 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 se pro účely této směrnice rozumí zranitelnými osobami nezletilé osoby, nezletilé osoby bez doprovodu, zdravotně postižené osoby, starší lidé, těhotné ženy, rodiče samoživitelé s nezletilými dětmi a osoby, které byly mučeny, znásilněny nebo vystaveny jiné závažné formě psychického, fyzického nebo sexuálního násilí.

22. Námitky žaloby ve velkém rozsahu identicky jako v ostatních žalobách žalobce směřují k otázce zajištění jako takového, nikoli k prodloužení jeho doby. Kromě rozsahu tvrzení o označení žalobce v ZZC Bělá-Jezová jako černocha, nedostatečné zdravotní léčby v ZZC a nemožnosti vycestování z důvodu uzavření Velvyslanectví Kuby, nenamítá změnu okolností, které zde byly v době prvotního zajištění. Soud má za to, že žalobce je nutné nadále považovat za osobu, která svou pobytovou historií na území členských států EU prokázala, že nehodlá jakkoli respektovat zákonná omezení pobytu cizinců či žadatelů o azyl. Nejméně od roku 2014 se pohybuje v schengenském prostoru bez pobytového oprávnění a v různých zemích (Itálie, Německo, Česká republika) podává žádosti o udělení mezinárodní ochrany (v ČR opakovaně). Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 45 Az 16/2021-143 vyplývá, že žalobce nehodlá vycestovat do země původu, jím podanou žádost o dobrovolný návrat je nutné vykládat ve smyslu jeho tvrzení v řízení pod sp. zn. 45 Az 16/2021, v rámci něhož měl při soudním jednání uvést, že žádost o dobrovolný návrat podal proto, aby bez dohledu eskorty mohl při mezipřistání v jiném státě uprchnout. Z daného je patrné, že žalobce nadále hodlá pokračovat v nelegálním pobytu v zemích EU, proto zcela jistě nelze sledovaného účelu – vycestování (vyhoštění) žalobce do země původu dosáhnout uložením zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Nadto soud uvádí, že pokud žalobce není žadatelem o azyl, nelze jej umístit v pobytovém středisku pro žadatele o azyl. Žalobce sice prokázal, že užíval byt v Praze dle podnájemní smlouvy, avšak tím nijak neprokázal pevnou vazbu k určitému místu a hlavně vůli spolupracovat s policii ve smyslu vytvoření podmínek pro vycestování do země původu. Volba mírnějších opatření než je zajištění cizince, je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a že neexistuje důvodná obava, že se bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění. Pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, nelze přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince podle § 123b zákona o pobytu cizinců.

23. Provázaností mezi rozhodnutím o zajištění a rozhodnutím o prodloužení zajištění se již ve své judikatuře zabýval Nejvyšší správní soud. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 330/2018-30, body 19 až 22 odůvodnění, které obsahují judikaturu Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud v označených rozhodnutích konstatoval, že v rozhodnutí o prodloužení zajištění není třeba detailně opakovat veškeré okolnosti a postačí stručné shrnutí, neboť cizinec je s obsahem spisového materiálu detailně seznámen. To platí za situace, kdy nedojde ke změně skutkových okolností případu (rozsudek č. j. 1 As 90/2011-124). Obdobně je toto uvedeno v rozsudku NSS č.j. 1 Azs 94/2017-26. Dále NSS uvedl, že rozhodnutí o prodloužení zajištění, ve kterém žalovaný rozhoduje o dalším trvání zajištění, není pouze rozhodnutím, které „upravuje dobu zajištění“, jak uvádí krajské soudy. I v případě rozhodnutí o prodloužení zajištění je žalovaný povinen vypořádat se s otázkou, zda podmínky zajištění cizince dle § 124 zákona o pobytu cizinců trvají. Ačkoliv není v souladu s výše citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 90/2011-124 nezbytně nutné „okolnosti týkající se vydání rozhodnutí o zajištění při rozhodování o prodloužení délky zajištění detailně znovu popisovat“, jelikož „cizinec je s předchozím rozhodnutím o zajištění i s obsahem spisového materiálu detailně seznámen“, a tudíž „postačí stručné shrnutí dosavadního průběhu řízení a uvedení důvodů, pro které byl cizinec původně zajištěn“, je nutné se zabývat posouzením, zda nedošlo ke změně skutkových okolností, které by byly relevantní pro posouzení trvání důvodů zajištění, uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců či pro možnost realizovat správní vyhoštění. Ostatně povinnost „zkoumat, zda důvody zajištění trvají“, má žalovaný podle § 126 písm. a) zákona o pobytu cizinců „po celou dobu zajištění cizince“, nikoliv pouze v okamžiku, kdy se o zajištění rozhoduje. Podle § 127 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců „musí být zajištění bez zbytečného odkladu ukončeno po zániku důvodů pro zajištění. Trváním důvodů zajištění by se proto měl žalovaný zabývat i při rozhodování o prodloužení zajištění.

