č. j. 30 Ad 3/2020- 216

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Heleny Konečné v právní věci žalobce: J. D. zastoupen JUDr. Ing. Davidem Zdeňkem, advokátem se sídlem Hradební 856/10, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Česká republika – Policie České republiky, ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje Ulrichovo nám. 810, 501 01 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. června 2020, č. j. KRPH-54086- 52/ČJ-2019-0500KR, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I.Předmět řízení 1. Rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 3. 3. 2020, č. j. KRPH-54086-36/ČJ-2019-500VO, bylo v souladu s § 106 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), a podle § 179 téhož zákona zastaveno řízení ve věci žádosti žalobce o náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 571 967 Kč, neboť se jednalo o žádost zjevně nepřípustnou. Stejným rozhodnutím bylo podle § 179 zákona o služebním poměru zastaveno řízení ve věci žádosti žalobce o nemajetkovou újmu ve výši 1 428 033 Kč, neboť žalobce vzal svou žádost zpět.

2. Toto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 6. 2020, č. j. KRPJH-54086-52/ČJ-2019-0500KR (dále též „napadené rozhodnutí“), potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto.

3. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. II.Žalobní argumentace 4. Žalobce uvádí, že mu jednáním příslušníka Policie České republiky byla způsobena citelná imateriální újma, kterou žalovaný nerozporuje, ale nehodlá ji odčinit v rozsahu dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník).

5. Domnívá se, že při usmrcení osoby blízké je škůdce povinen odčinit duševní útrapy, které způsobil. Svůj názor opírá o § 2959 občanského zákoníku, dle něhož peněžitá náhrada duševních útrap náleží manželu i dítěti nebo jiné osobě blízké a má plně vyvažovat jejich utrpení. Podle žalobce by jeho nárok měl být posuzován podle uvedeného ustanovení občanského zákoníku, nikoliv podle § 106 zákona o služebním poměru.

6. Žalobce namítá, že zákon o služebním poměru v § 106 charakterizuje nárok pozůstalých nikoliv komplexně, nýbrž šablonovitě, aniž by reflektoval individuální charakter vztahů mezi usmrceným a jeho příbuznými, případně jiné okolnosti, což zásadně neumožňuje (na rozdíl od občanskoprávní úpravy) plné vyvážení utrpení, a dále ve vztahu k pozůstalým omezuje náhradu jednorázového odškodnění pouze na okruh osob zde vymezených.

7. Podle žalobce právní názor a napadené rozhodnutí žalovaného dává průchod stavu, kdy příbuzní osob usmrcených při dopravní nehodě policejního vozu nemají právo na odčinění duševních útrap, zatímco příbuzní osob usmrcených při dopravní nehodě tzv. civilního vozidla ano. Fakticky tak absurdně dochází k dělení poškozených do dvou kategorií, přičemž jedni odčinění požadovat mohou, druzí nikoliv. Tento model pak znamená odepření přístupu k právu na rovnost občanů před zákonem a nemůže požívat právní ochrany.

8. Žalobce uvedl, že se žalobou vedenou u Okresního soudu v Hradci Králové domáhal po České republice – Krajském ředitelství policie Královéhradeckého kraje náhrady nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění ve výši 571 967 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7. 11. 2016 do zaplacení. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2019, č. j. 18 C 88/2019-107, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019, č. j. 19 Co 418/2019-148, bylo toto řízení zastaveno s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Policii České republiky – Krajskému ředitelství policie Královéhradeckého kraje. Poukázal na skutečnost, že i Krajský soud v Hradci Králové v citovaném usnesení uvedl, že správní orgány při posuzování důvodnosti žalobou uplatněných nároků nemohou vystačit s jednoduchou úvahou, že nárok žalobce je neopodstatněný, protože jej zákon o služebním poměru neupravuje. Přesně toto ale správní orgány obou stupňů dle jeho názoru učinily.

9. Dále žalobce připomíná, že k úmrtí jeho otce došlo dne 29. 12. 2014. S definitivním stanoviskem žalovaného, že jeho útrapy nemají být odškodněny, přitom byl konfrontován až 11. 6. 2016. Žalovaný byl podle žalobce povinen rozhodnout o jeho žádosti do 30 dnů, nejpozději do 60 dnů. V nerespektování zákonné lhůty žalobce shledává vadný úřední postup.

10. Žalobce také namítá, že je zákonnou povinností provozovatelů motorových vozidel mít pro případ způsobení škody provozem na pozemních komunikacích svá vozidla řádně pojištěna tzv. povinným ručením. V této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-22/12, dle kterého povinné ručení zahrnuje i individuální imateriální újmu pozůstalých. Žalobce tedy předpokládá, že případné plnění jím uplatňovaného titulu by vynakládala pojišťovna.

11. Žalobce uvádí, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodováno i o nároku, který nevznesl. Jediným jím uplatňovaným nárokem byl nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku úmrtí osoby blízké dle § 2956 a násl. (zejména § 2959) občanského zákoníku, který mu nebyl přiznán v trestním řízení ani v občanskoprávním řízení. Nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobce neuplatňoval. Svůj nárok žalobce vyčíslil na základě posudku, který si nechal vypracovat soudním znalcem. Domnívá se proto, že jeho nárok je důvodný, stejně tak požadavek na refundaci nákladů vynaložených na zpracování znaleckého posudku.

12. Závěrem žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvoinstanční rozhodnutí. III.Vyjádření žalovaného k žalobě 13. Žalovaný ve svém vyjádření především odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je obsaženo jeho stanovisko k věci. Dále nesouhlasí s tvrzením žalobce, že zákon o služebním poměru charakterizuje nárok pozůstalých šablonovitě, nikoliv komplexně. Uvádí, že podle § 106 zákona o služebním poměru mají pozůstalí nárok na: a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých, d) jednorázové odškodnění pozůstalých, e) náhradu věcné škody.

14. Jednorázové odškodnění pozůstalých přitom plní funkci odškodnění za duševní útrapy, hmotněprávní podmínky pro přiznání odškodnění jsou stanoveny v § 109 zákona o služebním poměru. Výše jednorázového odškodnění je stanovena pevnou částkou, která aktuálně činí 400 000 Kč u pozůstalého manžela a nezaopatřeného dítěte a 240 000 Kč u rodiče, který žil s příslušníkem ve společné domácnosti (v době úmrtí nprap. D. byly částky nižší – 200 000 Kč, resp. 100 000 Kč).

15. Občanský zákoník umožňuje odškodnit pozůstalé při usmrcení: a) náhradou za duševní útrapy (§ 2959), b) náhradou nákladů spojených s pohřbem (§ 2961), c) náhradou na výživu osobám, kterým zemřelý ke dni smrti poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Žalovaný uvedl, že občanský zákoník má hmotněprávní podmínky pro přiznání odškodnění imateriální újmy širší, avšak také ne neomezené – náhrada se poskytne manželu, dítěti nebo jiné osobě blízké, konkrétní částka není stanovena, dle aktuální judikatury se při odškodnění psychické újmy vychází ze základní částky 500 000 Kč, která se v každém jednotlivém případě zvyšuje nebo snižuje s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, když za maximální hranici je zpravidla považována částka odpovídající dvojnásobku základní částky.

16. Podle žalovaného jak zákon o služebním poměru, tak občanský zákoník tedy uceleně upravují odškodnění pozůstalých po zemřelém. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1161/2014 a na usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 353/16, kterými správní orgány argumentují ve svých rozhodnutích.

17. Zákon o služebním poměru bere v úvahu i odškodnění nemateriální újmy pozůstalých v případě úmrtí příslušníka následkem služebního úrazu – jednorázovým odškodněním dle § 106 písm. d). Zákon o služebním poměru pak stanoví podmínky pro přiznání jednorázového odškodnění, které žalobce nesplnil. Jeho matka však za celou rodinu pozůstalých, tedy i za žalobce, obdržela mj. podíl ze sbírky pro pozůstalé ve výši 250 000 Kč.

18. K námitce žalobce, že plnění mělo být poskytnuto z povinného ručení provozovatele vozidla, pak žalovaný uvedl, že informoval jeho právního zástupce o možnosti uplatnit nároky přímo u České podnikatelské pojišťovny, a. s. s uvedením údajů o pojistné smlouvě (s vědomím, že ČPP odškodnila družku druhého zemřelého policisty při dopravní nehodě). Žalobce se však na pojišťovnu neobrátil a trval na projednání sporu v občanskoprávním řízení u okresního soudu.

19. K námitce, že nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění nebyl žalobcem uplatňován, žalovaný uvádí, že žalobce žádal odškodnění podle znaleckého posudku doc. MUDr. J. H., CSc., který nemajetkovou újmu vyhodnotil jako náhradu za ztížení společenského uplatnění. Z tohoto důvodu žalovaný žádost žalobce posuzoval jako žádost o náhradu za ztížení společenského uplatnění.

20. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV.Skutkové a právní závěry krajského soudu 21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, kterými je vázán, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). O věci samé rozhodl soud bez jednání, neboť účastníci řízení s tím souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. A. Skutkový stav věci 22. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

23. Žalobce dne 7. 10. 2016 podal k Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Královéhradeckého kraje žádost o přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč.

24. Žalobce v žádosti uvedl, že jeho nárok na náhradu újmy způsobené příslušníkem Policie České republiky se opírá o skutečnost, že dne 29. 12. 2014 v době kolem 8:00 h. došlo na silnici č. I/38 v km 10,392 v katastru obce Doksy, část obce Obora, k dopravní nehodě - srážce služebního vozidla zn. VW Transporter, RZ, řízeného nadstrážmistrem J. U., s protijedoucí nákladní soupravou zn. MAN, RZ (mezinárodní poznávací značky D) s přívěsem RZ (D). Následkem dopravní nehody otec žalobce nprap. Jiří Dlouhý utrpěl těžká poranění, kterým na místě podlehl.

25. Žalobce ve své žádosti dále uvedl, že příčinou dopravní nehody byla nesprávná technika jízdy a rychlost nepřiměřená schopnostem řidiče J. U., stavu vozidla a nepříznivým povětrnostním podmínkám. Krajským státním zastupitelstvím byla proto po provedeném šetření vedeném Generální inspekcí bezpečnostních sborů (sp. zn. GI-TC-634-54/2014) na obviněného nstržm. J. U. pod č. j. 2KZV 13/2015-61 podána obžaloba pro přečin usmrcení z nedbalosti podle ust. § 143 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a věc byla řešena Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 33 T 90/2016.

26. Žalobce uvedl, že jeho otec pro něj byl vždy vzorem. V dětství jej vedl k poctivosti, pracovitosti, upřímnosti a pravdomluvnosti, předával mu rady a zkušenosti. V těžkých životních chvílích byla velmi vítaná jeho podpora, pomoc a zastání. I v dospělosti mu přirozená přítomnost otce, jeho autorita, rady a popovídání si velmi schází a neexistuje za něj náhrada.

27. Požadoval proto náhradu újmy ve smyslu § 2959 občanského zákoníku. Současně odkázal na § 2914 občanského zákoníku, dle něhož ten, kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Odkázal též na rozhodovací praxi Ústavního soudu (např. ve věcech sp. zn. II. ÚS 517/99 a Pl. ÚS 16/04), dle které občanský zákoník dává podmínky pro uplatnění finanční satisfakce za újmu spočívající v zásahu do osobnostních práv v důsledku smrti blízké osoby. S ohledem na tyto skutečnosti je žalobce přesvědčen, že v důsledku uvedené dopravní nehody došlo k citelnému zásahu do jeho rodinného života a soukromí, tedy do jeho absolutních osobnostních práv, a uplatnil proto nárok na nemateriální újmu jako součást škody, která mu byla způsobena. Výši nároku odůvodnil s přihlédnutím k dosavadní judikatuře.

28. V souladu s § 178 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o služebním poměru bylo podáním žádosti zahájeno řízení ve věcech služebního poměru ve věci nároku na náhradu nemajetkové a majetkové újmy, které měly být žalobci způsobeny v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou.

