č. j. 51 A 49/2020 – 142

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: město Hluboká nad Vltavou se sídlem Masarykova 36, 373 41 Hluboká nad Vltavou zastoupený advokátem JUDr. Ladislavem Dusilem se sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osob zúčastněných: I) ČEVAK, a. s. se sídlem Severní 8/2264, 370 10 České Budějovice II) EG.D. a.s. (dříve E.ON Česká republika, s. r. o.) se sídlem Lidická 1873/36, Černá Pole, 602 00 Brno III) CETIN, a. s. se sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 IV) M. M. bytem zastoupena advokátem JUDr. Josefem Šírkem se sídlem Dr. Bureše 1, 370 05 České Budějovice V) M. M. bytem zastoupen advokátem JUDr. Josefem Šírkem se sídlem Dr. Bureše 1, 370 05 České Budějovice VI) Z. M. bytem zastoupen advokátem JUDr. Josefem Šírkem se sídlem Dr. Bureše 1, 370 05 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2020, č. j. KUJCK 84321/2020 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ nebo též „zdejší soud“) byla dne 17. 9. 2020 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 24. 3. 2020, č. j. OOZP/6527/2019-29 Kub (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo žalobci nařízeno odstranění stavby vodního díla „Kanalizační sběrač Hluboká nad Vltavou ZÁPAD“ a toto prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

2. Žalobce v prvé řadě žalovanému vytýkal, že v napadeném rozhodnutí doplňoval hodnotící úvahy a odůvodnění, které absentovalo v prvostupňovém rozhodnutí, čímž překročil své oprávnění. Žalobce se domníval, že žalovaný svým postupem potvrdil jeho odvolací námitku, že prvostupňové rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Z prvostupňového rozhodnutí totiž nebylo zřejmé, jakými úvahami se vodoprávní úřad řídil, jakým způsobem hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým a právním závěrům ve věci dospěl.

3. Žalobce brojil také proti vadnému doručování v rámci prvostupňového řízení, neboť vodoprávní úřad doručoval písemnosti přímo žalobci, přestože mu byla předložena plná moc k zastupování udělená společnosti VAK projekt s. r. o., která platila až do dne 21. 2. 2020, kdy byla udělena plná moc k zastupování současnému zástupci. Žalobce nevyloučil, že v řízení mohl být jeho zaměstnanec činný, nicméně jednal pouze jako pověřený zaměstnanec, což nemělo za následek zánik zmocnění uděleného společnosti VAK projekt s. r. o. Z toho důvodu se žalobce domnívá, že rozhodnutí, opatření a požadavky doručované jiné osobě než zástupci žalobce, nemohou mít žádné právní účinky podle správního řádu. Podle názoru žalobce nebylo podstatné, zda upozorňoval na vadné doručování již v rámci prvostupňového řízení či nikoli, ale zda bylo doručováno řádně či nikoliv. Žalobce uvažoval nad podjatostí žalovaného, jestliže ten pouze posuzoval míru zkrácení práv žalobce vadným doručováním, namísto zrušení prvostupňového rozhodnutí a poskytnutí žalobci nových řádných lhůt v souladu se správním řádem pro předkládání listin, doplnění dokazování, vyjádření, odstraňování vad, apod.

4. Další žalobní námitka se týkala nesrozumitelnosti prvostupňového rozhodnutí, podle žalobce není z výroku zřejmý rozsah, v němž má být stavba odstraněna. Teprve v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, respektive v podmínkách, byl rozsah odstranění stavby uveden. Žalobce se domníval, že žalovaný se pokoušel tuto vadu zhojit tím, že jiným způsobem formuloval výrok, ve kterém potvrzoval prvostupňové rozhodnutí. Podle obsahu napadeného rozhodnutí se dle žalobce nejednalo o rozhodnutí potvrzující, nýbrž měnící. Jako nepřijatelnou shledal žalobce také argumentaci žalovaného, dle něhož muselo být s ohledem na průběh a délku řízení všem vše jasné.

5. Žalobce rovněž namítal, že z prvostupňového rozhodnutí není zřejmé, zda mu byla uložena povinnost odstranit také odlehčovací potrubí, které však nebylo jeho majetkem. Žalobce poukazoval na snahu žalovaného zhojit nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, když uvedl, že se prvostupňové rozhodnutí nevztahuje na část splaškové kanalizace. Dle žalobce nebylo náležitě a přesvědčivě odůvodněno, z jakého důvodu nedošlo k dodatečnému povolení stavby, jestliže tato stavba již 18 let existovala, fungovala a byla v souladu s územním plánem i veřejným zájmem.

6. Žalobce navrhoval napojit odlehčovací komoru na nově vybudovanou odlehčovací stoku, aniž by se musela stávající a funkční část kanalizace odstraňovat. Žalobce podotkl, že kanalizace je od vydání a vyznačení právní moci na kolaudačním rozhodnutí v roce 2002 užívána, aniž by vykazovala jakékoli znaky nefunkčnosti, a to navzdory závěrům znaleckého posudku, na nějž se žalovaný odvolává. Žalobce zdůrazňoval rozpory mezi odbornými názory provozovatele kanalizace a názory znalce. Žalobce zcela postrádá úvahy správních orgánů, proč upřednostnily závěry znalce před závěry provozovatele kanalizace.

7. Žalobce zmínil, že dosáhnout souladu stavby se zákonem lze vydáním dodatečného stavebního povolení, jestliže by v jeho vydání bránily nedostatky projektové dokumentace, žalobce by je k výzvě obratem doplnil. Žalobci nejsou známy žádné skutečnosti, které by bránily vydání dodatečného stavebního povolení, vyjma postupu žalovaného a nesouhlasu vlastníků pozemků (OZNŘ IV., V., VI.), kteří jsou dotčeni změnou vedení kanalizace. Ohledně zmiňovaných vlastníků pozemků žalobce zmínil, že s nimi již vedl soudní řízení, jež skončilo rozsudkem ze dne 2. 4. 2013, č. j. 8 Co 1401/2011 – 1030, kterým bylo zřízeno věcné břemeno pro účely vedení a údržby kanalizace a odlehčovací komory, která má být nyní odstraněna. Žalobce ještě připomněl, že byl povinen vlastníkům rovněž poskytnout náhradu ve výši ceny pozemků v místě a čase.

II. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě k jednotlivým žalobním námitkám podrobně argumentoval a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný souhlasil s žalobcem v tom, že některé úvahy vodoprávního úřadu doplnil, ovšem takový postup je v souladu se zákonem, neboť I. a II. instance jsou považovány za jedno řízení. Ohledně námitky vadného doručování žalovaný setrval na svém názoru, že bylo správně doručováno Mgr. B., který předložil plnou moc ze dne 13. 3. 2017, jež nahradila plnou moc z roku 2014 udělenou společnosti VAK projekt s. r. o. Žalovaný se ohradil proti tvrzení, že jeho výrok v napadeném rozhodnutí byl měnící, neboť byl potvrzující, kdy v odůvodnění pouze doplňoval některé úvahy. Výrok prvostupňového rozhodnutí byl dle žalovaného jasný a srozumitelný. K rozporu mezi závěry znalce a žalobce o funkčnosti kanalizace žalovaný dodal, že závěry žalobce jsou v rozporu nejen se znaleckým posudkem, ale též s názory OZNŘ IV., V., VI. Nadto názory žalobce a provozovatele vodního díla posoudil žalovaný ve vztahu ke znaleckému posudku jako nesprávné. Žalovaný podotkl, že žalobce měl možnost předložit také znalecký posudek a pokud by v něm byly odlišné znalecké závěry, pak by žalovaný přistoupil k zadání revizního znaleckého posudku. Žalobce předložil posudek, který však nebyl zpracován znalcem příslušného oboru, tudíž se nejednalo o znalecký posudek ve smyslu § 56 správního řádu, a zadání revizního znaleckého posudku tak nebylo možné. Dne 3. 6. 2020 obdržel žalovaný od žalobce znalecký posudek, žalovaný znalce vyslechl, přesto však dospěl k závěrům uvedeným v napadeném rozhodnutí, což v odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůvodnil. Žalovaný zdůraznil, že stavba byla provedena v rozporu s projektovou dokumentací a tedy i v rozporu se stavebním povolením. III. Vyjádření osob zúčastněných na řízení IV., V., VI.

