č. j. 30 A 12/2021 - 50

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D. a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně: K. B. zastoupena advokátem Mgr. Františkem Málkem se sídlem třída Míru 62, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. prosince 2020, č. j. KUKHK- 26440/UP/2020 (OS) takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 1. 3. 2021 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2020, č. j. KUKHK-26440/UP/2020 (OS). Předmětným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Jičín, stavebního úřadu (dále též jen „stavební úřad“ či „správní orgán prvého stupně“) ze dne 29. 7. 2020, č. j. MuJc/2020/18212/SU/Bur (dále jen “rozhodnutí správního orgánu prvého stupně“ či „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvoinstančním rozhodnutím správní orgán prvého stupně podle § 149 správního řádu zamítl žádost žalobkyně ze dne 22. 5. 2018 o vydání dodatečného povolení pro stavbu označenou jako „Dům č. p. X, X, na st. p. X, X jeho přístavba na p. p. č. X v k. ú. X, X, X“ na pozemku parc. č. X v katastrálním území X, zahrnující přístavbu u severozápadní štítové stěny budovy, v projektové dokumentaci označeno jako část „C“ (dále též jen „Stavba“ či „Předmětná stavba“).

3. Důvodem zamítnutí žádosti žalobkyně byl negativní podkladový akt, konkrétně negativní závazné stanovisko orgánu státní památkové péče – Městského úřadu Jičín, oddělení památkové péče, ze dne 31. 8. 2018, č. j. MuJc/2018/14730/PP/Hoz/21 (dále též jen „Závazné stanovisko“ a „Dotčený orgán památkové péče“).

II. Obsah žaloby

4. V úvodu žaloby žalobkyně zrekapitulovala průběh správního řízení, jehož výsledkem bylo vydání napadeného rozhodnutí, a sdělila, že žalobu podává proti napadenému rozhodnutí ve spojení s podkladovým aktem Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru kultury a památkové péče, oddělení památkové péče, ze dne 3. 11. 2020, č. j. KUKHK-27058/KP/2020- 10 (dále též jen „Potvrzující závazné stanovisko“ a „Nadřízený dotčený orgán“), na němž je napadené rozhodnutí založeno.

5. Žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby totiž nebylo vyhověno s odkazem na postoj dotčených orgánů památkové péče k posuzovanému stavebnímu záměru. Stavební úřad i žalovaný totiž ve věci postupovali s odkazem na § 149 odst. 4 správního řádu v tehdy platném znění (§ 149 odst. 6 správního řádu v nyní účinném znění), který stanoví, že: „Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.“ 6. Žalobkyně v žalobě konstituovala v zásadě dva žalobní body. Prvním z nich namítala, že dotčené orgány památkové péče postupovaly v posuzovaném případě nezákonně, neboť v rámci svých závazných stanovisek posuzovaly otázky, které jim pro účely řízení o dodatečném povolení stavby posuzovat ex lege nepřísluší. Druhým žalobním bodem žalobkyně namítala, že dotčené orgány překročily zákonem stanovené meze správního uvážení, neboť nepostupovaly v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů.

7. První žalobní bod dále žalobkyně rozvedla v tom smyslu, že správní orgány nezákonně a bez dalšího vycházely ze závazných stanovisek dotčených orgánů, ačkoli tato byla věcně založena též na otázkách, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace a v řízení o dodatečném povolení stavby k nim nemělo být ze zákona přihlíženo. Žalobkyně připustila, že ačkoli se řízení o dodatečném povolení stavby vede kvůli jejímu předchozímu pochybení, není v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), ani zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o památkové péči“), klást nyní na její stavební záměr nesplnitelné nároky, resp. odmítat jej jako takový, protože je realizován v ploše, která je nadále k zástavbě určena. Tvrzení správních orgánů, že projednávaný stavební záměr je v daném místě nepřípustný, není podle žalobkyně opřen o řádně zjištěný skutkový stav a právní argumenty správních orgánů nemají zákonnou oporu.

8. Žalobkyně připomněla, z jakých důvodů dotčené správní orgány dospěly k závěru vyjádřenému ve výrocích jejich závazných stanovisek. Podrobněji se pak zabývala základním argumentem obou závazných stanovisek, a to skutečností, že v místě posuzovaného stavebního záměru se nemělo vůbec stavět, jelikož je to „nevhodné z hlediska urbanistické kultury“. Z uvedeného důvodu byly totiž zamítnuty veškeré návrhy žalobkyně na úpravu jejího záměru tak, aby splňoval požadavky dotčeného orgánu státní památkové péče. K tomu žalobkyně citovala z odůvodnění Závazného stanoviska, kde Dotčený orgán památkové péče konstatoval, že připuštěním přístavby dvorního křídla na pozemku parc. č. X v katastrálním území X v roce 2006 se realizací této dvorní přístavby prakticky vyčerpala únosná míra zastavění dvora/zahrady budovy č. p. X, X, X. Stejně tak upozornila na pasáž konstatující, že z hlediska ochrany urbanistické struktury památkové zóny Sobotka je naprosto nevhodná samotná existence posuzované přístavby (Předmětné stavby), tedy že je žádoucí její úplně odstranění. Žalobkyně pak citovala i části odůvodnění Potvrzujícího závazného stanoviska poukazující na to, že podstatnou skutečností z hlediska zájmů památkové péče je nevhodná samotná existence posuzované stavby. Pochybení pak spočívá v zastavění celého historického pozemku, přičemž jakékoli úpravy Stavby by vedly jen k „nápravě“ hmoty již dokončeného objektu, avšak pozemek by i nadále zůstal zastavěný.

