Č. j. 54 Ad 15/2019-95

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovu v právní věci žalobce: M. K. zastoupený Mgr. Ondřejem Janouškem, advokátem se sídlem U Tří lvů 296/8, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Prah 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 9. 2019 č. j. x takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 29. 10. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 9. 2019, č. j x, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, č. j. x ze dne 13. 5. 2019, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) České Budějovice ze dne 15. 4. 2019 byl sice žalobce uznán od 30. 1. 2018 invalidním v prvním stupni invalidity, neboť pokles pracovní schopnosti činil 35%, ale ke dni vzniku invalidity nezískal potřebnou dobu pojištění. Toto rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal žalobu ke správnímu soudu. Uvedl, že invalidní důchod mu byl odňat v roce 2014, přitom jeho zdravotní stav byl a je nadále neměnný a nebyl důvod k odebrání invalidity. V roce 2014 byl léčen pro oboustrannou pleuropneumonii, byla zjištěna plicní embolie a zahájena antikoagulace. V roce 2015 bylo zjištěno dvoulaločné aneurysma, které není možné operačně odstranit, z čehož je patrné, že se žalobcův zdravotní stav zhoršil. Žalobce poukázal na stanovisko ombudsmana p. Motejla a p. Šabatové, podle kterého invalidita nevzniká datem přiznání důchodu, ale datem onemocnění, a to v jeho případě bylo v roce 2010. Po tomto datu nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu, naopak se zdravotní stav zhoršoval. Odkázal na případ ze dne 7. 6. 2018 ECHO 24 ČTK. Žalobce navrhl, aby mu invalidita byla přiznána zpětně od data odnětí, to je od 10. 3. 2014. Z důvodu odnětí invalidního důchodu totiž žalobce nenaplňuje potřebnou dobu pojištění pro výplatu. Z důvodu zdravotního stavu není nikde zaměstnán a je ve velké finanční tísni.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná se k věci vyjádřila dne 26. 11. 2019. Žalovaná popsala postup při určování poklesu pracovní schopnosti, který vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření. Dále uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění je vázána posudkem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, lékaře v námitkovém řízení, jakož i posudkovou komisí, neboť se jedná o otázku odbornou, vyžadující znalosti v oboru medicíny. Dále žalovaná popsala náležitosti posudku o invaliditě. V konkrétním případě byla u žalobce stanovena rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti tak, že jedná se o postižení srdce a oběhové soustavy dle kapitoly IX., oddíl A, položka 6b přílohy k vyhlášce MPSV č. 359/2009 Sb. a byl mu stanoven pokles pracovní schopnosti o 35%. Zdravotní stav žalobce odpovídal invaliditě prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná uzavřela, že žalobce sice splnil zdravotní podmínku nároku na invalidní důchod, nicméně nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění v rozhodném období pro vznik nároku na invalidní důchod. Lékař vypracoval posudek, který splňuje požadavky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Žalovaná navrhla soudu provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem

4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích, který posoudil zdravotní stav žalobce dne 15. 4. 2019 na základě žádosti žalobce o invalidní důchod se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a den vzniku invalidity stanovil na 30. 1. 2018. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 13. 5. 2019 rozhodnutí, kterým zamítla žalobci žádost o invalidní důchod, neboť žalobce neprokázal potřebnou dobu pojištění. Žalobce dne 10. 6. 2019 podal námitky proti tomuto rozhodnutí. Námitky byly uplatněny vůči dni stanovení invalidity žalobce. V námitkovém řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobce dne 22. 8. 2019 lékařem České správy sociálního zabezpečení pracoviště České Budějovice a bylo uzavřeno, že žalobce k datu vydaného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Den vzniku invalidity byl stanoven na 30. 1. 2018. V námitkovém řízení byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí ze dne 13. 5. 2019 bylo potvrzeno.

5. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutí ze dne 4. 9. 2019 uzavřela, že žalobce sice splnil zdravotní podmínku nároku na invalidní důchod, neboť byl uznán invalidním v prvním stupni invalidity ode dne 30. 1. 2018, ale k tomuto datu nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění v rozhodném období pro vznik nároku na invalidní důchod. Žalobci bylo v době vzniku invalidity více než 38 roků, tudíž byla zkoumána obě rozhodná období. V prvním rozhodném období (získání alespoň pěti roků potřebné doby pojištění z období posledních deseti roků před vznikem invalidity tj. v době od 30. 1. 2008 do 29. 1. 2018) získal žalobce pouze 1 rok a 172 dnů pojištění. V druhém rozhodném období (získání deset roků potřebné doby pojištění z období posledních dvaceti roků před vznikem invalidity, tj. v době od 30. 1. 1998 do 29. 1. 2018) získal žalobce pouze 6 roků a 47 dnů doby pojištění. Všechny doby pojištění v rozhodném období, které jsou u České správy sociálního zabezpečení evidovány, jsou uvedeny v osobním listu důchodového pojištění ze dne 15. 5. 2019, který byl přílohou napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobce potřebnou dobu pojištění nesplnil, podmínky nároku na invalidní důchod podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nenaplnil, a proto byla žádost žalobce o invalidní důchod zamítnuta.

6. Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, neboť pouze medicínským orgánům přísluší posuzovat zdravotní stav žadatele o dávku důchodového pojištění, jakož i datum vzniku invalidity. Posudková komise dospěla ve svém posudku ze dne 20. 4. 2020 ke shodnému závěru, že žalobce je invalidní v prvním stupni a datum vzniku invalidity byl správně stanoven na 30. 1. 2018. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl ICHS, pracovní potenciál žalobce vzhledem k jeho pracovní kvalifikaci negativně ovlivňuje i mozkové aneurysma. Komise k datu 30. 1. 2018 shledala za indikované hodnocení za použití kapitoly IX, oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Z taxačního rozmezí MPPS 20-40% bylo indikováno použít míru poklesu pracovní schopnosti 35%, čímž je zohledněno, že v rámci mozkového aneurysmatu bez možnosti endovaskulárního ošetření je vhodné omezit fyzickou námahu. Do data 30. 1. 2018 dle posudkové komise se u žalobce o invaliditu žádného stupně nejednalo. Zdravotní postižení žalobce není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby k datu 31. 1. 2018 a také v době tomuto datu předcházející, odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti, než jak je vyhodnoceno v komentáři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Ostatní poruchy zdravotního stavu žalobce sice pracovní potenciál žalobce limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce se podílí jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě v případě, že by byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně, a to v době před i od 31. 1. 2018. Pokud se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce podílí více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Komise upřesnila použitou posudkovou legislativu prvostupňovým i druhostupňovým posudkovým lékařem, neboť zdravotní stav žalobce a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru prvoinstančního i druhoinstančního lékaře zjištěny v rozsahu, který byl dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech. Byly objektivizovány všechny rozhodné skutečnosti týkající se zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků významné pro posudkový závěr. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Proto došlo k potvrzení posudkového závěru, jakož i data vzniku invalidity k 30. 1. 2018.

