č. j. 43 A 92/2019- 51

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci navrhovatele: B. V., bytem X, zastoupená advokátem JUDr. Ivanem Roubalem, sídlem U Nikolajky 833/5, Praha 5, proti odpůrci: město Říčany, sídlem Masarykovo náměstí 40, Říčany, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 2 územního plánu Říčan vydaného dne 12. 9. 2018 usnesením zastupitelstva odpůrce č. 18-07-034, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – změna č. 2 územního plánu Říčan vydané dne 12. 9. 2018 usnesením Zastupitelstva města Říčany č. 18-07-034 se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší ve vztahu k rozvojovým plochám ŘZ-06, ŘZ-07, ŘZ-08 a ŘZ-09 v textové části v bodu 18 v základních podmínkách pro zahájení III. etapy, které zní: „kolaudací II. etapy intenzifikace ČOV na cca 27 000 EO,“ „kolaudací Pražského okruhu (SOKP 511),“ „kolaudací nového napojení komunikace II/101 na 511 SOKP přímo na MUK Říčany,“ „kolaudací komunikace Tehovská spojka: Vojkov – Všechromy,“ a v textové části v Příloze č. 1 - Tabulka etapizace v místní infrastrukturní podmínce, která zní: „vybudování komunikace Srnčí – Kolovratská“.

II. Opatření obecné povahy – změna č. 2 územního plánu Říčan vydané dne 12. 9. 2018 usnesením Zastupitelstva města Říčany č. 18-07-034 se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší ve vztahu k rozvojové ploše ŘT-22 v textové části v Příloze č. 1 – Tabulka etapizace v místních infrastrukturních podmínkách, které zní: „vybudování komunikací dle ÚP, zvláště pak rozšíření komunikace Verdunská, dobudovat oddílné odvádění dešťových vod pro celou lokalitu“.

III. Ve zbytku se návrh zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Navrhovatel se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení opatření obecné povahy označeného v záhlaví (dále též jen „napadené OOP“).

2. Navrhovatel je vlastníkem podílu o velikosti 7/12 na pozemcích p. č. X a X (dále též „pozemky I“) a pozemků p. č. X, X, X, X, X, X, X, X (dále též „pozemky II“) v katastrálním území Ř. u Prahy. Tvrdí, že napadeným OOP bylo zasaženo do jeho vlastnického práva a práva svobodně podnikat, neboť stanovením podmínek tzv. etapizace byla omezena či fakticky znemožněna realizace zamýšlených projektů na uvedených pozemcích, snížila se hodnota pozemků a navrhovatel marně vynaložil finanční prostředky v souvislosti s přípravou projektů. Uvádí, že dlouhodobě v součinnosti s ostatními spoluvlastníky, vlastníky sousedních pozemků a odpůrcem připravoval záměr výstavby obytného souboru „N. V.“ (projekt I) na pozemcích I. Konkrétní podoba projektu I byla upravována dle požadavků a připomínek odpůrce či Městského úřadu Ř. (dále jen „městský úřad“). Byla zpracována územní studie, která byla shledána souladnou s územně plánovací dokumentací a vložena do evidence územně plánovací dokumentace tak, aby mohla sloužit jako podklad pro zpracování regulačního plánu pro danou lokalitu. Navrhovatel nebyl v průběhu přípravy projektu I upozorněn na to, že odpůrce zamýšlí podmínit výstavbu na pozemcích I dalšími podmínkami nad rámec podmínek diskutovaných v rámci zpracovávání územní studie. Změnou č. 2 byly pozemky I jako součást rozvojových ploch ŘZ-06, ŘZ-07, ŘZ- 08 a ŘZ-09 (dále též „rozvojové plochy I“) zařazeny do III. etapy tzv. etapizace a možnost výstavby byla podmíněna splněním tzv. základních a místních podmínek. Ačkoliv způsob funkčního využití zůstal formálně nezměněn, možnost pokračovat v krocích směřujících k realizaci projektu I je v důsledku stanovených podmínek fakticky znemožněna na dobu v řádu deseti či více let. Splnění některých podmínek navíc nemůže ani odpůrce ovlivnit. Dle názoru navrhovatele tak došlo fakticky ke změně způsobu funkčního využití pozemků I. Pokud by nebylo napadené OOP vydáno, navrhovatel mohl legitimně očekávat, že projekt I bude moci být realizován. Dále uvádí, že od roku 2015 v souladu s územním plánem připravuje projekt výstavby stomatologické ordinace s několika bytovými jednotkami na pozemcích II (projekt II). Pozemky II jsou jako rozvojové plochy ŘT-22 a ŘT-24 zařazeny do I. a II. etapy tzv. etapizace. Jelikož splnění některých podmínek je ze strany navrhovatele zcela neovlivnitelné a jejich naplnění je výhradně v kompetenci odpůrce, bylo napadeným OOP odpůrci umožněno po libovolně dlouhou dobu fakticky blokovat realizaci projektu II. Nebýt napadeného OOP, mohl navrhovatel též ve vztahu k projektu II legitimně očekávat, že ho bude možné realizovat. Pro plochu ŘT-24 bylo již vydáno pravomocné rozhodnutí o umístění stavby.

3. Navrhovatel předně namítá, že napadené OOP nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, neboť se zásadně odchyluje od zadání schváleného zastupitelstvem odpůrce dne 8. 6. 2016, respektive je podstatným způsobem překračuje. Výklad, který by umožnil takto rozvolněný vztah mezi zadáním a územním plánem, by popíral smysl ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“).

4. Navrhovatel považuje napadené OOP za nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění v části rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení souladu s cíli a úkoly územního plánování. Namítá, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách je zcela obecné a postrádá relevantní argumentaci opřenou o konkrétní data a podklady. Domnívá se, že v napadeném OOP chybí též řádné vyhodnocení souladu s cíli a úkoly územního plánování ve smyslu § 53 odst. 4 písm. b) a § 53 odst. 5 písm. a) stavebního zákona, neboť článek 3 odůvodnění napadeného OOP je pouze parafrází § 18 stavebního zákona. K tomu poukazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, a ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010-185.

5. Navrhovatel namítá, že napadené OOP představuje radikální zásah do stability poměrů v území a práv dotčených osob, aniž bylo přesvědčivě odůvodněno a doloženo, že by od schválení územního plánu v roce 2014 došlo k zásadním změnám v území, které nebylo možné zohlednit. Navrhovatel má za to, že hlavním cílem etapizace není stanovení racionálního časového a funkčního rámce budoucí plánované výstavby tak, jak předpokládá Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185, ale snaha fakticky redukovat tvrzenou nadměrnost rozvojových ploch s co nejnižšími náklady a riziky. Zahájení III. etapy výstavby, do níž jsou zařazeny pozemky I, je podmíněno splněním podmínek, u nichž napadené OOP předpokládá časový horizont cca 10 až 20 let. Tato doba (pokud vůbec k naplnění podmínek dojde) přesahuje obvyklou délku platnosti územního plánu, jakož i trvání politické reprezentace, která napadené OOP prosadila. Pokud odpůrce chtěl redukovat údajně nadměrné rozvojové plochy, měl použít právní cesty k tomu určené a nezneužívat instrument tzv. etapizace.

6. Navrhovatel dále namítá nepřiměřenost, nerozumnost a neurčitost jednotlivých podmínek.

7. Navrhovatel považuje za nepřiměřenou zejména podmínku kolaudace Pražského okruhu (SOKP 511) a nového napojení komunikace II/101 na 511 SOKP na MÚK Ř. ve vztahu k pozemkům I. Domnívá se, že nesplňují požadavek spravedlivé rovnováhy mezi soukromými zájmy a zájmem veřejným. Poukazuje na to, že jejich splnění nemůže odpůrce ani navrhovatel ovlivnit, neboť jde o dopravní stavby, jejichž investorem je stát prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic ČR. Dosud nedošlo ani k výkupu potřebných pozemků. Odpůrce splnění těchto podmínek v přiměřeném časovém horizontu ostatně nepředpokládá. V napadeném OOP není přitom přesvědčivě odůvodněno, na základě jakých konkrétních dat bylo jejich splnění vyhodnoceno jako určující pro zahájení výstavby na předmětných rozvojových plochách.

8. Ve vztahu k pozemkům II navrhovatel považuje za nepřiměřené všechny základní podmínky pro II. etapu výstavby [kolaudaci I. etapy intenzifikace ČOV Ř. na cca 20 600 EO; kolaudaci Základní školy na Komenského náměstí; navýšení počtu míst v městských mateřských školách v Ř. o 150 míst oproti roku 2018 (včetně MŠ V.) a zprovoznění městské úpravny podzemní vody v P.] a místní infrastrukturní podmínku pro plochu ŘT-22 spočívající ve vybudování komunikací podle ÚP, zejména rozšíření komunikace Verdunská. Dle navrhovatele jsou stanovené podmínky zcela neadekvátní vzhledem k charakteru a rozsahu projektu II a míře zatížení veřejné infrastruktury v důsledku jeho realizace. Nezbytnost jejich naplnění není v napadeném OOP relevantně zdůvodněna. Poukazuje na to, že jde o investiční akce, jejichž investorem je odpůrce, a je tak výhradně na jeho rozhodnutí, zda k jejich naplnění přikročí, k čemuž přistupují omezené finanční možnosti odpůrce nezbytné pro realizaci těchto investičních akcí. K podmínce rozšíření komunikace Verdunská navrhovatel uvádí, že její šířka je i při zohlednění realizace projektu II dostačující pro řádné zajištění obvyklého provozu. Její stav nevykazuje problémy při zajištění dopravní obslužnosti dané lokality. Odpůrci bylo přitom známo, že s ohledem na majetkoprávní vztahy v dané lokalitě není zajištění této podmínky za současné situace reálné. Uvedená podmínka je tak ve vztahu k navrhovateli šikanozní.

9. Dále navrhovatel brojí proti podmínkám, které dle jeho názoru nejsou racionální a relevantní ve vztahu k dotčeným pozemkům. Ve vztahu k pozemkům I nesouhlasí s podmínkou kolaudace nové základní školy v k. ú. P. u Ř., neboť s ohledem na princip spádovosti a vzdálenost této místní části od rozvojových ploch, v nichž se tyto pozemky nachází (cca 3 km), ji nepovažuje za relevantní pro zahájení výstavby na těchto rozvojových plochách. Podmínka navýšení počtu míst v městských mateřských školách v Ř. o 400 míst (bez zápočtu MŠ V.) oproti roku 2018 dle navrhovatele pomíjí skutečnost, že podle územní studie je na předmětných rozvojových plochách plánována výstavba mateřské školy, která pokryje navýšení počtu dětí předškolního věku v důsledku výstavby plánované na těchto plochách. Relevanci k těmto rozvojovým plochám dle navrhovatele postrádá též podmínka kolaudace komunikace Tehovská spojka: Vojkov- Všechromy dopravně obsluhující opačnou část města.

10. Ve vztahu k pozemkům II navrhovatel nepovažuje za racionální podmínku kolaudace I. etapy intenzifikace ČOV Ř., neboť stavby v rámci projektu II mají být napojeny na samostatné jímky. Nesouhlasí s podmínkou oddílného odvádění dešťových vod pro celou lokalitu, neboť stávající způsob řešení odvádění dešťových vod v dané lokalitě je i při zohlednění výstavby na pozemcích II dle navrhovatele a projektantů podílejících se na projektu výstavby zcela funkční a kapacitně postačující. Namítá, že odpůrce nezbytnost naplnění této podmínky neodůvodnil. Navrhovatel brojí též proti podmínce uzavření plánovací či jiné obdobné smlouvy ve vztahu k ploše ŘT-24, neboť pro ni bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí. V rámci územního řízení bylo konstatováno, že uzavření plánovací smlouvy není nezbytné. Navrhovatel má za to, že požadavek na uzavření plánovací smlouvy není v souladu s § 66 odst. 2 stavebního zákona.

11. Navrhovatel též namítá, že z napadeného OOP ani z podkladové dokumentace není zřejmý účel podmínky vybudování komunikace Srnčí – Kolovratská a nového bezbariérového a bezpečného průchodu pro pěší přes silnici 101 stanovené pro rozvojové plochy I.

12. Jasné vymezení pak dle navrhovatele postrádají podmínky spočívající v zajištění dostatečného množství pitné vody (např. realizace nového napojení na štolový přivaděč z v. n. Želivka) a výstavbě protihlukových opatření stanovené pro rozvojové plochy I. Ve vztahu k pozemkům II namítá, že nejsou dostatečně jasně vymezeny podmínky oddílného odvádění dešťových vod pro celou lokalitu a vybudování komunikací dle ÚP, zvláště pak rozšíření komunikace Verdunská. Neurčitý způsob formulace podmínek dle navrhovatele poskytuje odpůrci takřka neomezenou možnost blokovat zahájení výstavby bez možnosti navrhovatele tento stav ovlivnit.

13. Navrhovatel dále namítá nejednoznačné stanovení kritérií pro zařazení rozvojových ploch do jednotlivých etap. Rozvojové plochy I nejsou dle navrhovatele okrajovými plochami. Bylo tak pouze na subjektivním hodnocení odpůrce, zda je bude klasifikovat jako velké rozvojové plochy zařazené do III. etapy, nebo jako menší rozvojové plochy zařazené do II. etapy. Napadené OOP jasný parametr k jejich rozlišení neobsahuje. Dle navrhovatele též není zřejmé, proč byla plocha ŘT-22 zařazena do II. etapy jako menší rozvojová plocha, ačkoli jde o proluku v zastavěném území/zahradu. Pozemky II jsou umístěny v zastavěném území s kapacitně dostačující dopravní a technickou infrastrukturou a projekt, který na nich hodlá navrhovatel realizovat, by měl zcela nepodstatný dopad z hlediska nároků na infrastrukturu. Začlenění do etapizace dle navrhovatele postrádá racionální odůvodnění a je výrazem voluntarismu odpůrce.

14. Navrhovatel poukazuje na to, že uplatnil proti návrhu napadeného OOP námitky ohledně jednotlivých podmínek, avšak odpůrce je náležitým způsobem nevypořádal.

15. Navrhovatel uvádí, že územní plán obvykle stanoví pravidla pro využití území s perspektivou deseti až patnácti let. Podmínky pro realizaci záměrů by měly být nastaveny tak, aby jejich splnění bylo reálně zajistitelné nejpozději v horizontu předpokládané „životnosti“ územního plánu. V opačném případě jde o faktickou změnu způsobu využití území. Navrhovatel se domnívá, že k tomuto cíli stanovení nerealistických podmínek pro zahájení jednotlivých etap výstavby ve skutečnosti směřuje. Požadavek na zajištění robustní infrastruktury potlačuje legitimní zájem navrhovatele na využití dotčených pozemků způsobem stanoveným územním plánem v souladu s jejím legitimním očekáváním vyvolaným předchozí aktivní spoluprací s odpůrcem ohledně způsobu a podmínek realizace projektů na pozemcích I a II. Dle navrhovatele napadené OOP nesplňuje nároky vymezené v rozsudku NSS ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011-42. Napadené OOP je ve vztahu k navrhovateli diskontinuitním krokem popírajícím průběh a výsledky dosavadních jednání ohledně využití předmětných rozvojových ploch nerespektujícím princip proporcionality. Navrhovatel uvádí, že nebrojí proti etapizaci jako takové, ale proti její konkrétní podobě, kterou považuje za excesivní a nepřiměřenou. V důsledku nastavených podmínek je vystaven nejistotě, zda a kdy bude moci dotčené pozemky využít v souladu s účelem stanoveným územním plánem, aniž by tento stav byl časově limitován. Napadené OOP neposkytuje relevantní informaci ani o přibližném časovém horizontu možného splnění podmínek. Splnění některých podmínek je přitom zcela nezávislé na vůli či finančních možnostech odpůrce. Navrhovatel se domnívá, že některé podmínky jsou nesplnitelné a byly stanoveny s cílem znemožnit výstavbu na dotčených pozemcích.

16. Odpůrce s návrhem nesouhlasí. Poukazuje na to, že navrhovatel tvrdí dotčení na svých právech pouze ve vztahu k dotčeným pozemkům zařazeným v rozvojových plochách ŘZ-06 až ŘZ-08 a ŘT-22 a ŘT-24. Navrhuje proto, aby byl návrh v rozsahu, v němž se navrhovatel domáhá zrušení napadeného OOP jako celku ve vztahu k ostatním plochám odmítnut jako podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Ve zbývajícím rozsahu považuje odpůrce návrh za nedůvodný a navrhuje jeho zamítnutí.

17. K přípravě projektů odpůrce poznamenává, že územní studie nebyla zhotovena z podnětu navrhovatele, ale jiného vlastníka pozemků. Územní plán navíc výstavbu územní studií nepodmiňoval. Dosavadní územně plánovací dokumentace umožňovala výstavbu na dotčených pozemcích za podmínek, proti nimž navrhovatel nebrojil. Nelze klást k tíži odpůrce, že navrhovatel do vydání napadeného OOP potřebná rozhodnutí či opatření pro realizaci výstavby nezískal. Korekce přístupu k výstavbě nemohla být překvapivá. Již v roce 2016 se konalo k této problematice místní referendum. K záměru výstavby na pozemcích II bylo sice původně vydáno kladné závazné stanovisko orgánu územního plánování, nicméně ještě před účinností napadeného OOP bylo po podrobnějším rozboru zrušeno z moci úřední a nahrazeno novým negativním stanoviskem z důvodu nesouladu s územním plánem. Nesouhlasí proto s navrhovatelem, že by záměr na pozemcích II mohl být realizován.

18. Odpůrce uvádí, že napadené OOP navazuje na schválené zadání, podle něhož měly být prověřeny zastavitelné plochy a případně navržena etapizace výstavby. Námitky navrhovatele byly dle odpůrce adekvátním způsobem vypořádány. K tomu poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013. sp. zn. III. ÚS 1669/11. Zdůrazňuje, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách je součástí odůvodnění napadeného OOP, které se opírá o veřejný zájem na udržitelném rozvoji a zajištění vhodných podmínek pro život občanů. Nedostatečná kapacita veřejné infrastruktury je obecně známou skutečností, ať jde o likvidaci odpadních vod, přetíženost komunikací či počet míst ve školách a školkách zřizovaných odpůrcem. Z rozhodnutí o námitkách lze dle odpůrce v kontextu celého odůvodnění seznat, proč jim nebylo vyhověno. Podrobnost odůvodnění ve vztahu k cílům a úkolům územního plánování se odvíjí od uplatněných námitek a připomínek. V případě změny územního plánu, jíž se nemění účelové určení ploch, jsou požadavky na podrobnost odůvodnění z povahy věci odlišné oproti přijímání nového územního plánu. Dle odpůrce musí být dán prostor pro reakci na postupně získávané a ověřované poznatky. Územní plán vzniká i několik let a může se v některých ohledech ukázat nedlouho po vydání jako ne zcela vyhovující. K tomu došlo v daném případě. Ukázalo se, že územní plán vydaný v roce 2014 z hlediska množství rozvojových zastavitelných ploch nevyhovoval požadavkům na zachování kvality každodenního života ve městě a zajištění adekvátní veřejné infrastruktury. Schválení napadeného OOP podléhalo standardnímu procesu rozhodování v orgánech odpůrce, jejichž členové byli do funkcí zvoleni s jasně formulovaným programem zklidnění stavebního rozvoje. Využití rozvojových ploch, které obecně lze považovat za žádoucí, bylo nutné podmínit dostatečnou infrastrukturou a přiměřeností dopadů na občany. Odpůrce se domnívá, že zvolená cesta etapizace je v souladu s náhledem Nejvyššího správního soudu na etapizaci předestřeným v navrhovatelem citovaném rozsudku č. j. 1 Ao 1/2009-185, v němž Nejvyšší správní soud označil etapizaci za důležitý územně plánovací nástroj umožňující eliminovat či zmírnit negativní dopady na stávající i nové obyvatele. Za tímto účelem byla etapizace jako mírnější varianta regulace oproti vypuštění ploch pro výstavbu využita.

19. Odpůrce dále uvádí, že cílem etapizace je rozložení výstavby v koordinaci se zajištěním dostatečné veřejné infrastruktury. Územní plán byl pořizován v letech 2008 až 2014 a vycházel z předchozího územního plánu z roku 1998 a zadání z roku 2009. Z dnešního pohledu (po hospodářské krizi, zpřísnění podmínek pro zábory ZPF a obtížnější realizaci veřejné infrastruktury) lze považovat podíl rozvojových ploch za nadměrný. Důvodem etapizace byla nedostačující technická a dopravní infrastruktura, zejména nedostatečná kapacita ČOV a zdrojů pitné vody, kritický je i stav kapacity školských a předškolních zařízení a dopravních staveb. Infrastrukturní limity samy začaly přinášet limity výstavby. Situace vedla i k úvahám Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí, o možném vydání stavební uzávěry pro celé město. Došlo také ke zpomalení přípravných prací zásadních staveb dopravní infrastruktury, např. okruhu SOKP úsek 511. Město alespoň částečně řešilo dopravní situaci omezením tranzitní dopravy.

20. Podmínky etapizace dle odpůrce vychází z nutnosti spravovat území jako celek a nevnímat jednotlivé lokality jako izolované prvky. Dokončení určité komunikace, která se nenachází přímo v dané lokalitě, ale zajistí svedení dopravy z významné části města, je zásadním prvkem pro realizaci projektů k bydlení, s nimiž je z povahy věci spojen nárůst dopravní zátěže, a pro zajištění funkčního vnitřního dopravního systému. Ulice Verdunská má potenciál významné spojky mezi ulicemi Olivova a Bezručova, které jsou hlavními tahy městem. Obdobně to platí i pro mateřské a základní školy. Odpůrce musí zajistit dostatečnou kapacitu pro celé území města. Otevření nové školy uvolní kapacity ve školách stávajících, které jsou přetížené. Nesouhlasí proto s navrhovatelem, že podmínky týkající se kolaudace základní školy v k. ú. P., navýšení kapacity mateřských škol či kolaudace tzv. Tehovské spojky nejsou racionální či relevantní ve vztahu k předmětným rozvojovým plochám. Vybudování spojovací komunikace Srnčí – Kolovratská umožní rozložení dopravní zátěže do více směrů a omezí vytváření dopravních „špuntů“ v uzlových křižovatkách. Realizace průchodu pro pěší přes silnici 101 je podstatná pro zajištění bezpečnosti chodců směřujících do centra města a zpět, jejichž počet s novou výstavbou vzroste. Dle názoru odpůrce nelze považovat za nepřiměřené podmínky spočívající v realizaci podstatných projektů dopravní infrastruktury (Pražský okruh, propojení komunikací), které jsou součástí priorit státu, hlavního města Prahy a Středočeského kraje a mají oporu v Politice územního rozvoje a Zásadách územního rozvoje hlavního města Prahy a Středočeského kraje. Nedostatečný postup výstavby či její přípravy na straně státu či vyšších územních samosprávných celků nemůže mít negativní dopad na odpůrce a jeho obyvatele. Odpůrce považuje za nedůvodnou též námitku týkající se požadavku na dostatečné zásobování pitnou vodou. Jde o základní předpoklad pro výstavbu, což napadené OOP pouze potvrzuje při zohlednění dopadů posledních suchých let na vydatnost vodních zdrojů, která je v současnosti problematická. Oddílné odvádění dešťových vod je významným faktorem v souvislosti s provozem ČOV i z pohledu hospodaření s vodou v území. Podmínka uzavření plánovací či obdobné smlouvy je oprávněná, neboť umožňuje upravit vztahy mezi městem a stavebníkem při budování potřebné infrastruktury, bude-li záměr klást nároky na její zkapacitnění. Odpůrce považuje kritéria rozčlenění ploch do jednotlivých etap za jednoznačná. Větší a menší rozvojová plocha je dle odpůrce dobře odlišitelná dle kapacity a předpokládatelného počtu bytových jednotek. Lokalita, kde se nachází dotčené pozemky, dosud není intenzivně využita. Výstavba, která zde má být realizována dle územní studie, je určena pro bydlení více než 360 osob ve 25 rodinných domech a 24 domech bytových. Nepochybně nejde o menší rozvojovou plochu, a nelze tedy mít pochybnost o správnosti jejího zařazení do III. etapy. Z právní úpravy neplyne, že by územní plán mohl být podkladem jen pro projekty realizovatelné v časovém horizontu 10 až 15 let. Povede-li etapizace jako zákonem předvídaný územně plánovací nástroj po jistou dobu k zachování stávajícího faktického způsobu využití pozemků, nezasahuje tím do vlastnického práva navrhovatele. Podmínky etapizace vychází z politiky a zásad územního rozvoje a zohledňují požadavky na zajištění správy místních záležitostí. Etapizace může mít různé podoby a nemusí stanovit přesný časový horizont pro zahájení etapy pozdější. Tak je tomu i v typickém případě, kdy je zahájení další etapy výstavby vázáno na zastavění soukromých pozemků v první etapě. Ani v takovém případě nemůže obec ovlivnit, kdy se vlastníci pozemků v první etapě rozhodnou pro realizaci výstavby a bude možné zahájit druhou etapu.

21. Při jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

22. Účastníci odkázali na přednesy učiněné při jednání soudu dne 6. 2. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. 43 A 78/2019, v níž jsou řešeny obsahově shodné námitky jiného vlastníka pozemků zastoupeného týmž zástupcem ve vztahu k ploše ŘZ-06 až ŘZ-09.

23. Zástupce navrhovatele ve věci sp. zn. 43 A 78/2019 zdůraznil, že posouzení proporcionality je možné jen ve vztahu k sledovanému cíli. Sledovaný cíl však není v napadeném OOP jasně definován. Za sledovaný cíl nelze považovat popis předmětu změny č. 2 v čl. 10 odůvodnění, neboť jde jen o prostředky k dosažení cíle. Napadené OOP je proto obtížně přezkoumatelné. Test proporcionality popsaný v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, je třeba vztáhnout jak na napadené OOP jako celek, tak i na jednotlivé podmínky, a posuzovat, zda napadené OOP a jednotlivé podmínky umožňují dosáhnout sledovaný cíl, zda napadené OOP a sledovaný cíl spolu logicky souvisí, zda napadené OOP omezuje své adresáty co nejméně a zda je omezení úměrné sledovanému cíli. Není-li sledovaný cíl jasně definován, je obtížné testovat proporcionalitu. Ačkoli územní plán musí reagovat na změny společenské situace a změny v území, měl by poskytovat relativní jistotu dotčeným osobám. Napadené OOP, které zásadním způsobem zasahuje do zájmů vlastníků pozemků, bylo přijato pouze čtyři roky po vydání územního plánu, který vrcholný představitel obce označil za přísný, s vysokou mírou regulace, nastavující přesná pravidla. Od roku 2014 nedošlo k zásadním změnám v území, které by takto radikální změnu odůvodnily. Byl-li takový důvod dán, měl být jasně vysvětlen. Dle statistických dat ministerstva vnitra nedošlo k razantnímu nárůstu počtu obyvatel města, neboť ke dni 1. 1. 2014 byl počet obyvatel 14 011 a ke dni 1. 1. 2017 celkem 14 739. Jde tedy o nárůst o cca 1,5 % ročně, což neodůvodňuje změnu regulace. Upozornil také, že ačkoli námitce týkající se podmínky zvýšení kapacity ČOV bylo v rozhodnutí o námitkách vyhověno, nepromítlo se to do textové části napadeného OOP. Vyjádřil nesouhlas také s formulací některých podmínek. Poukázal na to, že některé podmínky vyžadují kolaudaci infrastrukturních staveb, ačkoli je zřejmé, že některé stavby se ani několik let po dokončení kolaudace nedočkají. Tím se odsouvá naplnění podmínek a možnost výstavby, ačkoli jejich faktické naplnění nastane daleko dříve.

24. Ve vztahu k plochám ŘT-22 a ŘT-24 navrhovatel zdůraznil, že nebyl dodržen princip proporcionality vzhledem k rozsahu a charakteru budoucí zástavby – stomatologických ordinací a několika služebních bytů. Poukázal na to, že jde o plochy v intravilánu v zastavěném území. Navrhovatel se domnívá, že navýšení požadavků na infrastrukturu nemá bezprostřední souvislost s lokalitou a případné zatížení spojené s výstavbou není adekvátní míře regulace. Etapizaci považuje za neproporcionální, neboť zařazení plochy ŘT-22 do II. etapy není dáno tím, že by měla větší nároky na infrastrukturu, ale tím, že odpůrce pro ni stanovil shodnou regulaci jako pro jiné větší rozvojové plochy. Poukázal na to, že některé podmínky jsou velmi vágní, zejména požadavek na vybudování komunikací a oddílného odvádění dešťových vod. Podmínka týkající se ulice Verdunské postrádá dle navrhovatele relevanci k ploše ŘT-22, neboť tato plocha bude dopravně obsluhována primárně prostřednictvím ulice Olivova. Ačkoli rozšíření komunikace prospěje dopravě ve městě, není zde jasný vztah s výstavbou. Má za to, že stanovení této podmínky překračuje účel a funkci územního plánu a jde o nepřípustný nátlak na navrhovatele jako vlastníka pozemků. Pro případ, že by soud neshledal důvody pro zrušení celého napadeného OOP, žádal zrušení základních a místních podmínek ve vztahu k plochám, v nichž se nachází jeho pozemky.

25. Odpůrce ve věci sp. zn. 43 A 78/2019 zdůraznil, že cílem změny bylo připravit podmínky pro udržitelný rozvoj města a tento cíl změnou prostupuje. Pokud jde o dopravní infrastrukturu, je dle odpůrce třeba rozlišovat mezi velkými dopravními stavbami a jinými komunikacemi. Disproporce mezi zprovozněním a kolaudací je dána u velkých staveb, které provádí Ředitelství silnic a dálnic ČR. Místní komunikace jsou kolaudovány nedlouho po dostavění a prodleva u nich nevzniká. Dle zkušeností odpůrce lze i u silnic I. či II. třídy kolaudace zvládnout v rámci týdnů. Jako příklad zmínil rekonstrukci mostního objektu na ulici Černokostelecká. Z pohledu odpůrce šlo o terminologickou záležitost. Z judikatury ve věci Pražského okruhu plyne, že ve zkušebním provozu nelze pokračovat do nekonečna. Nelze tak vyloučit, že by mohl být zkušební provoz ukončen, a sledovaný cíl by tudíž nebyl naplněn. K dopravnímu zatížení území doplnil, že lokalita N. V. se nachází v blízkosti křížení dvou klíčových komunikací, silnice II/101 a Černokostelecké ulice, které do místa přivádí ze dvou směrů více než 20 000 automobilů denně. Ze studií zatížení křížení těchto komunikací vyplývá, že po výstavbě Pražského okruhu zde bude docházet ke kolizním situacím, a zásadní význam má proto realizace přeložky silnice II/107 (Tehovské spojky). To dle odpůrce dokládá studie, kterou nechal zpracovat Středočeský kraj. Z ní vyplývá pozitivní vliv Tehovské spojky na snížení dopravní zátěže na silnici I/2 při existenci Pražského okruhu stavby 511. Byť jde o dvouproudou komunikaci II. třídy, z kritické spojnice dvou komunikací může odvést 10 000 až 20 000 automobilů. Druhou klíčovou stavbou je realizace napojení silnice II/101 do blízkosti Pražského okruhu. Dále doplnil, že pro celou oblast N. V. neexistuje v současnosti optimální napojení, a proto byla stanovena místní infrastrukturní podmínka dalšího napojení lokality N. V. a existujících rodinných domů na komunikaci Kolovratskou, která bude navíc napojena na Pražský okruh, tak, aby se oblast zprůjezdnila a měla paralelní výjezd. Tato komunikace je důležitá pro celou oblast. Nyní je lokalita napojena pouze na dvou místech na silnici II/101, přičemž jedno napojení je na kruhový objezd, který je ve špičkách kapacitně nedostatečný, druhé do nepřehledné zatáčky, kde do zavedení úsekového měření docházelo k nehodám. V případě problému na silici II/101 se není možné do oblasti dostat. Nová komunikace je prospěšná pro celou oblast i budoucí výstavbu z hlediska bezpečnosti a dopravní prostupnosti. Ke stavu přípravy této komunikace uvedl, že v místě je nedostavěná věznice z konce 80. let, která byla převedena na Ředitelství silnic a dálnic ČR a Policii ČR a měla by zde vzniknout centrála policie Středočeského kraje a obslužná infrastruktura pro výstavbu Pražského okruhu. Tento projekt včetně komunikace je v prioritách vlády. Realizaci komunikace lze tak očekávat ve střednědobém horizontu. Bez propojení by došlo ke zkomplikování dopravní situace na kapacitně nedostatečné komunikaci II/101.

26. K nedostatečné kapacitě pitné vody odpůrce poukázal na stanovisko provozovatele vodovodních řadů, které dokládá, že její kapacita je vyčerpána. Uvedl, že je povinen zajistit odpovídající kapacity školských zařízení. V územním plánu je vymezena adekvátní plocha občanské vybavenosti pro umístění základní školy v katastrálním území P., nyní je realizována škola na Komenského náměstí. Vycházel z demografické studie, kterou si nechal vypracovat. Na každých 5 000 nových obyvatel by měla vzniknout jedna nová základní škola o cca 500 žácích. Se školou je počítáno i pro potřeby dalších lokalit zařazených do III. etapy (např. lokalita N. P., v níž se předpokládá vznik stovky rodinných domů, či lokalita V., kde se počítá i s bytovými domy). Lokalita N. V. patří k velkým projektům, které mohou skokově ovlivnit počet obyvatel. V letech 2014 až 2016 se začaly dokončovat projekty, pro které bylo vydáno rozhodnutí před rokem 2010, což má zásadní dopady na nárůst obyvatel. V jednom školském obvodu bylo nezbytné zrekonstruovat budovu mimo objekt základní školy, která nyní pracuje na dvou místech, což je organizačně složité. Pokud jde o počet obyvatel, liší se metodika ministerstva vnitra a Českého statistického úřadu. Dle odpůrce má město nyní již 16,5 tisíce obyvatel. Statistky ministerstva jsou neúplné, neboť zohledňují pouze osoby s trvalým pobytem. Napadené OOP stanovilo jasný klíč pro zařazení ploch do etap. Rozvojové plochy ŘZ-06 až ŘZ-09 představují velké území. Ještě za účinnosti předchozího územního plánu byla nařízena pro toto území stavební uzávěra s ohledem na nezbytnost přípravy regulačního plánu. Tato podmínka je dlouhodobá, přesto nebyla naplněna. Podmínky považuje za odpovídající dané lokalitě. Je třeba uvažovat s množstvím obyvatel, které může přibýt, pokud bude výstavba realizována v možnostech, které poskytuje územní plán. Územní studie předpokládá, že se do rodinných domů nastěhuje cca 75 obyvatel a do bytových domů 288 obyvatel, z hlediska územního plánu ale může dojít k postupnému navýšení záměrů tak, že by v rodinných domech mohlo bydlet přes 200 obyvatel a v bytových domech přes 1 000 obyvatel. Rodinné domy mohou mít až 3 jednotky. Zkušenost odpůrce je taková, že plochy jsou investory využívány na maximum. Upozornil, že odpůrce, který je jedním z vlastníků pozemků v lokalitě N. V., vyjádřil s územní studií nesouhlas.

27. Dále ve vztahu k plochám ŘT-22 a ŘT-24 zdůraznil, že byly zařazeny do různých etap. Pro plochu ŘT-24 bylo vydáno územní rozhodnutí, a byla tedy zařazena do I. etapy. Zařazení plochy ŘT-22 do II. etapy je odůvodněno výstavbou, která zde má, respektive může být realizována, a tím, že jde o jednu z vícera ploch, které byly též zařazeny do II. etapy, neboť nelze diskriminovat plochy v obdobné situaci. V ploše ŘT-22 se předpokládá vznik dvou domů. Územní řízení nebylo zahájeno, neboť nebylo vydáno kladné stanovisko odboru územního plánování. Nebylo zřejmé, kolik bytů má v domech vzniknout a jaký záměr zde má být v konečném důsledku realizován. Ačkoli dva bytové domy by z hlediska infrastruktury samy o sobě neznamenaly zásadní zatížení, je třeba lokalitu posuzovat jako celek. Nezařazení plochy do etapizace by znamenalo nekorektní přístup k jiným lokalitám, například ploše ŘT-18, kde je projekt několika bytových domů v pokročilé fázi rozpracovanosti (v ploše ŘT-19 bylo vydáno územní rozhodnutí). Jde o komplexní řešení. Plocha ŘT-22 a zátěž spojená s výstavbou na ní dle odpůrce odůvodňuje stanovení podmínek i sama o sobě. K podmínce oddílného odvádění dešťových vod odpůrce doplnil, že podmínka byla stanovena u větších lokalit, kde se předpokládá výstavba bytových domů. Uvažovalo se zde s vybudováním komplexnějšího řešení pro celou lokalitu. Tato podmínka se od podmínky oddělení dešťových vod liší v rozsahu potřebných opatření – oddělení dešťových vod lze splnit jednoduchým řešením, které nepotřebuje koordinaci s jinými vlastníky, např. vsakem na pozemku. Pro území v okolí ulice Olivova si lze představit společné technické řešení pro celou lokalitu pod ulicí 5. května. To vyžaduje koordinaci mezi vlastníky a obcí. Připustil, že plocha ŘT-22 je na okraji této lokality a investor by mohl předložit i jiný způsob řešení, např. řešení s využitím zelené střechy. Dále uvedl, že město má připraven projekt rozšíření ulice Verdunské, která spojuje dvě lokality. S ohledem na zájem řidičů o její využívání chce odpůrce zajistit, aby byla obousměrně průjezdná. Odpůrce je vlastníkem jen části pozemků. Část pozemků při vjezdu z ulice Olivova vlastní navrhovatel. Odpůrce se domnívá, že výstavba je nejlepší okamžik pro rekonstrukci. Odpůrce jedná též s vlastníky na druhé straně ulice. Komunikaci Verdunskou považuje odpůrce za nezbytnou pro danou oblast. Byly vzneseny podněty i ze strany veřejnosti. Olivova ulice se dále napojuje na ulici Černokosteleckou až za Olivovou dětskou léčebnou. Ulice Verdunská je využívanou komunikací – využívají ji řidiči směřující k nemocnici nebo do obchodní zóny na ulici Č. nebo pro děti do 3. Základní školy U Ř. lesa, slouží též pro část panelového sídliště. Má vztah k ploše ŘT-22, neboť ji budou využívat i lékaři, klienti či obyvatelé domů, které zde mají vzniknout, a lze očekávat nárůst dopravy. Připouští nicméně, že hlavní těžiště dopravy bude tvořit okolí Verdunské ulice. Poukázal na to, že ulice je propojena s plochou ŘT-22 vlastnickým vztahem, některé pozemky pod touto ulicí jsou ve vlastnictví navrhovatele. Odpůrce uvedl, že jde o veřejně prospěšnou stavbu a stanovení místní podmínky je z hlediska dopadů mírnější oproti možnému vyvlastnění. Legitimace navrhovatele a splnění procesních podmínek 28. Krajský soud v Praze se nejprve zabýval přípustností návrhu. Podle § 101 s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem zkrácen na svých právech.

29. Navrhovatel svoji legitimaci k podání návrhu dovozuje z vlastnictví nemovitých věcí nacházejících se v obci ŘX, které soud ověřil z katastru nemovitostí (listy vlastnictví č. 2992 a 2113). Navrhovatel tvrdil a prokázal, že pozemky, jichž je spoluvlastníkem či vlastníkem, byly napadeným OOP dotčeny, neboť jsou součástí rozvojových ploch ŘZ-06 až ŘZ-08 (pozemky p. č. X a X), které byly zařazeny do III. etapy výstavby, rozvojové plochy ŘT-22 zařazené do II. etapy výstavby (pozemky p. č. X, X, X a X) a plochy ŘT-24 (pozemky p. č. X a X) zařazené do I. etapy výstavby. Zahájení I. etapy výstavby v ploše ŘT-24 sice není vázáno na splnění žádných základních podmínek ani místních infrastrukturních podmínek, jsou však pro ni v příloze č. 1 - Tabulka etapizace nově stanoveny tzv. další závazné podmínky, proti nimž navrhovatel brojí. Zahájení II. a III. etapy výstavby bylo nově podmíněno splněním základních podmínek stanovených v bodu 18 odst. 2 textové části napadeného OOP. Současně byly ve výroku napadeného OOP pro uvedené rozvojové plochy stanoveny místní infrastrukturní podmínky a další závazné podmínky konkretizované v příloze č. 1 „Tabulka etapizace“. Podle bodu 18 odst. 3 napadeného OOP „[m]ístní infrastrukturní podmínky jsou závazné při posuzování nároků stavebních záměrů na veřejnou infrastrukturu a musejí být splněny před povolením stavby objektu“. Splnění základních a místních podmínek tedy bude předmětem posuzování stavebního záměru na dotčených pozemcích v rámci přijímání regulačního plánu, územního rozhodnutí/souhlasu a stavebního řízení, resp. při vydávání podmiňujících správních aktů. Navrhovatel je proto v důsledku vydání napadeného OOP omezen ve výkonu vlastnického práva, přičemž s ohledem na tvrzenou povahu a rozsah zamýšlené výstavby nelze vyloučit ani tvrzené omezení svobody podnikání. Navrhovatel je tedy k podání návrhu v posuzované věci aktivně procesně legitimován. Ačkoli navrhovatel odvíjí dotčení na právech pouze z vlastnictví uvedených pozemků, nelze návrh na zrušení napadeného OOP jako celku považovat za návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, a to ani v části týkající se zbylého území odpůrce. Otázku oddělitelnosti jednotlivých částí napadeného OOP je třeba posoudit v návaznosti na návrhové body v rámci věcného projednání.