9. Ve vyjádření osob zúčastněných na řízení IV., V., VI. (dále jen „OZNŘ - M“) bylo v prvé řadě uvedeno, že žalobce je ze zákona povinen uvést předmětnou nepovolenou a neoprávněnou část stavby kanalizačního sběrače do souladu s územním rozhodnutím a stavebním povolením a podrobně popsal vývoj v projednávané věci ve vztahu k jejich pozemkům od roku 2001. OZNŘ – M. Zúčastněné osoby zdůraznily, že v kolaudačním rozhodnutí ze dne 13. 11. 2002, č. j. 8299/02-231 Šte na stavbu „Kanalizační sběrač Hluboká nad Vltavou - západ“ nebyly zahrnuty jejich pozemky, tedy na nich neměl být kanalizační sběrač umístěn ani provozován. V důsledku změn ve vedení stavby, která byla v rozporu se shora uvedeným kolaudačním rozhodnutím, docházelo k zaplavování pozemků OZNŘ - M splaškovou vodou, včetně fekálií, a dalšímu znehodnocování.

10. OZNŘ - M uvedly, že žalobce provozuje nepovolený kanalizační sběrač, jehož posledních 30 metrů je zaplaveno splaškovou vodou, dochází k vyhnívání a škodlivými produkty tohoto hnilobného procesu jsou kontaminovány podzemní vody v chráněné krajinné oblasti a vyhlášené ptačí rezervaci. Navrhovaly provedení důkazu, a to zjištěním od vodoprávního úřadu, kolik odbor životního prostředí vybral za posledních 18 let od žalobce na pokutách za provozování nepovolené části stavby kanalizačního sběrače a zcela nepovolené dešťové kanalizace DN 500, čímž by bylo zjištěno, o kolik zkrátil příjmy města České Budějovice, a také za hrubé a dlouhodobé poškozování životního prostředí. Závěry provozovatele kanalizace označily za nepravdivé a nepodložené. OZNŘ - M se rovněž vyjádřily k žalobním námitkám, které shledaly nedůvodné a navrhovaly zamítnutí žaloby.

IV. Replika žalobce

11. Krajský soud obdržel dne 26. 1. 2021 repliku žalobce. Žalobce byl přesvědčen, že pro odstranění stavby nebyly splněny podmínky a naopak dodatečnému povolení stavby dle žalobce nic nebránilo. Zásah do pozemků OZNŘ – M byl dle žalobce nepodstatný. Dále popsal časový přehled událostí a zmínil, že nebylo rozhodnuto o jeho návrhu ze dne 29. 9. 2014. Žalobce opakovaně uváděl, že vyplatil náhradu za zásah do předmětných pozemků a nikdy v minulosti nezaznamenal zaplavování pozemků přetékající kanalizací. Žalobce navrhoval provést jako důkaz kupní smlouvy k předmětným pozemkům, které OZNŘ – M převedly na nové vlastníky, zda v nich bylo uvedeno, že se jedná o pozemky dle jejich tvrzení jako neupotřebitelné pro výstavbu rodinných domů. Žalobce setrvale namítal, že kanalizace je funkční a zmínil, že odstranění projednávané části kanalizace by bylo značně neekonomické. V replice byly dále opakovány již vyřčené žalobní námitky.

V. Obsah správního spisu

12. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující rozhodné skutečnosti. Vzhledem k obsáhlosti správního spisu připomene soud pouze ty skutečnosti, které jsou významné pro nyní projednávanou věc. Ve správním spise je založena projektová dokumentace k projektu Kanalizační sběrač Hluboká nad Vltavou – Západ z května 2001 zpracovaná Ing. Pudilem jako hlavním inženýrem projektu společně s autorizovaným inženýrem pro vodohospodářské stavby. Součástí projektové dokumentace jsou též stanoviska a vyjádření dotčených orgánů státní správy. Dne 15. 8. 2001 podal žalobce k Okresnímu úřadu v Českých Budějovicích žádost o vydání povolení ke zřízení vodohospodářského díla kanalizačního sběrače v západní části města Hluboká nad Vltavou podle předloženého projektu určeného k odvedení splaškových vod na stávající čistírnu odpadních vod. Odkanalizování se týkalo zástavby v ulicích 5. května, Lidická, Týnská, Havlíčkova, Fügnerova, V topolech a území určeného pro novou zástavbu dle schváleného územního plánu. Trasa sběrače je vedena ulicí V topolech mezi rybníky Velký a Malý Hvězdář, podchází Lidickou silnicí, je vedena po západním okraji zástavby města k Munickému rybníku, kam ústí odlehčení. Za odlehčením byla navržena čerpací jímka a výtlak v délce 67 m, který navazoval na kmenovou stoku k čistírně odpadních vod. Území v povodí rybníků Malý a Velký Hvězdář je odvodněno oddílnou kanalizací pro zachování přítoku do rybníků. Celková délka sběrače A je 1 542 metrů, DN 200 – 700.

13. Celá stavba byla členěna na jednotlivé objekty: SO – 01 Kanalizační sběrač A SO – 02 Stoka B – výtlak SO – 03 Odlehčovací stoka 01 A SO – 04 Stavební připravenost čerpací stanice SO – 05 Kabelová přípojka SO – 06 Opěrná zeď 14. Ke zřízení této stavby včetně všech jednotlivých objektů situovaných na pozemcích st. p. 698, parc. č. 39/1, 351/2, 396, 423/1, 424/2, 431, 437, 438, 440/1, 477/3, 1602/1, 1602/3, 1602/5, 1650/10, 1650/17, 1654/3, 1693/7, 1695/1, 1698/2, 1701, 1704, 1724/1, 1785/1, 1656/3, p. p. k. 1602/1, 1602/2, 1651/1, 349/1, 421/2, 419/1, 417/2, 413/3, 410/2, 405, 403/2, 1724, 437, 440/1, 406/2 v k. ú. Hluboká nad Vltavou udělil vodoprávní úřad dne 16. 10. 2001 povolení č. j. 7134/01-231 Ště. V odůvodnění tohoto rozhodnutí vodoprávní úřad uvedl, že realizace vodohospodářského díla se jeví jako účelná, neboť zajišťuje odvedení splaškových vod ze západní části města Hluboká nad Vltavou do centrální čistírny a umožní novou zástavbu v souladu se schváleným územním plánem. K provedení stavby byly stanoveny podmínky. V odůvodnění bylo uvedeno, že územní rozhodnutí pro tuto stavbu bylo vydáno dne 28. 2. 2001 pod č. j. 4121/4/00/Bo – 328.

15. Dne 13. 11. 2002 bylo vydáno rozhodnutí vodoprávního úřadu č. j. 8299/02-231/Ště, kterým bylo povoleno k trvalému užívání stavbu vodního díla, a to na základě žádosti podané dne 10. 10. 2002 žalobce. Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 4. 2007, č. j. KUJCK 7273/2006/OZZL Ža/8, bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Řízení o žádosti o povolení k trvalému užívání stavby bylo rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 2. 8. 2007, č. j. OOŽP/3967/2007/KUB, přerušeno. Dotčená stavba nebyla do současné doby zkolaudována.

