č. j. 51 Af 17/2020 - 42

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Správa a údržba silnic Plzeňského kraje, příspěvková organizace sídlem Koterovská 462/162, Koterov, 306 13 Plzeň zastoupen JUDr. Filipem Behenským advokátem se sídlem Blažimská 1781/4, 149 00 Praha 4 proti žalovanému: Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad sídlem Jeronýmova 21/175, 370 01 České Budějovice zastoupena JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Rubešova 162/8 Vinohrady, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2020, č. j. 3430/2020 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2020, č. j. 3430/2020 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 11.228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 2. 11. 2020 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2020, č. j. 3430/2020, kterým bylo podle § 259 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“ nebo též „DŘ“) rozhodnuto o žádosti žalobce tak, že se povinnost odvodu za porušení rozpočtové kázně vyměřené platebním výměrem Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen „Úřad regionální rady“) č. 5/2015 ze dne 7. 8. 2015, zn. RRRSJ 23401/2015 ve znění rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 13. 1. 2020, č. j. MF-30070/2016/1203-5 ve výši 704 547 Kč (dále jen „platební výměr č. 5/2015“) nepromíjí.

2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaným nebyly zohledněny všechny důvody pro prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně, které uváděl ve své žádosti, a to zejména skutečnost, že k porušení rozpočtové kázně došlo mimo jiné i v důsledku prokázané chyby poskytovatele a státem změněné situace. Podle žalobce byl postupem žalovaného porušen § 102 odst. 3 daňového řádu, neboť v odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo dle jeho názoru uvedeno, jak se vypořádal s návrhy a námitkami jím uplatněnými. Zároveň se domníval, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 102 odst. 4 daňového řádu, neboť neobsahuje úvahy, jimiž se žalovaný při hodnocení důkazů řídil, neobsahuje důkazy, o které opřel svá skutková zjištění, a ani z něj není zřejmé, jak věc posoudil po právní stránce.

3. V žalobě dále žalobce učinil výčet ustanovení, k jejichž porušení ze strany žalovaného došlo, a to § 6 odst. 3 daňového řádu, § 8 odst. 1 daňového řádu a § 5 daňového řádu. Dále žalobce uvedl, že podle § 22 odst. 15 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (dále jen „ZÚR“ nebo též „zákon o malých rozpočtových pravidlech“) se podle daňového řádu postupuje pouze při správě odvodů a penále podle odstavců 9 a 11 tohoto ustanovení, avšak nyní projednávanou věc upravuje § 22 odst. 14 ZÚR, tudíž nemělo být vůbec rozhodováno na základě daňového řádu.

4. Žalobce pokračoval ve výčtu ustanovení, která se domníval, že byla postupem žalovaného při vydání napadeného rozhodnutí porušena, a to § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), § 3 správního řádu, § 68 odst. 3 správního řádu a také § 2 odst. 1 správního řádu.

5. S ohledem na uvedená porušení právních předpisů a zmíněné nedostatky se žalobce domníval, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a v rozporu se zákonem.

II. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shledal námitky žalobce nedůvodné a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný byl přesvědčen, že při promíjení odvodu ve smyslu § 22 odst. 14 ZÚR se subsidiárně použijí ustanovení daňového řádu. Žalovaný podotkl, že prominutí odvodu může nastat z důvodů hodných zvláštního zřetele, což je neurčitým právním pojmem, a tak je na správním uvážení žalovaného, zda k prominutí přistoupí. Žalovaný poukazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu v souvislosti se soudním přezkumem rozhodnutí správního orgánu v rámci diskrečního oprávnění. Žalovaný podotkl, že rozhodnutí ve věci prominutí daně podléhá soudnímu přezkoumání z hlediska dodržení předepsaného procesního postupu či mezí správního uvážení, ale z jiných hledisek přezkum možný není.

7. Žalovaný dále zmínil, že procesní postup byl zcela v souladu s právními předpisy, rovněž napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a při aplikaci správního uvážení nedošlo ke svévoli, ale byla dodržována zásada legitimního očekávání, zásada rovného postavení všech účastníků řízení a jejich nediskriminace. Žalovaný byl přesvědčen, že všechny žalobní námitky směřují mimo rámec přípustného soudního přezkumu. Podle žalovaného měl žalobce uplatnit svou věcně právní argumentaci v odvolacím řízení před Ministerstvem financí či v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí Ministerstva financí, v jejímž podání žalobci nic nebránilo. Avšak v řízení o žádosti o prominutí odvodu či v následném nyní vedeném soudním řízení nebyl dle žalovaného, prostor pro vznesení těchto námitek.

8. Žalovaný se stručně vyjádřil k důvodům, které považoval žalobce za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 22 odst. 14 ZRÚ, jejichž přezkum však podle jeho názoru ani nebude možný v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí. Výhrady proti ucelenému argumentačnímu systému v napadeném rozhodnutí byly dle žalovaného nedůvodné, neboť tím byla podpořena správnost vyslovených závěrů. Veškeré skutečnosti, které žalovaného vedly k neprominutí odvodu, byly v rozhodnutí uvedeny. Rovněž dle jeho názoru nedošlo k prodlení s vyměřením odvodu, neboť ten byl uskutečněn, jakmile byly dokončeny všechny kontrolní úkony a provedena příslušná skutková a právní posouzení. K tomu dále uvedl, že žalobci nic nebránilo v uplatnění procesních nástrojů, nebyl-li spokojen s délkou odvolacího řízení. Naplnění cílů projektu dle žalovaného nemá být zohledňováno v nyní probíhajícím soudním řízení a rozhodně to nepovažuje za důvod zvláštního zřetele hodný. Dále zdůraznil, že za správnost veškeré dokumentace užité v zadávacím řízení je odpovědný pouze zadavatel. Dalším důvodem dle žalobce hodného zvláštního zřetele byla námitka nevyváženosti úpravy Metodického oznámení č. 11, revize č. 2, ta měla být dle žalovaného zohledněna v rámci řízení o správní žalobě proti rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci samé, nikoli v tomto řízení. Totéž platí dle žalovaného také pro tvrzení, že aktuální právní úprava zákona č. 134/2016 Sb., o veřejných zakázkách je mírnější. Žalovaný v závěru zmínil, že Regionální rada není „státním orgánem“, nýbrž samostatnou právnickou osobou zřízenou zákonem č. 248/2000 Sb., odlišnou od státu i od územních samosprávných celků. Ani součinnost a spolupráci žalobce s poskytovatelem dotace při realizaci a kontrolách projektu nelze dle žalovaného považovat za důvod zvláštního zřetele hodný.

III. Replika žalobce

9. Dne 16. 11. 2020 obdržel krajský soud doplnění projednávané žaloby. Žalobce uvedl důvody zmiňované již v žádosti o prominutí odvodu, které považuje za hodné zvláštního zřetele a pro které mělo dojít k prominutí odvodu, avšak žalovaný se s nimi v napadeném rozhodnutí nikterak nevypořádal. Zmiňované důvody zvláštního zřetele hodné byly: neodůvodněné prodlení s vyměřením odvodu více než 3 roky, trvání odvolacího řízení přes 4 roky, naplnění cílů projektu, nepřihlédnutí k realitě zadávání veřejných zakázek spočívající v předpokladu, že se zadavateli podaří vždy odhalit veškeré chyby v projektové dokumentaci zpracované externím subjektem, nevyváženost úpravy Metodického oznámení č. 11, revize č. 2 v neprospěch zadavatelů, spočívající v nemožnosti zadání dodatečných dodávek, ačkoli zákonná právní úprava zadávání veřejných zakázek takový postup umožňovala, mírnější aktuální úprava zákona č. 134/2016 Sb. umožňující v § 222 odst. 4 písm. b) bod 2 změny závazků ze smlouvy na veřejné zakázky na stavební práce, změna právního názoru po posouzení a schválení změny projektu a součinnost a spolupráce žalobce s poskytovatelem dotace při realizaci a kontrolách projektu.

10. Žalobce dále uvedl, že měl žalovaný při rozhodování o prominutí odvodu vzít v úvahu, že předmětnou změnu projektu spočívající ve změně mostních závěrů při realizaci projektu oproti mostním závěrům specifikovaným v zadávací dokumentaci komunikoval během realizace projektu s Úřadem regionální rady, a tato změna byla posouzena, schválena a označena jako nepodstatná. Následně po provedení auditu Auditním orgánem Ministerstva financí změnil Úřad regionální rady svůj právní názor a předmětná změna mostních závěrů byla označena za nezpůsobilý výdaj projektu. V uvedeném žalobce spatřoval naplnění výjimky dle odstavce 3.3.1 Metodického pokynu k porušení rozpočtové kázně, verze 1.0, revize č. 5 (dále jen „Metodický pokyn“). Dále žalobce zopakoval ustanovení, vyřčená již v žalobě, která byla dle něj v daňovém řízení a vydáním napadeného rozhodnutí porušena.

11. Dne 15. 1. 2021 obdržel krajský soud vyjádření žalobce k vyjádření žalovaného k žalobě. Žalobce brojil proti argumentaci žalovaného spočívající ve formulaci uceleného argumentačního systému v napadeném rozhodnutí, aniž by jakkoli reflektoval či reagoval na argumentaci žalobce uvedenou v žádosti o prominutí odvodu. Žalobce se domníval, že měl být využit institut prominutí či částečného prominutí odvodu nebo měla být alespoň reflektována spoluúčast žalovaného na vytýkaném pochybení. Žalobce nesouhlasil také s výkladem ve vyjádření žalovaného ohledně povahy Regionální rady a jejích orgánů jako státních orgánů. Výklad žalovaného označil za formalistický a účelově odpírající příjemcům dotací možnost žádat o prominutí odvodu i v případech, kdy změnu způsobí přímo žalovaný, resp. společně s Ministerstvem financí, u něhož není pochyb, že jde o státní orgán.

IV. Obsah správního spisu

12. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující rozhodné skutečnosti: Součástí spisové dokumentace je smlouva o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad uzavřenou na projekt s názvem „X (dále jen „projekt“) uzavřená dne 29. 4. 2011 mezi žalobcem a Regionální radou regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen „smlouva“), dále byl přiložen také dodatek č. 1 a 2 k této smlouvě. Ve správním spisu je také zpráva o auditu operace č. j. MF-25374/2014/52 vypracovaná auditním orgánem, jímž bylo Ministerstvo financí, samotný audit operace byl specifikován číslem ROPJZ/2014/O/008. Úřad regionální rady upozornil na nesrovnalosti, které byly zjištěny při zmiňovaném auditu v rámci realizace projektu. Do spisu je založena také další zpráva o auditu operace č. j. MF-11701/2015/5204-10 provedeném auditním orgánem, přičemž číslem tohoto auditu bylo č. ROPJZ/2015/O/008. Žalobce byl dne 14. 5. 2015 vyzván Úřadem regionální rady k vrácení finančních prostředků dotace dle § 22 odst. 6 ZÚR na základě auditu operace číslo ROPJZ/2014/O/008 ve výši 528 409, 96 Kč. Na tuto výzvu reagoval žalobce sdělením, že je přesvědčen, že z jeho strany nedošlo k pochybení, a proto nebude finanční prostředky vracet.

13. Dne 5. 8. 2015 bylo vydáno oznámení o zahájení daňového řízení, neboť byla na základě auditu shledána řada pochybení při provádění projektu spočívající v porušení rozpočtové kázně. Dne 7. 8. 2015 byl vydán Úřadem regionální rady platební výměr č. 5/2015 na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 50 015 428 Kč. Žalobce požádal dne 9. 9. 2015 Úřad regionální rady o posečkání úhrady odvodu za porušení rozpočtové kázně uložené platebním výměrem č. 5/2015, a to do dvou měsíců ode dne právní moci rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru. Téhož dne žalobce podal odvolání proti platebnímu výměru č. 5/2015, který označil za nepřezkoumatelný, neboť jej Úřad regionální rady vydal, přestože neunesl důkazní břemeno, také žalobce namítal, že došlo k marnému uplynutí lhůty pro stanovení odvodu či dle něj nebylo přihlédnuto k naplnění účelu dotace.

14. Úřad regionální rady vydal dne 13. 11. 2015 rozhodnutí č. j. RRRSJ 33386/2015, jímž povolil posečkání odvodu za porušení rozpočtové kázně uložené na základě platebního výměru č. 5/2015. Žalobce dne 27. 7. 2016, dne 5. 10. 2017 a dne 4. 12. 2017 doplnil své odvolání. Ministerstvo financí vydalo dne 13. 1. 2020 rozhodnutí č. j. MF-30070/2016/1203-5, jímž změnilo platební výměr č. 5/2015 tak, že se částka 50 015 428 Kč uložená za porušení rozpočtové kázně snižuje na částku 704 547 Kč.

15. Žalovaný obdržel dne 4. 2. 2020 žádost žalobce o prominutí povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně uložené platebním výměrem č. 5/2015 ve znění rozhodnutí Ministerstva financí č. j. MF-30070/2016/1203-5. Důvody žádosti o prominutí odvodu byly obdobné žalobním námitkám. O této žádosti žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že se povinnost odvodu za porušení rozpočtové kázně nepromíjí.

V. Právní názor soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

17. Žaloba je důvodná.

18. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatečném zdůvodnění závěru o neprominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně v napadeném rozhodnutí. Vznesené námitce nepřezkoumatelnosti krajský soud přisvědčil, neboť má za to, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela nedostatečné a neobsahuje takřka žádnou reakci na argumentaci vznesenou žalobcem. Krajský soud na tomto místě připomíná, že přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí je povinen zkoumat i z úřední povinnosti, pokud mu zmíněná vada rozhodnutí brání v jeho přezkoumání v mezích žalobních bodů (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, publ. pod č. 2288/2011 Sb. NSS).

19. Žalobce v prvé řadě uvedl, a to i v souvislosti s namítanou nepřezkoumatelností, že se žalovaný nevypořádal se všemi námitkami, které byly uvedeny v žádosti o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně. Žalobce všechny důvody, které dle jeho názoru nebyly vypořádány, vyjmenoval v doplnění žaloby ze dne 16. 11. 2020. Zároveň již v žalobě žalobce zdůraznil, že zcela bez reakce byly ponechány důvody, jimiž zejména obhajoval svou žádost o prominutí odvodu, které spatřoval v prokázaném pochybení poskytovatele dotace a ve státem změněné situaci. Žalobce se s ohledem na zmíněné pochybení poskytovatele a změnu situace zapříčiněnou státem dovolával naplnění výjimky formulované v odstavci 3. 3. 1 metodického pokynu, dle níž platí, že: „U Smluv uzavřených po 1. 5. 2012 nebo u projektů s uzavřeným dodatkem, který uložení sníženého odvodu umožňuje, nebude institut promíjení odvodu dále využíván. V těchto případech bude odvod vyměřen dle typu a závažnosti daného porušení buď v plné výši, nebo bude odvod snížen a to na základě a v souladu s přílohou č. 2 tohoto Metodického pokynu. Za zcela výjimečnou situaci odůvodňující prominutí odvodu budou považovány případy, kdy k porušení rozpočtové kázně na straně příjemce dojde v důsledku prokázané chyby či nesoučinnosti poskytovatele, či z důvodu živelní katastrofy či státem změněné situace.“ (pozn. podtrženo soudem)

20. Pro přehlednost v souzené věci krajský soud poukazuje na § 22 odst. 14 věty první ZRÚ, který stanoví, že prominutí nebo částečné prominutí povinnosti odvodu a penále podle odstavců 4 až 8 může z důvodů hodných zvláštního zřetele povolit orgán, který o poskytnutí peněžních prostředků rozhodl, na základě písemné žádosti toho, kdo porušil rozpočtovou kázeň; o prominutí nebo částečném prominutí rozhoduje poskytovatel stejným postupem, jakým rozhodl o poskytnutí peněžních prostředků.

21. V projednávané věci byl uzavřen dodatek č. 2 ke Smlouvě o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad, jehož předmětem byla úprava článku IX. odst. 4 a násl. smlouvy v návaznosti na § 22 odst. 5 zákona o malých rozpočtových pravidlech tak, aby bylo možno za porušení rozpočtové kázně uložit tzv. snížený odvod. S ohledem na skutečnost, že došlo k uzavření dodatku umožňujícího uložení sníženého odvodu, platil citovaný předpoklad v odstavci 3. 3. 1 metodického pokynu, že nemůže být využito institutu prominutí odvodu. Žalobce toto v zásadě nezpochybňuje, ale poukazuje s odkazem na metodický pokyn na v něm formulovanou skutečnost umožňující ve výjimečných situacích přesto přistoupit k prominutí odvodu, došlo-li k porušení rozpočtové kázně v důsledku prokázaného pochybení ze strany poskytovatele či z důvodu státem změněné situace. Předmětné pochybení na straně poskytovatele žalobce spatřoval ve schválení změny projektu, přestože tato změna byla v rozporu s podmínkami poskytnutí dotace. Rovněž se domníval, že byla naplněna také další výjimečná situace odůvodňující prominutí odvodu, a to porušení rozpočtové kázně v důsledku státem změněné situace, kterou shledával v tom, že předmětná změna byla označena za porušení podmínek čerpání dotace až na základě změny právního názoru Úřadu regionální rady v důsledku auditu provedeného Ministerstvem financí po 3 letech od původního schválení předmětné změny projektu Úřadem regionální rady.

22. Konkrétně k této argumentaci se žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nevyjádřil. Rovněž se zbylou argumentací žalobce uvedenou v žádosti se žalovaný dostatečně a přezkoumatelným způsobem nevypořádal. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný pouze stručně shrnul průběh dosavadního řízení, v rámci něhož bylo konstatováno, že se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně a rozepsal pochybení zjištěná při auditu, následně citoval celé znění žádosti žalobce o prominutí odvodu včetně jejího doplnění. Teprve na poslední straně napadeného rozhodnutí žalovaný připojil zcela nedostatečné stručné odůvodnění vysloveného závěru o neprominutí odvodu, které spočívalo v pouhé citaci ustanovení zákona o malých rozpočtových pravidlech a následné citaci jednoho z odstavců upravujícího prominutí odvodu v metodickém pokynu, avšak již zcela opomenul vypořádat se též s následujícím odstavcem metodického pokynu citovaným v odstavci 19 tohoto rozsudku, jehož se žalobce dovolával, neboť se domníval, že výjimky, v něm formulované a umožňující prominutí odvodu doléhají na jeho případ. Zmiňovaný odstavec metodického pokynu, jehož se žalovaný v napadeném rozhodnutí dovolával, stanoví: „U Smluv uzavřených před 1. 5. 2012 může být odvod prominut či částečně prominut pouze ve skutečně odůvodněných případech a dále za podmínky, že v Platebním výměru na odvod nebyl za porušení rozpočtové kázně stanoven snížený odvod. Taxativní výčet přípustných důvodů pro prominutí či částečné prominutí odvodu dle typu porušení rozpočtové kázně, je obsažen v příloze č. 1 tohoto metodického pokynu. Výše případného prominutí či částečného prominutí odvodu je uvedena v příloze č.

2. Rozhodnutí o prominutí odvodu musí obsahovat řádné odůvodnění, které umožní ověření odůvodněnosti prominutí ze strany externích auditních i kontrolních subjektů.“ Následně žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze odkazoval na rozhodnutí jím vydaná u jiných projektů, u nichž rovněž nedošlo k prominutí odvodu, a na závěr konstatoval, že odvod žalobci nebude prominut, neboť by to bylo v rozporu s jeho rozhodovací praxí a metodickým pokynem.

23. Takové odůvodnění shledává krajský soud zcela nedostatečné, žalovaný měl posoudit argumentaci žalobce uvedenou v žádosti o prominutí odvodu a tuto argumentaci zhodnotil s odkazy na relevantní skutečnosti, zákonná ustanovení, judikaturu či jiné odborné názory. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, s jehož závěry se krajský soud ztotožňuje, nicméně interpretace těchto závěrů učiněná žalovaným byla velmi extenzivní. Ačkoliv nemusí být vypořádána každá jednotlivá námitka vznesená účastníkem řízení, pak to neplatí, je-li proti ní postaven přesvědčivý a ucelený právní názor. V takovém případě je povinností žalovaného vznesenou argumentaci vypořádat. To žalovaný v nyní posuzované věci nesplnil. V napadeném rozhodnutí na takřka žádnou námitku žalobce vznesenou v žádosti, nijak nereagoval a pouze velice stručně odůvodnil svůj závěr. Takové odůvodnění rozhodně není postačující ani ve smyslu závěrů zmiňovaného nálezu Ústavního soudu. Obecné, neindividualizované a mechanické odůvodnění rozhodnutí, v němž není nijak reagováno na námitky účastníků řízení, je nepřezkoumatelné.

24. V odůvodnění rozhodnutí podle § 102 odst. 3 daňového řádu musí správce daně uvést důvody výroku nebo výroků rozhodnutí a informaci o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami uplatněnými příjemcem rozhodnutí.

25. Podle odstavce 4 téhož ustanovení musí správce daně v odůvodnění rozhodnutí, které bylo vydáno na základě dokazování, dále uvést, které skutečnosti má za prokázané, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak věc posoudil po právní stránce.

26. Krajský soud je přesvědčen, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zmiňovanými ustanoveními, neboť jednoznačně postrádalo vypořádání se s návrhy a námitkami uplatněnými příjemcem rozhodnutí, resp. žalobcem, jak předpokládá § 102 odst. 3 DŘ, ale i celkové odůvodnění úvah ve smyslu odstavce 4 tohoto ustanovení, jimiž se žalovaný řídil, bylo nedostatečné.

27. K tomu lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2017 č. j. 9 Afs 238/2016 - 32. V tomto rozsudku soud připomněl, že úkolem správního soudu je přezkoumat, zda výklad a aplikace neurčitého právního pojmu učiněný správcem daně (v nyní posuzované věci se také jednalo o posouzení neurčitého právního pojmu, a to důvodů zvláštního zřetele hodných) je v souladu se zákonem, jaké podklady k tomu správce daně soustředil, zda tak učinil v rozsahu, který mu umožnil ve věci správně rozhodnout, zda jeho zjištění s těmito podklady nejsou v logickém rozporu. Soudu na druhé straně nepřísluší, aby úvahu správce daně nahrazoval, provedl vlastní hodnocení a učinil závěr, zda posuzované jednání naplnilo či nenaplnilo neurčitý právní pojem. Tímto způsobem by totiž nepřípustně zasáhl do činnosti správce daně. Krajský soud se se závěry vyslovenými Nejvyšším správním soudem zcela ztotožňuje a vychází z nich při hodnocení projednávané žaloby.

28. Krajský soud dále odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2015, č. j. 9 Af 28/2014 – 25: „Důvody hodné zvláštního zřetele nejsou explicitně zákonem o rozpočtových pravidlech vymezeny, nicméně půjde o situace, za nichž došlo k porušení rozpočtové kázně a o skutečnosti, které se týkají poměrů daňového subjektu a které jsou svým významem natolik zohlednitelné, že je lze připustit jako důvod pro prominutí daně. Aby žalovaný mohl náležitě uvážit, zda žadateli svědčí důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet nejen z toho, za jakých podmínek došlo k poskytnutí dotace a k porušení rozpočtové kázně, ale také z důvodů, které žadatel uvádí ve své žádosti o prominutí odvodu a penále, a aby se s těmito důvody vypořádal. Jen tak lze dostát již správními soudy dlouhodobě judikované praxi, že rozhodnutí o prominutí daně podléhá soudnímu přezkumu a aby soud mohl přezkoumat rozhodnutí o prominutí daně ve vztahu k daňovým subjektem uplatněným důvodům, musí rozhodnutí obsahovat náležité odůvodnění. Z odůvodnění rozhodnutí totiž daňový subjekt i soud zjišťují, z jakých skutečností správní orgán vycházel, jaké důkazy provedl, jak tyto důkazy hodnotil a k jakým závěrům tak dospěl, tedy důvody a úvahy správního orgánu, jenž vedly k vydání rozhodnutí. U rozhodnutí, která výlučně závisejí na správní úvaze žalovaného správního orgánu má odůvodnění zcela zásadní význam, neboť na základě něho soud posuzuje správní úvahu žalovaného správního orgánu a zkoumá, zda tato úvaha byla vytvořena na podkladech shromážděných ve správním spise, zda neodporuje zásadám logiky a zda žalovaný správní orgán v úvaze nepřekročil zákonem vymezené meze. Existence odůvodnění rozhodnutí pak zcela obecně zamezuje libovůli správního orgánu při rozhodování a zároveň vytváří předpoklady k tomu, aby v obdobných případech bylo rozhodováno obdobně. Konečně existence odůvodnění umožňuje žalovanému správnímu orgánu vyvrátit případné neoprávněně vznesené námitky. (...) Žalovaným uváděná tvrzení, teprve proporcionálně a početně odůvodňující poměr prominutých a neprominutých finančních odvodů a penále v jeho vyjádření k žalobě, jsou z hlediska soudního přezkumu napadených rozhodnutí bezpředmětná, neboť jsou pouze reakcí na žalobcem vznesené žalobní námitky, nadto vyjádření k žalobě nenahrazuje odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a soud není oprávněn důvody rozhodnutí sám dovozovat ze spisového materiálu či jiných skutečností a okolností.“ (pozn. podtrženo soudem) Krajský soud k tomu podotýká, že komentované znění k § 22 odst. 14 ZRÚ v souvislosti s prominutím odvodu také odkazovalo na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2015, č. j. 9 Af 28/2014 - 25, který, ačkoliv v něm užitou právní úpravou byla tzv. velká rozpočtová pravidla (zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů), tak byl shledán plně využitelným též pro případy upravené v malých rozpočtových pravidlech.

29. V nyní posuzované věci, jak bylo výše uvedeno, se napadené rozhodnutí nevypořádalo s námitkami žalobce, což nemůže odstranit či zhojit byť obsáhlé vyjádření k žalobě, kde se žalovaný vyjadřoval k jednotlivým žalobním námitkám, které se v podstatě shodovaly s námitkami uvedenými v žádosti o prominutí odvodu. V napadeném rozhodnutí však zůstaly bez reakce. Obsáhlé vyjádření k žalobě, tudíž nemohlo zhojit nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů. Krajský soud považuje za přiléhavou na nyní posuzovanou věc právní větu Nejvyššího správního soudu k rozsudku ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003 - 72, která se vztahuje ke snaze žalovaného správního orgánu zhojit nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí obsáhlou kasační stížností. „Nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být dodatečně zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až v kasační stížnosti brojící proti rozhodnutí soudu, jímž bylo správní rozhodnutí zrušeno jako nepřezkoumatelné pro nedostatky v odůvodnění.“ Rovněž lze odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 51 Af 17/2018 - 29, který vyloučil zhojení nepřezkoumatelného rozhodnutí obsáhlým vyjádřením k žalobě. „Nelze akceptovat vysvětlení potřebných úvah žalovaného teprve ve vyjádření k žalobě. Žalobce totiž mohl svou žalobní argumentaci, která je podstatná pro výsledek řízení o správní žalobě založit pouze na důvodech uvedených v napadeném rozhodnutí žalovaného. Soud se proto s nově a dodatečně uvedenými důvody ve vyjádření žalovaného, pro které žalovaný žalobci nevyhověl v jeho žádosti o prominutí penále, zabývat nemohl.“ Z napadeného rozhodnutí posuzovaného v nyní projednávané věci nejsou zjevné úvahy žalovaného, které jej vedly k vyslovenému závěru, žalovaný se nevypořádal ani s důvody zvláštního zřetele hodné vznesené žalobcem, neboť jen stroze podotkl, že posuzování odůvodněnosti případu není nutné, neboť se jednalo o odvod snížený, tudíž nebyly splněny podmínky stanovené metodickým pokynem v odstavci 3. 3.

1. Nicméně se žalovaný již vůbec nezabýval dalšími případy umožňujícími prominutí odvodu v případě naplnění daných předpokladů, jichž se žalobce rovněž dovolával.

30. Krajský soud závěrem podotýká, že ani sám nemůže zhojit nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť nemůže nahrazovat činnost správních orgánů. Správní soud není oprávněn doplňovat rozhodnutí správního orgánu či ho nahrazovat vlastním rozhodnutím. Správní soudnictví je založeno na principu kasačním. Soud může správní rozhodnutí (v případě nezákonnosti či vad řízení) pouze zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k dalšímu řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 1 As 8/2010 - 65, ze dne 27. 8. 2013, č. j. 8 Afs 58/2012 - 44, ze dne 10. 2. 2016, č. j. 4 As 207/2015 - 107, ze dne 24. 9. 2014, č. j. 8 Afs 34/2013 - 68, nebo ze dne 3. 3. 2016, č. j. 7 Azs 322/2015 - 43).

31. S ohledem na skutečnost, že se napadené rozhodnutí zrušuje pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení ve smyslu § 78 odst. 4 s. ř. s., se soud nemohl zabývat zbývajícími žalobními námitkami, neboť by v podstatě předjímal závěry žalovaného a nahrazoval jeho činnost.

32. Krajský soud žalovaného ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. zavazuje, aby se dostatečně vypořádal, resp. reagoval, na argumentaci žalobce a posoudil, zda nepřipadá v úvahu výjimka, jíž se žalobce dovolával spočívající v prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně.

VI. Závěr, náklady řízení

33. Na základě všech shora uvedených skutečností soud žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil bez jednání pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a na základě § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Účastníci řízení současně s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání souhlasili.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta.

35. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6.200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů], a dále v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, je náhrada hotových výdajů povýšena o sazbu této daně, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 1.428 Kč. K této částce se připočítává částka 3 000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkem náklady řízení včetně soudního poplatku činí 11.228 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě třicet dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.