29. Dopisem ze dne 2. 11. 2016 ekonomický ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje žalobci odpověděl tak, že odpovědnost Policie České republiky za škodu je komplexně upravena zákonem o služebním poměru a v § 106 tohoto zákona je taxativní výčet náhrad poskytovaných po úmrtí příslušníka. Vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil podmínky pro přiznání nároku dle § 108 a 109, zákona o služebním poměru, nebyla mu poskytnuta žádná plnění.

30. Žalobou ze dne 26. 11. 2018, vedenou u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 88/2019, se žalobce společně se svou matkou a sestrou domáhal po České republice – Krajském ředitelství policie Královéhradeckého kraje náhrady nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění, pro sebe požadoval plnění ve výši 571 967 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7. 11. 2016 do zaplacení. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2019, č. j. 18 C 88/2019-107, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019, č. j. 19 Co 418/2019-148, bylo toto řízení zastaveno s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Policii České republiky – Krajskému ředitelství policie Královéhradeckého kraje. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 12. 2019.

31. Přípisem náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje pro ekonomiku ze dne 7. 1. 2020 byl žalobce informován o možnosti seznámit se se správním spisem před vydáním rozhodnutí. Toho využil zástupce žalobce dne 30. 1. 2020, nahlédl do správního spisu a seznámil se s jeho obsahem. Současně uvedl, že žalobce na náhradu nemajetkové újmy v současné době požaduje částku ve výši 571 967 Kč, jak je specifikováno v žalobě ze dne 26. 11. 2018, která vychází ze znaleckého posudku znalce doc. MUDr. J. H., CSc. ze dne 22. 9. 2017. Dne 27. 2. 2020 se zástupce žalobce při nahlédnutí do spisu před vydáním rozhodnutí opětovně seznámil s obsahem správního spisu, žádné námitky nevznesl, doplnění spisového materiálu nenavrhl.

32. Dne 3. 3. 2020 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí č. j. KRPH-54086-36/ČJ-2019- 500VO, kterým bylo zastaveno řízení ve věci žádosti žalobce o náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 571 967 Kč. Stejným rozhodnutím bylo zastaveno řízení ve věci žádosti žalobce o nemajetkovou újmu ve výši 1 428 033 Kč, neboť žalobce vzal svou žádost zpět.

33. K odvolání žalobce bylo dne 10. 6. 2020 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozhodnutím žalovaného, č. j. KRPJH-54086-52/ČJ-2019-0500KR, potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. V odůvodnění žalovaný mj. uvedl, že odškodnění nároků pozůstalých vzniklých v důsledku smrtelného služebního úrazu příslušníka Policie České republiky je komplexně upraveno zákonem o služebním poměru, a to v § 106 a následujících. Zde jsou rovněž stanoveny podmínky nutné pro poskytnutí odškodnění. Žalobce podle správních orgánů nesplnil podmínky pro odškodnění, proto mu nemohlo být přiznáno odškodnění. Dále žalovaný uvedl, že v českém právním řádu je upravena nemajetková újma pro nároky z občanskoprávních vztahů v občanském zákoníku, pro nároky vyplývající z pracovněprávních vztahů v zákoníku práce a pro nároky vyplývající ze služebního poměru v zákoně o služebním poměru. Je pravdou, že právní úprava v jednotlivých předpisech je odlišná, i zákoník práce hovoří při odškodňování přímo o nemajetkové újmě (na rozdíl od zákona o služebním poměru), je však nutné uvést, že celý zákon o služebním poměru je koncipován s ohledem na typ vztahů, které upravuje (mezi příslušníkem bezpečnostního sboru a bezpečnostním sborem), zcela odlišně, když na jedné straně příslušníkům ukládá výraznější povinnosti v rámci služebního poměru, které na straně druhé vyvažuje výhodami (jako je např. nárok na ozdravný pobyt, delší dovolená, výsluhové nároky). Uvedl, že žalobce žádal náhradu nemajetkové újmy dle ustanovení § 2956 a násl. občanského zákoníku (zejména dle § 2959), a to podle znaleckého posudku doc. MUDr. J. H., CSc., který nemajetkovou újmu vyhodnotil jako náhradu za ztížení společenského uplatnění. V této souvislosti zdůraznil, že právní úprava náhrady za ublížení na zdraví je v českém právním řádu vázána na přímé jednání škůdce (nebo osob, za které škůdce odpovídá), kterým bylo zasaženo do osobní integrity poškozeného – musí tedy jít o přímou příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a poškozením zdraví poškozeného. Tato příčinná souvislost v případě pozůstalých chybí, z tohoto důvodu český právní řád nepřipouští odškodnění pozůstalých stanovením bolestného a ztížení společenského uplatnění tak, jak je to upraveno v případě přímých poškozených negativní událostí (jedná se o nepřímou – sekundární příčinnou souvislost). Závěrem uvedl, že řízení o žádosti žalobce bylo nutné zastavit z důvodu zjevné nepřípustnosti této žádosti, neboť nemajetková újma v částce 250 277 Kč mu již byla rozhodnutím služebního funkcionáře přiznána pravomocným rozhodnutím (služební funkcionář by tak o výši nemajetkové újmy rozhodoval dvakrát v téže věci) a nad již přiznanou částku nelze ze zákona nemajetkovou újmu přiznat. S ohledem na platnou právní úpravu nemajetkové újmy v českém právním řádu pak nelze požadavek žalobce přiznat ani jako bolestné a ztížení společenského uplatnění. B. Právní závěry 34. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

35. Podle § 2959 občanského zákoníku: „Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ 36. Podle § 106 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: „Zemře-li příslušník následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání, mají pozůstalí po příslušníkovi nárok na a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých, d) jednorázové odškodnění pozůstalých, e) náhradu věcné škody.“ 37. Podle odst. 107 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: „Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada nákladů spojených s pohřbem se poskytne osobě, která tyto náklady vynaložila. Od přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zvláštního právního předpisu.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení: „Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem obsahuje výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, jednu třetinu obvyklých výdajů na smuteční ošacení člena rodiny, cestovní výlohy, výdaje na úpravu hrobu a na zřízení pomníku nebo desky; výdaje na zřízení pomníku nebo desky se hradí až do výše 20 000 Kč.“ 38. Podle odst. 108 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: „Náhrada nákladů na výživu pozůstalých se poskytuje členům rodiny, kterým byl příslušník povinen poskytovat výživu, a to po dobu, po kterou by tuto povinnost měl, nejdéle do 65 let jeho věku. Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného služebního příjmu příslušníka. Výše náhrady činí 50 % průměrného služebního příjmu, jestliže měl povinnost vyživovat 1 osobu, a 80 %, jestliže měl povinnost vyživovat více osob. Náhrada nákladů na výživu pozůstalých se poskytuje členům rodiny jen v případě, že není uhrazena vdovským (vdoveckým) a sirotčím důchodem poskytovaným z téhož důvodu.“ 39. Podle odst. 109 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve znění k 29. 12. 2014: „Jednorázové odškodnění pozůstalých se poskytne pozůstalému manželovi příslušníka a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši 200 000 Kč, a každému rodiči příslušníka, jestliže s ním žil v domácnosti, ve výši 100 000 Kč.“ 40. Podle odst. 2 téhož ustanovení: „Jednorázové odškodnění pozůstalých se každoročně zvyšuje poměrně k navýšení průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok.“ 41. Pro posouzení žaloby je rozhodné, zda právní úprava obsažená v § 98 až § 111 zákona o služebním poměru je komplexní úpravou náhrady škody, resp. odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímě souvislosti s ním nebo pro výkon služby. Pokud ano, uplatní se pro odškodnění pozůstalých tato úprava a nikoliv úprava obsažená v občanském zákoníku.

42. Soud vycházel především z toho, že zákon o služebním poměru podle § 1 odst. 1 upravuje právní poměry fyzických osob, které vykonávají službu, jejich odměňování, řízení ve věcech služebního poměru a organizační věci služby. Bezpečnostním sborem se přitom rozumí též Policie České republiky. Podle § 2 odst. 1 zákona o služebním poměru ve věcech služebního poměru příslušníků v zásadě jedná a rozhoduje jménem státu ředitel bezpečnostního sboru.

43. K jednání a rozhodnutí o nároku pozůstalých na náhradu nemajetkové újmy – odškodnění duševních útrap pozůstalých – vzniklé v důsledku úmrtí příslušníka bezpečnostního sboru při výkonu služby je v souladu s usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2019, č. j. 18 C 88/2019-107, příslušný správní orgán. Zde je s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, č. j. 6 As 29/2003-97, rovněž uvedeno, že věci vyplývající ze služebního poměru příslušníků Policie České republiky nejsou věcmi pracovními, ani je nelze pro jejich povahu považovat za věci soukromoprávní. Služební poměr je charakterizován jako institut veřejného práva, a je považován za právní poměr státně zaměstnanecký.

44. Závěry Okresního soudu v Hradci Králové potvrdil i Krajský soud v Hradci Králové v usnesení ze dne 26. 11. 2019, č. j. 19 Co 418/2019-148. Zdůraznil pak, že „zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů obsahuje komplexní úpravu odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou jeho příslušníkovi, a to včetně nároků pozůstalých osob (srov. § 106 a násl. zákona č. 361/2003 Sb.).“ Významné je, že krajský soud v uvedeném usnesení vyšel z výkladu dané problematiky podaného v usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, č. j. Konf 11/2018-16 ze dne 15. 1. 2019, uveřejněného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod publ. č. 3874/2019. Zde je v odst. 28 mj. uvedeno: „Zákon o služebním poměru obsahuje v § 98 a násl. komplexní úpravu náhrady škody způsobené ozbrojeným sborem jeho příslušníku, a to včetně škody vzniklé porušením právní povinnosti při výkonu služby a v přímé souvislosti s ním (§ 98 odst. 1 zákona o služebním poměru), tj. též při rozhodování v řízení o služebním poměru.“ Odstavec 31 téhož usnesení pak uvádí: „Zvláštní senát si je vědom i takového výkladu zákona o služebním poměru, podle kterého nároky poškozených příslušníků ozbrojených sborů nemusí být v důsledku absence právního základu v zákoně o služebním poměru odškodněny, avšak bude již na posouzení příslušných služebních funkcionářů, případně následně správních soudů, zda skutečně specifika služebního poměru umožňují některá práva příslušníků ozbrojeného sboru omezit.“ 45. Opomenout nelze ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1261/2020, který zamítl dovolání žalobce, jeho matky a sestry proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019, č. j. 19 Co 418/2019-148. Nejvyšší soud uvedl, že zákon o služebním poměru obsahuje v „části sedmé, Hlavě III pod marginální rubrikou „Odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu“ komplexní úpravu odpovědnosti za újmu. Ustanovení § 100 cit. zákona potom upravuje odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu způsobenou příslušníkovi (pozůstalým příslušníka) služebním úrazem (poškozením zdraví nebo smrtí příslušníka úrazem při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním anebo pro výkon služby – srov. § 90 odst. 1 cit. zákona); druhy náhrad, které je bezpečnostní sbor povinen poskytnout pozůstalým příslušníka v případě, že příslušník v důsledku služebního úrazu zemře, stanoví ustanovení § 106 až 110 cit. zákona.“ Usnesení bylo vydáno až po obou rozhodnutích správních orgánů v této věci a po jejich napadení správní žalobou. Potvrdilo přitom správnost postupu a závěrů jak Okresního soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové v občanskoprávním řízení (viz výše), tak i správních orgánů v této věci.

46. Z výše uvedeného plyne závěr, že správní orgány postupovaly správně, pokud nároky žalobce ve správním řízení posuzovaly podle příslušných ustanovení zákona o služebním poměru, nikoliv podle občanského zákoníku.