9. K těmto konstatováním dotčených správních orgánů žalobkyně uvedla, že uvedené závěry jsou ve vztahu k řízení o dodatečném povolení stavby mimo jejich věcnou příslušnost a správní orgány obou stupňů k nim podle zákona neměly ani přihlížet. Žalobkyně též sdělila, že podle platného a účinného územního plánu města Sobotky, se řešená Stavba nachází v zastavitelné ploše. Územním plánem je tedy se zástavbou v tomto místě počítáno a územní plán je nadto tím nástrojem, který řeší urbanistické otázky, včetně určení zastavitelných ploch. Tyto základní otázky tak mají být dle žalobkyně řešeny ze strany dotčených orgánů právě v procesu přijímání územního plánu, nikoli později. K územnímu plánu města Sobotky v současnosti platnému podal příslušný orgán státní památkové péče - Krajský úřad Královéhradeckého kraje, souhlasné stanovisko bez připomínek.

10. K tomu dále žalobkyně poukázala na § 89 odst. 2 stavebního zákona, podle kterého platí, že k závazným stanoviskům a námitkám k věcem, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace, se nepřihlíží. Toto pravidlo musí podle žalobkyně platit i v řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Pokud tedy nyní dotčené orgány památkové péče rozporují samotnou možnost zastavitelnosti řešeného pozemku, jedná se o otázku, která byla řešena v procesu přijímání územního plánu a nelze ji takto otvírat. Věcné připomínky tak měly dotčené orgány uplatňovat při přijímání územní regulace a nyní již nejsou oprávněny tímto způsobem zasahovat do právní jistoty a nabytých práv vlastníků předmětných ploch. Dotčené orgány památkové péče nadto ani nejsou příslušné k hodnocení otázky objemové zastavitelnosti ploch, jelikož k tomuto je příslušný úřad územního plánování, neboť se jedná o závazné stanovisko ve smyslu § 96b stavebního zákona. S ohledem na skutečnost, že žádné takové závazné stanovisko vydáno nebylo, je jakékoli konkrétní vyhodnocování otázky zastavitelnosti předčasné. Závazná stanoviska dotčených orgánů jsou tedy podle žalobkyně nezákonná. Stavební úřad a žalovaný by k nim tak neměli přihlížet.

11. Druhou žalobní námitkou žalobkyně brojila proti překročení mezí správního uvážení ze strany dotčených orgánů. K tomu poukázala na meze správního uvážení vycházející v první řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace či příkazu zachovávat princip proporcionality. Citovala i z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, v němž rozšířený senát konstatoval, že správní orgán je mimo jiné omezen zákazem libovůle, příkazem rozhodovat v obdobných věcech obdobně a ve stejných věcech stejně (různost rozhodování ve stejných či obdobných věcech může být právě projevem ústavně reprobované libovůle), tj. principem rovnosti a zákazem diskriminace. K oblasti památkové péče pak žalobkyně citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, č. j. 7 As 43/2009-52, podle kterého nesmí památková ochrana volit extrémní řešení, nezohledňující v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy, práva či hodnoty a musí usilovat o co nejmenší omezení vlastnických práv dotčených vlastníků nemovitostí, která ještě vedou k dosažení cíle této ochrany.

12. Žalobkyně je v kontextu řečeného přesvědčena, že podkladová závazná stanoviska s ohledem na odmítání samotné Stavby především porušují zákaz libovůle, jelikož nijak nezohledňují, že tentýž Dotčený orgán památkové péče vydal dříve kladné závazné stanovisko ze dne 3. 9. 2016, č. j. MuJc/2016/22807/PP/Mez/10m, jímž na tomtéž místě odsouhlasil stavbu skladu, a to na základě kladného vyjádření Národního památkového ústavu, odborného pracoviště v Josefově. V nyní posuzovaných rozhodnutích a závazných stanoviscích nejsou přezkoumatelně popsány rozdíly mezi stavbou předešlou a nyní posuzovanou, přičemž tyto rozdíly znemožňují vydání souhlasného závazného stanoviska. To platí i za předpokladu, že by na Stavbě byly před jejím dokončením provedeny výrazné úpravy. Závazná stanoviska tak neobsahují jakýkoli náznak o zohlednění principu proporcionality z hlediska zásahu do práv vlastníka, a to přestože se s ohledem na výše uvedené musí jednat o nezbytnou součást správního uvážení.

13. Žalobkyně též připomněla, že dalším opakovaně zmiňovaným nedostatkem posuzované Stavby je tvrzený nevhodný sklon její střechy. Ten je však podle žalobkyně stejný jako sklon střechy na navazující přístavbě domu č. p. X, k níž v roce 2006 vydal Dotčený orgán památkové péče kladné stanovisko a jedná se tak o standardně povolenou stavbu. Z uvedeného tedy vyplývá, že Stavba, o jejíž dodatečné povolení se jedná nyní, nemá sklon střechy v místě ojedinělý, ale jde o plynulou návaznost obou budov. Správní orgán navíc neuvedl, jak by mohla v místě harmoničtěji působit střecha jiného sklonu. Žalobkyně přitom byla ochotna o úpravě sklonu střechy uvažovat. Závazná stanoviska tak postrádají skutkovou oporu ve správním spisu a pro absenci úvah jsou nepřezkoumatelná.