7. Komise na základě žalobcem vznesených námitek konstatovala, že žalobci byl invalidní důchod odňat v roce 2014, k čemuž žalobce uváděl, že nebyl důvod k odebrání invalidního důchodu. Komise opakovaně konstatovala, že přiznání invalidity žalobci k 22. 9. 2012 bylo posudkovým nadhodnocením, neboť důvod k invalidizaci je zjišťován až k datu 30. 1. 2018. Žalobce nemá funkčně významné následky prodělané pleuropneumonie ani plicní embolizace. Antikoagulační léčba není důvodem k invalidizaci. Žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu od data 10. 3. 2014. K tomuto datu však neměl takové funkční postižení, které by bylo objektivním důvodem pro invalidizaci. Invalidita navíc nevzniká datem onemocnění, neboť ne každé onemocnění je spojeno s takovou mírou poklesu pracovní schopnosti, aby odůvodňovalo vznik invalidity. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Datum vzniku invalidity byl stanoven podle objektivních podkladů založených ve spise a lékařské dokumentaci ke dni 30. 1. 2018.

IV. Řízení před správními soudy

8. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o žalobě žalobce rozsudkem ze dne 27. 5. 2020 pod č. j. 54 Ad 15/2019-34 tak, že žalobu zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobce rozhodl Nejvyšší správní soud v Brně, který rozsudkem ze dne 22. 12. 2020 pod č. j. 8 Ads 90/2020-44, který nabyl právní moci 22. 12. 2020, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2020 č. j. 54 Ad 15/2019-34 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Krajský soud byl v dalším řízení vázán právním názorem kasačního soudu ve smyslu § 110 odst. 4 s.ř.s. Jeho povinností bylo vyžádat zpracování doplňujícího posudku, v němž posudková komise bude vyzvána k odstranění nedostatků svého posudku ze dne 20. 4. 2020, neboť dle Nejvyššího správního soudu nebylo z posudků respektive z jejich hodnocení ze strany posudkové komise jednoznačně a přesvědčivě seznatelné, jaké příčiny vedly posudkové orgány ke stanovení data vzniku invalidity ke dni 30. 1. 2018. Nebylo zcela zřejmé jaké posudkově významné změny stěžovatelova zdravotního stavu, k nimž došlo od roku 2015 do ledna 2018, mají přímou příčinnou souvislost se vznikem invalidity právě k 30. 1. 2018. Pokud by dle Nejvyššího správního soudu bylo takovým důvodem zohlednění inoperability aneurysmatu, nebylo vyloučeno, že takový důvod mohl být, a zřejmě i byl, přítomen mnohem dříve než 30. 1. 2018. Na tuto otázku však musí odpovědět posudková komise. Nejvyšší správní soud současně poznamenal, že vypořádání námitky žalobce, který nesouhlasil se závěrem o dřívějším nadhodnocení zdravotního stavu, nepovažuje za účelové, naopak mající oporu ve zjištěných skutečnostech, konkrétně v odborném posouzení zdravotního stavu. Nejvyšší správní soud se ztotožnil i s názorem krajského soudu ohledně vypořádání požadavku žalobce týkajícího se výslechu ošetřujících lékařů, kdy bylo žalobci vysvětleno, že takových výslechů, byť specialistů, není zapotřebí za situace, kdy jsou k dispozici zprávy z odborných lékařských vyšetření, jejichž hodnocení náleží do kompetence posudkové komise.

9. V intencích závazného právního názoru NSS Krajský soud v Českých Budějovicích požádal dne 19. 1. 2020 jednak Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích o vypracování doplňku k posudku ze dne 20. 4. 2020 za přítomnosti žalobce. V této žádosti bylo komisi zdůrazněno, že je potřeba zabývat se a odstranit nejednoznačnost a nepřesvědčivost stanovení data vzniku invalidity ke dni 30. 1. 2018, neboť z posudku není zcela zřejmé, jaké posudkově významné změny žalobcova zdravotního stavu, k nimž došlo od roku 2015 do 2018, mají příčinnou souvislost se vznikem invalidity, právě k 30. 1. 2018 ke dni kardiologického vyšetření. Soud dále odkázal posudkovou komisi na právní názor Nejvyššího správního soudu, který byl uveden pod body 22 až 34 rozsudku Nejvyššího správního soudu.

10. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích zpracovala dne 18. 2. 2021 na žádost soudu doplňující posudek o vzniku invalidity žalobce za jeho přítomnosti a dospěla opětovně k závěru, že se jedná o invaliditu I. stupně s datem vzniku 30. 1. 2018. Komise v posudkovém hodnocení shrnula veškerý diagnostický souhrn zdravotních problémů žalobce. Vyjmenovala podklady, z nichž vycházela při zpracování posudku. Jednalo se především o podkladovou dokumentaci z minulého řízení, na základě které vypracovala svůj první posudek, a to zprávu z Kardiocentra Nemocnice České Budějovice hospitalizace dne 23. 5. – 27. 5. 2010, Kardiologie České Budějovice, MUDr. L. 25. 6. 2010, 18. 2. 2014, 12. 5. 2014, 5. 2. 2015, 30. 1. 2018 a 1. 4. 2019. Dále zpráva z TRN Nemocnice České Budějovice MUDr. Š. z 29. 9. 2014, Neurologie České Budějovice, MUDr. K. 30. 1. 2015, 11. 3. 2015., 18. 3, 2015, Neurochirurgie Nemocnice České Budějovice hospitalizace 21. až 23. 7. 2015 Komise měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře a dále lékařské nálezy doložené žalobcem k jednání komise, a to Kardiologie České Budějovice MUDr. L. z 23. 6. 2020, 29. 6. 2020, 2. 7. 2020, Kardiologie Nemocnice České Budějovice hospitalizace 29. 6. až 30. 6. 2020 a vyšetření žalobce v komisi dne 18. 2. 2021 odbornou kardioložkou MUDr. D. N..