30. Návrh na zrušení napadeného OOP byl podán včas (ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy napadené OOP nabylo účinnosti – srov. § 101b odst. 1 s. ř. s.) a obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti (§ 37 odst. 2 a 3 a § 101b odst. 2 s. ř. s.). Jde tedy o návrh věcně projednatelný. Skutková zjištění 31. Z předchozí územně plánovací dokumentace plyne, že podle územního plánu sídelního útvaru Ř. z roku 1998 byla na pozemcích p. č. X a X a na pozemcích p. č. X, X, X, X, X, X a X vymezena plocha VV – veřejného vybavení univerzálního pro školství, zdravotnictví, sociální péči a kulturu. Pro souvislé volné (dosud nezastavěné) plochy větší než 4 000 m2 určené k zástavbě se vyžadovalo zpracování podrobnějšího stupně územně plánovací dokumentace – územního plánu zóny nebo regulačního plánu (§ 3 vyhlášky města Ř. č. 8/98). Změna č. 1 územního plánu z roku 1998 vydaná dne 9. 1. 2003 se uvedených pozemků nedotkla. Změnou č. 2 územního plánu z roku 1998 z 20. 10. 2006 bylo funkční určení VV na uvedených pozemcích změněno na funkci všeobecně obytnou (OV).

32. Z územního plánu z roku 2014, který nabyl účinnosti dne 14. 6. 2014, soud zjistil, že pozemek p. č. X byl zařazen v návrhové ploše s funkčním využitím BI – bydlení v rodinných domech – městské a příměstské jako součást zastavitelné rozvojové plochy ŘZ-06. Pozemek p. č. X byl součástí návrhové plochy smíšené obytné městské (SM) jako součást zastavitelných rozvojových ploch ŘZ-07 a ŘZ-08. Na jeho části byla navržena místní zklidněná komunikace, která byla vymezena jako veřejně prospěšná stavba dopravní infrastruktury WD 52 – spojovací komunikace mezi ulicemi Arbesova a Březinova. Pozemky p. č. X a X byly zařazeny v návrhové ploše BI a tvoří rozvojovou plochu ŘT-24, na jejíž východní hranici je pozemek p. č. X. Pozemky p. č. X, X, X byly zařazeny v návrhové ploše SM a tvoří plochu ŘT-22, při jejíž jižní hranici je pozemek p. č. X a při východní hranici část pozemku p. č. X. Na pozemcích X, X a X byla vymezena veřejně prospěšná stavba pro dopravní infrastrukturu WD 87 – Rozšíření a rekonstrukce ulic Verdunská a Olivova.

33. Podmínky pro využití ploch BI byly stanoveny takto: Hlavní využití: Bydlení v rodinných domech s možným částečným nebytovým využitím; ve vstupním podlaží možnost umístění nerušících služeb a obchodních jednotek bez rušivých vlivů na okolí s denním provozem, jejichž rozsah nepřevýší rozsah podlahových ploch pro bydlení v rámci objektu; v případě skupiny objektů pod společným oplocením není povinný podíl bytové funkce v jednom z objektů. Z hlavního využití byla vyloučena řadová zástavba a zástavba trojdomy. Jako přípustné využití byly uvedeny veřejně přístupné sportovní plochy jako doplňkové k hlavnímu využití, stávající stavby pro rekreaci v lokalitách, kde probíhá konverze z rekreace na bydlení v rodinných domech, a dále dopravní a technická infrastruktura, doprovodné stavby, veřejná zeleň, pěší cesty a cyklostezky a sportovní vybavení. Maximální celkový rozsah přípustného využití byl stanoven do 25 % rozsahu hlavního využití (mimo dopravní a technickou infrastrukturu). Dvojdomy bylo umožněno umísťovat pouze v lokalitách vyžadujících zpracování regulačního plánu. Maximální zastavěná plocha pozemku činila 25 % z výměry pozemku s tím, že plocha pro jednotlivou stavbu nesmí přesáhnout 250 m2, u jednopodlažních objektů 350 m2. Byla stanovena maximální výška staveb na 9 m a minimální procento zeleně v rozsahu 55 %. Pro lokalitu ŘZ-06 bylo stanoveno, že v rámci územního řízení je nutné prokázat splnění hygienických limitů hluku z železnice dle nařízení vlády. Podmínky pro využití plochy SM byly stanoveny takto: Hlavní využití: Pozemky bytových domů a domů pro obslužnou sféru (obchod, služby, administrativa, občanské vybavení) s důrazem na minimalizaci konfliktů s bydlením včetně neúměrného zatěžování dopravní obslužností; podíl podlahových ploch bytů v rámci funkční plochy byl stanoven na maximálně 70 % s výjimkou případného jiného podílu u stávajících staveb. Jako přípustné využití bylo označeno bydlení v rodinných domech s částečným nebytovým využitím; dopravní a technická infrastruktura, veřejná zeleň, doprovodné stavby, pěší cesty a cyklostezky, sportovní vybavení a stavby a zařízení občanského vybavení. Zastavěná plocha pozemku byla v zastavitelných plochách omezena na maximálně 30 % ze zastavitelné plochy pozemku, zastavěná plocha jednoho objektu nesmí přesáhnout 350 m2, maximální výška staveb může být maximálně 10,5 metrů (resp. 12 metrů v případě podzemní garáže) a maximální podíl zeleně musí činit alespoň 30 %. V lokalitě N. V. je na hranách hlavního veřejného prostranství přípustná výška zástavby na úrovni do 14 m. V plochách BI a SM byly stanoveny podmínky pro parkování, a to u rodinných domů vždy dvě parkovací stání na vlastním pozemku, u bytů do 60 m2 jedno parkovací stání, u bytů nad 60 m2 dvě parkovací stání a v plochách, u nichž byl stanoven požadavek na zpracování regulačního plánu nebo územní studie, jedno místo pro návštěvníky na dva rodinné domy, respektive na tři byty (kapitola 6.2, s. 46-47 a 57 územního plánu z roku 2014).

34. Plochy ŘZ-06 až ŘZ-09 tvoří lokalitu N. V. vymezenou ulicemi Březinova, Říčanská, Arbesova a železniční tratí, v níž je podmínkou pro rozhodování o změnách využití pořízení a vydání regulačního plánu na žádost. Orientační výměra plochy ŘZ-06 činí 14 020 m2, plochy ŘZ-07 14 203 m2, plochy ŘZ-08 6 541 m2 a plochy ŘZ-09 20 843 m2 (kapitola 3.2, s. 13 územního plánu z roku 2014). Zpracování územní studie se pro tyto plochy nevyžadovalo. Zadání regulačního plánu pro lokalitu N. V. (kapitola 11.2, zadání č. 3, s. 85 až 87 územního plánu z roku 2014) mj. stanovilo, že při umísťování obytných staveb bude v regulačním plánu prokázáno splnění limitů hluku ze železniční a silniční dopravy dle nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Řešení dopravní infrastruktury bude zahrnovat veřejné automobilové komunikace, chodníky, zásady vjezdu na pozemky. Stanoví se kapacity ploch a zařízení pro dopravu v klidu. Nově navrhovaná veřejná prostranství s místní komunikací budou rozdělena do tří kategorií specifikovaných v zadání. Minimálně jedno veřejné prostranství s komunikací (zakreslené) bude typu I a bude zahrnovat cyklostezku. Řešení technické infrastruktury bude zahrnovat návrh vodovodních a kanalizačních řadů, řešení a likvidace a odvádění dešťových vod a návrh veřejného osvětlení; veškerá výstavba bude podmíněna výstavbou ČOV II R.. Podle potřeby bude požadován návrh plánovací smlouvy (případně několika plánovacích smluv) a dohoda o parcelaci, případně v opodstatněných případech souhlasy vlastníků dotčených pozemků.

35. Orientační výměra plochy ŘT-22 činí 2 539 m2 (s. 14 územního plánu z roku 2014).

36. Pro uvedené rozvojové plochy nebyly v kapitole 4.1.2 územního plánu z roku 2014 stanoveny specifické požadavky pro dopravní infrastrukturu. V rámci pěší dopravy bylo v kapitole 4.1.4.1 uvedeno, že návrh preferuje rozvoj pěších komunikací mj. v trase Masarykovo nám. – Mlýnský rybník – lokalita N. V.. V územním plánu byly vymezeny jako veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury mj. R1 koridor silničního okruhu kolem Prahy (WD 15), spojení ulic pod Vysokou a Jelení (WD 53), silnice podél bývalého areálu věznice – J a S (WD 54 a 55) v místech mezi Dančí a Kolovratskou a Jelení a Kolovratskou, koridor silnice II/107 úsek Všechromy – I/2 (WD 83) a rozšíření a rekonstrukce ulic Verdunská a Olivova (WD 87).

37. Změnou č. 1 územního plánu z roku 2014 účinnou od 6. 1. 2017 byla změněna kapitola 4.2.1.2 (odvodnění): V části Koncepce bylo doplněno, že zkapacitnění vodárenské soustavy – prodlužování vodovodních řadů – bude prováděno v souladu s dostatečnou kapacitou ČOV. Je plánováno postupné zkapacitnění stávající ČOV Ř. s horním limitem kapacity max. 27 000 EO. Bude postupováno v souladu s platným Plánem oblasti povodí Dolní Vltavy. Je možná etapizace rozšíření ČOV po funkčních celcích. Etapizace rozšíření ČOV a jednotlivých zastavitelných ploch bude projednána v rámci příští změny územního plánu – nejpozději do roku 2018. Jímky lze povolovat pouze v případě výstavby jednotlivých rodinných domů a chat. Toto povolení bude podmíněno povinností připojit daný objekt na kanalizační síť nejpozději do 12 měsíců po vzniku technické možnosti připojení, tj. po kolaudaci zkapacitnění ČOV a potřebného kanalizačního řadu. Zřizování jímek na vyvážení je v ostatních případech nepřípustné. Povolovat jímky lze pouze po časově omezenou dobu, nejpozději do roku 2019. Výjimku tvoří lokality, které z technických důvodů nemohou být na kanalizaci napojeny – zejména lokality mimo dosah kanalizační sítě. Při povolování nových staveb s dopadem na likvidaci odpadních vod nutno doložit zajištění dostatečné kapacity pro likvidaci odpadních vod. Bez doložení kapacity napojení na ČOV nebo jiného zajištění likvidace odpadních vod nesmí být povolena nová stavba. Nově bylo v této kapitole v části Návrhy opatření vzhledem ke stávající situaci v části Ř. stanoveno, že centrálním bodem systému je ČOV Ř. s tím, že se navrhuje její postupné zkapacitnění až na max. 27 000 EO. V kapitole 6.2 textové části územního plánu byly upraveny podmínky využití plochy BI: Bylo vypuštěno spojení „ve vstupním podlaží“, vyloučení řadové zástavby a zástavby trojdomy bylo přesunuto do nepřípustného využití a odstavec stanovící maximální celkový rozsah přípustného využití byl nahrazen podmínkou, že přípustné využití nesmí v rámci posuzované rozvojové plochy převyšovat využití hlavní. Podmínky parkování byly nově stanoveny tak, že každý rodinný dům má minimálně dvě parkovací stání na vlastním pozemku, počet požadovaných míst je dán součtem dle bytů: do 60 m2 jedno stání, nad 60 m2 dvě stání. Obdobně byly upraveny též podmínky parkování v ploše SM. Pro regulační plány byl doplněn požadavek doložení souhlasů vlastníků potřebné infrastruktury, zejména výslovné prohlášení o zajištění dostatečné kapacity pro likvidaci odpadních vod s tím, že bez těchto souhlasů nelze regulační plán vydat. V zadání regulačního plánu N. V. byla podmínka spočívající ve výstavbě ČOV II R. nahrazena tím, že veškerá výstavba v řešeném území je podmíněna realizací intenzifikace stávající ČOV.

38. Dne 19. 8. 2015 rozhodlo zastupitelstvo odpůrce o pořízení změny č. 2 územního plánu. Veřejnou vyhláškou ze dne 7. 4. 2016 Městský úřad Ř. (dále jen „pořizovatel“) oznámil zahájení projednávání návrhu zadání změny č. 2 (návrh zadání z dubna 2016). Návrh zadání byl schválen zastupitelstvem odpůrce v upraveném znění dne 8. 6. 2016. V návrhu zadání z června 2016 byly obsaženy požadavky plynoucí z politiky územního rozvoje, mimo jiné vytvářet podmínky pro zlepšování dostupnosti území rozšiřováním a zkvalitňováním dopravní infrastruktury s ohledem na potřeby veřejné dopravy, zejména uvnitř rozvojových oblastí a rozvojových os, přičemž možnosti nové výstavby je třeba dostatečnou veřejnou infrastrukturou přímo podmínit, vytvářet podmínky pro zvyšování bezpečnosti a plynulosti dopravy, ochrany a bezpečnosti obyvatelstva a zlepšování jeho ochrany před hlukem a emisemi, pro zajištění kvality života obyvatel zohledňovat nároky dalšího vývoje území a požadovat jeho řešení ve všech potřebných dlouhodobých souvislostech, včetně nároků na veřejnou infrastrukturu. V rámci požadavků na rozvoj území obce byl stanoven požadavek prověřit zastavitelné plochy a případně navrhnout etapizaci výstavby v závislosti na kapacitních možnostech likvidace odpadních vod (ČOV Ř.), popř. redukci zastavitelných ploch z důvodu nedostatečné kapacity ČOV. V rámci požadavků na koncepci veřejné infrastruktury bylo dále stanoveno, že bude prověřena potřeba nových komunikací dle nároků na intenzitu dopravy, potřeba či úprava stávajících odstavných a parkovacích ploch, opatření minimalizující negativní vlivy dopravy na novou a stávající obytnou zástavbu, zásobování pitnou vodou a dostatečná kapacita ostatních technických sítí.

39. Pořizovatel zpracoval návrh změny č. 2 územního plánu Ř. pro společné jednání a oznámil veřejnou vyhláškou ze dne 17. 10. 2017 zahájení projednávání návrhu změny č.

2. Veřejná vyhláška byla vyvěšena na úřední desce pořizovatele od 18. 10. 2017 do 5. 12. 2017. V návrhu byla plocha ŘT-24 zařazena do I. etapy, ŘT-22 do II. etapy, ŘZ-06 do I. a III. etapy a plochy ŘZ- 07 až ŘZ-09 do III. etapy. Společné jednání se konalo dne 2. 11. 2017. Veřejné projednání změny č. 2 bylo oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne 15. 3. 2018. Veřejné projednání se uskutečnilo dne 16. 4. 2018.

40. Navrhovatel uplatnil proti návrhu změny územního plánu dne 23. 4. 2018 námitky. Jako vlastník pozemků p. č. X, X, X, X, X, X, X, X (námitky vedené pod č. X) nesouhlasil se začleněním rozvojových ploch ŘT-22 a ŘT-24 do etapizace, požadoval vypuštění základních a místních podmínek a ponechání stávajícího stavu. Namítal, že podmínky jsou nekonkrétní, neovlivnitelné, nedůvodné, nepodložené a neproporcionální. Za nedůvodnou a nadbytečnou považoval podmínku rozšíření komunikace Verdunské s tím, že její kapacita je dostačující a rozšíření, na které odpůrce zpracoval projektové řešení, se ukázalo nereálné s ohledem na majetkové vztahy. Za nedůvodný považoval také požadavek na oddílné odvádění dešťových vod, neboť sávající odvádění odpadních vod považuje za funkční. Uzavření plánovací smlouvy lokalita nevyžaduje, navíc se její uzavření předpokládá v opačné situaci, než předvídá zákon (v situaci, kdy vlastníkem je jiný subjekt než obec). Namítal, že by mělo být zohledněno, že v ploše ŘT-24 bylo již vydáno územní rozhodnutí. Uvedl, že v ploše ŘT-22 hodlá vybudovat zubní ordinace pouze s několika služebními byty. Namítal také, že zařazení do etapizace je netransparentní a nebyl respektován princip přednostního zastavění proluk; etapizace by se neměla týkat území v husté zástavbě. Brojil proti podmínkám zahájení II. etapy, za bezdůvodnou považoval kolaudaci I. etapy intenzifikace ČOV s ohledem na možnost napojení na jímku, požadavek kolaudace základní školy, zvýšení míst v mateřských školách a zprovoznění úpravny vody v P.. Brojil také proti požadavku kolaudace parkoviště mezi železniční stanicí a centrem, neboť dle navrhovatele nesouvisí s daným územím. Namítal, že podmínky jsou neurčité, není jasný termín jejich splnění, odpůrce může od záměrů ustoupit, nebyla prokázána přiměřenost požadavků a vysvětleno začlenění do etap.

41. Jako vlastník pozemků p. č. X a X (námitky vedené pod č. X) navrhovatel namítal, že byla zpracována územní studie pro lokalitu N. V. a tento záměr byl s odpůrcem konzultován. Zařazení do III. etapy s podmínkou intenzifikace ČOV na 27 000 EO je v rozporu se smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 6. 3. 2017. Namítal také nerozumnost požadavku navýšení počtu míst v mateřských školách, neboť v lokalitě se počítá s mateřskou školou pro 66 dětí. Nesouhlasil s požadavky na dobudování komunikací (Pražský okruh, Tehovská spojka), které považoval za přemrštěné. Namítal, že podmínka zřízení komunikace Srnčí – Kolovratská je nejasná, lokalita, v níž záměr předpokládá 433 parkovacích míst, je dobře napojena na dopravní infrastrukturu. Poukázal na to, že některé podmínky nemůže ovlivnit navrhovatel ani odpůrce.

42. Dne 24. 4. 2018 uplatnil navrhovatel jako vlastník pozemků p. č. X a X námitky (vedené pod č. X), které byly obsahově shodné s námitkami M. P., vlastníka jiných pozemků v plochách ŘZ-06 až ŘZ-09, v nichž žádal vypuštění etapizace ve vztahu k těmto rozvojovým plochám s obdobnou argumentací jako v projednávaném návrhu. Znovu poukázal na zpracovanou územní studii a rozpor se smlouvou o zřízení věcného břemene, v níž se odpůrce zavázal připojit po plánované realizaci navýšení stávající kapacity ČOV jako první v pořadí na kanalizaci lokalitu N. V. ve výši 350 EO. Namítal nesoulad návrhu se schváleným návrhem zadání a absenci zásadních změn, které nebylo možné předvídat při přijetí územního plánu. Namítal zjevnou nepřiměřenost požadavku kolaudace Pražského okruhu (SOKP 511) a nového napojení komunikace II/101 na 511 SOKP, nedostatek racionálního odůvodnění podmínky kolaudace Tehovské spojky, základní školy v P. a navýšení počtu míst v mateřských školách, nedostatečné vymezení podmínek spočívajících v zajištění dostatečného množství pitné vody a výstavby protihlukových opatření a nedostatek odůvodnění účelu a nezbytnosti podmínek spočívajících ve vybudování komunikace Srnčí – Kolovratská a nového bezbariérového průchod pro pěší přes silnici II/101.

43. Dne 12. 9. 2018 zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 18-07-034 rozhodlo o vydání změny č. 2 územního plánu. Vydání změny č. 2 územního plánu bylo oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne 12. 10. 2018.

44. Bodem 18 došlo k vložení nové kapitoly 12 do územního plánu – Stanovení pořadí změn v území. Pořadí změn v území – etapizace byla stanovena v Příloze č. 1: Tabulka etapizace. Rozdělení rozvojových zastavitelných ploch bylo provedeno tak, aby do I. etapy byly zařazeny proluky, zahrady a rekonstrukce v zastavěném území, do II. etapy menší rozvojové plochy a do III. etapy velké a okrajové plochy. Plocha ŘT-24 byla zařazena do I. etapy, ŘT-22 do II. etapy a plochy ŘZ-06 až ŘZ-09 do III. etapy výstavby. Pro všechny stavby ve všech etapách bylo stanoveno, že nové objekty budou mít nulové nároky na odvod dešťových vod do jednotné kanalizace (odvod dešťové vody musí řešit: zasakovací objekty, retenční nádrže, zelené střechy a fasády, dešťová kanalizace apod.). Pro zahájení I. etapy nebyly stanoveny žádné základní podmínky. Zahájení II. etapy bylo podmíněno těmito základními podmínkami (platnými současně): Kolaudací I. etapy intenzifikace ČOV Ř. na cca 20 600 EO (neplatí pro městské části Voděrádky a Jažlovice, v těchto částech se stanovuje povinnost doložení dostatečné kapacity pro likvidaci odpadních vod v místních ČOV); kolaudací Základní školy na Komenského náměstí (neplatí pro plochy výroby a skladování); navýšením počtu míst v městských MŠ v Ř. o 150 míst oproti roku 2018 včetně MŠ V. (neplatí pro plochy výroby a skladování) a zprovozněním městské úpravny podzemní vody v P.. Zahájení III. etapy bylo podmíněno těmito základními podmínkami (platnými současně): Kolaudací II. etapy intenzifikace ČOV na cca 27 000 EO (s výjimkou pro městské části Voděrádky a Jažlovice), kolaudací nové Základní školy v k. ú. P. u Ř. (neplatí pro plochy výroby a skladování); navýšením počtu míst v městských MŠ v Ř. o 400 míst oproti roku 2018 bez zápočtu MŠ V. (neplatí pro plochy výroby a skladování); zajištěním dostatečného množství pitné vody (např. realizace nového napojení města Ř. na štolový přivaděč z v. n. Želivka); kolaudací Pražského okruhu (SOKP 511); kolaudací nového napojení komunikace II/101 na 511 SOKP přímo na MUK Ř.; kolaudací komunikace Tehovská spojka: Vojkov- Všechromy a realizací krajinného parku u Marvánku na min. 30% plochy NSX. Dále byly v příloze č. 1 – Tabulka etapizace stanoveny místní podmínky pro jednotlivé zastavitelné plochy. V odstavci 3 nové kapitoly 12 bylo stanoveno, že místní infrastrukturní podmínky jsou závazné při posuzování nároků stavebních záměrů na veřejnou infrastrukturu a musejí být splněny před povolením stavby objektu. Je možno je řešit plánovací či obdobnou smlouvou s městem Ř., přičemž smlouva bude obsahovat termín, financování a způsob realizace místních podmínek. Plánovací či obdobná smlouva se nevyžaduje, pokud již v dané věci byla s městem uzavřena. Dále bylo stanoveno, že podmíněností dokončením místní komunikace se rozumí kolaudace komunikace včetně napojení na stávající komunikace v úseku, který umožňuje plnohodnotný provoz (podmíněnost obestavění logického úseku místní komunikace), včetně nezbytného osvětlení. Podmíněností výstavbou školského zařízení se rozumí kolaudace výstavby školy. Pro plochu ŘT-24 nebyly stanoveny žádné místní infrastrukturní podmínky, v rámci dalších závazných podmínek bylo stanoveno, že výstavba v této lokalitě klade nároky na vybudování technické a dopravní infrastruktury, v případě, že vlastníkem bude jiný subjekt než město Ř., je požadováno uzavření plánovací, resp. obdobné smlouvy s městem Ř.. Pro plochu ŘT-22 byly dále stanoveny místní infrastrukturní podmínky, a to vybudování komunikací dle ÚP, zvláště pak rozšíření komunikace Verdunská a dobudování oddílného odvádění dešťových vod pro celou lokalitu. Pro plochy ŘZ-06 až ŘZ-09 byly stanoveny shodné místní infrastrukturní podmínky, a to vybudování komunikace Srnčí – Kolovratská; vybudování komunikací, infrastruktury a veřejného sportoviště a prostranství dle RP; vybudování dešťové kanalizace pro oblast n. V. s opatřeními na ochranu podzemních a povrchových vod (zejm. ochrana před ropnými látkami); nový bezbariérový a bezpečný průchod pro pěší přes silnici 101 a výstavba protihlukových opatření. Napadeným OOP bylo pro všechna zadání regulačních plánů stanoveno, že budou respektovat závazné požadavky pro jednotlivé funkční plochy a etapizaci stanovenou územním plánem (bod 16).

45. V odůvodnění napadeného OOP se v kapitole 3 Vyhodnocení souladu s cíli a úkoly územního plánování, zejména požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území a požadavky na ochranu nezastavěného území uvádí, že nejvýznamnější změnou je nastavení etapizace rozvojových ploch s ohledem na budování a posilování veřejné infrastruktury. Změna č. 2 vytváří předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území - etapizace je podmíněna např. budováním škol, silnic a technické infrastruktury. Důvody etapizace byly dále uvedeny na s. 13 až 16 odůvodnění napadeného OOP, kde se uvádí, že hlavním důvodem byla nedostatečná kapacita veřejné infrastruktury. Je zde uvedeno, že stávající územní plán se započal zpracovávat v roce 2009, přičemž se sešly stovky žádostí o stavební pozemky, což tehdejším potřebám města vyhovovalo. Po hospodářské krizi, zpřísnění podmínek pro zábory zemědělského půdního fondu a ztížení realizace veřejné infrastruktury se ukázalo, že plánovaný rozvoj města je nadměrný. Největší problém představuje nedostatečná kapacita čističky odpadních vod, dopravní infrastruktury a škol a školek, limitovaná možnost zásobování pitnou vodou a nedostatečné plochy veřejné a segregační zeleně. Dále se vysvětluje, proč z možných řešení nadměrného podílu rozvojových ploch byla zvolena etapizace, s odkazem na rozsudek NSS č. j. 1 Ao 1/2009-185. Cílem etapizace bylo zajistit dostatečnou veřejnou infrastruktura a postupný a udržitelný nárůst obyvatel. Předpokládá se zvýšení kapacity ČOV ve dvou etapách a současně vybudování další technické a dopravní infrastruktury. Zařazení lokalit do etap výstavby vycházelo z urbanistické koncepce primárního zahušťování centrálních částí města s následným postupem k okrajovým částem, přičemž byla zohledněna velikost lokalit (přednost byla dána prolukám a menším lokalitám) a místní infrastrukturní podmínky nutné pro budoucí fungování. Splnění podmínek pro II. etapu se předpokládá v horizontu 5 až 10 let, pro III. etapu v horizontu cca 10 až 20 let. Uvádí se zde, že napadené OOP na základě územně analytických podkladů (4. úplné aktualizace ÚAP správního obvodu ORP Ř. z roku 2016, zpracovatel A. T.) usiluje o snížení vysoké intenzity dopravy v zastavěném území, mimo jiné výstavbou nových úseků dopravní infrastruktury, jejich zakotvením jako podmínek pro výstavbu a podporou objízdných tras. Zařazení ploch ŘZ-06 až ŘZ-09 do III. etapy bylo odůvodněno tím, že v roce 2018 nemá město Ř. dostatečnou infrastrukturu, zejména v oblasti vodohospodářské (ČOV, pitná voda) a v oblasti školství. Jde o součásti rozsáhlé rozvojové lokality, u níž je požadováno zpracování regulačního plánu. Nároky na technickou a dopravní infrastrukturu zásadně ovlivňují hospodaření města. Jde o lokalitu, kde bude nový zábor zemědělské půdy pro účely výstavby. Obdobně bylo odůvodněno zařazení plochy ŘZ-22 do II. etapy s tím, že jde o lokalitu, která nemá stanovenou podmínku zpracování územní studie ani regulačního plánu.

46. Námitce navrhovatele č. X nebylo vyhověno s odůvodněním, že pozemky jsou součástí lokality, která rozsahem a plánovanou výstavbou významně zatíží veřejnou infrastrukturu města. Etapizace byla proporcionálně posuzována na celém území. Nejde o izolovanou lokalitu, zatížení veřejné infrastruktury se neprojeví jen v bezprostřední blízkosti předmětné lokality, ale promítne se do dalších lokalit. Regulační plán nezajistí řešení dopadů na široké okolí ve všech souvislostech. Cílem podmínek je zajištění kvality života obyvatel odpůrce. Podmínky pro etapizaci byly stanoveny s ohledem na minimalizaci zásahů do vlastnických práv. V rozhodnutí o námitkách vedených pod č. X odpůrce uvedl, že bylo vyhověno námitce týkající se rozporu požadavku na intenzifikaci ČOV se závazky odpůrce a v souladu se smluvním závazkem je podmínkou pro výstavbu intenzifikace ČOV Ř. na 20 600 EO. Ostatním námitkám nebylo vyhověno s tím, že návrh je v souladu se zadáním. Důvodem etapizace byla obava, že bez vybudování dostatečné veřejné infrastruktury nebude možné zajistit adekvátní kvalitu života obyvatel. Změna je projednávána tři roky po účinnosti územního plánu. Předchozí období ukázalo, že zájem o výstavbu je velký a klade významné nároky na posílení veřejné infrastruktury. Etapizace představuje kompromisní řešení – funkční využití zůstává zachováno, z důvodu veřejného zájmu je však doplněno o podmínky pro zahájení výstavby, bez nichž by došlo ke snížení kvality života obyvatel (např. nemožnost zajistit základní a předškolní vzdělávání odpůrcem, zhoršení dopravní situace ve městě). Výstavba v lokalitě N. V. bude významnou výstavbou v rámci celého města. Dle projednávané studie je odhadováno navýšení počtu obyvatel o téměř 400, což znamená významné navýšení požadavků na veřejnou infrastrukturu. Podmínky jsou dle názoru odpůrce racionální, přiměřené, jasně formulované a vedou k zajištění kvality života obyvatel. Bez jejich splnění by odpůrce nebyl schopen zajistit své zákonné povinnosti, např. zajištění základního vzdělávání. Nová výstavba bude generovat další dopravu, která zhorší již nyní katastrofální dopravní situace ve městě a v jeho okolí. Stanovené podmínky byly navrženy na základě kvalifikovaného posouzení projektanta ve spolupráci s vedením odpůrce. Požadavky na navýšení kapacity ve školkách a výstavbu nové školy vychází z demografické analýzy, kterou si odpůrce nechal zpracovat. Při aplikaci spádovosti by školy nebyly schopné přijmout děti z plánované výstavby, a proto je nutná výstavba nové školy a nové vymezení spádových oblastí. Tehovská spojka je významnou dopravní stavbou, která bude mít výrazný vliv na dopravní zatížení města a umožní absorbovat novou dopravu generovanou výstavbou N. V.. K požadavku na zajištění dostatečného množství pitné vody uvedl, že město nemá nyní dostatek pitné vody pro napojení všech záměrů, které by mohly být v zastavitelných plochách realizovány, a proto je dán požadavek na jeho zajištění. Vzhledem k plánované výstavbě u silnice II/101 je požadováno protihlukové opatření podél této silnice. Takové opatření je v současné době na druhé straně již projednáváno. Zařazení lokality N. V. do III. etapy je odůvodněno tím, že jde o velkou rozvojovou lokalitu, která podléhá zpracování regulačního plánu. Výstavba zde bude znamenat větší zatížení pro veřejnou infrastrukturu než v plochách zařazených ve II. etapě. Okrajovost lokality je dána na severní straně železniční tratí a vymezeným krajinným parkem na jižní straně.

47. Námitce vedené pod č. X bylo částečně vyhověno vypuštěním podmínky týkající se parkoviště u nádraží a zpřesněním podmínky ohledně plánovací smlouvy. Ve zbývající části byly námitky zamítnuty s tím, že stanovení podmínek pro etapizaci a zařazení jednotlivých ploch do příslušné etapy má zajistit dostatečnou kvalitu života obyvatel města. Ulice Verdunská je nedostatečně široká, šířka veřejného prostranství nedosahuje 8 metrů dle vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Požadavek na oddílnou kanalizaci je v souladu s požadavkem správce vodních toků – Povodí Vltavy a.s. Plánovací či obdobná smlouva je požadována z důvodu zajištění dostatečné veřejné infrastruktury. Není nutná, pokud jsou splněny základní a místní infrastrukturní podmínky a stavební záměr dále neklade takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez vybudování či úpravy staveb a zařízení realizovat. Místní infrastrukturní podmínky je možné řešit plánovací či obdobnou smlouvou s městem Ř., která bude obsahovat termín, financování a způsob realizace místních podmínek. Požadavek plánovací či obdobné smlouvy by se pro plochu ŘT-24 uplatnil v případě, že by zde vznikala nová stavba, na kterou nebylo ještě vydáno územní rozhodnutí, nebo mělo dojít ke změně vydaného územního rozhodnutí.

48. Z listinných důkazů předložených navrhovatelem vyplývá, že městský úřad dne 31. 8. 2017 sdělil společnosti r. s.r.o., že předložená urbanistická studie Ř. N. V. není v rozporu s územním plánem ve znění změny č.

1. Pokud bude investor žádat, aby byla zaregistrována do evidence územně plánovací dokumentace a sloužila jako podklad pro zpracování regulačního plánu, bude třeba zpracovat zadání a nazvat ji územní studií (vyjádření městského úřadu k urbanistické studii Ř. ze dne 31. 8. 2017). Územní studie Ř. N. V. zpracovaná společností r. s.r.o., ing. arch. R. L., ČKA X, z října 2017 předpokládá, že v této lokalitě vznikne 25 rodinných domů a 24 bytových domů (předpokládaný počet osob 363), sportoviště, dětské hřiště, hřiště, občanské vybavení včetně mateřské školy se třemi třídami s maximální kapacitou pro 66 dětí, s celkovým počtem 433 parkovacích stání. Z registračního listu vyplývá, že městský úřad jako pořizovatel schválil dne 28. 2. 2018 možnost využití Územní studie Ř. N. V. podle § 25 stavebního zákona a dne 9. 3. 2018 byly údaje o územní studii vloženy do evidence územně plánovací činnosti (registrační list).

49. Zastupitelstvo odpůrce přijalo dne 9. 5. 2018 usnesení č. 18-04-009 týkající se územní studie N. V., v němž vyjádřilo nesouhlas s předloženou územní studií lokality N. V. s tím, že nerespektuje veřejný zájem a klade mimořádné nároky na vybudování další infrastruktury města, která je v současné době nedostatečná (informace o usnesení zastupitelstva města Ř.).

50. Ze sdělení 1. Sčv, a.s. (dále jen „1. Sčv“) jako provozovatele vodovodní sítě města Ř. ze dne 5. 12. 2016 ve věci „Ř. – navrhovaná uzávěra připojování nových vodovodních řadů na vodovod“ vyplývá, že zbývající volná kapacita dodávek pitné vody pro další napojování činila cca 4 503 m3/rok, což odpovídá připojení cca 130 nových odběratelů.

1. Sčv vzhledem k této skutečnosti navrhla zastavit vydávání souhlasných stanovisek k žádosti o napojení nových vodovodních řadů na vodovodní síť města Ř. a zbývající kapacitu pitné vody rezervovat pro individuální připojení na existující vodovodní síť města Ř.. V případě, že si rozvoj města vyžádá potřebu napojení dalších vodovodních řadů na stávající vodovodní síť, bude nezbytné přijmout opatření pro zajištění dostatečného množství vody, a to buď navýšením smluvního množství pitné vody dodané od Pražská vodohospodářská společnost a.s. (dále jen „PVS“) či zajištěním jiných zdrojů, např. znovuvyužitím Úpravny vody R.. Upozornila, že navýšení odběru vody předané je limitováno kapacitním omezením majetku PVS a v dohledné době se nepředpokládá odstranění kapacitních omezení. Úpravna vody R. není v provozuschopném stavu, je připravován hydrogeologický průzkum stávajících studní, na jehož základě by měla být připravena technickoekonomická studie rekonstrukce, která umožní odhadnout finanční prostředky, časový horizont a dostupné kapacity pro zásobování vodou.

1. Sčv proto neočekává zlepšení stavu v krátkodobém horizontu a nemůže napojováním dalších vodovodních řadů ohrozit plynulost a kvalitu dodávek pitné vody.

1. Sčv upozornila na to, že bilance nezohledňuje potřebu vody za situace, kdy by stávající odběratelé disponující připojením na vodovod a současně využívající vodu z vlastních zdrojů (studny) začali např. kvůli její zhoršené kvalitě či nedostatku odebírat vodu z veřejného vodovodu. Upozornila také, že bilance uvažuje s podílem nefakturované pitné vody 13 %, přičemž dle statistické ročenky ČSÚ za rok 2015 činí celorepublikový průměr 19,4 %. S postupným stárnutím vodovodní sítě lze očekávat zvýšení objemu nefakturované vody, které bude dostupné množství pitné vody snižovat.

51. Ze sdělení 1. Sčv ze dne 3. 3. 2017 ve věci Ř. – uzávěra připojování nových odběratelů na vodovod vyplývá, že výše uvedená zbývající volná kapacita dodávek pitné vody byla s ohledem na vydané souhlasy s připojením vyčerpána a 1. Sčv byla nucena zastavit vydávání souhlasných stanovisek k žádosti nových odběratelů o připojení na vodovodní síť města.

52. Zastupitelstvo odpůrce vydalo 11. 9. 2019 usnesení č. 19-08-005 týkající se zvýšení kapacity zdrojů pitné vody pro město Ř., jímž na základě analýz studie Zásobování města Ř. pitnou vodou vybralo jako nejvhodnější variantu vybudování nového přivaděče pitné vody z objektu štolového přivaděče Š4 Jesenice do Ř. a jako rezervní varantu pro krizové situace obnovení vrtů pitné vody Ř. – P. (informace o usnesení zastupitelstva města Ř.).

53. Z výtahu z Dopravní studie zlepšení dopravní obslužnosti zájmového území Ř. – jih zadané Středočeským krajem předloženého odpůrcem vyplývá, že křižovatka komunikací I/2 a II/101 je přetížená. Z tohoto důvodu navrhují Středočeský kraj, ŘSD, Hlavní město Praha i město Ř. mj. přímé napojení přeložky II/101 Úvaly-P. směrem k MUK Ř. na Pražském okruhu ve variantě napojení na I/2 u Kolovrat. Dle provedených výpočtů intenzit dopravy povede přeložka silnice II/107 k vymístění dopravy přes zastavěné území včetně Ř.. V dopravní studii se konstatuje významný vliv SOKP 511 na hodnoty intenzity dopravy v řešeném území, kdy tento vliv není jednoznačně pozitivní ani negativní: navýšení je vypočteno na silnici I/2, která se stane hlavním napojením na dálniční síť, nastane však pokles intenzity na silnicích nižších tříd v řešeném území. Přeložka silnice II/107 je významná i při realizaci SOKP – stavby 511, neboť sníží zátěž na ulici Černokostelecká (silnice I/2) v Ř.. Současně vytváří paralelní trasu k přetížené silnici II/101 v úseku Ř. – dálnice D1, která bude bez SOKP stavby 511 velmi intenzivně využívána až za hranicí kapacity (tvorba kongescí, dlouhá jízdní doba).

54. Zásady územního rozvoje Středočeského kraje vymezují veřejně prospěšnou dopravní stavbu D074 – koridor silnice II/107 úsek Všechromy – silnice I/2. Dotčenými obcemi jsou Ř., Strančice, Tehov a Všestary. Stavba má být vedena východně od Všechrom v prostoru mezi obcemi Strančice, Světice a Všestary obchvatem obce Tehov s pokračováním v současné trase silnice III/1011 po napojení na silnici I/2 (Ř. – Kutná Hora) s cílem odlehčit současnou trasu silnice I/2 na průjezdu Ř. převedením části dopravní zátěže od Mukařova a Kostelce nad Černými lesy do koridoru dálnice D1 (viz textová a grafická část zásad územního rozvoje ve znění po 2. aktualizaci a odůvodnění Zásad územního rozvoje Středočeského kraje).

55. Opatřením obecné povahy ze dne 31. 8. 2018 stanovil městský úřad místní úpravu provozu na silnicích II. a III. třídy č. II/101, II/107, II/113, II/335, II/508, III/10174, III/1015, III/1016, III/00325 v rozsahu dle situací, která omezuje nákladní tranzitní dopravu nad 12 t (opatření obecné povahy ze dne 31. 8. 2018 včetně situace uveřejněné na webových stránkách X).

56. Z rozsudku NSS ze dne 31. 5. 2016, č. j. 4 As 17/2016-44, vyplývá, že rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 27. 6. 2013, č. j. MHMP 333704/2013/ODA-01/Za, byl povolen zkušební provoz stavby „Silniční okruh kolem Prahy – Jihozápadní segment, úsek č. 512 D1 – Jesenice – Vestec“ na dobu od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2015 s tím, že v průběhu zkušebního provozu budou realizována určená protihluková opatření, jejichž účinek bude v téže době rovněž vyhodnocen. K užívání tohoto úseku docházelo v režimu zkušebního provozu od 20. 9. 2010. Zkušební provoz byl následně prodloužen do konce roku 2018 (viz novinový článek z 28. 6. 2017 s názvem Pražský okruh nově při starém: zůstává ve zkušebním provozu uveřejněný na www.prazsky.denik.cz). Tunel Blanka byl zkolaudován po více než čtyřech letech zkušebního provozu (viz novinový článek z 14. 10. 2019 s názvem Tunel Blanka se konečně dočkal kolaudace, ve zkušebním provozu fungoval čtyři roky uveřejněný na www.zpravy.aktualne.cz).

57. Z přehledu akcí města zpracovaného tajemníkem městského úřadu vyplývá, že v případě uvedených staveb: chodníku Jizerská, chodníku Podhrázská, místní komunikace Na Hradě, místní komunikace Labská, chodníků Táborská, rekonstrukce komunikace Politických vězňů a Cesty svobody, chodníku Gorkého, chodníku Plk. Švece a chodníku Pod Strašínem a Vojkovská byla lhůta od podání žádosti do kolaudace (resp. závěrečné kontrolní prohlídky - jedna ze staveb nebyla zkolaudována) zpravidla do 30 dnů, nejdéle 57 dnů. To potvrzují předložené kolaudační souhlasy s užíváním stavby rekonstrukce komunikace Labská, chodníku plk. Švece a chodníku ul. Gorkého (kolaudační souhlasy ze dne 21. 12. 2017, č. j. 23898/2017-MURI/OSAD, a ze dne 27. 1. 2020 č. j. 173471/2019-MURI/OSAD a č. j. 90081/2019-MURI-OSAD).

58. Z obecně závazné vyhlášky města Ř. č. 7/2016, kterou se stanoví školské obvody základních škol zřízených městem Ř., a z elektronické mapy školských obvodů základních škol zřízených městem Ř. (dostupné ke dni jednání na https://info.ricany.cz/mesto/obecne-zavazna-vyhlaska-mesta- ricany-7-2016) vyplývá, že ve městě Ř. byly stanoveny školské obvody, respektive část společného školského obvodu, tří základních škol: 1. základní školy Masarykovo nám. Ř., příspěvkové organizace, 2. základní školy Bezručova Ř., příspěvková organizace, a 3. základní školy u Ř. lesa Ř., příspěvkové organizace. Součástí školského obvodu 2. základní školy Bezručova bylo území města ohraničené ulicemi Strašínská, Smiřických, Rýdlova, Mánesova, Pod Lihovarem, Říčanská a Kolovratská (tedy mj. lokalita N. V.) a územní část města Ř. P..

59. Z rozhodnutí městského úřadu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 17967/2017-MURI/OSÚ/00028, vyplývá, že na základě žádosti města Ř. podané 18. 1. 2017 bylo rozhodnuto o umístění stavby Mateřské školy V., Ř. – R., které nabylo právní moci 11. 5. 2017. Z rozhodnutí městského úřadu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 177225/2018-MURI-OSÚ/00023, které nabylo právní moci 9. 2. 2019 (sdělení městského úřadu ze dne 19. 2. 2019), vyplývá, že městský úřad rozhodl o umístění a povolení stavby Základní školy, Komenského náměstí, Ř. na základě žádosti města Ř. ze dne 13. 8. 2018.

60. Dle statistik uveřejněných na webových stránkách www.mistopisy.cz, které jako zdroj uvádí webové stránky ministerstva vnitra, mělo město Ř. k 1. 1. 2014 celkem 14 011 obyvatel, k 1. 1. 2017 14 739, k 1. 1. 2018 14 918, k 1. 1. 2019 15 021 a k 1. 1. 2020 15 217 obyvatel (výtisk z webových stránek www.mistopisy.cz).

61. Článek uveřejněný 25. 9. 2016 na webových stránkách www.idnes.cz s názvem „Překotný rozvoj ničí Ř. jako rakovina, zkrotit ho má referendum,“ informoval o tom, že vedení města rozhodlo o konání referenda společně s volbami do krajských zastupitelstev ve dnech 7. a 8. 10. 2016, v němž se mají občané vyjádřit k úpravám územního plánu, jejichž cílem je zpomalit překotný růst obyvatel tak, aby do roku 2030 mohlo přibýt pouze pět tisíc lidí namísto aktuálně přípustných deseti tisíc. (dostupný ke dni konání jednání na X).

62. Z nařízení města Ř. o stavební uzávěře č. 11/2006 ze dne 26. 10. 2006 vyplývá, že byla vyhlášena stavební uzávěra „N. V.“ na území města Ř. vymezeném ulicemi Březinova, Říčanská, Arbesova a železniční tratí z důvodu pořízení regulačního plánu.

63. Z usnesení ze dne 25. 10. 2018, č. j. 195406/2018, vyplývá, že městský úřad jako orgán územního plánování zrušil ke dni 8. 10. 2018 své závazné stanovisko ze dne 8. 10. 2018 č. j. 96725/2018- MURI/OUPRP/493 k záměru Zubní ordinace a komerční prostor Olivova ulice na pozemcích p. č. X, X, X a X pro rozpor s právními předpisy s odůvodněním, že byl chybně posouzen soulad záměru s platným územním plánem. Ze závazného stanoviska orgánu územního plánování ze dne 25. 10. 2018, č. j. 195422/2018, vydaného po zrušení předchozího závazného stanoviska vyplývá, že uvedený záměr byl shledán nepřípustným s tím, že není v souladu s územním plánem Ř.. Posouzení návrhu soudem 64. Při věcném posouzení návrhu soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), tedy ze skutkového a právního stavu ke dni 12. 9. 2018. Při rozhodování byl soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

65. Soud uvádí, že shodné základní podmínky a místní infrastrukturní podmínku ve vztahu k plochám ŘT-06 až ŘT-09 zrušil již rozsudkem ve věci vedené pod sp. zn. 43 A 78/2018, a to ke dni právní moci rozsudku. Jelikož rozsudek dosud nenabyl právní moci, a napadené OOP tedy nebylo v této části dosud zrušeno, soud vyslovil shodný výrok též v tomto rozsudku. Postup při vydání napadeného OOP 66. Soud neshledal důvodnou námitku navrhovatele, že napadené OOP nebylo vydáno v souladu se zákonem, neboť překračuje zadání územního plánu schválené odpůrcem.

67. Předně je třeba konstatovat, že pořizování změny územního plánu představuje dynamický proces, v jehož průběhu se její obsah proměňuje tak, jak tento proces prochází jednotlivými fázemi. Z § 50 odst. 1 stavebního zákona nelze dovodit příkaz, aby návrh změny územního plánu byl identický s obsahem schváleného zadání, nýbrž toliko pokyn, aby návrh ze schváleného zadání vycházel (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169).

68. V projednávané věci napadené OOP vychází ze zadání změny č. 2 z června 2016 schváleného zastupitelstvem odpůrce, které je součástí předložené dokumentace a na které napadené OOP, o jehož vydání rozhodlo zastupitelstvo odpůrcem, odkazuje. Zadání napadeného OOP obsahovalo požadavky na podmínění nové výstavby dostatečnou veřejnou infrastrukturou, vytvoření podmínek pro zvýšení plynulosti dopravy, řešení kvality života obyvatel s ohledem na další vývoj území v dlouhodobých souvislostech vzhledem k nárokům na veřejnou infrastrukturu a předpokládalo prověření zastavitelných ploch a případný návrh etapizace výstavby v závislosti na kapacitních možnostech likvidace odpadních vod. Měla být prověřena též potřeba nových komunikací dle nároků na intenzitu dopravy, opatření minimalizující negativní vlivy dopravy na novou a stávající obytnou zástavbu, zásobování pitnou vodou a dostatečná kapacita ostatních technických sítí. Z těchto požadavků dle názoru soudu napadené OOP vychází, pokud stanoví etapizaci navázanou na splnění podmínek spočívajících zejména v posílení veřejné infrastruktury. Navrhovatel poukazoval na znění návrhu zadání z dubna 2016 zveřejněného pořizovatelem dle § 47 odst. 2 stavebního zákona, který však byl následně v souladu s § 47 odst. 4 stavebního zákona upraven. Tato námitka tedy není důvodná. Nedostatky odůvodnění 69. Soud se nejprve zabýval námitkou nedostatečného vyhodnocení souladu s cíli a úkoly územního plánování.

70. K náležitostem odůvodnění opatření obecné povahy se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, v němž uvedl: „Podle § 173 odst. 1 správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Jeho specifický obsah je blíže určován řadou ustanovení (tak např. z § 172 odst. 4 správního řádu plyne, že správní orgán se v odůvodnění opatření obecné povahy musí vypořádat s uplatněnými připomínkami, s nimiž se musí zabývat jako s podkladem pro jeho vydání; dle § 172 odst. 5 správního řádu je součástí odůvodnění opatření obecné povahy dále rozhodnutí o námitkách, které navíc musí obsahovat vlastní odůvodnění; podle § 60 odst. 3 stavebního zákona pak odůvodnění opatření obecné povahy, jímž se vymezuje zastavěné území, vždy obsahuje i vyhodnocení souladu s § 58 odst. 1 a 2 téhož zákona). Z § 68 odst. 3 užitého přiměřeně dle § 174 odst. 1 správního řádu je však zřejmé, že v tomto odůvodnění nesmí zejména chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. I v odůvodnění opatření obecné povahy je tak nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů.“ 71. Odůvodnění souladu s cíli územního plánování je povinnou náležitostí odůvodnění opatření obecné povahy [viz ustanovení § 53 odst. 4 písm. b) stavebního zákona a soudní judikatura, např. rozsudky NSS ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 2/2009-86, či ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010-185]. Cílem územního plánování je především vyvažovat protichůdné zájmy a hodnoty tak, aby byly vytvořeny podmínky pro výstavbu a udržitelný rozvoj území spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnost společenství obyvatel (§ 18 odst. 1 stavebního zákona).

72. Ačkoli kapitola 3 odůvodnění napadeného OOP v podstatné části parafrázuje text § 18 stavebního zákona, zdůrazňuje se tam, že nastavení etapizace výstavby na rozvojových plochách, které představuje klíčovou změnu v napadeném OOP, má vytvořit předpoklady pro výstavbu a udržitelný rozvoj tím, že podmiňuje výstavbu zejména budováním škol, silnic a technické infrastruktury, tedy posílením veřejné infrastruktury. Obecné formulace v části odůvodnění souladu územního plánu s cíli a úkoly územního plánování navíc nelze vnímat odděleně od ostatních částí opatření obecné povahy a jeho odůvodnění. V odůvodnění napadeného OOP jsou popsány důvody, pro které odpůrce přistoupil k etapizaci výstavby, a cíle, které sleduje. Z textové části napadeného OOP i jeho odůvodnění tedy vyplývá, že hlavním důvodem pro jeho přijetí, resp. pro etapizaci výstavby ve městě byla snaha zabezpečit pro všechny (i nové) obyvatele dostatečně kapacitní veřejnou infrastrukturu (dostatečnou kapacitu ČOV, dopravní infrastruktury a mateřských a základních škol, zásobování pitnou vodou), s jejímiž nedostatky se v současnosti město potýká, a tím vytvořit vyvážené podmínky pro výstavbu tak, aby byl zajištěn udržitelný rozvoj, což odpovídá základnímu cíli územního plánování. Toto posouzení lze považovat za dostatečné. V odůvodnění bylo též vysvětleno, proč z možných řešení regulace výstavby zvolil odpůrce právě etapizaci (snaha chránit práva vlastníků pozemků a zájem na dalším – ovšem udržitelném – rozvoji města).

73. K námitce navrhovatele, že změna přichází příliš brzy po vydání územního plánu z roku 2014, aniž by napadené OOP bylo odůvodněno významnými změnami, soud uvádí, že v napadeném OOP jsou dostatečně vysvětleny důvody, pro které odpůrce s odstupem několika let vyhodnotil rozvojové plochy jako nadměrné s ohledem na nedostatečnou veřejnou infrastrukturu a rozhodl se přistoupit k etapizaci výstavby. Odpůrce vysvětlil, že územní plán z roku 2014 byl vydán na základě podmínek, které tu byly v době jeho přípravy, přičemž v následujících letech se projevila nedostatečná kapacita veřejné infrastruktury (ČOV, zdrojů pitné vody, škol a školek a dopravní infrastruktury), kterou odpůrce není schopen navyšovat tempem odpovídajícím rychlosti výstavby. V rozhodnutí o námitkách uvedl, že předchozí období ukázalo, že o výstavbu ve městě Ř. je velký zájem, který klade nároky na posílení veřejné infrastruktury. V odůvodnění zařazení ploch do etap se uvádí, že město nemá v roce 2018 dostatečnou infrastrukturu, zejména v oblasti vodohospodářské a školství.

74. Nutno dodat, že problémy s nedostatečnou veřejnou infrastrukturou (nedostatečná kapacita ČOV) se odrazily již ve změně č. 1 územního plánu. Nedostatečné kapacity veřejné infrastruktury dokládají i předložené důkazy. Nedostatečnou kapacitu zdrojů pitné vody potvrzují vyjádření společnosti 1. SčV ze dne 5. 12. 2016 a 3. 3. 2017, z nichž plyne, že z důvodu vyčerpání kapacity již není možné napojit nové stavby na vodovodní řad. O potřebě navýšit kapacitu mateřských a základních škol svědčí též kroky odpůrce směřující k zřízení nové mateřské a základní školy (vydané rozhodnutí o umístění stavby Mateřské školy V., Ř. – R., žádost o umístění a povolení stavby Základní školy, Komenského náměstí, Ř.). Ze statistik počtu obyvatel, které předložil navrhovatel, vyplývá nárůst počtu obyvatel o cca 6,5 % za 4 roky, který nelze považovat za zanedbatelný. Navíc odpůrce poukazoval v rozhodnutí o námitkách na velký zájem o výstavbu, v jehož důsledku by s odstupem času nezbytným k realizaci projektů došlo k dalšímu podstatnému zvýšení, pokud by nebyla výstavba regulována. Přetížení komunikací, zejména II/101 a křižovatky komunikací II/101 a I/2 dokládá též předložená dopravní studie zlepšení dopravní obslužnosti zájmového území Ř. – jih, jakož i potřeba místní úpravy provozu – omezení nákladní tranzitní dopravy. Pokud jde o problém vysoké intenzity dopravy, odpůrce v napadeném OOP poukázal též na územně analytické podklady správního obvodu ORP Ř. z roku 2016.

75. Požadavek na kontinuitu územního plánování nebrání revizi existujícího stavu. Odpůrce je naopak podle § 5 odst. 6 stavebního zákona povinen soustavně sledovat a vyhodnocovat uplatňování územního plánu a v případě změny podmínek, na jejichž základě byl vydán, pořídit jeho změnu. Odpůrce vysvětlil, že územní plán z roku 2014 byl vydán na základě podmínek, které tu byly v době jeho přípravy, přičemž v následujících letech se projevila nedostatečná kapacita veřejné infrastruktury, kterou není schopen navyšovat tempem odpovídajícím rychlosti výstavby. Předchozí období ukázalo, že o výstavbu ve městě je velký zájem, který klade nároky na posílení veřejné infrastruktury. Odpůrce musí mít dle názoru soudu možnost reagovat na problémy, které územní plán přináší, aby zajistil udržitelný rozvoj na svém území, který je hlavním cílem územního plánování (§ 18 odst. 1 stavebního zákona), a předpokládá mj. zajištění odpovídající kapacity veřejné infrastruktury. Nedostatečná kapacita veřejné infrastruktury představuje významnou okolnost, na kterou je třeba reagovat, bez ohledu na to, zda ji měl odpůrce předvídat již v době vydání územního plánu. Odpůrce má přitom značnou míru diskrece, která plyne z jeho práva na samosprávu. Deklarovaného cíle nelze dosáhnout bez určité regulace výstavby a etapizace se ve světle cílů územního plánu obecně nejeví jako nerozumná a nesměřující k vytčenému cíli.

76. Soud obecně pokládá za rozumné a odpovědné, pokud město omezuje rozvoj svého území takovým způsobem, aby dostačoval stávající kapacitě veřejné infrastruktury, resp. aby ji zvládalo kontinuálně navyšovat. Takový postup je korektní ve vztahu ke všem současným i budoucím obyvatelům města, neboť je tak vyšší pravděpodobnost, že se nebudou muset potýkat s problémy souvisejícími s nedostatečnou kapacitou veřejné infrastruktury (např. nepřijetí dítěte do školy či školky z kapacitních důvodů, nedostatek vody ve vodovodním řadu v letních měsících apod.). To odpovídá rovněž cíli územního plánování tak, jak je vymezen v § 18 odst. 1 stavebního zákona.

77. Dle § 19 odst. 1 písm. f) stavebního zákona je etapizace, tj. určení pořadí změn v území, jedním z úkolů územního plánování. Etapizace je podle bodu I odst. 2 písm. d) přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění účinném do 28. 1. 2018 jednou z (fakultativních) náležitostí územního plánu. Tato východiska jsou potvrzena i závěry plynoucími z rozsudku NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185, podle nichž etapizace „směřuje k eliminaci či alespoň zmírnění negativních vlivů nutně spojených s rozsáhlou výstavbou objektů pro bydlení jak pro stávající obyvatele, tak i pro obyvatele nově postavených domů. Ti jsou, při neexistenci racionálně vybudované infrastruktury pro celou lokalitu, nuceni snášet její neustálé dobudovávání a přebudovávání pro potřeby později stavěných budov.“ 78. Stavební zákon nestanoví žádné konkrétní podmínky, kterými může být etapizace podmíněna. Navržení těchto podmínek je tedy v rukou pořizovatele a zpracovatele územního plánu a jejich závazné stanovení v rukou zastupitelstva jakožto vrcholného orgánu obce. Je to totiž obec, která si v územním plánu stanoví způsob, jakým chce využívat své území a jak se chce do budoucna rozvíjet. Důvody, proč se některá obec rozhodne jít cestou vyšší regulace a jiná obec zvolí regulaci mírnější, jsou projevem samosprávy každé obce, kterou realizuje právě přijímáním územního plánu. Jak plyne z četné judikatury, limitována je toliko zákonem (ten v případě etapizace žádné limity nestanoví), a dále pak již jen požadavkem, aby zvolené řešení neneslo znaky diskriminace, nerozumnosti či libovůle.

79. Nezákonnost napadeného OOP nelze spatřovat pouze v tom, že bylo vydáno relativně krátce od účinnosti územního plánu z roku 2014. Napadené OOP bylo vydáno po více než čtyřech letech od účinnosti územního plánu z roku 2014. Jakkoliv je proces územního plánování postaven na principu kontinuity, uplatňuje se současně protichůdný princip dynamiky územního plánování, jenž umožňuje (resp. požaduje) reagovat na aktuální podněty a potřeby. Navrhovatel nemá právo na zachování obsahu územního plánu. Předchozí územně plánovací dokumentace ani územní studie, která je pouze nezávazným podkladem k pořizování územně plánovací dokumentace a rozhodování v území (a z tohoto důvodu není projednávána a schvalována, příslušný orgán územního plánování schvaluje pouze možnost jejího využití jako podkladu), nemohla založit legitimní očekávání. Právo umístit stavbu do území zakládá až územní rozhodnutí (resp. regulační plán, pokud nahrazuje územní rozhodnutí), nikoli samotný územní plán. Schválení územní studie městským úřadem jako nezávazného podkladu dle § 25 stavebního zákona nelze vykládat tak, že by tím odpůrce vyloučil možnost změny územního plánu a založil vlastníkům pozemků legitimní očekávání, že záměr v lokalitě N. V. bude možné kdykoli realizovat. Nelze přehlédnout, že pro lokalitu N. V. nebylo zahájeno ani pořizování regulačního plánu, který je územním plánem vyžadován. Nelze ani přehlédnout, že navrhovatel nedokládá, že by vyvíjel intenzivní úsilí směřující k realizaci záměrů na pozemcích I a II a vynaložil finanční prostředky na dosažení tohoto cíle. Navrhovatel též nedokládá, jak dočasné oddálení možnosti výstavby ovlivnilo hodnotu jeho nemovitostí. Skutečnost, že navrhovateli nebylo vydáno územní rozhodnutí, nelze klást k tíži odpůrce. Vlastník pozemku si přitom musí být vědom, že podmínky v území se mění a s tím může doznat změn i územně plánovací dokumentace.

80. Soud shrnuje, že napadené OOP sleduje legitimní cíl, který v něm byl vyjádřen, a zvolený prostředek v podobě etapizace obecně vede k jeho naplnění. Otázkou, zda jde o nejmírnější dostupné prostředky způsobilé dosáhnout sledovaného cíle a zda nejsou tyto prostředky nepřiměřené v užším slova smyslu (tzv. třetí krok testu proporcionality) se soud zabývá dále ve vztahu k jednotlivým podmínkám, proti nimž navrhovatel konkrétně brojí. Navrhovatel ostatně sám v návrhu uvedl, že nebrojí proti etapizaci jako takové, ale proti její konkrétní podobě, kterou považuje za excesivní a nepřiměřenou.

81. Na tomto místě soud dále obecně poznamenává, že ačkoli územní plán není dokumentem statickým, jde o koncepční dokument, který vytváří dlouhodobou koncepci rozvoje území (byť podléhající pravidelnému vyhodnocování a možným změnám), a z tohoto pohledu nelze ani časový rámec etapizace v horizontu 10 až 20 let pro III. etapu výstavby sám o sobě považovat za nezákonný, resp. nepřiměřený. Ostatně v nálezu ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. I. US 655/17, v němž se Ústavní soud zabýval lhůtou stanovenou územním plánem pro pořízení územní studie v délce 18 let, konstatoval, že „nelze nijak zpochybnit tvrzení stěžovatele o cílech, které má zakotvení podmínky územní studie s takto dlouhou lhůtou sledovat, ať již jde o snahu promyslet další rozvoj zastavitelných ploch, snahu o pozvolný a promyšlený rozvoj obce apod. Uvedené cíle jsou zcela legitimní. V rámci výkonu veřejné moci však musí stěžovatel k realizaci svých cílů používat též odpovídající prostředky. […] K plánování pozvolného rozvoje území, postupnému uvolňování zastavitelných ploch pro zástavbu, podmínění zástavby na některých pozemcích mírou zastavěnosti pozemků jiných apod. slouží nástroj etapizace. […] Přehlednou etapizací stanovenou přímo v územním plánu obec skutečně realizuje své právo na samosprávu. […] Podmínka pořízení územní studie pro zastavitelnost území s lhůtou do konce roku 2030 byla způsobilá k naplnění sledovaného cíle, tedy bylo možno tímto způsobem představujícím faktickou blokaci zástavby dosáhnout velmi pozvolného (byť nepředvídatelného) uvolňování pozemků pro výstavbu. Podmínka pořízení územní studie do konce roku 2030 však již nebyla potřebná, neboť stejného cíle bylo možno dosáhnout již zmíněnou regulérní a transparentní etapizací změn v území.“ 82. Navrhovatel dále namítá nedostatečné odůvodnění rozhodnutí o námitkách.

83. Požadavky, které je třeba klást na odůvodnění rozhodnutí o námitce, vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, č. 2266/2011 Sb. NSS. V zásadě mají být stejné jako v případě správních rozhodnutí. Z odůvodnění musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou osobou (§ 52 odst. 2 stavebního zákona) za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené. Ústavní soud k tomu v nálezu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, doplnil, že požadavky kladené na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami nemohou být přehnané, jinak by se správní soudy dopouštěly přepjatého formalismu a nepřípustného zásahu do práva na samosprávu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právní jistoty občanů. V nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, následně Ústavní soud zdůraznil, že obecný závěr o nebezpečí nepřiměřených požadavků na odůvodnění, jak byl formulován ve výše zmiňovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11, nemá samostatný význam bez vztahu ke konkrétním okolnostem, které by ve skutkových poměrech té které věci odůvodňovaly obavu z ohrožení funkčnosti územního plánování, narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů. Bez vztahu ke skutkovým okolnostem lze totiž konstatovat toliko to, že výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod a který musí být soudem přezkoumatelný: opatření obecné povahy v takových případech totiž zpravidla, i přes své zvláštnosti, bude materiálně rozhodnutím ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. odst. 20 nálezu ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2239/07). Je pak nasnadě, že ústavnímu požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách. Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí „přehnaných požadavků“ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci, jak bylo již výše vyloženo). Jak ale uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014-78, požadavek na řádné odůvodnění nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Postačí, pokud správní orgán prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení – minimálně implicitně – vypořádá. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38). Dále je třeba připomenout, že odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto netrpí nepřezkoumatelností, je-li z odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla daná problematika uvedená v námitce řešena (rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/2016-48, ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015-101, či ze dne 30. 7. 2015, č. j. 8 As 47/2015-44).

84. Těmito kritérii soud na přezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách navrhovatele pohlíží, a to v rámci hodnocení každé zpochybněné podmínky jednotlivě, jimiž se zabývá v dalších částech tohoto rozsudku. Neopodstatněnost, nepřiměřenost a neurčitost jednotlivých podmínek 85. Soud nejprve pokládá za potřebné obecně se vyjádřit k míře, do jaké jsou správní soudy při přezkumu územních plánů oprávněny zasahovat do územního plánování obce. Jak v tomto ohledu plyne především z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009- 120, je podmínkou zákonnosti územního plánu mimo jiné i to, že veškerá omezení vlastnického práva mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle, což představuje zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu. Za předpokladu dodržení uvedené zásady může územním plánem dojít k omezením vlastníka v území regulovaném tímto plánem, nepřesáhnou-li spravedlivou míru; taková omezení nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a ten je povinen strpět je bez náhrady. V bodě 47 citovaného usnesení pak Nejvyšší správní soud dále dovodil, že „územní plán reguluje možné způsoby využití určitého území. V tomto smyslu představuje významný, byť ve své podstatě spíše nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Znamená to především, že jsou omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou činit, na přípustné varianty využití jejich nemovitostí, jež vyplývají z územního plánu. V tomto smyslu může územní plán představovat zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, jež je jedním ze základních pilířů, na nichž již po staletí stojí západní civilizace a její svobodný rozvoj. Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle a být činěny na základě zákona.“ Z citované judikatury lze dovodit, že hodnocení proporcionality napadeného opatření obecné povahy představuje nedílnou součást jeho soudního přezkumu, kdy v případě územního plánování především není možné připustit zásahy do vlastnického práva vykazující znaky diskriminace, nerozumnosti či libovůle. K tomu soud doplňuje, že územní plán, ať je jeho obsah jakýkoliv, vždy představuje zásah do vlastnického práva, neboť stanoví meze jeho výkonu.

86. Podle rozsudku NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, v procesu územního plánování „jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto ‚vejde‘ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet“. Úkolem soudu tak není určovat, jakým způsobem má být určité území využito, a aktivně tak dotvářet územní plánování, ale pouze korigovat extrémy. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103). Ze zásady zdrženlivosti tak plyne, že ke zrušení opatření obecné povahy v oblasti územního plánování by měl soud přistoupit, pouze pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku.

87. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudku ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53) rovněž vyplývá, že územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Proto je žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu snažil respektovat předchozí územně plánovací dokumentaci téhož stupně a na základě ní přijaté dokumentace nižšího stupně. Nejvyšší správní soud rovněž zformuloval právní názor (v rozsudku ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010-644), že je nutno s přihlédnutím k principům právní jistoty a legitimního očekávání respektovat kontinuitu územního plánování. Na druhou stranu však zároveň zdůraznil, že požadavek na kontinuitu nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Pokud tedy z určitých důvodů dojde ke změně původní koncepce a nově přijímaný územní plán se tím dostane do nesouladu s předchozí dokumentací téže či nižší úrovně, nemůže v tom být spatřována nezákonnost. Tento nesoulad je totiž pojmovým znakem každé změny územně plánovací dokumentace. Vázanost předchozí územně plánovací dokumentací téhož či nižšího stupně by vedla k absolutní neměnnosti poměrů v území. Tato východiska přitom platí i v situaci, kdy není přijímán nový územní plán, ale také tehdy, kdy je stávající územní plán dílčím způsobem měněn.

88. Soud nespatřuje nezákonnost ani nepřiměřenost podmínek etapizace v tom, že jejich splnění je nezávislé na vůli odpůrce či navrhovatele. Obdobně ani v případě, kdy jsou podmínky etapizace stanoveny v podobě podmínění zahájení výstavby na některých pozemcích mírou zastavěnosti pozemků jiných, který je v praxi častější, není dosažení procenta zastavěnosti závislé na vůli obce ani vlastníků dotčených pozemků. Smyslem etapizace není samoúčelné rozložení rozvoje města do delšího časového úseku, nýbrž rozložení proto, aby v jeho rámci bylo možné zabezpečit komfort obyvatel vybudováním funkční infrastruktury. Deklarace konkrétního data, v němž budou podmínky splněny, není reálně možná. Odpůrce přitom vymezil časový rámec, v němž lze splnění podmínek pro jednotlivé etapy předpokládat. Rozložení etap do delšího časového úseku svědčí o tom, že odpůrce vychází ze svých omezených reálných možností. Ani v případě podmínek, které může odpůrce ovlivnit, není možné zodpovědně určit přesné datum splnění, neboť nezávisí jen na vůli a úsilí odpůrce, ale také například na vydání příslušných veřejnoprávních povolení, příjmech z dotací či spolehlivosti dodavatelů. Je třeba si uvědomit, že navrhovatel (ani žádný jiný investor) svůj podnikatelský záměr neumisťuje do vzduchoprázdna, nýbrž do organického prostředí města, které musí být po všech stránkách funkční (to je ostatně i v zájmu navrhovatele, potažmo uživatelů budoucích domů na jeho pozemcích), což je úkolem a odpovědností odpůrce. Nelze přijmout argument, že za daných okolností zahájení II. a III. etapy závisí na libovůli odpůrce. V dané věci nic nenasvědčuje tomu, že cílem odpůrce bylo dosáhnout faktické změny způsobu využití území a že by odpůrce hodlal účelovým neplněním podmínek, které může ovlivnit, bránit zahájení výstavby. Z listin předložených odpůrcem je naopak patrné, že vyvíjí aktivitu, která k naplnění podmínek směřuje (rozhodnutí Městského úřadu Ř. ze dne 28. 11. 2018, jímž byl schválen stavební záměr základní školy na Komenského náměstí, rozhodnutím téhož správního orgánu ze dne 30. 3. 2017, jímž byla umístěna stavba mateřské školy V. v Ř.-R.). Zkvalitnění infrastruktury a dobrý vývoj města je i v zájmu odpůrce, neboť obyvatelé města jeho vedení pravidelně v komunálních volbách vystavují účet. Plochy ŘZ-06 až ŘZ-09 – základní podmínky pro zahájení III. etapy Podmínka kolaudace II. etapy intenzifikace ČOV na cca 27 000 EO 89. Soud shledal rozhodnutí o námitkách v části, ve které bylo vyhověno námitce poukazující na nesoulad podmínky intenzifikace ČOV Ř. na 27 000 EO pro rozvojové plochy ŘZ-06 až ŘZ-09 se smluvním závazkem odpůrce, v rozporu s textovou částí napadeného OOP. Odpůrce rozhodnutím o námitkách zčásti údajně navrhovateli vyhověl tím, že podmínkou pro výstavbu je v souladu s jeho smluvním závazkem intenzifikace ČOV Ř. na 20 600 EO. Ve výroku napadeného OOP se však tato změna nepromítla. Není tedy zřejmé, zda pro rozvojové plochy ŘZ-06 až ŘZ-09 platí obecná podmínka požadující kolaudaci II. etapy intenzifikace ČOV Ř. na cca 27 000 EO, nebo podmínka požadující intenzifikaci ČOV Ř. na cca 20 600 EO. Soud proto shledal napadené OOP v rozsahu podmínky kolaudace II. etapy intenzifikace ČOV Ř. na cca 27 000 EO ve vztahu k rozvojovým plochám ŘZ-06 až ŘZ-09 nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost, a proto napadené OOP v rozsahu této podmínky ve vztahu k rozvojovým plochám ŘZ-06 až ŘZ-09 zrušil. Ačkoli navrhovatel žádný z návrhových bodů v návrhu takto výslovně neformuloval, poukazoval v něm na rozpor se smluvním závazkem odpůrce, který uplatnil v rámci námitek, a namítal, že námitky nebyly náležitě vypořádány. Námitka konkrétně vznesená při jednání soudu tak byla pouze upřesněním obecně uplatněného návrhového bodu. Podmínka kolaudace stavby Pražského okruhu (SOKP 511), napojení komunikace II/101 na 511 SOKP na MUK Ř. a komunikace Tehovská spojka: Vojkov-Všechromy 90. Navrhovatel nesouhlasí s podmínkami kolaudace stavby Pražského okruhu (SOKP 511) a napojení komunikace II/101 na 511 SOKP na MUK Ř., které byly stanoveny jako základní podmínky pro zahájení III. etapy výstavby. Namítá, že jsou mimo kontrolu navrhovatele i odpůrce, a považuje je za zjevně nepřiměřené a postrádající relevantní odůvodnění. Ve vztahu k podmínce kolaudace tzv. Tehovské spojky, která je též základní podmínkou pro zahájení III. etapy výstavby, namítá, že postrádá relevanci k předmětným rozvojovým plochám, neboť dopravně obsluhuje opačnou část města. Shodné námitky uplatnil v rámci projednání návrhu napadeného OOP. Při jednání soudu dále poukázal na to, že podmínky jsou vázány na kolaudaci infrastrukturních staveb, ačkoli je zřejmé, že některé stavby se ani několik let po dokončení nedočkají kolaudace, čímž se odsouvá jejich splnění, ačkoli faktické naplnění podmínky nastane daleko dříve.

91. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je rozhodnutí o těchto námitkách dostatečné. Odpůrce na námitky reagoval tím, že podmínky považuje za racionální a přiměřené. Stanovené podmínky vedou k zajištění kvality života obyvatel. Nová výstavba bude generovat další dopravu, která zhorší již nyní katastrofální dopravní situaci ve městě a okolí. Požadavky byly navrženy na základě kvalifikovaného posouzení projektanta ve spolupráci s vedením města. Tehovská spojka je významnou dopravní stavbou, která bude mít výrazný vliv na dopravní zatížení města a bude tedy možné absorbovat generovanou výstavbu v lokalitě N. V.. V obecné části odůvodnění je poukázáno také na 4. úplnou aktualizaci územně analytických podkladů správního obvodu ORP Ř. z roku 2016, včetně výkresu problémů k řešení, které definují ve vztahu k řešenému území problém vysoké intenzity dopravy v zastavěném území, na který napadené OOP reaguje mj. podmíněním výstavby vybudováním nových úseků dopravní infrastruktury.

92. Ačkoli je uvedené odůvodnění dosti obecné, nelze přehlédnout, že velmi obecné byly i uplatněné námitky, což předurčuje kvalitu jejich vypořádání. Odpůrce tak nebyl vystaven situaci, kdy by bylo třeba reagovat na konkrétní skutečnosti či výhrady. Ostatně navrhovatel ani v návrhu relevantním tvrzením nezpochybnil špatnou dopravní situaci ve městě a jeho okolí, respektive nevyvrátil, že by zvýšený provoz vyvolaný výstavbou (která jen v lokalitě N. V. má dle územní studie zahrnovat výstavbu 25 rodinných domů a 24 bytových domů, nové občanské vybavení a odpovídající počet 433 parkovacích míst) neměl dopad na dopravní zatížení již nyní přetížených komunikací v obci a okolí. Soud tedy s ohledem na rozsah a obecnost námitek navrhovatele považuje odůvodnění rozhodnutí o těchto námitkách za dostatečné, neboť je z nich zřejmé, z jakých důvodů je odpůrce neshledal důvodnými.

93. K proporcionalitě podmínky kolaudace stavby Pražského okruhu (SOKP 511) a napojení komunikace II/101 na 511 SOKP na MUK Ř. a relevanci podmínky kolaudace Tehovské spojky soud konstatuje, že výstavba a zprovoznění těchto staveb bezesporu významnou měrou pozitivně ovlivní dopravní situaci v Ř., neboť z města odvede veškerou tranzitní dopravu. Místní dopravu, která vzniká v důsledku dojíždění obyvatel Ř. za prací, do škol, nákupy a podobně či naopak dojížděním m. do města sice tyto stavby z města neodvedou (maximálně ji mírně přesunou s ohledem na místo, kde bude zřízen sjezd a nájezd na Pražský okruh), avšak díky tomu, že se tyto dva typy dopravy přestanou kumulovat, projeví se efekt obou dopravních staveb i do dopravy místní, neboť pro ni zůstane na místních komunikacích logicky více prostoru. Tyto komunikace tudíž snáze pojmou místní dopravu, kterou vygeneruje využití nových rozvojových ploch. Úvaha odpůrce, která za stanovením této podmínky stála, je tedy logická a vede k vytčenému cíli. To potvrzuje též odpůrcem předložený výtah z Dopravní studie zlepšení dopravní obslužnosti zájmového území Ř. – jih zadané Středočeským krajem, podle níž je silnice II/101, na kterou je dopravně napojena i lokalita N. V., přetížená a bez Pražského okruhu – SOKP 511 bude nadále využívána za hranicí své kapacity. Pražský okruh – stavba 511 dle provedených výpočtů povede sice k navýšení intenzity dopravy na silnici I/2, současně však sníží intenzitu na silnicích nižších tříd v řešeném území. Zátěž na silnici I/2 na průjezdu Ř. pak sníží přeložka silnice II/107 (Tehovská spojka). Vliv přeložky II/107 byl ve vztahu k Ř. vyhodnocen jako pozitivní, neboť odvede dopravu ze zastavěného území.

94. Je však otázkou, zda jde o nejmírnější dostupné prostředky způsobilé sledovaného cíle dosáhnout, a zda lze tuto regulaci ještě považovat za rozumnou. Soud se domnívá, že sledovaný cíl by byl dosažen již zprovozněním těchto dopravních staveb, nikoli až jejich kolaudací. Tyto dva okamžiky přitom mohou být značně vzdálené. Je totiž známou skutečností, že u rozsáhlých dopravních staveb kolaudaci vždy předchází zkušební provoz stavby ve smyslu § 124 odst. 1 stavebního zákona. Například z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2016, č. j. 4 As 17/2016-44, plyne, že k užívání Pražského okruhu úseku č. 512 (D1 – Jesenice – Vestec) docházelo v režimu zkušebního provozu již od 20. 9. 2010 a zkušební provoz byl následně prodloužen až do konce roku 2018 (viz novinový článek z 28. 6. 2017 s názvem Pražský okruh nově při starém: zůstává ve zkušebním provozu uveřejněný na www.prazsky.denik.cz, kterým soud provedl důkaz). Další významná dopravní stavba, tunel Blanka byl například zkolaudován po více než 4 letech zkušebního provozu (viz novinový článek z 14. 10. 2019 s názvem Tunel Blanka se konečně dočkal kolaudace, ve zkušebním provozu fungoval čtyři roky uveřejněný na www.zpravy.aktualne.cz, kterým soud provedl důkaz). Aniž by se soud k takto dlouhému provozování velkých dopravních staveb v režimu zkušebního provozu jakkoli blíže vyjadřoval (natož ho schvaloval), musel tyto skutečnosti vzít v úvahu při hodnocení přiměřenosti podmínky požadující kolaudaci Pražského okruhu (SOKP 511). I kdyby v případě stavby další části Pražského okruhu (úseku č. 511 Běchovice – D1) nebyla doba zkušebního provozu tak dlouhá, jako tomu bylo v případě úseku č. 512 D1 – Jesenice – Vestec, je třeba i u této stavby počítat s tím, že po určitou dobu bude funkčnost a vlastnosti této stavby zapotřebí prověřovat v režimu zkušebního provozu. Po celou tuto dobu přitom již bude dosaženo cíle, který odpůrce stanovením této podmínky sledoval, tedy přesunutí tranzitní dopravy mimo území města Ř. právě na novou dopravní tepnu. Obecně přitom není důvod předpokládat, že zkušební provoz nebude moci přejít do užívání stavby. Již jen z těchto důvodů má soud podmínku požadující kolaudaci Pražského okruhu (SOKP 511) za nepřiměřenou, neboť není tím nejmírnějším dostupným prostředkem způsobilým dosáhnout sledovaného cíle. S ohledem na shora uvedený závěr považuje soud za nepřiměřenou také podmínku požadující kolaudaci napojení komunikace II/101 na 511 SOKP, která souvisí se stavbou Pražského okruhu v úseku č. 511 Běchovice – D1. I u této stavby tudíž lze očekávat, že po určitou dobu bude provozována v režimu zkušebního provozu. Dle názoru soudu lze určitou dobu zkušebního provozu (mj. s ohledem na potřebu ověření dodržení hlukových limitů) předpokládat i v případě Tehovské spojky: Vojkov – Všechromy, která je významnou stavbou nadmístního významu, jejíž koridor je vymezen v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje a která se dotýká několika obcí, v jejichž blízkosti má být realizována. Z tohoto důvodu soud přistoupil ke zrušení uvedených podmínek ve vztahu k rozvojovým plochám ŘZ-06 až ŘZ-09, které jsou součástí lokality N. V., v níž se nachází pozemky navrhovatele. Stavby, na jejichž kolaudaci poukazoval odpůrce, jsou zcela odlišného charakteru a rozsahu, neboť jde vesměs o chodníky, případně místní komunikace, resp. jejich rekonstrukce (např. rekonstrukce komunikace Labská zahrnovala dle předloženého kolaudačního souhlasu ze dne 21. 12. 2017 rekonstrukci komunikace v úseku o délce 275 m, vyvýšenou křižovatku ulic Labská a Otavská v úrovni nivelety chodníků, chodník a odvodnění vozovky). Odpůrce toliko obecně uvedl, že v řádu týdnů jsou dle jeho zkušenosti kolaudovány dopravní stavby i v případě komunikací I. a II. třídy, svá tvrzení však nedoložil a neuvedl žádné konkrétní srovnatelné nové dopravní stavby, které by byly kolaudovány bez předchozího zkušebního provozu. Podmínky kolaudace nové základní školy v k. ú. P. u Ř. a navýšení počtu míst v městských mateřských školách o 400 míst oproti roku 2018 bez zápočtu MŠ V.

95. Navrhovatel namítal, že podmínka kolaudace nové základní školy v k. ú. P. u Ř. není relevantní pro zahájení výstavby v plochách ŘT-06 až ŘT-09 s ohledem na princip spádovosti a vzdálenost této místní části od rozvojových ploch. Ve vztahu k navýšení počtu míst v městských mateřských namítal, že podle územní studie je na předmětných rozvojových plochách plánována výstavba mateřské školy, která pokryje navýšení počtu dětí předškolního věku v důsledku plánované výstavby na těchto plochách.

96. Odpůrce reagoval na námitky navrhovatele směřující proti těmto podmínkám obecně tím, že uvedené podmínky jsou racionální a přiměřené a vedou k zajištění kvality života obyvatel obce. Konstatoval, že bez jejich splnění by nebyl schopen zajistit své zákonné povinnosti, např. zajištění základního vzdělávání. Požadavek na navýšení kapacit ve školkách, respektive výstavbu nové školy, vychází z demografické analýzy, kterou si nechal zpracovat. Při aplikaci spádovosti by ř. školy nebyly schopny přijmout děti z plánované výstavby, a proto je nutná výstavba nové školy a vymezení nových spádových oblastí. V rámci vypořádání námitek též uvedl, že výstavba v lokalitě N. V. bude významnou výstavbou v rámci celého města. Dle projednávané studie je odhadováno navýšení počtu obyvatel o téměř 400, což sebou nese významné navýšení požadavků na veřejnou infrastrukturu.

97. Soud považuje vypořádání námitky směřující proti podmínce kolaudace nové základní školy za dostatečné. Odpůrce vysvětlil, že by jinak nebyl schopen dostát své zákonné povinnosti zajistit základní vzdělávání [§ 178 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“)]. Odůvodnil, že zřízení nové školy v katastrálním území P. je relevantní, neboť umožní upravit školské obvody spádových škol tak, aby školy v Ř. byly schopny pojmout zvýšený počet žáků spojených s novou výstavbou.

98. Toto odůvodnění soud považuje za logické, neboť zřízení nového školského obvodu v této místní části umožní přijmout více žáků (mj. z nové výstavby pro bydlení, včetně ploch ŘZ-06 až ŘZ-09) v ostatních školách ve městě, jejichž kapacity se tím uvolní. Odpůrce tak bude schopen dostát své zákonné povinnosti zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí s místem trvalého pobytu na svém území vyplývající z § 178 odst. 1 školského zákona. S ohledem na celkovou velikost města Ř. a počet škol zřizovaných odpůrcem soud neshledává žádný racionální důvod, pro který by se zřízení nové školy v této části města (pro něž je územním plánem vymezena plocha s funkčním využitím OV – veřejně prospěšná stavba občanského vybavení PO 06, v rozvojové ploše PS-09 zařazené do I. etapy) nemělo pozitivně promítnout do uvolnění kapacit škol ostatních. Ostatně lokalita N. V. je aktuálně ve školském obvodu téže spádové základní školy jako část města P., tj.

2. ZŠ Bezručova, Ř. (dle obecně závazné vyhlášky města Ř. č. 7/2016). Je na odpůrci, jakým způsobem stanoví školské obvody jím zřizovaných škol [§ 178 odst. 2 písm. b) školského zákona]. S novou obytnou výstavbou na rozvojových plochách je nevyhnutelně spojen nárůst počtu žáků, pro jejichž vzdělávání je odpůrce povinen zajistit podmínky. Jednotlivé rozvojové plochy výstavby přitom nelze z hlediska možného nárůstu dětí, pro které bude odpůrce povinen základní školní docházku zajistit, posuzovat izolovaně. Ve III. etapě jsou kromě značně rozsáhlé lokality N. V. o rozloze cca 5,5 ha zařazeny další velké rozvojové plochy s předpokládanou výstavbou rodinných či bytových domů [např. plochy ŘZ-04 a ŘZ-05 s funkčním využitím BI s orientační rozlohou 9 921 m2, plocha ŘS-01 s funkčním využitím BI s orientační rozlohou 13 343 m2, plochy ŘS 09, 10, 12, 13, 16 až 19 a 21 (součást lokality V. II) převážně s funkčním využitím BI a BH (bydlení v bytových domech) o rozloze více než 7 ha, plochy PS-10, 12, 13, 16, 17, 78 převážně s funkčním využitím BV (bydlení v rodinných domech – venkovské) o rozloze více než 7 ha (lokalita N. P.), plochy PS-36 a 37 s funkčním využitím BI o rozloze více než 2 ha]. Soud s ohledem na výše uvedené neshledal námitku směřující proti podmínce kolaudace nové základní školy v k. ú. P. důvodnou.

99. Pokud jde o podmínku spočívající ve zvýšení počtu míst v městských mateřských školách, je patrné, že jde o mateřské školy zřizované obcí dle § 179 odst. 1 písm. a) školského zákona za účelem splnění zákonné povinnosti odpůrce zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání dětí přednostně přijímaných podle § 34 odst. 3 školského zákona, tedy dětí s místem trvalého pobytu v příslušném školském obvodu, které před začátkem školního roku dosáhnou s účinností od září 2018 nejméně třetího roku věku. Nelze přehlédnout, že zákonem č. 178/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 178/2016 Sb.), došlo k postupnému snížení věkové hranice přednostně přijímaných dětí (čl. I body 12 a 13 a čl. IV zákona č. 178/2016 Sb.; dle čl. I bodu 14 a čl. IV se předpokládalo od 1. 9. 2020 snížení věkové hranice pro přednostní přijetí na dva roky věku, § 34 odst. 1 školského zákona a čl. I bod 14 zákona č. 178/2016 Sb. byly však dále novelizovány zákonem č. 167/2018 Sb.). Soud připomíná, že dle právní úpravy účinné do 31. 8. 2016 se přednostně přijímaly dle § 34 odst. 4 školského zákona děti až v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Zákonem č. 178/2016 Sb. bylo navíc zavedeno povinné předškolní vzdělávání od počátku školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne pátého roku věku. Na nedostatečné kapacity mateřských škol mimo jiné v okrese Praha- východ upozorňovala též důvodová zpráva k tomuto zákonu.

100. Odpůrce v rozhodnutí o námitkách uvedl, že by jinak nebyl schopen zajistit svou zákonnou povinnost, a že vycházel z demografické analýzy, kterou si nechal zpracovat. V obecné části odůvodnění označil stav kapacity předškolních zařízení za kritický. Z rozhodnutí o námitkách a obecného odůvodnění napadaného OOP je zřejmé, že cílem odpůrce je v souladu s jeho zákonnou povinností vytvořit takové podmínky, aby byl schopen zajistit dětem s trvalým pobytem na území města předškolní vzdělávání v jím zřizovaných mateřských školách, na které mají právní nárok.

101. Navrhovatel v uplatněných námitkách netvrdil a nedoložil, že by v lokalitě, pro kterou byla vypracována územní studie, měla být školka, jejímž zřizovatelem bude odpůrce a jejímž prostřednictvím by mohl svou zákonnou povinnost plnit. To nelze dovozovat jen z označení plochy v územní studii jako plochy občanského vybavení – veřejné infrastruktury. Jednak je třeba uvést, že veřejnou infrastrukturu [§ 2 odst. 1 písm. k) stavebního zákona] nemusí nutně tvořit jen mateřské školy zřízené městem, ale může zahrnovat i školy zřízené jako školské právnické osoby nebo jako právnické osoby podle zvláštních právních předpisů, jejichž předmětem činnosti je poskytování vzdělávání nebo školských služeb podle školského zákona, zřízené právnickými nebo fyzickými osobami dle § 8 odst. 6 školského zákona (srov. § 2 odst. 3 školského zákona). Územní studie je navíc pouze nezávazným územně plánovacím podkladem, s nímž ani odpůrce nevyjádřil souhlas. Závazná územně plánovací dokumentace – územní plán (ani v něm obsažené zadání regulačního plánu) plochu určenou pro výstavbu mateřské školy v plochách ŘZ-06 až ŘZ- 09 nevymezil. Je na odpůrci, aby rozhodl, kde a jaké mateřské školy zřídí a vymezil školské obvody (§ 179 odst. 3 školského zákona) tak, aby zajistil dostatek míst v mateřských školách pro všechny děti, pro jejichž předškolní vzdělávání je povinen podmínky zajistit.

102. Dle názoru soudu lze považovat za racionální a přiměřené, pokud odpůrce omezuje rozvoj obytné zástavby tak, aby byl schopen zajistit potřebné kapacity v mateřských školách a dostát své zákonné povinnosti zajistit dětem s trvalým pobytem (v případě cizinců s místem pobytu) na svém území předškolní vzdělávání v souladu se školským zákonem v jím zřizovaných mateřských školách. Nelze přehlédnout, že po vydání územního plánu v roce 2014 došlo ve městě nejen k nárůstu počtu obyvatel, ale také ke zpřísnění nároků kladených na obce, pokud jde o vytváření podmínek pro předškolní vzdělávání. Nelze po odpůrci požadovat, aby rezignoval na plnění zákonných povinností pečovat o potřeby svých občanů a řádné plnění povinností plynoucích ze školského zákona s tím, že v určité lokalitě může dojít ke zřízení mateřské školy jinou osobou. V tomto směru se nemůže bez dalšího spoléhat na zřizování a provozování mateřských škol jinými osobami. Nelze přehlédnout, že vzdělávání v mateřské škole zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí (na rozdíl od škol zřízených jinými osobami) se dítěti poskytuje dle § 123 odst. 2 školského zákona bezúplatně od počátku školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne pátého roku věku, přičemž úplata za jiné školní roky je u mateřských škol zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí dle § 123 odst. 5 školského zákona regulována vyhláškou č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (§ 6 této vyhlášky). Ani námitku týkající se podmínky spočívající v navýšení kapacity městských mateřských škol tedy soud neshledal důvodnou. Podmínka zajištění dostatečného množství pitné vody (např. realizace nového napojení města Ř. na štolový přivaděč z v. n. Želivka)

103. Navrhovatel dále namítal neurčitost této podmínky. Z rozhodnutí o námitkách je patrné, že odpůrce neshledal námitku důvodnou, neboť všechny podmínky považoval za dostatečně určité. K požadavku na zajištění dostatečného množství pitné vody dále konstatoval, že město aktuálně nemá dostatek pitné vody pro napojení všech záměrů, které by mohly být v zastavitelných plochách realizovány, a proto je stanoven požadavek na jeho zajištění. Odpůrce nad rámec toho, co uvedl v odůvodnění napadeného OOP, k důkazu předložil dvě vyjádření společnosti 1. SčV jako provozovatele vodovodní sítě města z dnů 5. 12. 2016 a 3. 3. 2017, z nichž plyne, že z důvodu vyčerpání kapacity již není možné napojit nové stavby na místní vodovodní řad.

104. Podmínka je formulována značně obecně. Nelze ji ale vyložit jinak, než že tato podmínka bude splněna, pokud navrhovatel doloží, že je pro daný záměr zajištěna dostatečná kapacita pitné vody. Soud neshledává, že by tato podmínka byla nejasná či nesrozumitelná. Tím, že možný konkrétní způsob naplnění podmínky v podobě realizace nového napojení města na štolový přivaděč z v. n. Želivka je uveden toliko příkladmo, je naopak ponechán prostor též pro jakýkoli jiný způsob zajištění dostatečné kapacity pitné vody. Tuto podmínku tak nelze považovat ani za zásadně omezující, neboť si lze obtížně představit, že by bylo možné umístit záměr, který předpokládá výstavbu 25 rodinných domů, 24 bytových domů a občanského vybavení, pro který by nebyly zajištěny dostatečné kapacity pitné vody. Usnesení zastupitelstva ze dne 11. 9. 2019 týkající se zvýšení kapacity zdrojů pitné vody pro město Ř. potvrzuje, že odpůrce neměl v úmyslu do budoucna výstavbu znemožnit, ale zajistit odpovídající podmínky pro další rozvoj. Místní infrastrukturní podmínky pro plochy ŘZ-06 až ŘZ-09 105. Navrhovatel uplatnil námitky směřující též proti místním infrastrukturním podmínkám. Z napadeného OOP plyne, že místní podmínky jsou závazné při posuzování nároků stavebních záměrů na veřejnou infrastrukturu. Je možno je řešit plánovací či obdobnou smlouvou s městem Ř., přičemž smlouva bude obsahovat termín, financování a způsob realizace místních podmínek. Z odůvodnění napadeného OOP vyplývá, že místní podmínky jsou podmínkami doplňujícími, které mají spíše lokální podmíněnost a neplatí pro celé město. Uzavření příslušné smlouvy má zajistit jejich realizaci. Napadené OOP tedy v případě místních infrastrukturních podmínek ustupuje od požadavku, aby byly všechny splněny ještě před rozhodnutím o umístění stavby. Počítá s možností, že jejich splnění bude vyřešeno plánovací či obdobnou smlouvou tak, že mezi městem a vlastníkem pozemků bude sjednán termín, financování a způsob realizace těchto podmínek. Podmínka vybudování komunikace Srnčí – Kolovratská 106. Navrhovatel namítal, že z napadeného OOP není zřejmý účel místní infrastrukturní podmínky spočívající ve vybudování komunikace Srnčí – Kolovratská. V uplatněných námitkách namítal, že podmínka je nejasná a že lokalita je dobře napojena na dopravní infrastrukturu. Z hlediska dopravního zatížení poukazoval na předpokládaný počet 433 parkovacích míst dle územní studie.

107. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách ani v odůvodnění napadeného OOP není ve vztahu ke komunikaci Srnčí – Kolovratská nad rámec obecného požadavku na dostatečnou kapacitu veřejné infrastruktury a konstatování, že stanovení konkrétních požadavků vychází z předpokládaného zatížení lokality a jejího vlivu na okolí, uvedeno žádné konkrétní odůvodnění. Odpůrce při jednání upřesnil, že jde o komunikaci, která je ve veřejně prospěšných stavbách vymezena jako silnice podél bývalého areálu věznice – S, která není přímým pokračováním komunikace Srnčí, ale napojuje se na ulici Dančí. Odpůrce v rozhodnutí o námitkách nikterak nevysvětlil, z jakého důvodu byla tato komunikace (z několika komunikací, které jsou v širším okolí vymezeny jako stavby veřejně prospěšné dopravní infrastruktury) vyhodnocena jako nezbytná podmínka pro výstavbu na dotčených plochách, které jsou, jak plyne i z grafické části územního plánu, napojeny na komunikaci II/101 na dvou místech, ulicí Arbesovou a Březinovou. Nutno dodat, že místní infrastrukturní podmínka byla stanovena ve spojení se základními podmínkami, které měly vést k celkovému snížení intenzity dopravy ve městě (v případě, že by nebyla spojena s těmito podmínkami, pak by i přes ulici Kolovratskou by docházelo primárně k napojení na komunikaci II/101). Uvedená komunikace přiléhá k několika rozvojovým plochám, včetně ploch, které byly zařazeny do I. etapy výstavby, jež mají podmínku vybudování této komunikace rovněž stanovenu v rámci místních infrastrukturních podmínek. Ačkoli navrhovatel žádal, aby byla tato místní infrastrukturní podmínka ve vztahu k dotčeným plochám odůvodněna a tvrdil, že existující dopravní napojení je dostatečné, odpůrce na tuto jeho námitku nereagoval. Ve vztahu k místním podmínkám je přitom třeba, aby byla jasně vysvětlena jejich relevance a nezbytnost právě pro konkrétní plochy. To platí tím spíše, že možnost řešit splnění podmínek uzavřením plánovací smlouvy vychází z toho, že se vlastník dotčených pozemků bude podílet na financování lokální infrastruktury. Pokud se tedy navrhovatel domáhal konkrétního odůvodnění a vysvětlení účelu, který není prima facie zjevný (lokalita je napojena na dvou místech na komunikaci II. třídy), bylo nezbytné tuto místní infrastrukturní podmínku odůvodnit. Nedostatek odůvodnění rozhodnutí o námitkách nelze napravit jeho doplněním při jednání soudu. S ohledem na výše uvedené soud shledal námitku důvodnou a tuto místní infrastrukturní podmínku zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

108. Soud pro úplnost poznamenává, že dle vyjádření odpůrce při jednání soudu bylo napojení na komunikace II/101 ulicí Březinova problematické pouze do zavedení úsekového měření, trvající problémy v tomto místě odpůrce netvrdil. Pokud odpůrce poukázal na to, že oblast je napojena pouze na jednu komunikaci a do oblasti by nebylo možné se v případě problému na silnici II/101 dostat, pak takový stav by nastal pouze při úplné neprůjezdnosti této komunikace v obou směrech bez možnosti průjezdu přes kruhový objezd či křižovatku do navazujících ulic (pokračování ulice Březinova, ulice Pod Lihovarem, Politických vězňů), což bude patrně situace spíše výjimečná. Stejná dopravní dostupnost existuje nyní v ploše západně od dotčených rozvojových ploch, v níž byly již realizovány rodinné domy. Podmínka nového bezbariérového a bezpečného průchodu pro pěší přes silnici II/101 109. Navrhovatel namítal, že není zřejmý účel podmínky bezbariérového a bezpečného průchodu pro pěší přes silnici II/101.

110. Soud konstatuje, že z napadeného OOP je v kontextu územního plánu a předložené územní studie účel této podmínky dostatečně zřejmý. Napadené OOP nelze vykládat bez kontextu s územním plánem, který mění. Ačkoli odpůrce na tuto námitku výslovně nereagoval, z vypořádání námitek je patrné, že i tuto podmínku vyhodnotil jako racionální ve vztahu k předmětné ploše. Z umístění lokality N. V. u komunikace II/101 (podél níž se předpokládá provedení protihlukových opatření) a požadavku územního plánu na rozvoj pěší trasy Masarykovo nám. – Mlýnský rybník – lokalita N. V. je zřejmé, že právě tomuto účelu má uvedená místní infrastrukturní podmínka sloužit. Tomu odpovídá stanovení této podmínky rovněž pro plochy ŘZ-04 a ŘZ-05. Ostatně i územní studie, na kterou navrhovatel poukazoval, předpokládá pěší podchod podél potoka, zmiňuje prostupnost území a návaznost na existující zástavbu. Dobré (bezpečné a bezbariérové) pěší propojení lokality N. V. s centrálním náměstím lze považovat za racionální, neboť vytvoří bezpečnou trasu pro pěší do centra města (s občanským vybavením). Napojení tak podporuje z hlediska zdraví obyvatel, životního prostředí i zatížení dopravní infrastruktury optimální způsob dopravy, napomáhá snížení automobilové dopravy uvnitř města a obecně přispívá soudržnosti obce (snadná dostupnost jinak spíše okrajové lokality do centra města a občanského vybavení v něm, a naopak dostupnost občanského vybavení předpokládaného v této ploše - mj. sportoviště včetně dětských hřišť, které předpokládá zadání územního plánu, pro ostatní obyvatele). Tuto námitku tedy soud neshledal důvodnou. Podmínka výstavby protihlukových opatření 111. Pokud jde o protihluková opatření, navrhovatel namítal, že tato podmínka nebyla vymezena dostatečně určitě. Z rozhodnutí o námitkách vyplývá, že jde o protihluková opatření podél silnice II/101, v jejíž blízkosti se lokalita N. V. nachází, a to směrem k této lokalitě (na druhé straně komunikace je již projednáváno). Dle názoru soudu je tedy zřejmé, o jaká protihluková opatření jde a jakému účelu mají sloužit, tj. ochraně plánované obytné výstavby před hlukem ze silniční dopravy. Tato námitka tedy není důvodná. Základní podmínky pro zahájení II. etapy výstavby – plocha ŘT-22 Podmínka kolaudace I. etapy intenzifikace ČOV Ř. na cca 20 600 EO 112. Navrhovatel obecně namítal, že tato námitka je nepřiměřená. Dále namítal, že tato podmínka není ve vztahu k ploše ŘT-22 relevantní, neboť stavby na pozemcích II mají být napojeny na samostatné jímky. Toto své tvrzení však nedoložil.