16. Z prováděných místních šetření bylo zjištěno, že se stavba rozprostírá také na pozemku M. Č., jehož právním nástupcem se stala OZNŘ V., a pozemku ve vlastnictví OZNŘ IV. a VI. V reakci na podání vlastníků dotčených pozemků M. Č. a OZNŘ IV. a VI. ze dne 26. 8. 2005 bylo dne 13. 9. 2005 zahájeno řízení o odstranění stavby, které bylo následně dne 12. 10. 2005 přerušeno do doby pravomocného skončení soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 289/2005, v němž se zmiňovaní vlastníci dotčených pozemků domáhali odstranění stavby ze svých pozemků. Celé soudní řízení skončilo u Krajského soudu v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 4. 2013, č. j. 8 Co 1401/2011 – 1030 (nabytí PM dne 16. 5. 2013), jenž zřídil na pozemcích parc. č. 1654/3 a 1650/11 v k. ú. Hluboká nad Vltavou věcné břemeno spočívající ve vedení, údržbě a opravách kanalizačního sběrače a odlehčovacího potrubí ve prospěch stavebníka (žalobce) v rozsahu, jak je vyznačen geometrickým plánem vypracovaným Ing. Kmínkem pod č. 2785-21/2013. Obsah rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 1401/2011 – 1030 byl rozepsán v napadeném rozhodnutí na stranách 4 až 5, soud v civilním řízení naznal, že zásah stavebníka (žalobce) způsobil nevyužitelnost pozemku pana Č. určeného k stavbě rodinného domu v rozsahu 62 m2 a nevyužitelnost pozemku OZNŘ IV. a VI. v rozsahu 144 m2. Krajský soud uzavřel, že zásah stavebníka (žalobce) měl za následek částečnou nevyužitelnost pozemků OZNŘ – M v rozsahu ochranného pásma a umístění šachet na těchto pozemcích a vzniklo i ohrožení ze zaplavení, za což jim byla na základě rozsudku č. j. 8 Co 1401/2011 – 1030 poskytnuta finanční náhrada. Součástí správního spisu byl znalecký posudek Ing. Brychty zpracovaný v rámci řízení před civilním soudem pro ocenění vyplácených náhrad za zásah do pozemků OZNŘ – M.

17. Žalobce podal dne 29. 9. 2014 žádost o dodatečné stavební povolení předmětného vodního díla, k čemuž přiložil doklad o zaplacení náhrad za zřízení věcného břemene a projektovou dokumentaci ze září 2014 opatřenou razítkem autorizovaného inženýra pro technologická zařízení staveb a vodohospodářské stavy Ing. Pudila. Dne 29. 10. 2014 zahájil vodoprávní úřad řízení o dodatečném stavebním povolení ke zřízení vodního díla kanalizační sběrač Hluboká nad Vltavou ZÁPAD – na pozemcích parc. č. 1650/11, 1654/3. Dne 17. 2. 2015 vydal vodoprávní úřad dodatečné stavební povolení na předmětné vodní dílo a současný souhlas s užíváním. Vodoprávní úřad v rozhodnutí konstatoval, že stavba není v rozporu s § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona 1976 a titul k pozemkům vyplývá z věcného břemene, které bylo zřízeno soudním rozhodnutím, ač nebylo zaneseno do katastru nemovitostí. Dále uvedl, že odstranění kanalizačního sběrače nelze provést z hlediska ochrany životního prostředí, protože by došlo ke znečištění pozemků a životního prostředí a také zdůraznil, že se v dané věci jedná o veřejný zájem a že z vyjádření zástupce města Hluboká nad Vltavou vyplynulo, že na kanalizaci je napojeno velké množství nemovitostí a tento stav již nelze zvrátit. Proti tomuto rozhodnutí vodoprávního úřadu podaly dne 23. 2. 2015 OZNŘ - M odvolání, které bylo žalovaným zamítnuto rozhodnutím ze dne 18. 6. 2015, č. j. 42072/2015/OZZL/3 a potvrzeno rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 17. 2. 2015. Uvedená rozhodnutí však byla zrušena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 10 A 124/2015 – 48.

18. Následně vodoprávní úřad přerušil řízení ve věci dodatečného stavebního povolení a vyzval žalobce k doplnění některých dokumentů. Dne 19. 4. 2017 vodoprávní úřad opětovně pod č. j. OOZP/11873/2016 – 10 stavbu vodního díla kanalizační sběrač Hluboká nad Vltavou ZÁPAD dodatečně povolil a současně vydal souhlas s užíváním, proti němuž bylo dne 24. 4. 2017 podáno odvolání. Podanému odvolání bylo dne 10. 7. 2017 vyhověno a rozhodnutí vodoprávního úřadu č. j. OOŽP/11873/2016 – 10 bylo rozhodnutím žalovaného č. j. KUJCK 80285/2017/OZZL/4 zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Žalovaný zavázal vodoprávní úřad právním názorem, aby bylo odborným subjektem jednoznačně a srozumitelně stanoveno, jaká kanalizace ve skutečnosti vede od šachty Š40A k Munickému rybníku a zda tato kanalizace je kapacitně dostačující a zda je funkční i zbylá část kanalizace, která je předmětem dodatečného stavebního povolení, žalovaný stanovil také další otázky, které požadoval po vodoprávním úřadu zodpovědět.

19. Dne 21. 9. 2017 ustanovil vodoprávní úřad znalce k vypracování znaleckého posudku v projednávané věci, o čemž byli účastníci řízení vyrozuměni. Znalecký posudek byl zpracován dne 29. 8. 2018 a dne 28. 11. 2018 provedl vodoprávní úřad místní šetření. Téhož dne obdržel od žalobce CD s fotodokumentací a záznamem z kamerových zkoušek, což mělo prokazovat čistou a plně funkční kanalizaci. Dne 17. 12. 2018 předložil zástupce OZNŘ - M vodoprávnímu úřadu podání, v němž formuloval své výtky k postupu v řízení a nesouhlas s vyjádřením žalobce učiněným v řízení dne 27. 11. 2018 a zdůraznil, že trvá na nařízení odstranění stavby vodního díla. Dne 16. 1. 2019 bylo vydáno rozhodnutí, jímž bylo uděleno dodatečné stavební povolení a souhlas s užíváním stavby. Proti tomuto rozhodnutí se OZNŘ – M dne 23. 1. 2019 odvolaly. Ani toto rozhodnutí vodoprávního úřadu neobstálo a bylo žalovaným dne 6. 5. 2019 zrušeno rozhodnutím č. j. KUJCK 49695/2019. Dne 12. 8. 2019 zaslal žalobce vodoprávnímu úřadu žádost o prodloužení lhůty k doplnění podání, neboť si nechává zpracovat znalecký posudek od znalce Ing. Jakoubka, tento posudek však nebyl nikdy předložen. Dne 20. 8. 2019 vodoprávní úřad řízení přerušil do dne 31. 7. 2020 a vyzval k odstranění závad bránících v užívání stavby. Proti usnesení o přerušení podaly OZNŘ - M odvolání, kterému bylo dne 29. 11. 2019 vyhověno, usnesení o přerušení řízení ze dne 20. 8. 2018 bylo zrušeno a řízení o přerušení řízení bylo zastaveno.