14. Závazná stanoviska jsou podle žalobkyně navíc v rozporu se zákonným příkazem rozhodovat v obdobných věcech obdobně a ve stejných věcech stejně. Podoba závazných stanovisek je pak projevem libovůle. Stanoviska totiž nelogicky popírají návaznost sklonu obou střech, u nichž je jedna z hlediska památkové péče přípustná a druhá nepřípustná.

15. Obdobnou námitku žalobkyně vznesla i stran tvrzení o nevhodně umístěném komínu, neboť ani v tomto případě nevznikl srozumitelný rozdíl oproti komínu odsouhlasenému závazným stanoviskem ze dne 23. 9. 2016, který měl být umístěn v jihozápadním nároží. Ani v tomto případě tak není zřejmé, na základě čeho je nyní v nepřekonatelném rozporu s požadavky památkové péče to, co v obdobné formě v minulosti nevadilo.

16. Ani k dalším výtkám týkajícím se podoby oken, dveří a venkovního schodiště nebylo přezkoumatelně podáno, proč v dvorním traktu domu, který je pohledově zcela nevýrazný, představují tyto nepřípustný zásah. Žalobkyně navíc navrhla i úpravu ve formě výměny oken za dřevěná, stejně tak byla ochotna realizovat dřevěné přístupové schodiště. Takový přístup navíc není v rámci památkové zóny standardní, jak bylo žalobkyní doloženo.

17. Dále žalobkyně v žalobě uvádí, že k této dokládá odborný materiál Ing. L. N., z něj má plynout, že jsou na záměr žalobkyně kladeny neodůvodněné požadavky, kterým neodpovídá výrazné množství staveb v okolí. Předmětný dokument ovšem nebyl k žalobě přiložen (pozn. krajského soudu).

18. Žalobkyně proto uzavřela, že je přesvědčena, že v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů nebyl vzat v potaz princip proporcionality a s jejím stavebním záměrem bylo nakládáno nepřezkoumatelným způsobem odlišně od jiných staveb, neboť se v okolní zástavbě nachází množství staveb opatřených plastovými okny či jinými plastovými prvky. V tomto směru tak napadené rozhodnutí nemůže obstát v testu zákonnosti, neboť správní orgány překročily meze správního uvážení. S ohledem na uvedené proto žalobkyně navrhla zrušení napadeného eventuálně i prvoinstančního rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

19. Ve svém vyjádření žalovaný nejprve zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení. Zejména poukázal na skutečnost, že v průběhu odvolacího řízení mj. požádal ve smyslu § 149 odst. 5 správního řádu, v tehdy platném znění, nadřízený dotčený orgán o potvrzení nebo změnu Závazného stanoviska. Toto bylo potvrzeno Potvrzujícím závazným stanoviskem. Žalovaný tak konstatoval, že právní důvod pro zamítnutí žádosti žalobkyně ze dne 22. 5. 2018 trvá, tedy že Předmětnou stavbu nelze dodatečně povolit, a to pro její rozpor s veřejným zájmem chráněným zákonem o památkové péči.

20. S ohledem na to, že žalovaný nezjistil žádné procesní či věcné pochybení, které by mělo vliv na soulad prvoinstančního rozhodnutí s právními předpisy, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

21. K žalobním bodům pak žalovaný plně odkázal na argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí, tedy že podle ustanovení § 149 odst. 1 správního řádu byl obsah závazných stanovisek vydaných v projednávané věci závazný pro výrokovou část prvoinstančního, resp. napadeného rozhodnutí. U závazných stanovisek jako odborných podkladů neplatí totiž zásada volného hodnocení důkazů. Správní orgány rozhodující ve věci tak nebyly oprávněny (mimo obecných formálních náležitostí, kterým však předmětná závazná stanoviska dostojí, což žalobkyně ani nezpochybňuje) obsah těchto odborných podkladů jakkoliv interpretovat, posuzovat jejich zákonnost, věcnou správnost apod., neboť k tomu nejsou odborně způsobilé.

22. Žalovaný proto uzavřel, že žalobní argumentaci považuje za neopodstatněnou, napadené rozhodnutí považuje za zákonné, na jeho obsahu trvá a navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu

23. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaný s takovým postupem souhlasil výslovně a žalobkyně na výzvu krajského soudu nevyjádřila nesouhlas.

24. Krajský soud přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Skutkový stav věci 25. Dne 22. 5. 2018 podala žalobkyně Městskému úřadu Sobotka – stavebnímu úřadu, žádost o dodatečné povolení Stavby nazvané „Dům čp. X na p.p.č. St. X, St. X – jeho přístavba na p.p.č. X, X, k.ú. obec X“. Dotčený orgán památkové péče vydal pro účely řízení o dodatečném povolení uvedené Stavby Závazné stanovisko, v němž shledal dodatečné povolení Stavby nepřípustným.

