č. j. 54 Ad 15/2019-34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: M. K. bytem kontaktní adresa proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 9. 2019 č. j. x takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 29. 10. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 9. 2019, č. j. 660 622 1853-315-PB, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, č. j. R-13.5.2019-426/660 622 1853 ze dne 13. 5. 2019, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) České Budějovice ze dne 15. 4. 2019 byl sice žalobce uznán od 30. 1. 2018 invalidním v prvním stupni invalidity, neboť pokles pracovní schopnosti činil 35%, ale ke dni vzniku invalidity nezískal potřebnou dobu pojištění. Toto rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal žalobu ke správnímu soudu. Uvedl, že invalidní důchod mu byl odňat v roce 2014, přitom jeho zdravotní stav byl a je nadále neměnný a nebyl důvod k odebrání invalidity. V roce 2014 byl léčen pro oboustrannou pleuropneumonii, byla zjištěna plicní embolie a zahájena antikoagulace. V roce 2015 bylo zjištěno dvoulaločné aneurysma, které není možné operačně odstranit, z čehož je patrné, že se žalobcův zdravotní stav zhoršil. Žalobce poukázal na stanovisko ombudsmana p. Motejla a p. Šabatové, podle kterého invalidita nevzniká datem přiznání důchodu, ale datem onemocnění, a to v jeho případě bylo v roce 2010. Po tomto datu nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu, naopak se zdravotní stav zhoršoval. Odkázal na případ ze dne 7. 6. 2018 ECHO 24 ČTK. Žalobce navrhl, aby mu invalidita byla přiznána zpětně od data odnětí, to je od 10. 3. 2014. Z důvodu odnětí invalidního důchodu totiž žalobce nenaplňuje potřebnou dobu pojištění pro výplatu. Z důvodu zdravotního stavu není nikde zaměstnán a je ve velké finanční tísni.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná se k věci vyjádřila dne 26. 11. 2019. Žalovaná popsala postup při určování poklesu pracovní schopnosti, který vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření. Dále uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění je vázána posudkem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, lékaře v námitkovém řízení, jakož i posudkovou komisí, neboť se jedná o otázku odbornou, vyžadující znalosti v oboru medicíny. Dále žalovaná popsala náležitosti posudku o invaliditě. V konkrétním případě byla u žalobce stanovena rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti tak, že jedná se o postižení srdce a oběhové soustavy dle kapitoly IX., oddíl A, položka 6b přílohy k vyhlášce MPSV č. 359/2009 Sb. a byl mu stanoven pokles pracovní schopnosti o 35%. Zdravotní stav žalobce odpovídal invaliditě prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná uzavřela, že žalobce sice splnil zdravotní podmínku nároku na invalidní důchod, nicméně nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění v rozhodném období pro vznik nároku na invalidní důchod. Lékař vypracoval posudek, který splňuje požadavky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Žalovaná navrhla soudu provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem

4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích, který posoudil zdravotní stav žalobce dne 15. 4. 2019 na základě žádosti žalobce o invalidní důchod se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a den vzniku invalidity stanovil na 30. 1. 2018. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 13. 5. 2019 rozhodnutí, kterým zamítla žalobci žádost o invalidní důchod, neboť žalobce neprokázal potřebnou dobu pojištění. Žalobce dne 10. 6. 2019 podal námitky proti tomuto rozhodnutí. Námitky byly uplatněny vůči dni stanovení invalidity žalobce. V námitkovém řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobce dne 22. 8. 2019 lékařem České správy sociálního zabezpečení pracoviště České Budějovice a bylo uzavřeno, že žalobce k datu vydaného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Den vzniku invalidity byl stanoven na 30. 1. 2018. V námitkovém řízení byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí ze dne 13. 5. 2019 bylo potvrzeno.

5. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutí ze dne 4. 9. 2019 uzavřela, že žalobce sice splnil zdravotní podmínku nároku na invalidní důchod, neboť byl uznán invalidním v prvním stupni invalidity ode dne 30. 1. 2018, ale k tomuto datu nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění v rozhodném období pro vznik nároku na invalidní důchod. Žalobci bylo v době vzniku invalidity více než 38 roků, tudíž byla zkoumána obě rozhodná období. V prvním rozhodném období (získání alespoň pěti roků potřebné doby pojištění z období posledních deseti roků před vznikem invalidity tj. v době od 30. 1. 2008 do 29. 1. 2018) získal žalobce pouze 1 rok a 172 dnů pojištění. V druhém rozhodném období (získání deset roků potřebné doby pojištění z období posledních dvaceti roků před vznikem invalidity, tj. v době od 30. 1. 1998 do 29. 1. 2018) získal žalobce pouze 6 roků a 47 dnů doby pojištění. Všechny doby pojištění v rozhodném období, které jsou u České správy sociálního zabezpečení evidovány, jsou uvedeny v osobním listu důchodového pojištění ze dne 15. 5. 2019, který byl přílohou napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobce potřebnou dobu pojištění nesplnil, podmínky nároku na invalidní důchod podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nenaplnil, a proto byla žádost žalobce o invalidní důchod zamítnuta.

6. Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, neboť pouze medicínským orgánům přísluší posuzovat zdravotní stav žadatele o dávku důchodového pojištění, jakož i datum vzniku invalidity. Posudková komise dospěla ve svém posudku ze dne 20. 4. 2020 ke shodnému závěru, že žalobce je invalidní v prvním stupni a datum vzniku invalidity byl správně stanoven na 30. 1. 2018. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl ICHS, pracovní potenciál žalobce vzhledem k jeho pracovní kvalifikaci negativně ovlivňuje i mozkové aneurysma. Komise k datu 30. 1. 2018 shledala za indikované hodnocení za použití kapitoly IX, oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Z taxačního rozmezí MPPS 20-40% bylo indikováno použít míru poklesu pracovní schopnosti 35%, čímž je zohledněno, že v rámci mozkového aneurysmatu bez možnosti endovaskulárního ošetření je vhodné omezit fyzickou námahu. Do data 30. 1. 2018 dle posudkové komise se u žalobce o invaliditu žádného stupně nejednalo. Zdravotní postižení žalobce není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby k datu 31. 1. 2018 a také v době tomuto datu předcházející, odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti, než jak je vyhodnoceno v komentáři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Ostatní poruchy zdravotního stavu žalobce sice pracovní potenciál žalobce limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce se podílí jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě v případě, že by byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně, a to v době před i od 31. 1. 2018. Pokud se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce podílí více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Komise upřesnila použitou posudkovou legislativu prvostupňovým i druhostupňovým posudkovým lékařem, neboť zdravotní stav žalobce a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru prvoinstančního i druhoinstančního lékaře zjištěny v rozsahu, který byl dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech. Byly objektivizovány všechny rozhodné skutečnosti týkající se zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků významné pro posudkový závěr. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Proto došlo k potvrzení posudkového závěru, jakož i data vzniku invalidity k 30. 1. 2018.

7. Komise na základě žalobcem vznesených námitek konstatovala, že žalobci byl invalidní důchod odňat v roce 2014, k čemuž žalobce uváděl, že nebyl důvod k odebrání invalidního důchodu. Komise opakovaně konstatovala, že přiznání invalidity žalobci k 22. 9. 2012 bylo posudkovým nadhodnocením, neboť důvod k invalidizaci je zjišťován až k datu 30. 1. 2018. Žalobce nemá funkčně významné následky prodělané pleuropneumonie ani plicní embolizace. Antikoagulační léčba není důvodem k invalidizaci. Žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu od data 10. 3. 2014. K tomuto datu však neměl takové funkční postižení, které by bylo objektivním důvodem pro invalidizaci. Invalidita navíc nevzniká datem onemocnění, neboť ne každé onemocnění je spojeno s takovou mírou poklesu pracovní schopnosti, aby odůvodňovalo vznik invalidity. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Datum vzniku invalidity byl stanoven podle objektivních podkladů založených ve spise a lékařské dokumentaci ke dni 30. 1. 2018.

IV. Právní názor soudu

8. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

9. Při jednání před krajským soudem žalobce setrval na své argumentaci, kterou uvedl v písemném vyhotovení žaloby, kterou blíže rozvedl. Zdůraznil svůj nesouhlas s hodnocením posudkových lékařů, jakož i posudkové komise a vyslovil své očekávání, že k této změně přistoupí správní soud.

10. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles pracovní schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

11. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení data vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z tohoto důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývající pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

12. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává, ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy alespoň ještě jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

13. Žalobce v žalobě rozporoval datum stanovení invalidity, neboť podle jeho názoru mu invalidita vznikla již 10. 3. 2014, a proto by mu měla být přiznána zpětně. Žalobci byl nesprávně v roce 2014 odňat invalidní důchod. Jeho zdravotní stav je od té doby nadále neměnný a důvod pro odebrání důchodu neexistoval. V roce 2015 bylo zjištěno dvoulaločné aneurysma, které není možné operačně odstranit a v té době se taktéž zdravotní stav žalobce zhoršil. Přitom dle názorů odborníků invalidita nevzniká dnem přiznání důchodu, ale datem vzniku onemocnění, což bylo v případě žalobce již v roce 2010. Od tohoto data k žádnému zlepšení zdravotního stavu žalobce nedošlo, naopak se jeho zdravotní stav neustále zhoršoval.

14. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovala dne 20. 4. 2020 posudek o invaliditě a datu vzniku invalidity žalobce, který zpracovala na základě požadavku soudu. Žalobce kontaktoval tajemnici komise a bylo dohodnuto, že vzhledem k aktuálnímu výskytu epidemie covid-19, byla přijata řada mimořádných a ochranných opatření, a proto byl případ projednán před komisí v nepřítomnosti žalobce, který s tímto postupem souhlasil. Komise měla k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci žalobce, kterou hodnotila jako dostatečnou k projednání věci a přijetí posudkového závěru. Komise stanovila diagnostický souhrn žalobce, a to od roku 2010. Zároveň připomněla, že žalobce byl vyučen tesařem, pracoval i jako řidič a v současné době nepracuje. Komise zrekapitulovala zdravotní i posudkovou anamnézu od roku 2010. Při posudkovém hodnocení dne 27. 5. 2014 komise konstatovala posudkové nadhodnocení zdravotního stavu žalobce, které se projevilo ve stanovení invalidity prvního stupně k datu 22. 9. 2012, kdy podle posudkových kritérií byl zdravotní stav žalobce dlouhodobě nepříznivým, avšak míra poklesu pracovní schopnosti činila pouze 20%. V té době rovněž bylo provedeno vyšetření CT AG s nálezem aneurysmatu, přičemž neurologický nález byl v normě. Samotný nález tehdy ještě s otevřenou otázkou dalšího řešení neindikoval použití vyšší taxace míry poklesu pracovní schopnosti. Při zjišťovací prohlídce dne 26. 2. 2018 byl hodnocen žalobce posudkovým kritériem určeným pro postižení pooperačních a intervenčních zákrocích na srdci kapitolou IX, oddíl A, položka 6b), která je určena pro stavy s lehkým snížením výkonu při obvyklém tělesném zatížení. Pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 35% a vznik data invalidity určen k 30. 1. 2018. Závěr byl vysloven na základě závěru kardiologického nálezu z února 2018 ICHS NYHA II – III, EF LKS 59%. Žalobce nedoložil potřebnou dobu pojištění, a tudíž mu nevznikl nárok na výplatu důchodu. Při zjišťovací prohlídce dne 15. 4. 2019 byl žalobce hodnocen identicky jako v roce 2018, že jedná se o zdravotní postižení podle kapitoly IX., oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Nově bylo doloženo, že prodělal frakturu žebra. V dokumentaci je rovněž založeno stanovisko kardiologa, nález z 04.2019- zmíněn tinitus. Ischemická choroba srdeční je hodnocena jako II. – III., syndrom AP I. – II., EF LKS 55%. Komise měla při zpracování posudku odborné nálezy založené ve spisové dokumentaci od roku 2010, a to Kardiocentra Nemocnice České Budějovice, hospitalizace 23. 5. až 27. 5. 2010, kardiologie České Budějovice, MUDr. L., 25. 6. 2010, 18. 2. 2014., 5. 2. 2014, 12. 5. 2014, 30. 1. 2018, 1. 4. 2019, dále TRN vyšetření Nemocnice České Budějovice MUDr. Š. z 29. 9. 2014, zprávy z neurologie České Budějovice, MUDr. K. z 30. 1. 2015, 11. 3. 2015, 18. 3. 2015 a Neurochirurgie Nemocnice České Budějovice, hospitalizace 21. 7. až 23. 7. 2015. Dále měla komise k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře, kterou si vyžádala. Dokumentace nedoložila žádné nové posudkově významné skutečnosti, které by Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí již nebyly známy. Komise dospěla po prostudování veškeré dokumentace a v nepřítomnosti žalobce k závěru, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který jej omezuje ve fyzické schopnosti a má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je ischemická choroba srdeční, pracovní potenciál vzhledem k jeho pracovní kvalifikaci negativně ovlivňuje i mozkové aneurysma. Tak jak je uvedeno k datu 30. 1. 2018, komise shledala za indikované hodnocení zdravotního postižení žalobce podle kapitoly IX, oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a určila pokles pracovní schopnosti 35 %. Žalobci bylo doporučeno omezit fyzickou námahu. Komise shrnula, že do dne 30. 1. 2018 se u žalobce nejednalo o invaliditu žádného stupně, tato změna nastala ke dni 30. 1. 2018, žádná z vedlejších diagnóz neměla u žalobce funkční dopad na pokles pracovní schopnosti ani na datum vzniku invalidity.

15. Zdravotní stav žalobce a jeho funkční důsledky byly Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích zjištěny pro účely po učinění posudkového závěru dostatečně. Zároveň byly objektivizovány všechny rozhodné skutečnosti týkající se zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr. Mezi doloženými lékařskými nálezy nebyly posudkovou komisí shledány rozpory, které by se týkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Komise proto uzavřela, že žalobce byl uznán invalidním v prvním stupni a datum vzniku invalidity je 30.1 2018. Komise zdůraznila, že k odnětí invalidity žalobce v roce 2014 došlo z důvodu posudkového nadhodnocení zdravotního stavu žalobce v roce 2012. Komise poznamenala, že žalobce neměl žádné významné následky prodělané pleuropnémonié ani plicní embolizace a antikoaugační léčba není důvodem k invalidizaci. K požadavku žalobce o přiznání vzniku invalidity k 10. 3. 2014 komise uvedla, že vyhovět nelze, neboť neměl takové funkční postižení, které by objektivně představovalo důvod invalidizace. Invalidita nevzniká datem onemocnění a zároveň ne každé onemocnění je spojeno s takovou mírou poklesu pracovní schopnosti, která by představovala invalidizaci.

16. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, který jí příslušelo učinit, že zdravotní stav žalobce odpovídá prvnímu stupni invalidity a datum vzniku této invalidity opakovaně shodně určila na 30.1 2018. Takový závěr je ve shodě se závěry, které byly vysloveny lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy o zdravotním stavu žalobce. Zabývala se jeho onemocněním, které zhodnotila, přihlédla i k vývoji tohoto onemocnění a zdůvodnila svůj závěr o stanovení data vzniku invalidity. Vysvětlila, že v předcházejícím období od roku 2012 se jednalo o posudkové nadhodnocení zdravotního stavu žalobce a z toho důvodu v roce 2014 došlo k zániku invalidity.

17. Soud hodnotí posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce jakož i ke stanovení data vzniku invalidity žalobce. Posudek se vypořádal se všemi existujícími žalobními problémy a postiženími žalobce a vysvětlil, z jakého důvodu došlo v roce 2014 k odnětí invalidity a bylo stanoveno nové datum invalidity na 30.1 2018. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce a vzal v úvahu i vývoj žalobcova onemocnění. Komise postavila najisto rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, jakož i datum vzniku invalidity žalobce. K poznámce žalobce, že ve zdravotnické dokumentaci žalobce nejsou založeny důležité zprávy, které však nespecifikoval, soud poznamenává, že je vždy na pojištěnci, aby zprávy z odborných zdravotních vyšetření předával do své zdravotní dokumentace praktickému lékaři nebo posudkové komisi, jejímž úkolem je právě zprávy z odborných lékařských vyšetření z hlediska posudkového zhodnotit a vyvodit z nich posudkový závěr. Posudková komise nemůže v tomto směru plnit roli vyšetřovatele. Komise v souladu s platnou právní úpravou posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěry. To se v dané věci stalo. Soud k tomu dále uvádí, že z posudkových hodnocení a shromážděných zpráv z odborných vyšetření vyplývá lékařskými orgány vyslovený závěr, který je srozumitelně a řádně odůvodněn. Nesouhlas žalobce s datem vzniku jeho invalidity je odůvodňován jeho subjektivním hodnocením. Je třeba vzít v úvahu, že datum vzniku invalidity je vždy stanovováno na základě objektivních zjištění a konkrétních podkladů, na základě kterých lze pak takový závěr vyslovit.

18. Soud nepřisvědčil námitce žalobce, že datum vzniku jeho invalidity mělo být stanoveno od data 10. 3. 2014. Právě k tomuto datu došlo k odnětí invalidity žalobce, přestože se žalobce domnívá, že invalidita trvala a byla mu odňata chybně. V té době měl možnost odnětí invalidity rozporovat prostřednictvím opravných prostředků případně soudní žaloby. Vzhledem k tomu, že takový postup doložen nebyl, je třeba vycházet z hodnocení posudkové komise, která svým srozumitelným a přehledným hodnocením uzavřela, že vývoj onemocnění žalobce takový závěr nedokládá. Pokud žalobce při jednání před krajským soudem požadoval, aby soud vyslechl odborné lékaře, kteří mohou uvést odborné hodnocení jeho zdravotního stavu, pak k tomu soud uvádí, že se v přezkumném soudním řízení výslechy ošetřujících lékařů, byť specialistů, neprovádí, neboť pro vyslovený závěr o zdravotním stavu či stupni invalidity takových výslechů není zapotřebí za situace, kdy jsou k dispozici zprávy z odborných lékařských vyšetření, jejichž zhodnocení náleží do kompetence posudkové komise. Soud pak ze závěrů vyslovených touto komisí o datu a stupni invalidity vychází a nemůže je měnit, neboť k tomu nemá potřebné medicínské znalosti.

19. Soud proto uzavřel, že v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracovaný posudek a uzavřel, že naplnil požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi. Posudkový závěr byl náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku, jak již je výše uvedeno a neshledal žalobcem vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily správně svůj závěr, který odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá prvnímu stupni invalidity. Datum vzniku invalidity byl stanoven na den 30.1 2018 po podrobném hodnocení vývoje zdravotního stavu žalobce. Soud se věcí zabýval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu.

V. Závěr, náklady řízení

20. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce úspěch neměl a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila. Ostatně § 60 odst. 1 s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje.