č. j. 50 Af 9/2019 - 141

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: KARDIOCENTRUM VYSOČINA CZA a.s., IČ 26016877 sídlem Čsl. armády 26, Hluboká nad Vltavou zastoupený advokátkou JUDr. Jaroslavou Krybusovou sídlem Hroznová 470/13, České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, Praha 1 o žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2019, č. j. MF-12109/2018/1203-11 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce uzavřel dne 4. 9. 2008 s Regionální radou regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen „poskytovatel“) „Smlouvu o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad“ (dále jen „dotační smlouva“) na projekt s názvem Relaxační a regenerační centrum Hluboká nad Vltavou. V souladu s dotační smlouvou a jejími dodatky žalobce získal finanční podporu ve formě účelové dotace ve výši celkem 50 429 654,26 Kč.

2. Na základě Zprávy o auditu operace ze dne 24. 2. 2014, č. j. MF-66439/2013/52, vypracované Auditním orgánem Ministerstva financí, pak Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad prvostupňovým rozhodnutím dne 4. 11. 2014, č. j. RRRSJ 30122/2014, uložil žalobci povinnost zaplatit odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 50 429 655 Kč, neboť měl za prokázané: a. porušení základních pravidel pro výběrové řízení – stavební práce – porušení zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace i. nedostatečně zpracovaná zadávací dokumentace, ii. neoprávněné vyloučení uchazečů z výběrového řízení, iii. nedodržení zásady transparentnosti při uzavření Smlouvy o dílo, iv. realizace stavebních prací bez odpovídající veřejné soutěže, tedy při zadávání veřejné zakázky nebyla ze strany příjemce dotace dodržena dotační smlouva ve znění jejích dodatků, konkrétně čl. VI bod 2, čl. VIII bod 1 a čl. XII bod 1, jakož i ustanovení platné Příručky pro žadatele ROP JZ verze 1.1, platné od 14. 12. 2007, kap. 8.3 Veřejné zakázky, str. 57 – 58 a Příručky pro příjemce ROP JZ verze 3.1, platné ke dni 4. 7. 2008, která upravuje povinnosti při zadávání (veřejných) zakázek, např. kap. 3 a zejm. kap. 3.3 Pravidla pro zadávací řízení; b. nesplnění podmínek způsobilosti výdaje – část výdajů nárokovaných žalobcem k proplacení z dotace nesplňovala veškeré podmínky způsobilosti dané metodikou poskytovatele dotace, tedy porušení povinnosti vyplývající z čl. IV odst. 4 a čl. VI odst. 4 dotační smlouvy ve znění dodatků, resp. čl. XII odst. 1 této smlouvy, podle kterého se příjemce zavazuje řídit se při realizaci projektu mj. ustanoveními platné Příručky pro žadatele ROP JZ a Příručkou pro příjemce ROP JZ (verze 3.1, ke dni 4. 7. 2008 – kap. 3 a zejm. kap. 3.4 Pravidla pro způsobilé výdaje) a Metodickými pokyny poskytovatele dotace, viz zejm. Metodický pokyn ke způsobilým výdajům projektu, verze 2.0, rev. č. 1 ke dni 27. 6. 2008.

3. Proti závěrům úřadu žalobce brojil odvoláním, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 27. 1. 2017, č. j. MF-8609/2015/1203, tak, že částka odvodu uvedená v platebním výměru Úřadu se mění z 50 429 655 Kč na 12 607 414 Kč. Porušení rozpočtové kázně bylo shledáno v opravě ceny první etapy projektu, která se oproti původní ceně zvýšila. Pravidla pro zadávání veřejných zakázek nebyla dle žalovaného dodržena. Samotné pochybení spočívalo ve zvýšení proti původní ceně. Pro tento důvod byla aplikována sazba finanční opravy ve výši 25 %.

4. Toto rozhodnutí napadl žalobce u zdejšího soudu žalobou, o které zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 6. 12. 2017, č. j. 50 Af 5/2017 – 85, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Zdejší soud při svém minulém posouzení vycházel z toho, že tehdejší rozhodnutí žalovaného byla založena na tom, že žalobce nesplnil požadavky kladené na výběrové řízení a postupoval v rozporu s dokumenty vyjmenovanými v závěrečných ustanoveních dotační smlouvy. Za zásadní hodnotil zdejší soud to, zda bylo žalovaným prokázáno, zda došlo k popření výběrového řízení. To úzce souviselo s další zásadní skutečností, kterou dle zdejšího soudu bylo posouzení důvodů, pro které k navýšení ceny došlo.

6. Zdejší soud uvedl, že „na žalovaném v dalším řízení bude, aby se znovu zabýval shromážděnými podklady, případně je dále doplnil a zhodnotil nezbytnost změny zakládání stavby a nově stanovené požadavky na hotelové zařízení daného standardu, následně vyhodnotil, zda tyto okolnosti mohl žalobce předvídat či nikoli a jaký měly tyto změny dopad do navýšení ceny zakázky. To má význam pro úsudek o tom, zda žalobce porušil povinnosti, k nimž se smluvně zavázal a znamená-li takové porušení smlouvy porušení rozpočtové kázně ve smyslu článku IX bod 4. Poznamenává se, že vedle porušení rozpočtové kázně smlouva uvažuje ještě s nesrovnalostmi představujícími porušení smluvních podmínek.“ (důraz doplněn). Zdejší soud se neztotožnil s tím, že žalovaný vyšel při svém rozhodování z posudku znalce z oboru stavebnictví, který dle soudu překročil meze své odbornosti a vyjadřoval se k otázkám, jejichž zodpovězení mu nepříslušelo (veřejné zakázky, hodnocený výběrového řízení,…). Soud neměl za prokázané, že ke změně stavby nedošlo pro nepředvídatelné okolnosti. Jednalo-li by se nepředvídatelné změny projektu, o porušení podmínek dotace by se nejednalo.

7. Dále zdejší soud uvedl: „Skutek, který má porušení rozpočtové kázně zakládat, je spatřován ve vadném provedení výběrového řízení. To však spisovou dokumentací prokázáno není, jestliže bylo vycházeno výlučně z úsudku znalce z oboru stavebnictví, kdy znalecký posudek je jediným důkazem, kde se uvádí, že výběrové řízení bylo provedeno vadně. Spis rovněž neposkytuje podklad pro úsudek učiněný znalcem, že změny při zakládání stavby bylo možno objektivně shledat včas, v podstatě již ve fázi vyhotovení projektové dokumentace ať již projektové dokumentace pro stavební povolení či pro provádění stavby. Ze spisu je zřejmé, že k navýšení ceny zakázky vedla nezbytnost jiného způsobu založení stavby a stavební úpravy související s požadavkem vyhovět podmínkám stanoveným nově pro daný standard ubytovacího zařízení. Jestliže by se takové změny ukázaly jako nezbytné, vyvolávající zvýšení ceny zakázky, pak v důsledku toho, by musela narůst cena zakázky dalších dvou účastníků veřejné soutěže. S tím však vůbec nebylo v průběhu řízení uvažováno a byly porovnávány ceny zakázky nabízené třemi uchazeči, přičemž cena vítěze soutěže byla zvýšena právě o náklady související se změnou zakládání stavby, kdežto s takovým zvýšením ceny u dalších dvou soutěžitelů nebylo vůbec uvažováno. Přitom je zřejmé, pokud by se prokázalo, že důvody vedoucí ke změně ve způsobu zakládání stavby nebylo možno shledat při samém zahájení stavby, bylo by nezbytné o nově vyvolané náklady upravit i ceny těchto dalších dvou soutěžících. Dále zůstalo nezhodnoceno, že vítěz soutěže stavební práce zahájil, po tomto zahájení stavebních prací a demolici původních staveb zřítily se do základové jámy dvě opěrné zdi, tato situace vyvolala nezbytnost nového hydrologického posouzení, jaký vliv měly tyto okolnosti na další postup vítěze soutěže se zřetelem k právní úpravě veřejné soutěže. Dále zůstala nevypořádána skutečnost, že dodavatel zakázky byl vybrán žalobcem v době před uzavřením smlouvy o poskytnutí dotace. Jestliže žalovaný opřel svůj úsudek o tom, že výsledky veřejné soutěže byly popřeny o názor znalce, do jehož odbornosti hodnocení veřejné zakázky vůbec nepatří a zůstaly nezhodnoceny další okolnosti, pak důvod, pro který bylo shledáno porušení rozpočtové kázně, není za dané důkazní situace prokázán. Výhrady k výši odvodu, který představuje 25 % dotace na danou část zakázky, jsou rovněž opodstatněné. Žalovaný uvádí, že výši odvodu stanovil správním uvážením. Jako vodítko využil konkrétní rozhodnutí evropské komise a uvedl, že pro podstatnou změnu prvků zakázky zahrnující též cenu, přichází v úvahu finanční oprava ve výši 25 %. Při takové aplikaci rozhodnutí komise však žádné správní uvážení nemohlo působit, jestliže nebyla zohledněna právě závažnost konkrétního porušení podmínek dotace, závažnost pochybení příjemce dotace ve vztahu k čerpané částce dotace a další okolnosti, na které žalovaný v souvislosti s aplikací správního uvážení ve svém rozhodnutí odkazuje. Dále zůstalo zcela nepovšimnuto, že hodnocené výběrové řízení se uskutečnilo několik let před tím, než bylo v roce 2013 rozhodnutí komise vydáno. Pro věc je však podstatné, zda tu vůbec je porušení podmínek zakázky spočívajících v její ceně právě z důvodu, že mělo dojít k vadám výběrového řízení. K základu, ze kterého měl být odvod vypočten, uvedeném v žalobě, soud uvádí, že případná povinnost vrátit část odvodu vztahuje se k výši dotace a nikoli k ceně zakázky a její případné úpravě. To by mohlo mít vliv při aplikaci správního uvážení o závažnosti porušení rozpočtové kázně. Pro prve uvedené důvody je zapotřebí žalobci přisvědčit, že odůvodnění výše sankce tak, jak uvádí se na straně 26 a 27 napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelné.“ 8. Z uvedeného soud shrnuje, že žalovaný se měl opětovně zabývat tím, zda bylo prokázáno, že došlo k popření výběrového řízení, což souviselo s důvody, pro které došlo ke zvýšení ceny díla. Dále se měl zabývat změnami stavby vyvolanými novými požadavky na 5 hvězdičkové ubytovací zařízení, neboť stavba byla dokončena a kolaudována v roce 2010, původní klasifikace platila pro roky 2006 – 2009, nová klasifikace od roku 2010 – 2012, tj. ke změně nároků na klasifikaci došlo až ex post, což žalobce nemohl předvídat. Dle hodnocení soudu nebylo prokázáno, že ke změně stavby došlo pro nepředvídatelné okolnosti, tj. zda došlo k porušení rozpočtové kázně ve smyslu čl. IX bod 4. Jako nepřezkoumatelné soud vyhodnotil i odůvodnění výše sankce. Žalobou napadené rozhodnutí 9. Žalobou napadeným rozhodnutím vydaným po shora uvedeném zrušovacím rozsudku zdejšího soudu žalovaný zamítl odvolání proti platebnímu výměru a tento potvrdil. Žalovaný shrnul Zprávu o auditu operace ze dne 24. 2. 2014 (viz výše), nicméně tak, jak bude uvedeno níže, řadu odvolacích námitek týkajících se zjištění pod písm. a) bod 2. tohoto rozsudku shledal důvodnými. Žalovaný své rozhodnutí proto postavil primárně na tom, že žalobce ve smyslu zjištěních dle písm. b) nesplnil podmínku způsobilosti výdajů.

10. Žalovaný při svém rozhodování vyšel mj. ze dvou nově obstaraných znaleckých posudků, a to ze: - znaleckého posudku č. 2355/14/2017 „Stavebně-ekonomického posouzení dotačního projektu“ vypracovaného Doc. Ing. Jaromírem Ryskou, Csc., znalcem pro základní obor ekonomika stavebnictví a pro základní obor ekonomika, obor účetnictví, který byl zadán a předložen Policí České republiky – Národní centrálou proti organizovanému zločinu SKPV, expozitura České Budějovice a - znaleckého posudku č. 283-17 „Fakturace zhotovitele stavby Relaxační a regenerační centrum Hluboká nad Vltavou…“ vypracovaného dne 15. 9. 2017 Českým vysokým učením technickým – Fakulta stavební – znalecký ústav pro obor Ekonomika (s rozsahem znaleckého oprávnění pro oceňování nemovitostí), obor Stavebnictví, obor Geodézie a Kartografie a obor Projektování. Tento posudek byl rovněž zadán Policií ČR. S těmito posudky byl žalobce seznámen přípisem ze dne 27. 9. 2018. Ve svém vyjádření žalobce odkázal na posudek č. 27/2018 ze dne 31. 7. 2018 vypracovaný pro žalobce společností A-Consult plus, spol. s r. o., znaleckým ústavem, obor Ekonomika s rozsahem pro oprávněné pro ceny a odhad nemovitostí, a na vyjádření JUDr. Radana Večerky (společnost PRO INREA CZ, a. s.), ke znaleckým posudkům č. 2355/14/2017 a č. 283-17 a dále vyjádření k posudku č. 27/2018. Závěry posudku č. 2355/14/2017 shrnul (citoval) žalovaný na str. 16 – 33 žalobou napadeného rozhodnutí. Závěry posudku č. 283-17 žalovaný shrnul na stranách 33 – 45 žalobou napadeného rozhodnutí. Závěry posudku č. 27/2018 žalovaný shrnul na stranách 45 – 47 žalobou napadeného rozhodnutí.

11. Následně žalovaný popsal své závěry k jednotlivým posudkům tak, jak je ve stručnosti uvedeno níže.

12. Posudek č. 2355/14/2017 (od PČR): • ke změně projektu stavby došlo již před podpisem SOD 1 ze dne 8. 8. 2008 a zahájením prací 11. 8. 2008 – viz porovnání výkresů č. 2 Půdorys základů ze zadávací dokumentace a výkresů č. F.2.22 Základové konstrukce – část B, C, D výkres tvaru a zatížení na piloty; • neexistence důvodu ke změně založení stavby – změna nebyla dána neznalostí geologické stavby podloží, stavebně-konstrukční část Dokumentace pro provádění stavby z června 2008 neupřesnila způsob založení, pouze reagovala na požadavek investora na nové architektonické řešení díla; • doplňkový geotechnický průzkum pouze ověřil závěry a platnost předchozích průzkumů a nebyl tak dán důvod ke změně založení stavby a změny realizace založení díla nebyly způsobeny nepředvídatelnými okolnostmi, neboť změny vyplynuly z požadavků investora; • nejpodstatnější změny se týkaly části stavby a zrušení spojovacího krčku – viz založení výtahových šachet, změna dispozice objektu A ve všech patrech včetně úpravy rozvodů; • v rozporu s podmínky stavebního povolení byly provedeny změny bez povolení stavebního úřadu; • žalobce ohlásil změny ve smyslu zvýšení úrovně zařízení 5 hvězdičkového hotelu již v Žádosti o veřejnou podporu (dotaci) ze dne 14. 3. 2008.

13. Posudek č. 283-2017 (od PČR): • podstatně se změnil rozsah předmětu plnění; práce, které nebyly prováděny, nebyly z fakturace vyškrtnuty nebo alespoň aktualizovány podle cen subdodavatelů.

14. Závěrem svého rozhodnutí žalovaný shrnul, co vzal z obsahu posudků za prokázané: • dílo nebylo realizováno podle původní dokumentace ke stavebnímu povolení; • rozsáhlé změny realizace založení díla nebyly způsobeny nepředvídatelnými okolnostmi, ale jedná se o změny požadované žalobcem; • došlo k zásadním úpravám oproti původní dokumentaci (zejm. objekt „A“); • položkové rozpočty ke smlouvě o dílo ze dne 5. 1. 2009 a dodatku č. 1 ze dne 14. 8. 2009 nejsou shodné; první rozpočet je na stavební dílo dle projektové dokumentace ke stavebnímu povolené, druhý rozpočet byl vypracován na dílo dle projektové dokumentace pro prováděné stavby z 12/2008 a odpovídá fyzické realizaci stavby; • již dle žádosti o dotaci ze dne 14. 3. 2008 žalovaný avizoval 5 hvězdičkovou úroveň zařízení a změny provedené v souvislosti se zvýšením úrovně zařízení proto nebyly nepředvídatelné; • dodavatel dne 11. 8. 2008 zadal subdodávku společnosti LUMOS, s. r. o., na kompletní část „Demolice budov“, kde je vedeno členění stavebních objektů dle DSOD 2 ze dne 14. 8. 2009 – dodavatel již prakticky od začátku výstavby, nejpozději od 29. 8. 2008 používal dvojí značení objektů, které se potom objevilo až v rozpočtu dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 14. 8. 2009; • práce, které se neprováděly, nebyly vyškrtnuty z fakturace ani aktualizovány podle cen subdodavatelé – byly fakturovány práce, které neodpovídaly reálně provedeným pracím, záměrně byly upravovány částky ve sloupcích rozpočtů, případně byly práce fakturovány duplicitně; do srpna 2009 byl fakturován jiný rozsah prací, než bylo prováděno, byť jsou Zjišťovací protokoly podepsány zástupcem dodavatele a zástupcem žalobce (posudek č. 283-17).

15. Z posudku č. 27/2018, předloženého žalobcem, dle žalovaného vyplynulo, že: • dílo se měnilo v průběhu stavebního řízení a výstavby – nerealizované změny byly marginální a neměly pro účel užívání podstatný význam (s částí za pomlčkou se žalovaný neztotožnil, viz níže); • v průběhu realizace díla se změnila metodika rozpočtu, struktura, došlo k úpravám položek, materiálů, množství – počty jsou neporovnatelné; srovnávat agregované a podrobné položky není možné, jelikož nejsou kompatibilní. K hodnocení tohoto posudku č. 27/2018 žalovaný uvedl, že dle posudku byly na stavbě (projektu) prováděny změny, nicméně jejich rozsah byl nesprávně bagatelizován. Závěr o nesprávnosti hodnocení rozsahu změn projektu postavil žalovaný na závěrech znalce v posudku č. 2355/14/2017, neboť znalec zde porovnal výkresy a popsal rozsah a charakter změn. Žalovaný dodal, že dle Příručky pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad verze 3.1 dle kapitoly 3.8 platí, že změnou projektu je jakákoli změna oproti původnímu plánu. Z tohoto posudku vzal na druhou stranu žalovaný za prokázané, že rozpočet ke smlouvě o dílo ze dne 5. 1. 2009 byl tvořen dle dokumentace pro stavební povolení, obsahoval položky a komplety bez bližší specifikace; rozpočet ke smlouvě o dílo ze dne 14. 8. 2009 byl vytvořen dle dokumentace pro provádění stavby – změnila se metodika rozpočtu, došlo k úpravě položek a materiálů. Z toho plyne závěr, že tyto rozpočty nejsou vzájemně porovnatelné, neboť není možné srovnávat agregované položky a podrobné položky.

16. K vyjádření JUDr. Radana Večerky, které předložil žalobce, žalovaný uvedl, že se jedná o polemiku s posudkem č. 2355/14/2017 a posudkem č. 283-17, přičemž dále porovnává realizaci tří konkrétních projektů v rámci operačního programu ROP Severozápad. JUDr. Večerka oceňuje práci znaleckého ústavu A-Consult Plus spol. s r. o. a z doplnění vyjádření se dále podává, že rozpočet byl v průběhu výstavby upravován dle průběhu stavby a původní rozpočet byl pouze „rámcovým“ nástrojem, který byl v dalších etapách dopracováván podle skutečného provedení stavby. Na to žalovaný reaguje posudkem č. 2355/14/2017 s tím, že JUDr. Večerka ignoroval, že největší změnou bylo přesunutí výtahů a vybudování nového kruhového schodiště, což nebylo ani stavebnímu úřadu předem oznámeno, oznámeno to bylo až po dokončení hrubé stavby dne 20. 10. 2009.

17. Dle žalovaného se nový rozpočet navazující na dodatek smlouvy o dílo č. 1 uzavřený dne 14. 8. 2009 netýkal především položky „zakládání pilotů“ a tato stavební činnost nebyla nepředvídatelnou stavební změnou vynucenou nestabilitou stávající opěrné zdi a nevyhovujícími podmínkami základové spáry, když ze znaleckého posudku č. 2355/14/2017 má žalovaný za prokázané, že ke změně projektu založení stavby došlo již před podpisem smlouvy o dílo ze dne 8. 8. 2008.

18. Žalobce dle žalovaného realizoval projekt, který slouží k účelu, pro který byl realizován, nicméně tak učinil v rozporu s dotační smlouvu.

19. Na základě důvodných odvolacích námitek žalovaný uvedl, že: • výběrové řízení bylo uskutečněno před uzavřením dotační smlouvy a žalobce dodržel podmínky stanovené příručkou žadatele; • uvedení tzv. kompletů ve výkazu výměr nemělo vliv na výběr dodavatele při výběrovém řízení; • uchazeči CBPS, s. r. o., a ZVÁNOVEC, a. s., nebyly vyloučení, jejich nabídky byly z důvodu vysoké ceny odmítnuty; • žalobce postupoval transparentně a v souladu s příručkou žadatele, oslovil alespoň tři dodavatele a uzavřená smlouva o dílo obsahovala úpravu ceny díla; • stavební práce realizované od 8. 8. 2008 do 5. 1. 2009 byly realizovány na základě smlouvy o dílo ze dne 8. 8. 2008, nicméně ze znaleckého posudku č. 2355/14/2017 má žalovaný za prokázané, že ke změně projektu založení stavby došlo již před podpisem smlouvy o dílo ze dne 8. 8. 2008 a zahájením stavebních prací dne 11. 8. 2008; • v době fakturace za období od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2009 bylo fakturováno na základě jediného podkladu – smlouvy o dílo ze dne 5. 1. 2009, nicméně veškeré práce nebyly fakturovány dle platného rozpočtu do skutečného stavu na stavbě odpovídajícímu skutečně prováděným pracím – viz posudek č. 283-17, str. 20-74; • uzavřením dodatku č. 1 ze dne 14. 8. 2009 ke smlouvě o dílo ze dne 5. 1. 2009 nedošlo k popření veřejné soutěže, neboť jiní účastníci soutěže nebyli schopno takovou nabídku dát; • úřad nespecifikoval, které faktury a položky byly nezpůsobilými výdaji, nicméně ne všechny práce byly fakturovány dle platného rozpočtu do skutečného stavu na stavbě, odpovídajícímu skutečně prováděným pracím – viz str. 35-45 rozhodnutí – znalecký posudek č. 283-17, str. 20-74; dle posudku č. 283-17, str. 74, plyne, že navýšení ceny dosáhlo 34 312 285,38 Kč; • výše odvodu za porušení rozpočtové kázně a její výpočet není v rozhodnutí správce daně dostatečně konkretizován a není zřejmé, z jakého důvodu je částka 74 674 881,84 Kč nezpůsobilým výdajem ve vztahu k auditované žádosti o platbu č. 001/00494.

20. Primárně na základě závěrů jednotlivých znaleckých posudků (viz hodnocení výše) vzal žalovaný za prokázané, že žalobce porušil čl. I odst. 3 dotační smlouvy, ve znění dodatku č. 3, dle kterého je dotace poskytována pouze na způsobilé výdaje. Žalobce porušil rozpočtovou kázeň dle § 22 odst. 1 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů neoprávněným použitím peněžních prostředků poskytnutých z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona žalovaný uvedl, že odvod za porušení rozpočtové kázně odpovídá částce neoprávněně použitých prostředků, tj. celkem 50 429 654,26 Kč.

21. Žalovaný na základě znaleckých posudků dospěl k závěru, že žalobce se dopustil závažného porušení rozpočtové kázně a odvod ve výši poskytnuté dotace byl správcem daně stanoven oprávněně. Obsah podané žaloby 22. Úvodem podané žaloby shrnul žalobce naplnění podmínek soudního řízení a důvody nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, které následně rozvinul v jednotlivých oddílech své žaloby. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 23. Žalobce má předně za to, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť nemá základ v provedeném dokazování. Odvolání žalobce bylo důvodné, nicméně, žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil, a to z důvodů zcela odlišných, než které vedly k vydání rozhodnutí orgánu prvního stupně.

24. Při práci se znaleckými posudky na str. 14 - 47 rozhodnutí žalovaný bez jakéhokoli odůvodnění, hodnocení jednotlivých posudků či jejich hodnocení ve vzájemných souvislostech, vybírá pouze pasáže v neprospěch žalobce. K expertnímu posouzení JUDr. Radana Večerky pak žalobce uvádí, že jeho existenci žalovaný na straně 16 konstatuje, ale jinak jej pomíjí, nehodnotí, nicméně právě tento důkaz reaguje na novoty v odvolacím řízení a žalovaný se měl s jeho námitkami vypořádat, což neučinil.

25. Žalobou napadené rozhodnutí dle žalobce postrádá jakékoli hodnocení provedených důkazů (samostatně a ve vzájemných souvislostech), neboť je pouze opisován obsah některých znaleckých posudků, jiné důkazy nejsou ani konstatovány, ani hodnoceny. Jedná se zejména o expertní vyjádření JUDr. Večerky či pro věc relevantní zjištění o dodržení účelu dotace z posudku znaleckého ústavu A-Consult plus, s. r. o.

26. Žalobou napadené rozhodnutí je založeno na zcela jiných skutkových závěrech než rozhodnutí daňového orgánu prvního stupně, na zcela jiných důkazech a jedná se tak o zcela nové rozhodnutí, které však absentuje hodnocení důkazů v celé jejich šíři.

27. Dle str. 58 napadeného rozhodnutí daňový orgán prvního stupně uložil žalobci korekci ve výši 100% s ohledem na tvrzené nedodržení postupu při zadávání zakázky s přihlédnutím k objemu čerpaných způsobilých výdajů, které považoval daňový orgán prvního stupně po provedeném auditu za výdaje nezpůsobilé. Namísto toho žalovaný dospěl k závěru o jediném porušení podmínek, kterým je to, že žalobce „nepostupoval v souladu s čl. I odst. 3 smlouvy o dotaci, ve znění dodatku č. 3, podle kterého je dotace poskytována pouze na způsobilé výdaje projektu“. Takový závěr neplyne, z přezkoumávaného prvostupňového rozhodnutí a je překvapivý. Je zde rozhodováno o způsobilých výdajích, o jejichž proplacení žalobce požádal dne 28. 7. 2009, z povahy věci pak ale nemohl žalobce dle svého názoru porušit dodatek č. 3, který byl uzavřen až dne 8. 9. 2010. Z tohoto důvodu se žalobce nemohl dopustit vytýkaného porušení dotační smlouvy a z tohoto důvodu nelze žalobou napadené rozhodnutí dle žalobce v zásadě přezkoumat.

28. Na str. 54 žalovaný přisvědčil námitce žalobce, že výše odvodu není řádně odůvodněna. Sám přitom pouze obecně uvedl, že posoudil závažnost pochybení v kontextu citovaných znaleckých posudků a k fázím realizace smlouvy o dílo, ve kterých k pochybením došlo. Na tomto závěru žalovaný uvedl, že se jednalo o závažné porušení rozpočtové kázně a že odvod ve výši 50 429 655 Kč odpovídající výši poskytnuté dotace byl stanoven oprávněně. Takový závěr je dle žalobce nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje žádné posouzení rozhodných skutečností. Není zřejmé, co vedlo žalovaného ke stanovení odvodu ve výši poskytnuté dotace a jaké byly jeho úvahy. Žalovaný nehodnotil, že dotační prostředky byly použity k účelu, pro který byly poskytnuty. Dle žalobce svědčí nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí i to, že žalovaný ve svém předchozím rozhodnutí uložil odvod ve výši 25% poskytnuté dotace, nyní však ve výši 100%, což považuje žalobce za postup v rozporu s obecnou zásadou zákazu reformatio in peius. Důvod takového postupu žalovaný nevysvětlil.

29. Neodůvodněné stanovení odvodu ve výši 100 % považuje žalobce za akt svévole, který nezákonným postupem nahrazuje činnost orgánu prvního stupně a bere žalobci řádný opravný prostředek (obdobně viz níže). Postup v rozporu s § 115 odst. 2 daňového řádu 30. Žalobce namítá porušení § 115 odst. 2 daňového řádu, neboť jej žalovaný řádně neseznámil s výsledkem dokazování. Přípis žalovaného ze dne 27. 9. 2018, který byl žalobci zaslán, požadavkům tohoto ustanovení neodpovídá. Nově zjištěné skutečnosti ze znaleckého posudku č. 2355/14/2017 a posudku č. 283 – 17 žalovaný sdělil žalobci v přípise ze dne 27. 9. 2018 pouze na str. 2 a 3 ve třech krátkých odstavcích. Jak plyne z citace posudku č. 2355/14/2017 na str. 16 – 33, z posudku 238 – 17 na str. 33 – 45 odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný z těchto posudků zjistil i skutečnosti, se kterými žalobce neseznámil.

31. Dále žalobce uvádí, že jestliže dal žalovaný žalobci možnost se ke svým zjištěním vyjádřit, ten tak řádně učinil dne 10. 10. 2018 a navrhl provést jako důkaz znalecký posudek ústavu A-Consult plus, spol. s r. o. Zároveň se žalobce k novým skutečnostem vyjádřil prostřednictví expertního vyjádření JUDr. Večerky, které žalobce považuje za své vlastní vyjádření. Toto vyjádření žalovaný nereflektoval a pouze na str. 51 napadeného rozhodnutí shrnul, že expertní vyjádření polemizuje s posudky č. 2355/14/2017 a posudku č. 283 – 17. Žalovaný tak vyjádření žalobce ignoroval, nevypořádal se s ním a ani je v žalobou napadeném rozhodnutí nekonstatoval. Vyjádření dle § 115 odst. 2 a 3 daňového řádu nemohl žalovaný dle názoru žalobce pominout, ale byl povinen na něj reagovat a s obsaženou argumentací se vypořádat.

32. Žalobce dále namítl porušení zásady dvojinstančnosti, neboť žalobou napadené rozhodnutí považuje za zcela nové rozhodnutí, které by náleželo vydat nikoli žalovanému, ale daňovému orgánu I. stupně. Nerespektování závazného názoru krajského soudu 33. Žalobce má za to, že dle závěrů předcházejícího rozsudku zdejšího soudu se měl žalovaný v dalším řízení zabývat zejména otázkou předvídatelnosti změn projektu/stavby, když není mezi účastníky sporné to, zda tyto změny nastaly či nenastaly. Sporné je to, zda musely k dodržení účelu projektu tyto změny nastat či nikoli jakož i to, zda a jak byly předvídatelné. Krajský soud uvedl, že „ze spisu je zřejmé, že k navýšení ceny zakázky vedla nezbytnost jiného způsobu založení stavby a stavební úpravy související s požadavkem vyhovět podmínkám stanoveným nově pro daný standard ubytovacího zařízení“ a zavázal žalovaného tyto změny zhodnotit a posoudit, zda mohl tyto změny žalobce předvídat. Žalobce má za to, že této povinnosti žalovaný nedostál. Žalobou napadené rozhodnutí nic takového neobsahuje a ani opatření nových důkazů žalovaného této povinnosti nezbavilo, a to tím spíše, že změny způsobu založení a nových standardů ubytovacích zařízení se nově opatřené důkazy ani nedotýkají. Takové skutečnosti nebyly ostatně žalobci ani dány dle § 115 odst. 2 daňového řádu k vyjádření.

34. Při posouzení otázky jiného způsobu založení stavby se žalovaný dle žalobce spokojil s nesprávným konstatováním jednoho ze znalců. Otázkou změny stanovených podmínek pro daný standard ubytovacího zařízení (pětihvězdičkový hotel) se žalovaný vůbec nezabýval, resp. pouze konstatoval, že žalobce měl v úmyslu od počátku stavět pětihvězdičkové ubytovací zařízení, což ale nekoresponduje s otázkou, která měla být řešena a která vyvstala v návaznosti na to, že v době zahájení stavby vydala příslušná autorita nové standardy pro pětihvězdičková ubytovací zařízení, na která musel žalobce reagovat. Proto muselo dojít ke změně projektu a tato změna přitom nebyla v době podání žádosti o dotaci předvídatelná.

35. Žalobce dále namítá, že se žalovaný nevěnoval rozdílům mezi dokumentací pro stavební řízení a dokumentací o skutečném provedení stavby, byť jejich rozpor dává žalobci k tíži, byť jej na to zdejší soud v minulosti upozornil, že prvostupňový daňový orgán byl s projektovou dokumentací před podpisem dotační smlouvy spokojen a neměl vůči ní výhrady. Stejně tak neměl ani kolaudující stavební úřad výhrady ke skutečnému provedení stavby.

36. Žalovaný dle žalobce v rozporu se závěry zdejšího soudu nehodnotil ani jím předložený statický posudek, který žalobce vedl ke změnám v založení objektu.

37. Žalovaný nedostál dle žalobce ani povinnosti přezkoumatelným způsobem odůvodnit výši odvodu, byť k tomuto byl zdejším soudem zavázán. Závěry o předvídatelnosti okolností vedoucích ke změnám projektu (stavby)

38. Žalobce brojí proti závěrům žalovaného na stranách 56 – 59 žalobou napadeného rozhodnutí.

39. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že projekt byl neoprávněně realizován dle dvou různých rozpočtů, resp. že existence dvou rozpočtů by byla porušením rozpočtové kázně, neboť v době samotné fakturace neexistoval pro fakturaci jiný podklad než smlouva o dílo ze dne 5. 1. 2009. Práce byly fakturovány v souladu s touto smlouvou, dle skutečného stavu na stavbě a dle skutečně provedených prací. Navýšení a změny nebyly fakturovány. Nárok na poskytnutí dotace je nutno posuzovat v souladu se smlouvou o dílo ze dne 5. 1. 2009, dodatek č. 1 byl uzavřen až následovně, přičemž sám správce daně žalobci doporučil fakturovat dle smlouvy ze dne 5. 1. 2009 a dodatek uzavřít až následně.

40. Dokumentace pro provádění stavby je označena datem 6/2008, tedy datem předcházejícím zahájení stavby a bouracích prací, neboť se jedná o dokumentaci toho, jak byla stavba prováděna a datum 6/2008 je datum „založení“ této dokumentace. Dokumentace dle žalobce tedy ex post zachycuje průběh stavby, její provádění. Stavba nebyla dle této dokumentace prováděna, ale v návaznosti na provádění stavby tato dokumentace podobu stavby zaznamenává. Nový půdorys nevznikl před provedením bouracích prací, ale v reakci na ně, což plyne z provedeného dokazování. Osamocený nesprávný názor jednoho ze znalců dle žalobce neznamená, že ke změně stavby došlo na základě požadavku investora na nové architektonické řešení. Tomu nesvědčí ani statický posudek a další důkazy, dle kterých nebyla nutnost daných změn bezdůvodným požadavkem.

41. Žalobce považuje za zásadní posouzení rozdílů mezi dokumentací pro stavební povolení a změnu stavby před dokončení od Ing. J. ze dne 27. 11. 2009, ze které plyne nárůst objemu/rozsahu realizovaných prací a důvod celkového navýšení ceny za stavební práce, jakož i důvody spočívající v nepředvídatelných okolnostech.

42. První nepředvídatelnou okolnost, změnu standardu ubytovacího zařízení pěti hvězdičkový hotel, žalovaný dle žalobce nesprávně interpretoval, neboť jakkoli bylo zařízení od počátku plánované jako pěti hvězdičkové, v letech 2010 – 2012 došlo ke změně nároků na tuto klasifikaci a tyto změny vedly k neplánovaným změnám projektu.

43. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že fakturace prací nebyla v souladu se skutečným stavem. Žalovaný ve svém rozhodnutí na podporu tohoto tvrzení neuvádí žádný takový konkrétní výdaj. Přístup žalovaného je čistě formalistický, když pouze komparuje papírovou dokumentaci a odhlíží od skutečného stavu věci. „…žalovaný řeší, jestli faktura x odpovídá položce x ze žádosti o dotaci, ale již zcela odhlíží od toho, zda skutečně došlo k realizaci stavebních prací odpovídající účelu projektu, ať se již svým názvoslovím přesně shodují či neshodují s položkou x ve faktuře či žádosti o dotaci“. Zároveň ze znaleckého posudku č. 27/2018 činí žalovaný závěr o nesrovnatelnosti agregovaných a podrobných položek. Žalovaný vykládá ustanovení smlouvy ve vztahu ke způsobilým výdajům (které byly se souhlasem žalovaného v agregované formě), v neprospěch žalobce a nezákonně volí výklad, který je pro žalobce nejméně příznivý, a to v rozporu se zásadou in dubio pro libertate. Požadavky dotačních pravidel, na kterých je pro účely poskytnutí dotace trváno, byly vymezeny zcela nekonkrétně a případné nejasnosti ve stanovených podmínkách či důvodech uplatnění odvodu nemohou být kladeny k tíži žalobci, který se pohyboval ve stanovených mezích rozhodnutí o poskytnutí dotace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 5 Afs 90/2012). Žalobce je toho názoru, že je-li postaveno ubytovací zařízení určité kategorie, tak na jeho postavení muselo být užito obdobné množství materiálu a práce, jako na totožné zařízení o odlišném půdorysu. Závěr o nezpůsobilosti všech výdajů nemůže při takové úvaze obstát.

44. Žalobci je kladeno za vinu porušení čl. I odst. 3 smlouvy o dotaci ve znění dodatku č. 3, podle kterého je dotace poskytována pouze na způsobilé výdaje. Žalobce je přesvědčen, že nemohl být vázán dodatkem č. 3 před jeho samotným podpisem, přesto však postupoval tak, jak je v daném ustanovení smlouvy a dodatku uvedeno. Žalovaný uvádí, že žalobci byla poskytnuta dotace na jiné než způsobilé výdaje, ale z rozhodnutí není zřejmé, které výdaje žalovaný za způsobilé považuje a z čeho pro žalobce závazný rozsah, kategorizaci, členění apod. způsobilých výdajů vyvozuje. Smlouva o dotaci definuje způsobilé výdaje tak, že odkazuje na svoji přílohu – rozpočet. Ten způsobilé výdaje popisuje pouze obecně, jak žalobce příkladem uvádí: způsobilými výdaji je částka ve výši 259 739 282 Kč na „pořízení staveb formou výstavby; rekonstrukce vč. nezbytné veř. infrastrukturní vybavenosti“, částka 7 444 997 Kč na odstranění staveb, částka 17 923 400 Kč na pořízení samostatných nemovitých věcí a částka 4 285 140 Kč na technická zařízení a zařizovací předměty staveb (sanit. technika). Takovéto výdaje byly žalobcem vynaloženy a rozporuje-li nyní žalovaný postup žalobce, činí tak nepřípustně na zcela nekonkrétním vymezení způsobilých výdajů projektu. Tento nedostatek však nelze dávat k tíži žalobci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 5 Afs 90/2012) Vliv využití dotace k účelu, na který byla poskytnuta, na závěr o závažnosti porušení rozpočtové kázně a na výši stanoveného odvodu; nezákonná výše stanoveného odvodu 45. Žalobce má za to, že žalovaný měl vzít v potaz naplnění účelu dotace, neboť účel dotace byl naplněn, projekt byl realizován a sloužil svému účelu. Žalobce vynaložil, spotřeboval, poskytnuté prostředky na stanovený účel. Pouze užití poskytnutých prostředků na jiný účel je porušením rozpočtových pravidel; ne každé porušení je porušením rozpočtové kázně, k čemuž žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 11/2004-73 a 9 Afs 1/2008-45, rozsudek téhož soudu ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 5 Afs 90/2012 a obdobně též rozsudek č. j. 4 As 117/2014-39.

46. Závěr žalovaného o výši neoprávněně proplacené částky je dle žalobce nezákonný, neboť nebyl respektován smysl a účel samotné dotace. Odvod ve výši 100 % proplacené částky by znamenal 100 % nenaplnění účelu a smyslu dotační smlouvy, což je s ohledem na to, že daný projekt byl realizován a naplňoval svůj účel tak, jak bylo stanoveno, nesprávné. K otázce závaznosti Příruček a Metodických pokynů 47. Žalobce, jakkoli již krajský soud v předchozím řízení tuto námitku vypořádal a s žalobcem se neztotožnil, trvá na tom, že nemohl porušit Příručku pro žadatele ROP NUTS II Jihozápad, Příručku pro příjemce ROP NUTS III Jihozápad a Metodické pokyny poskytovatele dotace, neboť tyto dokumenty se nikdy nestaly součástí uzavřené dotační smlouvy.

48. Žalobce má za to, že pro něj byly závazné pouze konkrétní podmínky stanovené v samotné dotační smlouvě, tyto jiné dokumenty mají povahu tzv. obchodních podmínek. Žádné jiné dokumenty nebyly k dotační smlouvě přiloženy a nebylo prokázáno, že jejich obsah by byl žalobci při podpisu dotační smlouvy znám.

49. Rovněž dle žalobce nebylo prokázáno to, že tyto dokumenty by byly v den podpisu dotační smlouvy skutečně přístupné na stránkách rr-jihozapad.cz. V roce 2015 žalobce zjistil, že Příručka pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad, která měla být platná v den podpisu, je dle digitální stopy dokumentu naposledy změněna dne 16. 12. 2011 v 9:55, tj. více jak 3 roky po vydání. K tomu žalobce navrhuje jako důkaz otisk obrazovky obsahující digitální stopu příslušného souboru, který je součástí spisu žalovaného.

50. Dále žalobce namítá, že čl. XII odst. 1 dotační smlouvy je neurčitý a nelze z něho dovodit, které znění dokumentů, jejichž obsah se v průběhu času měnil, měly být součástí smlouvy. Vyjádření k žalovaného k žalobě a repliky 51. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 30. 5. 2019 shrnul zjištěný skutkový stav a rozhodnou právní úpravu. V rámci vyjádření se k jednotlivým žalobním bodům žalovaný vycházel z obsahu svého rozhodnutí. Dále žalovaný poukázal na probíhající trestní řízení proti oběma členům statutárního orgánu žalobce.

52. Žalobce ve své replice ze dne 10. 9. 2019 odmítl souvislost trestního řízení a dále v mezích uplatněných žalobních bodů polemizoval s dílčími hodnoceními žalovaného. Žalobce uzavřel, že žalovaný nesplnil soudem stanovenou povinnost řádně odůvodnit výši stanoveného odvodu, dokonce postavení žalobce zhoršil, když odvod stanovil ve výši 100 % poskytnuté dotace.

53. Dne 1. 10. 2020 obdržel krajský soud doplnění vyjádření žalovaného k žalobě. Žalovaný poukázal na trestní řízení s jednateli žalovaného (Ing. S., Ing. H.) a technickým dozorem (Ing. D.), kteří byli rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 9. 2019, č. j. 17 T 30/2018- 10627 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 5 To 78/2019-10768, uznáni vinnými ze spáchání trestného činu dotačního podvodu dle § 212 trestního zákoníku (dílem ve stádiu pokusu) a trestného činu dle § 260 trestního zákoníku (dílem ve stádiu pokusu). Důvody trestních soudů se dle žalovaného v zásadě shodují se zjištěními proběhnuvšího auditu a s důvody žalobou napadeného rozhodnutí. Uvedená rozhodnutí žalovaný ke svému vyjádření připojil a navrhl, aby jimi bylo provedeno dokazování.

54. Dne 7. 10. 2020 žalobce doplnil s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4141/18 svoji žalobu a uvedl, že dlouhodobě poukazoval na skutečnost, že vedený spis nebyl veden v souladu s daňovým řádem a došlo ke ztrátě několika zásadních dokumentů. Žalobce cituje část nálezu se závěrem, že řízení bylo vedeno na neúplném spisu, což je vadou, která může mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé a je porušením čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Zásadní chybějící listinou je Oznámení příjemce o změně projektu ze dne 19. 3. 2010.

55. Dne 19. 9. 2021 žalobce soudu zaslal rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2021, č. j. 18 Af 6/2021-75, které dle žalobce s projednávanou věcí úzce souvisí. Městský soud v Praze zrušil pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2021, č. j. MF-14480/2020/1203-17, vydaného v rámci řízení o sporu z veřejnoprávní smlouvy. Předmětem sporu byl požadavek žalobce na vyplacení dotace ve výši 91 372 826,74 Kč od Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad. Nosným důvodem pro zrušení bylo to, že žalovaný pouze lakonicky poukázal na hodnocení skutkového stavu učiněné v rozhodnutí, které je předmětem přezkumu zdejšího soudu, čímž s ohledem na to, jakým způsobem tak učinil, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Městský soud dále konstatoval i další procesní pochybení žalovaného ohledně zjišťování skutkového stavu a seznámení žalobce s podklady svého rozhodnutí. Dále byla konstatováno i nedostatečné vypořádání některých žalobních námitek (nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů).

56. Podáním ze dne 2. 11. 2021 žalobce předložil soudu právní stanovisko Doc. JUDr. T. G., Ph. D., ze dne 7. 10. 2021, z něhož se dle jeho hodnocení podává podstatný právní argument, jehož jádro spočívá v tom, že žalobce se nemohl dopustit porušení rozpočtové kázně dle § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění účinném do 31. 3. 2009, neboť toto ustanovení na právnické a fyzické osoby nedopadalo; přitom ani nebylo zákonem stanoveno, že porušení dotační smlouvy by mohlo být porušením rozpočtové kázně. V rámci právního stanoviska je pak poukazováno rovněž na to, že žalovanému byla v rámci paralelně vedeného trestního řízení přisouzena náhrada škody ve výši stanoveného odpočtu, na čemž je stavěn závěr, že nárok na vrácení dotace plynoucí ze smlouvy o dotaci zanikl, neboť byl již plně uspokojen. Právní hodnocení soudu 57. Krajský soud přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

58. Dne 15. 12. 2021 proběhlo ve věci ústní jednání, na kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních.

59. Žaloba není důvodná.

60. S ohledem na limity § 75 odst. 1 s. ř. s. krajský soud na prvním místě konstatuje, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 9. 2019, byly obžalovaný Ing. M. S., Ing. V. H. a Ing. P. D. uznáni vinnými ze zločinu dotačního podvodu v souvislosti s nyní přezkoumávanou věcí. Společně a nerozdílně pak byly tyto osoby povinny uhradit Ministerstvu financí škodu ve výši 42 865 206,12 Kč, Regionální radě regionu soudržnosti Jihozápad 7 564 448,14 Kč. Vrchní soud v Praze poté rozsudkem 27. 5. 2020, č. j 5 To 78/2019-10768, znovu rozhodl, přičemž ale rozhodnutí o vině a povinnosti k náhradě škody nebylo jeho rozhodnutím dotčeno. Jedná se o nové skutečnosti vzniklé po rozhodování žalovaného. Podstatné proto není ani to, zda uvedeným fyzickým osobám byla uložena povinnost nahradit škodu ve výši poskytnuté dotace (tj. i stanoveného odvodu). Jedná se o skutkové novoty, ke kterým nemůže soud přihlížet. Nadto, v tomto soudním řízení správním je přezkoumáván možný zásah do veřejných subjektivních práv žalobce, nikoli uvedených trestně stíhaných fyzických osob. To, zda nárok na vrácení dotace z dotační smlouvy v návaznosti na trestní řízení zanikl, jak žalobce tvrdí, nenáleží správnímu soudu v tomto řízení s ohledem na jeho limity hodnotit.

61. Z obdobných důvodů soud nepřihlédl ani ke shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, který považuje žalobce za zásadní pro nynější rozhodnutí soudu. Nadto se jedná o rozhodnutí ve zcela jiném řízení, sporu z veřejnoprávní smlouvy, týkající se jiných etap žalobcova projektu, přičemž nosným důvodem rozhodnutí Městského soudu v Praze byla nepřezkoumatelnost jimi posuzovaného rozhodnutí žalovaného.

62. Ve svém vyjádření ze dne 7. 10. 2020 žalobce namítl nedostatky vedeného spisu. Podle § 71 odst. 2 věty třetí s. ř. s. může žalobce rozšířit podanou žalobu o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo žalobci rozhodnutí doručeno. Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 28. 2. 2019. Jelikož tato žalobní námitka je zcela novou námitkou a nejedná se pouze o rozhojnění již uplatněné žalobní argumentace, krajský soud se touto opožděně uplatněnou námitkou s ohledem na uvedená ustanovení nemůže zabývat. Poukazoval-li žalobce na nedostatky spisového materiálu v řízení před daňovými orgány, nejedná se o skutečnost, která by na toto hodnocení měla vliv. Poukazovaným oznámením příjemce o změnu projektu datovaného dnem 19. 3. 2010 žalobce pravděpodobně míní oznámení ze dne 5. 3. 2010, které bylo úřadu doručeno dne 19. 3. 2010. Obsahem tohoto oznámení jsou změny projektu stran požadavků na pětihvězdičková ubytovací zařízení a způsobu založení stavby. Toto oznámení je založeno v příloze posudku č. 36/2015. K tomu soud dodává, že sám z vlastní úřední povinnosti nezjistil v předloženém spisovém materiálu vad, které by mu bránily v přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních námitek.

63. Úvodem považuje krajský soud za nutné zdůraznit, že žádost o dotaci byla podána na projekt „…Relaxačního a regeneračního centra… poskytujícího širokou škálu služeb v oblasti relaxační, fyzioterapeutické, balneologické a sportovní, a to včetně ubyto vání, stravování a doplňkových služeb. (…) Realizací projektu vznikne welness zařízení… V jihočeském regionu není dostupné zařízení typu welness s úzkou návazností na specializovanou kardiopreventivní, kardiorehabilitační a kosmetickou péči.“ Dále se uvádí, že „ubytovací část centra podstoupí certifikaci na třídu ***** Luxury…“ Projekt měl sloužit k rozvoji lázeňské a welness infrastruktury v regionu, rozšířit nabídku objektů pro lázeňství a další ozdravné pobyty. „Výsledkem realizace projektu bude nové lázeňské welness zařízení (76 lůžek, 100 míst ve stravovací části, 79 parkovacích míst)... Společnost bude dále při zajištění poptávky spolupracovat s partnerem projektu Nemocnicí České Budějovice…“ Dále byl v žádosti kladen důraz na přístupnost zařízení a služeb seniorům a osobám ze zdravotními omezeními. K žádosti o dotaci byla přiložena projektová dokumentace pro územní řízení.

64. Opatrovník žalobce shodně s žalobou při jednání konstatoval, že měl-li být postaven pětihvězdičkový hotel, který postaven byl a dodnes stojí, o čemž se může každý přesvědčit, nelze považovat stanovený odvod za obhajitelný. Tento názor zdejší soud nesdílí. Pětihvězdičkový hotel nebyl předmětem žádosti o dotaci. Jak plyne z níže popsaných skutečností (viz odst. 115 a násl.) a nově obstaraných znaleckých posudků tak, jak je žalovaný cituje ve svém rozhodnutí, faktická realizace projektu neodpovídala podané žádosti a dle hodnocení soudu směřovala k vybudování pětihvězdičkového hotelu jako celku. To ostatně přiznává i posudek č. 27/2018 předložený žalobcem, když uvádí, že „stavba byla realizována podle dokumentace pro provádění stavby, kdy byly zapracovány změny vyplývající z požadavku investora na 5* hotel s rozšířením tohoto požadavku do celého hotelu“. Právě dokumentace pro provádění stavby byla předmětem znaleckého zkoumání se závěrem, že stavební objekty dle této dokumentace neodpovídají projektové dokumentaci předložené spolu s žádostí o dotaci (viz shora uvedené závěry žalovaného z jednotlivých znaleckých posudků – zejm. č. 2355/14/2017). To, že žalobce realizoval jiný projekt, než na který byla dotace poskytnuta, je dle hodnocení krajského soudu nosným důvodem žalobou napadeného rozhodnutí. Existence zákonného podkladu pro rozhodnutí 65. Na prvním místě se krajský soud zabýval námitkou vznesenou v podání žalobce ze dne 2. 11. 2021, jejíž základ spočívá v tom, že žalovaný postupoval podle nesprávného znění zákona, resp. opřel své rozhodnutí o znění zákona, které na tuto věc nedopadá. To, zda daňové orgány postupovaly dle správné právní úpravy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti i bez námitky. Neexistence zákonného podkladu pro rozhodnutí by byla závažnou vadou, která může způsobit nicotnost rozhodnutí. Takovou vadu však krajský soud neshledal. Již to, že v minulosti zdejší soud předchozí rozhodnutí žalovaného přezkoumal, implicitně znamená, že řízení před daňovými orgány není takovou vadou stiženo.

66. Žalobce v kontextu předkládaného odborného právního vyjádření poukazuje na znění § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů do 31. 3. 2009, který porušení rozpočtové kázně soukromoprávním příjemcem dotace neznal. Porušení rozpočtové kázně toto ustanovené vázalo pouze na veřejnoprávní subjekty. Tím žalobce nebyl a není. Zákonem č. 447/2008 Sb., došlo s účinností ode dne 1. 4. 2009 ke změně § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a působnost tohoto ustanovení se rozšířila. Porušením rozpočtové kázně bylo nově každé neoprávněné použití peněžních prostředků z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti (odst. 1 písm. c); neoprávněné použití bylo definováno jako porušení povinnosti stanovené zákonem, smlouvou nebo rozhodnutím o poskytnutí těchto prostředků nebo porušením podmínek, za kterých byly peněžní prostředky poskytnuty, jakož i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity. Následnými novelami byly tyto definice zpřesňovány, a to i s ohledem na vývoj unijní právní úpravy.

67. Dle čl. II písm. 3 zákona č. 477/2008 Sb., pak platí, že „porušení rozpočtové kázně, ke kterému došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje a odvod, penále a pokuta se uloží podle zákona č. 250/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“ 68. Z uvedeného plyne, že do dne 31. 3. 2009 se ustanovení § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů nevztahovalo na soukromoprávní příjemce peněžních prostředků z veřejných rozpočtů. Na porušení rozpočtové kázně, ke kterému došlo ode dne 1. 4. 2009, tak, jak jej toto ustanovení samo definuje, se již nová právní úprava použije. Jedná se o tzv. nepřímou retroaktivitu, která je v zásadě přípustná.

69. Dle ustálené judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 21/17 „podstata pravé retroaktivity spočívá v tom, že právní norma působí vznik právních vztahů před její účinností za podmínek, které teprve dodatečně stanovila, nebo dochází-li na jejím základě ke změně právních vztahů vzniklých podle staré právní úpravy, a to s účinky do období před účinností nového zákona (blíže např. Tilsch, E. Občanské právo. Obecná část. Praha, 1925, s. 75; Procházka, A. Základy práva intertemporálního se zřetelem k § 5 obč. zák., Brno, 1928, s. 70; Tichý, L. K časové působnosti novely občanského zákoníku. Právník č. 12, 1984, s. 1104). Její zákaz se přitom týká pouze případů, kdy by uvedená zpětná působnost byla v neprospěch (k tíži) jednotlivce, ledaže by dotčený právní subjekt s ohledem na obsah předchozí právní normy nemohl být v oprávněné důvěře v právo (ve stálost právního řádu), nebo by dokonce musel s retroaktivní regulací počítat. Tak by tomu bylo zejména tehdy, jestliže by právní norma byla v příkrém rozporu se zásadními, obecně uznanými principy humanity a morálky, nebo s nezměnitelnými náležitostmi demokratického právního státu. Problematiky zákazu zpětné účinnosti se ve své judikatuře dotkl také Ústavní soud ČSFR v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 78/92 […]. Pokud jde o nepravou retroaktivitu, v jejím případě zákon sice nezakládá právní následky zpětně; v minulosti nastalé skutečnosti však právně kvalifikuje jako podmínku budoucího právního následku nebo pro budoucnost modifikuje právní následky založené podle dřívějších předpisů. Jedná se o zásah nového zákona jednak do předchozích skutečností a jednak do práv nabytých (např. Procházka, A. Retroaktivita zákonů. In: Slovník veřejného práva. Sv. III. Brno, 1934, s. 800; Tilsch, E. Občanské právo. Obecná část. Praha, 1925, s. 78). Ačkoliv jí na rozdíl od pravé retroaktivity lze považovat za zásadně přípustnou, ani v jejím případě nesmí být popřena důvěra v právo tam, kde je na straně adresáta právní normy legitimní očekávání, že dosavadní právní úprava bude zachována. Nepravá retroaktivita je v souladu se zásadami právní jistoty a důvěry v právo, je-li vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování "zklamané" důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny bude zachována hranice únosnosti (srov. rozhodnutí Spolkového ústavního soudu ze dne 7. července 2010 sp. zn. 2 BvL 14/02, BVerfGE 127, 1, 25, bod 58).“ 70. Sama dotační smlouva upravuje porušení rozpočtové kázně v čl. IX., ve kterém vychází z tehdy platné a účinné právní úpravy. Dle odst. 6 tato smlouva stanovuje, že v případě soukromoprávního vztahu mezi poskytovatelem dotace a jejím příjemcem (tj. žalobcem) bude porušení rozpočtové kázně řešeno prostřednictvím civilního soudu, v případě veřejnoprávního charakteru příjemce pak cestou § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Ustanovení této smlouvy nejsou nadřazeny zákonné úpravě a změnil-li zákonodárce od 1. 4. 2009 právní úpravu porušení rozpočtové kázně tak, že tato úprava se od uvedeného dne vztahuje i na soukromoprávní příjemce (tj. i na žalobce), pak bylo nutné porušení rozpočtové kázně nastalé po tomto datu posuzovat podle nové právní úpravy bez ohledu na to, jaký postup zde dotační smlouva stanovovala (tj. řešení civilním sporem). Žalovaný datum porušení rozpočtové kázně stanovil na den 30. 10. 2009, tj. den, ve kterém byla dotace připsána na účet žalobce. Žalobce toto hodnocení žalovaného nerozporuje. K porušení rozpočtové kázně tak došlo již za účinnosti nové právní úpravy, podle které bylo v souladu s přechodnými ustanoveními posouzeno.

71. Jakkoli se dále jedná o nově vznesené žalobní námitky po uplynutí lhůty k podání žaloby, není rovněž pravda, jak se uvádí v žalobcem předloženém právním posouzení, že by nebylo postaveno na jisto, podle jakého znění zákona žalovaný postupoval, neboť jak žalovaný uvádí na str. 12 svého rozhodnutí, postupoval ve znění zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění zákona č. 477/2008 Sb. V takovém postupu neshledal krajský soud jakýchkoli vad.

72. S ohledem na učiněné závěry soud nepovažuje za účelné se podrobněji zabývat předloženým právním posouzením, neboť shora učiněná úvaha soudu je pro posouzení této rozhodné otázky zcela dostačující. Samo vyjádření přitom na první pohled desinterpretuje znění dotační smlouvy, např. výklad obsahu čl. IX dotační smlouvy, odst. 36. se závěrem, že smlouva v rozporu se zákonem stanovuje řešení porušení rozpočtové kázně postupem dle § 22 uvedeného zákona, ačkoli příslušné ustanovení má zcela jiný obsah, než jaký je mu tímto právním rozborem přisuzován, stejně tak opomíjí rozhodné části odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí (viz předchozí odstavec). Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 73. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Jedná se o vadu, kterou je soud povinen zohlednit i bez návrhu. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. platí, že soud ruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

74. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá, nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami, či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené či v případě, že správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti, které nebyly řádně zjištěny. Nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost spočívá zejména v absenci zákonných náležitostí rozhodnutí, nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno, jak bylo rozhodnuto, jejich výrok nekoresponduje s odůvodněním apod. Takovéto vady soud v žalobou napadeném rozhodnutí nezjistil.

75. Žalobce konkrétně namítá, že odvolací námitky byly shledány důvodnými, nicméně prvostupňové rozhodnutí nebylo zrušeno. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí plyne, že velká část námitek žalobce byla důvodná. Tato část námitek, jak žalobce sám uvádí, se vztahuje k otázkám vedení výběrových řízení či fakturace (tj. auditní zjištění uvedené v odst. 2 písm. a) tohoto rozsudku). To však samo o sobě není důvodem pro zrušení prvostupňového rozhodnutí, neboť odvolací námitky o způsobilosti výdajů považoval žalovaný za nedůvodné, přičemž řízení v tomto směru sám doplnil. Dospěl-li žalovaný k závěru, že výrok prvostupňového rozhodnutí s ohledem na další důvody rozhodnutí obstojí, tj. že jsou zde i jiné důvody pro stanovení odvodu ve výši poskytnuté dotace, nelze jeho postupu nic vytknout. To, zda tato „druhá“ skupina odvolacích námitek byla či nebyla důvodná, je rovněž předmětem současného soudního přezkumu.

76. Žalobce nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí seznává dále v tom, že žalovaný pouze sepsal závěry některých znaleckých posudků a tyto více nehodnotil. Žalovaný na str. 14 – 47 dlouze parafrázuje, cituje, obsah posudků, ze kterých vycházel. Následně žalovaný uvádí, co z těchto posudků vzal za prokázané. V takovém postupu neshledal krajský soud žalobcem namítaných vad. Krajský soud zdůrazňuje, že jakkoli žalovaný své závěry následně zestručňuje, z obsahu posudků, které cituje a následně hodnotí, plynou zcela konkrétní a podrobná porušení dotační smlouvy. Zkrácené a zjednodušené závěry žalovaného je proto nutné vykládat v kontextu podrobných zjištění jednotlivých znalců, které žalovaný po jejich zhodnocení převzal. Měl-li by žalovaný tato konkrétní zjištění v rámci svého odůvodnění opakovat, mělo by to negativní vliv na srozumitelnost a délku jeho rozhodnutí. Konkrétní zjištění jednotlivých znalců, která žalovaný aproboval, žalobce v rámci celé podané žaloby prakticky pomíjí.

77. Krajský soud rekapituluje, že své rozhodnutí žalovaný primárně opírá o nové znalecké posudky. Posudek č. 2355/14/2017 Stavebně-ekonomické posouzení dotačního projektu byl zpracován Doc. Ing. Jaromírem Ryskou, CSc., znalcem pro základní obor ekonomika a stavebnictví a pro základní obor ekonomika, obor účetnictví. Jeho zpracování bylo vyžádáno Policií ČR. Druhým posudkem vypracovaným na žádost Policie ČR byl posudek č. 283-17 ze dne 15. 9. 2017 vypracovaný Českým učením technickým – Fakulta stavební – znalecký ústav, pro obor ekonomika a stavebnictví, geodézie a kartografie a projektování. Posudky či vyjádření předložené žalobcem jsou dílem řešeny již v těchto posudcích, dílem se jimi zabývá sám žalovaný.

78. Žalovaný posuzoval komplikované odborné otázky a není vadou, že zjištění znalců, neshledal-li zde žádné důvody, pro které by tak nebylo možné učinit, vzal za prokázané. Ostatně právě zodpovězení komplikovaných odborných skutkových otázek, ke kterým nemá žalovaný sám potřebnou odbornost, je úkolem soudních znalců. Měl-li by žalovaný takové odborné otázky sám opětovně posuzovat, měl-li by kriticky rozebírat všechny znalecké závěry a de facto tak nahrazovat znalecké zkoumání, postrádala by jakákoli znalecká činnost svůj smysl.

79. Uvádí-li žalobce, že jiné důkazy nejsou ani konstatovány co do jejich obsahu, ani hodnoceny, jedná se o poměrně obecnou námitku. Žalobce výslovně poukazuje na odborné vyjádření JUDr. Večerky a posudek znaleckého ústavu A-Consult plus, spol. s. r. o. ve vztahu k dodržení účelu dotace. Vyjádření JUDr. Večerky nejsou listinami, ze kterých by bylo možné zjistit skutkový stav. Tato vyjádření opakují a hodnotí skutkové závěry z jiných listin.

80. Žalobce na tomto místě neuvádí, který posudek znaleckého ústavu A-Consult plus má na mysli (srov. námitka porušení § 115 daňového řádu, kde je již konkrétní). Součástí spisového materiálu je posudek tohoto ústavu č. 36/2015 ze dne 27. 7. 2015. Druhý posudek této společnosti č. 27/2018, rovněž ve spise založen, je ze dne 31. 7. 2018. To, zda byl či nebyl dodržen účel poskytnuté dotace, není otázkou skutkovou, ale otázkou právní.

81. Na straně 15 žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že posudek č. 27/2018, vyjádření JUDr. Večerky ze dne 20. 4. 2018 k posudkům 2355/14/2017 a č. 283-17 a dále doplňující vyjádření JUDr. Večerky k vlastnímu předchozímu vyjádření, mu byly předloženy. Následně na str. 16 – 33 žalovaný cituje vybrané strany posudku č. 2355/14/2017, ve kterém se znalec zabýval posudkem A-Consult plus č. 36/2015 a rovněž i vyjádřením JUDr. Večerky. I tyto dvě listiny vzal znalec v posudku č. 2355/14/2017 jako podklady svého hodnocení. Na str. 33 – 45 žalovaný cituje vybrané strany posudku č. 283-17. Na str. 45 – 47 žalovaný cituje vybrané strany posudku č. 27/2018. Na následujících stranách žalovaný hodnotí odvolací námitky žalobce, na str. 50 a 51 uvádí své závěry z posudků č. 2355/14/2017, č. 283-2017 a č. 27/2018. Rovněž hodnotí obsah posudku č. 27/2018 v kontextu ostatních zjištěních. Dále hodnotí i obsah vyjádření JUDr. Večerky. Závěru žalobce o tom, že žalovaný tyto listiny nekonstatuje a nehodnotí, jsou v rozporu s obsahem žalobou napadeného rozhodnutí. Věcné hodnocení skutkových závěrů některých listin provedl uvedený znalec. To samo o sobě jakoukoli nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí nezpůsobuje.

82. Žalobce považuje za nepřezkoumatelnost i to, že žalovaný postavil své rozhodnutí na jiných skutkových zjištěních než prvostupňový správce daně. Tato skutečnost však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Nelze hovořit ani o překvapivosti takového rozhodnutí, neboť žalovaný postupoval plně v souladu s § 115 daňového řádu (viz níže). Rovněž nelze hovořit ani o porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Dle § 116 odst. 1 daňového řádu může odvolací orgán odvoláním napadené rozhodnutí: a) změnit, b) zrušit a zastavit řízení, c) zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. Jak shrnul Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 28. 7. 2016, č. j. 9 Afs 169/2015-97, „odvolací řízení má nejen povahu přezkumnou, ale i nápravnou ve vztahu k pochybením orgánu prvostupňového. Doplnění řízení ani dokazování provedené v rámci odvolacího řízení nelze považovat za nepřípustné, ani s ohledem na zásadu dvojinstančnosti. Tato zásada znamená, že řízení probíhá ve dvou stupních (instancích), tedy řízení a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podléhá kontrole odvolacího orgánu, nikoliv, že každý závěr musí být vždy vysloven jednou instancí a vždy prověřen a akceptován instancí vyšší. Dvojinstančnost totiž zajišťuje nejen dvojí posouzení věci, ale je také cestou k nápravě a odstranění vad, které se vyskytly v řízení před prvním stupněm. Jestliže zákon umožňuje odvolacímu orgánu změnit rozhodnutí správce daně prvního stupně, a to i v neprospěch odvolatele, je tím zásada dvojinstančnosti do určité míry prolomena. To však plyne přímo ze zákona. Nelze ani dovodit, že by takovým postupem byl narušen požadavek na předvídatelnost odvolacího rozhodnutí. Odvoláním se daňový subjekt právě té změny dovolává, a pokud požaduje stanovení daně jiným způsobem, logicky z takového požadavku plyne i možnost odlišného věcného závěru. Také je třeba připomenout, že zásada dvojinstančnosti nese určitá omezení i daňovému subjektu. Je to řízení před správcem daně prvního stupně, které slouží ke zjištění skutečného stavu věci - k provedení dokazování či k určení pomůcek, není-li pro nesplnění důkazní povinnosti daňového subjektu možné daň stanovit dokazováním. Základem nalézání skutkového stavu, a tedy i určení způsobu stanovení daně, je vždy řízení před orgánem prvostupňovým. Je to také daňový subjekt, jehož aktivita a předložené doklady určují, jakým způsobem bude daň stanovena. Řízení před odvolacím orgánem je pak řízením jen odstraňujícím vady, jichž se správce daně prvního stupně dopustil (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 Afs 111/2005-74, publ. pod č. 1302/2007 Sb. NSS).“ 83. K tomu krajský soud doplňuje, že jak vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018-34, zrušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacím orgánem zpět prvnímu stupni je až krajní možností, jak řešit vady prvostupňového správního rozhodnutí. Pokud je prvostupňové správní rozhodnutí možné změnit, musí tak odvolací orgán učinit. Ve svém rozhodnutí je odvolací orgán oprávněn zaujmout jiný právní názor, posoudit zjištěný skutkový stav jinak a tento i jinak hodnotit. Nejvyšší správní soud uvedené vyložil ke správnímu řádu, nicméně jeho závěry jsou plně přenositelné i do řízení dle daňového řádu, a to tím spíše, že dle daňového řádu lze prvostupňové rozhodnutí změnit i v neprospěch odvolatele (§ 114 odst. 2 daňového řádu).

84. Jakkoli může žalobce subjektivně vnímat, že, v minulosti měl uložen odvod pouze ve výši 25 % a nyní byl odvod stanoven na 100 %, není tomu tak. Nelze opomenout, že prvostupňový daňový orgán uložil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 100 %. Právě takové rozhodnutí prvostupňového orgánu žalovaný přezkoumával a potvrdil. K žádnému navýšení odvodu zde nedošlo. To, že v minulosti žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že odvod stanovil na 25 %, není podstatné. Toto rozhodnutí žalovaného bylo k žalobě, kterou podal žalobce, zrušeno a hledí se na něj, jako by nikdy nebylo vydáno. Odlišné závěry žalovaného oproti jeho zrušenému rozhodnutí jsou dány odlišným výsledkem důkazního řízení a na to navazujícího právního hodnocení. Sama skutečnost, že žalobci již není vytýkáno porušení v rámci soutěže, výběrových řízení, neznamená automatickou nutnost stanovení jiné výše odvodu. Nelze mít za to, že by se jednalo o akt svévole, jak se žalobce domnívá.

85. Rovněž je vhodné zdůraznit, že „porušení rozpočtové kázně není správním deliktem a stejně tak uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně není trestní sankcí. Hlavním cílem odvodu za porušení rozpočtové kázně je navrátit zpět do státního rozpočtu prostředky, které nebyly využity k určenému účelu a v souladu s podmínkami, které stát (či Evropská unie) pro čerpání těchto prostředků stanovily. Proto následkem nevyužití dotace pro stanovený účel či její použití v rozporu s předem určenými podmínkami je povinnost tuto dotaci (i třeba jen z části) vrátit tak, aby tyto prostředky mohly opět sloužit svému původnímu účelu (obdobně viz i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2018, č. j. 2 Afs 366/2017 - 33).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2021, č. j. 7 Afs 44/2020-59). Tento výklad, se kterým se zdejší soud ztotožňuje, aplikaci žalobcem namítané zásady z povahy věci vylučuje.

86. Vadou nepřezkoumatelnosti není ani to, jestliže byla řešena žalobcova žádost o platbu ze dne 28. 7. 2009, která měla být v rozporu s čl. I odst. 3 dotační smlouvy ve znění dodatku č. 3, když tento dodatek byl uzavřen až dne 8. 9. 2010. Článek 1 odst. 3 dotační smlouvy, který stanovil, že dotace je poskytována pouze na způsobilé výdaje projektu, byl součástí dotační smlouvy od jejího samotného počátku (viz samotné znění dotační smlouvy). Nejednalo se o nové ustanovení a námitka žalobce, že žalobce se tak nemohl dopustit žalovaným vytýkaného porušení dotační smlouvy a již proto nelze napadené rozhodnutí v zásadě přezkoumat, je nejenže věcně nedůvodná, ale s nepřezkoumatelností vůbec nesouvisí.

87. Nepřezkoumatelnost krajský soud neshledal ani v odůvodnění stanovení odvodu ve výši 100 %. Jakkoli je tato část odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí strohá, je nutné ji hodnotit v kontextu odůvodnění celého rozhodnutí. Žalovaný, jak bylo uvedeno výše, cituje podstatné části znaleckých posudků, ve kterých jsou uvedeny zcela konkrétní zjištění, na jejichž základě následně žalovaný činí zobecňující závěr, když uvádí, co vzal z těchto posudků za prokázané. Tato zjištění pak žalovaný hodnotí jako závažná. Závažnost těchto zjištění je dána jejich četností a charakterem. Jádro zjištěných pochybení krom vad ve fakturaci, které jsou ve znaleckých posudcích konkrétně popsány (zejm. posudek č. 283-17), je zjednodušeně řečeno založeno na tom, že žalobcem realizovaný projekt, jakkoli žalovaný nezpochybňuje naplnění účelu, je odlišný od projektu, který byl předložen k žádosti o dotaci. To, v čem se projekt (stavby) liší od podané žádosti je popsáno zejm. ve znaleckém posudku č. 2355/14/2017. Nelze akceptovat zjednodušující pohled žalobce, který uvedl jeho opatrovník při ústním jednání, že měl-li postavit pětihvězdičkový hotel a tento hotel postavil, což si může každý ověřit na místě samém, tak odvod stanovený ve výši 100 % nemůže obstát. Na základě dotačního projektu mělo být vybudováno relaxační centrum v podobě, která byla zachycena v příslušné projektové dokumentaci. Jestliže žalobce postavil objekt či objekty, které mohly sloužit ke stejnému účelu, přitom ale měly jinou podobu, uspořádání apod. než dotační projekt předpokládal, jedná se o závažné porušení dotačních podmínek, neboť pouze práce a náklady, které odpovídají schválenému projektu, jsou náklady uznatelné. Tyto skutečnosti, které plynou zejm. z uvedených dvou nově obstaraných znaleckých posudků, dle hodnocení krajského soudu odůvodňují 100 % odvod tak, jak uvedl žalovaný.

88. Žalovaný v závěru svého rozhodnutí opakovaně shrnul všechna pochybení žalobce, která vzal za prokázaná. Tato zjištění pak hodnotí jako závažná a rozsáhlá tak, že výše stanoveného odvodu odpovídá výši poskytnuté dotace. Tato úvaha, jakkoli je opravdu velmi strohá, ve světle popisu zjištěných pochybení obstojí. Závažnost zjištění je dána samotným jejich obsahem, a proto lze akceptovat postup žalovaného, který je již dále neparafrázoval, neopakoval a složitě nezdůvodňoval jejich závažnost, když tato závažnost je seznatelná již na první pohled. Postup v rozporu s § 115 odst. 2 daňového řádu 89. Dle § 115 daňového řádu, ve znění do 31. 12. 2020, platí, že: (1) V rámci odvolacího řízení může odvolací orgán provádět dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí nebo k odstranění vad řízení, anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně, který napadené rozhodnutí vydal, se stanovením přiměřené lhůty. (2) Provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele. (3) Lhůta podle odstavce 2 nesmí být delší 15 dnů; žádost o navrácení této lhůty v předešlý stav je možné podat nejpozději do vydání rozhodnutí o odvolání. (4) Po uplynutí lhůty podle odstavce 2 odvolací orgán k návrhům na provedení dalších důkazů nepřihlíží.

90. Žalobce namítá, že přípis žalovaného ze dne 27. 9. 2018 neodpovídá požadavkům tohoto ustanovení, současně však namítá, že jestli snad odpovídá, tak se žalobce řádně a včas vyjádřil dne 10. 10. 2018 a navrhl další doplnění dokazování.

91. Obsah přípisu žalovaného ze dne 27. 9. 2018 nevyvolává jakýchkoli pochyb o tom, že žalobce byl v souladu s § 115 odst. 2 daňového řádu seznámen se zjištěnými skutečnostmi a důkazy. Žalovaný v přípise sdělil jeho účel v kontextu § 115 odst. 2 daňového řádu, uvedl výčet nových znaleckých posudků, které v odvolacím řízení obstaral, tyto posudky identifikoval, poučil žalobce o právní úpravě, ze které vycházel a předestřel zjištění, které z nově získaných znaleckých posudků učinil. To ostatně připouští i sám žalobce, který na tento přípis dne 10. 10. 2018 reagoval. 92. „Z § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vyplývá, že provádí-li odvolací orgán v odvolacím řízení dokazování dle § 115 odst. 1 téhož zákona, je povinen daňový subjekt seznámit nejen s výčtem a obsahem provedených důkazů, ale i se závěry, které z nich pro zjištěný skutkový stav dovozuje, resp. s úvahami, jimiž se při hodnocení důkazů řídil.“ (právní věta rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 1 Afs 438/2017-52, č. 4053/2020 Sb. NSS). Tuto svoji povinnost žalovaný splnil, neboť jádro toho, co bylo žalobci sděleno, odpovídá podstatným zjištěním pro posouzení věci. Smyslem tohoto ustanovení není, aby žalovaný vyložil svá zjištění a závěry v kvalitě a rozsahu požadovaným pro samotné odůvodnění rozhodnutí. Z reakce žalobce na přípis žalovaného je zřejmé, že účel uvedeného ustanovení byl naplněn. Nelze rovněž opomenout, že žalovaný zaslal spolu se svým přípisem žalobci i kopie těchto posudků. Žalobce se tak s jejich obsahem mohl důkladně seznámit a vyjádřit se k nim, což ostatně učinil.

93. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 10. 10. 2018 uvedl, že doplňuje důkazní prostředky, které má Policie ČR k dispozici, ale žalovanému je nepředala. Jednalo se o posudek znaleckého ústavu A-constult plus, spol. s r.o., a stanovisko společnosti PRO INREA CZ, a. s. (JUDr. Večerka), včetně doplnění ze dne 14. 8. 2018, které považoval žalobce za zásadní argumentaci v odvolacím řízení, jakož i v probíhajícím trestním řízení. K tomu je na dalších listech spisu založen znalecký posudek společnosti A-Consult č. 27/2018; vyjádření společnosti PRO INREA CZ (JUDr. Večerka) nadepsané jako vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 24. 4. 2017, č. 2355/14/2017, vypracovaného znalcem Doc. Ing. Ryskou, CSc., a znaleckého posudku ČVUT ze dne 15. 9. 2017 a dále doplnění ze dne 14. 8. 2018 nadepsané jako doplňující vyjádření k vlastnímu expertnímu vyjádření ze dne 20. 4. 2018 na základě nálezů znaleckého posudku znaleckého ústavu A-consult plus.

94. Obě tato vyjádření společnosti PRO INREA CZ jsou přitom primárně právními hodnoceními JUDr. Večerky, který zde shrnuje vlastní právní a jiné názory či zde opakuje a hodnotí skutkové závěry jednotlivých znaleckých posudků. To samo o sobě nemůže závěry znaleckého zkoumání relevantně zpochybnit. Vyjádření této společnosti klade znaleckému posudku č. 2355/14/2017 „za vinu“, že se nezabýval otázkou, proč by žalobce takto komplikovanou strukturu projektu úmyslně vyvolával. Taková otázka dle názoru krajského soudu není pro posouzení této věci podstatná, neboť se zde na rozdíl od trestního řízení nezkoumá otázka existence zavinění. Samotné doplnění je pak hodnocením obsahu posudku společnosti A-consult plus. Z pohledu důkazního řízení byla tato vyjádření v řízení před daňovými orgány nadbytečná.

95. Posudkem společnosti A-consult plus č. 27/2018, jak už soud uvedl výše, se žalovaný zabýval na str. 45 až 47 svého rozhodnutí, kde citoval jeho podstatné části. Jeho obsah pak na straně 51 svého rozhodnutí zhodnotil. Na téže straně pak žalovaný hodnotil i obsah vyjádření JUDr. Večerky. V čem by měly být závěry a hodnocení žalovaného nesprávné ve vztahu k těmto listinám již žalobce v rámci této námitky neuvádí a soudu nepřísluší za žalobce tuto argumentaci domýšlet.

96. Závěrem tohoto okruhu námitek žalobce namítl porušení zásady dvojinstančnosti řízení, kterou krajský soud shledal nedůvodnou již výše. Nerespektování závazného názoru krajského soudu 97. Jako nedůvodnou posoudil krajský soud rovněž námitku žalobce, že žalovaný nerespektoval vyslovený závazný právní názor zdejšího soudu.

98. Dle žalobce se měl žalovaný v dalším řízení zabývat zejména otázkou předvídatelnosti změn projektu/stavby, když není mezi účastníky sporné to, zda nastaly či nenastaly, ale to, zda musely k dodržení účelu projektu nastat či nikoli a jak byly předvídatelné. Dle názoru krajského soudu žalovaný uloženou povinnost splnil.

99. Tyto otázky byly podrobně řešeny znaleckými posudky tak, jak soud uvedl již výše. Z těchto posudků vzal žalovaný za prokázané to, že změny, které nastaly, nebyly nepředvídatelné a žalobce tak porušil dotační podmínky. Nesouhlas žalobce s tímto závěrem nezpůsobuje nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný se v tomto směru vypořádal i s rozpory mezi znaleckými posudky. Toto vypořádání zde žalobce věcně nerozporuje.

100. Žalobci je nutno přisvědčit, že je zřejmé, že od počátku budoval pětihvězdičkové ubytovací zařízení. To má soud za prokázané z žádosti o poskytnutí dotace ze dne 14. 3. 2008, neboť se zde na straně 3 uvádí, že „ubytovací část centra podstoupí certifikaci na třídu ***** Luxury“.

101. Závěry žalovaného učiněné v návaznosti na znalecké posudky č. 2355/14/2017 a č. 283-17 tak, jak je žalovaný uvádí na str. 57 svého rozhodnutí, nekorespondují s podstatou řešené otázky tak, jak ji žalobce předkládá v tomto a minulém řízení před zdejším soudem. Podstata této argumentace tkví v tom, že došlo k nepředvídatelné změně nároků na pětihvězdičkové ubytovací zařízení, a proto došlo ke změně projektu. Znalec v posudku č. 2355/14/2017 konstatoval, že změny projektu nemohly být vyvolány změnou úrovně ubytovacího zařízení, neboť to bylo již od počátku koncipováno jako pětihvězdičkové zařízení. Tím znalec reagoval na žalobcem předložené vyjádření Ing. Vladislava Jandy ze dne 27. 11. 2009, kterým žalobce v řízení před správními orgány dokládal nutnost změn projektu (viz i oznámení příjemce o změně projektu ze dne 5. 3. 2010, založeno jako příloha č. 18 posudku č. 36/2015). Jak soud uvádí i níže v rámci vypořádání další skupiny žalobních námitek, z tohoto vyjádření plyne, že změny dispozičního řešení atd. spočívaly „v úpravách souvisejících s klasifikační změnou hotelové části na úroveň 5*“ (důraz doplněn). Jedná se o jeden z podkladů, které měl znalec posudku č. 2355/14/2017 k dispozici a ze kterého vycházel a hodnotil jej. V tomto kontextu není závěr znalce a žalovaného, že k žádné klasifikační změně nedošlo, překvapivý. Z uvedeného vyjádření, jak soud podrobněji uvádí níže, žádné podstatné skutečnosti neplynou.

102. Dále soud poukazuje, že i znalecký posudek č. 27/2018 předložený žalobcem ve stejném duchu uvádí, že „stavba byla realizována podle dokumentace pro provádění stavby, kdy byly zapracovány změny vyplývající z požadavku investora na 5* hotel s rozšířením tohoto požadavku do celého hotelu, dále novými požadavky podmiňujícími certifikaci 5* hotelu…“ (důraz doplněn).

103. Zdejší soud při svém minulém rozhodování vycházel ze skutečnosti, že ke změně nároků na pětihvězdičkové ubytovací zařízení došlo. To ostatně není nikým rozporováno. Konkrétními změnami se zdejší soud nezabýval. Stejně tak se soud nezabýval ani shora uvedenými listinami. Aktuální stav důkazního řízení vyžaduje, aby žalobce tvrdil a doložil, k jakým změnám muselo dojít v návaznosti na nepředpokládanou změnu nároků na pětihvězdičková ubytovací zařízení. To však žalobce nečiní.

104. Žalobce nemohl změnu nároků na klasifikaci ubytovacích zařízení předvídat, avšak již konkrétně netvrdí, o jaké změny se jednalo a jak se tyto změny promítly do změn projektu. Proto krajský soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že námitku nerespektování vysloveného závazného právního názoru zdejšího soudu neshledal důvodnou.

105. Co se další dílčí námitky týče, dokumentace pro stavební řízení a dokumentace o skutečném provedení stavby jsou rozdílné dokumentace v rozdílných fázích realizace projektu (stavby). To, jakým způsobem tuto dokumentaci posoudily jiné správní orgány v jiných správních řízeních, nepovažuje již s ohledem na vývoj důkazního řízení krajský soud za podstatné. Závěry krajského soudu v předcházejícím řízení vycházely z podkladů, které měl tehdy krajský soud k dispozici. Jak sám žalobce uvádí, důkazní situace se podstatným způsobem změnila. Žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel ze zcela jiných podkladů než doposud. Zásadní změnu pro důkazní řízení znamenaly posudky předložené Policií ČR. S ohledem na změnu podkladů pro rozhodování žalovaného pak nelze na závěrech zdejšího soudu setrvávat, jsou-li s ohledem na změnu skutkového stavu vlivem nových důkazů obsoletní.

106. Otázkou založení jednoho ze stavebních objektů se nově zabýval posudek č. 2355/14/2017, podstatnou část posudku k této otázce cituje žalovaný na str. 20 až 24 svého rozhodnutí. Žalovaný ve svém rozhodnutí nepracuje se stanoviskem statika k zakládání objektu RELAXAČNÍ A REGENERAČNÍ CENTRUM HLUBOKÁ NAD VLTAVOU, vypracovaném Ing. J. J., CSc., který je přílohou č. 19 uvedeného posudku, to však krajský soud nehodnotí jako vadu žalobou napadeného rozhodnutí s dopadem, který žalobce ve své žalobě předkládá. Posudek č. 2355/14/2017 hodnotil shromážděné podklady i co se otázek zakládání objektu týče. Otázkou založení objektu a fakturaci prací se zabýval i posudek 283-17. Tato změněná důkazní situace činí námitku žalobce o nehodnocení jím předloženého statického posudku nedůvodnou. Tyto skutečnosti byly předmětem komplexního znaleckého zkoumání a žalovaný se jeho prostřednictvím těmito otázkami zabýval. Tvrzení žalobce, včetně jím předložených posudků, byly vyvráceny znaleckým zkoumáním.

107. Co se týče přezkoumatelnosti výše stanoveného odvodu, touto otázkou se krajský soud zabýval již výše. Závěry o předvídatelnosti okolností vedoucích ke změnám projektu (stavby)

108. Ani námitky vznesené v rámci této části žaloby neshledal krajský soud důvodnými.

109. Jakkoli je žalobní argumentace o nepředvídatelnosti nutných změn projektu rozsáhlá, nevede k účinnému zpochybnění znaleckých závěrů, o které své rozhodnutí žalovaný opírá. Právě závěry žalovaného o tom, že neexistoval žádný důvod ke změně založení stavby a stavba, projekt jako takový, byl od samého počátku realizován v jiné podobě, je to, co je pro posouzení důvodnosti či nedůvodnosti této skupiny žalobních námitek skutečně podstatné.

110. Žalobce uvádí, že žalovaný svůj závěr staví na názoru znalce na str. 30 až 32 znaleckého posudku č. 2355/14/2017, který tuto skutečnost dovozuje z dokumentace pro provádění stavby označené datem 6/2008, tedy datem předcházejícím zahájení stavby i zahájení bouracích prací. Dle žalobce je notorietou, že dokumentace pro provádění stavby je dokumentací, jak je stavba skutečně prováděna a uvedené datum je datum „založení“ této dokumentace. Tento závěr žalobce je nesprávný. Dokumentace pro provedení stavby (DPS) je detailněji zpracovanou dokumentací pro stavební povolení, která obsahuje technické řešení stavby. Účelem této dokumentace není dokumentovat, jak je stavba skutečně prováděna, ale naopak tato dokumentace představuje podklad pro to, jak má být stavba prováděna. Zjednodušeně řečeno, žalobce zaměňuje následek (podobu stavby) s příčinou (dokumentace).

111. Příloha č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, uvádí, že: „Projektová dokumentace pro provádění stavby se zpracovává samostatně pro jednotlivé pozemní a inženýrské objekty a pro technologická zařízení. Vychází se ze schválené projektové dokumentace pro ohlášení stavby nebo pro vydání stavebního povolení, u staveb technické infrastruktury nevyžadující stavební povolení ani ohlášení se vychází z dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Projektová dokumentace se zpracovává v podrobnostech umožňujících vypracovat soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr. Projektová dokumentace obsahuje též technické charakteristiky, popisy a podmínky provádění stavebních prací. Výkresy podrobností (detailů) zobrazují pro dodavatele závazné, nebo tvarově složité konstrukce (prvky), na které klade projektant zvláštní požadavky a které je nutné při provádění stavby respektovat. Součástí projektové dokumentace pro provádění stavby není dokumentace pro pomocné práce a konstrukce, výrobně technická dokumentace, dokumentace výrobků dodaných na stavbu, výkresy prefabrikátů a montážní dokumentace. Pokud je nutno zpracovat některou z těchto dokumentací, jde vždy o součást dodavatelské dokumentace.“ 112. To ostatně koresponduje i s žalobcem předloženým posudkem č. 27/2018, který uvádí, že „stavba byla realizována podle dokumentace pro provádění stavby, kdy byly zapracovány změny vyplývající z požadavku investora na 5* hotel s rozšířením tohoto požadavku do celého hotelu, dále novými požadavky podmiňujícími certifikaci 5* hotelu…“ (důraz doplněn). S ohledem na nesprávnost východiska žalobce, na němž je jeho argumentace postavena, pak považuje krajský soud okruh žalobních námitek s tímto spjatých za vypořádané.

113. Co se týče druhé nepředvídatelné události, za kterou žalobce považuje změnu podmínek pro pětihvězdičkové ubytovací zařízení, touto námitkou se krajský soud již zabýval výše. Žalobce neuvádí, co konkrétně bylo nutné zhotovit jinak, co přesně byly ty neočekávané změny projektu, které byly úpravou nároků na pěti hvězdičkové ubytovací zařízení způsobeny. Pouze obecný poukaz na blíže nespecifikované změny a blíže nespecifikované úpravy nedostačuje. Nelze mít rozumně za to, že pouhá změna nároků na zařízení této kvality by ospravedlňovala např. zcela jiné uspořádání vnitřní dispozice objektu A, zcela jinou strukturu rozpočtů atd. (viz shrnutí skutkových zjištěních žalovaného na str. 57 a 58 žalovaného rozhodnutí).

114. Žalobce namítá, že žalovaný nepochopil podstatu jeho námitek, že změny projektu byly vyvolány změnou nároků na pětihvězdičková zařízení, nikoli tím, že by se nově rozhodl úroveň zařízení navýšit. Úvahy žalovaného se tímto směrem skutečně neubírají, namísto toho se žalovaný zabývá tím, že zařízení bylo od počátku řešeno jako pětihvězdičkové. To však žalovaný činí v návaznosti na podklady, které sám žalobce na svoji obranu předložil.

115. Žalobce setrvale odkazuje na posudek Ing. V. J. ze dne 27. 11. 2009. Tato listina je ve spise založen jako příloha posudku č. 2355/14/2017. Sama tato listina není znaleckým posudkem, ale pouze vyjádřením autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, který posuzoval na žádost žalobce rozdíly mezi projektovou dokumentací pro stavební povolení a projektovou dokumentací pro provedení stavby. Dle tohoto vyjádření tkví změny „v úpravách související(ch) s klasifikační změnou hotelové části na úroveň 5* v souladu s kritérii, které vydala Asociace hotelů a restaurací ČR, o. s., tj. navýšení standardu poskytovaných služeb a zajištění doplňkových služeb s výše uvedenou změnou související, vše k uspokojení potřeb klientů v architektonicky působivém prostředí. Provedené konstrukční změny jsou nutným doprovodným prvkem při realizaci takto významných dispozičních úprav. Výjimku tvoří základové konstrukce, kde došlo k nutnosti statického zajištění opěrné zdi mikropilotami a doplněním drenážního systému.“ (důraz doplněn).

116. Toto prosté vyjádření autorizovaného inženýra bylo jedním z podkladů pro uvedený znalecký posudek č. 2355/14/2017, jeho obsah byl posouzen a je v závěrech znaleckého zkoumání zohledněn. Žalobce správně namítá, že projekt byl od počátku koncipován jako pětihvězdičkové zařízení, nicméně toto vyjádření vychází z toho, že tomu tak nebylo, zařízení bylo projektováno na nižší standard a změny byly prováděny v souvislosti s „klasifikační změnou hotelové části na úroveň 5*“ (důraz doplněn). S tím korespondují i dílčí zdůvodnění konkrétních změn, které je vyjadřováno jako „podstatně navyšuje úroveň poskytovaných služeb a prostorový komfort. Do 1.PP jsou též umístěny nově požadované provozy související se změnou hotelové části na úroveň 5* (…) dochází k maximální snaze o zatraktivnění prostoru a poskytnutí služeb v nejvyšším standardu…“ (důraz doplněn). Tomu ostatně svědčí i již opakovaně citovaná část znaleckého posudku č. 27/2018 předloženého žalobcem, který ve stejném smyslu uvádí, že „stavba byla realizována podle dokumentace pro provádění stavby, kdy byly zapracovány změny vyplývající z požadavku investora na 5* hotel s rozšířením tohoto požadavku do celého hotelu, dále novými požadavky podmiňujícími certifikaci 5* hotelu…“ (důraz doplněn). To je však v rozporu s obsahem samotné žádosti o dotaci, dle které „ubytovací část centra podstoupí certifikaci na třídu ***** Luxury dle Oficiální jednotné klasifikace ubytovacích zařízení České republiky kategorie hotel, hotel garni, penzion a motel“.

117. Ing. J. popisuje změny projektu, nicméně z obsahu jeho vyjádření nelze mít za to, že jím konkrétně popsané změny by byly vyvolány úpravou standardu pětihvězdičkových hotelů. Hodnocení či posouzení změn standardu toto vyjádření zcela absentuje. Závěry tohoto vyjádření Ing. J. a posudku č. 27/2018 naopak svědčí tomu, že původní projekt, který byl předložen k žádosti o dotaci a takto i schválen, neumožňoval v určitém rozsahu (celý objekt, část objektu) naplnit standard pětihvězdičkového ubytovacího zařízení, proto byl projekt realizován v odlišné podobě tak, jak byl zachycen v projektové dokumentaci pro provádění stavby. Obsah žalobcovo tvrzení relevantní odpověď nepřináší.

118. Nicméně, jak již krajský soud uvedl výše, pro posouzení věci je zásadní, že žalobce nepopisuje či není schopen popsat konkrétní změny, které byly vyvolány konkrétní úpravou parametrů pětihvězdičkového ubytovacího zařízení dle nové klasifikace.

119. Ohledně otázek spjatých s fakturací, na prvním místě soud odkazuje na samotné žalobou napadené rozhodnutí, ve kterém žalovaný uvedl, že v době fakturace za období od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2009 bylo fakturováno na základě jediného podkladu – smlouvy o dílo ze dne 5. 1. 2009, nicméně veškeré práce nebyly fakturovány dle platného rozpočtu do skutečného stavu na stavbě odpovídajícímu skutečně prováděným pracím, k čemuž žalovaný odkázal na posudek č. 283-17, str. 20 - 74. Z uvedeného plyne, že fakturaci na základě samotné smlouvy o dílo ze dne 5. 1. 2009 žalovaný akceptoval. Závěry znaleckého zkoumání již žalobce podrobně nerozporuje.

120. Prvostupňový daňový orgán vycházel ze zprávy o auditu a v tomto kontextu identifikoval a posoudil rozpory mezi rozpočtem dle smlouvy o dílo ze dne 5. 1. 2009 a rozpočtem k dodatku č. 1 ze dne 14. 8. 2009. Žalovaný pak na základě svého hodnocení znaleckých posudků vzal za prokázané, že tyto dva položkové rozpočty nejsou shodné, nelze je komparovat. První rozpočet odpovídá podobě projektu definovaného projektovou dokumentací ke stavebnímu povolení, druhý rozpočet odpovídá skutečně realizované podobě projektu dle projektové dokumentace pro provádění stavby. Tyto dvě projektové dokumentace jsou odlišné, stavby v nich projektované nejsou totožné. Z posudků měl žalovaný za prokázané, že projekt byl od samého počátku realizován podle dokumentace pro provádění stavby, tj. žádné nepředvídatelné okolnosti, jak tvrdí žalobce, zde nebyly. Tvrdí-li žalobce, že postupoval dle výslovného pokynu prvostupňového správce daně, byl povinen na podporu tohoto tvrzení označit konkrétní důkaz.

121. Názor žalobce, že nelze vycházet pouze z formálního posuzování jednotlivých faktur, listin, ale je nutné přihlížet i ke skutečně realizovanému stavu, není správný. Žalobce byl jako příjemce dotace povinen provést stavbu v souladu s předloženým projektem a jeho rozpočtem. Ostatně i žalobcem opakovaný čl. I odst. 3 smlouvy o dotaci stanovil, že způsobilé výdaje projektu jsou v rozpočtu v příloze smlouvy. Tento rozpočet se pak vztahoval k podobě projektu, na který byla dotace požadována.

122. Není-li žalobce schopen předložit listiny, které umožní řádnou kontrolu plnění podmínek stanovených dotační smlouvou, či zrealizuje-li projekt v rozporu s podmínkami dotační smlouvy, jde tato skutečnost k tíži samotnému žalobci.

123. Ve znaleckém posudku č. 283-17 znalec uvádí zjištěné nesrovnalosti k jednotlivým stavebním objektům – viz str. 33 až 45 žalobou napadeného rozhodnutí. Zde znalec uvádí konkrétní nezpůsobilé výdaje. Správnost závěrů znalce žalobce podanou žalobou účinně nerozporuje.

124. Argumentací žalobce o porušení zásady in dubio pro libertate se krajský soud zabýval již ve svém předchozím rozsudku ze dne 6. 12. 2017, ve kterém tuto námitku shledal nedůvodnou. Na tomto hodnocení soud setrvává. Žalobce stále neuvádí, která konkrétní ustanovení má žalovaný nesprávně vykládat. Stejně tak ani neuvádí, v čem taková nesprávnost výkladu spočívá a jaký je dle jeho názoru správný výklad. Jak krajský soud již dříve uvedl, „v žalobě není především konkretizováno, které ze smluvních podmínek byly takto nesprávně žalovaným vyloženy. Povinnosti příjemce dotace jsou konkretizovány v článku VI a obsahují celkem 21 bodů. Tyto povinnosti zahrnují například zadávání zakázek, plnění oznamovací povinnosti, oznamování zamýšlených změn v průběhu realizace projektu. Porušení smluvních podmínek pak obsahuje článek IX smlouvy. V bodě 4 tohoto článku se uvádí, co rozumí se porušením rozpočtové kázně. Vedle tam tří vyjmenovaných důvodů představujících porušením rozpočtové kázně se připouští, že je jím i jiné jednání příjemce, jestliže poskytovatel usoudí, že porušení povinností příjemcem je zásadního významu. Vedle toho je tu ustanovení pod bodem 7, které se vztahuje k nesrovnalostem představujícím porušení smluvních podmínek, které není podřaditelné porušení rozpočtové kázně podle § 22 zákona o územních rozpočtech. Jsou-li povinnosti příjemce dotace a porušení smluvních podmínek ve smlouvě poměrně rozsáhle formulovány, pak je třeba přisvědčit žalovanému, že odvolací námitka vztahující se k výkladu smlouvy a dalších dokumentů není dostatečně konkretizována, a proto postačovalo vypořádat se s touto námitkou rovněž v obecné poloze. Vedle prve uvedených povinností příjemce o porušení smlouvy je ve smlouvě vymezen předmět a účel, vymezují se jednotlivé ukazatele, odkazuje se na podmínky poskytnutí veřejné podpory podle evropských předpisů. Stanoví se výše dotace, přehled financování způsobilých výdajů projektu, platební podmínky. Nelze proto přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že požadavky pro žalobce byly vymezeny nedostatečně konkrétně.“ 125. Zároveň je nutné podotknout, že jakkoli je dotační smlouva veřejnoprávní smlouvou, i přesto nese prvky běžné soukromoprávní kontraktace. Žalobcem poukazovaná zásada přitom není zásadou, kterou by se řídil výklad právního jednání ve smyslu § 555 a násl. nového občanského zákoníku, či § 35 starého občanského zákoníku. Z žalobcem poukazovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu rozsudku ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 Afs 9/2012-33, plyne, že nejasnost či nekonkrétnost při stanovení podmínek či důvodech sankčního odvodu nemohou být kladeny k tíži příjemce dotace. Jak však soud uvedl, obecnost, nejasnost či nekonkrétnost konkrétního ustanovení dotační smlouvy žalobce neuvádí. Žalobní argumentace předkládaná v posledním odstavci na straně 9 podané žaloby a v prvním a druhém odstavci na straně 10 podané žaloby neposkytuje jakýkoli relevantní základ pro to, aby mohl soud dospět k závěru o nejasnosti ve vymezení způsobilých výdajů projektu tak, jak žalobce v těchto odstavcích popisuje.

126. Žádné nejasnosti v požadavcích dotačních pravidel krajský soud neshledává. Argumentací čl. I odst. 3 smlouvy o dotaci se krajský soud zabýval již výše a shledal ji nedůvodnou, nicméně znovu a podrobně uvádí, že dotační smlouva ve svém znění ke dni 4. 9. 2018 ve čl. I odst. 3 stanovovala, že „dotace je poskytována pouze na způsobilé výdaje projektu. Podrobný popis způsobilých výdajů projektu včetně odhadu výdajů a příjmů z výsledků projektu uvádí rozpočet projektu, který je přílohou této Smlouvy. Změny rozpočtu projektu se řídí Příručkou pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad“. Uvedené ustanovení ve znění dodatku č. III. znělo následovně: „dotace je poskytována pouze na způsobilé výdaje projektu. Podrobný popis způsobilých výdajů projektu včetně odhadů výdajů a příjmů z výsledku projektů uvádí rozpočet projektu, který je přílohou této Smlouvy. Změny rozpočtu projektu se řídí Příručkou pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad“. Není pochyb o tom, že znění tohoto ustanovení nedoznalo změn, a proto je jakákoli argumentace žalobce v tomto směru nedůvodná.

127. Rozpočet projektu (suma za etapy) je jako příloha smlouvy o dotaci ve spise založen. Jak žalobce uvádí, jedná se o obecné položky jako „pořízení staveb formou výstavby; rekonstrukce vč. nezbytné veř. infrastrukturní vybavenosti“. To však nemění nic na tom, že smlouva o dotaci byla schvalována na základě určitého projektu. Sama žádost o dotaci obsahovala jednak obdobně obecný rozpočet, ale i projektovou dokumentaci v rozsahu nutném pro územní řízení. Právě v kontextu těchto podkladů byly stanoveny způsobilé výdaje projektu. Žalovaný ve svém rozhodnutí podle závěrů dokazování popsal svá jednotlivá skutková zjištění, ze kterých zjednodušeně plyne, že projekt, který byl realizován, neodpovídá projektu, na který bylo poskytnutí dotace schváleno. Proto i závěr žalovaného, že žalobci byla poskytnuta dotace na jiné než způsobilé výdaje projektu, je správný. Laicky řečeno, postavil-li žalobce stavbu, která svojí podobou a vnitřním uspořádáním neodpovídá původnímu projektu, na který byla dotace přiznána, nemůže vyplacení dotace požadovat, resp. již vyplacenou dotaci musí jako odvod vrátit. Vliv využití dotace k účelu, na který byla poskytnuta, na závěr o závažnosti porušení rozpočtové kázně a na výši stanoveného odvodu; nezákonná výše stanoveného odvodu 128. Ani tato skupina žalobních námitek není důvodná.

129. Naplnění účelu dotace, vybudování Relaxačního a regeneračního centra Hluboká nad Vltavou, není nikým rozporováno. Nicméně to, že žalobce ve své podstatě realizoval jiný projekt, je dle hodnocení soudu nutné ve svém důsledku hodnotit jako použití prostředků na jiný účel. Závěry žalovaného učiněné na základě obstaraných znaleckých posudků svědčí závažnému porušení dotační smlouvy (viz výše).

130. Žalobcem předestřená judikatura správních soudů není přiléhavá. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2004, č. j. 2 Afs 1/2004-73, byla řešena situace, ve které příjemce dotace použil část peněžních prostředků na provoz a mzdy, čímž je neoprávněně spotřeboval, jinou část prostředků uložil na bankovní vkladové účty. Toto uložení bylo v rozporu s dotačními podmínkami, nicméně Nejvyšší správní soud vyložil, že se nejedná o neoprávněné použití rozpočtových prostředků, neboť ty nebyly spotřebovány a odňaty svému účelovému určení. V nyní projednávané věci však byly peněžní prostředky spotřebovány a odňaty svému účelovému určení, neboť projekt, stavba, byl realizován v jiné podobě v rozporu s podmínkami smlouvy o dotaci. Nejednalo se přitom o žádné marginální změny (k tomu blíže viz samotné žalobou napadené rozhodnutí a závěry znaleckých posudků obstaraných od Policie ČR). Z téhož důvodů nelze mít ani za to, že žalobce by použil poskytnuté prostředky na úhradu nákladů přímo souvisejících s financováním podporovaného projektu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 9 Afs 1/2008-45).

131. Ani argumentace rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2014, č. j. 4 As 117/2014-39, nedopadá na hodnocení věci. V tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval tím, co je porušením rozpočtové kázně a jaké nároky je nutno klást na rozhodování o stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Se závěry Nejvyššího správního soudu, na které žalobce poukazuje, se zdejší soud plně ztotožňuje. Žalobce pomíjí podstatu toho, proč bylo daňovými orgány porušení rozpočtové kázně konstatováno. Touto podstatou je velmi zjednodušeně to, že žalobce od samého počátku realizoval jiný projekt, než na který byla uzavřena dotační smlouva. To, že tento projekt má obdobný účel, není s ohledem na rozsah zjištění, která žalovaný učinil, podstatné. K otázce závaznosti Příruček a Metodických pokynů 132. Dle čl. XII. odst. 1 smlouvy o poskytnutí dotace ze dne 4. 9. 2008 se žalobce mj. zavázal řídit se při realizaci projektu Regionálním operačním programem NUTS II Jihozápad, Prováděcím dokumentem ROP NUTS II Jihozápad, Příručkou pro žadatele ROP NUTS II Jihozápad, Příručkou pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad, Pravidly pro publicitu, Metodickými pokyny poskytovatele a Manuálem vizuálního stylu ROP NUTS II Jihozápad. Tyto dokumenty měly být veřejně přístupné na internetových stránkách rr-jihozapad.cz.

133. Žalobce se zcela jednoznačně zavázal k tomu, že těmito příručkami se bude řídit, tímto ustanovením se tyto příručky staly pro žalobce závaznými. Zároveň zde byl uveden internetový odkaz na webové stránky, na kterém měly být tyto příručky dostupné. Za nejdůležitější považuje soud skutečnost, že žalobce je podnikatelem, profesionálem, jehož záměrem bylo realizovat nikoli nezanedbatelný nákladný projekt. Bylo povinností žalobce, resp. jednatele či jiných osob jednajících za žalobce, aby se v souladu se svými povinnostmi seznámili s veškerými podmínkami smlouvy, včetně všech souvisejících příruček. Neučinili-li tak tyto osoby, nejednali-li s péčí, kterou jim tehdy účinné právní předpisy ukládaly, nese odpovědnost sám žalobce, který může případnou škodu po těchto osobách zákonem předpokládaným způsobem nárokovat.

134. Všechny jmenované příručky mají v rámci celého procesu poskytování dotací nezastupitelnou funkci. Bez znalosti příručky pro žadatele by žalobce nebyl ani schopen svoji žádost o dotaci řádným způsobem podat (sama žádost má 57 stran), bez znalostí dalších příruček pro jednotlivé navazující fáze by žalobce nebyl schopen o vyplacení dotace řádně požádat atd. Ostatně v podané dotační žádosti je na vybrané manuály či zásady ROP NUTS II Jihozápad odkazováno (např. str. 44, 45, 50) Součástí samotné žádosti o dotaci bylo i čestné prohlášení, v jehož rámci žalobce jako žadatel prohlásil, že bude respektovat pravidla vyplývající z platné dokumentace ROP NUTS II JZ a příslušné výzvy. Existence dokumentace (příruček) musela být žalobci známa od samého počátku a nelze mít rozumně za to, že tyto příručky by se do jeho dispozice vůbec nedostaly.

135. Nahlížení na tyto příručky jako na všeobecné obchodní podmínky ve smyslu § 273 zákona č. 513/1991, obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, je přiléhavé. Dle odst. 1 platilo, že „část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.“ Krajský soud má za to, že předmětné příručky byly žalobci známy, neboť bez jejich znalosti by žalobce nebyl schopen relativně složitému postupu administrace dotace vyhovět, a to z velké části již před samotným podpisem dotační smlouvy.

136. Krajský soud proto setrvává na svých závěrech vyslovených v předcházejícím rozsudku ze dne 6. 12. 2017, č. j. 50 Af 5/2017-85, ve kterém uvedl, že odkazy na závaznost dokumentace se objevují nejen v čl. XII. odst. 1, ale i v čl. I odst. 3, který je z hlediska financování projektu významný. Z tohoto důvodu měl zdejší soud za to, že lze předpokládat, že subjekt uzavírající takovou smlouvu se s předpisy, které se k poskytnutí dotace vztahují, důkladně obeznámil.

137. V řízení nebylo nutné prokazovat, zda tyto všechny příručky byly v den podpisu smlouvy vyvěšeny. Žalobce, či osoby za žalobce jednající, měly, pokud by se pokoušely příručky na internetu neúspěšně zobrazit, tuto skutečnost poskytovateli dotace ihned sdělit, což se nestalo. Argumentace žalobce, že v roce 2015 si stáhl příručku pro příjemce a zjistil, že dokument byl naposledy upravován v roce 2011, tj. 3 roky po jeho vydání, není důvodná, neboť vůbec nic nevypovídá o tom, zda tato příručka byla na internetu v roce 2008 dostupná či nikoli. Jakékoli dokazování proto považuje krajský soud za nadbytečné (printscreen vlastností souboru).

138. Předmětné ustanovení dotační smlouvy není přitom ani neplatné pro neurčitost. To, že tyto příručky byly revidovány, existují různé verze, znění atd. není takto obecně důvodem neplatnosti. Nastal-li v tomto směru nějaký spor mezi žalobcem a poskytovatelem dotace, např. spor o rozhodné znění příručky a o pravidla v nich určená, měl být takový spor řešen zákonem předpokládaným způsobem (spor z veřejnoprávní smlouvy). Existenci takového sporu v tomto směru žalobce netvrdí. Závěr a náklady řízení 139. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

140. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.