24. Soud považuje rozhodnutí žalovaného za dostatečně přezkoumatelné i s ohledem na výše uvedenou judikaturu, jež nevyžaduje opětovnou obsáhlou argumentaci přítomnosti podmínek zajištění, jestliže o zajištění jako takovém rozhodl zdejší soud rozsudkem č. j. 19 A 22/2021-47 a soud se i v této věci se závěry uvedené v rozsudku č. j. 19 A 22/2021-47 ztotožňuje a odkazuje na ně. Ostatně žalobce netvrdí žádné nové okolnosti, které by byly způsobilé změnit naplnění zákonných předpokladů pro zajištění žalobce. Žalobce nepředložil nové záruky, že nebude mařit vyhoštění, resp. že vycestuje, ve svém důsledku se domáhá opakovaného soudního přezkumu setrvale shodných právních otázek ohledně jeho zajištění (např. tlumočení během správního řízení do jazyka anglického).

25. Žalovaný během doby zajištění činil úkony k obstarání náhradního cestovního dokladu žalobce, zajistil pohovor se zastupitelským úřadem a shodně zajistí osobní účast žalobce pro převzetí cestovního dokladu. Jakkoli lze mít pochybnosti o skutečné snaze kubánské ambasády vydat žalobci cestovní doklad, nelze vyloučit, že náhradní doklad bude vydán, proto nelze přijmout závěr o nemožnosti vyhoštění žalobce a tím i nepřípustnosti zajištění. Z postupu velvyslanectví není patrné, že by kubánská právní úprava vylučovala návrat žalobce. Ze stanoviska Ministerstva vnitra nevyplývá, že by žalobci hrozila v zemi původu újma ve smyslu omezení svobody nebo újmy na zdraví. Nejsou tak přítomny překážky pro vycestování podle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Prodloužení doby zajištění žalobce soud považuje za přípustné, odůvodněné stavem vyřizování náhradního cestovního dokladu žalobce, přičemž překážky na straně ambasády nebyl žalovaný sto ovlivnit. Pokud zákonodárce stanovil maximální dobu zajištění v trvání 180 dnů, potom takovou dobu považoval za možnou, podmíněnou vytvořením předpokladů pro vycestování (vyhoštění) cizince.

26. Nelze souhlasit s námitkou žalobce ohledně nepřiměřenosti zajištění v délce 75 dní vzhledem k nedostatečné periodicitě soudního přezkumu. Co se týče dostatečné periodicity přezkumu, soud k odkazu na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 97/2012-26 ze dne 4. 9. 2012, uvádí následující. V tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud mj. uvedl, že: „Pokud soud ve správním soudnictví přezkoumává rozhodnutí o zajištění cizince, je povinen se k žalobní námitce zabývat neúčinností prostředků upravených v ust. § 200o až § 200u o. s. ř., a to za předpokladu, že je tato námitka podložena relevantními informacemi o běžné délce těchto soudních řízení. V daném případě stěžovatelovo tvrzení v tomto směru vycházelo z informace, která mu byla poskytnuta podle zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Je tedy na městském soudu, aby v dalším řízení zjistil, jaká je dosavadní soudní praxe na soudech, které ve věcech cizinců rozhodují, resp. rozhodovaly podle ust. § 200o až § 200u o. s. ř. (v současné době pouze Okresní soud v Mladé Boleslavi; dříve také Okresní soud v Břeclavi). Je nutné odlišit soudní praxi, kdy rozhodování trvá déle v ojedinělých případech, nebo kdy je délka soudního řízení ovlivněna např. obstrukcemi zajištěných cizinců, od soudní praxe, kdy pravidelně takové řízení trvá dva a více měsíců. Pokud by se jednalo o ojedinělé případy, není důvodu o účinnosti řízení podle ust. § 200o až § 200u o. s. ř. z hledisek čl. 5 odst. 4 evropské úmluvy pochybovat. Naopak, pokud by se jednalo o převažující praxi, bude na místě, aby správní orgány dobu zajištění stanovovaly tak, aby byla v nejvýše zhruba měsíčních intervalech zajištěna možnost účinného soudního přezkumu, zda jsou splněny podmínky pro trvání zajištění. Tím, že doba bude stanovena takto krátce, budou správní orgány rozhodující ve věcech omezení osobní svobody cizince, a případně soudy v rámci soudního přezkumu, přinuceny se zhruba v měsíčních intervalech zkoumat, podobně jako ve vazebních věcech v trestním řízení, splnění podmínek pro trvání zajištění.“ 27. K citovanému rozhodnutí soud uvádí, že v daném případě se jednalo o odlišnou situaci, kdy navíc konstatování soudu o tom, jak správní orgány mají stanovovat délku zajištění, bylo hodnoceno ve vztahu k délce soudního řízení. Dané bylo vztaženo ke stavu, kdy by bylo pravidlem, že soudní řízení trvá dva a více měsíců, přičemž bylo hledáno řešení, které by tuto lhůtu korigovalo. Pro úplnost soud dodává, že ve zde řešeném případě bylo napadené rozhodnutí vydáno dne 27. 9. 2021, přičemž soud rozhoduje v krátké lhůtě dle zákona o pobytu cizinců, tedy tuto lhůtu nelze za nikterak nepřiměřenou považovat. Není proto ani potřeba, aby správní orgán stanovoval zajištění kratšího trvání.

28. Jde-li o odkaz na rozsudek NSS č. j. 6 Azs 170/2019-50 ze dne 13. 11. 2019, pak v tomto byla periodicita přezkumu hodnocena ve vztahu k § 75 odst. 1 s. ř. s., kdy stěžejní byla mj. skutečnost, kdy stěžovatelka uváděla, že neměla k dispozici opravný prostředek, který by zohlednil zhoršení jejího zdravotního stavu po vydání rozhodnutí o zajištění v situaci, kdy proti tomuto rozhodnutí podala správní žalobu. V případě žalobce žádné nové skutečnosti přítomny nebyly, žalobce nic takového netvrdil.

29. Aniž by soud jakkoli zpochybňoval genderovou identifikaci žalobce, s ohledem na to, že v průběhu správního řízení nebylo v jeho případě prokázáno dokončení změny pohlaví ve smyslu § 29 odst. 1 o. z., resp. ve smyslu 21 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, nahlíží na žalobce jako na osobu mužského pohlaví. Označení účastníka soudního řízení je dáno jeho úředním statusem, tedy pod jakou identitou je evidován, neprokáže-li se jinak. Pro označení účastníka ve správním nebo soudním řízení není rozhodné, zda je účastník se svou úřední identitou ztotožněn. Nejde jen o otázku sexuální identity, ale také označení jména či získaného akademického titulu. Požadavek žalobce, resp. jeho zástupce, na označení strany žalující jako žalobkyně vyvěrá z nesprávného extenzivního výkladu zákazu diskriminace (ochrany jinakosti, odlišnosti). Soud vnímá ochranu jinakosti ve smyslu zákazu jakéhokoliv omezování práv a příležitostí jen z důvodu odlišnosti nositele takových práv, nikoli však jako nárok na další „nové“ právo, které by takovému nositeli jinak nenáleželo. Odlišnost nelze bez dalšího považovat za předpoklad nároku na práva, která by jinak (bez odlišnosti) fyzické osobě nenáležela. Zákaz diskriminace je prostředkem záruky výkonu zákonem přiznaných práv, nikoli jejich rozšíření. V tomto smyslu je české procesní právo dvoupohlavní, jakékoliv kulturní války jej míjejí. Soud neshledává újmu účastníka v jeho procesním označení v souladu s úřední identitou účastníka bez ohledu na jeho vnitřní rozpor s touto identitou, jelikož mu úředním označením žádné právo odepřeno nebylo. Úkolem soudů není akcentovat vnitřní pnutí účastníka, ale poskytnout mu ochranu v případě omezení jeho práv v důsledku nezákonné diskriminace.

30. S tím souvisí námitka nezohlednění zranitelnosti žalobce. Žaloba příhodně uvádí, že jeho postavení zranitelné osoby nevylučuje jeho zajištění, žalobní námitka tak cílí ve smyslu nepřiměřenosti zajištění s ohledem na jeho onemocnění HIV a genderový status trans ženy. Žalovaný však zranitelnost ve smyslu onemocnění HIV i genderovou zcela respektoval - osobní prohlídku provedla žena; zařízení bylo informováno o tom, že se žalobce považuje za ženu; během zajištění byla zahájena léčbu příznaků HIV; žalobce byl umístěn v zařízení pro zranitelné osoby a to tak, že užívá vlastní místnost. Jeho zranitelnost ve smyslu onemocnění HIV je během zajištění zcela saturována, je bez projevů onemocnění, tudíž kromě základní léčby HIV nevyžaduje další speciální léčbu. Zranitelnost žalobce ve smyslu genderového sebeurčení je také zajištěna takovým způsobem, aby nedošlo k zásahu do jeho práva na důstojnost nebo nebyl v ohrožení zdraví či života. Umístěním v objektu pro zranitelné osoby a v samostatném pokoji je žalobci zajištěna maximální možná ochrana před homofobními postoji. Homofobní projevy ostatních cizinců lze očekávat, pokud pocházejí z jiných kulturních okruhů, ale pouhý projev pohrdání jednou osobou (odplivnutí Moldavana) není natolik zásadním zásahem do práv žalobce, aby byl způsobilý vyloučit jeho zajištění v zařízení pro zajištěné cizince. Obdobné pocity ohrožení, avšak ze strany žalobce, mohou namítat zajištěné matky dětí, jde vždy o nalezení přiměřené rovnováhy, nikoli že bude vyhověno jakémukoliv krajnímu požadavku. Pokud se v zařízení vyskytují osoby se sporným určením hranice zletilosti, jde o důsledek legislativně a judikatorně nedokončeného stavu, jehož pevnou součástí je právě zástupce žalobce, který v ostatních případech nijak nerespektuje, že i ostatní zranitelné osoby v zařízení pro takové osoby mohou být ohroženy cizinci „s předčasnou pubertou“. Pouhé označení žalobce jako „černocha“ nezakládá bez dalšího projev rasizmu, vždy budou rozhodující souvislosti s takovým projevem spojené. Samotný žalobce při soudním jednání neakcentoval, že by vůči němu bylo žalovaným učiněny rasistické projevy. Žalobce nijak nespecifikoval, v čem konkrétně spočívá mu vzniklá újma v postupu zaměstnanců zařízení, kteří se k němu chovají jako k muži, jestliže má vlastní pokoj. Pokud by žalobce byl nucen pobývat v pokoji společně s muži nebo byl povinen vykonávat hygienu ve společném zařízení pro muže, bylo by možné dojít k závěru, že není akceptována jeho genderová identita a je tímto diskriminován. Avšak tak tomu v dané věci není. Žalobce tvrdil, že je mu bráněno v užívání dosavadní každodenní hormonální léčby, kterou musel přerušit s ohledem na operaci prsou. S ohledem na velmi krátkou dobu pro rozhodnutí soudu, kdy žalobce podal žalobu prostřednictvím žalovaného a k tomu požádal o nařízení jednání, je vyloučeno, aby soud zkoumal, zda žalobce požádal o ošetřujícího lékaře o vystavení předpisu na požadovaný hormonální přípravek, zda je hrazen z veřejného pojištění, či zda si jej žalobce může obstarat jako samoplátce. Jestliže žalobci byla zajištěna léčba příznaků HIV, má soud pochybnosti, že by obdobně nebyla zajištěna jiná péče žalobce, jestliže ohledně onemocnění s tím související (zánět prsou) byl v péči lékaře mimo zařízení pro zajištění cizinců. Léčba příznaků HIV žalobce zajištěna je, proto není důvodu se více zabývat tvrzením žalobce o tom, že byla zahájena navzdory stanovisku revizního lékaře pojišťovny, který byl veden racionální úvahou o krátkodobosti, a tedy i irelevantnosti takové léčby. Zde nutno uvést, že ze žaloby nijak neplyne, že by žalobce před zajištěním takovou léčbu podstoupil, tudíž i kdyby během zajištění mu léčba poskytnuta nebyla, nejednalo by se o stav, který by byl žalobci způsoben zajištěním. Zároveň nelze přehlédnout okolnosti zajištění žalobce. Žalobce byl zadržen s dávkou kokainu, s 6 prezervativy a bankovkami různých měn v zařízení CLUB Drake's, které se na svých webových stránkách označuje jako jeden z nejnavštěvovanějších gay sex klubů v Praze, přitom žalobce je bez jakéhokoliv příjmu a HIV pozitivní. Tvrzení o bránění přístupu k internetu a telefonu v ZZC je mimo rozlišovací schopnost soudního přezkumu prodloužení zajištění cizince.

31. Ze všech shora uvedených důvodů zdejší soud neshledal žalobu důvodnou, když současně neshledal v postupu žalovaného žádná vážná pochybení či jiné deficity, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.