11. Komise provedla posudkové zhodnocení, ve kterém částečně opakovala skutečnosti z minulého posudku a opravila jisté písařské nepřesnosti. Dále doplnila své posudkové úvahy odůvodňující předešlý posudkový závěr, na kterém komise setrvala. Při zjišťovací prohlídce dne 28. 10. 2010 byl lékařem LPS OSSZ žalobce zhodnocen invalidní v I. stupni za použití kapitoly IX oddíl A položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Byl hodnocen posudkovým kritériem určeným pro postižení a srdce a oběhové soustavy, chronické srdeční selhání. Vznik invalidity byl stanoven ke dni 25. 6. 2010, kdy komise k tomu dodala, že prvním rozhodnutím nebyl žalobci invalidní důchod přiznán, neboť žalobce chybějící doby pojištění doplatil dodatečně, a to za dobu kdy působil jako osoba samostatně výdělečně činná, tudíž mu byl důchod přiznán až rozhodnutím z roku 2011. Žalobce měl v anamnéze flebotrombózu pravé dolní končetiny, byl léčen pro hypertenzi v květnu 2010, prodělal srdeční infarkt (STEMI), byl léčen plastikou věnčité tepny (PCI ACD) se zavedením stentu. EF LKS byla po infarktu myokardu po opakovaných kardioecho vyšetřeních zcela v normě 65 % až 60 % (tj. 0,65 až 0,60). Kardiolog hodnotil subjektivní potíže jako NYHA II. V anamnéze z června 2010 je uvedeno, že zvládne chůzi do prvního až druhého patra a klasifikace NYHA II je tak, dle názoru komise, neadekvátní. Pokud žalobce zvládne bez potíží chůzi do druhého patra, jde o NYHA I. Žalobce byl lékařem LPS OSSZ zařazen do položky určené pro stavy s lehkým poklesem výkonnosti, která je určena pro stavy dušností NYHA II s EF 035 – 050. Uvedené položce žalobce dle názoru komise neodpovídal, jednalo se o nadhodnocení. Zařazení do odstavce 1b bylo podle komise silně proklienské. Z taxačního rozmezí MPPS 20 – 40 % byl hodnocen 35 % při normálním ECHO nálezu, a tudíž nebyl žádný důvod k této volbě. Uznání invalidity I. stupně bylo dle závěru komise posudkovým nadhodnocením. Podle záhlaví kapitoly IX se při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti hodnotí intenzita subjektivních potíží podle klasifikace NYHA a dále je jmenován výčet objektivních ukazatelů určených k objektivizaci celkové výkonosti pro zařazení do příslušné funkční skupiny (1a, 12b, 1c, 1d). Musí být splněna tři kritéria u každé funkční skupiny. U žalobce tato tři kritéria splněna nebyla. Pokud lékař akceptoval nález kardiologa s klasifikací NYHA II měl k dispozici jen jedno kritérium zařazení do této položky. Pokud neměl další kritéria indikující zařazení do této položky, pak bylo plně indikováno volit z dané míry poklesu pracovní schopnosti jen dolní hranici. Komise poznamenala, že dušnost může být způsobena nejen kardiální disfunkcí, ale může být dána i jinými zdravotními poruchami, včetně nadváhy, nevýkonnosti, může být i psychogenní a může být jen uváděna účelově. Při kontrole invalidity dne 13. 8. 2012, kdy žalobce nespolupracoval, lékař posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení navrhl zastavení výplaty důchodu. Dne 10. 3. 2014 byla projednána žádost žalobce o uvolnění výplaty invalidního důchodu. Žalobce byl hodnocen stejným posudkovým kritériem, jako při první zjišťovací prohlídce, přičemž byl do 9. 3. 2014 hodnocen 35 %. Ode dne jednání lékaře LPS OSSZ ze dne 10. 3. 2014 byl však hodnocen již jen 30 % míry poklesu pracovní schopnosti. Bylo konstatováno, že přiznání invalidity I. stupně bylo posudkovým nadhodnocením, kdy důvod k invalidizaci nebyl ani v době následné. Při dalším námitkovém řízení dne 27. 5. 2014 bylo uznání invalidity I. stupně k datu 25. 6. 2010 hodnoceno jako posudkové nadhodnocení, kdy lékař k tomuto datu hodnotil žalobce 20 % míry poklesu pracovní schopnosti. Stejné hodnocení bylo platné i v celé době následné. S tímto hodnocením se posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí shodovala. Žalobce neměl žádnou významnou zdravotní komorbiditu s vlivem na pracovní potenciál a zařazení do položky 1b bylo natolik proklienské, že nebyl důvod dále zohledňovat potenciál kvalifikační. Na nové zjišťovací prohlídce dne 26. 2. 2015 byl žalobce hodnocen opět stejným posudkovým kritériem a byla mu stanovena 25% míra poklesu pracovní schopnosti. Nově bylo doloženo, že prodělal v září 2014 pleuropneumonii a drobnou plicní embolizaci, což nemělo funkční následky. Nově byl vyšetřován pro bolesti hlavy, které začaly v roce 2014. Zobrazovací vyšetření popsalo postkontuzní - postischemické ložisko v mozku okcipitálně - v anamnéze má přitom trauma lebky v 16 létech věku. V plánu bylo další vyšetření. Kardiologický nález byl poněkud rozporuplný, na jednom místě ICHS hodnocena jako NYHA II-III (v anamnéze), v diagnózním závěru byl stav hodnocen jako ICHS, AP II, NYHA II, EF LKS byla 61 %. S hodnocením míry poklesu pracovní schopnosti při jednání dne 26. 2. 2015 se posudková komise ztotožnila již při svém prvním zpracování posudku, u čehož setrvala. Rozhodnou skutečností bylo normální ECHO nález, ostatní rozvaha se nezměnila. Postkontuzní-postischemické ložisko v mozku okcipitálně, které může být následkem traumatu lebky, v šestnácti létech věku nebylo spojeno s žádnou, neurologicky závažnou, funkční symptomatologií – nelze konstatovat ani patologii ve smyslu postižení funkční pohybových, senzorických nebo psychických. Bolesti hlavy samy o sobě nelze považovat za funkčně a tím i posudkově závažné – zde je možné pro srovnání uvést hodnocení nemocných, kteří trpí migrenózními bolestmi hlavy (kapitola VI, položka 11), kde pro těžké bolesti hlavy s průvodními migrenózními projevy, jako jsou projevy vegetativní, oční, cerebrální a jiné, kdy migrenózní záchvat ovlivňuje pracovní činnost a denní aktivitu, kdy je dána míra poklesu pracovní schopností jen na 10 – 20 %. Invalidizace je pak možná až při těžkém průběhu, kdy vzniká status migrenózus, což je několikadenní migrenózní záchvat se silnými průvodními jevy, kde je dána míra poklesu pracovní schopnosti na 25 – 35 %.

12. Komise dále upozornila na to, že v následném námitkovém řízení dne 29. 4. 2015 byl prvoinstanční posudek potvrzen. V prvoposudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí je uvedeno, že již bylo provedeno CTAG SDG mozkového aneurysmatu, toto provedeno dne 6. 3. 2015, nález nebyl zcela jednoznačný, byla vyslovena suspekce na incidentální aneurysma intrakraniálního úseku ACI vlevo, doporučena byla ještě klasická AG, neurologický nález byl v normě. Posudková komise v prvním posudku konstatovala, že samotný nález aneurysmatu, tehdy ještě s otevřenou otázkou dalšího řešení, neindikoval použít vyšší taxaci míry poklesu pracovní schopnosti. Komise zdůraznila, že posudková služba ve všech řízeních primárně vyhodnocuje přítomnost dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, tím je podle platné legislativy takový zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok. V případě invalidního řízení se pak hodnotí vliv dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost vykonávat pracovní činnost. U morfologických změn, kde není zřejmé, že mají trvalý vliv na pracovní potenciál, pak pouhou přítomnost těchto morfologických změn nelze při hodnocení invalidity zohlednit. Vždy je potřeba nejprve vyhodnotit možnosti léčby, případně efekt léčby trvající nějakou dobu, případně pak v čase s možností adaptace a rekvalifikace. Žalobce nebyl dovyšetřen, byla otevřená další otázka léčby, a proto nebyla suspektní přítomnost aneurysmatu do hodnocení invalidity zavzata, s čímž se komise plně ztotožnila.

13. Nová zjišťovací prohlídka se uskutečnila dne 26. 2. 2018, kdy žalobce byl hodnocen posudkovým kritériem určeným pro postižení po operačních a intervenčních zákrocích na srdci kapitola IX, oddíl A položka 6b, částí určenou pro stavy s lehkým snížením výkonu při obvyklém tělesném zatížení. Z taxačního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 25 – 40 % byl žalobce hodnocen 35 % a vznik invalidity byl určen k datu 30. 1. 2018. Žalobci nevznikl nárok na výplatu invalidního důchodu, neboť neměl potřebnou dobu pojištění. Dle závěru kardiologického nálezu z roku 2018 ICHS NYHA II – III, EF LKS 59 %. K dispozici byl nález NCHZ července 2015 dokládající provedení CT AG z 22. 7. 2015. Byl plánován coilling aneurysmatu, endovaskulárně, ale aneurysma nebylo ošetřitelné. Byla mu doporučena otevřená operace, ke které se žalobce stavěl negativně. Na neurochirurgii ani neurologii není nadále sledován. Ohledně rizikovosti aneurysmatu není ve zdravotní dokumentace žalobce žádné odborné vyjádření. Při remisi z NCH přitom doporučili lékaři další léčbu antikoagulační, což nesvědčí pro nejvyšší stupeň rizikosti aneurysmatu. V minulém posudku komise vysvětlila, proč se neshodovala s použitým posudkovým kritériem. Podle záhlaví použité posudkové položky se při intervenčních kardiologických výkonech a chirurgické revaskularizaci myokardu hodnotí podle položky 2 oddíl A kapitola IX, a v případě přetrvávajícího nebo rozvinuvšího chronického srdečního selhání podle položky 1 (tedy položkou, kterou byl hodnocen žalobce při předešlých jednání). Další části položky 6 včetně odstavce použitého lékařem LPS OSSZ při posudkovém hodnocení jsou určeny pro stavy po operační korekci srdečních vad, vad velkých cév a aneurysmatu – u žalobce se o toto nejedná. Komise nadále shledala za indikované k datu 30. 1. 2018 hodnocení žalobce při použití kapitoly IX, oddíl A položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Stejně jako u předešlého hodnocení je zařazení do tohoto posudkového kritéria proklienské, protože vychází z klasifikace NYHA, což je údaj subjektivní. Podle objektivně zjištěných parametrů měl být hodnocen podle položky 1a, neboť EF LKS 59 % je nadále v normě. Kardiální postižení je rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a proto je vycházeno z data kardiologického nálezu. V době tohoto vyšetření bylo již nově známo, že v rámci mozkového aneurysmatu bez možnosti endovaskulárního ošetření je vhodné omezit fyzickou námahu dle taxačního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 20 – 40 %. Proto byla zvolena u žalobce míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Aneurysma samo o sobě by nebylo indikací pro invalidizaci, zde komise odkazuje na kapitolu VI položka 1, tato je určena pro cévní nemoci mozku, invalidizace je možná až u stavu, kde je přítomen nějaký stupeň motorické, senzorické, řečové nebo kognitivní dysfunkce, což u žalobce konstatovat nelze. Komise uvedla, že si je vědoma, že aneurysma měl žalobce přítomno již před tímto datem kardiologického vyšetření 30. 1. 2018. Posudková služba však musí vždy stanovit ohledně data vzniku invalidity nějaké konkrétní datum, kdy při jednání na LPS OSSZ dne 26. 2. 2018 nebyl k dispozici žádný jiný konkrétní nález, o který by mohl posudkový lékař svůj závěr popřít. Další variantou byla možnost stanovit datum vzniku invalidity dnem jednání vyšetření žalobce v komisi, případně mohlo být zváženo i stanovení data vzniku invalidity k datu nové žádosti žalobce o invalidní důchod. K tomuto datu již vyhodnocená míra poklesu pracovní schopnosti přítomna byla, ovšem z objektivního hlediska onemocnění nebylo spojeno s žádnou významnou zdravotní ani posudkovou skutečností. Z toho důvodu ani komise toto datum, jako datum vzniku, neurčila. Stejně tak nelze stanovit datum vzniku ještě dříve, neboť je nezbytné opřít toto datum o nějaký odborný nález, z něhož závěr vyplývá. Při nové zjišťovací prohlídce ze dne 15. 4. 2019 byl žalobce hodnocen identicky jako při předešlém řízení. Nově bylo doloženo, že podělal frakturu žebra a nově je v dokumentaci kardiologa z dubna 2019 zmíněn tinitus. ICHS hodnocena jako II – III, SY AP I – II, EF LKS 55 % (nadále norma). Při následném námitkovém řízení dne 12. 9. 2019 byl prvoinstanční posudek potvrzen.

14. V doplňujícím posudku komise uvedla, že po minulém jednání u žalobce došlo k dalšímu vývoji v jeho zdravotním stavu. Dne 29. 6. 2020 mu byla pro stenózu ve stentu provedena nová PTCA. Ještě před tímto zákrokem měl žalobce dne 23. 6. 2020 kontrolní ECHO vyšetření srdce s nálezem normální kinetiky obou komor s normální AFS LKS 55 %, z patologie jsou nevýznamné změny – porucha relaxace, stopová aortální a mitrální insuficience. Uvedené by opět indikovalo hodnocení jen dle kapitoly IX oddíl A položka 1a nikoli 1b. V propouštěcí zprávě je uvedeno P – NT-proBNP 79 ng/l, což je norma. Žalobce plní druhé kritérium pro zařazení jen do položky 1a. Pokud je nadále řazen do položky 1b, jde o hodnocení dle potíží subjektivních a komise poukazuje na to, že jedná se o hodnocení proklienské. Pokud by totiž byl hodnocen položkou 1a, pak by ani při použití taxačního navýšení nedosáhl žádného stupně invalidity. Posudková služba by tak nemohla nijak zohlednit míru jeho rizikovosti a omezení pracovního potenciálu při prokázaném aneurysmatu ACI. Posudková služba se tak snažila při jednání 26. 2. 2018 zohlednit přítomnosti mozkového aneurysmatu použitím posudkového kritéria, kterému žalobce kardiálně ne plně odpovídal (a neodpovídá i v současnosti). Komise shrnula, že není posudkové kritérium, které by umožnilo invalidizaci, jen s ohledem na přítomnosti mozkového aneurysmatu. Příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je kardiální onemocnění, proto je invalidní určení vzniku invalidity nálezem kardiologickým. Posudková komise dne 18. 2. 2021 vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody, pro změnu již přijatého posudkového závěru.

15. Komise reagovala i na námitky uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu uvedla k bodu 22, že dne 22. 7. 2012 byla provedena angiografie s nálezem dvoulaločného aneurysmatu. V místě odstupu artéria chorioidea anterior vlevo s tím, že aneurysma je nevhodné pro endovaskulární výkon, od plánového coillingu bylo upuštěno, žalobci byla nabídnuta otevřená operace, což si měl rozmyslet. Posudkově k datu dimise neurochirurgie ke dni 23. 7. 2015 nešlo o definitivní stav, byla otevřena otázka operace a jejího efektu. Z roku 2015 není k dispozici odborný nález, dle nějž by se dalo konstatovat, že jde již o takové trvalé kombinované postižení, které zdůvodňuje invalidizaci – ani nález kardiologický, ani nález neurologický, či nález neurochirurgický. Takový nález není k dispozici ani následně. K bodu 23 komise uvedla, že pokud je rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stav kardiální onemocnění, řídí se určení data vzniku invalidity datem nálezu kardiologa, přičemž kardiální onemocnění nemělo od IM a PTA z roku 2010 až do roku 2020 žádnou zásadní dynamiky vývoje. Posudkově byla k datu 30. 1. 2018 vyhodnocena kombinace kardiálního postižení s přítomností mozkové výdutě, přičemž není k dispozici žádný nález z doby předešlé, aby bylo možno konstatovat, že obě uvedené poruchy zdravotního stavu ve své kombinaci způsobují invalidizující míru poklesu pracovní schopnosti. K bodu 24 komise uvedla, že nemá k dispozici žádný nález z doby od února 2015 do ledna 2018, který by byl důvodem pro invalidizaci a z toho důvodu nemohla stanovit datum vzniku invalidity jinak, než bylo učiněno. Žalobce nejen, že žádné takové vyšetření nepředložil posudkovým lékařům, ale tato vyšetření nejsou k dispozici v celé jeho zdravotní dokumentaci, kterou komise měla k dispozici i od praktického lékaře. K bodu 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu komise poznamenala, že rozsudek zmiňuje, že aneurysma je inoperabilní, což není validní. Aneurysma je nevhodné k intravaskulárnímu ošetření, otevřená operace ale možná je. Pro otevřenou operaci se žalobce nerozhodl S ohledem na možnost řešení aneurysmatu operací je stanovená míra poklesu pracovní schopnosti 35 % proklienská, neboť lze konstatovat, že léčebné možnosti nejsou vyčerpány.

16. Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci nařídil jednání na 22. 3. 2021. K doplňujícímu posudku Posudkové komise ministerstva práce a sociálních věcí se žalobce písemně vyjádřil. Uvedl, že jednání komise dne 18. 2. 2021, byl přítomen. Komise zasedala v totožném složení. Žalobci bylo ústně sděleno, že komise nemá zájem měnit svá dřívější stanoviska či přihlížet k jakýmkoli novým odborným podkladům. Proto žalobce poukázal na to, že lze s vysokou pravděpodobností předpokládat přinejmenším neobjektivní výsledek činnosti komise. Pro žalobce bylo o to více zarážející, že invalidita je založena na specifických zdravotních poruchách. Komise primárně vycházela ze zdravotní dokumentace praktické lékařky žalobce, vyslechnutí MUDr. L. komise, odmítla. V komisi taktéž nebyl zastoupen neurolog. Některé odborné aspekty onemocnění žalobce byly přehlíženy nebo bagatelizovány. V tomto postupu žalobce spatřuje určitý typ systémové podjatosti, kdy je komisi ukládána náprava pochybení, případná revize dřívějších závěrů, a tudíž žalobce upozorňuje na značné riziko neobjektivity. Žalobce proto navrhl, aby soud zadal vypracování znaleckého posudku tak, jak vyplývá z bodu 46 rozsudku Nejvyššího správního soudu. Žalobce požádal komisi o rozšíření podkladů o zprávy odborných lékařů a požádal o výslech lékaře MUDr. V. L..

17. Při jednání před krajským soudem byl akceptován návrh žalobce a jeho právního zástupce o vypracování srovnávacího posudku, kdy byl žalobci umožněn vlastní výběr Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Žalobce požadoval, aby srovnávací posudek zpracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni. Krajský soud z toho důvodu požádal Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni o vypracování srovnávacího posudku.

18. Srovnávací posudek vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni dne 11. 6. 2021 za přítomnosti žalobce. Komise vycházela ze spisové posudkové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice včetně námitkového řízení. Měla k dispozici soudní spis a lékařské zprávy předložené žalobcem při jednání komise. Jednalo se o propouštěcí zprávu Nemocnice České Budějovice, kardiocentrum ze dne 27. 5. 2010. 30. 6. 2020, MUDr. L., kardiolog, ze dne 4. 6. 2021, MUDr. S., hematolog, ze dne 21. 10. 2004, MUDr. Š., T R N, ze dne 29. 9. 2014, propouštěcí zpráva Nemocnice České Budějovice, neurochirurgie, ze dne 23. 7. 2015, MUDr. K., neurolog, ze dne 30. 1. 2015, 27. 2. 2015, 11. 3. 2015, 18. 3. 2015, MUDr. F., Ph.D., neurochirurg, ze dne 13. 4. 2015, MUDr. B., neurochirurg, ze dne 25. 5. 2015, MUDr. K., Centrum péče o zrak, ze dne 18. 2. 2019. Posudek byl vypracován k datu vydání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha dne 4. 9. 2019. Komise shrnula lékařské nálezy z let 2004, 2010, 2014 a 2015. Popsala předchozí posudková jednání. Z tohoto popisu vyplynulo, že datum vzniku invalidity žalobce byl dne 25. 6. 2010 kardiologickým vyšetřením, kdy platnost byla stanovena od 31. 8. 2012. Dne 13. 8. 2012 se žalobce nepodrobil vyšetření, s posudkovými orgány nespolupracoval, a proto byl podán návrh na zastavení výplaty invalidního důchodu. Výplata byla zastavena dne 22. 9. 2012. Na základě vlastní žádosti žalobce o uvolnění výplaty invalidního důchodu byl žalobce invalidní do 9. 3. 2014 od 10. 3. 2014 již invalidní nebyl. K zániku invalidity došlo dne 10. 3. 2014 dnem jednání komise. Dne 27. 5. 2014 v námitkovém řízení byla míra poklesu pracovní schopnosti žalobce hodnocena 20% podle kapitoly IX., oddíl A, položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 se neměnila. Datum zániku invalidity byl objektivně stanoven na 22. 9. 2012.

19. Dne 26. 2. 2015 byla míra poklesu pracovní schopnosti žalobce hodnocena 25% a vysloven závěr o tom, že žalobce nebyl invalidní. Dne 26. 2. 2018 byl zdravotní stav žalobce opětovně posuzován po akutním infarktu myokardu, kdy míra pracovní schopnosti byla stanovena na 35% a datum vzniku invalidity bylo stanoveno k 30. 1. 2018 kardiologickým vyšetřením. Na základě vlastní žádosti žalobce byl posuzován zdravotní stav žalobce dne 15. 4. 2019, kdy žalobce požadoval zpětné uznání invalidity se závěrem, že datum vzniku nenastal dne 30. 1. 2018 kardiologickým vyšetřením. Dne 20. 4. 2020 byl zdravotní stav žalobce posuzován Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, kdy míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 35% podle kapitoly IX., oddíl A, položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.

20. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni ve srovnávacím posudku uzavřela, že její hodnocení je v souladu s posudkovým hodnocením Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice i s posudkovým hodnocením námitkového řízení, pokud jde o míru poklesu pracovní schopnosti 35%. Podle jiné položky, ale komise hodnotí a konstatuje, že u žalobce se jedná o lehký pokles výkonnosti NYHA II., tolerovaná zátěž 1 - 2W/kg, METS 5-7, VO2 max 16-20, lehká systolická dysfunkce levé komory, EF 035 - 050, lehká diastolická dysfunkce levé komory, BNP, NT proBNP (b) lehce zvýšené. Závěr je v souladu s posudkovým hodnocením Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České Budějovice. Míru poklesu pracovní schopnosti lze hodnotit podle kapitoly IX., oddíl A, položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Výslovně komise uvedla, že nelze hodnotit podle stejné kapitoly, oddílu, položky 1c, neboť se nejedná o středně těžký pokles výkonnosti, ani dle položky 1d, neboť se nejedná o neschopnost jakékoli zátěže. Z doložených lékařských nálezů nelze prokázat u ostatních uvedených onemocnění takové závažné funkční postižení, aby byla splněna podmínka pro použití § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. ani není důvod pro použití § 4 odst. 1 téže vyhlášky. Žalobce není schopen pro svůj nepříznivý zdravotní stav práce fyzicky těžké s manipulací s těžkými břemeny, prací ve vynucené poloze, v nepříznivých klimatických podmínkách. Je schopen lehčí práce s možností změny polohy sed, stoj v příznivém klimatu. Je schopen práce s dodržením výše uvedených obecných pracovních kontraindikací. Datum vzniku invalidity komise shodně stanovila dnem kardiologického vyšetření 30. 1. 2018 a platnost stanovila do 28. 2. 2023. Komise dále uvedla, že v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích jsou podrobně rozebrány všechny argumenty, které k závěru posudku vedly. Komise se shoduje v tom, že hodnocení bylo v minulosti proklientské. Dalo by se říci, až nadhodnocené. Neurologický nález byl konzultován s neurologem a bylo konstatováno, že toto onemocnění bylo zohledněno při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, kdy se v případě aneurysmatu nejedná o hlavní invalidizující postižení. Žalobce není v péči neurologa ani neurochirurga a nabízenou operaci odmítl. Žalobci byla zastavena výplata důchodu již v roce 2012. O obnovení výplaty žádal až v roce 2014. Zdravotní stav byl posouzen v roce 2014 a 2015 se závěrem a ve shodě, že se v tomto období nejedná o žádný stupeň invalidity. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni je s tímto závěrem v souladu. V roce 2018 žalobce znovu žádal o uznání prvního stupně invalidity. S tímto Posudková komise v Plzni vyjádřila souhlas včetně závěru o datu vzniku této invalidity, které bylo stanoveno na 30. 1. 2018. V posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice je uveden podrobný rozbor, se kterým komise v Plzni bezvýhradně souhlasí a považuje za zbytečné opisovat nálezy a citovat posudkové závěry. Nálezy, které byly doloženy při jednání komise, nepřinesly žádné novum v náhledu na zdravotní postižení a posudkový závěr. V.Právní názor soudu 21. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2004 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a zároveň se řídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu podle § 110 odst. 4 s.ř.s., který vyslovil ve svém rozsudku ze dne 22. 12. 2020, č. j. 8 Ads 90/2020-44.

22. Po doplněném dokazování, kdy soud vycházel z doplňujícího posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2021, jakož i závěrů srovnávacího posudku vypracovaného Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni ze dne 11. 6. 2021. Soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

23. Při jednání před krajským soudem žalobce nesouhlasil s posudkovým hodnocením a požadoval ve věci vypracování znaleckého posudku k posouzení jeho zdravotního stavu a určení data vzniku invalidity.

24. V této souvislosti soud připomíná, že rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je primárně závislé na odborném lékařském posouzení podmínky vzniku invalidity pojištěnce. V přezkumném řízení soudním jsou k takovému posouzení povolány ze zákona (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, a to nejen k celkovému zhodnocení zdravotního stavu a ke stanovení míry poklesu pracovní schopnosti posuzovaných, ale též k zaujetí posudkových závěrů o jejich invaliditě ve smyslu § 39 zákona o důchodovém pojištění.

25. Soud dále dodává, že Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jsou orgány Ministerstva práce a sociálních věcí a nejsou organizačně ani funkčně nijak spjaty s posudkovými orgány žalované. Jedná se o orgány, které jsou nezávislé na žalované. Lze poukázat i na závěr Nejvyššího správního soudu ohledně nezávislosti posudkových komisí, který vyslovil kupříkladu v rozsudku ze dne 4. 1. 2018, č. j. 7 Ads 389/2017-57. Soud se řídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, kdy zadal Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovat doplňující posudek, ve kterém zavázal komisi rozvést vysvětlení úvah, které vedly k závěru ohledně data vzniku invalidity žalobce tak, jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku. Poté, kdy byl zpracován doplňující posudek, žalobce namítal jeho neobjektivitu a z toho důvodu soud přistoupil na požadavek žalobce na vypracování srovnávacího posudku od jiné posudkové komise, kdy akceptoval návrh žalobce na to, aby srovnávací posudek vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni. Žalobce byl upozorněn na to, aby sdělil veškeré své zdravotní problémy komisi, což mu bylo umožněno tím, že byl přizván k jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni dne 11. 6. 2021. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni se shodla s vyslovenými posudkovými hodnoceními jak Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích tak s posudkovým hodnocením námitkového řízení, jakožto i s doplňujícím posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni. Svůj závěr vyslovila za přítomnosti internisty, a jak ve srovnávacím posudku uvedla, neurologický nález byl konzultován s neurologem. Komise uvedla, že aneurysma, které není hlavním invalidizujícím postižením žalobce a žalobce není v péči neurologa ani neurochirurga a nabízenou operaci odmítl, vzala v úvahu a veškeré lékařské nálezy, které žalobce komisi předložil, nepřinesly novum při hodnocení jeho zdravotního postižení ani jiný posudkový náhled. Za této situace soud nevyhověl žalobci v jeho požadavku, aby byl vypracován znalecký posudek k posouzení invalidity žalobce. Soud k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 12/2013-22, z něhož vyplývá, že pokud v posudkových hodnoceních nebyly zjištěny žádné rozpory ohledně hodnocení zdravotního stavu žalobce, nebylo zapotřebí vyhotovení znaleckého posudku soudním znalcem. Všechny posudkové orgány se v dané věci shodly ve svých posudkových hodnoceních.

26. Soud zdůrazňuje, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení data vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o jeho úplnosti a správnosti.

27. Žalobce rozporoval datum stanovení invalidity, neboť podle jeho názoru mu invalidita vznikla již 10. 3. 2014, a proto mu měla být přiznána zpětně. Žalobci byl nesprávně v roce 2014 odňat invalidní důchod. V roce 2015 bylo zjištěno aneurysma, které není operativně možné odstranit a od té doby se zdravotní stav žalobce zhoršil. Námitku žalobce soud nehodnotí jako důvodnou.

28. Soud zastává názor, že doplněk posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2021, jakož i srovnávací posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni požadavky úplnosti skutkových zjištěních a přesvědčivosti posudkových závěrů o míře poklesu pracovní schopnosti žalobce splňují (řádné složení komise, posudkové hodnocení, posudkové závěry). V obou komisích zasedal odborný internista. Ohledně neurologické diagnózy, která však není onemocněním invalidizujícím, byly závěry vyslovené komisí konzultovány s neurologem. Z provedeného dokazování ohledně otázky invalidity žalobce, jejího vzniku a vývoje plyne, že k zániku invalidity žalobce došlo k 22. 9. 2012. K zániku invalidity došlo z důvodu nadhodnocení zdravotního stavu žalobce, neboť zařazení do odstavce 1b bylo dle závěrů komise silně proklientské. Při nové zjišťovací prohlídce dne 26. 2. 2015 byl žalobce hodnocen stejným posudkovým kritériem s poklesem pracovní schopnosti 25%. Ohledně mozkového aneurysmatu při následném námitkovém řízení dne 29. 4. 2015 bylo uvedeno, že nález nebyl zcela jednoznačný. Byla vyslovena suspekce na incidentální aneurysma a intrakraniálního úseku ACI vlevo a neurologický nález byl v normě. Komise konstatovala, že tento samotný nález byl otevřenou otázkou dalšího řešení a neindikoval použití vyšší taxace míry poklesu pracovní schopnosti. U takové morfologické změny, kde není zřejmé, zda mají trvalý vliv na pracovní potenciál, nelze ji při hodnocení invalidity zohlednit, neboť je třeba nejprve vyhodnotit možnosti léčby, případně efekt léčby s možností adaptace či rekvalifikace. Žalobce nebyl dovyšetřen. Byla otevřená otázka další léčby, a proto nebyla přítomnost aneurysmatu do hodnocení invalidity zavzata. Závěr, který dokládalo CT vyšetření ze dne 22. 7. 2015, kdy byl plánován coilling aneurysmatu, přičemž aneurysma, ale nebylo touto metodou ošetřitelné, byla žalobci doporučena otevřená operace. Žalobce se k ní postavil negativně, a tudíž nebyl na neurochirurgii nebo na neurologii sledován. Ohledně rizikovosti aneurysmatu není od té doby ve zdravotní dokumentaci žalobce žádné odborné vyjádření. Stejným způsobem hodnotila tyto obtíže Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni. Hodnocení žalobce označila v minulosti za proklientské až nadhodnocené. Ohledně aneurysmatu výslovně komise uvedla, že se nejednalo o invalidizující postižení, kdy žalobce nebyl v péči neurologa ani neurochirurga a nabízenou operaci odmítl.

29. Oba posudky Posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR byly tudíž postaveny na kvalifikaci rozhodujícího zdravotního postižení žalobce k datu vzniku invalidity prvního stupně ke dni 30. 1. 2018 a tyto posudkové závěry se zcela shodují s posudkem lékaře žalované z námitkového řízení. Posudkové komise měly k dispozici veškerou podkladovou dokumentaci včetně lékařských zpráv, které předložil i sám žalobce. Zdravotní stav žalobce i jeho funkční důsledky byly Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích i v Plzni zjištěny pro účely učinění posudkového závěru dostatečně. Byly objektivizovány všechny rozhodné skutečnosti týkající se zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr. Mezi těmito lékařskými nálezy, jakož i mezi závěry vyslovenými posudkovými komisemi soud neshledal rozpory, které by se týkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Žalobce byl shodně komisemi uznán invalidním v prvním stupni a datum vzniku invalidity stanoven na 30. 1. 2018. Nelze přehlédnout fakt, který komise zdůraznila, že k odnětí invalidity žalobce v roce 2014 došlo z důvodu posudkového nadhodnocení zdravotního stavu žalobce v roce 2012. Komise reagovala i na požadavek žalobce, že nelze invaliditu přiznat k 10. 3. 2014, jak žalobce požadoval, neboť nebylo přítomno takové funkční postižení, které by objektivně představovalo důvod invalidizace. Invalidita nevzniká datem onemocnění a zároveň ne každé onemocnění je spojeno s takovou mírou poklesu pracovní schopnosti, která by představovala invalidizaci.

30. Soud poukazuje i na skutečnost, že pokud žalobce nesouhlasil s odnětím invalidního důchodu a zániku jeho invalidity k 10. 3. 2014, měl možnost rozporovat odnětí formou opravných prostředků, případně podáním soudní žaloby. Žalobce takový postup nedoložil, a proto je třeba vycházet z hodnocení posudkové komise, která srozumitelně a přehledně uzavřela, že vývoj onemocnění žalobce nedokládá datum vzniku invalidity, jak žalobce požaduje k 10. 3. 2014. Soud opakuje, že na tomto závěru nemohly nic změnit ani požadované výslechy odborných lékařů, které žalobce požadoval, neboť v přezkumném soudním řízení výslechy ošetřujících lékařů byť specialistů soud neprovádí. Pro vyslovený závěr o zdravotním stavu či stupni invalidity není zapotřebí takové výslechy provádět, neboť komise vychází z písemných zpráv z odborných lékařských vyšetření, které hodnotí, a to také náleží do kompetence posudkových komisí. Soud pak z těchto závěrů vychází a sám je nemůže změnit, neboť k tomu nemá potřebné medicínské znalosti.

31. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku nepřehlédl, že je vždy primárně věcí žalobce, aby sám absolvoval odborná vyšetření, jejíchž výstupy by předkládal posudkovým lékařům za účelem posouzení zdravotního stavu z hlediska možné invalidity. Nejvyšší správní soud i potvrdil, že chybějící odborná zjištění znesnadňují či komplikují stanovení dřívějšího data vzniku invalidity alespoň s vysokou pravděpodobností. Připustil, že tato proluka sama o sobě nemusí znamenat, že nelze datum vzniku invalidity stanovit před pozdějším vyšetřením. K tomu je však třeba provést odborný rozbor daného zdravotního postižení a vysvětlit, zda naměřené hodnoty případně jejich změny představují posudkově významné skutečnosti, které mohly být s vysokou mírou pravděpodobnosti přítomny již v předchozím období. Posudkové komise se tímto názorem při vyslovení svých závěrů jednoznačně řídily. Z obou posudků je zcela zřejmé, že posudkové komise setrvaly na závěru, že původní uznání invalidity žalobce bylo posudkovým nadhodnocením, případně bylo proklientské. Komise dospěly k závěru, že již v roce 2015 bylo jako rozhodná skutečnost normální ECHO a zjištěná pleuropneumonie a drobná plicní embolizace neměla funkční následky na hodnocení zdravotního stavu žalobce. Komise jednoznačně uvedla, že nebyl k dispozici žádný odborný nález, dle nějž by se dalo konstatovat, že u žalobce bylo přítomno trvalé kombinované postižení, které by zdůvodňovalo invalidizaci, a to ani nález kardiologický ani nález neurologický či neurochirurgický. Rovněž komise uvedla, že kardiální onemocnění nemělo od IM a PTA roku 2010 až do roku 2020 žádnou zásadní dynamiku vývoje. Komise dále uzavřela, že nemá žádný nález z doby od února 2015 do ledna 2018, který by byl důvodem pro invalidizaci, a proto nemohla stanovit datum vzniku invalidity jinak než učinila. Žalobce žádné vyšetření nepředložil a tato vyšetření nejsou k dispozici ani v celé jeho zdravotní dokumentaci, která byla zapůjčena od praktického lékaře.

32. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a řídil se dále i závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve svém doplňku k posudku, jakož i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni ve srovnávacím posudku dospěla ke shodným závěrům, že zdravotní stav žalobce odpovídal prvnímu stupni invalidity k datu 30. 1. 2018. Jak již výše zaznělo, takový závěr je ve shodě se závěry, které byly vysloveny lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení, tak i lékařem v námitkovém řízení. Všechny lékařské orgány vzaly v úvahu doložené zprávy o zdravotním stavu žalobce. Zabývaly se jeho onemocněním, které zhodnotily a přihlédly i k vývoji tohoto onemocnění a zdůvodnily své závěry ohledně stanovení data vzniku invalidity. Ve všech těchto posudcích významně zaznívá vysvětlení týkající se předcházejícího období, kdy od roku 2012 se všechny tyto orgány shodují v tom, že se jednalo o posudkové nadhodnocení zdravotního stavu žalobce, dále žalobce při objektivizaci zdravotního stavu v tomto období s posudkovými orgány nespolupracoval a z toho důvodu došlo k zastavení výplaty invalidního důchodu a k zániku jeho invalidity. Komise se shodly i v závěru, že samotný nález aneurysmatu, který byl v roce 2015 zjištěn, byl otevřenou otázkou dalšího řešení a neindikoval použití vyšší taxace míry poklesu pracovní schopnosti. Jednak by se muselo jednat o stav trvající déle než 1 rok a dále je třeba hodnotit možnosti léčby, efekt léčby, adaptaci na onemocnění atd.. Veškeré úvahy a vysvětlení popsala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích a Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni se s těmito závěry shodla. Soud k tomu odkazuje na v tomto rozsudku výše citované hodnocení.

33. Soud hodnotil veškeré doplněné důkazy (doplňující posudek, srovnávací posudek) a uzavřel, že splnily požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádaly se se všemi rozhodnými skutečnostmi. Posudkový závěr byl náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud z tohoto posudku vycházel a žalobcem vznesené námitky neshledal důvodnými. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá prvnímu stupni invalidity. Datum vzniku invalidity byl správně stanoven na 30. 1. 2018 po podrobném a opakovaném hodnocení vývoje zdravotního stavu žalobce. VI.Závěr, náklady řízení 34. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch. Správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce úspěch neměl a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila. Ostatně ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. ani takové náklady přiznat neumožňuje.