č. j. 54 A 8/2020 - 37

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: J. V. trvale bytem zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 - Dejvice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2020 č. j. KUJCK 120093/2020 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč na účet plátce OCHRANA ŘIDIČŮ O. S., IČ: 01917714.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Rozhodnutím Městského úřadu Třeboň, č. j. D 123/19-KL ze dne 11. 6. 2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu porušením ustanovení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, kterého se z nedbalosti dle ustanovení § 15 odst. 3 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky dopustil tím, že dne 13. 6. 2019 v 8.26 hodin na silnici I. třídy č. 24, na 6,5 km ve směru Třeboň – Veselí nad Lužnicí při řízení motorového vozidla tovární značky x, registrační značky x, mu byla naměřena rychlost 163 km/h, po odpočtu možné odchylky, v úseku, kde je povolená nejvyšší rychlost 90 km/h., čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 73 km/h. Za spáchání přestupku mu byl podle § 35 písm. b) a § 46 zákona o odpovědnosti za přestupky a § 125c) odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu uložen správní trest pokuta ve výši 5 000 Kč a podle § 35 písm. c) a § 47 zákona o odpovědnosti za přestupky a § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců s účinností ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Současně mu byla uložena podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 odst. 1v souladu s vyhláškou č. 250/2005 Sb. a paušální částka nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. O odvolání žalobce rozhodl Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství pod č. j. KUJCK 120093/2020 dne 6. 10. 2020 tak, že podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil výrok rozhodnutí Městského úřadu Třeboň, právního odboru, č. j. D123/19-KL ze dne 11. 6. 2020 tak, že nahradil číslo vyhlášky, kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení namísto čísla 250/2005 Sb. číslem vyhlášky 520/2005 Sb., ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 8. 12. 2020 se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení napadeného rozhodnutí včetně souvisejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

3. Žalobce v žalobě namítal, že správní orgán postavil dokazování na výstupu z rychloměru, což je fotografie a podpůrně použil úřední záznamy. Přitom registrační značka na fotografii není čitelná, a to ani na hlavním snímku. Žalobci proto není zřejmé, na základě jakého řádného důkazu dospěl správní orgán k závěru, že vozidlo žalobce se pohybovalo rychlostí minimálně 163 km/h. Skutkové zjištění správního orgánu nemá oporu ve spise.

4. Další žalobní námitkou žalobce zpochybnil místo spáchání přestupku, které je popsáno ve výroku rozhodnutí, neboť nemá oporu v podkladech pro rozhodnutí, respektive provedeném dokazování. Žalobce cituje z výroku rozhodnutí a k tomu dále spekuluje, že dle záznamu o přestupku byl rychloměr umístěn v obci Halámky. Pak by dle žalobce neodpovídal údaj, že k přestupku mělo dojít na 6,5 km silnice I./24, když obec x, ve které se rychloměr nacházel, leží přibližně na 45 km této silnice.

5. Žalobce poukázal na procesní pochybení správních orgánů spočívající v neprovedení jím navrženého důkazu svědeckou výpovědí spolujezdkyně. Žalobce si je vědom toho, že správní orgán rozhoduje o tom, jaké důkazy provede, a jaké nikoli. Nicméně neprovedení navrženého důkazu lze odmítnout pouze za situace, kdy tvrzená skutečnost, k jejímuž prokázání byl důkaz navrhován, nemá souvislost s předmětem řízení. Důkaz není způsobilý ověřit tvrzenou skutečnost, nedisponuje vypovídací potencí či důkaz je nadbytečný, neboť dokazovaná skutečnost byla s praktickou jistotou zjištěna. Žalobce navrhl důkaz svědeckou výpovědí k prokázání svého tvrzení, že rychloměr měl jednu úřední značku poškozenou. To mohl potvrdit žalobcem navrhovaný svědek, který se nacházel v místě měření. Přitom skutečnost, zda na rychloměru byly neporušené úřední značky, nebyla v řízení nějak zjišťována. K tomu žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které citoval. Žalovaný dle žalobce neuvedl k neprovedení důkazu žádnou konkrétní argumentaci, neboť pouze uvedl, že se žalobce o poškozené úřední značce nezmínil v záznamu o přestupku. Žalobce k tomu uvádí, že si poškozené úřední značky na rychloměru povšimnul až poté, co bylo oznámení o přestupku sepsáno a podepsáno, a proto nemůže být žalobci upíráno právo, aby své tvrzení prokázal, jestliže existuje důkaz, kterým by jej prokázat mohl. Tvrzení správního orgánu, že rychloměr byl ověřen, je irelevantní, neboť ověření prokazuje, že ke dni ověření byly úřední značky vylepeny, což však nevylučuje, že ke dni měření byla jedna z nich poškozena, což implikuje neodborný zásah do rychloměru například oprava na koleni. Podle žalobce je odmítnutí provedení navrženého důkazu bez přesvědčivého odůvodnění žalobce nezákonné.

6. Žalobce závěrem obsáhle zdůvodnil svůj nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu takovým způsobem, aby se z textu zveřejněného rozhodnutí nepodávalo jméno, příjmení a bydliště, respektive sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

7. Žalobce v žalobě vyjádřil souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Stejně jako žalobce vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání.

9. Identifikace změřeného vozidla na výstupu z rychloměru byla zcela jednoznačná, neboť z předložené dokumentace – oznámení podezření ze spáchání přestupku je registrační značka předmětného vozidla zcela čitelná stejně jako na fotografii přibližující vozidlo a na detailu předmětné registrační značky. Fotografie pořízená rychloměrem zachycující měřené vozidlo se záměrným křížem rychloměru na přední masce registrační značky čitelná není. Nicméně z následného přiblížení vozidla a provedení detailu registrační značky vozidla, které umožňuje použitý rychloměr je registrační značka jasně čitelná a není žádných pochyb, že se jedná o vozidlo odvolatele registrační značky x. Dále žalovaný uvedl, že záznamy jsou přenášeny zvoleným způsobem, podle verze použitého měřiče na pracoviště. Tam se ukládají pomocí archivačního programu ARCHIV, který je dodáván společně se zařízením. Jsou připraveny pro tisk podle předvolených formulářů a zálohují se na volitelnou dobu. Ze strany policie byl pro potřeby přestupkového řízení předložen pořízený originál z výstupu zmíněného zařízení a nemohlo tudíž dojít k žádné úpravě v textovém editoru či k jinému zmanipulování.

10. Žalovaný odmítl nesprávné vymezení místa spáchání přestupku. Dle žalovaného žalobce záměrně a účelově zaměňuje dvě místa uvedená na záznamu o měření, a to adresu svého bydliště x, které označuje za nesprávný údaj k místu měření. Podle předloženého záznamu měření je k provedenému měření rychlosti uvedeno, že proběhlo dne 13. 6. 2019 v čase 8:26:32 na silnici I. třídy č. 24, na 6,5 km, což se shoduje s údaji ve výroku rozhodnutí. Tyto skutečnosti potvrdil i sám žalobce při projednání přestupku policejní hlídkou na místě, kde místo spáchání přestupku nijak nerozporoval a uvedl, že spěchal, neboť vezl paní na rychlík do Veselí nad Lužnicí a zdržel se na cestě u železničního přejezdu v Lomnici nad Lužnicí. Své vyjádření rovněž na místě podepsal.

11. Ani s námitkou žalobce, kterou směřoval do poškození značení rychloměru, se žalovaný neztotožnil. Bylo povinností žalobce na místě spáchání přestupku upozornit na případné poškození značení rychloměru, nebo takové zjištění poznamenat do oznámení přestupku, což žalobce neučinil. Zpětně tudíž nelze ověřit takové tvrzení, a to ani návodem k obsluze. Z předložených písemností nevyplývá, že by měření rychlosti bylo provedeno rychloměrem s poškozenými úředními značkami. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 53 A 10/2017-41 či rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 300/2015-35. Podle § 11a zákona o metrologii je uživatel měřidla (Policie ČR) povinen na žádost osoby, která může být dotčena nesprávným měřením, požádat o přezkoušení stanoveného měřidla. Ověřovací list je v projednávané věci součástí spisu. Pokud měl žalobce na místě pochybnosti o provedeném měření, bylo jeho povinností trvat na postupu stanoveném právní normou.

12. Žalobce poznamenal, že k námitce žalobce, týkající se jeho nesouhlasu, stejně jako nesouhlasu advokáta s vyvěšením jejich osobních údajů na celosvětovou komunikační síť, internet, Nejvyšším správním soudem se mu nepřísluší vyjadřovat a odkázal žalobce přímo na Nejvyšší správní soud. III.Stručný obsah správního spisu 13. Ze spisu předloženého správním orgánem soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

14. Dne 20. 6. 2019 obdržel Městský úřad Třeboň, odbor právní, od Policie České republiky oznámení přestupku žalobce dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 2 zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit dne 13. 6. 2019 v 8:26 hodin na 6,5 km na silnici I. třídy č. 24 ve směru Třeboň – Veselí nad Lužnicí, kdy bylo hlídkou zaznamenáno osobní motorové vozidlo tovární značky x, barvy šedé, registrační značky x, u kterého bylo laserovým měřícím zařízením Tru CAM zjištěno překročení povolené rychlosti vozidla řízeného žalobcem, kdy byla naměřena rychlost 169 km/h po odečtu 3% odchylky rychlost 163 km/h v úseku s povoleným limitem 90 km/h. Po změření rychlosti hlídka vozidla vyrazila za vozidlem žalobce a na 4 km I. tř. č. 24 vozidlo dostihla a za použití výstražného světelného a zvukového zařízení vozidlo žalobce zastavila. Od naměření rychlosti po zastavení vozidla byl s tímto vozidlem udržen vizuální kontakt.

15. Prvostupňový správní orgán vydal dne 9. 1. 2020 příkaz, který byl žalobci doručen dne 15. 1. 2020. V tomto příkazu byl žalobce uznán vinným z přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 18 odst. 3 téhož zákona. Za přestupkové jednání mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Dne 23. 1. 2020 obdržel správní orgán od zmocněnce žalobce Ing. M. J. odpor. Na základě podaného odporu nařídil správní orgán prvního stupně ústní jednání na den 25. 3. 2020. K ústnímu jednání byl žalobce řádně a včas předvolán avšak bez náležité omluvy se k jednání nedostavil. Dne 25. 3. 2020 obdržel správní orgán od zmocněnce žalobce písemné vyjádření. Ve spise k oznámení o přestupku byl dále založen úřední záznam policejní hlídky ze dne 13. 6. 2019, záznam o přestupku – výstup z rychloměru vytištěný dne 13. 6. 2019, fotografie vozidla žalobce z místa silniční kontroly, kopie z ověřovacího listu použitého silničního laserového rychloměru LTI20/20 Tru CAM II. výrobního č. TC006703 ze dne 6. 2. 2019, platný do 5. 2. 2020, osvědčení o způsobilosti obsluhy silničních rychloměrů ze dne 14. 2. 2019 a samotné oznámení o přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti sepsané na místě spáchání přestupku dne 13. 6. 2019.

16. Dne 21. 5. 2020 vyrozuměl prvostupňový správní orgán žalobce o tom, že spisová dokumentace, kterou shromáždil, je dostačující pro vydání rozhodnutí ve věci. Následovalo vydání prvostupňového rozhodnutí dne 11. 6. 2020. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 7. 7. 2020 odvolání. Žalovaný správní orgán o odvolání rozhodl dne 6. 10. 2020 pod č. j KUJCK 120093/20 tak, jak je uvedeno pod bodem 1 tohoto rozsudku. IV.Právní názor soudu 17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), v mezích daných žalobními body.

18. Žaloba není důvodná.

19. V prvé řadě žalobce zpochybnil změření vozidla žalobce, neboť správní orgán postavil dokazování na výstupu z rychloměru, to je fotografie, podpůrně pak použil úřední záznamy, avšak z fotografie z rychloměru se nikterak nepodává, že bylo měřeno právě vozidlo žalobce. Jeho registrační značka x není na fotografii čitelná, a tudíž žalobci není zřejmé, na základě jakého řádného důkazu správní orgán dospěl k závěru, že se jeho vozidlo pohybovalo rychlostí minimálně 163 km za hodinu. Skutkové zjištění správního orgánu nemá dle žalobce oporu ve spise.

20. Soud hodnotí námitku žalobce jako nedůvodnou. Tento závěr soud vyslovil na základě písemností, které jsou založeny ve správním spise. Správní orgány obou stupňů z těchto písemností jednoznačně vycházely a na jejich základě vyslovily závěr. Tento závěr soud hodnotí jako správný a odpovídající provedenému dokazování, o kterém nevznikly pochybnosti. Soud odkazuje na oznámení přestupku sepsaného se žalobcem o překročení nejvyšší dovolené rychlosti dle § 74 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Z tohoto záznamu, který žalobce jednoznačně vlastnoručně podepsal, vyplývá, že řídil motorové vozidlo x, registrační značky x dne 13. 6. 2019 v 8:26 hod na silnici I. třídy č. 24 okres Jindřichův Hradec směr jízdy vozidla Třeboň na Veselí nad Lužnicí, místo spáchání přestupku bylo na 6,5 km na této silnici v uvedeném směru, kde je nejvyšší dovolená rychlost 90 km/h., naměřená rychlost vozidla byla 169 km/h. a naměřená rychlost vozidla po odečtu odchylky 163 km/h. Měřič rychlosti byl označen Tru CAM. Dále byla uvedena poznámka, že od naměření po zastavení s vozidlem byl udržován vizuální kontakt, provedená dechová zkouška byla negativní. V oznámení je označeno i ustanovení silničního zákona, které žalobce porušil. Žalobce se k přestupku vyjádřil a uvedl, že k této situaci došlo z důvodu časové tísně, jelikož stál 15 minut v Lomnici u závor, kdy vlak nejel a vezl paní na rychlík do Veselí nad Lužnicí. K oznámení je přiložena dokumentace zachycující přijíždějící vozidlo, na němž je dostatečně čitelná jeho registrační značka. Na fotografii označené křížem za účelem potvrzení správnosti měření z dálky značka čitelná není, ale po zvětšení je připojen detail značky, která je jednoznačně čitelná. Dále je připojena fotodokumentace zachycující žalobce při jednání se zasahujícím příslušníkem Policie ČR. Rovněž je připojen ověřovací list č. 8012-OL-720-19 vydaný Českým metrologickým institutem dne 6. 2. 2019 a doba platnosti ověření končí 5. 2. 2020. Dále bylo připojeno osvědčení způsobilosti obsluhy konkrétního laserového měřícího zařízení.

21. Správní orgány na základě takto zjištěného skutkového stavu doloženého snímky měřeného vozidla, s nimiž nelze manipulovat, uzavřely, že žalobce se dopustil přestupku podle ustanovení § 125c) odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu. Žalobce byl jako řidič řádně ztotožněn na základě předloženého občanského a řidičského průkazu a dostal možnost se k přestupku vyjádřit. Přestupkové jednání nepopřel, naopak vysvětlil důvody, které k přestupkovému jednání vedly. Kromě toho nerozporoval jednání s policisty nebo způsob měření či poškození značení rychloměru.

22. Proto soud dospěl k závěru, že správní orgány postupovaly v souladu s platnou právní úpravou, v rozhodnutí popsaly, z jakých důkazů vycházely a tyto důkazy jednoznačně ověřovaly skutek, na základě kterého správní orgány vyslovily svůj závěr. Žalobce sám na místě spáchání přestupku nepopřel.

23. Žalobce v žalobě dále zpochybnil údaj o místu měření a spekuloval o tom, že je popsáno jako x, k čemuž odkázal na záznam o přestupku. Na základě této spekulace dále dovozoval, že nebylo prokázáno, že by překročil nejvyšší dovolenou rychlost na silnici I. třídy č. 24 na 6,5 kilometru ve směru Třeboň – Veselí nad Lužnicí. Žalobce pokračoval úvahou, že správní orgán vygeneroval nějaké místo přestupku, ke kterému použil náhodnou fotografii. Rychloměr byl dle záznamu umístěn v obci x.

24. Námitka žalobce není rovněž důvodná. Rozporování místa spáchání přestupku, jinak řečeno, místa měření rychlosti vozidla žalobce, je pouhou účelovou spekulací. Z písemností, které byly založeny ve spise, totiž jednoznačně vyplývá, že místo spáchání přestupku, které bylo vymezeno ve výroku rozhodnutí o přestupku, jednoznačně koresponduje s místem měření vozidla žalobce, tak jak je doloženo výše označenými podklady. Proto není pochyb o tom, že místo spáchání přestupku bylo postaveno najisto a stejně tak i skutečnost, že v daném místě je nejvyšší povolená rychlost 90 km/h. Žalobci byla naměřena rychlost 169 km/h. (s odchylkou 163 km/h.), a tudíž byl vysloven správný závěr o naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku. Správní orgán ve výroku rozhodnutí vymezil místo spáchání přestupku číslem silnice, označením kilometru, na kterém bylo měřeno, a to je také ve výroku výslovně uvedeno. Správní orgán popsal místo spáchání přestupku dostatečně. Z podkladů založených ve spise nevyplývá, že místem měření byly x. Tato adresa představuje místo adresy bydliště žalobce. Správní orgán tudíž žádné místo přestupku nevygeneroval, ale bylo jednoznačně specifikováno podle konkrétních skutečných údajů.

25. V kontextu s postojem žalobce, který projevil při sepisování záznamu o spáchání přestupku, lze taktéž usuzovat o tom, že údaje uvedené v tomto záznamu byly spolehlivě zachyceny. Ze samotného vyjádření žalobce, které zapsal do oznámení o přestupku, vyplývá, že vezl paní na rychlík do Veselí nad Lužnicí a spěchal, neboť se zdržel u závor v Lomnici nad Lužnicí, kde 15 minut čekali na průjezd vlaku. Již z toho samotného vyjádření žalobce nelze mít pochybnosti o tom, že ke spáchání přestupku nemohlo dojít v x, ale že údaje uvedené v oznámení o spáchání přestupku jsou správné a srozumitelné. Současnou argumentaci žalobce soud vnímá jako účelovou a matoucí.

26. Zcela bez významu je v kontextu uvedeného poznámka žalobce, že rychloměr se nacházel v obci x, která leží přibližně 45 km silnice I./24, z čehož dovodil, že o místu přestupku existuje pochybnost a výrok rozhodnutí, co do místa spáchání přestupku nemá oporu v provedeném dokazování. Jak již soud výše vysvětlil, o místu přestupku neexistuje pochybnost, neboť místo jeho spáchání označené ve výroku rozhodnutí má oporu v písemnostech, které jsou založeny ve spise. Stejně tak nepřetrvává pochybnost o celém měření, neboť soud hodnotí námitku žalobce, že bylo měřeno jinde, než je tvrzeno, jako nedůvodnou.

27. Žalobce v žalobě namítal procesní pochybení spočívající v neprovedení navrženého důkazu svědeckou výpovědí k prokázání svého tvrzní, že rychloměr měl jednu úřední značku poškozenou. Tato skutečnost měla dle žalobce zásadní vliv na rozhodnutí o přestupku, neboť v důsledku poškození úřední značky dochází k zániku ověření, to vyplývá z § 7 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 262/2000 Sb. Svědek dle písemností policie se nacházel na místě měření a s ohledem na to, že úřední značky lze vizuálně vnímat, jedná se o důkaz způsobilý ověřit žalobcem tvrzenou skutečnost. Navíc, zda na rychloměru byly neporušené úřední značky, v řízení nikdo nezjišťoval.

28. Ani tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. Z úředního záznamu, sepsaného dne 13. 6. 2019, jakož i oznámení o přestupku vyplývá, že ve vozidle byla přítomna spolujezdkyně S. M.. Z připojené fotodokumentace je zřejmé, že přestupek je projednáván se žalobcem, který z vozidla vystoupil. Žádná jiná osoba, která by při jednání s policisty byla přítomna, není na fotodokumentaci zachycena. Z toho důvodu není nynější tvrzení žalobce, že poškození úřední značky rychloměru by mohla potvrdit svědkyně nijak podložené. Ze zjištěného skutkového stavu naopak vyplývá, že žalobce při sepisování oznámení o přestupku na poškozenou úřední značku neupozornil. Měl-li žalobce pochybnosti o provedeném měření, bylo jeho povinností již na místě důsledně trvat na postupu dle § 11a zákona o metrologii, podle něhož je uživatel stanoveného měřidla (tedy Policie ČR) povinna na žádost osoby, která může být dotčena jeho nesprávným měřením požádat o přezkoušení stanoveného měřidla. Žalobce tak neučinil, a tudíž žalovaný neměl o správnosti měření žádnou pochybnost. Tato úvaha je zcela logická a z ní také vycházely správní orgány, pokud dospěly k závěru, že „ze strany nalézacího správního orgánu nevyvstaly žádné pochybnosti o správnosti provedeného měření, nebylo tedy jeho povinností, aby zajišťoval další podklady z měření, nebo provedl svědecké výpovědi policistů provádějících měření (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. 4 As 118/2013-61) či spolujezdkyně odvolatele paní S. Ml., jak navrhl odvolatel. Provedené dokazování bylo dostatečné, neboť ve správním spisu je vedle fotodokumentace jednoznačně prokazující překročení nejvyšší dovolené rychlosti odvolatelem založen i ověřovací list měřícího zařízení. Je tedy zřejmé, že z předložených podkladů nevyvstaly žádné pochybnosti o správnosti provedených měření“. Rovněž k namítanému poškození předepsaných úředních značek měřícího zařízení odvolací orgán sdělil, že vznesené námitky odvolatel ničím konkrétně nepodložil, ačkoliv měl dostatečnou možnost uvést tato svá tvrzení do oznámení přestupku sepsané na místě policisty.

29. V této souvislosti lze poukázat kupříkladu na rozsudek NSS ze dne 9. 11. 2016 č. j. 1 As 300/2015 – 35, dle něhož „[p]rokazovat stav věci (nebo místa činu) v minulosti je obecně problematické. Je tomu tak proto, že v průběhu času se mění stav věci, její vlastnosti vzezření, funkčnost apod., ať už v důsledku jejího užívání, vnějších objektivních, zejména přírodních jevů (např. počasí) nebo i vědomými dodatečnými zásahy do věci prováděné člověkem. Proto, je-li stav určité věci (místa) důležitý pro objasnění zjišťovaného skutkového stavu, patří její ohledání mezi prvotní úkony v konkrétním řízení. Není ovšem úkonem povinným, zejména za situace, kdy o stavu věci s ohledem na další skutečnosti zjištěné dosud provedenými důkazy nejsou pochybnosti“.

30. Soud proto dospěl k závěru, že nezjistil procesní pochybení správních orgánů spočívající v neprovedení navrženého důkazu svědeckou výpovědí. Jak žalobce sám v žalobě uvedl, že si je vědom skutečnosti, že je to správní orgán, který rozhoduje o tom, jaké důkazy provede a jaké nikoliv a zároveň popsal situace, kdy lze provedení navrženého důkazu odmítnout. Mezi těmito důkazy je popisována i situace, kdy je důkaz nadbytečný, neboť dokazovaná skutečnost byla s praktickou jistotou zjištěna. To je konkrétní případ žalobce, který označily byť jinými slovy správní orgány ve svých rozhodnutích. Uvedly, že byl skutkový stav zjištěn spolehlivě a dostatečně a nebylo zapotřebí jej doplňovat dokazováním. Soud s tímto závěrem souhlasí a zdůrazňuje, že žalobce při projednávání přestupku měření ani rychloměr nikterak nezpochybnil a pouze vysvětloval, jaké okolnosti jej vedly k tomu, že se rychlé jízdy dopustil. Z toho důvodu dodatečně namítané výhrady k použitému rychloměru působí v kontextu předchozích žalobních námitek rovněž jako účelové.

31. Jde-li o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, respektive sídla žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud k tomu poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob jakým Nejvyšší správní soud svá rozhodnutí, jakož i rozhodnutí krajských soudů zveřejňuje. V.Závěr, náklady řízení 32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobce v dané záležitosti zaplatil dvakrát soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Soud z toho důvodu vrací takto podruhé zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč na účet plátce OCHRANA ŘIDIČŮ o. s. IČ: 01917714.