č. j. 54 A 22/2020- 160

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci navrhovatelů: a) Ing. J. O. b) Mgr. Z. O. oba bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Josefem Švandou sídlem Buzulucká 678/6, Praha c) AutoBinck Real Estate CZ, s. r. o. sídlem Na Chodovci 2457/1, Praha zastoupena advokátem JUDr. Petrem Mrázkem sídlem Pod Klaudiánkou 271/4a, Praha proti odpůrkyni: Rada obce Zdiby sídlem Průběžná 11, Zdiby zastoupena advokátem Mgr. Martinem Mládkem sídlem Ostrovní 2064/5, Praha o návrzích na zrušení opatření obecné povahy obce Zdiby č. 1/2019/OOP – územního opatření o stavební uzávěře, vydaného usnesením Rady obce Zdiby č. 79/15/2019 ze dne 16. 9. 2019, takto:

Výrok

I. Návrh navrhovatelů a) a b) se zamítá.

II. Návrh navrhovatelky c) se zamítá.

III. Navrhovatelé a) a b) jsou povinni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 876 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Mládka, advokáta.

IV. Navrhovatelka c) je povinna do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 876 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Mládka, advokáta.

Odůvodnění

Návrh navrhovatelů a) a b)

1. Navrhovatelé a) a b) se společným návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají, aby soud zrušil opatření obecné povahy označené v záhlaví (dále též jen „napadené OOP“ nebo „stavební uzávěra“). Eventuálně se domáhají toho, aby soud napadené OOP zrušil pouze ve vztahu k pozemkům v jejich vlastnictví.

2. Navrhovatelé a) a b) uvádí, že jsou vlastníky pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. X pro katastrální území Z. Většina pozemků se nachází v průmyslové zóně u nájezdu na dálnici D8, tedy zcela mimo obytnou část obce. Na většině z nich provozují administrativně skladovací areál Stará Pošta Zdiby, který dosud zahrnuje dvě skladovacích haly A a B. Plánují ovšem vybudování skladovacích hal C a D, které byly pravomocně umístěny a povoleny ještě před vydáním napadeného OOP a budovy E s kantýnou a menší skladovací haly F, k jejichž umístění se obec Zdiby vyslovila kladně, ovšem územní řízení o umístění budovy F bylo následně kvůli stavební uzávěře zastaveno. Napadené OOP, vydané jen půl roku od vydání poslední změny územního plánu Zdib, zakazuje stavební činnost mj. na pozemcích navrhovatelů a) a b), a to přestože jsou v platném územním plánu řazeny do ploch s funkčním využitím OK – občanské vybavení – komerční zařízení plošně rozsáhlá (dále jen „plochy OK“).

3. Navrhovatelé a) a b) namítají, že odpůrkyně vydala napadené OOP v rozporu se zákonem stanoveným postupem. Dne 16. 9. 2019 schválila odpůrkyně usnesení č. 79/15/2015, kterým (pod bodem I) odsouhlasila návrh napadeného OOP po vypořádání námitek, (pod bodem II) napadené OOP schválila a (pod bodem III) uložila obecnímu úřadu, aby zajistil jeho zveřejnění na úřední desce obce Zdiby. Ke zveřejnění napadeného OOP na úřední desce ovšem podle navrhovatelů a) a b) nikdy nedošlo. Bylo tam vyvěšeno právě jen usnesení odpůrkyně ze dne 16. 9. 2019, jehož součástí je text návrhu napadeného OOP, ale samotné napadené OOP nikdy vyvěšeno nebylo. Nemohlo tedy nabýt účinnosti – k tomu by podle § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) došlo až 15. den od jeho vyvěšení na úřední desce.

4. Dále navrhovatelé a) a b) napadenému OOP vytýkají, že bylo vydáno v rozporu se zákonným účelem, jímž může podle § 97 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění zákona č. 169/2018 Sb. (dále jen „stavební zákon“) být jen to, že by případná výstavba mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace. Napadené OOP je ovšem odůvodněno snahou zabránit (údajnému) narušení životního prostředí v obci, což zákon nepřipouští (k ochraně životního prostředí slouží jiné nástroje, např. posouzení vlivů záměru na životní prostředí). Navrhovatelé a) a b) dále upozorňují, že i pokud by skutečně bylo cílem napadeného OOP zachování území pro jeho nové využití podle připravované územně plánovací dokumentace, nebyl by takový cíl v případě pozemků navrhovatelů a) a b) splnitelný. Z větší části jsou totiž již zastavěné skladovacími halami, případně jsou tam skladovací haly pravomocně umístěny a povoleny; jejich jiné využití nepřipadá v úvahu. Jde-li o zbývající část pozemků navrhovatelů a) a b), ve vztahu k nim obec Zdiby potvrdila, že nepočítá s jiným než stávajícím využitím, a to jednak souhlasem s umístěním budov E a F, jednak jejich zařazením do ploch OK, k němuž došlo změnou územního plánu účinnou od 8. 10. 2018.

5. Podle navrhovatelů a) a b) je napadené OOP v podobě stavební uzávěry vymezeno nad rámec § 97 odst. 1 stavebního zákona, který umožňuje zakázat v nezbytném rozsahu pouze „stavební činnost“. Tento pojem sice není zákonem definován, ale jelikož jsou adresáty stavební uzávěry jen fyzické a právnické osoby, pak se tím z povahy věci rozumí jen vlastní provádění staveb. Stavební uzávěrou totiž nelze stavebním úřadům zakázat, aby vedly řízení o umístění či povolení stavby, nebo o změně stavby před dokončením. Odpůrkyně tím, že zakázala také umisťování a povolování staveb a provádění změn dokončených staveb, postupovala nad rámec zákona a překročila tím svou pravomoc.

6. Konečně navrhovatelé a) a b) tvrdí, že napadené OOP je vůči nim diskriminační. Vztahuje se totiž jen na selektivně vybraný soubor pozemků na severovýchodním okraji obce, aniž by obsahoval vysvětlení, proč na jiné pozemky na území téže obce nedopadá. Nový územní plán se nepochybně dotkne území celé obce, nikoli jen stavební uzávěrou dotčené lokality.

7. Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu navrhovatelů a) a b) uvádí, že napadené OOP splňuje zákonem stanovené podmínky pro jeho vydání. Nesouhlasí s výkladem navrhovatelů a) a b), že stavební uzávěru nelze využít též k ochraně životního prostředí; ostatně k takto zúženému chápání důvodů napadeného OOP navrhovatelé a) a b) došli jen vytržením z kontextu. Vytvoření příznivého životní prostředí je totiž podle § 18 odst. 1 stavebního zákona cílem územního plánování, přičemž jedním z jeho nástrojů je právě stavební uzávěra. Předmětná stavební uzávěra i připravovaný nový územní plán Zdib si kladou za cíl poskytnout obyvatelům Zdib zvýšenou ochranu životního prostředí a zkvalitnění prostředí obce. Nezbytnou součástí nového územního plánu je i přehodnocení vymezení rozsáhlých zastavitelných ploch pro komerční objekty či technickou infrastrukturu nacházejících se zejména v severovýchodní části obce. Tyto plochy totiž obec již nyní neúměrně zatěžují (to se potvrdilo i v referendu konaném v roce 2018) a nový územní plán počítá se zpřísněním parametrů pro výstavbu na nich (zvažuje se zvýšení minimálního procenta zeleně či stanovení prostorových regulativů). Tyto plochy se navíc nachází v těsné blízkosti obytné zástavby a nemovitých kulturních památek a v blízkosti plánované tramvajové tratě v ulici Pražská, což stávající územní plán nereflektuje dostatečně. Rovněž představují velkou zátěž pro dopravní a technikou infrastrukturu Zdib. Všechny tyto důvody jsou obsaženy i v odůvodnění napadeného OOP.

8. Odpůrkyně nesouhlasí s tím, jak navrhovatelé a) a b) vykládají pojem „stavební činnost“. Zákaz stavební činnosti v takovém rozsahu, jak je vymezen v napadeném OOP, je nejen v souladu se stavebním zákonem, ale rovněž je zcela obvyklý a správními soudy pravidelně aprobovaný (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2019, č. j. 1 As 454/2017-102). Takto vymezená stavební uzávěra stavebním úřadům nebrání vést řízení podle stavebního zákona, ale brání jim vyhovět žadatelům, jejichž záměr je v rozporu se stavební uzávěrou. Pokud by tomu tak nebylo, nebyla by stavební uzávěra způsobilá dosáhnout svého cíle, jímž je dočasné zmrazení stavební činnosti na (části) území obce.

9. Dále odpůrkyně nesouhlasí s argumentem navrhovatelů a) a b), že nelze stavební uzávěru vyhlásit ve vztahu k těm jejich pozemkům, které jsou již zastavěné nebo na kterých je stávajícím územním plánem povolená výstavba. Jak bylo výše řečeno, cílem připravovaného územního plánu je mj. přehodnocení možností a limitů využití ploch s funkčním využitím OK, přičemž se předpokládá spíše zpřísnění dosavadní regulace. To je však přípustné, protože územně plánovací dokumentace podléhá postupnému přehodnocování, jež je legitimně vedeno politickými rozhodnutími (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2018, č. j. 1 As 161/2018-44). Aktuální stav zastavění pozemků nic nemění na skutečnosti, že možnost jejich využití do budoucna (v podobě změny stávajících staveb nebo jejich nahrazení jinými stavbami) může být připravovaným územním plánem přehodnocena, což je i důvod pro přijetí napadeného OOP. Současně stavební uzávěra slouží i k tomu, aby nebylo možné urychleně provést stavební činnost ještě před tím, než vstoupí v účinnost nový územní plán.

10. Odpůrkyně se také neztotožňuje s názorem, že je napadené OOP vůči navrhovatelům a) a b) diskriminační. Vztahuje se totiž bez výjimky na všechny plochy s funkčním využitím OK, TI1 a DS nacházející se v katastrálních územích Z. a P. Jde totiž typicky o stavebně nejvíce vytěžované plochy, na nichž lze v souladu se stávající regulací vybudovat objemné a území nadměrně zatěžující záměry, které by mohly ztížit či znemožnit dosažení cílů připravovaného územního plánu. V rozporu s tvrzením navrhovatelů a) a b) nejde o selektivně vybrané pozemky.

11. Konečně odpůrkyně podotýká, že napadené OOP bylo řádně vyvěšeno na úřední desce od 16. 9. 2019 do 2. 10. 2019 a od 16. 9. 2019 až doposud je také vyvěšeno na internetových stránkách obce Zdiby. I kdyby ovšem vyvěšeno nebylo, znamenalo by to pouze tolik, že dosud nenabylo účinnosti; na samotné zákonnosti jeho přijetí by to nic nezměnilo.

12. Odpůrkyně navrhuje zamítnutí návrhu.

13. Navrhovatelé a) a b) v replice nesouhlasí s argumentací odpůrkyně. Uvádí, že právě skutečnost, že bylo napadené OOP vyhlášeno pro všechny pozemky s určitým funkčním využitím, svědčí o jeho diskriminační povaze vůči vlastníkům průmyslových pozemků. V souladu se zákonným vymezením stavební uzávěry by bylo pouze její vyhlášení na celé území obce. Současně navrhovatelé a) a b) pokládají za zarážející, že v případě pozemků navrhovatelů a) a b) jen krátce před vyhlášením napadeného OOP obec Zdiby změnila jejich funkční využití a že výjimku ze stavební uzávěry podmiňuje zaplacením „dobrovolného příspěvku na rozvoj obce“. Jde-li o budoucí využití jejich pozemků, trvají navrhovatelé a) a b) na tom, že jsou zastavěné, případně se na nich staví anebo jsou součástí skladovacího areálu, a tudíž jakékoli jiné využití nepřipadá v úvahu. Hovoří-li odpůrkyně o zátěži, již představují, měla by také uvést, jakou zátěž konkrétně míní. Dále není pravda, že by se pozemky navrhovatelů a) a b) nacházely v těsné blízkosti zastavěného území, že by se proti skladovému areálu na nich stojícímu obyvatelé Zdib negativně vyslovili v referendu (to se týkalo jiné, větší skladovací haly) a že by využití pozemků navrhovatelů a) a b) mohlo jakkoli ovlivnit výstavbu tramvajové trati. Navrhovatelé a) a b) také uvádí, všechny stávající či plánované skladovací haly – podléhaly-li mu – prošly posouzením vlivů na životní prostředí (EIA). Argumentace nedostatečnou technickou infrastrukturou v obci jako celku je v případě pozemků navrhovatelů a) a b) lichá, neboť pokud jde o jejich záměry, kapacita dostačuje (kanalizační řad v lokalitě dokonce vybudovali na své náklady). Konečně podotýkají, že není pravda, že by stavební uzávěra stavebním úřadům nebránila vést řízení podle stavebního zákona – územní řízení o umístění haly F stavební úřad zastavil, jakmile zjistil, že navrhovatelé a) a b) nezískali výjimku ze stavební uzávěry.

14. Odpůrkyně v dalším vyjádření nad rámec opakování již řečeného zdůrazňuje, že vymezení stavební uzávěry na všech pozemcích s určitým funkčním využitím nelze pokládat za diskriminační, protože uvedené pozemky právě s ohledem na své funkční využití splňují určité charakteristiky. Diskriminační by bylo, pokud by stavební uzávěra selektivně dopadala jen na některé pozemky, ač by i jiné pozemky vykazovaly tytéž znaky; tak tomu však není. Jde-li o údajnou nelogičnost kroků odpůrkyně, která nejprve v říjnu 2018 změnila územní plán a o rok později vydala napadené OOP, odpůrkyně podotýká, že se mezitím vyměnilo politické vedení v obci, čímž se podstatně proměnil náhled na její budoucí rozvoj. Územní plánování však ze své povahy podléhá politické diskreci a jednou stanovené využití pozemku není neměnné. Navrhovatelé a) a b) nemají pravdu ani v tom, že by omezení výstavby na jejich již zastavěných pozemcích nemělo smysl – přestože navrhovatelé a) a b) již některé své pozemky stavebně využili, stavební uzávěra jim brání je využít v období před přijetím nového územního plánu ještě více. Návrh navrhovatelky c)

15. Navrhovatelka c) se také domáhá zrušení napadeného OOP. Eventuálně navrhuje, aby soud napadené OOP zrušil pouze ve vztahu k pozemkům v jejím vlastnictví.

16. Navrhovatelka c) uvádí, že je vlastnicí pozemků p. č. X, X, X, X, X, X, a X v katastrálním území Z. (stejně jako všechny nemovité věci uváděné dále v tomto rozsudku), zapsaných na listu vlastnictví č. X pro katastrální území Z. Na nich plánuje vybudování komerčního areálu, k čemuž již získala územní rozhodnutí (ze dne 24. 10. 2006, č. j. 823/R/St/2006) a stavební povolení (ze dne 16. 11. 2009, č. j. 989/P/St/2009) a v červnu roku 2017 zahájila stavbu. Napadené OOP jí sice nebrání konzumovat již vydaná veřejnoprávní povolení, je ovšem zkrácena na svých právech v tom směru, že se svými pozemky nemůže nakládat nad jejich rámec, např. projekt podle aktuální potřeby adaptovat. Tím je dotčeno její právo podnikat.

17. Navrhovatelka c) namítá, že odpůrkyně se při vydání napadeného OOP dopustila hned několika procesních pochybení. První z nich spatřuje navrhovatelka c) v tom, že odpůrkyně nevyzvala dotčené osoby k podání námitek, resp. další oprávněné osoby k podání připomínek k návrhu napadeného OOP, jak jí to ukládá § 172 odst. 1 a 5 správního řádu, resp. § 98 odst. 3 stavebního zákona. Fotografiemi fyzické úřední desky a tzv. printscreenem elektronické úřední desky navrhovatelka c) dokládá, že společně s návrhem nebyla vyvěšena žádná výzva k uplatnění námitek či připomínek s určením lhůty, do kdy tak lze učinit. V důsledku uvedeného pochybení došlo k tomu, že vlastníci dotčených pozemků o svém právu podat námitky nevěděli, čímž byli zkráceni na svých procesních právech. Námitky podali jen tři vlastníci, přičemž jedním z nich byla navrhovatelka c).

18. Dalšího procesního pochybení se měla odpůrkyně dopustit tím, že nedostála své povinnosti dohodnout návrh napadeného OOP s dotčenými orgány. Konkrétně podle navrhovatelky c) nelze pokládat stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 29. 3. 2019, v němž upozorňuje, že v rozhodné době nebylo Zastupitelstvem obce Zdiby dosud schváleno pořízení změny územně plánovací dokumentace, což je jedním ze zákonných předpokladů pro vydání stavební uzávěry, za souhlasné. Z napadeného OOP není jasné, jakým způsobem se odpůrkyně s Krajským úřadem Středočeského kraje po vydání tohoto stanoviska dohodla.

19. Konečně odpůrkyně pochybila při vydání napadeného OOP. To musí být podle § 173 odst. 1 správního řádu oznámeno veřejnou vyhláškou (§ 25 správního řádu) a účinnosti nabývá patnáctým dnem po dni vyvěšení. Napadené OOP však nikdy nebylo zveřejněno na elektronické úřední desce obce Zdiby (tedy způsobem umožňujícím dálkový přístup), k čemuž navrhovatelka c) navrhuje důkaz čestným prohlášením svého zaměstnance pana M. K., který elektronickou úřední desku v rozhodné době (od podání námitek) pravidelně kontroloval. O vydání napadeného OOP se však navrhovatelka c) přesto dozvěděla až z médií. S ohledem na celkovou netransparentnost postupu odpůrkyně navrhovatelka c) vyslovuje pochybnost i o vyvěšení napadeného OOP na fyzické úřední desce, k čemuž však důkazy nenavrhuje.

20. Obsahově navrhovatelka c) napadenému OOP vytýká, že pro jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky. Stavební uzávěrou lze podle § 97 odst. 1 stavebního zákona zakázat stavební činnost v určitém území jen tehdy, pokud by mohla znemožnit nebo ztížit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace. Zastupitelstvo obce Zdiby sice dne 27. 6. 2019 skutečně rozhodlo o pořízení nového územního plánu, v době vydání napadeného OOP však neexistoval žádný jeho návrh. Není tedy jasné, jaké budoucí využití pro pozemky navrhovatelů (potažmo ostatní plochy zatížené stavební uzávěrou) obec Zdiby zvažuje a jakým způsobem by je stavební činnost na nich mohla ztížit. Při neznalosti základních parametrů a regulativů pro využití pozemků navrhovatelky c) je zásah do jejích práv v podobě stavební uzávěry nepřiměřený. Přiměřené by v očích navrhovatelky c) bylo vydání stavební uzávěry až v momentě, kdy bude zamýšlené nové využití jejích pozemků vyjasněno.

21. Dále navrhovatelka c) napadenému OOP vytýká, že bylo vydáno v rozporu se svým zákonným účelem, jímž může podle § 97 odst. 1 stavebního zákona být jen to, že by případná výstavba mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace. Napadené OOP je ovšem odůvodněno snahou zabránit (údajnému) narušení životního prostředí v obci, což zákon nepřipouští (k ochraně životního prostředí slouží jiné nástroje, např. posouzení vlivů záměru na životní prostředí). Navrhovatelka c) dále upozorňuje, že i pokud by skutečně bylo cílem napadeného OOP zachování území pro jeho nové využití podle připravované územně plánovací dokumentace, nebyl by takový cíl v případě pozemků navrhovatelky c) splnitelný. Nový územní plán totiž nemůže působit retroaktivně a musí respektovat již vydaná veřejnoprávní povolení (srov. závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené v rozsudku ze dne 25. 6. 2014, č. j. 8 Aos 4/2013-50, nebo v rozsudku ze dne 22. 10. 2019, č. j. 1 As 454/2017-102). Stavební uzávěra vydaná na pozemky, na nichž již stavby stojí, nebo tam jsou pravomocně umístěny či povoleny, se míjí svým účinkem a je ve vztahu k nim nepřiměřená svému účelu, jímž je regulace budoucího využití území. Do stavební uzávěry měly být zahrnuty jen pozemky nezastavěné, na nichž ještě lze budoucí výstavbu regulovat.

22. Podle navrhovatelky c) je dále napadené OOP v podobě stavební uzávěry vymezeno nad rámec § 97 odst. 1 stavebního zákona, který umožňuje zakázat v nezbytném rozsahu pouze „stavební činnost“. Tento pojem sice není zákonem definován, ale jelikož jsou adresáty stavební uzávěry jen fyzické a právnické osoby, pak se tím z povahy věci rozumí jen vlastní provádění staveb. Stavební uzávěrou totiž nelze stavebním úřadům zakázat, aby vedly řízení o umístění či povolení stavby, nebo o změně stavby před dokončením. Odpůrkyně tím, že zakázala také umisťování a povolování staveb a provádění změn dokončených staveb, postupovala nad rámec zákona a překročila tím svou pravomoc.

23. Navrhovatelka c) také namítá, že je napadené OOP označeno matoucím způsobem jako „opatření obecné povahy obce Zdiby“, ovšem ve skutečnosti jej vydala odpůrkyně – Rada obce Zdiby. Jak přitom poukázal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2017, č. j. 9 As 6/2017-113, nesprávné označení odpůrce v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy může mít závažné důsledky, neboť může dojít ke zrušení neexistujícího opatření obecné povahy; analogicky lze v případě chybného označení napadeného OOP zpochybnit jeho existenci.

24. Konečně navrhovatelka c) pokládá napadené OOP za diskriminační, neboť se vztahuje pouze na soubor pozemků na severovýchodním okraji obce, aniž by obsahoval vysvětlení, proč na jiné pozemky na území téže obce nedopadá. Nový územní plán se nepochybně dotkne území celé obce, nikoli jen stavební uzávěrou dotčené lokality.

25. Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu uvádí, že má za to, že napadené OOP splňuje zákonem stanovené podmínky. K tvrzeným procesním vadám odpůrkyně uvádí, že ze samotné skutečnosti, že k návrhu napadeného OOP byl podán jen malý počet námitek, nelze dovozovat žádné procesní pochybení. Důvodem může být i to, že adresáti napadeného OOP proti jeho obsahu nic nenamítají. Ostatně zájem na omezení výstavby logistických a výrobních komplexů vyplývá i z výsledků obecního referenda konaného v roce 2018. Navrhovatelka c) k návrhu napadeného OOP námitky podala, její práva tudíž dotčena nebyla a hájení zájmů třetích osob jí nepřísluší. Jde- li o stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 29. 3. 2019, odpůrkyně uvádí, že není nesouhlasné. Krajský úřad v něm jen upozornil na to, že podmínkou přijetí stavební uzávěry je rozhodnutí obce pořídit novou územně plánovací dokumentaci; o splnění této podmínky neměl žádné informace, a proto na ni upozornil jako na potenciální překážku. Ta však byla odstraněna usnesením Zastupitelstva obce Zdiby ze dne 27. 6. 2019, jímž rozhodlo o pořízení nového územního plánu. Odpůrkyně tedy neměla s krajským úřadem co dohadovat. Napadené OOP bylo také řádně vyvěšeno na fyzické i elektronické úřední desce.

26. K věcným námitkám odpůrkyně uvádí, že pozemky ve vlastnictví navrhovatelky c) jsou stávajícím územním plánem řazeny do ploch s funkčním využitím OK – komerční zařízení plošně rozsáhlá a jsou součástí plochy Z19, jež je pomyslnou vstupní branou do obce a nachází se v blízkosti rezidenčních částí obce, místních kulturních památek (kostela a zámku) a v blízkosti plánované tramvajové tratě v ulici P.; jde tedy o oblast vyžadující zvláštní ochranu. Současně jde o oblast mimořádně zatíženou hlukem a imisemi, což ztěžuje život místním obyvatelům. To je důvod, proč odpůrkyně hodlá tuto část obce nově regulovat novým územním plánem, jehož ambicí je zvýšení ochrany životního prostředí a zkvalitnění prostředí obce. Obec Zdiby hodlá přehodnotit vymezení rozsáhlých zastavitelných ploch pro komerční objekty a technickou infrastrukturu, zejm. v severovýchodní části obce, přičemž se počítá i se zpřísněním současných parametrů pro jejich využití, neboť stávající zatížení je pro obec již neúnosné. Dne 27. 6. 2019 schválilo Zastupitelstvo obce Zdiby pořízení nového územního plánu, ovšem při vědomí toho, jak zdlouhavý může proces jeho přijímání být, přijala záhy i napadené OOP, aby uvedené záměry nového územního plánu nebyly před jeho vydáním znemožněny. Odpůrkyně zdůrazňuje, že napadené OOP bylo vymezeno jen v nezbytném rozsahu – bez výjimky ve všech plochách s funkčním využitím OK, TI1 a DS, což jsou plochy umožňující umístění velmi objemných či jinak stavebně významných záměrů, které by území podstatně zatížily a znemožnily realizaci plánů a cílů nového územního plánu. V rozporu s tvrzením navrhovatelky c) nejde o selektivně vybrané pozemky.

27. Odpůrkyně nesouhlasí s výkladem navrhovatelky c), že stavební uzávěru nelze využít též k ochraně životního prostředí; ostatně k takto zúženému chápání důvodů napadeného OOP navrhovatelka c) došla jen vytržením z kontextu. Odpůrkyně také nesouhlasí s tím, jak navrhovatelka c) vykládá pojem „stavební činnost“. Zákaz stavební činnosti v takovém rozsahu, jak je vymezen v napadeném OOP, je nejen v souladu se stavebním zákonem, ale rovněž je zcela obvyklý a správními soudy pravidelně aprobovaný (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2019, č. j. 1 As 454/2017-102). Takto vymezená stavební uzávěra stavebním úřadům nebrání vést řízení podle stavebního zákona, ale brání jim vyhovět žadatelům, jejichž záměr je v rozporu se stavební uzávěrou. Pokud by tomu tak nebylo, nebyla by stavební uzávěra způsobilá dosáhnout svého cíle, jímž je dočasné zmrazení stavební činnosti na (části) území obce. Konečně odpůrkyně nesouhlasí ani s argumentem navrhovatelky c), že nelze stavební uzávěru vyhlásit ve vztahu k jejím pozemkům, na kterých je stávajícím územním plánem povolená výstavba (o platnosti těchto veřejnoprávních povolení se ostatně u zdejšího soudu vede spor pod sp. zn. 43 A 47/2018). Jak uvedl Nejvyšší správní soud v již zmiňovaném rozsudku ze dne 22. 10. 2019, č. j. 1 As 454/2017-102, stavební uzávěra nemůže působit retroaktivně a dotknout se staveb pravomocně umístěných, resp. povolených – a contrario se tedy bezesporu může dotknout staveb pravomocně neumístěných a nepovolených. V opačném případě by stavební uzávěra nebyla způsobilá jakkoli předejít zmaření cílů připravované územně plánovací dokumentace, neboť by bylo možno v mezidobí provést stavební činnost, která by s ní byla v rozporu.

28. Odpůrkyně navrhuje zamítnutí návrhu.

29. Navrhovatelka c) v replice nesouhlasí s argumentací odpůrkyně. Nad rámec toho, co již uvedla v návrhu, poukazuje na to, že ani odpůrkyně nepopírá, že veřejnost nevyzvala k podání námitek či připomínek k návrhu napadeného OOP, a i sama navrhovatelka c) námitky podala jen z opatrnosti. Při hodnocení toho, zda byla stavební uzávěra vydána předčasně či nikoli, může soud podle navrhovatelky c) vycházet ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jejího vydání (ke dni 1. 10. 2019); nelze tedy zohlednit zprávu o uplatňování územního plánu a jiné dokumenty schválené či vydané později. Navrhovatelka c) trvá na tom, že v době vydání napadeného OOP nebylo ani rámcově zřejmé, jaké má být nové využití plochy Z19 a jaké nové regulativy (nad rámec stávajících) by pro ni měly platit, a proto bylo omezení práv navrhovatelky c) v podobě stavební uzávěry nepřiměřené. Dále navrhovatelka c) upozorňuje, že žaloba zpochybňující platnost veřejnoprávních povolení umožňujících zastavění pozemků ve vlastnictví navrhovatelky c) byla usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2020, č. j. 43 A 47/2018-106, odmítnuta.

30. Odpůrkyně v dalším vyjádření nad rámec opakování již řečeného zdůrazňuje, že navrhovatelka c) k návrhu napadeného OOP námitky podala (z ničeho přitom neplyne, že by šlo o námitky „z opatrnosti“). Z celkového počtu podaných námitek nelze dovozovat žádné závěry stran dodržení procesních pravidel, pro ilustraci však odpůrkyně podotýká, že rovněž návrhy na zrušení napadeného OOP byly podány jen dva. Napadené OOP bylo také řádně vyvěšeno na elektronické úřední desce, jak dokládá příslušný výpis; tvrzení odpůrkyně, že tomu tak nebylo, ani svědectví pana K. nemohou být pravdivá. Napadené OOP nebylo vydáno předčasně, což mohou potvrdit i kroky orgánů obce Zdiby učiněné po jeho vydání. Mimo jiné je ze zprávy o uplatňování územního plánu zjevné, že koeficient zastavěnosti v ploše Z19, který činí v současnosti 50 %, je v rozporu se Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje, které stanoví pro takové plochy koeficient zastavěnosti pouze 40 %. Odpůrkyně také poukazuje na nekonzistentnost navrhovatelky c), která na jedné straně tvrdí, že by stavební uzávěra měla dopadat na celé území obce, jinak je diskriminační, a současně na straně druhé tvrdí, že by stavební uzávěra měla dopadat jen na některé pozemky v plochách s funkčním využitím OK. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017, č. j. 9 As 6/2017-113, na věc nedopadá, protože ke zrušení neexistujícího opatření obecné povahy došlo v důsledku chybného označení odpůrce soudem, nikoli jeho chybného označení orgánem, který je vydal. Spojení věcí a ústní jednání 31. Soud usnesením ze dne 2. 6. 2021, č. j. 54 A 22/2020-124, rozhodl o spojení obou věcí ke společnému projednání. Důvodem je zejména skutečnost, že oba návrhy směřují proti totožnému OOP a návrhové body v nich uplatněné se z převážné většiny obsahově překrývají. Navrhovatelka c), která měla před spojením obou věcí v řízení o návrhu navrhovatelů a) a b) postavení osoby zúčastněné na řízení, má po spojení věcí pouze postavení účastníka řízení.

32. Odpůrkyně dne 25. 6. 2021, tedy ještě před ústním jednáním, doručila soudu písemné podání, v němž uvedla, že napadené OOP bylo přijato z důvodu přípravy nového územního plánu, aby bylo zjištěno komplexní řešení rozvoje území a v průběhu jeho přípravy nedocházelo ke změnám v území. Soudu zároveň předložila listiny a uvedla odkazy na internetové stránky obce Zdiby dokládající postup přípravy nového územního plánu po vydání napadeného OOP.

33. Při jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

34. Navrhovatelé a) a b) upravili návrhový petit, tak že se domáhají zrušení napadeného OOP jako celku, eventuálně jeho zrušení jen ve vztahu k pozemkům v jejich vlastnictví, a pokud by ani v tomto rozsahu soud návrhu nevyhověl, pak navrhují, aby byl zrušen pouze čl. 2 odrážka druhá a třetí napadeného OOP. Dále zdůraznili, že jejich pozemky představují uzavřený funkční celek, na nichž jsou již vystavěny dvě budovy označené jako A a B, jsou zde pravomocně umístěny a povoleny budovy C a D, s jejichž výstavbou bylo již započato, a dále zamýšlejí vybudovat na zbylých asi 10 % rozlohy pozemků budovu E, jež bude mít funkci jídelny, a menší skladovou budovu F, které obě jen doplňují stávající funkční celek. Tento celek nelze využívat k jiným účelům, než tomu je v současnosti. Napadené OOP proto nesplňuje podmínky pro vydání stavební uzávěry. Navíc změna č. 1 stávajícího územního plánu Zdib účinná od 8. 10. 2018 začlenila pozemky p. č. X a p. č. X, kde se nachází budovy C a D a je zde zamýšlena i stavba budova F, do plochy OK – občanské vybavení – komerční zařízení plošně rozsáhlá. Tento typ plochy přitom povaze těchto staveb neodpovídá. Již nedlouho poté dne 11. 2. 2019 souhlasila odpůrkyně s návrhem na vydání stavební uzávěry a poté dne 16. 9. 2019 vydala napadené OOP. Postup odpůrkyně je tak v rozporu se zásadami právní jistoty, ochrany dobré víry a legitimního očekávání, legality, proporcionality a minimalizace zásahů. Obec Zdiby byla účastníkem řízení, jež vedla k povolení staveb hal A, B, C a D. Obec s výstavbou těchto staveb souhlasila. Odpůrkyně tak zneužila napadeného OOP k zabránění dostavby již povolených staveb, stejně jako zamýšlených staveb E a F. Dle navrhovatelů a) a b) napadené OOP rovněž neobsahuje odůvodnění toho, jak by mohlo umísťování, povolování a provádění změn již dokončených staveb nebo umísťování, povolování a provádění změn staveb před jejich dokončením nebo terénní úpravy, ztížit nebo znemožnit budoucí využití území. Taková omezení by se mohla uplatnit např. u dočasných staveb, avšak v případě trvalých staveb navrhovatelů a) a b) překračují tato omezení meze dané zásadou proporcionality.

35. Navrhovatelka c) uvedla, že návrh napadeného OOP nebyl zveřejněn veřejnou vyhláškou, byl zveřejněn jen vlastní návrh OOP. Při zveřejnění napadeného OOP nebyl dodržen řádný postup jeho zveřejnění na elektronické úřední desce. Nebyly splněny podmínky pro vydání stavební uzávěry, neboť nebylo prokázáno, že by se výstavba v lokalitě Z 19 mohla dotknout stavební uzávěry (míněno patrně plánované nové územně plánovací dokumentace – pozn. soudu). Účel stavební uzávěry nebyl řádně odůvodněn, jsou zmiňovány např. nepříznivé životní prostředí či nedostatečná infrastruktura v obci, avšak tyto skutečnosti nebyly ničím doloženy. Tyto skutečnosti navíc dopadají na rezidenční části obce, nikoliv na plochy určené pro průmyslové využití, které mají vlastní infrastrukturu. Rozsah stavební uzávěry je proto nepřiměřený. Napadené OOP je rovněž nesprávně označeno jako opatření obecné povahy obce Zdiby, ačkoliv bylo vydáno odpůrkyní. Navrhovatelka c) zdůraznila, že nová územně plánovací dokumentace musí respektovat stávající limity území, tj. platná územní rozhodnutí a stavební povolení. Rozsah stavební uzávěry je tak nepřiměřený jejímu účelu, neboť nová územně plánovací dokumentace nesmí možnost realizace těchto staveb omezit.

36. Odpůrkyně uvedla, že i pokud došlo k drobným pochybením v průběhu přípravy napadeného OOP, nedošlo ke zkrácení navrhovatelů na jejich procesních právech a taková pochybení nemohou být důvodem ke zrušení napadeného OOP. Soudu zároveň předložila kopii originálu napadeného OOP s doložkou o jeho vyvěšení na úřední desce. Napadené OOP není dle odpůrkyně účelové a nebrání realizaci již pravomocně umístěných a povolených staveb. Cílem napadeného OOP je zabránění následným změnám těchto staveb. V této souvislosti zdůraznila, že v roce 2018 došlo ke změně politického vedení obce a rovněž bylo uskutečněno referendum týkající se budoucí výstavby průmyslových areálů na území obce. Došlo tak ke změně náhledu obce na její budoucí územní uspořádání, což vedlo k následným krokům směřujícím k vydání nového územního plánu. Pokud jde o vyvěšování písemností na úřední desce, odpůrkyně zdůraznila, že se prezentuje jako otevřený úřad, a veškeré své kroky transparentně sděluje občanům i prostřednictvím elektronických prostředků. Podmínky řízení 37. Soud se nejprve zabýval procesními předpoklady projednání obou návrhů. Podle § 101 s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem. V dané věci je zjevné, že územní opatření o stavební uzávěře bylo vydáno formou opatření obecné povahy, a to za použití odpovídajících ustanovení stavebního zákona i správního řádu.

38. Navrhovatelé a) a b) svou legitimaci k podání návrhu dovozují z vlastnictví dvaceti dvou pozemků uvedených na listu vlastnictví č. X pro katastrální území Z., jímž soud při jednání provedl důkaz. Navrhovatelé a) a b) tvrdí, že napadené OOP omezuje výstavbu na všech těchto pozemcích. Soud ovšem porovnáním listu vlastnictví č. X s čl. 1 napadeného OOP obsahujícím výčet pozemků, na něž stavební uzávěra dopadá, zjistil, že pozemky p. č. st. X, X, X, X a X ve výčtu uvedeny nejsou. Podle čl. 1 napadeného OOP platí, že v případě pochybností o tom, zda je určitý pozemek do stavební uzávěry zahrnut či nikoli, je rozhodující, zda je takto vyznačen ve výkresu na kopii katastrální mapy, jenž je přílohou napadeného OOP. Z tohoto výkresu je zjevné, že na pozemky p. č. X a p. č. st. X stavební uzávěra nedopadá; ostatně podle hlavního výkresu stávajícího platného územního plánu Zdib ve znění změny č. 1, jímž provedl soud důkaz, ani nejde o pozemky s funkčním využitím OK, TI1 či DS, pro něž se stavební uzávěra vymezuje. Pozemky p. č. X, X a X, jež nejsou uvedeny ve výčtu obsaženém v čl. 1 napadeného OOP (resp. je v něm patrně chybně uveden pozemek p. č. st. X), se sice nachází v těsné blízkosti území dotčeného stavební uzávěrou, nebo jsou tímto územím dokonce obklopeny, jsou však tak malé, že z výkresu, jenž je přílohou napadeného OOP, nelze (ani po maximálním možném přiblížení při jeho zkoumání na internetových stránkách obce Zdiby) zjistit, zda jsou vybarveny žlutou barvou či nikoli, a tedy zda na ně stavební uzávěra dopadá či nedopadá. Tyto dílčí rozpory ovšem nic nemění na tom, že ostatní pozemky ve vlastnictví navrhovatelů a) a b) uvedené na listu vlastnictví č. X (konkrétně pozemky p. č. st. X, st. X, st. X, st. X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X a X) jsou napadeným OOP dotčeny, což není mezi účastníky sporné. Navrhovatelé a) a b) tedy jsou aktivně procesně legitimováni k podání návrhu.

39. Navrhovatelka c) svou legitimaci k podání návrhu dovozuje z vlastnictví pozemků p. č. X, X, X, X, X a X. Její vlastnické právo soud ověřil z listu vlastnictví č. X pro katastrální území Z., jímž při jednání provedl důkaz, a porovnal čísla pozemků s čl. 1 napadeného OOP, jenž obsahuje výčet pozemků dotčených stavební uzávěrou, přičemž shledal, že všechny navrhovatelčiny pozemky jsou napadeným OOP dotčeny.

40. Pro podání návrhu stanoví § 101b odst. 1 s. ř. s. jednoroční lhůtu od účinnosti napadeného OOP. Napadené OOP nabylo účinnosti dne 1. 10. 2019 (otázkou vyvěšení napadeného OOP na úřední desce odpůrkyně se soud bude zabývat dále), návrh podaný navrhovateli a) a b) dne 24. 8. 2020 je tudíž včasný. Včasný je i návrh navrhovatelky c) podaný dne 1. 10. 2020. Oba návrhy mají zákonem požadované náležitosti. Podle § 101b odst. 2 s. ř. s. musí kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Navrhovatelé a) a b) namítají, že v průběhu přijímání došlo k procesnímu pochybení, že regulace neplní zákonný účel a neomezuje vlastníky jen v nezbytné míře a že je vůči nim diskriminační. Navrhovatelka c) namítá, že je napadené OOP v důsledku chybného označení matoucí, že v průběhu přijímání došlo k několika procesním pochybením, že regulace neplní zákonný účel a neomezuje vlastníky jen v nezbytné míře a že je vůči ní diskriminační.

41. Při věcném posouzení návrhu vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), tj. ze skutkového a právního stavu ke dni 16. 9. 2019. Posouzení věci 42. Při rozhodování je soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Přitom vychází z algoritmu (testu) přezkumu, který byl pro tyto účely vymezen judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS). Jednotlivými kroky algoritmu jsou: 1) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2) přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; 3) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným procesním postupem; 4) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, v tomto kroku ve smyslu souladu s hmotným právem a 5) přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (přiměřenosti právní regulace v širším slova smyslu), tedy konkrétně zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem (kritérium potřebnosti), jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů) a v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu). S ohledem na vázanost soudu důvody se soud může zabývat jen těmi kroky algoritmu (testu) přezkumu, které navrhovatel zahrne do návrhových bodů (§ 101b odst. 2 s. ř. s.).

43. V právě posuzované věci navrhovatelé a) a b) vznesli v návrzích tři okruhy námitek. První okruh se týká procesního pochybení při přijímání napadeného OOP (3. krok algoritmu), druhý okruh nezákonnosti spočívající v nezákonném důvodu a rozsahu napadeného OOP (4. krok algoritmu), třetí okruh jeho diskriminační povahy (5. krok algoritmu). Navrhovatelka c) vznesla tři okruhy námitek. První okruh se týká procesních pochybení při přijímání napadeného OOP (3. krok algoritmu), druhý okruh nezákonnosti spočívající v nezákonném důvodu a rozsahu napadeného OOP (4. krok algoritmu), třetí okruh jeho diskriminační povahy (5. krok algoritmu). Pouze těmito námitkami se tedy soud zabýval. Procesní vady při vydání napadeného OOP [námitky navrhovatelky c)]

44. Soud se nejprve zabýval námitkou, že je napadené OOP označeno matoucím způsobem. Nejprve soud zdůrazňuje, že navrhovatelka c) nezpochybňuje samotnou pravomoc odpůrkyně vydat napadené OOP – územní opatření o stavební uzávěře [nejde tedy o námitku spadající pod 1. krok algoritmu přezkumu]. Tvrdí jen, že je chybně označeno. Současně však vyslovuje podezření, že toto chybné označení může vyvolat „pochybnosti o jeho existenci“, přičemž se odvolává na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017, č. j. 9 As 6/2017-113.

45. Soud k argumentaci navrhovatelky c) nejprve uvádí, že rozsudek, na nějž se odvolává, se netýkal situace, v níž by bylo napadené OOP chybně či nesrozumitelně označeno orgánem, jenž je vydal. Nejvyšší správní soud se v něm vyjadřoval k pochybení krajského soudu, který v řízení o zrušení opatření obecné povahy o vymezení zastavěného území chybně určil odpůrce. Namísto Zastupitelstva obce Všesulov, jež předmětné opatření obecné povahy vydalo, tak v průběhu řízení jako s odpůrcem jednal s obcí Všesulov a výrok rozsudku formuloval tak, že se ruší opatření obecné povahy obce Všesulov specifikované dnem vydání a číslem. Nejvyšší správní soud poukázal na to, že krajský soud svým rozsudkem zrušil neexistující opatření obecné povahy – obec Všesulov totiž uvedeného dne a pod uvedeným číslem žádné opatření obecné povahy nevydala (vydalo je Zastupitelstvo obce Všesulov). Jinými slovy z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu plyne závěr, že je třeba v soudním řízení úzkostlivě dbát o správné určení toho, kdo napadené opatření obecné povahy vydal, a jeho správné označení ve výroku rozsudku. Pochybení v tomto směru mohou mít za následek, že rozsudek neobstojí v kasačním přezkumu. Podle přesvědčení krajského soudu však nelzeuvedené požadavky Nejvyššího správního soudu volně přenést na hodnocení způsobu, jak opatření obecné povahy pojmenoval ten, kdo je vydal. Jestliže měl tento správní orgán pravomoc opatření obecné povahy vydat a nevykročil při tom z mezí této pravomoci, nemůže způsobit nezákonnost (či dokonce nicotnost) opatření obecné povahy jeho formální pojmenování.

46. Soud z napadeného OOP zjistil, že je na titulní straně nadepsáno Opatření obecné povahy obce Zdiby č. 1/2019/OOP o stavební uzávěře, mimo to je v horní části titulní strany uvedeno Obec Zdiby a je tam vyobrazen znak obce Zdiby. V záhlaví titulní strany jsou uvedena slova Schváleno usnesením Rady obce Zdiby č. 79/15/2019 ze dne 16. 9. 2019. Na druhé straně je napadené OOP uvozeno slovy „Rada obce Zdiby vydává podle ustanovení § 6 odst. 6 písm. c) a § 98 odst. 1 [stavebního zákona] a podle ustanovení § 171 a násl. [správního řádu] následující ÚZEMNÍ OPATŘENÍ O STAVEBNÍ UZÁVĚŘE“, po nichž následuje vlastní text napadeného OOP.