47. Lze souhlasit s argumentem žalobce, že v určitých případech může dojít k dělení poškozených do dvou kategorií - příbuzných osob usmrcených při dopravní nehodě policejního vozu a příbuzných osob usmrcených při dopravní nehodě tzv. civilního vozidla. Toto však podle zdejšího soudu přirozeně odpovídá právě charakteru komplexní úpravy zákona o služebním poměru. Není přitom ale automatické, že pozůstalí po příslušníkovi bezpečnostního sboru jsou vždy v horším postavení, konkrétní porovnání výše finančního odškodnění se totiž bude lišit případ od případu. Je ale nutné přihlédnout ke specifiku zákona o služebním poměru, který povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru vyvažuje některými výhodami, např. nárokem na ozdravný pobyt, delší dovolenou, výsluhovými nároky, atd., jak uvedl žalovaný ve svém vyjádření. Uvedené odpovídá i na argument žalobce, který poukázal na to, že podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dne 26. 11. 2019, č. j. 19 Co 418/2019-148, správní orgány, případně soudy při posuzování důvodnosti žalobou uplatněných nároků nemohou vystačit s jednoduchou úvahou, že nárok žalobce je neopodstatněný, protože je zákon o služebním poměru neupravuje.

48. Žalobce rovněž namítl, že s definitivním stanoviskem žalovaného, že jeho útrapy nemají být odškodněny, byl konfrontován až 11. 6. 2020. K tomu soud ze spisového materiálu zjistil, že žádost žalobce o přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy a nároku na náhradu majetkové újmy ke správnímu orgánu byla podána dne 7. 10. 2016. Dne 2. 11. 2016 mu přitom bylo ekonomickým ředitelem Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje sděleno, že v souladu s platnou právní úpravou mu není možné poskytnout plnění dle § 108 a 109 zákona o služebním poměru, jelikož nesplnil zákonné podmínky.

49. Žalobce také argumentoval, že je zákonnou povinností provozovatelů motorových vozidel mít pro případ způsobení škody provozem na pozemních komunikacích svá vozidla řádně pojištěna tzv. povinným ručením a případné plnění jím uplatňovaného titulu by tedy vynakládala pojišťovna. K tomu soud uvádí, že není na zdejším soudu, aby posuzoval, zda žalovaný měl vozidlo povinným ručením pojištěno, či nikoliv. Navíc otázka, zda vozidlo je pojištěno, a určení konkrétní výše odškodnění podle platné právní úpravy obsažené v zákoně o služebním poměru jsou dvě odlišné otázky a sjednané povinné ručení nemá vliv na konečnou výši přiznané částky podle zákona o služebním poměru. Pokud se žalobce domnívá, že má nárok na plnění ze strany pojišťovny, musí se obrátit na ni. Ze správního spisu soud zjistil, jak ostatně uvedl již žalovaný, že žalovaný informoval právního zástupce žalobce o možnosti uplatnit nároky přímo u České podnikatelské pojišťovny, a. s. s uvedením údajů o pojistné smlouvě, leč žalobce se na pojišťovnu neobrátil a trval na projednání věci v občanskoprávním řízení u okresního soudu.

50. Závěrem soud uvádí, že správní orgány rozhodovaly o nároku žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění, neboť žalobce žádal odškodnění podle znaleckého posudku doc. MUDr. J. H., CSc., který nemajetkovou újmu vyhodnotil jako náhradu za ztížení společenského uplatnění. I kdyby ale nárok žalobce byl posouzen jako žádost o náhradu nemajetkové újmy, stále platí, že jednorázové odškodnění bylo žalobci přiznáno v souladu se zákonem o služebním poměru, který obsahuje komplexní úpravu odškodnění pozůstalých po příslušníkovi bezpečnostních sborů zemřelém následkem služebního úrazu. Soud tedy uzavírá, že správní orgány vyhodnotily žádost žalobce správně, pokud jím uplatňovaný nárok podle občanského zákoníku neuznaly a postupovaly podle právní úpravy obsažené v zákoně o služebním poměru. V.Náklady řízení 51. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána (výrok II. tohoto rozsudku).