20. Dne 24. 3. 2020 bylo vodoprávním úřadem vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž bylo nařízeno odstranění předmětného vodního díla. Dne 8. 4. 2020 obdržel vodoprávní úřad odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí. Dne 25. 3. 2020 podaly odvolání také OZNŘ – M, a to do podmínek 1., 2. a požadovaly doplnění o podmínky ukládající uvedení dotčených a sousedních pozemků do původního stavu. Žalobce předložil žalovanému dne 3. 6. 2020 znalecký posudek Ing. Pokorného na podporu svých tvrzení, jehož zaslání požadoval zástupce OZNŘ – M a dne 15. 6. 2020 jej i obdržel. Tento znalecký posudek následně zástupce OZNŘ - M dne 17. 6. 2020 napadl a namítal rozpor s § 82 odst. 4 správního řádu. Žalovaný provedl dne 23. 6. 2020 výslech znalce Pokorného. Dne 8. 7. 2020 bylo vydáno napadené rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto tak, jak je popsáno výše v odstavci 1 tohoto rozsudku.

21. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu, o které rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. 1. 2021 tak, že žalobu zamítl. Ke kasační stížnosti žalobce zrušil Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 17. 9. 2021, č. j. 1 As 44/2021-43 rozsudek krajského soudu ze dne 27. 1. 2021, č. j. 51 A 49/2020-108 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stalo se tak s odůvodněním, že krajský soud rozhodl bez nařízeného jednání, přestože žalobce s tímto postupem nesouhlasil. Soud byl v dalším řízení závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán.

VI. Právní názor soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud ve věci nařídil, tak jak požadoval žalobce, na den 25. 10. 2021 jednání. Účastníci řízení při jednání zopakovali písemně vznesenou argumentaci a trvali na již vyjádřených návrzích na rozhodnutí soudu.

23. Žaloba není důvodná.

24. První žalobní námitkou žalobce brojil proti nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí a nahrazování hodnotících úvah a odůvodnění žalovaným, ve snaze zhojit nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů. Krajský soud v prvé řadě podotýká, že prvostupňové řízení tvoří jeden celek s odvolacím řízením. Uvedené potvrzuje ustálená právní praxe správních soudů i řada právních vět, např. právní věta k rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 6.2011, č. j. 10 A 24/2011 – 28: „Elementárním pravidlem správního procesu je zásada o jednotnosti řízení v prvním a ve druhém stupni.“ S ohledem na uvedené platí, že vady vzniklé v řízení před správním orgánem I. stupně lze do jisté míry zhojit v řízení odvolacím. Pochopitelně, bylo-li by v rámci řízení před správním orgánem I. stupně vydáno nepřezkoumatelné rozhodnutí, pak by již takovou vadu nebylo možné v odvolacím řízení jakkoli zhojit, nicméně krajský soud dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí nebylo nepřezkoumatelné. Žalobce postrádal v prvostupňovém rozhodnutí shrnutí úvah, závěrů a důvodů, které vedly vodoprávní úřad k jeho rozhodnutí. Krajský soud k tomu uvádí, že prvostupňové rozhodnutí je sice stručné a na hranici přezkoumatelnosti, přesto však jej lze považovat za správní rozhodnutí, které splňuje základní požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí.

25. Krajský soud při posuzování zohlednil také celkovou délku řízení dosahující bezmála již 20 let, a proto se domnívá, že již není namístě dále prodlužovat délku celého řízení pro formální nedostatky. Navzdory tomu, že vodoprávní úřad své odůvodnění omezil pouze na převzetí právních názorů žalovaného z rozhodnutí ze dne 6. 5. 2019, č. j. KUJCK 49695/2019, tak lze konstatovat, že odůvodnění splňovalo vše, co je od odůvodnění správního rozhodnutí vyžadováno § 68 odst. 3 správního řádu. Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Vodoprávní úřad v odůvodnění rozhodnutí uvedl, v čem spočívá nemožnost dodatečného povolení stavby, podotkl, že uvedené závěry mají oporu ve zjištěních získaných ze znaleckého posudku a závěrech, k nimž dospěl také žalovaný v předcházejícím řízení. Krajský soud je přesvědčen, že prvostupňové rozhodnutí splňuje požadavky nezbytné pro konstatování přezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť v odůvodnění byly formulovány zásadní důvody a úvahy pro vyslovené závěry. Poukazoval-li žalobce na rozdílný postup Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem sp. zn. 10 A 124/2015 ze dne 20. 10. 2016 zrušil pro formální nedostatky rozhodnutí žalovaného, pak se jedná o situaci odlišnou, kdy soud jako orgán soudní moci nemůže napravit vady žalovaného rozhodnutí jinak než jeho zrušení, zatímco v rámci výkonu státní správy je zcela v souladu se zákonem, že orgán druhostupňový legálně může napravit deficit rozhodnutí prvostupňového jeho doplněním či dokonce jeho změnou.

26. Žalobní námitka, že žalovaný nahrazoval nedostatky prvostupňového rozhodnutí, které způsobil vodoprávní úřad, když dle žalobce nedostatečně odůvodnil způsob svého rozhodnutí, nebyla dle krajského soudu důvodná. Jak bylo zmíněno již výše v odstavci 24 tohoto rozsudku, řízení vedené před vodoprávním úřadem a řízení vedené před odvolacím správním orgánem tvoří jeden celek, a proto doplnil-li žalovaný napadené rozhodnutí o některé úvahy či důvody, které přisvědčují závěru o nutnosti odstranění projednávané stavby, není taková skutečnost důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Postup žalovaného byl zcela v souladu s právními předpisy a nejednalo se o jakékoli překročení pravomocí, jak se mylně domníval žalobce.

27. Skutečnost, že napadené rozhodnutí je obsáhlé s podstatně vyšším počtem stran oproti prvostupňovému rozhodnutí, ještě neznamená nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť počet stran rozhodnutí neurčuje jeho přezkoumatelnost. Rozhodnutí stručné, avšak výstižné, vše vypovídající na třech stranách, může být shledáno přezkoumatelným a naopak vícestránkové rozhodnutí může být posouzeno jako nepřezkoumatelné, vždy záleží na konkrétním obsahu odůvodnění. Nadto je třeba podotknout, že v napadeném rozhodnutí na 31 stranách nebyly formulovány pouze úvahy a důvody pro odstranění předmětné stavby, ale především se v něm žalovaný vypořádával s odvolacími námitkami, což pochopitelně značně navýšilo objem odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rovněž byl v napadeném rozhodnutí oproti prvostupňovému rozhodnutí rozsáhle popsán celý skutkový stav projednávané věci a obsahoval také četné citace ze znaleckého posudku ze dne 28. 5. 2020 znalce Ing. Petra Pokorného, což je posudek zpracovaný až po podání odvolání, tudíž v době vydání prvostupňového rozhodnutí neexistující. S ohledem na uvedené doplnění obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí není překvapivé, že počet stran obou rozhodnutí se podstatně liší.

28. Krajský soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím rozhodnutí prvostupňové ve smyslu § 90 odst. 5 správního řádu, což bude blíže vysvětleno v odstavci 31 tohoto rozsudku. Jakékoli zpřesnění skutečností či doplnění podpůrných informací ze strany žalovaného je zcela v souladu s principy zakotvenými pro správní řízení a nezpůsobuje překročení pravomoci ze strany žalovaného jako odvolacího správního orgánu a nepředstavuje změnu rozhodnutí. Rozhodnutí správního orgánu I. a II. stupně tvoří jeden celek. Z toho důvodu není pochybením, pokud druhostupňový orgán úvahy prvostupňového orgánu doplnil. Posílil přesvědčivost skutkových a právních závěrů, přičemž zachoval jednotu správního řízení a postupoval v souladu s § 93 odst. 1 správního řádu. K porušení zásady dvojinstančnosti nedošlo, neboť žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, na které žalovaný reagoval žalovaným rozhodnutím, kde vypořádal vznesené odvolací námitky. Žalovaný vysvětlil, že byl vypořádán celý předmět řízení.

29. Dalším žalobním bodem žalobce namítal vadné doručování ze strany vodoprávního úřadu, který namísto doručování zástupci žalobce, a to společnosti VAK projekt s. r. o., až do dne 21. 2. 2020, kdy byla udělena plná moc pro zastupování současnému zástupci, zasílal písemnosti zaměstnanci žalobce Mgr. B. Ačkoliv se žalobce pokoušel zpochybnit existenci plné moci udělené Mgr. B. k zastupování, krajský soud ve správním spise nalezl plnou moc ze dne 13. 3. 2017, kterou udělil Ing. T. J., starosta města Hluboká nad Vltavou coby statutární zástupce, Mgr. D. B., vedoucímu odboru právního a vnitřních věcí Městského úřadu Hluboká nad Vltavou, k jednání a zastupování své osoby jako statutárního zástupce města Hluboká nad Vltavou, ve věci správního řízení vedeného Magistrátem města České Budějovice, odborem ochrany životního prostředí, týkajícího se vydání dodatečného stavebního povolení na stavbu vodního díla „Kanalizační sběrač Hluboká nad Vltavou ZÁPAD“ na pozemcích parc. č. 1650/11, 1654/3 v k. ú. Hluboká nad Vltavou. Plná moc byla předložena vodoprávnímu úřadu dne 14. 3. 2017 při jednání konaném na místě stavby, což znamená, že nahradila předchozí plnou moc udělenou v roce 2014 společnosti VAK projekt s. r. o. Krajský soud dále reaguje na upozornění žalobce ohledně skutečnosti, že Mgr. B. je zaměstnancem žalobce, čili se jednalo pouze o jeho pověření konat v řízení. Pro tvrzené pověření zaměstnance jednat v řízení za právnickou osobu se neužije plné moci, která se uděluje zvolenému zástupci k zastupování, nýbrž pověření uděleného statutárním orgánem k jednání v určité věci. V projednávané věci však bylo v písemnosti udělující Mgr. B. oprávnění k zastupování a jednání ve věci explicitně uvedeno, že se jedná o plnou moc, nikoli o pověření zaměstnance. Podle § 30 odst. 3 správního řádu za územní samosprávný celek činí úkony ten, kdo je podle zvláštního zákona oprávněn územní samosprávný celek navenek zastupovat, jeho zaměstnanec nebo člen zastupitelstva, který byl touto osobou pověřen. V projednávané věci však podle obsahu správního spisu pověření Mgr. B. nenastalo, došlo k udělení plné moci, která se uděluje pouze zvolenému zmocněnci ve smyslu § 33 správního řádu. Soud vycházel mimo jiné též z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. I. ÚS 554/02, který, ačkoliv upravuje zastupování dle § 21 o. s. ř., tak je aplikovatelný na nyní projednávanou věc: „§ 21 OSŘ stanoví, kdo je oprávněn jednat za právnickou osobu; z odstavce 1 písm. b) citovaného ustanovení vyplývá, že za právnickou osobu rovněž jedná zaměstnanec, který byl pověřen statutárním orgánem. Osoby splňující požadavky § 21 OSŘ nepotřebují zvláštní zmocnění, ale z odstavce 5 § 21 OSŘ vyplývá, že každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. Ze slova ‚prokázat‘ zcela jednoznačně vyplývá, že nestačí své oprávnění pouze tvrdit, ale je nutné toto tvrzení rovněž věrohodným způsobem doložit. To znamená v případě statutárního zástupce například výpisem z obchodního rejstříku, jmenovacím dekretem apod., v případě pověřeného zaměstnance předložením pověření uděleného statutárním orgánem k jednání v určité konkrétní věci, případně organizačním řádem, stanovami či vnitřním předpisem právnické osoby, ze kterého takové pověření vyplývá. Pověření ve smyslu § 21 OSŘ, zakládající oprávnění zaměstnance jednat za právnickou osobu, je přitom třeba odlišit od plné moci (…,), kterou účastník uděluje svému zástupci, zvolenému.“ (pozn. podtrženo soudem)

30. Krajský soud k této námitce uzavírá, že bez ohledu na tvrzené nedostatky způsobu doručování, které však nebyly shledány, a nepřehlednou situaci v zastupování žalobce, je nezpochybnitelné, že se žalobce se všemi písemnostmi doručovanými v rámci prvostupňového řízení seznámil, adekvátně na ně reagoval a hájil svá práva, a proto byla námitka nesprávného doručování shledána nedůvodnou. Krajský soud v souvislosti s vysloveným názorem odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 As 60/2016-26, v němž NSS konstatoval: „Nedoručení určité písemnosti zástupci účastníka správního řízení nezakládá a priori nezákonnost procesního postupu, pro kterou by bylo nutné vždy následně vydané rozhodnutí zrušit. Vždy je ale nutné posoudit, zda se zástupce účastníka správního řízení i přes uvedené pochybení prokazatelně seznámil s doručovanou písemností, případně zda dané pochybení vedlo ke zkrácení práv účastníka řízení“. Krajský soud ve shodě s žalovaným, který se již v napadeném rozhodnutí vyjadřoval k námitkám vadného doručování, uvádí, že i za připuštění možnosti nesprávného doručování, žalobce nebyl zkrácen na svých právech, neboť se veškeré písemnosti prokazatelně dostaly do jeho sféry, adekvátně na ně vždy reagoval a využil všech svých práv. Vzhledem k tomu, že mu byly všechny písemnosti prokazatelně doručeny, měl žalobce dostatečný prostor k tomu, konzultovat situaci se svým předcházejícím zmocněncem, a to společností VAK projekt s. r. o. a namítat vadné doručování, což však neučinil. Žalobce ani konkrétně nespecifikoval tvrzené zkrácení jeho práv v souvislosti s tvrzeným nesprávným doručováním, respektive neuvedl, v čem konkrétně vznik újmy spatřoval. Krajský soud neshledal v postupu správních orgánů v souvislosti s doručováním a s ohledem na celkový sled událostí porušení právních předpisů mající za následek zrušení napadeného případně i prvostupňového rozhodnutí.

31. Žalobce dále zpochybňoval srozumitelnost prvostupňového rozhodnutí, zejména pak vykonatelnost výroku, v němž dle žalobce absentoval rozsah, v jakém má být stavba odstraněna. Krajský soud shledává i tuto námitku nedůvodnou. Žalobce poznamenal, že rozsah, v jakém má k odstranění dojít, byl formulován pouze v podmínkách pro odstranění stavby v prvostupňovém rozhodnutí, což shledává za nedostačující, a dále pak ve výroku napadeného rozhodnutí, v němž došlo k nezákonné změně výroku prvostupňového rozhodnutí. V prvé řadě krajský soud uvádí, že přesná specifikace stavby, která má být na základě prvostupňového rozhodnutí odstraněna, nebyla vymezena v podmínkách pro odstranění stavby, jak uváděl žalobce. V prvostupňovém rozhodnutí ihned po uvedení výroku, že se „nařizuje odstranění stavby vodního díla Kanalizační sběrač Hluboká nad Vltavou ZÁPAD“ bylo vymezeno, co stavba obsahuje, a právě tehdy došlo k přesné specifikaci rozsahu odstranění stavby, na což teprve navazovalo stanovení podmínek pro odstranění stavby. Krajský soud se ke specifikaci stavby v prvostupňovém rozhodnutí podrobně vyjadřuje v odstavci 32 tohoto rozsudku.

32. Krajský soud neshledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí spočívající v nezákonnosti či nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti. Z toho důvodu soud cituje druhou polovinu výroku napadeného rozhodnutí, v němž zaznělo: „(...) rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, odboru ochrany životního prostředí, č. j. OOZP/6527/2019-29 Kub, značky OOZP/6527/2019/Kub ze dne 24. 3. 2020, kterým bylo městu Hluboká nad Vltavou, IČO 00244899, Masarykova 36, 373 41 Hluboká nad Vltavou, podle § 15 odst. 1 vodního zákona a § 88 odst. 1 stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, nařízeno odstranění stavby vodního díla Kanalizační sběrač Hluboká nad Vltavou ZÁPAD, přičemž stavba na pozemcích p. č. 1654/3 a 1650/11 v k. ú. Hluboká nad Vltavou obsahuje objekty: úsek kanalizačního sběrače včetně kanalizačních šachet Š1, odlehčovací komory OK1 a odtokového potrubí, které vede z OK1 a napojuje se v šachtě Š40A do původní kanalizace, potvrzuje.“ Ačkoliv žalobce namítal, že takový výrok žalovaného je výrokem měnícím ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, nikoliv potvrzujícím dle § 90 odst. 5 správního řádu, neboť do výrokové části nově zahrnul také specifikaci stavby, k jejímuž odstranění má dojít, krajský soud shledal takovou námitku nedůvodnou. Podle názoru krajského soudu ke změně výroku prvostupňového rozhodnutí nedošlo, žalovaný pouze stručně shrnul výrokovou část prvostupňového rozhodnutí. Jak bude vysvětleno níže, nedošlo k doplnění výroku o parcelní čísla pozemků, na nichž se odstraňovaná stavba nachází, neboť parcelní čísla pozemků a přesná specifikace stavby je vymezena v prvostupňovém rozhodnutí a není tak žádný prostor k pochybám o srozumitelnosti prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný nedoplnil do výroku napadeného rozhodnutí nic, co by nebylo uvedeno ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí.

33. Krajský soud se dále vyjadřuje k tvrzené nedostatečné specifikaci stavby. Krajský soud nepovažuje výrok prvostupňového rozhodnutí za nesrozumitelný a veškeré námitky žalobce vznesené za účelem navození dojmu jeho neurčitosti a nevykonatelnosti tak byly zcela liché. Dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2011, č. j. 7 As 26/2011 - 175: „Nejvyšší správní soud se ani neztotožňuje se stěžovatelem v tom, že ve stavebním povolení musí být stavba buď přesně popsána, aby bylo zřejmé, co a jak bylo povoleno, nebo musí obsahovat přesný odkaz na projektovou dokumentaci. Podle ust. § 66 stavebního zákona stanoví stavební úřad ve stavebním povolení závazné podmínky pro provedení a užívání stavby a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Nedostatečné vymezení stavby ve stavebním povolení může být nahrazeno popisem stavby v rámci závazných podmínek pro její provedení. Nemůže však být nahrazeno v plném rozsahu pouhým odkazem na projektovou dokumentaci.“ Přestože v citovaném rozsudku se tvrzená neurčitost výroku týkala stavebního povolení, krajský soud je přesvědčen, že tyto závěry jsou plně aplikovatelné na nyní projednávanou věc, a to rozhodnutí o odstranění stavby. V prvostupňovém rozhodnutí byla v rámci výrokové části jednoznačně specifikována stavba, jíž se odstranění týká. V části specifikující projednávanou stavbu byly nejprve popsány objekty, jichž se stavba kanalizačního sběrače Hluboká nad Vltavou týká, a to: úsek kanalizačního sběrače včetně kanalizačních šachet Š1, odlehčovací komory OK1 a odtokové potrubí, které vede z OK1 a napojuje se v šachtě Š40A do původní kanalizace. Dále byly vymezeny pozemkové parcely, na nichž je celá předmětná stavba situována. V neposlední řadě byla právě v rámci výrokové části specifikována stavba, pro niž byla vypracována projektová dokumentace pro udělení dodatečného povolení stavby, čili pro projednávanou věc, a to takto: „jedná se o úsek kanalizačního sběrače v ulici Munická na pozemcích p. č. 1654/3 a 1650/11 v k. ú. Hluboká nad Vltavou. Odlehčovací komora OK1 včetně kanalizačního potrubí byla posunuta na soukromý pozemek p. č. 1654/3. Kanalizace částečně zasahuje pozemek 1650/11 ochranným pásmem v délce 5,25 m, dále kanalizační potrubí pokračuje po pozemku 1654/3, kanalizační potrubí vede přes šachtu Š1, ze které vede potrubí v délce 7,46 m do odlehčovací komory OK1. Z OK1vede odlehčovací potrubí v délce 16,32 m po pozemku 1654/3 a napojuje se přes šachtu Š40A do původní kanalizace.“ Krajský soud je s ohledem na citované přesvědčen, že je z prvostupňového rozhodnutí zřejmé, jaké části stavby se týká odstranění stavby, neboť rozhodnutí o odstranění stavby bylo výsledkem řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby vodního díla, přičemž projektová dokumentace pro udělení dodatečného povolení stavby specifikovala stavbu tak, jak je citováno výše, čili již při podávání žádosti o dodatečné povolení stavby bylo jasně určeno, jaké části stavby se má řízení týkat. Nicméně i v samotném prvostupňovém rozhodnutí byla stavba, k jejímuž odstranění má dojít, specifikována jednoznačně, a to přímo ve výrokové části rozhodnutí. Obiter dictum lze souhlasit s žalovaným i v tom, že s ohledem na mnoho let vedené řízení, muselo být všem účastníkům správního řízení zcela zřejmé, jaké stavby se projednávané řízení týká.

34. Dílčí námitku žalobce, že není zřejmé, zda se odstranění stavby vztahuje též na splaškovou kanalizaci DN 500 vybudovanou v osmdesátých letech minulého století, která však není v jeho vlastnictví, krajský soud hodnotí za nedůvodnou. V prvostupňovém i napadeném rozhodnutí je specifikováno, že se jedná o úsek kanalizačního sběrače v ulici Munická na pozemcích p. č. 1654/3 a 1650/11 v k. ú. Hluboká nad Vltavou, přičemž v nich byla vymezena též přesná specifikace úseku včetně dotčených objektů, takže dle názoru soudu žalobce nemohl mít žádné pochybnosti nad vymezením odstraňované stavby. Ostatně v napadeném rozhodnutí se právě k této námitce žalovaný již vyjadřoval a uvedl: „Odvolací orgán sděluje, že jak již bylo uvedeno výše, předmětem odstranění stavby jsou pouze objekty uvedené ve výroku napadeného rozhodnutí. Stavba dešťové kanalizace DN 500 mm, která měla být dle odvolatele realizována jako součást odvodnění přilehlé komunikace cca v roce 1984 v rámci výstavby JETE, nebyla uvedena v přípisu o zahájení o odstranění stavby ani nyní v napadeném rozhodnutí. Jak správně uvedl odvolatel, v řízení před vydáním napadeného rozhodnutí nebyla otázka vlastnictví dešťové kanalizace řešena. Napadené rozhodnutí se na tuto kanalizaci nevztahuje.“ (pozn. podtrženo soudem)

35. Ke zmínce žalobce, že nerozporuje aplikaci zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinný do dne 31. 12. 2006 (dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.“) v projednávané věci, krajský soud pouze podotýká, že se jedná o nespornou skutečnost, neboť i žalovaný a vodoprávní úřad postupovali v řízení podle zákona č. 50/1976 Sb., a proto není zapotřebí se k aplikovanému zákonu více vyjadřovat. Žalobce se v žalobě dovolával účinků rozhodnutí vodoprávního úřadu či žalovaného vydaná v předmětném řízení v uplynulých letech. Nicméně jednalo se o rozhodnutí, která jednak žalobce ani nekonkretizoval datem jejich vydání či číslem jednací, ale především se jednalo o rozhodnutí již zrušená předcházejícím postupem, a tudíž rozhodnutí neexistující a nemající žádnou právní závaznost. Krajský soud na tomto místě poukazuje také na § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., který byl v projednávané věci aplikován. Stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, a stavba bude dodatečně povolena.

36. Žalobce v závěru žaloby zdůrazňoval, že kanalizace je již od okamžiku vydání kolaudačního rozhodnutí v roce 2002 užívána a nevykazuje žádné znaky nefunkčnosti. S tímto závěrem však nelze souhlasit, nefunkčnost byla konstatována mimo jiné i znalcem Ing. Hlavatým v jeho znaleckém posudku, v němž uvedl: „Předmětná část kanalizace označovaná jako odlehčovací stoka (od Š40A po věstní objekt) je nefunkční. Vyústění je hluboko pod hladinou Munického rybníka, dochází k zaplavení výrazné části této stoky. Voda ve stoce zahnívá. Při přívalových deštích bude docházet ke stoupání vody v odlehčovací komoře a k zahlcení kanalizačního potrubí.“ Krajský soud zopakuje již vyřčené závěry správních orgánů, s nimiž se ztotožňuje a které vzal pro projednávanou věc za zásadní, neboť odráží odborné názory znalce Hlavatého a osvědčují také tvrzení OZNŘ IV., V. a VI. či Ing. Brychty. Podstatné je, že navzdory tomu, že posuzovaná část kanalizace byla zhodnocena jako funkční, tak se následně napojuje do původní kanalizace, která však již funkční není a nelze ji při rozhodování o dodatečném stavebním povolení části kanalizace posuzovat zcela izolovaně od zbylých částí kanalizace. Krajský soud má za to, že v napadeném rozhodnutí, prvostupňovém rozhodnutí či rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2019 bylo již mnohokrát opakováno, že stavba byla postavena v rozporu se stavebním povolením, rovněž bylo v těchto rozhodnutích i dalších podkladech založených do správního spisu (např. znalecký posudek Ing. Hlavatého) podrobně konstatováno, že posuzovaná část kanalizace nemůže být používána bez dalších úseků kanalizace a právě konečná část kanalizace, která navazuje na část nyní posuzovanou, je nefunkční. Nadto zmiňovaná konečná část kanalizace je úsekem, který původně neměl být používán vůbec, protože nesplňuje požadované parametry, neboť měla být provedena nová kanalizace DN 700, což se však neuskutečnilo. Je proto nadbytečné opakovaně přepisovat rozsáhlá odborná zjištění podrobně popisována v napadeném rozhodnutí, které ostatně ani žalobce nijak nezpochybňoval, přestože měl za to, že navzdory všem pochybením je možné stavbu dodatečně povolit a zjištěná pochybení při realizaci stavby tím zhojit. Krajský soud odkazuje na konstatování žalovaného v napadeném rozhodnutí, kterou shledává za vhodnou zmínit: „Odvolací orgán zdůrazňuje, že stav řízení není o tom, že by vodoprávní úřad odmítal zkolaudovat stavbu, která byla sice provedena dle stavebního povolení, ale byla povolena před téměř 20 lety, ale proto, že stavba byla provedena v rozporu se stavebním povolením, přičemž bylo využito již stávající kanalizace, která dle současných předpisů být použita tímto způsobem nemůže.“ V souvislosti s vysloveným krajský soud odkazuje na závěry Ing. Brychty uvedené v jeho znaleckém posudku založeném ve správním spise, v němž bylo konstatováno, že v důsledku posunutí trasy kanalizace z komunikace do pozemků OZNŘ - M a v důsledku nerealizování odlehčovací kanalizační stoky OA 1 DN 700 hrozí, že pozemky mohou být zaplavovány, neboť při návalových deštích hrozí přeplnění kanalizace, kdy potrubí nestačí přebírat veškerou vodu a může docházet i k vyvěrání z kanalizačních šachet a zatápění sklepních prostor. Při vyvěrání z kanalizačních šachet by došlo k zaplavení části pozemků zředěnou splaškovou vodou, která zapáchá. Tyto závěry nebyly žalobcem nijak relevantně zpochybněny.

37. Krajský soud ve shodě se znaleckým posudkem Ing. Brychty č. 1438-06/2012 a projektovou dokumentací z měsíce září 2014 vypracovanou Ing. Pudilem pouze pro úplnost shrnuje, že provedením stavby kanalizačního sběrače došlo k polohopisnému i výškovému odchýlení se od projektové dokumentace, spočívajícím v tom, že namísto toho, aby stoka „A“ byla vedena ve středu pozemní komunikace 1650/10, vychyluje se šachta Š2 k šachtě Š1, odlehčovací komoře a šachtě Š40A mimo parcelu pozemní komunikace a vede částečně po pozemku parc. č. 1650/11 a zcela po pozemku parc. č. 1654/3 (pozemky OZNŘ – M). Tato stoka byla zasypána zeminou, aby bylo zachováno nezámrzné krytí a její dno bylo navýšeno za účelem zachování spádu a možnosti napojení stoky (oproti projektové dokumentaci neplánovanému) do staré dešťové kanalizace DN 500. Navážka nacházející se na pozemcích OZNŘ - M byla provedena v souvislosti s výstavbou kanalizačního sběrače z uvedených důvodů, přičemž projektová dokumentace se zvýšením nivelety pozemků nepočítala. Odklon trasy měl za důsledek, že nebyla vybudována předpokládaná kanalizace DN 700 (DN 800), opěrná zídka a výústní objekt stoky 01A do Munického rybníka.

38. K námitce, že nedostatky projektové dokumentace či jiných podkladů mohl žalobce, byl-li by vyzván k jejich odstranění, doplnit, a nic by pak nebránilo vydání dodatečného povolení, soud ve shodě s žalovaným podotýká, že důvody nevydání dodatečného povolení a naopak vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby nespočívaly ve vadách písemných či takových, které by bylo možné na výzvu doplnit či upravit. Žalobce pouze nesouhlasil s tvrzenou nefunkčností konečné původní části kanalizace, nicméně krajský soud přisvědčil názoru ustanoveného znalce Hlavatého. Z jakých důvodů nelze stavbu dodatečně povolit bylo podle názoru krajského soudu v napadeném rozhodnutí podrobně odůvodněno a své závěry žalovaný opíral zejména o odborné názory znalců, které v napadeném rozhodnutí hojně citoval. Žalobce namítal, že nebyl shledán rozpor s územním plánem ani veřejným zájmem, to žalovaný ani vodoprávní úřad nerozporovali a ani jejich porušení neuváděli jako důvod nevydání dodatečného povolení. Žalobce navrhoval doplnění projektové dokumentace, nicméně v projednávané věci došlo k vybudování stavby v rozporu se stavebním povolením, jejíž užívání nelze odsouhlasit, pokud je nefunkční ve vztahu k účelu, ke kterému byla určena, správní orgány ve věci konstatovaly, že stavba je stavebnětechnicky chybná. Uvedené nelze zhojit pouhým doplněním či úpravou projektové dokumentace, jak se žalobce domníval.

39. Žalobce souhlasil, že stavba byla provedena v rozporu se stavebním povolením, ale upozorňoval na opakovaně vydávaná předcházející dodatečná povolení. K tomu krajský soud opětovně zdůrazňuje, že odkazování na rozhodnutí, která však byla zrušena, a tudíž nemají žádnou právní závaznost, neboť se na ně pohlíží jako na neexistující, nemá žádnou vypovídající hodnotu. V souvislosti s výstavbou kanalizačního sběrače na pozemku, který nebyl zahrnut mezi pozemky, na nichž byla stavba plánována, značí rozpor se stavebním povolením. Krajský soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 3. 10. 2013, č. j. 7 As 50/2013 - 51, v němž se podávalo: „Zákon nepočítá s žádnou možností zhojení vady stavebního povolení realizací stavby v souladu se schválenou projektovou dokumentací. Absenci pozemku stěžovatelky ve výčtu pozemků, na nichž bude provedena stavba, nelze zhojit ani poukazem na to, že stěžovatelce muselo být zřejmé, že stavbu nelze realizovat jinak než přes její pozemek. Stále totiž platí, že stavba byla zhotovena v rozporu se stavebním povolením, což je v posuzované věci zcela patrné.“ 40. Žalobce upozorňoval na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích vydaný v civilním řízení pod č. j. 8 Co 1401/2011-1030 dne 23. 4. 2013, jímž bylo zřízeno věcné břemeno vedení a údržby kanalizace a odlehčovací komory a rovněž byla OZNŘ IV. a VI. a panu Č. poskytnuta finanční náhrada. Krajský soud v této souvislosti odkazuje na odůvodnění prvo i druhostupňového rozhodnutí, která i přes tuto skutečnost vysvětlila, že nelze předmětnou část kanalizace dodatečně povolit, neboť byla provedena v rozporu se stavebním povolením, část kanalizace nebyla provedena vůbec a na místo toho použita stávající dešťová kanalizace, což ve svém důsledku brání zkolaudování kanalizace.

41. Dalším žalobním bodem bylo brojeno proti nedostatečnému odůvodnění rozporů v podkladech založených do správního spisu. Podle žalobce se žalovaný nedostatečně vypořádal se závěry provozovatele kanalizace, které se významně odlišovaly od závěrů znalce Hlavatého. Krajský soud souhlasí s žalobcem v tom, že vodoprávní úřad v prvostupňovém rozhodnutí nepopsal své úvahy, proč se přiklonil při svém rozhodování k závěrům ve znaleckém posudku, nicméně žalovaný v napadeném rozhodnutí již úvahy podrobně rozvedl. Nadto, co se týče posudku Ing. Pokorného, ten v řízení před vodoprávním úřadem neexistoval, žalobce jej předložil až žalovanému v rámci odvolacího řízení. S odkazy vodoprávního úřadu v prvostupňovém rozhodnutí na závěry uvedené v posudku Ing. Hlavatého, se lze dle krajského soudu spokojit. Jak bylo již zmíněno výše, obě rozhodnutí tvoří jeden celek, tudíž absence obsáhlých úvah v prvostupňovém rozhodnutí doplněná v napadeném rozhodnutí zcela vyvrátila námitku žalobce o nedostatečném zdůvodnění. Žalovaný označil názory žalobce a provozovatele kanalizace jako nedostačující v porovnání se závěry znalce a následně podrobně rozebíral a poukazoval na názory znalce Hlavatého a porovnával je s názory znalce Pokorného, který předložil žalovanému znalecký posudek dne 28. 5. 2020 a byl žalovaným také vyslechnut, za účelem objasnění protichůdných názorů v předložených znaleckých posudcích Ing. Hlavatého a Ing. Pokorného. Žalovaný upřednostnil závěry znalce Hlavatého při porovnávání důkazní síly obou posudků, neboť na posudek zpracovaný Ing. Pokorným nebylo nahlíženo jako na znalecký posudek ve smyslu § 56 správního řádu. Ing. Pokorný není, na rozdíl od Ing. Hlavatého, autorizovaným inženýrem pro vodní stavby, což potvrdil i sám Ing. Pokorný při výslechu. Krajský soud kvituje postup žalovaného, který neodmítl bez dalšího posudek Ing. Pokorného, ale posuzoval jeho jednotlivé závěry, k nimž při hodnocení posudku Ing. Pokorného po provedení výslechu dospěl, a pečlivě vše vysvětlil v napadeném rozhodnutí. Žalovaný postupoval v souladu s pokynem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudku ze dne 13. 2. 2013, č. j. 1 As 149/2012 – 153: „S posudkem Ing. S. J. ohledně technických vad předmětného vodního díla se správní orgány i krajský soud vypořádaly tak, že jeho autor není autorizovaným inženýrem pro vodní stavby, a proto jej nepřijaly jako důkaz. S tímto názorem se Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Je nepochybné, že předmětný posudek nelze považovat za znalecký posudek ve smyslu § 56 správního řádu nebo § 127 o. s. ř., neboť takový posudek musí zadat a znalce ustanovit správní orgán, resp. soud. Tím ovšem uvedený posudek není vyřazen z okruhu důkazních prostředků. Může se jednat podle jeho povahy buď o důkaz listinou nebo o tzv., soukromý znalecký posudek (§ 127a o. s. ř.). S takovým důkazním prostředkem se musí správní orgán a též soud vypořádat a rozhodně jej nemůže odmítnout s odůvodněním, že byl vypracován nekompetentní osobou. Odbornost autora může mít vliv na důkazní sílu takového důkazního prostředku, nikoliv na jeho připuštění jako důkazu.“ 42. Krajský soud se na závěr vyjadřuje k návrhům na provedení důkazů OZNŘ – M, které navrhovaly vyžádání si sdělení od vodoprávního úřadu, kolik bylo od žalobce vybráno na pokutách za nepovolenou stavbu. Krajský soud shledal obstarání takového důkazu za zcela nadbytečné, neboť pro rozhodnutí ve věci taková skutečnost nebyla nijak významná. Dne 20. 1. 2021 obdržel krajský soud sdělení, že OZNŘ – M již nejsou vlastníky předmětných pozemků, pro projednávanou věc však tato skutečnost nemá vliv na rozhodnutí ve věci.

43. K replice žalobce ze dne 26. 1. 2021 krajský soud podotýká, že nepřinesla žádné nové skutečnosti pro projednávanou věc. Žalobce opakoval své žalobní body, s nimiž se krajský soud výše vypořádal. Návrh na provedení důkazu kupními smlouvami shledává krajský soud za nedůvodný a nadbytečný, neboť pro posouzení merita věci nemá obsah těchto smluv žádný význam. Ekonomické následky související s odstraněním stavby žalobci jistě vzniknou, nicméně to není důvod pro dodatečné povolení stavby s ohledem na pochybení, která se ke stavbě vážou. Krajský soud nesouhlasí ani s tvrzením žalobce, že nebylo o jeho žádosti ze dne 29. 9. 2014 rozhodnuto. Krajský soud s odkazem na obsah správního spisu uzavřel, že správní orgány ve věci postupovaly zcela správně, v souladu s právními předpisy a neopomněly vypořádat žádné podání žalobce. Tato žalobní námitka byla vznesena teprve v replice k vyjádření žalovaného až po lhůtě stanovené v § 72 odst. 1 s. ř. s.

VII. Závěr, náklady řízení

44. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Osobám zúčastněným na řízení soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve smyslu § 60 odst. 5 s. ř. s. jim žádnou povinnost neukládal.