113. Odpůrce v napadeném OOP vysvětlil, že hlavním důvodem etapizace je stávající nedostatečná kapacita ČOV, kterou navrhovatel nikterak nezpochybňuje. Z odůvodnění napadeného OOP jsou tedy důvody, pro které byla podmínka stanovena, zřejmé, a proto soud neshledal důvody pro její zrušení pro nepřezkoumatelnost. Nelze přehlédnout, že v územním plánu ve znění změny č. 1 (4.2.1.2 textové části) bylo stanoveno, že jímky lze povolovat pouze v případě výstavby jednotlivých rodinných domů a chat, a to pouze jako řešení dočasné, v ostatních případech zřizování jímek na vyvážení dle územního plánu zásadně není přípustné. Již změna č. 1 územního plánu přitom předvídala, že do roku 2018 bude projednána etapizace výstavby s ohledem na kapacity ČOV a její předpokládanou intenzifikaci. Jestliže dosud nedošlo k umístění staveb v dané ploše (navrhovatel namítal vydání územního rozhodnutí pouze v ploše ŘT-24), je racionální při stanovení podmínek vycházet z možného funkčního využití plochy, tedy funkčního využití SM, pro které jsou jako hlavní využití určeny pozemky bytových domů a domů pro obslužnou sféru. Navrhovatel nespecifikoval a nedoložil, jak přesně měla být likvidace odpadních vod odpovídající zamýšlenému záměru zajištěna, a že by byl takový způsob v dané ploše možný.

114. Soud souhlasí s tím, že omezená kapacita čistírny odpadních vod je výrazným faktorem limitujícím možnosti rozvoje zástavby na území města, a proto je podmínění výstavby zkapacitněním ČOV Ř. na 20 600 EO legitimní a souladné s cíli územního plánování vymezenými v § 18 stavebního zákona, neboť reflektuje veřejný zájem na vyváženém a udržitelném rozvoji území (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17, bod 63). Tato podmínka tedy není nezákonná. Tuto podmínku pak soud neshledává ani nepřiměřenou. Rozvojová plocha ŘT-22 se neobejde bez náležitého zajištění likvidace odpadních vod, které zde budou z logiky věci vznikat. Nelze přehlédnout, že předpokládaná doba dokončení intenzifikace až na 27 000 EO je 2018-2020 (bod 4 textové části napadeného OOP). V případě I. etapy půjde tedy o relativně krátkou dobu. Navrhovatel přitom neuvedl a neprokázal takové skutečnosti, z nichž by bylo možné učinit závěr o její nepřiměřenosti, zejména nedoložil, že by bylo možné v této ploše zajistit likvidaci odpadních vod jiným způsobem. Ostatně dle § 24b odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. se žumpy budují pouze tam, kde splaškové odpadní vody nelze odvádět do kanalizace nebo kde vyčištěné odpadní vody v malé čistírně odpadních vod do ekvivalentu 500 obyvatel není možné vypouštět do vodního toku nebo do vod podzemních. Současně musí být umístěna a řešena tak, aby bylo umožněno výhledové připojení stavby na kanalizaci ukončenou čistírnou odpadních vod. I právní úprava pojímá umístění žumpy pouze jako možnost výjimečnou a dočasnou. Za situace, kdy v lokalitě je vedena splašková kanalizace (viz výkres č. 5 - koncepce veřejné infrastruktury technické po vydání změny č. 1), do které lze odpadní vody odvádět a na kterou bude možné stavby po navýšení kapacity ČOV v krátkém časovém horizontu připojit, se stanovení podmínek jeví jako racionální a přiměřené. Zájem města na tom, aby byly odpadní vody z bytových domů a dalších staveb s větším zdrojem odpadních vod napojeny na splaškovou kanalizaci (u níž pouze dočasně s ohledem na kapacitu ČOV nelze napojení provést) je legitimní. Nelze odhlédnout ani od rizik, které jsou s umísťováním žump obecně spojeny (průsaky, přetékání, problémy s následným nakládání s odpadními vodami, možný zdroj zápachu), obtěžující pro okolí je přitom již samo časté vyvážení. Podmínky kolaudace Základní školy na Komenského náměstí a navýšení počtu míst v městských MŠ v Ř. o 150 míst oproti roku 2018 včetně MŠ V.

115. Soud neshledal důvodnými ani námitky navrhovatele směřující proti podmínce kolaudace Základní školy na Komenského náměstí a navýšení počtu míst v městských mateřských školách v Ř. o 150 míst oproti roku 2018 včetně MŠ V..

116. Navrhovatel obecně namítal nepřiměřenost základních podmínek pro II. etapu s tím, že jsou neadekvátní charakteru a rozsahu záměru. Způsob jejich vypořádání odpovídá míře obecnosti uplatněných námitek. Odpůrce vysvětlil, že cílem podmínek je zajistit dostatečnou kvalitu života obyvatel, přičemž v obecné části odůvodnění je uvedeno, že důvodem etapizace je mj. nedostatečná kapacita školských a předškolních zařízení, což lze vzhledem k obecnosti námitek akceptovat.

117. Plocha ŘT-22 je plochou s funkčním využitím SM, mezi jehož hlavní využití patří též pozemky bytových domů, přičemž podíl podlahových ploch bytů v rámci funkční plochy může činit až 70 %. Z pohledu stanovení podmínek je třeba vycházet primárně z funkčního využití tak, jak je stanoveno územním plánem, neboť nic nebrání navrhovateli svůj záměr v mezích přípustného využití upravit. Navrhovatel přitom sám uvádí, že zde předpokládá vznik několika služebních bytů, jejichž počet však nespecifikoval a nedoložil. Lze proto předpokládat, že výstavba v této ploše povede k nárůstu počtu dětí ve městě, které budou mít nárok na zajištění místa v základní a mateřské škole, které je odpůrce povinen zajistit (§ 178 odst. 1 a § 178 odst. 2 školského zákona). K tomu soud odkazuje na to, co bylo výše uvedeno k podmínkám pro zahájení III. etapy. Z napadeného OOP vyplývá, že kapacity mateřských i základních škol jsou nedostatečné, což potvrzují i kroky odpůrce k zřízení nové základní a mateřské školy, které odpůrce doložil. Ty svědčí také o tom, že odpůrce hodlá splnění podmínek zajistit. Jak již bylo výše uvedeno, soud nespatřuje nepřiměřenost těchto podmínek v tom, že jejich naplnění je závislé na vůli odpůrce. Soud dále konstatuje, že jednotlivé menší rozvojové plochy zařazené v II. etapě nelze posuzovat izolovaně. Odpůrce poskytl jasné kritérium, podle něhož byly plochy zařazeny do jednotlivých etap (viz níže). Námitky směřující proti těmto podmínkám soud neshledal s ohledem na výše uvedené důvodnými. Podmínka zprovoznění městské úpravny podzemní vody v P.

118. Navrhovatel ani ve vztahu k této podmínce žádné konkrétní námitky neuplatnil, pouze obecně namítal, že podmínky II. etapy jsou nepřiměřené. Z tohoto důvodu nebyl odpůrce povinen na tuto námitku konkrétněji reagovat. Odpůrce uvedl, že stanovení podmínek pro etapizaci má zajistit dostatečnou kvalitu života obyvatel města, přičemž z odůvodnění napadeného OOP vyplývá, že město se potýká s nedostatečnou kapacitou pitné vody, stav zásobování pitnou vodou označil odpůrce za kritický. Takové odůvodnění napadeného OOP je vzhledem k absenci konkrétních námitek dostatečné.

119. Soud neshledává podmínku obecně nezákonnou, neboť nedostatečná kapacita pitné vody je racionálním důvodem, pro který je na místě výstavbu regulovat, respektive omezit do doby, kdy budou odpovídající kapacity zajištěny. Nedostatečné kapacity pitné vody dokládá vyjádření společnosti 1. SčV jako provozovatele vodovodní sítě města, z něhož vyplývá, že z důvodu vyčerpání kapacity již není možné napojit nové stavby na místní vodovodní řad. Navrhovatel v námitkách nenamítal žádné konkrétní skutečnosti, na které by odpůrce mohl reagovat v rámci vypořádání námitek (a nedoplnil je ani v návrhu), aby se soud mohl otázkou přiměřenosti v užším smyslu zabývat. K otázce neuvedení konkrétního termínu naplnění podmínky a závislosti na vůli odpůrce se soud vyjádřil výše. Stejně jako v případě kapacity jiné veřejné infrastruktury nelze posuzovat jednotlivé lokality izolovaně. Námitka navrhovatele tedy není důvodná. Místní infrastrukturní podmínky pro plochu ŘT-22 Podmínka vybudování komunikací podle ÚP, zejména rozšíření komunikace Verdunská 120. Navrhovatel namítal, že tato podmínka je nepřiměřená a není dostatečně určitě vymezena. Tvrdil, že šíře komunikace je dostačující pro řádné zajištění obvyklého provozu, a to i při realizaci záměru na pozemcích navrhovatele v ploše ŘT-22. Dle navrhovatele stav komunikace nevykazuje problémy při zajištění dopravní obslužnosti dané lokality a odpůrci je známo, že s ohledem na majetkoprávní vztahy není zajištění podmínky reálné.

121. Na tuto námitku reagoval odpůrce pouze tím, že ulice Verdunská je nedostatečně široká, přičemž poukázal na to, že šíře veřejného prostranství nedosahuje 8 metrů dle vyhlášky č. 501/2006 Sb. Tento argument nemůže sám o sobě stanovení podmínky odůvodnit. Odpůrce nevysvětlil, z jakého důvodu považoval za nezbytné stanovit tuto místní podmínku pro plochu ŘT-22 jako jedinou z rozvojových ploch, a to v situaci, kdy uvedená plocha přímo přiléhá ke komunikaci Olivova, která může sloužit pro přístup k objektům v této ploše. Ačkoli je rozšíření komunikace uvedeno jako veřejně prospěšná stavba dopravní infrastruktury, bylo třeba s ohledem na námitku navrhovatele zvažovat, zda jde o požadavek nezbytný pro zajištění dopravní obslužnosti v souvislosti s plánovanou výstavbou, a případně přiměřený s ohledem na předpokládaný vliv této výstavby na dopravní situaci v daném místě a obtíže spojené se splněním této podmínky. Tyto úvahy však v rozhodnutí o námitkách chybí. Lze proto souhlasit s navrhovatelem, že tuto místní podmínku nelze považovat ve vztahu k navrhovateli, resp. rozvojové ploše ŘT-22 za přiměřenou. Odpůrce při jednání soudu popsal zájem obyvatel města, respektive přilehlých lokalit na rozšíření a využívání ulice Verdunská. Jestliže však rozšíření komunikace mělo usnadnit dopravu v celé oblasti, pak není zřejmé, proč byla tato konkrétní podmínka stanovena výlučně pro plochu ŘT-22, která může být dopravně napojena na dostatečně širokou komunikaci Olivova (což je patrné z mapového náhledu na google.com), a nikoli pro jiné plochy v této oblasti, např. pro plochy ŘT-20, ŘT-21, ŘT-18, ŘV-02, ŘV-03 či ŘV-05. Rozšíření komunikace je možné řešit tím, že je vymezena jako veřejně prospěšná stavba. Její vymezení přitom bude muset být respektováno i při případné výstavbě v ploše ŘT-22. Soud nepovažuje stanovení místní infrastrukturní podmínky za prostředek mírnější oproti vyvlastnění pozemků za účelem realizace veřejně prospěšné stavby, neboť zatímco případné vyvlastnění (nedojde-li k dohodě) je možné za jen za náhradu, plánovací smlouva, kterou je možné řešit splnění místní infrastrukturní podmínky, naopak předpokládá finanční participaci investorů (což odpovídá tomu, že dodatečné náklady jsou vyvolány právě zamýšlenou výstavbou). Tak tomu však v daném případě není. Soud též souhlasí s navrhovatelem, že část podmínky spočívající ve vybudování „komunikací podle ÚP“ je zcela neurčitá. Námitka je tedy důvodná. Podmínka oddílného odvádění dešťových vod pro celou lokalitu 122. Navrhovatel brojil proti místní infrastrukturní podmínce oddílného odvádění dešťových vod v dané lokalitě, která byla stanovena pro plochu ŘT-22. Namítal, že není dostatečně jasně vymezena a nebyla odůvodněna její nezbytnost. Stávající řešení je dle navrhovatele i při zohlednění výstavby funkční a kapacitně dostačující. Odpůrce reagoval na tuto námitku pouze tím, že požadavek na oddílnou kanalizaci je v souladu s požadavkem správce vodních toků – Povodí Vltavy a.s., které uplatnilo připomínku (vedenou pod č. 32733), v níž požadovalo, aby v nových rozvojových plochách byla navržena oddílná kanalizace a nové rozvojové plochy byly navrženy za předpokladu dostatečné kapacity obecní ČOV, nebo aby výstavba na těchto plochách byla podmíněna její intenzifikací. Požadovalo, aby srážkové vody z nových komunikací i pozemků u objektů byly v maximální míře likvidovány na pozemku. Na tuto připomínku odpůrce reagoval tím, že požadavek na oddílnou kanalizaci je maximálně zapracován místními infrastrukturními podmínkami pro jednotlivé lokality.

123. Soud souhlasí s navrhovatelem, že ani tato podmínka nebyla dostatečně určitě vymezena, neboť z napadeného OOP není zřejmé, co je míněno celou lokalitou. Až při jednání soudu odpůrce doplnil, že mělo jít o lokalitu pod ulicí 5. května. Současně nebylo v rozhodnutí o námitkách vysvětleno a ani z napadeného OOP jako celku nelze zjistit, proč byla pro plochu ŘT-22 stanovena právě tato podmínka. Dle napadeného OOP platí, že všechny stavby musí mít nulové nároky na odvod dešťových vod do jednotné kanalizace. Některé plochy ŘT pak mají nad rámec obecného požadavku stanovenu podmínku „oddělení dešťových vod“. Odpůrce při jednání uvedl, že druhou podmínku lze splnit jednodušším způsobem, např. vsakem dešťových vod na pozemku apod. Naproti tomu oddílné odvádění dešťových vod má být řešením rozsáhlejším pro celou lokalitu. Pokud odpůrce zvolil pro plochu ŘT-22 tuto přísnější podmínku, bylo nezbytné lokalitu jasně vymezit a vysvětlit důvodnost takového požadavku, tedy proč nepostačuje podmínka obecná, popřípadě místní infrastrukturní podmínka oddělení dešťových vod. Odpůrce naopak při jednání připustil, že v ploše ŘT-22 si lze představit jednodušší řešení (např. zelené střechy). S ohledem na výše uvedené soud uvedenou místní podmínku pro neurčitost a nedostatek odůvodnění ve vztahu k rozvojové ploše ŘT-22 zrušil. Podmínka uzavření plánovací či jiné obdobné smlouvy ve vztahu k ploše ŘT-24 124. Navrhovatel namítal, že tato podmínka není ve vztahu k ploše ŘT-24 racionální, neboť pro tuto plochu bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí a v rámci územního řízení bylo konstatováno, že uzavření plánovací smlouvy není nezbytné.

125. Odpůrce v rozhodnutí o námitkách vysvětlil, že plánovací či obdobná smlouva je požadována z důvodu zajištění dostatečné veřejné infrastruktury. Není nutná v případě, že bude realizována výstavba dle vydaného územního rozhodnutí. Požadavek plánovací či obdobné smlouvy by se pro plochu ŘT-24 uplatnil pouze v případě, že by zde vznikala nová stavba, na kterou nebylo ještě vydáno územní rozhodnutí, nebo mělo dojít ke změně vydaného územního rozhodnutí. Plánovací či obdobná smlouva je přitom vyžadována pouze tehdy, pokud záměr klade požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a nelze jej bez vybudování či úpravy staveb a zařízení veřejné infrastruktury realizovat. Toto odůvodnění považuje soud za dostatečné.

126. Jelikož nelze vyloučit, že v území bude realizován jiný záměr, než pro který již bylo vydáno územní rozhodnutí, který bude klást zvýšené nároky na infrastrukturu, nelze považovat podmínku za nerozumnou toliko z důvodu vydaného územního rozhodnutí. Soud neshledal ani rozpor s § 66 odst. 2 stavebního zákona, neboť toto ustanovení nevylučuje možnost využít obdobnou smlouvu v jiném případě než jako podmínku vydání regulačního plánu. Námitka tedy není důvodná. Nejednoznačné stanovení kritérií pro zařazení do etap 127. Dále se soud zabýval námitkou, že napadené OOP neobsahuje jasná kritéria pro zařazení ploch do jednotlivých etap.

128. Napadené OOP jasně stanovilo, které rozvojové plochy jsou zařazeny v které etapě. Je v něm rovněž vysvětleno, podle jakých hledisek byly rozvojové plochy do těchto etap zařazeny. Dle názoru soudu rozlišení proluk, zahrad či rekonstrukce, oproti rozvojovým plochám, a relativní velikost rozvojových ploch (a s tím spojené předpokládané zatížení pro veřejnou infrastrukturu) spolu s jejich polohou představují dostatečně jasný rozumný důvod pro rozdělení ploch do jednotlivých etap výstavby. Navrhovatel přitom netvrdí, že by plochy, v nichž se nachází pozemky I, byly menší rozvojovou plochou, ani nepoukazuje na jinou srovnatelnou či větší lokalitu, která by byla zařazena do II. etapy. Soud souhlasí s odpůrcem, že lokalitu N. V., která zahrnuje rozvojové plochy ŘZ-06 až ŘZ-09 a podléhá požadavku regulačního plánu, je třeba hodnotit jako celek. Dle názoru soudu lze tuto lokalitu v podmínkách města Ř. jednoznačně označit za velkou rozvojovou lokalitu, a to jak z hlediska celkové rozlohy (více než 5,5 ha), předpokládané výstavby (25 rodinných a 24 bytových domů a občanského vybavení), s ním souvisejícího nárůstu obyvatel i nároků na veřejnou infrastrukturu, které lze v souvislosti s takovou výstavbou očekávat. Plocha ŘT-22 pak nepředstavuje pouhou proluku (mezeru v souvislé zástavbě domů) ani zahradu, což je patrné nejen z grafické části územního plánu, jakož i z náhledu do mapového portálu google.com, jimiž soud provedl důkaz. Jde o postupně zastavované území, kdy sousední plocha ŘT-24 byla zařazena do I. etapy výstavby s ohledem na již vydané územní rozhodnutí. Ostatně od počátku platnosti územního plánu z roku 2014 byla tato plocha považována a označována za plochu rozvojovou. Obdobně byly zařazeny do II. etapy i jiné menší plochy, např. plocha ŘT-21 s funkčním využitím SM o rozloze 1 975 m2. Soud neshledal, že by regulace spočívající v etapizaci výstavby v Ř. byla z důvodu kritérií pro rozdělení rozvojových ploch do etap výstavby neurčitá či vykazovala znaky libovůle. Tento návrhový bod tedy není důvodný. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 129. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal podaný návrhy důvodný pouze zčásti. Podle § 101d odst. 2 věty první s. ř. s. proto zrušil napadené opatření obecné povahy v rozsahu ve výroku specifikovaných podmínek ve vztahu k jednotlivým rozvojovým plochám. Soud považoval v projednávané věci za vhodné zrušit stanovené podmínky ve vztahu k celé lokalitě N. V., tedy pro rozvojové plochy ŘZ-06 až ŘZ-09, které zahrnuje, nikoli pouze ve vztahu k pozemkům navrhovatele, neboť lokalita N. V. tvoří jeden celek, pro který se vyžaduje vydání regulačního plánu, který musí být v souladu se stanovenými podmínkami etapizace pro dané plochy. V souladu se zásadou zdrženlivosti (plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73) soud nicméně nepřistoupil k zrušení základních podmínek ve vztahu ke všem plochám, na něž etapizace dopadá.

130. Ve zbytku soud návrh na zrušení části opatření obecné povahy zamítl (§ 101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).

131. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty druhé s. ř. s., neboť v řízení nebyl plně procesně úspěšný žádný z účastníků. Navrhovatel se domáhal zrušení napadeného OOP jako celku, přičemž docílil pouze částečného procesního úspěchu, neboť soud zrušil opatření obecné povahy pouze ve vztahu k rozvojovým plochám (resp. lokalitě), v nichž se nachází pozemky navrhovatele, a to pouze v rozsahu uvedených podmínek. Z větší části byl tedy úspěšný odpůrce, kterému však žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly a který náhradu nákladů nepožadoval. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.