26. Usnesením Městského úřadu Sobotka ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. MUSO 1278/2018/SU/330/A20, č. j. MUSO 3181/2018Taj/51.3/V10, byla úřední osoba Ing. L. A., vyloučena mimo jiné i z projednávání a rozhodování v řízení o dodatečném povolení Předmětné stavby. Usnesením Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 30. 1. 2019, vydaném pod č. j. KUKHK- 2780/UP/2019/Kd, byl vedením řízení o dodatečném povolení Předmětné stavby pověřen Městský úřad Jičín, stavební úřad.

27. Ten dne 29. 7. 2020 vydal prvoinstanční rozhodnutí, jímž zamítl žádost žalobkyně o dodatečné povolení Předmětné stavby. Podkladem pro vydání rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo Závazné stanovisko Dotčeného orgánu památkové péče - Městského úřadu Jičín, oddělení památkové péče - ze dne 31. 8. 2018, č. j. MuJc/2018/14730/PP/Hoz, kterým byla Předmětná stavba shledána jako nepřípustná (Závazné stanovisko Dotčeného orgánu památkové péče tedy bylo vydáno jako negativní).

28. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podala žalobkyně dne 27. 8. 2020 odvolání, které po výzvě doplnila podáním ze dne 4. 9. 2020. V odvolání namítala nezákonnost prvoinstančního rozhodnutí, kterou spatřovala v nesprávném posouzení své žádosti, přičemž se toto posouzení opíralo o subjektivní nezákonné nesouhlasné Závazné stanovisko (jak je uvedeno výše). Podaným odvoláním tak žalobkyně napadala zejména výše specifikované Závazné stanovisko. Podrobněji se věnovala vytýkané instalaci plastových oken, neboť i jiné objekty v okolí Předmětné stavby jsou plastovými okny osazeny a Předmětná stavba je navíc koncipovaná jako dvorní křídlo a je tedy z uliční části pohledově nepodstatná. Venkovní schodiště jsou pak dle žalobkyně jediným technickým řešením zajišťujícím přístup do dvorní části objektu. Střešní krytina je sjednocena s uliční částí Stavby. Závazné stanovisko žalobkyně shledala diskriminačním, neboť v blízkosti posuzované Stavby se již nachází zástavba podobného rázu a posuzovaná Stavba tak neznehodnocuje ráz okolní zástavby. K tomu žalobkyně přiložila fotodokumentaci. Upozornila též, že se v dané památkově chráněné lokalitě nachází množství staveb opatřených plastovými prvky, roubenky s proskleným průčelím přizpůsobené modernímu bydlení, na náměstí Míru střecha opravená asfaltovou krytinou, atd. Navrhla zrušení prvoinstančního rozhodnutí a Závazného stanoviska a vyjádřila se i k podjatosti pracovnice Městského úřadu Sobotka - stavebního úřadu.

29. V odvolacím řízení si žalovaný vyžádal potvrzení nebo změnu Závazného stanoviska Nadřízeným dotčeným orgánem. K této žádosti žalovaný obdržel Potvrzující závazné stanovisko Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru kultury a památkové ze dne 3. 11. 2020, č. j. KUKHK-27058/KP/2020 – 10. Napadeným rozhodnutím o podaném odvolání rozhodl, jak je uvedeno výše (opět zejména s odkazem na Potvrzující závazné stanovisko Nadřízeného dotčeného orgánu památkové péče). Právní závěry 30. Předně je třeba konstatovat, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jednoznačně vychází v souladu s § 149 správního řádu z obsahu závazných stanovisek dotčených orgánů památkové péče.

31. Krajský soud připomíná, že je ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s. povolán rovněž k přezkumu závazných podkladů přezkoumávaných rozhodnutí, a to k námitce účastníka. Žalobkyně v žalobě namítala přezkum závazných stanovisek dotčených orgánů památkové péče, konkrétně tedy přezkum Závazného stanoviska Dotčeného orgánu památkové péče - Městského úřadu Jičín, oddělení památkové péče - ze dne 31. 8. 2018, č. j. MuJc/2018/14730/PP/Hoz, a jej Potvrzujícího závazného stanoviska Nadřízeného dotčeného orgánu ze dne 3. 11. 2020, č. j. KUKHK-27058/KP/2020 – 10.

32. Přezkum závazných stanovisek (a rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, která z nich pro jejich závaznost vycházela) žalobkyně napadala prostřednictvím výše specifikovaných žalobních bodů. Souhrnně však rovněž zmínila, že tyto jsou dle jejího názoru nepřezkoumatelná, krajský soud se tak nejprve zabýval touto problematikou, tj. otázkou přezkoumatelnosti závazných stanovisek dotčených orgánů památkové péče a v návaznosti na to rovněž vypořádal výše specifikované žalobní body žalobkyně.

33. S poukazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73 (publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS, všechna v tomto rozsudku citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), krajský soud zdůrazňuje, že je povinen přihlížet k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu (ať už pro nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) i z moci úřední. Je to proto, že nepřezkoumatelnost brání zpravidla věcnému přezkumu a posouzení důvodnosti dalších žalobních námitek.

34. Pro úvod do této problematiky je zcela zásadní poukázat na ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, které stanovuje správnímu orgánu povinnost řádně odůvodnit své rozhodnutí a vyjádřit právní názor k předmětné otázce jednoznačným a srozumitelným způsobem.

35. Pakliže správní orgán dostojí předestřeným požadavkům, nemůže závěr o nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů obstát (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4.2007, č. j. 7 As 34/2006 – 76). Šlo by tak o ni za situace, kdy se správní orgán ve svém rozhodnutí řádně nevypořádá se všemi námitkami účastníků řízení, případně rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům zákona (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 2 As 37/2006).

36. Lze shrnout, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů je vadou, která souvisí zpravidla s nedodržením požadavků kladených procesním právním předpisem na výrok a odůvodnění správních rozhodnutí. Otázka, kterou si je tak třeba v tomto směru dále pokládat, je, zda se správní orgány zabývaly všemi skutečnostmi rozhodnými pro posouzení dané věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75), a zda svoje úvahy dostatečně odůvodnily.

37. Výše uvedené je v obecné rovině možné vztáhnout i na institut závazných stanovisek, a to ve smyslu § 154 správního řádu.

38. Krajský soud na tomto místě dospívá k závěru o tom, že závazná stanoviska dotčených orgánů památkové péče nejsou zatížena vadou nepřezkoumatelnosti, neboť z těchto je bez dalšího zřejmé, z jakých (zejména odborných) podkladů vycházejí, jak byla zjištěna situace na místě samém a jak zjištění skutkového stavu v daném místě a požadavky ochrany dotčené orgány aplikovaly na posouzení dokumentace vztahující se k Předmětné stavbě. Závěry závazných stanovisek dotčených orgánů obou stupňů jsou logické, vyčerpávajícím způsobem odůvodněné a vycházející z podkladů, díky kterým je možné uzavřít, že při jejich pořizování byl náležitě zjištěn skutkový stav věci (k tomu všemu ostatně srov. níže).

39. Dle názoru krajského soudu u těchto není možné shledat prvky libovůle či zneužití správního uvážení, jak tvrdí žalobkyně.

40. V případě Závazného stanoviska Dotčeného orgánu památkové péče ze dne 31. 8. 2018, č. j. MuJc/2018/14730/PP/Hoz, toto vychází z několika zdrojů.

41. Předně a v souladu s § 14 odst. 6 a § 29 odst. 3 zákona o památkové péči si Dotčený orgán památkové péče vyžádal v řešené situaci odbornou pomoc odborné organizace státní památkové péče, kterou je Národní památkový ústav, konkrétně jeho územní odborné pracoviště v Josefově (dále jen „NPÚ Josefov“). Vyjádření NPÚ Josefov bylo vydáno dne 13. 7. 2018 pod č. j. NPÚ-362/49396/2018. Jeho závěrem bylo, že přístavba, která je předmětem žádosti o dodatečné povolení je dle názoru NPÚ Josefov nevhodná z hlediska svého architektonického řešení, tj. vzhledu, a neakceptovatelná z hlediska památkového urbanismu. NPÚ Josefov doporučil Předmětnou stavbu posoudit jako nepřípustnou a trvat na jejím odstranění.

42. Dalšími podklady pro Dotčený orgán památkové péče byly relevantní pasáže z odborné encyklopedické publikace KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VI. díl, Pro-Sto. 1.vyd. Praha: Libri, 2004. s. 772 – 781 (heslo: Sobotka). Uvedená publikace přináší informace o historickém vývoji Sobotky. Od stejného autora Dotčený orgán památkové péče do spisu vložil vybrané relevantní pasáže z odborné metodické publikace pod názvem Principy památkového urbanismu. Dále byly za účelem zpracování a vydání Závazného stanoviska pořízeny historické mapy zobrazující místo dodatečně povolované Stavby, dále vývoj místa dokumentovala ortofota za posledních cca 15 let a aktuální fotografie dokreslující architektonické pojetí hlavní stavby žalobkyně a fotografie zachycující pohledy na Předmětnou stavbu (přístavbu) – podrobněji srov. str. 3 – 4 Závazného stanoviska.

43. S odkazem na výše specifikované podklady Dotčený orgán památkové péče uvedl, že předmětem ochrany památkové péče v památkové zóně Sobotka jsou v souladu s ustanovením čl. 3 vyhlášky Východočeského krajského národního výboru v Hradci Králové ze dne 17. 10. 1990, o prohlášení památkových zón ve vybraných městech a obcích Východočeského kraje, historický půdorys a jemu odpovídající prostorová a hmotová skladba, městské interiéry včetně povrchu komunikací a historické podzemní prostory, panorama památkové zóny a hlavní dominanty v blízkých i dálkových pohledech, nemovité kulturní památky, objekty dotvářející charakter památkové zóny, ostatní objekty v památkové zóně, veřejná a vyhrazená zeleň, a části území památkové zóny A, B, C, odstupňované podle památkového významu a vyznačené barevným rozlišením v plánu památkové zóny (Předmětná stavba se nachází v části A).

44. Další regulací v území je státní památková péče v ochranném pásmu zámku Humprecht. V souladu s odst. 1 části B rozhodnutí o určení ochranného pásma státního zámku Humprecht vydaného okresním národním výborem v Jičíně, odbor kultury, dne 15. 12. 1987 pod č. j. kult. 566/87, je pak nutno dbát, aby změnami půdorysné a hmotové skladby, výškové konfigurace a charakteru zástavby a změnami přírodních prvků prostředí nebyla oslabena nebo porušena historická urbanistická struktura a architektonický ráz státního zámku Humprecht a s ním souvisejícího prostředí, měřítko a panorama ve významných pohledech, přičemž podle odst. 2 části B uvedeného rozhodnutí je zvláštní důraz nutno klást na zachování charakteru příměstské zástavby s památkami lidové architektury soboteckého typu a historického rázu náměstí.

45. Výše uvedené závěry a požadavky ochrany jsou dále v Závazném stanovisku aplikovány na Předmětnou stavbu.

46. Ta byla Dotčeným orgánem památkové péče, v návaznosti na jemu předloženou projektovou dokumentaci, popsána jako dvoupodlažní objekt na obdélníkovém půdorysu, který byl přistavěn v zadní části parcely a navázán na poměrně mohutnou hmotu dvorní přístavby, realizovanou po roce 2006, se sedlovou střechou s malým sklonem. Součástí severovýchodní boční fasády jsou okna různých velikostí a členění, stejně jako vstupní dveře. Přístup do druhého nadzemního podlaží je zajištěn po vnějším ocelovém schodišti. Druhé podlaží je pak členěno prosklenými dveřmi a dvěma dvoukřídlými okny. Štítové severovýchodní průčelí člení vchodové dveře a obdélníkové okno a ve štítě pak od sebe vzdálená dvoukřídlá okna. Zřejmě probarvená omítka kombinuje barvy bílou a šedou. Okna jsou provedena z plastu a střešní krytina je z vláknocementových šablon světle šedé barvy, včetně novodobých větracích tvarovek v ploše střechy. Stavba je tak podle Dotčeného orgánu památkové péče opatřena novodobými, netradičními a v památkově chráněném prostředí zcela nevhodnými materiály.

47. Dotčené orgány obou stupňů se vyjadřovaly i k návrhům žalobkyně, jak Stavbu danému prostředí přizpůsobit. Uvedly, že (žalobkyní navrhovanou) výměnou materiálů či barevnosti Předmětné stavby došlo pouze k malému zlepšení jejího vzhledu.

48. Problematickým by nadále zůstal sklon střechy, jelikož pro Sobotku je typickým sklon 45°, nikoli v projektové dokumentaci navržených 30°, přičemž střecha ani nenavazuje na již tak nízký sklon střechy dvorní přístavby realizované po roce 2006. Nevhodně umístěn by zůstal i komín přisazený k vnější boční stěně. Nepřípustným bylo shledáno i umístění oken, jelikož tato nebyla umístěna v souladu s charakterem místní architektury a jejich umístění vychází pouze z potřeb interiéru. Cizorodým prvkem by zůstalo i předsazené ocelové schodiště.

49. Obdobně Nadřízený dotčený orgán uvedl, že při hodnocení Závazného stanoviska Dotčeného orgánu památkové péče (k odvolání žalobkyně) vycházel z podkladů již nashromážděných a popsaných výše. Dále si vyžádal odborné vyjádření Národního památkového ústavu, generálního ředitelství v Praze, který ve svém vyjádření ze dne 22. 10. 2020, č. j. BPÚ- 310/77655/2020, rovněž konstatoval nevhodnost Předmětné stavby v daném území s tím, že s jejím dodatečným povolením nelze souhlasit. Sám Nadřízený dotčený orgán si pořídil další podkladové mapy (zejména ty s vyznačením rozsahu památkové zóny Sobotka a ochranného pásma zámku Humprecht a s vyznačením polohy Předmětné nemovitosti v rámci daného území).

50. Dotčené orgány obou stupňů upustily od místního šetření v místě, neboť toto je jim dle jejich vyjádření ve stanoviscích známo z jejich úřední činnosti. Tak tomu je zejména u Dotčeného orgánu památkové péče, který na základě fotografií doložených žalobkyní (zachycujících jiné domy a použité materiály v jejich oknech či dveřích) bez jejich bližší specifikace bez dalšího rozeznal, o které nemovitostí se jedná a k těmto se vyjadřoval (s některými vlastníky byla dokonce zahájena patřičná sankční řízení).

51. S ohledem na výše uvedené krajský soud konstatuje, že závazná stanoviska dotčených orgánů netrpí vadou nepřezkoumatelnosti. Z těchto jednoznačně plyne, z jakých podkladů jejich závěry vycházejí. Tyto podklady obsahově hodnotí, díky nim a v obsahu závazných stanovisek dokázané znalosti místních poměrů dotčené orgány náležitě zjistily skutkový stav věci, charakter daného území stran jeho ochrany a tyto své poznatky následně logicky aplikovaly na Předmětnou stavbu. Jejich závěry jsou logické, dostatečně (spíše nadstandardně) odůvodněné, jakkoli na ně žalobkyně může mít subjektivně jiný názor.

52. Prvním žalobním bodem žalobkyně napadala skutečnost, že dotčené orgány obou stupňů, zejména však Dotčený orgán památkové péče, překročily svou pravomoc a v závazných stanoviscích se vyjadřovaly k otázkám, jejichž posouzení přísluší nikoli orgánům památkové péče, nýbrž orgánu územního plánování při vydávání závazného stanoviska ve smyslu § 96b stavebního zákona. Dotčené orgány obou stupňů totiž v návaznosti na jimi shromážděné podklady ve svých závazných stanoviscích uvedly, že Stavba není vhodná jako celek, předmětné území již bylo vyčerpáno realizací předchozí stavby v roce 2006 (která ještě povolena byla, respektive ke které bylo ještě vydáno souhlasné závazné stanovisko orgánu ochrany památkové péče).

53. K výše uvedenému krajský soud zdůrazňuje, že v nyní projednávané věci není sporné, že by se Předmětná stavba nacházela na pozemku v zastavitelné ploše (v samotném centru obce). K otázce souladnosti Stavby s územně plánovací dokumentací, jak se snaží tvrdit žalobkyně zejména na str. 6 žaloby, se dotčené orgány obou stupňů ani v nejmenším nevyjadřovaly.

54. Dotčené orgány v návaznosti na výše specifikované podklady, které nashromáždily, zanalyzovaly charakter daného území, druh a intenzitu jeho ochrany, to vše v historických souvislostech. Dotčené orgány obou stupňů se stran Předmětné stavby vyjadřovaly k této jako k celku. Řešily tedy její velikost, výšku, hmotové uspořádání a objem, materiály, ze kterých je realizována, dispozici oken a dveří (rozmístění, různou velikost, materiál), kovové schodiště, sklon střechy a umístění komína.

55. Dotčené orgány se nevyjadřovaly k vymezení plochy, na které se Stavba nachází v územním plánu či obecněji v územně plánovací dokumentaci. To ostatně – jak správně tvrdí žalobkyně – není jejich úkolem a nejsou v tomto směru nadány potřebnou odbornou erudicí.

56. Dotčené orgány se souladně vyjadřují (k tomu např srov. str. 7 Závazného stanoviska Dotčeného orgánu památkové péče) k vzhledu Stavby v daném prostoru. V souvislosti se vzhledem Stavby se tak dotčené orgány správně zabývají hmotovým provedením a umístěním na konkrétním místě (straně pozemku), konstatují architektonickou (vzhledovou) nevhodnost Stavby. Ta je dána dílčími komponenty, jak jsou popsány výše (s tím, že dotčené orgány reagují i na návrhy žalobkyně, jak Stavbu charakteru daného území přizpůsobit). Dotčené orgány poté uvádějí, že architektonická nevhodnost Stavby je umocněna její velikostí a hmotovou skladbou.

57. V projednávané věci tak Dotčený orgán památkové péče uzavřel, že realizací dvorní přístavby povolené v roce 2006 se prakticky vyčerpala únosná míra zastavění dvora/zahrady budovy č. p. 134 v Sobotce. Přesto však byla v prostoru stejného dvora závazným stanoviskem ze dne 23. 9. 2016, č. j. MuJc/2016/22807/PP/Mez, sp. zn. MuJc/2016/22807/PP/Mez/10, připuštěna poměrně malá a nízká samostatně stojící stavba skladu zahradního nářadí. Namísto tohoto skladu však byla realizována nyní projednávaná Předmětná stavba.

58. Sám Dotčený orgán památkové péče připustil další zastavění daného dvora (skladem zahradního nářadí), avšak namísto toho byla v daném místě bez patřičných aktů veřejné správy realizována Předmětná Stavba, která s ohledem na všechny výše uvedené dispozice, kterými je charakterizována, do daného místa architektonicky nepatří.

59. Ostatně na tomto místě je nutno zdůraznit rovněž to, že žalobkyně si s ohledem na genezi staveb v daném místě (jak je opakovaně uvedeno výše), musela být vědoma nutnosti vydání stavebního povolení či jiného veřejnoprávního aktu opravňujícího realizaci Předmětné stavby, stejně tak si musela být vědoma, že takovýto akt je podmíněn souhlasným závazným stanoviskem orgánu ochrany památkové péče.

60. V dané souvislosti se nabízí spíše, že žalobkyně, vědoma si toho, že v závazném stanovisku orgánu ochrany památkové péče z roku 2006 byla konstatována téměř vyčerpanost únosné míry zastavění daného pozemku (hmotově významnými stavbami), se pustila do realizace Stavby bez patřičných veřejnoprávních aktů, aby se nutnosti posouzení Stavby orgánem ochrany památkové péče vyhnula.

61. Spíše nad rámec uvedeného je možné dodat, že dotčené orgány památkové péče se mohly v rámci pořizování územního plánu obce Sobotka vyjádřit k jeho obsahu stran své věcné působnosti. Mohly se vyjádřit k zadání územního plánu dle § 47 odst. 2 stavebního zákona či uplatnit stanoviska k návrhu územního plánu dle § 50 odst. 2 stavebního zákona. V této souvislosti mohly dotčené orgány požadovat maximální možnou (procentuální) míru zastavěnosti toho kterého pozemku (v návaznosti na jejich umístění ve specifikovaných a ochrany dle zákona o památkové péči požívajících místech). Tuto cestu však dotčené orgány památkové péče nezvolily, neboť neshledaly důvod pro takto generálně stanovený požadavek regulace území. Jak již bylo ostatně uvedeno výše, Dotčený orgán památkové péče i po roce 2006 a realizaci jiné přístavby ještě vyjádřil souhlas (vydal kladné závazné stanovisko) k realizaci skladu zahradního nářadí na místě, kde je nyní realizována Předmětná stavba. Není tedy ani tak problém v míře zastavěné plochy, jako v celkovém architektonickém řešení té které stavby (jak již ostatně bylo opakovaně uváděno výše).