47. Z napadeného OOP je podle soudu zcela nepochybné, že je vydala odpůrkyně (Rada obce Zdiby). To plyne jednak z titulní strany, jednak z uvozovacích slov, kde je to výslovně uvedeno včetně odkazu na příslušné zmocňovací ustanovení stavebního zákona. Skutečnost, že je napadené OOP označeno jako opatření obecné povahy obce Zdiby (a nikoli Rady obce Zdiby), podle soudu žádnou nejasnost nezpůsobuje, ani to nemůže být pro adresáty matoucí. Rada obce Zdiby je ostatně jen jedním z orgánů obce Zdiby a jakkoli nelze pro účely správních řízení směšovat pravomoci jednotlivých orgánů, případně pravomoci orgánů s pravomocemi obce jako celku (k čemuž ostatně v dané věci nedošlo), nelze po ní rozumně požadovat, aby od této skutečnosti při prezentaci svých usnesení či vydaných opatření obecné povahy zcela abstrahovala. Pro úplnost soud dodává, že uvedené pojmenování rozhodně nezpůsobilo nicotnost napadeného OOP pro absolutní nedostatek formy, jak to navrhovatelka c) naznačila. Námitka je nedůvodná.

48. Dále se soud zabýval námitkou, že odpůrkyně společně se zveřejněním návrhu nevyzvala veřejnost k podání námitek či připomínek. Odpůrkyně k tomuto tvrzení ve svých vyjádřeních učiněných v průběhu řízení žádný postoj nezaujala. Soud ze správního spisu zjistil, že obsahuje usnesení odpůrkyně ze dne 11. 2. 2019, č. 23/5/2019, jímž vyslovila souhlas s návrhem napadeného OOP a uložila obecnímu úřadu předložit jej dotčeným orgánům k vyjádření a následně jej podle § 98 odst. 2 a 3 stavebního zákona zveřejnit. Návrh napadeného OOP ve svých článcích 4 a 5 jakož i v odůvodnění obsahuje barevně zvýrazněné sdělení, že tyto části budou doplněny v případě doručení námitek či připomínek dotčených osob. Dále správní spis obsahuje doručenky svědčící o tom, že byl návrh napadeného OOP doručen dotčeným orgánům, neobsahuje však nic, co by svědčilo o tom, že byl návrh vyvěšen na fyzické úřední desce obce (a tedy doručen veřejnou vyhláškou). Předložena byla pouze sjetina z elektronické úřední desky (detail vyvěšení), podle níž byl návrh zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup od 4. 7. 2019 do 5. 8. 2019. Soud si je vědom toho, že dokumentace řádného vyvěšení písemnosti na úřední desce je úkolem odpůrkyně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 As 47/2016-44), za daných okolností nicméně nepochybuje, že k tomu došlo, neboť je jednak z důvodové zprávy ke zmíněnému usnesení odpůrkyně ze dne 11. 2. 2019 zřejmé, že to měla v úmyslu a uložila to obecnímu úřadu, jednak to sama navrhovatelka c) výslovně potvrzuje v textu uplatněných námitek (podle jejího tvrzení měl být návrh napadeného OOP vyvěšen dne 28. 6. 2019) a konečně o tom svědčí i fotografie fyzické úřední desky s vyvěšeným návrhem napadeného OOP, jimiž soud provedl důkaz.

49. Navrhovatelce c) je třeba dát za pravdu v tom, že společně s návrhem napadeného OOP nebyla vyvěšena výzva obsahující procesní poučení pro vlastníky a jiné dotčené osoby o tom, že mají právo podat námitky k návrhu napadeného OOP a v jaké lhůtě tak mohou učinit. Vyvěšení takové výzvy není doloženo ve správním spise a odpůrkyně je neprokázala ani jiným způsobem. Informaci o tomto právu tak mohla veřejnost získat jen nepřímo z textu návrhu napadeného OOP, z nějž vyplývá, že se předpokládá doplnění textu návrhu a odůvodnění v návaznosti na doručené námitky a připomínky. Ovšem odpůrkyně dotčené osoby k jejich podání nejenže nevyzvala, ale ani jim neposkytla žádné procesní poučení o tom, kdo je oprávněn tyto námitky a připomínky podat, do kdy a jak to má učinit, a to ani třeba jen ve formě odkazů na relevantní ustanovení stavebního zákona a správního řádu. Soud musí konstatovat, že odpůrkyně tím, že dotčené osoby nevyzvala k podání připomínek či námitek k návrhu napadeného OOP, porušila svou povinnost vyplývající z § 172 odst. 1 věty první správního řádu.

50. Odpůrkyně se tedy dopustila procesního pochybení, neboť vlastníci ani jiné dotčené osoby nebyli poučeni o právu vznášet k návrhu napadeného OOP námitky či připomínky, a proto nelze vyloučit, že v důsledku postupu odpůrkyně toto právo nemohli využít. Soud ovšem nemá za to, že by tato skutečnost jakkoli zasáhla do práv navrhovatelky c). Ta si totiž svých procesních práv zjevně vědoma byla (ač pohříchu nikoli zásluhou odpůrkyně) a k návrhu napadeného OOP podala dne 29. 7. 2019 včasné námitky. To samé ostatně učinili i navrhovatelé a) a b) dne 2. 8. 2019. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že je navrhovatelka c) – jak tvrdí – podala jen „z opatrnosti“. Námitky navrhovatelky c) [i námitky navrhovatelů a) a b)] odpůrkyně v čl. 4 napadeného OOP vypořádala tak, že jim nevyhověla. Ačkoli tedy v důsledku uvedeného pochybení odpůrkyně mohlo být zasaženo do práv ostatních vlastníků pozemků dotčených napadeným OOP nebo jiných dotčených osob, musí soud konstatovat, že jejich hájení navrhovatelce c) nepřísluší. Soud proto neshledal, že by s ohledem na uvedené procesní pochybení bylo třeba přistoupit ke zrušení byť jen části napadeného OOP. S ohledem na to soud neprovedl důkaz tabulkou obsahující výčet všech pozemků dotčených stavební uzávěrou a jejich vlastníků, a to jednak proto, že se nejedná o důkaz, ale o navrhovatelčino tvrzení, jednak proto, že skutečnost, že v důsledku uvedeného procesního pochybení mohlo být zasaženo do práv většího počtu vlastníků pozemků dotčených napadeným OOP, nic nemění na tom, že navrhovatelka c) ve vztahu dotčení práv těchto jiných osob postrádá aktivní procesní legitimaci.

51. Dále navrhovatelka c) namítla, že odpůrkyně nedostála povinnosti dohodnout návrh napadeného OOP s Krajským úřadem Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) v návaznosti na uplatněné stanovisko ze dne 29. 3. 2019. Touto písemností (označenou krajským úřadem jako „informace“) krajský úřad, odbor územního plánování a stavebního řádu, k návrhu napadeného OOP sdělil, že jakožto nadřízený správní orgán územního plánování dosud neobdržel informaci o tom, že by obec Zdiby pořizovala nový územní plán či jeho změnu. Pokládal proto za potřebné odpůrkyni upozornit na to, že rozhodnutí o pořízení nové územně plánovací dokumentace či její změny je jednou ze zákonných podmínek pro vydání stavební uzávěry, a pokud by nebyla před vydáním územního opatření o stavební uzávěře naplněna, způsobilo by to jeho rozpor se zákonem. Ze správního spisu dále vyplývá, že se odpůrkyně na obdrženou informaci reagovala žádostí o posouzení zákonnosti zvoleného postupu (ač její dotaz součástí správního spisu není), protože dne 30. 5. 2019 obdržela sdělení krajského úřadu o tom, že byť jí zvolený postup spočívající v tom, že nejprve schválila návrh napadeného OOP a rozeslala jej dotčeným orgánům a teprve poté rozhodla o pořízení nové územně plánovací dokumentace, není zcela korektní, nezpůsobuje však rozpor se zákonem. Pro dodržení zákonného postupu je totiž podstatné jen to, aby bylo napadené OOP vydáno až po rozhodnutí o pořízení nové územně plánovací dokumentace. Soud tedy uzavírá, že není pravda, že by odpůrkyně s krajským úřadem po jeho prvním sdělení ze dne 29. 3. 2019 věc dále neřešila. Naopak s ním další postup ve věci návrhu napadeného OOP dohodla a následně postupovala zcela v intencích doporučení, jehož se jí dostalo ve sdělení ze dne 30. 5. 2019 – o pořízení nového územního plánu rozhodlo Zastupitelstvo obce Zdiby dne 27. 6. 2019 a napadené OOP vydala odpůrkyně dne 16. 9. 2019. Podmínky pro vydání územního opatření o stavební uzávěře vyplývající z § 98 odst. 2 věty třetí stavebního zákona odpůrkyně neporušila. Námitka je nedůvodná. Vady zveřejnění napadeného OOP (společná námitka)

52. Soud se dále zabýval námitkou, podle níž se odpůrkyně měla dopustit procesního pochybení rovněž při zveřejnění napadeného OOP. Všichni navrhovatelé namítají, že napadené OOP nebylo řádně zveřejněno. Podle navrhovatelů a) a b) bylo na úřední desce zveřejněno pouze jako příloha usnesení č. 79/15/2019 ze dne 16. 9. 2019, jímž odpůrkyně napadené OOP vydala. Navrhovatelka c) oproti tomu tvrdí, že napadené OOP nebylo nikdy zveřejněno na elektronické úřední desce, a proto se zároveň domnívá, že nebylo vyvěšeno ani na fyzické úřední desce.

53. Z obsahu správního spisu plyne, že napadené OOP bylo vyvěšeno na fyzické úřední desce od 16. 9. 2019 do 2. 10. 2019. O tom svědčí doložka o vyvěšení vyznačená na straně 14 napadeného OOP založeného ve správním spise a to samé dokládá i rukou psaná doložka o vyvěšení vyznačená na originále napadeného OOP, jímž provedl soud důkaz během jednání. Vyvěšení napadeného OOP způsobem umožňujícím dálkový přístup naopak vyplývá ze sjetiny označené detail vyvěšení. O tom, že OOP bylo na úřední desce vyvěšeno, svědčí dále i sdělení Obecního úřadu Zdiby ze dne 25. 2. 2020, jímž soud při jednání provedl důkaz a v němž navrhovateli a) k jeho žádosti o informace sdělil, že OOP bylo oznámeno veřejnou vyhláškou vyvěšením na úřední desce obce Zdiby s vyvěšením od 16. 9. 2019 a svěšením 2. 10. 2019 a že doposud je také vyvěšeno v elektronické podobě na webových stránkách obce v sekci Rozvoj obce, podsekci Stavební uzávěra. Z komentářové literatury vyplývá, že vyznačená doložka o vyvěšení a sejmutí písemnosti má povahu veřejné listiny nadané presumpcí správnosti a v případě jejího zpochybnění leží důkazní břemeno na tom, kdo tvrdí, že písemnost v uvedeném časovém rozmezí na úřední desce vyvěšena nebyla (viz též D. Marek k § 25 správního řádu in Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 916 s.). Navrhovatelé a) a b) ke svému tvrzení o tom, že napadené OOP na úřední desce vyvěšeno nebylo, žádný důkaz nenavrhli. Navrhovatelka c) navrhla důkaz čestným prohlášením svého zaměstnance pana M. K., podle něhož v rozhodném období pravidelně sledoval elektronickou úřední desku a napadené OOP na ní nezaregistroval. Soud touto listinou při jednání provedl důkaz, nemá však za to, že by byla způsobilá zpochybnit údaje o zveřejnění napadeného OOP obsažené ve správním spisu. Tvrzení pana K. se totiž vztahuje výhradně k obsahu elektronické úřední desky, přičemž z hlediska účinnosti napadeného OOP je rozhodný obsah fyzické úřední desky. Skutečnost, že napadené OOP bylo na fyzické úřední desce vyvěšeno po zákonem požadovanou dobu, vyplývající z doložky o vyvěšení a snětí, nebyla žádným z navrhovatelů relevantně zpochybněna a důkazně vyvrácena.

54. Konečně na účinnost a zákonnost napadeného OOP nemá žádný vliv, zda při zveřejnění napadeného OOP po jeho vydání byla (či nikoliv) společně s napadeným OOP na úřední desce vyvěšena listina formálně označená jako „Veřejná vyhláška“, anebo došlo pouze k vyvěšení usnesení odpůrkyně ze dne 16. 9. 2019, jímž bylo napadené OOP vydáno, a textu samotného napadeného OOP. V této souvislosti je třeba v prvé řadě uvést, že tvrzení navrhovatelů a) a c) o tom, že došlo k vyvěšení napadeného OOP pouze formou přílohy usnesení odpůrkyně o jeho vydání, nebylo vůbec prokázáno. I kdyby tomu tak ale bylo, je třeba uvést, že navrhovatelé a) a b) zaměňují mezi dvěma různými významy pojmu vyhláška. Prvním je vyhláška ve smyslu podzákonného právního předpisu vydávaného orgány veřejné moci v rámci jejich zákonného zmocnění, jež nese toto formální označení (např. obecně závazné vyhlášky obcí), a druhým (obecnějším) významem tohoto pojmu je postup orgánů veřejné moci při zveřejňování (vyhlašování) jakéhokoliv sdělení tak, aby veřejnosti mohla být seznámena s jeho obsahem. Právě v tomto druhém obecnějším smyslu je používán pojem veřejná vyhláška v § 173 odst. 1 správního řádu, přičemž správní řád nestanoví žádné formální či obsahové požadavky na způsob jejího provedení. Pokud tedy, jak tvrdí navrhovatelé a) a b) odpůrkyně po stanovenou dobu zveřejnila na fyzické úřední desce úplný text napadeného OOP, byť jenom jako přílohu usnesení o jeho vydání, dostála tím plně požadavku na jeho oznámení veřejnou vyhláškou, neboť tím seznámila veřejnost s jeho obsahem, a to ve finální podobě (po zapracování stanovisek dotčených orgánů a uplatněných námitek či připomínek) a účel veřejné vyhlášky byl naplněn. Zákon nepožaduje, aby v takovém případě byla na úřední desce spolu se zveřejňovanou písemností vyvěšena i další písemnost formálně označená jako veřejná vyhláška, byť tak je u mnoha správních orgánů běžnou praxí.

55. Pokud jde o zveřejnění napadeného OOP způsobem umožňujícím dálkový přístup, tzv. na elektronické úřední desce, pak lze uvést, že provedené důkazy (čestné prohlášení pana M. K. oproti sdělení Obecního úřadu Zdiby ze dne 25. 2. 2020 a detailu vyvěšení k napadenému OOP) prokazují dvě protichůdné verze skutečnosti, neboť pan K. uvádí, že napadené OOP zveřejněno nebylo, zatímco detail vyvěšení potvrzuje opak. Soud však musí konstatovat, že z hlediska účinnosti napadeného OOP není podstatné, jakým způsobem a zda došlo ke zveřejnění napadeného OOP na elektronické úřední desce (nebo jiným způsobem umožňujícím dálkový přístup např. v jiné sekci internetových stránek obce). Soud v této souvislosti odkazuje na rozsudek ze dne 20. 12. 2012, č. j. 3 Aos 1/2012–33, v němž Nejvyšší správní soud uvedl: „Stejně tak je bez vlivu na účinnost opatření skutečnost, že nebylo řádně ve stejném termínu zveřejněno též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Hovoří-li ustanovení § 25 odst. 2 věta třetí o tom, že patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle věty druhé, neplatí toto ustanovení pro oznamování opatření obecné povahy, které má pro nabývání účinnosti svá pravidla upravená autonomně v citovaném ustanovení § 173 odst. 1 správního řádu. Pokud by uvedené nemělo platit, ztrácelo by ustanovení § 173 odst. 1, věty třetí správního řádu jakýkoliv smysl.“ Na citovaný rozsudek pak Nejvyšší správní soud navázal a jeho závěry potvrdil i v rozsudku ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 257/2014– 51. I kdyby tedy skutečně došlo k pochybení odpůrkyně při zveřejnění napadeného OOP způsobem umožňujícím dálkový přístup, nemohlo by takové pochybení mít vliv na účinnost, a tím i zákonnost napadeného OOP. Lze jen poznamenat, že z hlediska požadavků § 25 odst. 2 správního řádu je zcela lhostejné, jakým způsobem byla splněna povinnost zveřejnit vyvěšovanou písemnost způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zákon nevyžaduje, aby byla písemnost zveřejněna v sekci internetových stránek označované zpravidla jako „Úřední deska“, byť je to obecně zvykem. Plně postačuje, pokud je písemnost zveřejněna i v jiných sekcích podle jejich věcného zaměření např. v sekci věnované aktualitám, územnímu plánování, rozvoji obce apod., a to samozřejmě s tou výhradou, že by zveřejňovaná písemnost neměla být před očima veřejnosti účelově ukrývána v těžko předvídatelných sekcích internetových stránek, ve změti odkazů a či jinými těžko předvídatelnými způsoby.

56. Soud proto uzavírá, že napadené OOP bylo řádně zveřejněno a účinnosti nabylo dne 1. 10. 2019. Námitka je nedůvodná. Zákonnost účelu a rozsahu stavební uzávěry [námitky navrhovatelů a) a b)]

57. Navrhovatelé a) a b) tvrdí, že napadené OOP bylo vydáno v rozporu se zákonným účelem stavební uzávěry. Podle § 97 odst. 1 stavebního zákona lze stavební uzávěru vydat jen tehdy, pokud by případná výstavba mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace. Z odůvodnění však podle navrhovatelů a) a b) vyplývá, že cílem napadeného OOP je ochrana životního prostředí.

58. Odpůrkyně v odůvodnění napadeného OOP (čl. 9) uvádí, že stávající územní plán není schopen zajistit udržitelný rozvoj obce, a proto Zastupitelstvo obce Zdiby dne 27. 6. 2019 rozhodlo o pořízení nového územního plánu (usnesením č. 15/2/2019 provedl soud při jednání důkaz). Stávající územní plán umožňuje v průmyslových plochách, tj. v plochách s funkčním využitím OK, TI1 a DS další výstavbu (skladovacích či logistických areálů, výrobních areálů, parkovacích ploch, dopravních staveb a areálů umožňujících nakládání s odpady). Ta by však přinesla zvýšení už v současnosti neúměrného zatížení životního prostředí, dopravní zátěže a překročení hlukových a imisních limitů. Odpůrkyně ji proto pokládá za neúnosnou, ostatně se proti ní vymezují i občané obce mj. prostřednictvím petic a referenda. Nový územní plán výstavbu v této oblasti nově zhodnotí, přičemž zohlední kvalitu života v obci a její zdravý, udržitelný a k životnímu prostředí příznivý rozvoj (toto posouzení při přijímání stávajícího územního plánu neproběhlo). Pro toto posouzení je klíčové i to, že se uvedené plochy nachází v těsné blízkosti obytné zástavby a nemovitých kulturních památek. V obci také nedostačuje stávající kapacita veřejné a technické infrastruktury, občanská vybavenost včetně vzdělávacích zařízení pro děti, kulturního a sportovního zázemí a veřejných prostranství pro sport a odpočinek. Dále nový územní plán zohlední plánovanou stavbu tramvajové trati, která je pro dopravní obslužnost obce klíčová a má procházet právě územím dotčeným stavební uzávěrou; je zásadní, aby další výstavba v uvedených plochách neztížila či neznemožnila stavbu tramvajové trati.

59. Usnesením ze dne 27. 6. 2019, č. 15/2/2019, rovněž vzalo zastupitelstvo na vědomí návrh zprávy o uplatňování územního plánu Zdib, jenž je jeho přílohou; i tou soud při jednání provedl důkaz. Z něj mimo jiné vyplývá (str. 5), že ve stávajícím územním plánu se pro plochy s funkčním využitím OK – komerční zařízení plošně rozsáhlá stanoví podíl zeleně pouhých 20 %, což je v rozporu se Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje. Dále se uvádí (str. 18 a 19), že v některých funkčních plochách jsou regulativy pro zastavění stanoveny nejednoznačně, zejména v plochách s funkčním využitím OK je stanoven koeficient zastavění a výšková hladina, ale vznik plošně rozsáhlých staveb neodpovídajících charakteru obce není nijak omezen. Rovněž se (str. 13) zmiňuje potřeba řešit dlouhodobé překračování mezních hodnot imisních limitů, a to zejména ve vymezených zastavitelných plochách pro výrobu tak, aby jejich zastavění spojené s dalším překročením limitů neohrožovalo stávající bytovou zástavbu. Z důvodové zprávy k usnesení 15/2/2019 Zastupitelstva obce Zdiby mj. vyplývá, že jedním z důvodů pro přijetí nového územního plánu je, že zastupitelstvo nepokládá za žádoucí další výstavbu skladovacích hal, která zvyšuje dopravní i jinou zátěž obce.

60. Již v této fázi pořízení nového územního plánu obce Zdiby tedy bylo patrné, že přinese určité změny pro průmyslové a skladové plochy, jejichž další zastavování hodnotí zastupitelstvo především jako riziko pro životní prostředí v obci (a to nejen ve smyslu přirozených podmínek existence organismů, nýbrž také v širším smyslu jako prostředí pro dobrý život v obci) a pro již nyní silně zatíženou dopravní infrastrukturu. Dokonce už v této fázi se předjímá omezení regulativů stanovených pro plochy, jež mají ve stávajícím územním plánu funkční využití OK – zvýšení koeficientu zeleně tak, aby byl v souladu s nadřízenou územně plánovací dokumentací a konkretizace dalších regulativů tak, aby nadále neumožňovaly vznik plošně rozsáhlých staveb. Již v době schválení pořízení nového územního plánu bylo tedy nasnadě, že odpůrkyně hodlá stávající rozvoj obce přehodnotit, což nevyhnutelně přinese omezení v průmyslových plochách, přičemž v plochách s funkčním využitím OK, do nichž spadají pozemky navrhovatelů a) a b), dokonce existovala relativně konkrétní představa o podobě těchto omezení.

61. Lze shrnout, že hlavním cílem napadeného OOP je dočasně znemožnit výstavbu v průmyslových plochách, v nichž mohou s ohledem na jejich funkční využití a platné regulativy vzniknout záměry, které budou ze své povahy generovat určitou dopravní, hlukovou a imisní zátěž a patrně tak mohou přispět ke zhoršení životního prostředí v obci. Toto dočasné znemožnění výstavby má trvat do doby vydání nového územního plánu obce, který má za cíl tyto plochy nově odborně vyhodnotit a stanovit pro ně nové regulativy, jež budou lépe odpovídat stávajícímu směřování obce. K němu přistupují další cíle, jimiž jsou např. řešení nedostatečné kapacity technické a dopravní infrastruktury a zajištění dostatečného prostoru pro realizaci tramvajové trati, jež má vést ulicí Pražská.

62. Soud zároveň nesouhlasí s navrhovateli a) a b) v tom, že cílem napadeného OOP je (výlučně) ochrana životního prostředí. Zájem na zlepšení životního prostředí v obci je sice v odůvodnění výslovně uveden, ovšem nikoli jako (jediný) důvod vydání napadeného OOP, nýbrž v obecné rovině jako jeden z vícero důvodů pro přijetí nové územně plánovací dokumentace. Ačkoli argumentace odpůrkyně ve vyjádření k návrhu akcentuje spíše zájem na ochraně životního prostření, z odůvodnění napadeného OOP, jež je klíčové, zřetelně plyne, že vlastním důvodem stavební uzávěry je právě potřeba dočasného znemožnění výstavby do doby přijetí nového územního plánu (ten se podle sdělení odpůrkyně nyní nachází ve fázi schváleného zadání), protože pokud by k němu nedošlo, pak by mohlo být dosažení cílů nové územně plánovací dokumentace ztíženo nebo znemožněno. To je zcela v souladu s § 97 odst. 1 stavebního zákona. Námitka je nedůvodná.

63. Jen pro úplnost soud dodává, že přezkum důvodů, které obec Zdiby vedly k zahájení přípravy nového územního plánu, není předmětem řízení o návrhu na zrušení (části) stavební uzávěry (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2014, č. j. 50 A 6/2014-74). Rozhodování o budoucím rozvoji obce, jehož součástí je právě přijetí územně plánovací dokumentace, je totiž výkonem ústavou zaručeného práva na samosprávu. Obec má tedy v tomto směru širokou diskreci, jíž soudu přísluší přezkoumávat jen omezeně [ostatně i v řízení o návrhu na zrušení (části) územního plánu soud přezkoumává jen intenzitu zásahu regulace do práv navrhovatelů, nikoli v obecné rovině motivaci obce pro jeho přijetí]. Soud se tedy v tomto řízení nemůže nijak vyjádřit k námitkám navrhovatelů a) a b), že regulace možnosti využití jejich pozemků zamýšlená novým územním plánem je nedůvodná, protože jejich záměry nepředstavují (podle nich navíc jen zcela obecně tvrzenou) nepřiměřenou zátěž pro své okolí, nekladou nepřiměřené požadavky na už tak nedostačující veřejnou infrastrukturu, nezasahují do životního prostředí obce (jak bylo prokázáno posouzením EIA) a že ani referendum konané ve Zdibech v říjnu 2018 se jejich záměru vůbec netýkalo. Jde totiž o výhrady vztahující se k připravovanému územnímu plánu a k regulaci, již má přinést – nikoli ke stavební uzávěře v podobě napadeného OOP. Soud v tuto chvíli nemůže předjímat či hodnotit, jakou formu a míru regulace způsobu využití pozemků navrhovatelů obec Zdiby zvolí v budoucím nyní teprve připravovaném územním plánu. Je však zřejmé, že přijetí odlišných parametrů regulace oproti nyní platné územně plánovací regulaci je myslitelné, nikoliv nemožné, jak se domnívají navrhovatelé a) a b).

64. Dále navrhovatelé a) a b) argumentují, že i pokud by soud shledal, že napadené OOP bylo vydáno ze zákonem předvídaného důvodu, nedává smysl, aby stavební uzávěra dopadala na ty pozemky navrhovatelů a) a b), na nichž už buď stavby stojí, nebo jsou tam alespoň pravomocně umístěny a povoleny. Podle navrhovatelů a) a b) je třeba v takových případech vycházet z toho, že své pozemky již v souladu se stávajícím územním plánem využili a jiné jejich využití, byť by je nový územní plán stanovil odlišně od stávajícího územního plánu, již nepřipadá v úvahu.

65. Soud shrnuje, že navrhovatelé a) a b) ve svých vyjádřeních prezentují velmi konkrétní plán, jak hodlají své pozemky nadále využívat a subjektivně vnímají jako nesmyslné, že na ně dopadá stavební uzávěra. Soud však hodnocení navrhovatelů a) a b) nesdílí. V prvé řadě je třeba uvést, že napadené OOP navrhovatele a) a b) nijak neomezí ve využívání těch staveb, které již stojí a byly kolaudovány (budovy A a B), ani ve výstavbě těch staveb, které již byly pravomocně umístěny a povoleny (budovy C a D). Napadené OOP nicméně předjímá i situace, s nimiž navrhovatelé a) a b) patrně nepočítají, ovšem pokud by nastaly, mohly by ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace. Navrhovatelé a) a b) či jiný vlastník předmětných pozemků (nelze totiž vyloučit, že ještě v době před přijetím nového územního plánu dojde k převodu či přechodu vlastnictví k nim) totiž mohou na jejich využití kdykoli změnit názor, a to i ve světle připravovaného územního plánu, který patrně zpřísní na ně dopadající regulativy. Teoreticky by vlastník předmětných pozemků – pokud by v tom nebyl napadeným OOP omezen – mohl požádat namísto stávajících skladovacích hal o umístění a povolení stavby, která by byla ještě vyšší, objemnější nebo kladoucí vyšší požadavky na veřejnou infrastrukturu, aby tak předmětné pozemky více využil, dokud mu to stávající územní plán umožňuje. Tím soud v nejmenším nenaznačuje, že by snad měli navrhovatelé a) a b) v úmyslu právě toto. Nelze ovšem vytýkat odpůrkyni, že by jednala nerozumně či nesmyslně, jestliže při stanovení rozsahu stavební uzávěry počítá se všemi eventualitami, jež mohou potenciálně mít vliv na budoucí využití území.

66. Současně musí soud dát za pravdu odpůrkyni, že územní plán určuje využití území i na velmi dlouhou dobu dopředu. Jestliže si obec Zdiby přeje omezit na svém území počet průmyslových staveb, nebo alespoň zpřísnit regulativy pro jejich parametry, může to učinit pouze do budoucna; žádné nástroje k regulaci stávajících (umístěných a povolených) staveb jí zákon s ohledem na práva jejich vlastníků nedává. Ani pokud by připravovaný územní plán stanovil pro pozemky navrhovatelů a) a b) jiné funkční využití než nyní, nemělo by to vliv na možnost nadále provozovat již stojící (resp. umístěné a povolené) skladovací haly stávajícím způsobem. Omezovalo by to však jejich využití do budoucna, např. jestliže by později navrhovatelé a) a b) chtěli stávající stavby přestavět nebo rozšířit či podstatně změnit jejich využití – to by mohli učinit pouze tehdy, pokud by to bylo v souladu s (novým) územním plánem.

67. Nad rámec právě řečeného soud podotýká, že skutečnost, že obec Zdiby, resp. odpůrkyně někdy v minulosti zaujaly k výstavbě na pozemcích navrhovatelů a) a b) určitý postoj [podle navrhovatelů a) a b) k tomu ve vztahu k budovám E a F došlo nedávným schválením změny č. 1 územního plánu, která jejich výstavbu stále umožňuje, nebo vyjádřeným souhlasem obce s výstavbou budovy F], ještě navrhovatelům a) a b) nezakládá legitimní očekávání, že budou moci svůj záměr zrealizovat. Právo umístit záměr o určitých parametrech v území a s tím spjaté legitimní očekávání zakládá až (pravomocné) územní rozhodnutí. Jestliže – jak navrhovatelé a) a b) uvádí – už byly skladovací haly C a D pravomocně umístěny a povoleny, pak na to stavební uzávěra nemá žádný vliv a navrhovatelé a) a b) mohou vydaná veřejnoprávní povolení konzumovat, tedy stavby zahájit, resp. pokračovat v jejich výstavbě (v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2019, č. j. 1 As 454/2017-102, body 51-57). Ve vztahu k budovám E a F ovšem navrhovatelům a) a b) legitimní očekávání vzniknout nemohlo, neboť obě budovy nebyly dosud pravomocně umístěny a povoleny. Soudu je v této z vlastní úřední činnosti známo, že společné územní a stavební řízení ve věci budovy E bylo stavebním úřadem zastaveno usnesením ze dne 11. 7. 2018, č. j. 4178/2018. Byť soud následně rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 54 A 203/2018-69, zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu, jímž bylo usnesení stavebního úřadu potvrzeno, nic to nemění na tom, že navrhovatelé nedisponují pravomocným rozhodnutí či jiným opatřením, kterým by bylo rozhodnuto o umístění této stavby. To platí obdobně i o budově F, neboť i řízení o umístění této stavby bylo usnesením stavebního úřadu ze dne 5. 2. 2020, č. j. 1029/2020, zastaveno a odvolání proti němu zamítnuto. Žaloba v této věci je vedena zdejším soudem pod sp. zn. 43 A 57/2020. Je třeba zdůraznit, že územní plánování je dynamický proces a funkční využití pozemku se může v čase měnit; vlastník se nemůže důvodně spoléhat na to, že jednou určené funkční využití pozemku je trvalé. O využití svého území rozhoduje obec v samostatné působnosti a má v tomto směru širokou míru diskrece. Není přitom bez dalšího na závadu, pokud se názor obce na její rozvoj v čase změní, například v návaznosti na pravidelnou obměnu politické reprezentace.

68. Soud uzavírá, že postup odpůrkyně, která zahrnula do stavební uzávěry i pozemky zastavěné, nebo pozemky, na nichž již byly stavby umístěny či povoleny, není nelogický, a tím méně pak nezákonný. Námitka je nedůvodná.

69. Navrhovatelé a) a b) dále namítají, že napadené OOP vykládá pojem „stavební činnost“, již jedině lze stavební uzávěrou zakázat, příliš široce. Podle navrhovatelů a) a b) jsou adresáty stavební uzávěry jen fyzické a právnické osoby, a tudíž jim lze zakázat jen vlastní provádění staveb. Odpůrkyně nemůže ukládat povinnosti stavebním úřadům, a tudíž je vyloučeno, aby stavební uzávěra zakazovala vedení řízení podle stavebního zákona a vydávání rozhodnutí v nich. Odpůrkyně naopak tvrdí, že zákaz stavební činnosti v rozsahu, v jakém je vymezen v napadeném OOP, je v souladu se zákonem. Pokud by nebylo možné stavební uzávěrou omezit vydávání rozhodnutí podle stavebního zákona, pak by ztratila smysl, protože by tím pádem nebyla způsobilá dočasně „zmrazit“ stavební činnost.

70. Podle čl. 2 napadeného OOP se v území vymezeném v čl. 1 napadeného OOP zakazuje veškerá stavební činnost, a to zejména: – umisťování, povolování a provádění veškerých staveb ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona; – umisťování, povolování a provádění dokončených staveb v rozsahu podle § 2 odst. 5 písm. a), b) a c) stavebního zákona; – umisťování, povolování a provádění změn staveb před jejich dokončením ve smyslu § 118 stavebního zákona; nebo – terénní úpravy. Tímto opatřením se neomezují ani nezakazují udržovací práce.

71. Sporný je výklad pojmu „stavební činnost“. Tento pojem užívaný v § 97 a § 99 stavebního zákona (tedy výlučně v souvislosti se stavební uzávěrou) není ve stavebním zákoně nijak definován a nedefinuje jej ani vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, v jejímž § 17 odst. 1 písm. b) se stanoví pouze to, že územní opatření o stavební uzávěře musí obsahovat „rozsah a obsah omezení nebo zákazu stavební činnosti“. Lze uzavřít, že stavební zákon nedává výslovnou odpověď na otázku, co vlastně lze územním opatřením o stavební uzávěře zakázat. Výslovně se v § 97 odst. 1 poslední větě stavebního zákona pouze negativně stanoví, že stavební uzávěrou nelze omezit nebo zakázat udržovací práce. Komentářová literatura pro výklad pojmu „stavební činnost“ odkazuje na § 2 odst. 3 až 6 stavebního zákona, která definují stavbu, změnu dokončené stavby a změnu stavby před jejím dokončením, a § 3 stavebního zákona, který definuje terénní úpravy, zařízení a údržbu stavby (srov. Komentář k § 99. In: MALÝ, Stanislav. Stavební zákon: Komentář. Wolters Kluwer. 2013).

72. Odpověď na to, zda lze stavební uzávěrou zakázat jen vlastní realizaci staveb [jak tvrdí navrhovatelé a) a b)], nebo i vydávání příslušných veřejnoprávních rozhodnutí, která by byla se stavební uzávěrou v rozporu (jak tvrdí odpůrkyně), však vyplývá z judikatury. Stavební uzávěrou se Nejvyšší správní soud zabýval v odpůrkyní zmíněném rozsudku ze dne 22. 10. 2019, č. j. 1 As 454/2017-102. V bodech 51-57 se vyjadřoval k otázce, zda lze stavební uzávěrou zrušit již vydaná pravomocná veřejnoprávní povolení. Dospěl k závěru, že nikoli. Pravomocné územní rozhodnutí totiž zakládá svému adresátu právo umístit v území stavbu o uvedených parametrech, přičemž jediný způsob, jak toto právo může zaniknout, je pozbytí platnosti územního rozhodnutí plynutím času, není-li v zákonné lhůtě konzumováno (§ 93 odst. 1 stavebního zákona). Obec nemá žádný nástroj, jak územní rozhodnutí retroaktivně zrušit či změnit jen proto, že v mezidobí došlo ke změně územně plánovací dokumentace. To by totiž bylo v rozporu s legitimním očekáváním adresáta. Stavební uzávěrou tedy nelze omezit konzumaci již vydaných pravomocných rozhodnutí.

73. Druhou stranou mince tohoto výkladu je však nezbytně to, že stavební uzávěra brání stavebním úřadům ve vydávání rozhodnutí podle stavebního zákona, jež by byla se stavební uzávěrou v rozporu (ostatně k témuž závěru implicitně dospěl i Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku, jímž takto vymezený obsah tehdy posuzované stavební uzávěry aproboval). Jen tak totiž může být zachován zákonný účel institutu územního opatření o stavební uzávěře, tedy možnost dočasného „zmrazení“ stavební činnosti na určitém území. V případě připuštění opačného výkladu by se naopak institut stavební uzávěry v podstatě vyprázdnil. Jestliže by stavební uzávěra nebránila stavebním úřadům vydávat rozhodnutí v řízeních podle stavebního zákona, pak by rozhodnutí ve prospěch svým adresátům založila toto legitimní očekávání a právo záměr umístit či stavbu postavit, a to bez ohledu na existenci stavební uzávěry. Jinými slovy by se jednalo o stejnou situaci, jako kdyby žádná stavební uzávěra neexistovala.

74. Soud uzavírá, že stavební uzávěru lze v souladu se zákonem vymezit tak, aby stavebním úřadům bránila ve vydávání takových veřejnoprávních povolení, jež by s ní byla v rozporu. Námitky navrhovatelů a) a b) v tomto směru jsou nedůvodné.

75. Navrhovatelům a) a b) nelze přisvědčit ani v názoru, že územní opatření o stavební uzávěře může ukládat povinnosti pouze fyzickým a právnickým osobám, nikoli správním orgánům. Územní opatření o stavební uzávěře je jedním z nástrojů územního plánování, přičemž ostatní nástroje územního plánování pro rozhodování v území závazné jsou (politika územního rozvoje – § 31 odst. 4 stavebního zákona, zásady územního rozvoje – § 36 odst. 5 stavebního zákona, územní plán – § 43 odst. 5 stavebního zákona a regulační plán – § 61 odst. 2 stavebního zákona) a stavebním úřadům ve vydání rozhodnutí, která by s nimi byla v rozporu, brání. Soud neshledává žádný důvod, proč by tomu mělo být v případě stavební uzávěry jinak.

76. Konečně navrhovatelé a) a b) podotýkají, že i kdyby soud shledal, že stavební uzávěra může stavebním úřadům bránit ve vydání rozhodnutí, napadené OOP ve skutečnosti stavebním úřadům brání v samotném vedení řízení. Jedno z řízení zahájených na žádost navrhovatelů a) a b) totiž stavební úřad zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, protože ve stanovené lhůtě neodstranili vadu spočívající v nedoložení výjimky ze stavební uzávěry. Soud k tomu v prvé řadě podotýká, že předmětem tohoto řízení je přezkum zákonnosti napadeného OOP, nikoli postup stavebního úřadu v konkrétním případě, kdy napadené OOP aplikoval. Obecně ovšem platí, že z hlediska zásady hospodárnosti řízení je naopak povinností správního orgánu nevést řízení zbytečně. Bylo by porušením této zásady, pokud by správní orgán řízení nezastavil, přestože pro to byl zákonný důvod. V situaci popisované navrhovateli a) a b) navíc nebylo zastavení řízení zapříčiněno tím, že by napadené OOP obecně zakazovalo vedení takového řízení (takový zákaz ostatně ani z jeho čl. 2 neplyne), nýbrž proto, že s ohledem na individuální okolnosti daného řízení nebylo možné v něm pokračovat [v daném případě šlo skutečnost, že navrhovatelé a) a b) nepředložili výjimku ze stavební uzávěry, která by je opravňovala k umístění stavby v území dotčeném napadeným OOP]. Ani tato námitka není důvodná. Zákonnost účelu a rozsahu stavební uzávěry [námitky navrhovatelky c)]

77. Navrhovatelka c) namítá, že pro vydání napadeného OOP nebyly splněny zákonné podmínky. Stavební uzávěrou lze podle § 97 odst. 1 stavebního zákona zakázat stavební činnost v určitém území jen tehdy, pokud by mohla znemožnit nebo ztížit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace. V době vydání napadeného OOP (dne 16. 9. 2019) už sice bylo rozhodnuto o pořízení nového územního plánu (zastupitelstvo o tom rozhodlo dne 27. 6. 2019), ale ještě neexistoval jeho návrh, a tudíž nebylo jasné, jaké budoucí využití se pro pozemky navrhovatelky c) plánuje a jak by je stavební činnost na nich mohla ztížit. V takové situaci představovalo napadené OOP nepřiměřený zásah do navrhovatelčiných práv (za přiměřený by mohl být pokládán až v situaci, kdy bude zamýšlené nové využití jejích pozemků vyjasněno).

78. Soud této námitce nepřisvědčil. Z citovaného § 97 odst. 1 stavebního zákona vyplývá, že nezbytnou podmínkou vydání územního opatření o stavební uzávěře je „připravovaná územně plánovací dokumentace“. Z toho vyplývá, že postačí, pokud zastupitelstvo před vydáním územního opatření o stavební uzávěře schválí pořízení nové územně plánovací dokumentace nebo její změny. (Pro úplnost soud dodává, že dřívější právní úprava účinná do 31. 12. 2012 vydání územního opatření o stavební uzávěře podmiňovala schválením zadání územně plánovací dokumentace, došlo tedy k posunutí okamžiku, kdy může rada obce stavební uzávěru vydat, do dřívější fáze procesu pořizování územně plánovací dokumentace.) Jestliže tedy zákon umožňuje přijetí územního opatření o stavební uzávěře již v iniciační fázi procesu přijímání územně plánovací dokumentace, pak je třeba akceptovat, že jsou její cíle ještě relativně obecné. I úvaha o budoucím využití (části) území obce, na kterou pak případně mohou navázat úvahy o tom, že (případně jak) by je mohla stavební činnost v určitém území ztížit nebo znemožnit, může být jen velmi obecná. Rozhodně po odpůrkyni nelze v této fázi požadovat, aby závazně definovala nové parametry možného využití konkrétních pozemků, a dovozovat, že napadené OOP je přiměřené jen v případě, že se liší od parametrů stávajících. Takový požadavek by byl v rozporu se stavebním zákonem, protože by buď reálně odsouval možnost přijetí územního opatření o stavební uzávěře až do pozdějších fází procesu přijímání nové územně plánovací dokumentace, což však zjevně nebylo záměrem zákonodárce, nebo by nutil zastupitelstva obcí k tomu, aby již při schválení pořízení (změny) územně plánovací dokumentace určovala konkrétní regulativy pro jednotlivé plochy, což by představovalo nežádoucí a předčasný zásah do komplexní práce zpracovatele-odborníka.

79. V právě posuzované věci rozhodlo Zastupitelstvo obce Zdiby o pořízení nového územního plánu dne 27. 6. 2019, a to usnesením č. 15/2/2019, přičemž vzalo zároveň na vědomí návrh zprávy o uplatňování územního plánu Zdib; soud při jednání provedl důkaz oběma listinami. Soud v prvé řadě nesouhlasí s navrhovatelkou c), že by k zmíněnému návrhu zprávy o uplatňování územního plánu Zdib nebylo možné přihlížet. Nejde sice, jak navrhovatelka c) upozorňuje, o finální verzi zprávy o uplatňování územního plánu, to však nic nemění na tom, že jde o dokument, z nějž zastupitelstvo pro potřeby rozhodnutí o pořízení nové územně plánovací dokumentace vycházelo a jenž byl jakožto příloha usnesení zastupitelstva veřejně dostupný. Tím že k němu soud přihlédne, se nijak nezpronevěří své povinnosti vycházet ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání napadeného OOP (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

80. Jak již bylo shora uvedeno (body 59-61 tohoto rozsudku) již při rozhodování Zastupitelstva obce Zdiby o pořízení nového územního plánu bylo patrné, že nový územní plán přinese určité změny pro průmyslové plochy, jejichž další zastavování hodnotí zastupitelstvo především jako riziko pro životní prostředí v obci (a to nejen ve smyslu přirozených podmínek existence organismů, nýbrž také v širším smyslu jako prostředí pro dobrý život v obci) a pro již nyní silně zatíženou dopravní infrastrukturu. Dokonce už v této fázi se předjímá omezení regulativů stanovených pro plochy, jež mají ve stávajícím územním plánu funkční využití OK – zvýšení koeficientu zeleně tak, aby byl v souladu s nadřízenou územně plánovací dokumentací a konkretizace dalších regulativů tak, aby nadále neumožňovaly vznik plošně rozsáhlých staveb. Nelze tedy přisvědčit námitce navrhovatelky c), že by za daných okolností nebylo jasné, jaké budoucí využití se pro její pozemky plánuje a jak by je mohla případná výstavba ztížit či znemožnit. Naopak bylo již v době schválení pořízení nového územního plánu nasnadě, že odpůrkyně hodlá stávající rozvoj obce přehodnotit, což nevyhnutelně přinese omezení v průmyslových plochách, přičemž v plochách s funkčním využitím OK, do nichž spadají navrhovatelčiny pozemky, dokonce existovala relativně konkrétní představa o podobě těchto omezení.

81. Navrhovatelka c) v replice poukázala na to, že většina důvodů uváděných odpůrkyní (v návrhu zprávy o uplatňování územního plánu a v odůvodnění napadeného OOP) pro přijetí nové územně plánovací dokumentace potažmo pro vydání napadeného OOP už byla vyřešena změnou č. 1 stávajícího územního plánu. Soud si proto provedl důkaz úplným znění územního plánu Zdib po změně č. 1 z října 2018 a zjistil, že v důsledku změny č. 1 územního plánu se nově pro plochu Z19, v níž se nachází pozemky navrhovatelky c), stanoví minimální podíl zeleně 40 %, přiměřený hmotový rozsah vůči okolní zástavbě a minimální výška stavby 13 metrů nad rostlým terénem (str. 18); využití plochy Z19 je podmíněno zpracováním územní studie (str. 36). Z toho navrhovatelka c) dovozuje, že napadené OOP omezuje výstavbu na jejích pozemcích nepřiměřeně, neboť nelze z ničeho dovodit, že by obec Zdiby plánovala podmínit výstavbu na jejích pozemcích ještě přísnějšími regulativy, než jaké se uplatní v současnosti po změně č. 1 stávajícího územního plánu. Soud však podotýká, že ze samotné skutečnosti, že obec Zdiby již ty nejpalčivější deklarované problémy rozvoje obce v souvislosti s průmyslovými plochami (a zejména s plochou Z19) alespoň částečně vyřešila změnou č. 1 stávajícího územního plánu, nelze dovozovat nemožnost přijetí odlišné regulace v novém územním plánu a tím nezákonnost napadeného OOP. Napadené OOP v podobě stavební uzávěry je třeba posuzovat výlučně ve vztahu k připravované územně plánovací dokumentaci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, č. j. 6 Ao 2/2009-86), nikoli ve vztahu k té stávající. Jak vyplývá z výše rekapitulovaného, ambicí obce Zdiby je v připravované územně plánovací dokumentaci nově zhodnotit, jakým způsobem se hodlá dále rozvíjet, přičemž se předpokládá zásadní omezení výstavby v průmyslových plochách. Změny, jež se pozemků v těchto plochách dotknou, tak mohou být koncepční a mohou přinést i přísnější regulativy, než jaké přinesla změna č. 1 stávajícího územního plánu.

82. Jak již bylo uvedeno shora (body 59 – 61 tohoto rozsudku) nová územně plánovací dokumentace může pro průmyslové plochy (včetně plochy Z19) přinést i jiné regulativy než jaké stanoví změna č. 1 stávajícího územního plánu. Míra obecnosti těchto regulativů je přiměřená rané fázi procesu přijímání územně plánovací dokumentace, která jejich konkrétnější specifikaci neumožňuje. Námitka, že je napadené OOP nezákonné, protože v době jeho vydání byly plány obce Zdiby stran jejího budoucího rozvoje příliš vágní na to, aby byl zásah do práv navrhovatelky c) přiměřený, je nedůvodná.

83. Navrhovatelka c) dále tvrdí, že je napadené OOP v rozporu se zákonným účelem stavební uzávěry. Podle § 97 odst. 1 stavebního zákona lze stavební uzávěru vydat jen tehdy, pokud by případná výstavba mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace. Z odůvodnění však podle navrhovatelky c) vyplývá, že cílem napadeného OOP je ochrana životního prostředí.

84. Podle soudu však takový závěr z odůvodnění napadeného OOP neplyne. Lze konstatovat, že jeho odůvodnění (čl. 9) logicky navazuje na návrh zprávy o uplatňování územního plánu Zdib a důvodovou zprávu k usnesení Zastupitelstva obce Zdiby ze dne 27. 6. 2019. (Podstatný obsah odůvodnění napadeného OOP je shrnut výše v bodě 58 tohoto rozsudku.) Je zřejmé, že hlavním cílem napadeného OOP je dočasně znemožnit výstavbu v průmyslových plochách, v nichž mohou s ohledem na jejich funkční využití a platné regulativy vzniknout záměry, které budou ze své povahy generovat určitou dopravní, hlukovou a imisní zátěž, a patrně tak mohou přispět ke zhoršení životního prostředí v obci. Toto dočasné znemožnění výstavby má trvat do doby vydání nového územního plánu obce, který má za cíl tyto plochy nově odborně vyhodnotit a stanovit pro ně nové regulativy, jež budou lépe odpovídat stávajícímu směřování obce. K němu přistupují další cíle, jimiž jsou např. řešení nedostatečné kapacity technické a dopravní infrastruktury a zajištění dostatečného prostoru pro realizaci tramvajové trati, jež má vést ulicí Pražská.

85. I na tomto místě je tedy třeba zopakovat, že cílem napadeného OOP, jak plyne z jeho odůvodnění, není (výlučně) ochrana životního prostředí. Zájem na zlepšení životního prostředí v obci je sice v odůvodnění výslovně uveden, ovšem nikoli jako (jediný) důvod napadeného OOP, nýbrž v obecné rovině jako jeden z vícero důvodů pro přijetí nové územně plánovací dokumentace. Z odůvodnění napadeného OOP zřetelně plyne, že vlastním důvodem stavební uzávěry je právě potřeba dočasného znemožnění výstavby do doby přijetí nového územního plánu (ten se podle sdělení odpůrkyně nyní nachází ve fázi zveřejnění zadání, o němž probíhá veřejná debata), protože pokud by k němu nedošlo, pak by mohlo být dosažení cílů nové územně plánovací dokumentace ztíženo nebo znemožněno. To je zcela v souladu s § 97 odst. 1 stavebního zákona. Námitka je nedůvodná.

86. Dále navrhovatelka c) argumentuje, že i pokud by soud shledal, že napadené OOP bylo vydáno ze zákonem předvídaného důvodu, není tento cíl ve vztahu k pozemkům ve vlastnictví navrhovatelky c) splnitelný, a tudíž jde o omezení nepřiměřené. Stavební uzávěra nemůže totiž působit retroaktivně a zamezit vybudování již pravomocně umístěné a povolené zástavby. Obecně navrhovatelka c) pokládá za přiměřenou stavební uzávěru pouze na pozemcích, které nejsou zastavěné ani na nich není výstavba povolena.

87. Soud shrnuje, že navrhovatelka c) paradoxně na jednu stranu vnímá jako nesmyslné, že stavební uzávěra dopadá na její pozemky, na nichž je již výstavba pravomocně umístěna a povolena, ale současně na druhou stranu spatřuje zásah do svých práv v tom, že v důsledku stavební uzávěry nemůže své stavební záměry podle aktuálních potřeb adaptovat. Již z této její úvahy je ovšem zřejmé, že v obecné rovině nelze vztažení účinků územního opatření o stavební uzávěře na pozemky, na nichž je již (určitá konkrétní) stavba pravomocně umístěna či povolena, pokládat a priori za nesmyslné. Napadené OOP totiž předjímá, že na pozemcích navrhovatelky c) by mohlo teoreticky dojít i k jinému vývoji, než jen k umístění staveb, které tam jsou nyní pravomocně umístěny a povoleny. I zde platí, že navrhovatelka c) či jiný vlastník předmětných pozemků (nelze totiž vyloučit, že ještě v době před přijetím nového územního plánu dojde k převodu či přechodu vlastnictví k nim) totiž mohou na jejich využití kdykoli změnit názor, a to i ve světle připravovaného územního plánu, který patrně zpřísní na ně dopadající regulativy. Teoreticky by vlastník předmětných pozemků – pokud by v tom nebyl napadeným OOP omezen – mohl požádat o umístění a povolení jiné stavby (namísto stavby, která je v současnosti umístěna a povolena), která by byla ještě vyšší, objemnější nebo kladoucí vyšší požadavky na veřejnou infrastrukturu, aby tak předmětné pozemky v maximální míře využil, dokud mu to stávající územní plán umožňuje. Nelze vytýkat odpůrkyni, že by jednala nesmyslně, jestliže při stanovení rozsahu stavební uzávěry počítá se všemi eventualitami, jež mohou potenciálně mít vliv na budoucí využití území.

88. Jinými slovy, za účinnosti napadeného OOP sice navrhovatelce c) nic nebrání realizovat ty stavby, které tam byly v minulosti pravomocně umístěny a povoleny (ve vztahu k nim jí totiž vzniklo legitimní očekávání – v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2019, č. j. 1 As 454/2017-102, body 51-57). Napadené OOP jí ovšem brání v tom tyto stavby před dokončením změnit, nebo – v případě, že by opustila plán je vybudovat – získat veřejnoprávní povolení na jakoukoli jinou stavbu. V obou případech by se mohlo jednat o stavební činnost, jež by nesporně mohla ztížit nebo znemožnit dosažení cílů nové územně plánovací dokumentace. Námitka, že omezení stavební činnosti na navrhovatelčiných pozemcích napadeným OOP je nesmyslné, je nedůvodná. Pro úplnost soud dodává, že případná adaptace záměrů navrhovatelky c) není s ohledem na dočasný charakter územního opatření o stavební uzávěře vyloučena navždy – bude o ni moci požádat nejpozději tehdy, jakmile nabude účinnosti nový územní plán Zdib, ovšem aby její žádost byla úspěšná, budou muset být její nové záměry v souladu s novými regulativy.

89. Navrhovatelka c) dále namítá, že napadené OOP vykládá pojem „stavební činnost“, již jedině lze stavební uzávěrou zakázat, příliš široce. Podle navrhovatelky c) jsou adresáty stavební uzávěry jen fyzické a právnické osoby, a tudíž jim lze zakázat jen vlastní provádění staveb. Odpůrkyně nemůže ukládat povinnosti stavebním úřadům, a tudíž je vyloučeno, aby stavební uzávěra zakazovala vedení řízení podle stavebního zákona a vydávání rozhodnutí v nich. Odpůrkyně naopak tvrdí, že zákaz stavební činnosti v rozsahu, v jakém je vymezen v napadeném OOP, je v souladu se zákonem. Pokud by nebylo možné stavební uzávěrou omezit vydávání rozhodnutí podle stavebního zákona, pak by ztratila smysl, protože by tím pádem nebyla způsobilá dočasně „zmrazit“ stavební činnost.

90. Jelikož se soud obdobnou námitkou uplatněnou navrhovateli zabýval již výše, pro stručnost pouze odkazuje na body 70 až 74 tohoto rozsudku a uzavírá, že stavební uzávěru lze v souladu se zákonem vymezit tak, aby stavebním úřadům bránila ve vydávání takových veřejnoprávních povolení, jež by s ní byla v rozporu. Námitky navrhovatelky c) jsou nedůvodné.

91. Navrhovatelce c) nelze přisvědčit ani v názoru, že územní opatření o stavební uzávěře může ukládat povinnosti pouze fyzickým a právnickým osobám, nikoli správním orgánům. Územní opatření o stavební uzávěře je jedním z nástrojů územního plánování, přičemž ostatní nástroje územního plánování pro rozhodování v území závazné jsou (politika územního rozvoje – § 31 odst. 4 stavebního zákona, zásady územního rozvoje – § 36 odst. 5 stavebního zákona, územní plán – § 43 odst. 5 stavebního zákona a regulační plán – § 61 odst. 2 stavebního zákona) a stavebním úřadům ve vydání rozhodnutí, která by s nimi byla v rozporu, brání. Soud neshledává žádný důvod, proč by tomu mělo být v případě stavební uzávěry jinak. Diskriminační povaha napadeného OOP [společná námitka]

92. Navrhovatelé a) a b) namítají, že napadené OOP je diskriminační. Ačkoli se totiž nový územní plán bude týkat celého území obce, stavební uzávěra dopadá jen na plochy s určitým funkčním využitím. Navrhovatelka c) rovněž namítá, že napadené OOP je diskriminační. Ačkoli se totiž nový územní plán bude týkat celého území obce, stavební uzávěra dopadá jen na plochy s určitým funkčním využitím.

93. Navrhovatelé se v prvé řadě mýlí, pokud naznačují, že nediskriminační by byla jen stavební uzávěra dopadající na celé území obce. Je tomu právě naopak. Podle § 97 odst. 1 věty první stavebního zákona může stavební uzávěra zakazovat stavební činnost jen v nezbytném rozsahu. Stavební uzávěra vyhlášená na celé území obce v situaci, kdy by pro dosažení vytčeného cíle postačovalo omezení stavební činnosti pouze na části jejího území, by byla v rozporu se zákonem. (I proto je vyhlášení stavební uzávěry na celé území obce v praxi spíše zřídkavé.)

94. Pro posouzení otázky, zda je výčet pozemků, na něž dopadá stavební uzávěra, diskriminační či nikoli, je třeba porovnat tento výčet s deklarovaným cílem stavební uzávěry. Z čl. 1 napadeného OOP vyplývá, že se stavební uzávěra vymezuje pro všechny plochy s funkčním využitím OK – občanské vybavení plošně rozsáhlá, TI1 – technická infrastruktura – sběrný dvůr a DS – dopravní infrastruktura silniční v katastrálních územích Z. a P. Soud nepokládá za diskriminační, že je napadeným OOP omezena výstavba v plochách s určitým funkčním využitím. Jak již bylo shrnuto v bodech 58 až 61 a 84 až 85 tohoto rozsudku, důvodem deklarovaným v odůvodnění napadeného OOP pro takové vymezení je skutečnost, že v těchto průmyslových plochách lze za stávajícího územního plánu umístit skladovací, logistické či výrobní areály, parkovací plochy, dopravní stavby či sběrné dvory – tedy stavby, u nichž lze předpokládat, že výrazně zatíží dopravní a technickou infrastrukturu obce a přispějí ke zvýšení hluku a imisí. To jsou přitom právě problémy, jejichž vyřešení si klade za cíl nový územní plán. Je samozřejmě pravda, že takové efekty přinese v zásadě každá stavba (i sebevíce soběstačný rodinný dům bude produkovat nějaké imise a jeho obyvatelé budou využívat obecní dopravní infrastrukturu), ovšem u průmyslových staveb s nimi lze počítat ve výrazně vyšší míře. Podle soudu je tedy ve světle problémů deklarovaných v odůvodnění napadeného OOP, jimiž Zdiby čelí, legitimní, pokud stavební uzávěra dopadá pouze na průmyslové pozemky. Nejde o diskriminaci jejich vlastníků, jak to vnímají navrhovatelé, protože tyto pozemky jsou zvoleny podle jednotného klíče (jejich funkčního využití pro průmysl), přičemž důvody pro omezení stavební činnosti na nich vyplývají výlučně z charakteristik záměrů, které na nich lze umístit, nikoli z charakteristiky jejich vlastníků. Omezovat z týchž důvodů stavební činnost na pozemcích určených územním plánem k bydlení, občanskému vybavení či pro veřejnou infrastrukturu, na nichž nelze realizovat záměry, které by ve výrazné míře přispívaly k výše uvedeným problémům obce, by naopak bylo nepřiměřené.

95. Za diskriminační nelze považovat ani skutečnost, že napadené OOP omezuje stavební činnost výlučně na území v severovýchodní části katastru obce (srov. výkres katastrální mapy, jenž je přílohou napadeného OOP). To je způsobeno čistě tím, že stávající územní plán soustředí průmyslové plochy právě do této části obce. Jde totiž o okolnost, která je z velké části dána objektivními faktory (poloha Zdib ve vztahu k dálnici D8 a různá výšková členitost různých částí obce), zčásti pak diskrecí obce Zdiby (není ovšem nic neobvyklého na vymezení průmyslových ploch v jedné části území obce). Přezkum územního plánu však není předmětem tohoto řízení. Soud tedy uzavírá, že napadené OOP omezující stavební činnosti v průmyslových plochách nelze pokládat za diskriminační jen z důvodu, že tyto průmyslové plochy jsou umístěny pouze v jedné části obce.

96. Ani jeden z aspektů napadeného OOP, v němž navrhovatelé a) a b) spatřují diskriminaci, soud za diskriminační nepokládá. Tento okruh námitek je nedůvodný. Námitky neproporcionality napadeného OOP [námitky navrhovatelů a) a b)]

97. Navrhovatelé a) a b) v průběhu ústního jednání konaného 29. 6. 2021 uplatnili rovněž námitky týkající se tvrzené neproporcionality napadeného OOP, přičemž její důvody lze v zásadě shrnout do dvou bodů. V prvé řadě má být způsobena tím, že obec Zdiby učinila v minulosti kroky (souhlas s umístěním budov C a D, ale i E a F, vydání změny č. 1 územního plánu Zdib), jimiž umožnila umístění staveb a výstavbu na pozemcích navrhovatelů a) a b). Nedlouho poté (čtyři měsíce po účinnosti změny č. 1 územního plánu Zdib) však odpůrkyně svůj postoj změnila a zahájila postup směřující k vydání napadeného OOP, čím zasáhla do jejích práv a porušila základní zásady činnosti správních orgánů. Druhým důvodem má být skutečnost, že stavební uzávěra znemožňuje nejenom umísťování, povolování a provádění nových staveb, ale dokonce i změn dokončených staveb nebo změn staveb před jejich dokončením. Odůvodnění napadeného OOP navíc podle navrhovatelů a) a b) neobsahuje důvody, proč by se stavební uzávěra měla vztahovat i na takové změny staveb.

98. Soud konstatuje, že výše zmíněné návrhové body byly uplatněny poprvé až v průběhu ústního jednání, a jsou proto opožděné. I po podrobném zkoumání písemného návrhu podaného navrhovateli a) a b) [a dokonce ani v návrhu podaném navrhovatelkou c)] soud nenalezl ani náznak (semínko) skutkové a právní argumentace, která by směřovala tím směrem, že by navrhovatelé a) a b) chtěli namítat neproporcionalitu napadeného OOP ze shora uvedených důvodů. Jelikož tedy byly návrhové body uplatněny opožděně, nemohl se jimi soud zabývat (§ 101b odst. 2 věta druhá s. ř. s.).

99. I kdyby ale navrhovatelé uvedené návrhové uplatnili včas, nemohl by se jimi soud ani tak zabývat, a to z toho důvodu, že žádný z navrhovatelů neuplatnil tvrzenou neproporcionalitu napadeného OOP z uvedených důvodů již v průběhu projednávání návrhu napadeného OOP v rámci uplatněných námitek. V této souvislosti odkazuje soud na ustálenou judikaturu správních soudů, podle níž může soud zkoumat proporcionalitu řešení zakotveného v opatření obecné povahy pouze v případě, že se k ní již vyjádřil správní orgán vydávající opatření obecné povahy v procesu jeho pořizování na základě podaných námitek či připomínek. Podle rozsudku NSS ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011-43, totiž „není možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů či veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelů, aniž by tuto úvahu před ním provedl příslušný správní orgán. Nejvyšší správní soud by takovýto postup považoval za rozporný s ústavní zásadou dělby mocí, s právem na samosprávu i s ochranou právní jistoty dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územně plánovací dokumentace a nyní tuto územně plánovací dokumentaci respektují. Nepodáním připomínek k otázce přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelů napadeným opatřením obecné povahy (tedy k otázce proporcionality) bez objektivních důvodů se účastníci sami zbavili možnosti, aby jejich připomínky byly náležitě vypořádány správním orgánem a aby poté o zákonnosti takovéhoto vypořádání rozhodl soud.“ Jinými slovy soudu nepřísluší hodnotit proporcionalitu přijatého řešení v první instanci. Může pouze posoudit, jak se s touto otázkou vypořádal správní orgán, který je tak zpravidla povinen učinit pouze na základě námitky, kterou vznesl navrhovatel. Byť se zmiňovaná judikatura vztahuje primárně k přezkumu územních plánů, regulačních plánů, případně zásad územního rozvoje, není podle soudu důvod, aby se neuplatnila i v případě přezkumu územního opatření o stavební uzávěře, neboť všechny tyto nástroje územního plánování jsou vydávány formou opatření obecné povahy a při jejich projednávání se uplatňují obdobná procesní schémata a pravidla. Jestliže tedy navrhovatelé a) a b) v daném případě byli v průběhu pasivní a námitku týkající se tvrzené neproporcionality napadeného OOP neuplatnili, a nedali tak odpůrkyni možnost se samostatně k této otázce vyjádřit, nemůže nyní soud její činnost nahrazovat a samostatně hodnotit a přezkoumávat proporcionalitu napadeného OOP z uvedených hledisek. Současně nelze ani vytýkat odpůrkyni, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí z uvedených hledisek nezabývala proporcionalitou napadeného OOP, neboť obecně platí, že není povinností správního orgánu vydávajícího opatření obecné povahy odůvodňovat detailně všechny možné aspekty v rámci řešení vzájemných střetů veřejných zájmů a soukromých práv. Tato povinnost vzniká až v případě podání kvalifikované námitky či připomínky, což se však v daném případě nestalo.

100. Pouze nad rámec nezbytného odůvodnění soud dodává, že i pokud by se uvedenými námitkami mohl zabývat, nemohl by je shledat důvodnými (k tomu viz bod 67 a přeneseně body 87 a 88 tohoto rozsudku). Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 101. Jelikož soud neshledal žádný z návrhových bodů uplatněných navrhovateli důvodným, ani nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, návrhy na zrušení opatření obecné povahy zamítl (§ 101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).

102. Soud neprovedl důkazy navržené navrhovateli a) a b). Většina z nich je součástí správního spisu, který měl soud k dispozici a z jehož obsahu vycházel. Soud neprovedl důkaz územním rozhodnutím ze dne 19. 12. 2017 a stavebním povolením ze dne 5. 9. 2019 vydanými Městským úřadem Klecany, jimiž byly umístěny a povoleny budovy C a D, ani korespondencí navrhovatele a) s obcí Zdiby ve věci žádosti o napojení budovy F na kanalizační řad (vyjádření ze dne 3. 5. 2019 a ze dne 20. 12. 2019), neboť konkrétní fáze, v níž se nachází příprava výstavby jednotlivých částí navrhovateli a) a b) provozovaného a rozšiřovaného skladového areálu, není pro posouzení zákonnosti napadeného OOP relevantní. Usnesením o zastavení územního řízení o umístění budovy F ze dne 5. 2. 2020 vydaným Městským úřadem Klecany soud důkaz neprovedl, protože předmětem řízení je přezkum zákonnosti napadeného OOP, nikoli přezkum zákonnosti rozhodnutí vydaného v řízení, v němž je stavební úřad aplikoval. Různými výřezy z map soud důkaz neprovedl, neboť pro potřeby tohoto řízení vycházel z kopie katastrální mapy, jež je přílohou napadeného OOP. Grafickou částí změny č. 1 územního plánu soud důkaz neprovedl, neboť pro posouzení zákonnosti územního opatření o stavební uzávěře je rozhodující připravovaná územně plánovací dokumentace; navíc o současném využití ploch, v nichž se nachází pozemky navrhovatelů a) a b), není mezi účastníky sporu. Konečně soud neprovedl důkazy navržené navrhovateli a) a b) v replice, tj. mapkou zobrazující jednotlivé budovy skladového areálu včetně popisu, v jaké fázi se nachází jejich výstavba, ani výpočtem příspěvku obci, který měli navrhovatelé a) a b) dosud zaplatit. V obou případech totiž nejde o důkazy, nýbrž o tvrzení navrhovatelů a) a b); ostatně ani míra rozestavěnosti skladového areálu, ani výše příspěvků odvedených obci nejsou relevantní pro posouzení zákonnosti napadeného OOP.

103. Soud neprovedl důkazy navržené navrhovatelkou c), nejsou-li zmíněny výše v tomto rozsudku. Většina z nich je součástí správního spisu, který měl soud k dispozici a z jehož obsahu vycházel. Soud neprovedl důkaz územním rozhodnutím ze dne 24. 10. 2006 a stavebním povolením ze dne 16. 11. 2009 vydanými Městským úřadem Klecany, jimiž byla navrhovatelce c) umístěna a povolena stavba areálu Mazda Zdiby na jejích pozemcích, protože to není pro posouzení zákonnosti napadeného OOP relevantní. Z téhož důvodu neprovedl soud důkaz ani svým usnesením ze dne 3. 11. 2020, č. j. 43 A 47/2018-106, jímž odmítl žalobu proti rozhodnutí o prodloužení platnosti uvedeného územního rozhodnutí.

104. Soud neprovedl ani důkazy navržené odpůrkyní, nejsou-li zmíněny výše v tomto rozsudku. I o nich platí, že většina z nich je součástí správního spisu. Soud neprovedl důkaz zápisem komise o výsledku hlasování v referendu konaném ve Zdibech v termínu 5. a 6. 10. 2018, neboť jeho výsledek není rozhodný pro posouzení zákonnosti napadeného OOP. Soud také neprovedl důkaz usneseními Zastupitelstva obce Zdiby ze dne 24. 9. 2020, č. 101/9/2020 a č. 103/9/2020, neboť se vztahují ke stávající územně plánovací dokumentaci, ovšem napadené OOP v podobě stavební uzávěry je třeba posuzovat výlučně ve vztahu k připravované územně plánovací dokumentaci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, č. j. 6 Ao 2/2009-86). Důkazy dokládající postup odpůrkyně při přípravě nového územního plánu (smlouva o dílo, usnesení Zastupitelstva obce Zdiby ze dne 13. 5. 2021, odkazy na internetové stránky obce Zdiby) soud neprovedl, neboť se týkají skutkových okolností, jež nastaly až po vydání napadeného OOP, a tudíž nejsou pro věc rozhodné. Důkazy označené v podání ze dne 25. 6. 2021 soud neprovedl, neboť se týkají procesu přípravy a schvalování zadání územního plánu, což jsou skutečnosti, jež nastaly až po vydání napadeného OOP. Nadbytečným by bylo i provedení výslechu pracovnice obce Zdiby, neboť rozhodné skutečnosti týkající se vyvěšení písemností, a to návrhu napadeného OOP a napadeného OOP, zjistil soud již z obsahu správního spisu a provedených důkazů.

105. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žádný z navrhovatelů neměl ve věci úspěch, nemají tedy právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšné odpůrkyni náhrada nákladů řízení náleží. Odpůrkyně je malou obcí, která nedisponuje odborným aparátem nezbytným k výkonu působnosti orgánu územního plánování (vykonává toliko působnost stavebního úřadu) ani pro její obhajobu v soudním řízení. Tato činnost tedy přesahuje rámec obvyklé úřední činnosti odpůrkyně a náklady na právní zastoupení je proto třeba pokládat za účelně vynaložené (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS, bod 29).

106. Soud vyšel z toho, že úkony právní služby učiněné zástupcem odpůrkyně v obou řízeních před spojením věcí, jsou povinni navrhovatelé nahradit odpůrkyni separátně. Oproti tomu úkony právní služby učiněné po spojení věcí činil zástupce odpůrkyně ve vztahu ke všem navrhovatelům společně, proto je třeba tyto náklady rozdělit mezi navrhovatele a) a b) na straně jedné, a navrhovatelku c) na straně druhé, a to jednou polovinou, neboť se odpůrkyně bránila dvěma samostatným návrhům, byť v jednom případě šlo o společný návrh navrhovatelů a) a b). Ve vztahu k navrhovatelům a) a b) tvoří účelně vynaložené náklady řízení odměna advokáta za tři úkony právní služby před spojením věcí po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k návrhu a repliky) podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) a dva úkony právní služby po spojení věcí (účast na jednání před soudem za dobu přesahující dvě hodiny) ohodnocené poloviční hodnotou odměny ve výši 5 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. g) a § 12 odst. 3 advokátního tarifu. Dále tvoří náklady náhrada hotových výdajů odpovídající třem paušálním částkám po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dvěma polovinám paušální částky ve výši 150 Kč. K tomu dále náleží náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 15 600 Kč, tj. 3 276 Kč, neboť zástupce odpůrkyně je společníkem právnické osoby zřízené podle zvláštního předpisu upravujícího výkon advokacie, která je plátcem daně z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Náhrada nákladů řízení hrazená navrhovateli a) a b) tak odpovídá celkem částce 18 876 Kč. Náhradu odměny advokáta za úkon spočívající v sepisu podání odpůrkyně ze dne 25. 6. 2021 soud odpůrkyni nepřiznal, neboť toto podání se svým obsahem týkalo výhradně okolností, jež nastaly po vydání napadeného OOP, které jsou pro posuzovanou věc zcela nerozhodné.

107. Náhrada nákladů řízení hrazená navrhovatelkou c) byla vypočtena zcela shodným způsobem jako náhrada hrazená navrhovateli a) a b), neboť i vůči ní učinil zástupce odpůrkyně stejný počet úkonů právní služby, a to ve stejné tarifní hodnotě.

108. Náhradu nákladů řízení ve výši 18 876 Kč jsou jak navrhovatelé a) a b), tak i navrhovatelka c) povinni uhradit podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitého na základě § 64 s. ř. s., k rukám zástupce odpůrkyně, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).