62. S ohledem na výše uvedené, zejména s ohledem na obsah závazných stanovisek dotčených orgánů obou stupňů, považuje krajský soud první žalobní bod žalobkyně za nedůvodný. K překročení pravomoci dotčených orgánů památkové péče stran hodnocení Předmětné stavby nedošlo, neboť soulad Stavby s územně plánovací dokumentací ve smyslu § 96b stavebního zákona, jak tvrdí žalobkyně, dotčené orgány neposuzovaly.

63. Druhým žalobním bodem žalobkyně namítala, že dotčené orgány ve svých závazných stanoviscích překročily meze správního uvážení či toto dokonce zneužily. Žalobkyni není zřejmé, proč jedna stavba (na předmětném místě) v roce 2006 byla žalobkyni povolena, respektive k této dostala tehdy kladné závazné stanovisko orgánu ochrany památkové péče, a nyní se jí již kladného stanoviska nedostalo.

64. Druhý žalobní bod žalobkyně krajský soud rovněž shledal nedůvodným. Žalobkyně s odkazem na možnost realizace stavby v roce 2006 (rovněž přístavba) dovozovala své legitimní očekávání, respektive v zásadě danou možnost realizovat i další přístavbu, tedy Předmětnou stavbu.

65. Dotčené orgány obou stupňů (a v návaznosti na ně správní orgány obou stupňů) se však k této problematice rovněž vyjádřily. Uvedly, v čem je nyní dán rozdíl od situace v roce 2006, kdy bylo ještě žádosti žalobkyně vyhověno, avšak již s argumentací, že únosnost zastavění (vyčerpanosti či stavebního vytížení) daného pozemku je z urbanistického a architektonického hlediska téměř vyčerpána.

66. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na sklon střechy původní přístavby z roku 2006 a té současné s tím, že tyto jsou stejné. Stejně tak upozorňuje, že umístění komína je v zásadě totožné. Ve vztahu k oknům a fasádě, případně i sklonu střechy navrhuje jiné řešení Stavby – požadavkům dotčených orgánů lépe odpovídající.

67. Pokud jde o sklon střechy a umístění komína – svá tvrzení, že tyto jsou stejné jako v případě přístavby z roku 2006 – žalobkyně nikterak nedokládá a z obsahu dotčených stanovisek či správního spisu se uvedené nepodává. Ze stanovisek plyne, že sklon střechy Předmětné stavby nenavazuje na již tak nízký sklon střechy přístavby z roku 2006.

68. Nehledě na to je však „architektonických problémů“ na Předmětné stavbě více. Jak již bylo uvedeno výše, jde o její umístění (vzhledem k tomu, že jde o přístavbu je tato reálným prodloužením původní historické budovy směrem od náměstí do dvora), hmotovou a prostorovou skladbu, ale i samotné uspořádání oken či dveří (opět de facto nehledě materiál ze kterého jsou vyrobeny) nerespektuje charakter místní architektury. S ohledem na vzájemnou provázanost těchto souvisejících komponentů Stavby, je tato jako celek (i s ohledem na navrhované možnosti její změny) hodnocena jako v daném místě nežádoucí. V podrobnostech krajský soud na tomto místě odkazuje na obsah obou výše opakovaně uváděných závazných stanovisek dotčených orgánů.

69. Závazná stanoviska nepředstavují projev libovůle dotčených orgánů, tyto ani nepřekročily meze svého správního uvážení, neboť velmi konkrétně uvedly, v čem je dána nevhodnost Stavby, a i konkrétně jejích jednotlivých komponent. Žalobkyni nadto muselo být s ohledem na její přecházející stavební činnost známo, že v daném místě je zapotřebí stavby nechat posoudit, respektive vyžádat si stanovisko orgánu ochrany přírody. Její chování však spíše napovídá tomu, že se tento zákonný požadavek snažila obejít a Stavbu bez dalšího zrealizovala.

70. Spíše nad rámec výše uvedeného krajský soud ještě konstatuje, že žalobkyně v žalobě zmínila, že k této dokládá odborný materiál Ing. L. N. Z něj mělo dle jejích slov plynout, že jsou na záměr žalobkyně kladeny neodůvodněné požadavky, kterým neodpovídá výrazné množství staveb v okolí. Předmětný dokument nebyl k žalobě přiložen (jak již krajský soud uváděl výše), tento nebyl žalobkyní předložen ani v průběhu správního řízení. Je tedy spíše otázkou, o jaký dokument se má reálně jednat a jaké poznatky z něj mají plynout. K uvedenému se správní orgány (ani dotčené orgány) obou stupňů nemohly pro jeho absenci ve správním řízení vyjádřit či se s ním odborně vypořádat.

71. S ohledem na vše výše uvedené tak krajskému soudu nezbylo, než žalobu žalobkyně s odkazem na § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnout.

V. Náhrada nákladů řízení

72. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly.