č. j. 55 A 21/2020- 68

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci navrhovatelů: a) M. K., b) Ing. J. K., oba bytem x společně zastoupeni advokátem Mgr. Vladanem Valou, sídlem Marie Steyskalové 62, Brno, proti odpůrci: město Mníšek pod Brdy, sídlem Dobříšská 56, Mníšek pod Brdy, zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Hrozou, sídlem Balbínova 223/5, Praha, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu Mníšku pod Brdy, vydaného usnesením Zastupitelstva města Mníšek pod Brdy č. 12b/8/2019 ze dne 16. 12. 2019, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – územní plán Mníšku pod Brdy vydaný usnesením Zastupitelstva města Mníšek pod Brdy č. 12b/8/2019 ze dne 16. 12. 2019 se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v rozsahu grafické a textové části vymezující plochu územní rezervy R2 a zemědělskou plochu (NZ) na pozemku p. č. x v katastrálním území R..

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce a) na náhradě nákladů řízení částku 19 781,40 Kč k rukám Mgr. Vladana Valy, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli b) na náhradě nákladů řízení částku 19 781,40 Kč k rukám Mgr. Vladana Valy, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Navrhovatelé se návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhají zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Mníšku pod Brdy vydaného usnesením Zastupitelstva města Mníšek pod Brdy č. 12b/8/2019 ze dne 16. 12. 2019 (dále jen „územní plán“) v části, kterou byla na pozemku p. č. x v katastrálním území R. vymezena plocha územní rezervy R2 a zemědělská plocha (NZ). Obsah návrhu 2. Navrhovatelé uvádí, že jsou vlastníky pozemku p. č. x v katastrálním území R. (dále jen „pozemek navrhovatelů“). Předchozím územním plánem sídelního útvaru Mníšek pod Brdy ve znění změny č. 3 (dále též „ÚPSÚ“) byla plocha s označením 120, resp. 120a, v níž se nachází pozemek navrhovatelů, zařazena mezi plochy trvalého bydlení v rodinných domech. Tato plocha byla tvořena částí pozemku p. č. x, pozemkem p. č. x a pozemkem navrhovatelů. Územní plán tuto plochu rozdělil na plochu Z58 pro výstavbu rodinných domů a na plochu územní rezervy R2. Pozemek navrhovatelů byl zařazen do plochy R2, čímž došlo ke změně jeho funkčního využití, která má za následek omezení jejich vlastnických práv. Navrhovatelé uplatnili proti návrhu územního plánu námitky, jimž nebylo vyhověno.

3. Navrhovatelé předně namítají, že rozsah a intenzita omezení jejich vlastnických práv představuje porušení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu. Omezení považují za projev libovůle. Poukazují na to, že v lokalitě, v níž se nachází pozemek navrhovatelů, je již vybudován rodinný dům na pozemku p. č. x a dle návrhu územního plánu bylo vydáno územní rozhodnutí k pozemkům v ploše Z57, která s plochou R2 sousedí. Lze tak očekávat, že i tato plocha bude v nejbližší době zastavěna. K zastavění je určena rovněž část pozemku p. č. x na ploše Z58, který bezprostředně sousedí s pozemkem navrhovatelů. K zastavění jsou v dané oblasti určeny též plochy Z06, P29 a Z55 a zastavěna je i oblast na úrovni pozemku navrhovatelů (pozemky p. č. xx atd.). Podél silnice na pozemku p. č. x tak vznikne řada rodinných domů, na kterou naváže volný prostor na pozemku navrhovatelů, a lokalita bude zakončena osamoceným domem na pozemku p. č. x. Oblast vymezená plochou R2 se stane stavební prolukou a výsledný vzhled nebude odpovídat záměru odpůrce, kterým je „navázání území na okolní krajinu.“ Dle navrhovatelů přijaté situační řešení odporuje obecným pravidlům územního plánování a budí dojem, že bylo uzpůsobeno zájmu vlastníka pozemku p. č. x, který chce mít kolem svého pozemku „klidovou zónu“. K tomu odkazují na článek zveřejněný na internetových stránkách www.volbapromnisek.cz.

4. Dle navrhovatelů závěr o libovůli potvrzuje skutečnost, že ve vztahu k plochám Z57, Z58 a R2 bylo uplatněno minimum připomínek, zatímco k plochám, v nichž bude v porovnání s pozemkem navrhovatelů pohoda bydlení horší (plochy Z34, Z35, Z38, Z41, Z42, Z44 a Z85), byly např. Ministerstvem dopravy vzneseny připomínky ohledně hlukových limitů. Z pohledu důvodů, které vymezil odpůrce pro vynětí pozemku navrhovatelů z lokality určené k zastavění (poloha na okraji zastavěného území města v kontaktu s přírodním a krajinným zázemím), je nelogické, proč byla k zastavění určena část pozemku p. č. x, zatímco pozemek navrhovatelů nikoli. Pozemek navrhovatelů tak bude stavební prolukou. Dle navrhovatelů o libovůli svědčí také odpověď na připomínku L. I. – V. H. k návrhu územního plánu, ve které je nenavržení pozemku p. č. x k zastavění odůvodňováno tím, že jako vhodnější byly vymezeny jiné plochy – převzaté z platné územně plánovací dokumentace, lépe přístupné, doplnění proluk apod.

5. Navrhovatelé dále namítají, že územní plán je v napadené části v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť odůvodnění změny funkčního využití, která má za následek omezení jejich vlastnických práv, v rámci rozhodnutí o námitkách postrádá racionální a logické důvody. Navrhovatelé tvrdí, že územní plán porušil veřejný příslib, který jim plynul z předchozí územně plánovací dokumentace. Z pozemku určeného k zastavění se stává nevyužitelná plocha, což se dotýká jejich majetkové sféry. Poukazují na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové týkající se územního plánu Špindlerova Mlýna, podle něhož legitimní očekávání plyne nejen z dřívějšího určení pozemku, ale také z toho, že jde o nezastavěnou proluku mezi dvěma jinými stavbami. Krajský soud v Hradci Králové v uvedeném rozsudku odmítl jako neopodstatněnou argumentaci odpůrce, že možnost využití pozemku byla již dříve omezena nařízením o stavební uzávěře, a poukázal na nerovné zacházení s navrhovatelem v situaci, kdy odpůrce svůj pozemek určil pro výstavbu a pozemek ležící „hned vedle“ nikoli.

6. Navrhovatelé uvedli, že se od roku 2007 snaží o zastavění pozemku. Žádosti o územní rozhodnutí bylo rozhodnutím Městského úřadu Mníšek pod Brdy č. j SÚ9125/06-190/2007-Hra vyhověno, avšak Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. O žádosti nebylo dosud rozhodnuto, neboť v mezidobí bylo vydáno rozhodnutí o stavební uzávěře. Jelikož zastavění pozemku navrhovatelů bylo zabráněno postupem stavebního úřadu a stavební uzávěrou, nelze argumentovat tím, že nové funkční využití odpovídá dosavadnímu faktickému způsobu užívání. Vyjádření odpůrce 7. Odpůrce považuje návrh za nedůvodný a navrhuje jeho zamítnutí. Odpůrce má za to, že nedošlo k takovému zásahu do vlastnických práv navrhovatelů, které by svou intenzitou překročilo právo odpůrce na autonomní plánování sídelního útvaru. Zdůrazňuje, že právo vlastnit majetek není neomezené. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, vyplývá, že za předpokladu dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu může dojít územním plánem k omezením vlastníka, nepřesáhnou-li spravedlivou míru; taková omezení nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a tento je povinen strpět je bez náhrady.

8. Bylo na navrhovatelích, aby v průběhu pořizování územního plánu vznesli námitky, v nichž by konkrétně uvedli, proč je zvolené řešení, resp. omezení jejich vlastnických práv nepřiměřené sledovanému cíli, a je tak porušena zásada proporcionality. Navrhovatelé vznesli námitky, s nimiž se odpůrce řádně vypořádal. Odpůrce odůvodnil, proč došlo ke změnám oproti stávajícímu stavu, přestože dle jeho názoru je pochybné, zda šlo z právního hlediska o řádně vznesené námitky. Rozhodnutí o námitkách vycházelo z koncepce zastavěného území města, vyhodnocení jeho rozvojových potřeb a potřeby vymezení jiných ploch než ploch k bydlení s tím, že v daném případě bylo třeba částečně respektovat plochy a pozemky s již vydaným územním rozhodnutím a pozemky již zastavěné, byť pro tuto zástavbu nebyla ojediněle splněna zásada postupu výstavby souvisle od hranic zastavěného území. Odpůrce odmítá, že by územním plánem došlo ve vztahu k pozemku navrhovatelů a jejich vlastnickým právům k libovůli ze strany odpůrce a k porušení jejich práv. Je přesvědčen, že provedl důkladnou odbornou úvahu ve směru vážení veřejného zájmu (urbanistická koncepce města a udržitelný rozvoj města z hlediska kvality života, ochrana přírody a krajiny) a ochrany vlastnických práv navrhovatelů. Svůj postup odpůrce považuje za realizaci práva na samosprávu územního celku, do něhož nemůže být soudní mocí nepřiměřeně zasahováno, neboť tím by došlo k porušení ústavní zásady o dělbě moci. K tomu odkazuje na bod 114 rozsudku NSS ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103. Soudy se mají při přezkumu územního plánu řídit zásadou zdrženlivosti a k jeho zrušení by měly přistoupit pouze tehdy, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost řízení a územního plánu jako celku. K tomu odkazuje na rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73. Z tohoto pohledu je dle odpůrce žaloba nedůvodná a měla by být zamítnuta.

9. Dále odpůrce uvádí, že nebylo možné ani vhodné v územním plánu vymezit plochy stejně jako v ÚPSÚ, neboť územní plán musel reagovat na změny v území, změny společenských poměrů a právních předpisů. Ve městě v rámci příprav na nový územní plán proběhla anketa. Občané a představitelé odpůrce se shodli na umírněném rozvoji. Již v minulých letech město řešilo nedostatečnou technickou infrastrukturu (zásobování pitnou vodou a odkanalizování) a potýkalo se i s naplněnými kapacitami některých druhů občanského vybavení. V zadání územního plánu byl proto číselně vyjádřen předpokládaný přírůstek bytů (a tedy i obyvatel). Měly být navrženy plochy pro přibližně 410 nových bytů. Při obložnosti 2,6 obyvatel na byt měl být umožněn přírůstek přibližně 1218 obyvatel pro všechna tři sídla dohromady: Mníšek pod Brdy, Stříbrnou Lhotu a Rymáni. Pro nové obyvatele bylo nutné navrhnout i plochy a koridory pro odpovídající občanskou vybavenost, dostatečně kapacitní technickou infrastrukturu a smysluplnou dopravní obslužnost. ÚPSÚ vymezil dostatek ploch pro rozvoj obytné zástavby. Změnou č. IV mnoho ploch přibylo a výsledný stav byl naddimenzovaný. Převzetí veškerých ploch by odporovalo požadavkům na zajištění umírněného a všestranného rozvoje. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“) oproti předchozí právní úpravě klade důraz na vymezování zastavitelných ploch pouze v potřebném a odůvodněném rozsahu. Stanoví, že součástí odůvodnění územního plánu je přezkum požadavků na ochranu nezastavěného území, vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelného území. Obdobně formuluje požadavky na ochranu nezastavěného území Politika územního rozvoje ČR v republikových prioritách, např. v článku 19, včetně zásady účelného využívání a uspořádání území, úsporného v nárocích na dopravu a energie. Je zřejmé, že neuvážená expanze sídel do lokalit vzdálených centrům tyto nároky zvyšuje. Rovněž Zásady územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „ZÚR“) formulují požadavek na vyvážené a efektivní využití zastavěného území a zachování funkční a urbanistické celistvosti sídel a na preferování rekonstrukcí a přestaveb v sídlech před stavbou ve volné krajině. Územní plán musí této nadřazené územně plánovací dokumentaci odpovídat.

10. Jednou z nejcennějších hodnot území města Mníšek pod Brdy je jeho krajinné zázemí, kam patří nejen lesní komplexy, ale též volná krajina mezi stávající zástavbou a lesy. Její rozsah je nutné snižovat jen v nezbytně nutné míře. S ohledem na zásadu přednostního využívání zastavěného území je třeba při vymezování zastavitelných ploch budoucí rozsah zastavěného území „tvarovat“ tak, aby vznikala, pokud možno, kompaktní sídla a bylo zabráněno propojování (srůstání) sídel dosud oddělených. V současné době je kladen důraz též na ochranu půdy a snižování zastavěných a zpevněných ploch kvůli zmírnění rychlosti odtoku srážek. Vymezování zastavitelných ploch již není možné v takovém rozsahu jako v předchozí územně plánovací dokumentaci. Z těchto důvodů byla některým plochám odňata možnost zastavění a některé byly převedeny do tzv. územních rezerv. Jde o plochy, které není možné bez změny územního plánu zastavět, ale jsou určeny k prověření jejich potřebnosti v dalším období a do té doby jsou pro tento účel chráněny. Takto přehodnoceny byly zejména plochy v okrajových polohách a plochy ve střetu s různými limity využití území nebo jinými hodnotami, na kterých ještě nebylo započato s výstavbou. To je i případ plochy označené v předchozím územním plánu jako č. 120, jejíž část je nově vymezena jako zemědělská půda s územní rezervou pro bydlení s označením R2. Severní část původní plochy č. 120 zůstala zastavitelnou plochou Z58. Nová zastavitelná plocha Z57 je zčásti vymezena na dříve nezastavitelném území v souladu s požadavkem na rozvoj sídla v kompaktním tvaru v polohách blíže centru sídla v návaznosti na zastavěné území (zde smíšená obytná a rekreační zástavba s předpokladem úplné transformace na bydlení), s návazností na již vybudovanou nebo připravovanou dopravní a technickou infrastrukturu s potenciálně vyšší efektivitou využití.

11. K poukazu na rodinný dům č. p. x na pozemku p. č. st. x odpůrce uvádí, že jeho povolení a realizace v izolované poloze u lesa proběhly kolem roku 2000 v souladu s tehdy platným ÚPSÚ, kdy byl stejně jako pozemek navrhovatelů součástí zastavitelné plochy 120. Navrhovatelé měli v té době stejnou možnost, které nevyužili. Jejich právní předchůdci podali až dne 13. 9. 2006 návrh na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby komunikace a inženýrských sítí, přičemž od roku 2008, kdy bylo Krajským úřadem Středočeského kraje zrušeno rozhodnutí ze dne 17. 11. 2007, č. j. SÚ 9125/06-190/2007-Hra, o umístění stavby komunikace a inženýrských sítí a dělení pozemků pro budoucí výstavbu deseti rodinných domů, žádné kroky k zastavění pozemku neučinili. Z hlediska současných pravidel je třeba na umístění domu č. p. x pohlížet jako na chybu, byť bylo zřejmě v souladu s tehdy platnými předpisy, která nemůže odůvodnit nevhodné umístění zastavitelné plochy ve vzdálené okrajové poloze v blízkosti lesa a její nepotřebný rozsah. Územní plán musí pozemek s domem č. p. x respektovat jako stabilizovanou samostatnou plochu pro bydlení. Není však důvodem k prohlubování této chyby v době, kdy vymezených zastavitelných ploch je z hlediska obecné potřebnosti pro přiměřený rozvoj města dostatek ve vhodnějších lokalitách.

12. Protože zájem o výstavbu zejména rodinných domů dlouhodobě existuje, jsou rozvojové plochy pro bydlení postupně využívány, a to jak v zastavitelných plochách, tak v plochách pro přestavbu stávající chatové zástavby na trvalé bydlení za stanovených technických podmínek. Umožnění této transformace a stanovení podmínek pro ni bylo jedním z hlavních úkolů nového územního plánu obsažených v jeho zadání. Je v souladu se zájmy vlastníků těchto nemovitostí a snižuje potřebu vymezování zastavitelných ploch pro bydlení „na zelené louce“, což je v souladu s obecnými požadavky na využívání zastavěného území a ochranu nezastavěného území. Stavební zákon stanoví povinnost pravidelného zpracování tzv. zprávy o uplatňování územního plánu, která zhodnotí stav územního plánu ve vztahu k aktuálním potřebám a v níž je možné navrhnout a v následné změně územního plánu vymezit k zastavění plochy z územních rezerv.

13. Dále odpůrce odkázal na urbanistickou koncepci a principy vymezení zastavitelných ploch v kapitolách C.9 a C.10 textové části odůvodnění územního plánu. Replika navrhovatelů 14. Navrhovatelé namítají, že argumentace odpůrce je zcela obecná. Odpůrce neuvádí konkrétní úvahy a důvody, pro které se rozhodl konkrétní plochu vymezit k zastavění či naopak do územní rezervy. Z argumentace odpůrce neplyne, zda pozemek navrhovatelů spolu s částí pozemku p. č. x jsou jedinými pozemky, u nichž došlo ke změně způsobu využití tak, že z pozemku zahrnutého v ÚPSÚ v zastavitelné ploše pro výstavbu rodinných domů se stal pozemek nezastavitelný. Vzhledem k obecné argumentaci jsou uváděné důvody nepřezkoumatelné. K ověření postupu odpůrce je nutné porovnat ÚPSÚ a územní plán. Toto srovnání měl provést odpůrce při vypořádání námitek navrhovatelů. Trvají na tom, že na základě porovnání grafické části územního plánu a ortofotomapy v katastru nemovitostí lze dospět k závěru, že obecné argumenty odpůrce zastírají diskriminaci ve vztahu k navrhovatelům.

15. Navrhovatelé mají za to, že dům na pozemku p. č. st. x není v porovnání s okolní zástavbou ojedinělou chybou, neboť stejně by muselo být nahlíženo na domy postavené na jeho úrovni na pozemcích p. č. xx, z nichž se některé nachází na samé hranici lesa. Argument odpůrce považují za účelový, neboť nelze pro účely územního plánování na danou situaci nahlížet, jako by dům nestál. Domnívají se, že odpůrce tvrzenou chybu naopak prohlubuje, jestliže vytváří kolem pozemku p. č. st. x jakési ochranné pásmo.

16. Pozemek navrhovatelů je součástí lokality, která je již výrazně zastavěna, a územní plán směřuje k tomu, aby nezastavěné plochy této lokality byly doplněny zástavbou (plochy Z54, P26, Z55, P29, Z57, Z58 a Z06, které jsou vyjma plochy Z55 určeny k zástavbě rodinnými domy). Z předložené ortofotomapy je dle navrhovatelů zjevné, že jejich pozemek původně určený k zastavění bude stavební prolukou, neboť částí přímo navazuje na zastavěné území a částí na plochy určené k zastavění (plochy Z57 a Z58). Argumentaci odpůrce pak zcela odporuje plocha Z62 o výměře 1,4 ha, tedy větší než pozemek navrhovatelů, která je dnes volnou krajinou a má ve srovnání s pozemkem navrhovatelů horší dopravní obslužnost. To platí též pro plochu Z106, která se nachází na samém okraji města, vedle níž byla navíc vymezena plocha Z109 pro zemědělskou výrobu. Navrhovatelé nespatřují logické důvody pro umožnění zástavby na kraji města vedle zemědělské výroby, která bude muset splňovat hygienické limity, na níž bude oproti pozemku navrhovatelů nižší kvalita bydlení. Obdobně poukazují také na plochu Z80. Plochy Z29, Z101 a Z114 navazují na řídce osídlenou oblast, nachází se na samém okraji města v okolí lesů a luk, přesto zde odpůrce vymezil plochu k zastavění o výměře 3 ha. Většina uvedených ploch je v okrajových polohách, některé nenavazují na dopravní infrastrukturu, avšak všechny navazují na okolní krajinu. Vymezení zastavěného území na těchto plochách tak odporuje zásadám nastíněným odpůrcem ve vyjádření k návrhu. Z koordinačního výkresu A napadeného územního plánu lze dovodit, že odpůrce se snažil zaplnit stavební proluky, avšak tento záměr se v případě pozemku navrhovatelů nenaplnil. K právním krokům směřujícím k zastavěnosti pozemku upozorňují na to, že v mezidobí byla pro danou lokalitu vyhlášena stavební uzávěra a stavební úřad poté přes dotazy a urgence navrhovatelů byl v územním řízení zahájeném v roce 2007 nečinný. Bez ohledu na průběh územního řízení však nemůže odpůrce změnit způsob využití pozemku navrhovatelů nešetrným a diskriminačním způsobem. Dále citují bod 52 usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 1 Ao 1/2009-120. Uzavírají, že odpůrce ve vztahu k jejich pozemku postupoval diskriminačně, svévolně a nezvolil nejšetrnější ze způsobů vedoucích k zamýšlenému cíli.

17. V podání ze dne 21. 5. 2020 navrhovatelé doplnili srovnání rozsahu ploch určených k zastavění dle původního územního plánu ve stavu ke konci roku 2019 a nového územního plánu, které provedli s ohledem na vyjádření odpůrce. Rozsah ploch určených k zastavění rodinnými domy či bytovou zástavbou dle původního územního plánu činil dle jejich propočtu cca 88 ha. Rozsah ploch určených k zastavění rodinnými domy či bytovou zástavbou dle nového územního plánu činí cca 59 ha (9 ha u ploch označených „P“ a cca 47 ha u ploch označených „Z“ bez lokalit Z30 a Z34, při jejich započtení jde u ploch „Z“ o cca 50 ha). Snížení rozsahu zastavitelných ploch je však pouze zdánlivé, neboť v době schvalování územního plánu bylo mnoho ploch převzatých z předchozího územního plánu již zastavěno. Jde zejména o plochu 102 o výměře netto 10,65 ha, z níž v novém územním plánu zůstaly toliko plochy Z42, Z43, P23, Z36, Z37 a Z38 o výměře celkem 3,56 ha, zastavěno bylo tedy cca 7 ha. Zcela zastavěny byly plochy 119 (2,32 ha), 122 (tvořená plochami 122a, 122b a 122c o celkové výměře 21,82 ha) a 106 o výměře 4 ha. Z ploch 104, 105, 123 a 124 o celkové výměře 14,98 ha bylo zastavěno cca 11 ha (zůstaly z nich plochy P09, P12, P13, P14, P15 a Z24 o celkové výměře 3,94 ha). Zcela zastavěna byla plocha 121b a zčásti plocha 121a, z níž zůstala plocha Z49 o výměře 1,47 ha, z původních ploch tedy došlo k zastavění cca 2 ha. Přes 50 % ploch (minimálně 48,14 ha) určených k zástavbě rodinnými domy či objekty bydlení v původním územním plánu bylo zastavěno. Před schválením nového územního plánu tak bylo k zastavění rodinnými domy a objekty pro bydlení určeno cca 40 ha. Územním plánem tak došlo k významnému nárůstu zastavitelných ploch s tímto způsobem funkčního využití. Navrhovatelé nenalezli kromě ploch 120a a 120b jiné plochy, které byly přesunuty ze zastavitelné plochy do nezastavitelné. Naproti tomu je k zastavění určeno značné množství ploch, které dle původního územního plánu určeny k zastavění nebyly (P05, Z03, Z05, Z30, Z53, Z62, Z65). Navrhovatelé doplnili, že při výpočtu vycházeli z dokumentace předložené odpůrcem, zejména souboru „Mníšek pod Brdy – revize a aktualizace 1993“ a souboru „Komplexní urbanistický návrh UPSU“. Změny č. I, II a III nepřinesly zásadní změny v rozsahu pozemků určených k zastavění. V zásadě rozšířily plochy určené k zastavění o menší lokality (v roce 1993 k žádné změně nedošlo, v roce 1995 rovněž ne, v roce 1998 šlo o změny 2/98 a 6/98, v roce 1999 o změny 3/99 a 4/99, v roce 2000 o změny 4/2000 a 6/2000), které neměly zásadní vliv na provedený výpočet. Průběh jednání před soudem 18. Při jednání konaném dne 23. 6. 2020 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

19. Zástupce navrhovatelů upřesnil, že navrhovatelé se domáhají zrušení územního plánu v části, kterou byla na pozemku navrhovatelů vymezena plocha územní rezervy R2 a zemědělská plocha (NZ). Navrhovatelé trvají na tom, že nebylo prokázáno naplnění zásad vymezených judikaturou správních soudů, např. v rozsudku NSS č. j. 1 Ao 1/2009-120, tedy že by šlo o zásah činěný nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli a nediskriminačním způsobem. Odpůrce neuvedl žádný relevantní rozumný argument, proč pozemek navrhovatelů, který byl ÚPSÚ určen k zástavbě rodinnými domy, byl zařazen do plochy územní rezervy, zatímco množství jiných srovnatelných či horších lokalit z hlediska umístění bylo určeno k zástavbě, a to i nově. Jelikož zde není rozumné vysvětlení, proč byl pozemek navrhovatelů zařazen do plochy územní rezervy a byla na něm vymezena zemědělská plocha, nelze vzhledem k velkému rozsahu ploch nově určených k zastavění přijmout závěr, že vůči navrhovatelům nebylo postupováno diskriminačním způsobem.

20. Zástupce odpůrce doplnil, že město se v posledních cca deseti až dvanácti letech potýkalo se zásadními problémy, zejména s nedostačenou kapacitou vodních zdrojů, kanalizace a školy, byly problémy též s kapacitami mateřských škol a komunikacemi. Před cca pěti lety se podařilo napojení na nový vodní zdroj a loňského roku byla postavena nová budova školy. Z těchto praktických důvodů, které musel odpůrce řešit v rámci udržitelného rozvoje, jakož i z důvodu zákonných požadavků, které vychází ze zásady, že by neměla být osídlována nová území dále od centra města a za účelem bydlení by se měly osídlovat ty části území, kde je dostatečná infrastruktura a služby, zvažoval odpůrce od roku 2006 úpravu územního plánu. ÚPSÚ byl v důsledku změn nejasný a zcela nevhodný. Pokud by se podle něj postupovalo, byly by plochy trvalého bydlení naddimenzované. V roce 2011 odpůrce zadal zpracování nového územního plánu se zohledněním potřeb města a stavebního zákona. Odpůrce odmítá tvrzení, že z jeho strany došlo k libovůli a znevýhodnění navrhovatelů oproti jiným vlastníkům pozemků. Trvá na tom, že nedošlo k porušení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu. Pokud územním plánem došlo k zásahu do práv navrhovatelů, stalo se tak v zákonných mezích, po zvážení veřejného zájmu a potřeby udržitelného rozvoje. Dle odpůrce nadto nedošlo ke změně účelového určení pozemku navrhovatelů, neboť zařazení do územní rezervy neznamená vyloučení z budoucí zástavby. Pokud by se v budoucnu změnily poměry a bylo možné v souladu se zásadou udržitelného rozvoje a ochrany krajiny uvažovat o zastavění pozemků, zastavěny být mohou. Odpůrce dále uvedl, že v roce 2016 bylo z důvodu zpracování nového územního plánu rozhodnuto o územní uzávěře. Navrhovatelé v roce 2004 podali žádost o vydání územního rozhodnutí pro komunikace a zasíťování, které v roce 2007 Městský úřad Mníšek pod Brdy vyhověl. Proces zastavění pozemků tedy byl zahájen, avšak následně po rozhodnutí odvolacího orgánu, jímž bylo rozhodnutí zrušeno, byl pozastaven a navrhovatelé nic nečinili. Pokud by navrhovatelé postupovali tak, jak mohli, mohlo být vydáno územní rozhodnutí a jejich pozemek by nebyl zařazen do územní rezervy. V reakci na repliku navrhovatelů odpůrce uvedl, že jeho argumentace je věcná. Pokud jde o dům na pozemku p. č. x na okraji katastrálního území R. na hranici lesa, při aplikaci současných zásad by tu neměl být umístěn, což platí i pro další navrhovateli zmíněné zastavěné pozemky na hranici lesa. Cílem územního plánu bylo odstranit chyby, k nimž při osídlování došlo, pokud ještě nebylo vydáno územní rozhodnutí. Některé z pozemků proto byly vyřazeny z ploch určených k zastavění, případně zařazeny do územní rezervy pro budoucí posouzení. Ve vztahu ke všem lokalitám, včetně lokalit Z54, Z55, Z57 a Z58, odpůrce argumentuje tím, že pokud lokality zůstaly v kategorii pozemků určených k zástavbě, jde o lokality, které buď doplňují proluku ve stávající zástavbě, nejsou tak vzdálené od centra, nebo zarovnávají zástavbu. Nad rámec tohoto argumentu ve vztahu k ploše Z106 v k. ú. S. L. uvedl, že navazuje na stávající zástavbu rodinných domů. Za touto plochou je orná půda, která přiléhá ke statku, na kterou navazuje plocha Z109. Odpůrce vyšel vstříc požadavku na rozšíření stávající zemědělské výroby, která v místě historicky byla. Plocha Z106 s ní sice sousedí, avšak navazuje na stávající zástavbu rodinných domů. Ve vzdálenosti cca 50 m je zastávka autobusu, která je konečnou zastávkou linky směřující na Smíchovské nádraží. Z hlediska charakteru krajiny nic nebrání tomu, aby zde zůstala plocha určená k zástavbě. Pokud jde o lokalitu ploch Z29, Z101 a Z114, odpůrce připouští, že je na úplném okraji města. Nachází se zde několik pozemků s rekreačními objekty, k nimž není vybudována dostatečná infrastruktura. Odpůrce se rozhodl infrastrukturu dobudovat a v důsledku toho povolit další výstavbu tak, aby lokalita byla zaplněna. Odpůrce se domnívá, že ve všech případech, na které navrhovatelé poukazují, lze spatřovat aplikaci zásad územního rozvoje, jimiž se odpůrce řídil při zpracování územního plánu, zejména zásadu udržitelného rozvoje a ochrany krajiny. Upozornil také, že územní plán na s. 44 textové části odůvodnění obsahuje srovnání lokalit, které byly vyloučeny ze zastavitelnosti. Vypuštěn nebyl pouze pozemek navrhovatelů, ale 28,6 ha ploch. Odpůrce má za to, že postupoval v rámci zákonných mantinelů, řádně vážil veřejný zájem a zájem navrhovatelů a k porušení zásady proporcionality nedošlo. Územní plán dle odpůrce obstojí z hlediska všech pěti kroků algoritmu soudního přezkumu vymezených judikaturou správních soudů. Odpůrce využil své právo na architektonický rozvoj sídla a zvážení veškerých potřeb sídelního celku. K zásahu do vlastnických práv navrhovatelů nad rámec zákonných možností odpůrce nedošlo. Legitimace navrhovatelů a splnění procesních podmínek 21. Krajský soud v Praze se nejprve zabýval přípustností návrhu. Podle § 101a odst. 1 s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem zkrácen na svých právech. V dané věci je zjevné, že území plán byl vydán formou opatření obecné povahy, a to za použití odpovídajících ustanovení stavebního zákona i zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Soud dále ověřil, že návrh byl podán včas a obsahuje veškeré náležitosti plynoucí z § 101b odst. 2 a § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s.

22. Navrhovatelé svoji legitimaci k podání návrhu dovozují z vlastnictví pozemku p. č. x v katastrálním území R. v obci Mníšek pod Brdy, které soud ověřil z katastru nemovitostí (list vlastnictví č. x). Mezi účastníky není sporu o tom, že jde o pozemek, který je napadeným územním plánem regulován, a to odlišně oproti předchozí územně plánovací dokumentaci. Navrhovatelé předložili logická myslitelná tvrzení o dotčení svého vlastnického práva, které spatřují v tom, že jejich pozemek byl napadeným územním plánem zařazen do nezastavitelné zemědělské plochy NZ jako územní rezerva R2 pro bydlení v rodinných domech – městské a příměstské, a nikoli do plochy určené k zastavění, což považují za nepřiměřené, diskriminační a svévolné. Navrhovatelé jsou tak oprávněni k podání návrhu na zrušení části územního plánu. Soud tedy mohl přistoupit k věcnému projednání návrhu. Skutková zjištění 23. Zastupitelstvo odpůrce schválilo dne 2. 6. 1993 usnesením č. 18 územní plán sídelního útvaru Mníšek pod Brdy včetně příloh a obecně závaznou vyhlášku č. 22/1993 o územním plánu Mníšku pod Brdy, která vymezila jeho závazné části.

24. Z grafické části ÚPSÚ z roku 1993 vyplývá, že pozemek navrhovatelů byl součástí návrhové plochy 120a s funkčním využitím pro trvalé bydlení v rodinných domech (funkční využití s číselným označením 021) v zóně 9.C. Dle textové části – průvodní zprávy konečného znění návrhu ÚPSÚ z února – června 1993 měly plochy 119, 120a a 120b doplnit plochu individuální rekreace v areálu Nad Kamenným zástavbou trvalého bydlení typu rodinného bydlení s tím, že podmínkou bylo vybudování infrastruktury a vypracování podrobného regulačního plánu celého území. Vyhláška č. 22/1993 v čl. XI odst. 9 písm. a) a b) pro zóny smíšené zástavby v R. (V M. a N. K.) stanovila, že volné parcely budou využity ke stavbě rodinných domů, zástavba bude volnější s možnostmi pro podnikání. Uprostřed zóny bude ponechán volný prostor pro společná zařízení (občanské vybavení) a náves. Platnost vyhlášky byla stanovena do 31. 12. 2012. Shodnou úpravu obsahovala též vyhláška č. 50/1996 Sb., o aktualizaci vyhlášky č. 22/1993 o závazných částech územního plánu Mníšku pod Brdy ve znění vyhlášky č. 39/1995 Sb. vydaná dne 6. 8. 1996 Městskou radou v Mníšku pod Brdy. Ta současně v čl. XXXIII stanovila, že v nově navržených plochách určených pro výstavbu objektů trvalého bydlení či individuální rekreace v legendě mapy urbanistického návrhu územního plánu (grafické části ÚPNSÚ) označené číselnými symboly 021, 023 a 024 lze povolovat stavby až po schválení územního plánu příslušné zóny. Obecně závaznou vyhláškou č. 58/1998 vydanou Městskou radou v Mníšku pod Brdy, jež zrušila vyhlášku č. 501/1996 o závazných částech územního plánu sídelního útvaru Mníšek pod Brdy, byla vymezena závazná část územního plánu sídelního útvaru Mníšek pod Brdy schváleného obecním zastupitelstvem v Mníšku pod Brdy dne 2. 6. 1993 upraveného Změnami a doplňky I schválenými 23. 3. 1995 a Změnami a doplňky II schválenými 8. 10. 1998 a stanoveno závazné funkční a prostorové uspořádání území a podmínky zastavitelnosti s účinností od 9. 11. 1998. Dle čl. 2 odst. 2 vyhláška stanovila zásady rozvoje území města Mníšek pod Brdy do 31. 12. 2012. Regulativy funkčního využití a prostorového uspořádání území pro zónu č. 9 smíšené zástavby (V M., N. K.) byly stanoveny v článku 3 obdobně jako v předchozích vyhláškách. Bylo doplněno, že v zóně je vyloučena výrobní a opravárenská činnost, jež působí svými vlivy jako hlukem, zápachem, otřesy a dopravou nepřijatelně na okolí. Před stavbou nového rodinného domu nebo před provedením rekolaudace rekreačního objektu na rodinný dům bude do výstavby kanalizačního řadu povolováno odkanalizování do nepropustné jímky na vyvážení. V rámci regulačních plánů je nutné zpracovat hydrologické bilance vod. Podle čl. 4 odst. 2 vyhlášky bylo možné v nově navržených plochách určených pro výstavbu objektů trvalého bydlení či individuální rekreace v legendě mapy urbanistického návrhu územního plánu označené číselnými symboly 021, 023 a 024 povolovat stavby až po schválení příslušného regulačního plánu. Z grafické části souboru změn územně plánovací dokumentace města Mníšek pod Brdy I až III z dubna 2001 (mapový list 2-2a z ledna 2001) a října 2001 plyne, že lokalita, do které spadá pozemek navrhovatelů, byla nadále vymezena jako plocha 120a v zóně 9c. Soubor změn č. III byl schválen zastupitelstvem odpůrce dne 28. 3. 2002. Součástí souboru změn č. III byla změna č. 1/99, která měnila čl. 4 odst. 2 vyhlášky č. 58/1998 tak, že v nově navrhovaných plochách určených mj. pro výstavbu objektů pro trvalé bydlení či zahrádkářských osad a zahrad v legendě hlavního výkresu číselnými symboly 021, 023 a 024 lze stavby povolovat až po zvážení, jak jednotlivá stavba pro trvalé bydlení ovlivní širší území a zda bude vyžadovat buď a) parcelaci předmětné ucelené plochy, nebo b) podkladovou (prověřovací, urbanistickou) studii širšího území, zejména pro posouzení okamžitých možností definitivního nebo provizorního napojení na městkou infrastrukturu, nebo c) regulační plán nebo regulační studii předmětného území. Není proto nutné, aby se pro aktuálně zvažované území vždy vyžadovalo zevrubné zpracování celé zóny, do které lokalita náleží. Je to však nutno odpovědně zvážit vzhledem k možným dopadům na vlastní zástavbu a zástavbu v okolí. Regulativy změny č. III byly zapracovány v doplňku č. 1 vyhlášky č. 58/1998 vydaném zastupitelstvem odpůrce s účinností od 15. 4. 2002. Zastupitelstvo odpůrce vydalo dne 16. 3. 2006 obecně závaznou vyhlášku č. 2/2006, kterou se mění a doplňuje obecně závazná vyhláška č. 58/2002 a vyhlašuje se závazná část změny č. IV ÚPSÚ. Vyhláška byla platná do 31. 12. 2015. Dle hlavního výkresu změny č. 4 byl pozemek navrhovatelů součástí plochy 120 (dříve 120a a 120b), jejíž funkční využití zůstalo nezměněno. Změna zejména vymezila v plochách původně nezastavěného území (volné krajiny) nové plochy určené k zastavění pro trvalé bydlení a změnila funkční využití některých ploch (zejm. určených pro rekreaci) na trvalé bydlení.

25. Usnesením ze dne 23. 6. 2011 č. 15/6/2011 rozhodlo zastupitelstvo odpůrce o pořízení nového územního plánu. Veřejnou vyhláškou ze dne 5. 8. 2013 oznámil Městský úřad Mníšek pod Brdy jako pořizovatel (dále jen „pořizovatel“) vystavení návrhu zadání. Návrh zadání byl schválen zastupitelstvem odpůrce v upraveném znění dne 19. 9. 2013.

26. Základní vizí dle zadání bylo mírně a stabilně rostoucí město s kvalitní veřejnou infrastrukturou, dostatkem upravené veřejné zeleně a hodnotným přírodním zázemím, udržení mírného a stabilního růstu počtu obyvatel a zároveň doplnění chybějící či nevyhovující veřejné infrastruktury, zejména občanského vybavení, řešení problémů v dopravě a dobudování chybějící technické infrastruktury. Počet obyvatel měl v horizontu 15 let mírně stoupat rychlostí 80 až 100 obyvatel za rok; tedy o 1 200 až 1 500 obyvatel za 15 let. Dle potřeby měly být v návrhu územního plánu vymezeny plochy a koridory územních rezerv s tím, že ve fázi návrhu zadání nebyly konkrétní požadavky tohoto druhu známy. Pokud jde o sídlo R., měl být zachován jeho venkovský a rekreační charakter, včetně odstupu od jádrového města a rychlostní silnice. Ze ZÚR vyplýval mj. požadavek orientovat rozvoj bydlení do lokalit s možností kvalitní hromadné dopravy, zejména kolejové, s vazbou na sídla s odpovídající sociální infrastrukturou. Zastavitelné plochy měly být vymezovány pouze v návaznosti na zastavěné území. Neměla být navrhována nová chatová zástavba a měly být ověřeny a navrženy lokality s možnou přeměnou stávající chatové zástavby na bydlení. Měla být prověřena potřeba další občanské vybavenosti a její vhodné umístění, chráněny stávající proluky v zástavbě pro veřejný prostor, prověřeno doplnění sítí technické infrastruktury v dosud nezásobených lokalitách a prověřen nový rozvoj s ohledem na limity technické infrastruktury (zejména kapacita ČOV, limit zdrojů vody ve S. L. a další). Měla být vhodně doplněna přechodová zóna sídlo-krajina. Rozvoj zástavby měl být limitován a podmíněn dostatečnou kapacitou zdrojů pitné vody, včetně plánovaného vodovodního přivaděče z B.. Rozvoj ploch pro bydlení měl být podmíněn odpovídajícím rozvojem veřejné infrastruktury (dopravní a technické, občanského vybavení a veřejných prostranství), a to případně s využitím nástrojů etapizace nebo územních rezerv.

27. Pořizovatel zpracoval návrh územního plánu pro společné jednání, v němž byl pozemek navrhovatelů shodně jako v napadeném územním plánu součástí plochy NZ jako územní rezerva R2. Veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena od 24. 11. 2014 do 19. 1. 2015, bylo oznámeno vystavení návrhu územního plánu a vyhodnocení jeho vlivů na udržitelný rozvoj k veřejnému nahlédnutí s tím, že do 15. 1. 2015 může každý podat připomínky.

28. Ve vyhodnocení připomínky společnosti L. I. s.r.o. uplatněné dne 15. 1. 2015 k zařazení pozemku p. č. x do plochy NZ s požadavkem na vymezení pro smíšené funkce – občanskou vybavenost a bydlení v rodinných domech v návrhu územního plánu z července 2017 (bod 36 přílohy č. 2 návrhu z července 2017) pořizovatel uvedl, že „uvedený pozemek není pro výstavbu navržen, protože byly jiné plochy vymezeny jako vhodnější (převzetí z platné ÚPD, lepší přístupnost, doplnění proluk apod.). V tomto místě je sídlo R. ulicového typu a není vhodné zástavbu navrhovat v takovém rozsahu směrem do krajiny. Ploch pro bydlení je v R. vymezen dostatek; plochy pro občanskou vybavenost jsou vymezeny na vhodnějších – lépe dostupných místech, případně s vazbou na již existující zařízení.“ 29. Ve vyhodnocení vlivů návrhu územního plánu na životní prostředí z července 2017 se k ploše územní rezervy uvádí, že lokalita leží na zemědělské půdě v jižní části sídla R.. V současnosti se jedná o zemědělsky obhospodařovanou půdu v proluce současného a navrženého bydlení. Vymezena je pro bydlení v rodinných domech a dopravní infrastrukturu bez slepých komunikací.

30. Veřejnou vyhláškou ze dne 16. 8. 2017 vyvěšenou na úřední desce odpůrce téhož dne bylo oznámeno konání veřejného projednání upraveného návrhu územního plánu a vyhodnocení jeho vlivů na udržitelný rozvoj území. Vyhláška obsahovala upozornění na možnost uplatnění námitek a připomínek do 24. 10. 2017. V návrhu pro veřejné projednání byl pozemek nadále součástí plochy územní rezervy R2 se stávajícím funkčním využitím NZ.

31. Dne 17. 10. 2017 se konalo veřejné projednání návrhu územního plánu. Navrhovatelé uplatnili dne 11. 10. 2017 námitky, v nichž argumentovali obdobně jako v návrhu. Žádali, aby jejich pozemek byl zařazen do plochy Z58 určené pro výstavbu rodinných domů.

32. Dne 10. 10. 2018 vydal Krajský úřad Středočeského kraje souhlasné stanovisko k posouzení vlivů územního plánu na životní prostředí.

33. Veřejnou vyhláškou datovanou 11. 4. 2019 bylo oznámeno konání opakovaného veřejného projednání upraveného návrhu územního plánu. Zařazení pozemku navrhovatelů do ploch NZ (R2) zůstalo nezměněno. Dne 22. 5. 2019 se konalo opakované veřejné projednání návrhu územního plánu. Dne 9. 8. 2019 bylo oznámeno konání druhého opakovaného projednání upraveného návrhu, které proběhlo dne 11. 9. 2019. Dne 16. 12. 2019 zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 12a/8/2019 rozhodlo o podaných námitkách a usnesením č. 12b/8/2019 o vydání územního plánu. Vydání územního plánu bylo oznámeno veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desce odpůrce dne 18. 12. 2019.

34. Pozemek navrhovatelů je v územním plánu společně s částí pozemku p. č. x součástí plochy územní rezervy R2 pro bydlení v rodinných domech – městské a příměstské se stávajícím funkčním využitím NZ. Hlavním využitím ploch NZ je orná půda se zemědělským využitím. Jako přípustná využití jsou uvedena opatření pro zvýšení zadržování vody v krajině, protipovodňová, protierozní a ekostabilizační opatření (meze, zatravněné údolnice aj.), revitalizace vodních ploch a toků, zakládání nových drobných vodní ploch na půdách nižších tříd ochrany, zejména na hydromorfních půdách a/nebo v údolnicích, stezky pro pěší a cyklisty a jejich vybavenost a doprovodná zeleň komunikací a stromořadí. Jakékoli jiné využití nesouvisející s hlavním či přípustným využitím je nepřípustné. Výroková část územního plánu k vymezení plochy R2 uvádí, že „plocha se stávajícím využitím ‚NZ – plochy zemědělské‘ je vymezena jako rezerva pro bydlení v rodinných domech. Plocha bude přístupná ze stávajících komunikací a z komunikací sousedících s plochou R2. V ploše nebudou slepé komunikace, bude umožněn průjezd plochou ve směru sever-jih.“ 35. Dle odůvodnění textové části územního plánu (kapitola C.10.18) byly územní rezervy navrženy z důvodu časového rozvržení plánované zástavby. Rozvojové plochy v ÚPSÚ byly navrženy ve velkém rozsahu. Do území vstupují další záměry vlastníků pozemků na zástavbu a vzhledem k demografickým tendencím není možné určit všechny žádané pozemky k obytné zástavbě. Z těchto důvodů jsou některé tyto pozemky nebo některé dosud nevyužité rozvojové plochy ze současného územního plánu zařazeny do územních rezerv. Představují vhodný koncepční rozvoj v dlouhodobějším časovém horizontu. Vesměs budou využitelné až po vyčerpání podstatné části současných rozvojových ploch. Jejich zařazení do zastavitelných ploch není automatické, bude možné pouze změnou územního plánu. Podmínkou převedení na zastavitelné plochy není jen vyčerpání dosavadních zastavitelných ploch a změna územního plánu, ale zejména prokázání potřeby vymezení další zastavitelné plochy. Důvodem jejich vymezení bylo též zamezit případným jiným záměrům, které by v budoucnu mohly znemožnit plánované využití. Ve zprávách o uplatňování územního plánu bude periodicky prověřováno, zda je na místě jejich zařazení do zastavitelných ploch nebo jejich úplné zrušení; ponechání rezervy do dalšího období uplatňování územního plánu by mělo být spíše výjimečné. K územní rezervě R2 bylo uvedeno, že byla vymezena jako zastavitelná v ÚPSÚ. Vzhledem k tomu, že v dané lokalitě byly navrženy i jiné plochy s lepšími podmínkami pro zástavbu (komunikačně i napojením na technickou infrastrukturu), je tato plocha vymezena k využití až v dlouhodobějším horizontu. V celkovém rozsahu by byl takový rozvoj „pro návrhové období územního plánu“ neopodstatněný.

36. Během projednávání byly vypuštěny původně navržené územní rezervy R1, R5, R10 a R12. Územní rezervy R2, R4, R8, R9 a R11 byly vymezeny pro bydlení, R7 pro občanské vybavení a R3 a R6 pro výrobu. Plocha R4 nebyla v ÚPSÚ vymezena jako zastavitelná plocha pro trvalé bydlení, z ploch R8 a R9 byly takto vymezeny pouze části, a to změnou IV ÚPSÚ.

37. Plocha R2 přiléhá na své východní straně k ploše BI – bydlení v rodinných domech – městské a příměstské s hlavním využitím pro bydlení v rodinných a řadových domech, na západní straně k plochám Z57 a Z58 s funkčním využitím BI a OV (občanské vybavení – veřejná infrastruktura), na jižní straně (odděleno plochou DS – dopravní infrastruktury silniční, u níž se předpokládá rozšíření) zčásti plocha NZ, zčásti (při hranici pozemku navrhovatelů) plocha RX – rekreace – se specifickým využitím, s hlavním využitím pro stavby pro pobytovou rodinnou rekreaci a podmíněně přípustným využitím pro stavby izolovaných rodinných domů za stanovených podmínek. Na severní straně oddělena komunikací je plocha NZ.

38. Ve výrokové části napadeného územního plánu bylo v rámci principů koncepce územního rozvoje (v kapitole A.2.1) uvedeno, že rozvoj je soustředěn především do ploch, které již byly vymezeny k zastavění předchozím územním plánem; rozvojové plochy vždy navazují na zastavěné území, často se jedná o proluky; v několika málo případech jsou rozvojové plochy z předchozího územního plánu pro nadbytečnost vypuštěny. Rozvojové plochy měly být rozmístěny téměř rovnoměrně ve všech sídlech. Ve S. L. měl být rozvoj soustředěn zejména do proluk. V R. měly být rozvojové plochy navrženy tak, aby došlo ke zkompaktnění třech souvislých částí sídla s tím, že jde často o proluky nebo plochy již obklopené zástavbou. Zdůrazňován byl vhodný přechod sídla do krajiny (plochy ochranné či soukromé zeleně nebo plochy smíšené nezastavěného území na okraji zastavěného a zastavitelného území), návrh ploch veřejné zeleně a přírodní rekreace na přechodu sídla a krajiny, obnova ploch krajinných (přírodních, zemědělských s trvalými travními porosty aj.) a ploch zeleně v prostoru údolních niv jako opatření k jejich ochraně, zlepšení zasakování vody a zvýšení stability krajiny a návrh ploch sloužících pro zachování znaků krajinného rázu. Navržené rozvojové plochy pro obytnou zástavbu měly odpovídat demografickým tendencím; celkem bylo navrženo cca 410 nových bytů (vesměs v rodinných domech) s předpokládaným možným přírůstkem cca 1 218 obyvatel. Dle koncepce územního rozvoje byl navržen dostatek ploch občanské vybavenosti pro doplnění deficitů i pro navržený rozvoj. Urbanistická koncepce usiluje o přiměřený rozvoj všech částí území za udržení vysokého standardu obytného prostředí, dostatečný rozvoj občanského vybavení a technické infrastruktury. Dle koncepce uspořádání krajiny mají být zachovány a rozvíjeny znaky krajiny a zachován charakteristický způsob jejího využití, zejména lesních ploch na Hřebenech, a vhodně umístěny rozvojové sídelní plochy (např. zamezení srůstání sídel, zachování nezastavěných svahů, případně odclonění stávajících i návrhových zastavitelných ploch). Zastavitelné plochy na hranici s nezastavěným územím budou respektovat ochranu krajinného rázu vhodným odstupem zástavby a uplatněním zeleně za účelem vytvoření vhodného přechodu sídla do krajiny. V rámci koncepce veřejné infrastruktury bylo poukázáno na významné doplnění ploch pro nekomerční občanskou vybavenost určené zejména pro rozšíření školy, mateřské školy, domov pro seniory, hasičskou zbrojnici, rozšíření hřbitova a případně střední školu; plochy jsou navrženy ve městě i v obou sídlech (doplnění deficitu zejména v Rymani). Bylo navrženo vhodné propojení pro pěší z nádraží do centra města. Byly převzaty probíhající úpravy na vodovodní a kanalizační síti (zvýšení kapacity ČOV, nový vodovodní přivaděč z Baní) a pro nové rozvojové plochy byla navržena napojení na vodovod a kanalizaci. K urbanistické kompozici sídla Rymaně bylo uvedeno, že se vyznačuje rozptýlenou nekoordinovanou zástavbou s výraznou vazbou na železnici. Živelný rozvoj chatových lokalit a jejich pozdější přeměna na trvalé bydlení způsobuje problémy zejména pro dopravní obsluhu. Izolovaná poloha vůči Mníšku zachová sídlo jako svébytnou oblast s více venkovským charakterem a značným podílem rekreačních staveb. Navržený rozvoj ponechá strukturu sídla jako několik vzájemně nespojitých částí.

39. Pokud jde o zásobování pitnou vodou (kapitola A.4.2), vodovodní síť se bude rozšiřovat v závislosti na budoucí výstavbě. Zásobování pitnou vodou je z vodárenské soustavy Želivka nově vybudovaným vodovodním přivaděčem Baně – VDJ Mníšek, přičemž kapacita zdroje i kvalita vody jsou vyhovující; je nutné věnovat pozornost také zlepšení kvality vody, která je přímo ovlivněna inkrustací a korozí potrubí. Podle rozvoje města bude provedena potřebná dostavba vodovodu do nové zástavby. Nové rozvojové plochy v sídlech vybavených vodovodem budou připojeny na stávající vodovodní soustavu obce. Výstavba v nových rozvojových plochách je za současných podmínek možná na základě vyrovnání deficitu pitné vody z vrtů či pramenišť. Současně mají být provedena opatření na zlepšení hospodaření s vodou a zamezení plýtvání a ztrátám na síti. Nové rozvojové plochy bez možnosti napojení na obecní vodovod budou zásobeny z vlastních studní. Z dlouhodobého hlediska byla hlavním potřebným a plánovaným zásahem do systému odvádění a čištění odpadních vod rekonstrukce a intenzifikace ČOV, která již byla realizována (dle odůvodnění na s. 63 a násl. byla čistírna odpadní vod rekonstruována a intenzifikována na 9 750 EO a je dostatečně kapacitní i pro plánovaný rozvoj města). V rámci dlouhodobého rozvoje je obdobně jako u vodovodní sítě třeba zajistit zejména postupnou a systematickou obměnu kanalizační sítě a odstranění stávajících lokálních nedostatků. V návaznosti na intenzifikaci a rozšíření ČOV bude možné zajistit postupné rozšíření sítě v nových uvažovaných rozvojových plochách. Podmínkou výstavby rodinných, případně bytových domů a podmínkou přestavby chat na rodinné domy v rozvojových plochách je napojení pozemků na stokovou síť splaškové kanalizace pro veřejnou potřebu. Územní plán Mníšek pod Brdy. U všech rozvojových ploch vyžadujících odkanalizování bude v rámci navazujících řízení nejprve prokázáno, že ČOV kapacitně vyhovuje. V případě, že nevyhoví, není možné výstavbu realizovat. Kanalizační stoky budou vždy budovány jako oddílné. Pokud jde o dopravní infrastrukturu, v R. se předpokládá mj. v ploše Z56 rozšíření stávající místní komunikace pro celkové zlepšení dopravní obsluhy ploch rekreace a bydlení z hlediska širších vztahů - celkové průjezdnosti v lokalitě U., a dále v ploše Z57 rozšíření stávající místní komunikace ulice Severní jako spojovací místní obslužné komunikace mezi silnicí II/116 (ulice H.) a místní komunikací do Z. pro dopravní obsluhu rozvojové plochy bydlení a občanské vybavenosti Z57 včetně příčné místní obslužné komunikace pro dopravní obsluhu plochy pro bydlení Z57 a Z58 v lokalitě U.. V ploše Z58 se předpokládá slepá místní obslužná komunikace a spojovací místní obslužná komunikace od místní komunikace do Z. pro dopravní obsluhu rozvojové plochy pro bydlení v lokalitě U.. Koncepce uspořádání krajiny (viz kapitola A.5.1) měla být podřízena zájmům trvale udržitelného rozvoje, upřednostňovat posílení polyfunkčního charakteru území a vytvářet podmínky pro ochranu krajinného rázu. Pomocí ploch s rozdílným způsobem využití měla být v zájmu trvale udržitelného rozvoje realizována opatření mj. pro zachování, ochranu a obnovu znaků krajiny (zejména nivy, vodní toky a plochy, lesy, horizonty, vrcholové partie kopců, drobné prvky zeleně zemědělské krajiny, cesty atp.) při respektování požadavků současného hospodářského využití území, provozních vztahů a prostorotvorných vazeb a zachování charakteristického způsobu využití krajiny, stabilizace podmínek pro užívání obnovitelných/neobnovitelných zdrojů a udržitelné hospodaření v krajině (zemědělství, lesnictví, rybníkářství aj.). Pro podporu retence a optimalizaci vodního režimu krajiny byly vymezeny a navrženy plochy přírodní a vodní v nivách vodních toků, a další ekologicky stabilnější prvky krajiny, plochy lesní, smíšené nezastavěného území a plochy zemědělské s trvalými travními porosty; umožněna byla obnova a budování vodních ploch v plochách přírodních, zemědělských a lesních (NP, NZ, NL).

40. Dle kapitoly C.10.4 odůvodnění územního plánu bylo při stanovení koncepce rozvoje ve velké míře navázáno na rozvoj navržený ÚPSÚ, a to zejména z důvodu vhodného vymezení rozvojových ploch, jejich dosud pouze částečného využití a zachování kontinuity vývoje území. V R. je principem rozvoje zejména zkompaktnění zástavby a sjednocení roztříštěného území (drobné enklávy lesních pozemků sloužících jako zahrady, nejasné hranice sídla apod.). Rozvojové plochy pro obytnou zástavbu jsou drobné, často uvnitř zastavěného území nebo dle již vydaného územního rozhodnutí. Návrh si klade za cíl sjednotit a zkompaktnit tři ohniska zástavby: 1) část R. kolem ul. Č. a . x, 2) centrální část R. kolem původní historické zástavby, lokalitu V- a původní chaty na lesních pozemcích, přeměněné na obytnou zástavbu a 3) část kolem železniční stanice Mníšek pod Brdy s přilehlou chatovou zástavbou. Z důvodu dostatečného množství rozvojových ploch pro obytnou zástavbu v těchto místech neměla být navržena nová zástavba směrem do krajiny (na orné půdě). Důraz byl územním plánem kladen na využití ploch primárně v zastavěném území obce a v přímé návaznosti na něj (kapitola C.2.2.). Rozvojové plochy pro bydlení byly navrženy v rozsahu odpovídajícímu potřebám města i obou sídel (včetně přiměřené územní rezervy). Částečně byly přehodnoceny některé rozvojové plochy stabilizované předchozím územním plánem (vypuštění lokalit nebo omezení rozsahu). Respektovány jsou ty návrhové plochy z ÚPSÚ, které jsou opodstatněné z hlediska kontinuity přípravy zástavby a odpovídají potřebám města. Při zpracování územního plánu byly kromě jiného posuzovány i podněty občanů. Navržený rozsah je rovněž v souladu s demografickými analýzami předpokládaného rozvoje (kapitola C.9). Město má setrvalý výrazný nárůst obyvatel (až cca 5 % ročně), dle statistických údajů mělo 5 832 obyvatel k 31. 12. 2018. Z průzkumů a rozborů vyplývá, že přírůstek by měl být mírnější, není tedy cíleno na maximální využití potenciálu populačního rozvoje. Je uvažováno s možným přírůstkem 1 200 až 1 500 obyvatel a na tuto hodnotu je navržen rozvoj města (C.10.2). Navržen byl přírůstek přibližně 410 bytů ve všech sídlech, čemuž odpovídá přibližně 1 218 (na s. 29 odůvodnění se uvádí 1 230) nových obyvatel. Dle odůvodnění je navržený rozvoj úměrný velikosti sídel. V Mníšku s 3 825 obyvateli se předpokládá nárůst o 732 obyvatel, ve S. L. s 214 obyvateli o 180 obyvatel a v R. s 593 obyvateli o 306 obyvatel (kapitola C.10.4). Rozvojové plochy pro bydlení dle ÚPSÚ a změn I-IV měly rozlohu 98,8 ha, což umožňovalo realizaci přibližně 990 bytových jednotek a nárůst o cca 2 970 obyvatel. Rozvojové plochy jsou již z části zastavěny (odhadem z 1/3), nadále by byl možný přírůstek přibližně až 1 900 obyvatel. Rozvoj obytné zástavby byl doplněn rozvojovými plochami pro občanskou vybavenost i technickou infrastrukturu, ne vždy však došlo k jejich realizaci (jako příklad se uvádí, že zvýšení kapacity ČOV je před zahájením, z jiných částí je však patrné, že v době vydání územního plánu bylo již realizováno). Vzhledem k demografickým prognózám, zaostávající technické vybavenosti města, přírodním limitům a názorům občanů byl takový rozvoj shledán nadměrným. Z doplňujících průzkumů a rozborů vyplynula potřeba vymezení ploch pro cca 1 200 až 1 500 obyvatel. Z tohoto důvodu nebyly některé rozvojové plochy převzaty v územním plánu. Jde zejména o lokality vybíhající do krajiny, nacházející se v chatových lokalitách či zatížené jinými limity. Často jsou tyto plochy převedeny do územních rezerv. Jedním z principů bylo přednostní využití ploch přestavby či nezastavěných ploch uvnitř zastavěného území. Dále byly upřednostněny plochy, které jsou již téměř obklopeny zástavbou, a tvoří tak logické doplnění sídelní struktury. V několika málo případech jde o rozrůstání sídla, rozvojové plochy však vždy navazují na zastavěné území. Ve všech případech jde o urbanisticky logický růst sídla (kapitola C.14.2.5 odůvodnění).

41. Z ÚPSÚ nebylo převzato celkem 28,6 ha; z ploch určených k bydlení šlo o části ploch 120a, 125 a 101b a plochy 107, 120b a 602 (obrázek 6 - zhodnocení nově navržených rozvojových ploch ve vztahu k platnému územnímu plánu na s. 44 odůvodnění územního plánu a předložené grafické části ÚPSÚ). Oproti ÚPSÚ byly navrženy nové zastavitelné plochy o rozloze celkem 39,6 ha (viz obrázek 6 - zhodnocení nově navržených rozvojových ploch ve vztahu k platnému územnímu plánu na s. 44 odůvodnění územního plánu), které zahrnují plochy určené pro bydlení (Z03, 07, část Z30, Z46, část Z48, část Z53, Z54, část Z57 a Z58, Z65, Z68, Z69, Z70, Z72, Z79, 780, část Z100, část Z102, Z108, Z111, Z113, část Z114 a Z116 – viz hlavní výkres a předložené grafické části ÚPSÚ).

42. Pokud jde o nedostatky občanské vybavenosti, nedostatečná kapacita základní školy je řešena přístavbou v místě současné budovy (pavilon je již v realizaci), pro případné budoucí potřeby a scelení školského areálu je vymezena plocha Z22. Pro novou mateřskou školu je navržena plocha Z19. V R. je vzhledem k totální absenci občanského vybavení a poměrně vyššímu počtu obyvatel (přes 600) navržen větší počet ploch pro občanské vybavení. Vhodné je umístění mateřské školy a víceúčelového sálu, případně doplnění krytého sportoviště u stávajícího hřiště. Celkem jsou vymezeny čtyři plochy pro občanskou vybavenost (jedna v režimu „stav“, neboť jde o stávající budovu v majetku města využívanou k jiným účelům).

43. K vymezení plochy Z57 a Z58 (plocha Z58 je tvořena převážně částí pozemku p. č. x) pro nové rodinné domy, nespecifikované občanské vybavení a rozšíření komunikace bylo uvedeno (s. 35 odůvodnění), že navazují na zastavěné území, existuje příjezd a napojení na sítě technické infrastruktury. Částečně byly vymezeny již v ÚPSÚ. Z limitů využití území se nachází pouze ochranné pásmo lesa, které bude respektováno. V části plochy Z57 je vydáno územní rozhodnutí. Občanská vybavenost je vymezena z důvodu její absence v této lokalitě, jde z větší části o pozemky města. Trasování komunikací je zvoleno tak, aby bylo možné zvolit odpovídající parcelaci. Sousední plocha územní rezervy bude na komunikace navazovat. Z grafické části územního plánu vyplývá, že je pro tyto plochy navržen vodovod a splašková kanalizace s předpokládaným ukončením na východní straně plochy Z58 na hranici pozemku navrhovatelů. Pozemky v těchto plochách náleží do zemědělského půdního fondu, převážně jde o ornou půdu, v ploše Z58 výlučně (s. 97 odůvodnění).

44. Námitkám navrhovatelů (pod č. N067) nebylo vyhověno s odůvodněním, že jde o polohu na okraji zastavěného území města v kontaktu s přírodním a krajinným zázemím. Již v zadání návrhu územního plánu byly vyhodnoceny rozvojové potřeby města ohledně vymezování ploch pro bydlení a ostatní funkce. Bylo shledáno, že plochy vymezené v ÚPSÚ jsou ve vztahu k těmto potřebám naddimenzované. Odpůrce konstatoval, že „je logické, že redukce zastavitelných ploch probíhá přednostně v okrajových lokalitách města. V daném případě však bylo nutné částečně respektovat plochy a pozemky s již vydaným územním rozhodnutím a pochopitelně též pozemky již zastavěné i s vědomím, že pro tuto zástavbu ojediněle nebyla splněna obecná zásada postupu její realizace souvisle od hranic současně zastavěného území. Porušení této zásady by nemělo být důvodem k dalším chybám. V předmětném území je proto vymezena namísto zastavitelné plochy územní rezerva R2, která koncepčně navazuje na původní záměr, ale z důvodu velikosti a dostatku jiných vhodnějších ploch by bylo určení takto velké plochy v daném místě pro zástavbu nezdůvodnitelné. Kapacita této plochy se prozatím jeví jako nepotřebná. Z dostupných podkladů vyplývá, že na předmětném pozemku není vydáno pravomocné územní rozhodnutí, přičemž územnímu plánu nepřísluší zkoumat důvody dřívějších rozhodnutí správních orgánů.“ 45. Soud při jednání provedl navrhovateli navržený důkaz článkem z internetových stránek www.volbapromnisek.cz s názvem „Kdo je R. I.?“. V něm neoznačený autor uvádí, že R. I. je členem komise pro územní plán, do níž byl jmenován starostou Di.. Zastupitelé města odmítli na zasedání zastupitelstva projednat transparentnost územně plánovací komise, což má dokládat zápis ze zasedání č. 17 ze dne 21. 11. 2013. R. Izák měl prohlásit, že žádný pozemkový zájem v Mníšku pod Brdy do projednávání územního plánu nikdy nepřihlásil. Autor předkládá mapy s vyznačenými pozemky, které měly být ve vlastnictví R. I., jejich vyznačení ve výkresu záměrů mezi lokalitami k prověření v návrhu územního plánu a výkres záborů půdního fondu v návrhu územního plánu.

46. Soud provedl důkaz též výřezy z katastrální mapy a ortofotomapy předloženými navrhovateli, na kterých je patrné umístění domu na pozemku p. č. x (dle údajů katastru nemovitostí v SJM R. I. aj. I.) a další zastavěné pozemky v ploše s funkčním využitím RX na úrovni uvedeného domu a pozemku navrhovatelů a zastavitelné plochy Z54, P26, Z55, Z57, Z58 a Z06 v R.. Součástí plochy Z57 jsou pozemky odpůrce p. č. x a x (informace o uvedených pozemcích z nahlížení do katastru nemovitostí). Na třetím výřezu je zachycena oblast ploch Z29, Z101, Z114 a Z116 se stávajícími rekreačními objekty.

47. Soud neprovedl důkaz výslechy svědků Ing. arch. Z. K jako kvalifikované osoby pro výkon územně plánovací činnosti, tzv. létajícího pořizovatele územního plánu, a Ing. arch. M. S. jako zpracovatele územního plánu, které odpůrce navrhl k objasnění, jak byl při přípravě územního zvažován postup a váženy jednotlivé zájmy, neboť úvahy, kterými byl odpůrce, resp. pořizovatel či zhotovitel územního plánu veden při zařazování pozemků do jednotlivých ploch, musí nalézt odraz v odůvodnění územního plánu a jejich případný nedostatek nelze nahrazovat prováděním dokazování v průběhu soudního řízení. Posouzení návrhových bodů 48. Při věcném posouzení návrhu soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Při rozhodování byl soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

49. Soud nejprve pokládá za potřebné obecně se vyjádřit k míře, do jaké jsou správní soudy při přezkumu územních plánů oprávněny zasahovat do územního plánování obce.

50. Pokud je novým územním plánem změněno funkční využití pozemků (lhostejno, zda jde o změnu územního plánu nebo nový územní plán), jedná se o zásah do vlastnického práva vlastníka dotčených pozemků, jelikož je jím vlastník autoritativně omezen v právu užívat předmět vlastnictví dle dosavadního způsobu využití pozemků (viz rozsudek NSS ze dne 30. 8. 2017, č. j. 6 As 67/2017-38). Z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009- 120, vyplývá, že podmínkou zákonnosti územního plánu je mimo jiné i to, že veškerá omezení vlastnického práva mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle, což představuje zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu. Za předpokladu dodržení uvedené zásady může územním plánem dojít k omezením vlastníka v území regulovaném tímto plánem, nepřesáhnou-li spravedlivou míru; taková omezení nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a ten je povinen strpět je bez náhrady. V bodě 47 citovaného usnesení pak Nejvyšší správní soud dále dovodil, že „územní plán reguluje možné způsoby využití určitého území. V tomto smyslu představuje významný, byť ve své podstatě spíše nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Znamená to především, že jsou omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou činit, na přípustné varianty využití jejich nemovitostí, jež vyplývají z územního plánu. V tomto smyslu může územní plán představovat zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, jež je jedním ze základních pilířů, na nichž již po staletí stojí západní civilizace a její svobodný rozvoj. Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle a být činěny na základě zákona.“ Z citované judikatury lze dovodit, že hodnocení proporcionality napadeného opatření obecné povahy představuje nedílnou součást jeho soudního přezkumu, kdy v případě územního plánování především není možné připustit zásahy do vlastnického práva vykazující znaky diskriminace, nerozumnosti či libovůle. Soud v souladu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahu posuzuje přiměřenost regulace z hlediska splnění následujících podmínek: a) zda má zásah ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, b) zda je činěn v nezbytně nutné míře, c) zda je činěn nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě k rozumně zamýšlenému cíli, d) zda je činěn nediskriminačním způsobem a e) zda je činěn s vyloučením libovůle. Není-li některá z uvedených kumulativních podmínek splněna, je to zásadně důvodem pro zrušení územního plánu v té části, jež s dotyčným zásahem souvisí (viz též např. rozsudek NSS ze dne 2. 10. 2013, č. j. 9 Ao 1/2011-192).

51. Podle rozsudku NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, v procesu územního plánování „jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto ‚vejde‘ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet“. Úkolem soudu není určovat, jakým způsobem má být určité území využito, a aktivně tak dotvářet územní plánování, ale pouze korigovat extrémy. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103). Ze zásady zdrženlivosti tak plyne, že ke zrušení opatření obecné povahy v oblasti územního plánování by měl soud přistoupit, pouze pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku.

52. Z judikatury NSS (např. rozsudku ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53) rovněž vyplývá, že územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Proto je žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu snažil respektovat předchozí územně plánovací dokumentaci téhož stupně a na základě ní přijaté dokumentace nižšího stupně. NSS zformuloval právní názor (v rozsudku ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010-644), že je nutno s přihlédnutím k principům právní jistoty a legitimního očekávání respektovat kontinuitu územního plánování. Na druhou stranu však zároveň zdůraznil, že požadavek na kontinuitu nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Pokud tedy z určitých důvodů dojde ke změně původní koncepce a nově přijímaný územní plán se tím dostane do nesouladu s předchozí dokumentací téže či nižší úrovně, nemůže v tom být spatřována nezákonnost. Tento nesoulad je totiž pojmovým znakem každé změny územně plánovací dokumentace. Vázanost předchozí územně plánovací dokumentací téhož či nižšího stupně by vedla k absolutní neměnnosti poměrů v území.

53. Požadavky, které je třeba klást na odůvodnění rozhodnutí o námitce, vymezil NSS již v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, č. 2266/2011 Sb. NSS. V zásadě mají být stejné jako v případě správních rozhodnutí. Z odůvodnění musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou osobou (§ 52 odst. 2 stavebního zákona) za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené. Ústavní soud k tomu v nálezu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, doplnil, že požadavky kladené na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami nemohou být přehnané, jinak by se správní soudy dopouštěly přepjatého formalismu a nepřípustného zásahu do práva na samosprávu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právní jistoty občanů. V nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, nicméně Ústavní soud svůj přístup k věci upřesnil v tom směru, že věc posuzovaná v nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11 vykazovala specifika skutkového charakteru, pro něž nemohou být tam vyslovené závěry generalizovány. Zdůraznil odlišnou povahu odůvodnění územního plánu jako takového a odůvodnění rozhodnutí o námitkách a rozdílný přístup k soudnímu přezkumu těchto dvou odůvodnění. Uvedl, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvah samosprávy o regulaci vztahů v území (ty jsou předmětem odůvodnění územního plánu jako takového), konkrétní provedení a vypořádání konkrétních námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné. Nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť není hodnotou per se, ale prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek či z konkrétního sporu o řešení některé otázky. Ústavní soud připomenul, že výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod a který musí být soudem přezkoumatelný. Z toho dovodil, že ústavnímu požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách (ledaže by jejich důvody byly zjišťovány až v samotném soudním řízení). Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí „přehnaných požadavků“ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci). Současně je třeba zohlednit, že odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat v souvislostech. Odůvodnění rozhodnutí o námitce proto netrpí nepřezkoumatelností, je-li z odůvodnění rozhodnutí o námitce a potažmo z odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla daná problematika uvedená v námitce řešena (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/2016-48, ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015-101, či ze dne 30. 7. 2015, č. j. 8 As 47/2015-44).

54. K institutu územní rezervy NSS v rozsudku ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53, uvádí: „Podstatným charakteristickým znakem územní rezervy je její dočasnost. Ačkoliv nepředstavuje stavební uzávěru, vlastníky dotčených nemovitostí v možnosti využití jejich nemovitostí omezuje. Je proto zcela na místě, aby toto omezení trvalo co nejkratší dobu tj. dobu nezbytnou pro prověření možnosti využití území pro stanovený záměr. Právě na tento požadavek je nutno klást veliký důraz. Samotné umístění územní rezervy bude často dostatečně (a tedy v souladu s požadavkem proporcionality) odůvodněno tím, že je uvažováno o využití území a prozatím proto bude vhodné dané území ‚blokovat‘ do doby, než bude připravena podrobnější dokumentace. V případě dlouhodobého bezdůvodného ponechávání území v kategorii územní rezervy by však již byla situace zcela jiná, neboť by musel být zřejmý pádný důvod, proč dosud nebylo území prověřeno. Pro tyto účely ust. § 42 odst. 1 stavebního zákona počítá s vypracováváním pravidelných zpráv o uplatňování zásad územního rozvoje v uplynulém období. (…) Nejpozději po uplynutí dvou let od vydání zásad územního rozvoje nebo od jejich aktualizace tedy musí dojít k vyhodnocení provedeného prověření územní rezervy pro účely zvažovaného záměru. Výsledkem by pak měla být aktualizace zásad územního rozvoje v tom směru, že daná územní rezerva bude využita pro zvažovaný záměr nebo že bude územní rezerva zrušena. O zachování územní rezervy lze uvažovat jen výjimečně ze závažných důvodů.“ 55. Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 30. 8. 2017, č. j. 6 As 67/2017-38, vymezení územní rezervy bude v souladu se zákonem tehdy, „pokud je třeba prověřit budoucí využití území, účel prověření je v souladu s úkoly a cíli územního plánování a toto omezení trvá pouze po nezbytně nutnou dobu. V obecné rovině nelze vyloučit, že i u území již jednou pro konkrétní záměr prověřeného, vyvstane potřeba nového prověření s ohledem na změnu skutkových či právních okolností (např. v mezidobí dojde k rozvoji výstavby na dotčeném území nebo sousedním území, změně právních předpisů nebo změně nadřazené územně plánovací dokumentace).“ 56. Z § 36 odst. 1 stavebního zákona, který se na územní plány užije dle § 43 odst. 1 téhož zákona, vyplývá, že zásady územního rozvoje nebo územní plán mohou vymezit územní rezervu, jíž se rozumí plocha nebo koridor, jehož potřebu a plošné nároky je nutno prověřit. V územní rezervě jsou zakázány změny v území, které by mohly stanovené využití podstatně ztížit nebo znemožnit. Změnit územní rezervu na plochu nebo koridor umožňující stanovené využití lze jen na základě aktualizace zásad územního rozvoje, resp. změny územního plánu.

57. Samotná územní rezerva tedy omezuje navrhovatele v tom, že nemohou na území realizovat záměry, které by mohly znemožnit nebo podstatně ztížit budoucí využití území jako plochy pro bydlení. To je však právě účel, pro který navrhovatelé zamýšlí svůj pozemek využít. Do práv navrhovatelů tudíž nebylo zasaženo samotným vymezením územní rezervy. Tvrzený zásah spočívá v tom, že pozemky navrhovatelů nejsou oproti ÚPSÚ v napadeném územním plánu vedeny jako zastavitelná plocha (jakou součást plochy Z58 shodně jako část pozemku p. č. 274/1), což považují navrhovatelé za nepřiměřené, neboť to postrádá racionální a logické odůvodnění a je projevem libovůle, též s ohledem na vymezení jiných pozemků. Soud v této souvislosti uvádí, že poukaz navrhovatelů na nárůst zastavitelných ploch oproti ÚPSÚ a konkrétní plochy vymezené k zastavění chápe jako doplnění uplatněného návrhového bodu.

58. Soud souhlasí s navrhovateli, že změna funkčního využití oproti předchozí územně plánovací dokumentaci a vymezení plochy NZ – (R2) na jejich pozemku představuje omezení vlastnického práva, které nebylo v rozhodnutí o námitkách dostatečně přesvědčivě odůvodněno, a to ani v kontextu odůvodnění územního plánu. Na základě důvodů předestřených odpůrcem nelze učinit závěr, že zvolené opatření skutečně sledovalo legitimní cíl, šlo o nejšetrnější prostředek vedoucí k zamýšlenému cíli a nebylo ve vztahu k tomuto cíli nepřiměřené a diskriminační.

59. Odpůrce nevyhověl námitkám navrhovatelů s odůvodněním, že plochy vymezené v ÚPSÚ byly shledány naddimenzovanými, a poukázal na vyhodnocení rozvojových potřeb v zadání územního plánu. V návaznosti na to označil za logickou přednostní redukci ploch v okrajových lokalitách a konstatoval, že v daném případě jde o plochu na okraji zastavěného území města v kontaktu s přírodním a krajinným zázemím. Obecně poukázal na velikost pozemku, dostatek vhodnějších ploch a nepotřebnost kapacity dané plochy.

60. V kontextu územního plánu, který oproti ÚPSÚ nepřináší zásadní redukci zastavitelných ploch pro bydlení, ale naopak nově vymezuje značný počet zastavitelných ploch, a to i v okrajových oblastech v kontaktu s volnou krajinou, nelze obecný a blíže nerozvedený důvod spočívající v naddimenzování rozvojových ploch v ÚPSÚ a nepotřebnosti jeho kapacity akceptovat.

61. Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013-85, „byť přijímání nového územního plánu zpravidla vede ke změně uspořádání území, musí pořizovatel územního plánu respektovat, že územní plánování je činností kontinuální. Nejde samozřejmě o to, aby nově přijímaná územně plánovací dokumentace kopírovala dokumentaci předchozí. Naopak, vždy je třeba mít na paměti požadavek aktuálnosti územního plánování, tedy nutnost prověřit, zda realizace dříve předpokládaných záměrů v území je stále aktuální, a navrhovat řešení, která by se vypořádala se současnými potřebami obce. Má-li však dojít k tomu, že jsou výrazně redukovány stávající zastavitelné (avšak dosud nezastavěné) plochy, přičemž současně jsou vymezovány v jiné části území plochy s týmž způsobem využití, je třeba takový postup řádně, racionálně a transparentně zdůvodnit, aby byly rozptýleny pochybnosti o libovůli a arbitrárnosti při rozhodování o přijetí nového územního plánu.“ 62. Z odůvodnění územního plánu vyplývá, že přes deklarovanou zásadu kontinuity bylo výrazně více ploch (včetně ploch určených pro bydlení) nově vymezeno než redukováno. To je patrné z výkresu zhodnocení nově navržených rozvojových ploch ve vztahu k platnému územnímu plánu na s. 44 odůvodnění územního plánu, hlavního výkresu a předložených grafických částí ÚPSÚ. Nově tak byly vymezeny např. plochy pro bydlení Z03, Z07, část Z30, Z46, část Z48 (částečně převzaté ze změny č. IV), část Z53, Z54, část Z57 a Z58, Z68, Z70, Z71, Z72, Z79, Z80, část Z100, část Z102, Z108, Z111, Z113, část Z114 a Z116. Např. nově vymezená plocha Z46 v Mníšku pod Brdy o rozloze 4,21 ha, z níž je většina vymezena pro rodinné domy (BI), s orientačním počtem 15 bytů se celá nachází na orné půdě, vystupuje směrem do volné krajiny a nachází se v ochranném pásmu lesa. Do volné krajiny vystupují i nově vymezená část plochy Z114 a plocha Z116 na pozemcích s ornou půdou, na kterou navazuje plocha NZ1. Do volné krajiny vystupuje i nově vymezená část plochy Z30 (celkem o rozloze 6,90 ha a orientačním počtem 43 bytů) či plochy Z68 (v Rymani o výměře 2,3 ha s orientačním počtem 7 bytů) nebo Z80 (rovněž v Rymani, o výměře 1,62 ha s orientačním počtem 11 bytů), které jsou rovněž vymezeny převážně na stávající orné půdě. Ostatně ani větší část plochy Z57 a část plochy Z58 nebyly určeny předchozím územním plánem k zastavění, nachází se na orné půdě a navazuje na ně plocha R2. Nově tak i v této části sídla Rymaně dochází k záborům zemědělské půdy nepředpokládaným předchozím územním plánem. Ačkoli na části má být vymezena plocha blíže nespecifikovaného občanského vybavení (jehož nezbytnost tak lze obtížně hodnotit), na nezanedbatelné části je navrženo funkční využití BI, a to i na pozemcích odpůrce (p. č. 274/3 a 274/13), přestože v odůvodnění napadeného územního plánu se v rámci koncepce rozvoje uvádí, že z důvodu dostatečného množství rozvojových ploch pro obytnou zástavbu v těchto místech není navržena nová zástavba směrem do krajiny (na orné půdě). Soud upozorňuje, že vydané územní rozhodnutí je zmíněno pouze ve vztahu k části plochy Z57, přičemž lze předpokládat, že šlo o malou část plochy přiléhající ke komunikaci mezi zastavěnými plochami, která byla vymezena k zastavění již v ÚPSÚ. Územní plán obecně v souladu s vytyčeným principem kontinuity navazuje na ÚPSÚ (převzetím cca 25 zastavitelných ploch), a to včetně ploch v okrajových částech, u nichž není zmíněno vydání územního rozhodnutí (např. plochy Z28, Z01 či Z106). Vypuštěno bylo oproti ÚPSÚ pouze několik málo ploch, spíše menšího rozsahu, přičemž plochy 107, 602 a část plochy 125 pouze z malé části navazují na zastavěné území a velkou částí zasahují do volné krajiny. Vymezením zastavěného území na části plochy 125 by pak došlo k přetnutí souvislého pruhu volné krajiny. Za srovnatelné by tak bylo možné považovat pouze plochy 101b a 120b.

63. Deklarovaný základní cíl v podobě redukce naddimenzovaných zastavitelných ploch je tedy v rozporu s faktickým obsahem napadeného územního plánu, neboť v porovnání s ÚPSÚ sice došlo k určité redukci zastavitelných ploch určených pro trvalé bydlení, současně však byl vymezen značný počet ploch nových, a ve výsledku tak nebyla rozloha zastavitelných ploch zmenšena. Došlo pouze k přeskupení zastavitelných ploch v neprospěch navrhovatelů, kteří mají zájem na zastavění pozemku. Mezi stranami je nesporné, že v minulosti byly činěny kroky k zastavění pozemku navrhovatelů (podána žádost o územní rozhodnutí). Perioda stavební uzávěry nemůže jít k tíži navrhovatelů.

64. Nelze též přehlédnout, že ze zadání územního plánu, na které rozhodnutí o námitkách poukazuje, a na ně navazujícího odůvodnění napadeného územního plánu, vyplývá, že měly být vymezeny plochy pro cca 1 200 až 1 500 obyvatel (pro všechna tři sídla celkem). Konkrétní požadavky ve vztahu k jednotlivým sídlům a jejich částem ze zadání neplynou. Vymezení ploch v napadeném územním plánu bylo provedeno tak, že předpokládaný nárůst počtu obyvatel je na samé spodní hranici vytyčeného rozmezí (1 218, resp. 1 230 obyvatel), aniž bylo odůvodněno, proč by vyšší nárůst v daném rozpětí byl z hlediska budoucího rozvoje nadměrný, resp. nevysvětlil, jak byla hodnocena přiměřenost zastavitelných ploch ve vztahu k jednotlivým sídlům a jejich částem a podle jakých kritérií byly rozvrženy. Z textové části územního plánu přitom neplynou zásadní limity či problémy z hlediska technické infrastruktury (zásobování vodou, ČOV, ZŠ či MŠ), které by vyžadovaly vymezení na spodní hranici, resp. výraznější omezení v konkrétních částech města. Nový vodovodní přivaděč a rekonstrukce a intenzifikace ČOV byly již realizovány, nový pavilon školy byl dle odůvodnění územního plánu v realizaci, přičemž dle vyjádření zástupce odpůrce při jednání soudu byl v loňském roce postaven. Vymezení zastavitelné plochy pro bydlení v rodinných domech na ploše R2 by vzhledem k její rozloze neznamenalo vybočení z vytyčeného limitu (pozemek navrhovatelů má výměru 10 354 m2 a pozemek p. č. 274/1, jehož část tvoří plochu Z58 o rozloze 0,7718 ha, celkem 16 754 m2).

65. Jestliže tedy bylo vymezeno značné množství nových zastavitelných ploch, včetně ploch na okrajích zastavěných a zastavitelných ploch (např. Z46, Z68, Z80, Z114 či Z116), přičemž k vypuštění rozvojových ploch vymezených ÚPSÚ došlo jen v několika málo případech, nemůže obecné odůvodnění změny funkčního využití naddimenzováním ploch v ÚPSÚ, resp. nemožností vymezit plochy v takovém rozsahu jako v předchozí územně plánovací dokumentaci, obstát.

66. Odpůrce přes námitky navrhovatelů nevysvětlil, proč bylo na místě vyčlenit k zastavění právě plochu Z58, jejíž větší část tvořila spolu s pozemkem navrhovatelů a zbývající částí pozemku p. č. 274/1 jednu zastavitelnou plochu 120a v ÚPSÚ. Soud též nesdílí názor odpůrce, že by pozemek navrhovatelů disponoval horšími podmínkami stran možného napojení na komunikace a technickou infrastrukturu než plocha Z58. K ploše Z58, která leží vedle pozemku navrhovatelů, ze severní strany přiléhá stejně jako k pozemku navrhovatelů komunikace. Pozemek navrhovatelů je navíc obsloužen místní komunikací i ze své jižní strany, přičemž je navrženo rozšíření této komunikace. Po realizaci navržené místní či účelové komunikace, která má vodorovně protínat plochu Z58 na hranici pozemku p. č. 274/1, bude pozemek navrhovatelů dopravně obsloužen dokonce ze tří světových stran (tato komunikace navržená v souvislosti s plochami Z57 a Z58 je nyní navržena jako slepá, v případě realizace výstavby na ploše R2 se pak předpokládá její propojení). Argumentace horší dopravní obslužností tedy není na místě. Ani z hlediska technické infrastruktury nelze nalézt rozdíly mezi zastavitelnou plochou Z58 a územní rezervou R2. Odpůrce územním plánem vymezil nový vodovodní řad a kanalizaci v místech nově plánované účelové komunikace, která protíná plochu Z58 a vede až k hranici pozemku navrhovatelů. Stav napojení na technickou infrastrukturu lze tedy považovat za srovnatelný. Ve vztahu k ploše Z58 nebylo zmíněno vydání územního rozhodnutí, přičemž jde rovněž o ornou půdu, která je při stávajícím vymezení ze tří stran obklopena nezastavitelnou plochou (ornou půdou), a výrazně tak vystupuje do plochy orné půdy (NZ). Ve vztahu k plochám Z57 a Z58 není přitom řešen jejich přechod k ploše R2 (u níž není jisté, zda do budoucna zůstane nezastavitelnou plochou orné půdy, nebo dojde k její změně na plochu bydlení). Z náhledu na koordinační výkres a mapový portál je patrné, že plocha R2 navazuje na zastavěné území z větší části než samostatně vymezená plocha Z58, neboť je z větší části obklopena zastavěným a zastavitelným územím (ve vyhodnocení vlivů na životní prostředí je označena za proluku současného a navrženého bydlení) a nikterak nevyčnívá do volné krajiny. Jestliže bylo jedním ze záměrů odpůrce vyplňovat proluky a plochy, které jsou z velké části obklopeny zástavbou, a vytvářet kompaktní sídla, pak doplněním zastavitelného území na ploše R2 by právě k tomuto došlo. Naopak stávající vymezení plochy Z58 ke kompaktnímu tvaru nikterak nepřispívá. Změna funkčního využití na pozemcích navrhovatelů tak nekoresponduje s vytyčenými principy a zvolené řešení nebylo přesvědčivě odůvodněno. Z jiných limitů využití se zmiňuje pro plochy Z57 a Z58 „ochranné pásmo“ lesa, které má být respektováno, což je též srovnatelné s plochou R2, která se pouze v malé části nachází ve vzdálenosti do 50 m od okraje lesa, přičemž s lesními pozemky bezprostředně nesousedí (je od nich po celé své východní straně oddělena zastavěnou plochou BI o rozloze 4 346 m2). Nutno dodat, že i pro mnohé jiné zastavitelné plochy byla stanovena podmínka respektovat ochranné pásmo lesa, případně navržen pás zeleně (včetně soukromých zahrad) za předělu ploch. Z odůvodnění napadeného územního plánu neplynou jiné limity, které by vylučovaly realizaci zástavby v ploše R2. Ani v odůvodnění vymezení územní rezervy není zmiňována potřeba prověření konkrétních aspektů. Výstavba se zde odkládá pouze s odkazem na dostatek jiných ploch s tím, že podmínkou jejich využití pro trvalé bydlení je (kromě změny územního plánu) vyčerpání podstatné části současných rozvojových ploch a prokázání potřeby vymezení další zastavitelné plochy. Svojí podstatou jde tedy spíše o etapizaci, nikoli územní rezervu. Pokud odpůrce umožnil vymezení zastavitelné plochy Z58 s funkčním využitím BI s odůvodněním, že navazuje na zastavěné území, má vybudovaný příjezd a napojení na sítě technické infrastruktury, zatímco pozemek navrhovatelů zařadil do územní rezervy pouze s obecným odůvodněním, že v R. existují vhodnější plochy k zastavění a vymezení by bylo nadbytečné, lze takový postup hodnotit jako nedůvodně diskriminační vůči navrhovatelům. Dále je třeba poznamenat, že odpůrce mohl využít mírnějších prostředků (např. stanovení podmínek, případně etapizaci výstavby, kterou by bylo možné zajistit její postupnost, obdobně jako učinil v ploše Z80).

67. Soud se ztotožňuje s navrhovateli, že z napadeného územního plánu se nepodává rozumný důvod, pro který bylo na místě vybočit ze zásady kontinuity, ke které se jinak územní plán hlásil, a v ploše, jejíž součástí je pozemek navrhovatelů, která sousedí s plochami Z57 a Z58, zastavěným územím BI a RX a ve zbývající části je oddělena od nezastavěného území komunikacemi, vymezit plochu s funkčním využitím NZ, byť jako územní rezervu.

68. Pokud odpůrce ve vyjádření upozorňuje obecně na požadavek ochrany půdy a snižování zastavěných ploch, je třeba zopakovat, že došlo k vymezení mnoha nových ploch na půdě náležející do zemědělského půdního fondu (z převážné části orné půdy). V daném případě nejde přitom o kvalitní půdu, ale půdu IV. třídy ochrany. Ponechání orné půdy na ploše R2 nelze považovat za zásadní z hlediska zadržování vody v krajině, nadto v kontextu dalších předpokládaných záborů. To ostatně nebylo ani jako důvod pro vymezení plochy NZ – (R2) v napadeném územním plánu zmiňováno. Pokud žalovaný ve vyjádření k návrhu uvádí, že cílem bylo území „tvarovat“ tak, aby vznikala, pokud možno, kompaktní sídla a bylo zabráněno srůstání sídel dosud oddělených, není zřejmé, jak by s tím bylo v rozporu vymezení zastavitelné plochy pro bydlení namísto územní rezervy R2, jež by naopak ke kompaktnímu tvaru (či zaplnění lokality) přispělo, aniž by tím došlo k propojení dosud nespojených sídel. Naopak není zřejmé, jakým způsobem má ke kompaktnímu tvaru vést stávající vymezení plochy Z58. Rovněž není patrné, proč by vymezení dané plochy k zastavění mělo vést ve srovnání s jinými zastavitelnými plochami (např. sousední plochou Z58 či plochami Z106, Z68, Z80 nebo Z114) ke zvýšeným nárokům na dopravu a energie. V daném případě pak nejde o vzdálenou plochu, jejíž vymezení by mělo zřejmé vyšší nároky z hlediska dopravy. Její poloha je srovnatelná s plochami Z57 a Z58, přičemž všechny tyto plochy se nachází v dobré docházkové vzdálenosti od vlakového nádraží Mníšek pod Brdy s pravidelným přímým spojem do Prahy. S ohledem na blízkost vlakového nádraží by naopak ve srovnání s jinými okrajovými lokalitami mohly tyto nároky být nižší. Ostatně i zadání územního plánu zdůraznilo požadavek ZÚR orientovat rozvoj bydlení do lokalit s možností kvalitní hromadné dopravy, zejména kolejové. Není též zřejmé, proč by vymezení zastavitelné plochy namísto plochy R2 společně s plochou Z58 mělo být z hlediska využití území neefektivní či narušit funkční a urbanistickou celistvost sídel. Opět je třeba zdůraznit, že územní plán nevymezoval jen plochy přestavby, ale také větší množství zastavitelných ploch, a to i v kontaktu s volnou krajinou. Uvádí-li odpůrce, že provedl důkladnou odbornou úvahu ve směru vážení veřejného zájmu, pak ji nevyjevil v odůvodnění územního plánu ani v rozhodnutí o námitkách navrhovatelů.

69. Dle odůvodnění územního plánu byl rozsah zástavby dle ÚPSÚ vyhodnocen jako nadměrný, přičemž z doplňujících průzkumů a rozborů vyplynula potřeba vymezení ploch pro cca 1 200 až 1 500 obyvatel. Z tohoto důvodu nebyly některé rozvojové plochy převzaty v územním plánu. Mělo jít zejména o lokality vybíhající do krajiny, nacházející se v chatových lokalitách či zatížené jinými limity. Jak již bylo uvedeno, plocha R2 nepředstavuje s ohledem na okolní plochy RX, OV a BI výrazný výběžek do volné krajiny a nejde ani o chatovou lokalitu. Zčásti sousedí s plochou RX, ve které je za stanovených podmínek možná přeměna na rodinné domy. V návaznosti na chatovou oblast byla přitom vymezena např. plocha Z29 a v návaznosti na ni další plochy pro trvalé bydlení. Z obsahu napadeného územního plánu neplynou ani žádné zásadní limity. K vzdálenosti od okraje lesa lze konstatovat, že s ním plocha R2 bezprostředně nesousedí (je od něj oddělena stávajícím již zastavěným pozemkem), přičemž v jiných lokalitách byly (při současném stanovení podmínek) zastavitelné plochy v blízkosti lesa vymezeny (např. Z01, Z28, Z46, Z72, Z74, Z79).

70. Za dané situace, kdy byla v souladu s deklarovanou kontinuitou převzata většina zastavitelných ploch z ÚPSÚ, včetně okrajových ploch (např. Z106), vypuštěno bylo jen několik málo ploch, z nichž pouze dvě by bylo možné považovat za relativně srovnatelné, a současně došlo k vymezení většího množství nových zastavitelných ploch určených k bydlení, a to i v okrajových částech sídel vystupujících do volné krajiny (např. Z46, Z68, Z80, Z114 či Z116), přičemž podmínky pro výstavbu jsou obdobné jako na sousední ploše Z58, provedená změna funkčního využití pozemku navrhovatelů znemožňující jejich zastavění v testu proporcionality neobstojí. Návrhový bod je důvodný.

71. Při absenci bližšího odůvodnění lze souhlasit s navrhovateli, že postup odpůrce se jeví jako svévolný a diskriminační ve vztahu k navrhovatelům, neboť v jiných srovnatelných lokalitách byly zastavitelné plochy pro bydlení zachovány, či dokonce nově vymezeny.

72. Za srovnatelnou soud shodně s navrhovateli považuje lokalitu Z106 ve S L. Jde o plochu, na které byla v návrhu územního plánu pro společné jednání vymezena plocha územní rezervy R1 se stávajícím využitím NZ jako rezerva pro venkovské bydlení a pro dopravní infrastrukturu po jejím okraji. Z obsahu územního plánu ani předložených podkladů není zřejmé, proč došlo na základě připomínky vlastníka k jejímu vypuštění z územních rezerv a vymezení zastavitelné plochy Z106, zatímco územní rezerva R2 byla přes námitky navrhovatelů ponechána. Z připomínky D. Č. jako vlastníka pozemku, na kterém je tato plocha vymezena, ze dne 12. 1. 2015 neplyne, že by ve vztahu k této ploše bylo např. již vydáno územní rozhodnutí či podniknuty jiné kroky k jejímu zastavění. Plocha Z106 o velikosti 1,36 ha (nyní součást ZPF jako ovocný sad) s funkčním využitím BV (bydlení v rodinných domech – venkovské) s orientačním počtem 10 bytů ze dvou stran sousedí s plochou NZ1, na severní straně cca z poloviny navazuje na zastavitelnou plochou Z103 s funkčním využitím BV (a DS) o rozloze 0,61 ha s orientačním počtem 6 bytů nově vymezenou převážně na stávající orné půdě. Ve svém důsledku vymezením této plochy došlo k výrazné expanzi do volné krajiny. Vymezení plochy Z106 bylo odůvodněno tím, že je možné realizovat příjezd a napojení na sítě TI (je navrženo přivedení vodovodu a kanalizace a plocha pro komunikace DS). Dále bylo jako důvod pouze uvedeno, že plocha navazuje na zastavěné území a z limitů se zde nachází pouze nadzemní elektrické vedení. Výše uvedené by bylo možné (s výjimkou limitu v podobě nadzemního elektrického vedení) konstatovat též o ploše, v níž se nachází pozemek navrhovatelů. Umístění staveb pro bydlení, vhodná parcelace a připojení na sítě technické infrastruktury mělo být pro plochy Z106 a Z103 prověřeno územní studií, rozmezí velikosti parcel pro rodinné domy mělo být 1 000 až 2 000 m2, přičemž na jižním okraji má být vymezena zeleň jako vhodný přechod sídla do krajiny (může jít i o zeleň soukromou, součást obytných zahrad). Plocha R2 se z hlediska možnosti napojení na technickou infrastrukturu jeví srovnatelná (vodovod i kanalizace jsou navrženy pro sousední plochu Z58 a ukončeny u hranice pozemku navrhovatelů na hranici plochy R2), není zde ochranné pásmo nadzemního elektrického vedení, plocha je přístupná ze stávajících komunikací z jižní i severní strany, nadto je navržena komunikace přes plochu Z58 vedoucí k okraji plochy R2. Jejím zastavěním by došlo k vyplnění plochy z velké části obklopené zastavěnými a zastavitelnými plochami a k souvislému zarovnání zastavěného území. Za situace, kdy se z odůvodnění napadeného územního plánu nepodává, že by oproti R. ve S. L. byla zvýšená potřeba rozvoje výstavby, se nejeví rozdílné zacházení s navrhovateli jako odůvodněné. Předpokládaný procentuální nárůst obyvatel ve S. L. je přitom výrazně vyšší než v R.. Důvody vymezení plochy Z106 oproti ploše R2 neosvětluje ani koncepce rozvoje sídla S- L., v níž se uvádí, že je zde navrženo dvanáct rozvojových ploch pro obytnou zástavbu drobného rozsahu, často s již vydaným územním rozhodnutím na stavby, přičemž plochy vychází z koncepce ÚPSÚ (viz kapitola C.10.4 odůvodnění textové části územního plánu). Pokud odpůrce při ústním jednání upozornil na blízkost autobusové zastávky, je třeba konstatovat, že zjevnou předností lokality, ve které se nachází pozemek navrhovatelů, je dobré vlakové spojení do Prahy, přičemž příjezd k dálnici D4 nevede centrem města. Pokud jde o spojení s centrem města Mníšek pod Brdy, lze považovat obě lokality přinejmenším za srovnatelné. Lze též poznamenat, že v ploše Z106 se nezmiňuje vydání územního rozhodnutí (a neplyne ani z uplatněných připomínek vlastníka). Pokud je plocha 1,6 ha označena za plochu drobného rozsahu (a plocha Z114 o rozloze 1,65 ha, která je napojena na další rozvojové plochy, za rozšíření bydlení v přiměřeném rozsahu), lze těžko bez dalšího vysvětlení hodnotit plochu R2 o rozloze necelé 2 ha jako excesivní z hlediska potřeb města.

73. Navrhovatelé dále poukazují na vymezení plochy Z80 (v R.) s funkčním využitím BI (a DS) o ploše 1,62 ha. Jde o plochu, která nebyla určena k zastavění ÚPSÚ, přičemž není patrné, zda a jakým způsobem byla vyhodnocena její větší vhodnost k zastavění. Tato plocha je součástí zemědělského půdního fondu (převážně orné půdy), pouze z menší části navazuje na plochu RX a výrazně zejména v části východně od komunikace označené jako 1B (viz obrázek 8 – schéma etapizace na s. 63 výrokové části) vystupuje směrem do plochy NZ1 (viz hlavní výkres). Pokud se v odůvodnění jednotlivých zastavitelných ploch (s. 37 odůvodnění napadeného územního plánu) zmiňuje existující příjezd, pak totéž lze nepochybně uvést i v případě plochy R2 (viz výkres dopravy). Pokud jde o napojení na sítě technické infrastruktury, pak přivedení kanalizace a vodovodu do této plochy je dle výkresu technické infrastruktury navrženo, nikoli realizováno, a i v tomto směru je situace plochy R2 obdobná. Oproti ploše Z80 plocha R2 není limitována ochranným pásmem dráhy, pouze v malé části se nachází do 50 m od lesních pozemků, které jsou odděleny existující plochou BI. Pro část plochy Z80 (1B) byla stanovena etapizace. Zastavění této části bylo vázáno na využití 80 % plochy 1A. Ačkoli na části plochy tedy není možná okamžitá výstavba, jde z hlediska možnosti budoucího zastavění nepochybně o opatření mírnější oproti vymezení územní rezervy, která jasnou možnost budoucí zástavby při splnění určitých podmínek nestanoví. Napadený územní plán naopak zdůrazňuje, že podmínkou převedení územních rezerv na zastavitelné plochy není jen vyčerpání dosavadních zastavitelných ploch (bez omezení na plochy přilehlé) a změna územního plánu, ale zejména prokázání potřeby vymezení další zastavitelné plochy. V periodických zprávách o uplatňování územního plánu by měly být všechny územní rezervy prověřovány. Ponechání rezervy do dalšího období uplatňování územního plánu má být spíše výjimečné. Nutno i v této souvislosti dodat, že v územním plánu nebylo objasněno, proč by měl být rozvoj v části R. u nádraží více limitován a směřován do jejích jiných částí.

74. Pokud navrhovatelé poukazují na plochu Z62 v R. s funkčním využitím BI, pak lze souhlasit s navrhovateli v tom, že tato plocha o výměře 1,4 ha je z hlediska napojení na sítě technické infrastruktury srovnatelná s plochou R2 (sítě jsou v dostupné vzdálenosti), rovněž je vymezena na orné půdě a navazuje na zastavěné či zastavitelné území (převážně na plochu s funkčním využitím RI – pro stavby pro pobytovou rodinnou rekreaci, v níž není přestavba na rodinné domy ani podmíněně přípustná, po kratších stranách s návrhovou plochou RN - rekreace na plochách přírodního charakteru a BI), přičemž od plochy NZ, která na ni navazuje, je oddělena toliko cestou (silnice je navrhována), přičemž dopravní obslužnost je zde dle odůvodnění napadeného územního plánu špatná (s. 36 a 97 odůvodnění, výkres dopravy a výkres technické infrastruktury). Přes výše uvedené nelze tuto plochu hodnotit jako zcela srovnatelnou, neboť její vymezení bylo odůvodněno též tím, že v ploše bylo již vydáno územní rozhodnutí na parcelaci, sítě technické infrastruktury a dopravní napojení. Odpůrce přitom v rozhodnutí o námitkách vysvětlil, že respektuje již vydaná územní rozhodnutí, a v odůvodnění územního plánu deklaroval, že byly převzaty plochy, u nichž to bylo opodstatněné z hlediska kontinuity přípravy zástavby. K poukazu navrhovatelů na zahájené územní řízení se soud vyjádří dále.

75. Lze souhlasit s navrhovateli, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách a důvodům pro vypuštění některých ploch vymezených ÚPSÚ v odůvodnění napadeného územního plánu neodpovídá ani nové vymezení plochy Z114 s funkčním využitím BI o rozloze 1,65 ha (nyní orná půda) výrazně vystupující do volné krajiny. Jde o plochu, která byla v ÚPSÚ (i ve znění změny č. IV) vymezena pro rekreační a sportovní využití (golfové hřiště). Tato plocha je ze dvou stran obklopena plochou NZ1, z jedné strany sousedí s převzatou návrhovou plochou Z101, na severní straně pak zčásti s plochou RX, zčásti s návrhovou plochou Z29 s funkčním využitím BI (1,54 ha, orientační počet 10 bytů). Návrh pro veřejné projednání tuto zastavitelnou plochu nevymezoval a u plochy Z29 předpokládal funkční využití RI, stejně jako pro již existující zástavbu. V odůvodnění se uvádí, že jde o rozšíření bydlení v přiměřeném rozsahu na Štítku na základě požadavku více vlastníků. Pro plochy Z29, Z114 a Z116 (nově vymezená plocha pro bydlení o rozloze 0,43 ha, stávající orná půda) byl stanoven požadavek na zpracování regulačního plánu. Dále bylo uvedeno, že podmínka pořízení regulačního plánu je pro koncepční řešení celého území vhodnější, než ponechat možnost „živelné“ rekreační zástavby bez nutnosti splnění základních požadavků (komunikační síť, napojení na ČOV, atd.). Není ovšem zřejmé, proč by zde jinak musel být ponechán prostor pro živelnou zástavbu. Jakým způsobem a dle jakých kritérií byla hodnocena přiměřenost rozšíření ploch pro bydlení v těchto plochách, resp. jejich nepřiměřenost v ploše R2, z napadeného územního plánu neplyne. Je zřejmé, že k vymezení plochy došlo na základě požadavků vlastníků. Není však patrné, proč obdobně nebylo vyhověno požadavku navrhovatelů, jejichž pozemky s relativně dobrou dopravní dostupností a možností napojení na sítě technické infrastruktury byly vymezeny k zastavění již v ÚPSÚ, výrazně nevystupují do volné krajiny a naopak vyplňují volnou plochu v návaznosti na zastavěné a zastavitelné území. K ploše Z101 (0,3 ha) je nicméně třeba poznamenat, že dle odůvodnění územního plánu zde již bylo vydáno územní rozhodnutí na stavbu rodinného domu, což je okolnost, k níž dle odůvodnění rozhodnutí o námitkách odpůrce při vymezení ploch přihlížel, což lze považovat za rozumný důvod a podstatnou okolnost, která tuto plochu odlišuje od plochy navrhovatelů.

76. Lze tedy shrnout, že navrhovatelé trefně poukázaly na konkrétní lokality, které jsou svým charakterem porovnatelné s charakterem jejich pozemku, nachází se v okrajových částech stávajícího zastavěného území, přičemž některé (na rozdíl od pozemku navrhovatelů) dokonce vybíhají do nezastavěného území. Ačkoli odpůrce vydává za leitmotiv územního plánu snahu redukovat rozvoj (naddimenzovanou kapacitu zastavitelných ploch pro trvalé bydlení) a nevymezovat zastavitelné plochy na okrajích či vybíhající do nezastavěného území, reálně tomu tak nebylo, neboť v praxi bylo naopak více ploch nově vymezeno k zastavění, přičemž byly vymezovány zastavitelné plochy na okrajích zastavěného území, a to i vybíhají do nezastavěného území, aniž byl v odůvodnění územního plánu uveden přesvědčivý důvod, proč tomu tak je.

77. Soud za tohoto stavu shledal vymezení plochy zemědělské plochy a plochy územní rezervy R2 nepřiměřeným, neboť není opřeno o pádné relevantní důvody, které by nebyly zpochybněny obsahem územního plánu. Soud nečiní závěr o tom, že takové vymezení není možné za žádných okolností, ale toliko závěr o tom, že tak, jak je odpůrce odůvodnil, nemůže v dané situaci obstát.

78. Pokud odpůrce uvádí, že nedošlo ke změně funkčního využití, soud se s tímto argumentem neztotožňuje, neboť oproti předchozí územně plánovací dokumentaci, která na pozemcích vymezila plochu s funkčním využitím pro trvalé bydlení v rodinných domech, plocha územní rezervy R2 a plochy NZ znamená, že výstavba rodinných domů v této ploše je bez změny územního plánu vyloučena, přičemž možnost zástavby se v budoucnu předpokládá nejdříve po vyčerpání podstatné části stávajících zastavitelných ploch, a to pouze za podmínky, že bude prokázána potřeba vymezení další zastavitelné plochy. Nutno poznamenat, že toto pojetí územní rezervy, která je fakticky spíše neurčitou etapizací, nekoresponduje s požadavkem na její dočasnost (požadavek na co nejkratší dobu trvání nezbytnou pro prověření možnosti využití území pro stanovený záměr), resp. tím, že její ponechání do dalšího období uplatňování územního plánu má být výjimečné. Není pravděpodobné, že by k vyčerpání podstatné části zastavitelných ploch došlo v časovém horizontu čtyř let.

79. K námitce navrhovatelů, že územní plán budí dojem, že byl uzpůsoben vlastníkovi pozemku p. č. x, který chce mít kolem svého domu „klidovou zónu“, soud uvádí, že na základě takto obecného tvrzení nelze dovodit, že by při vymezení plochy územní rezervy R2 se stávajícím využitím NZ byl odpůrce motivován snahou upřednostnit tvrzený zájem vlastníka pozemku p. č. x. V návrhu absentují konkrétní důvody, z nichž navrhovatelé své závěry dovozují. Uvedený závěr nelze dovodit pouze z vlastnictví předmětného pozemku, na němž byla již realizována stavba, a skutečnosti, že pozemky navrhovatelů nebyly napadeným územním plánem zařazeny do plochy pro trvalé bydlení. Ani článek z internetových stránek s názvem „Kdo je R- I.?“, jehož autor v něm není uveden, neprokazuje, že by územní plán v lokalitě R. byl uzpůsoben zájmu konkrétního vlastníka. Soud poznamenává, že z předložené dokumentace neplyne, že by R. Izák byl v průběhu přípravy územního plánu určeným zastupitelem, výkonným pořizovatelem, zhotovitelem nebo členem řešitelského týmu.

80. Soud se neztotožnil s navrhovateli, že by bylo možné existenci libovůle dovozovat ze skutečnosti, že k plochám Z34, Z35, Z38, Z41, Z42, Z44 a Z85 byla vznesena řada připomínek. Navrhovatelé konkrétně zmínili pouze požadavky týkající se hlukových limitů v stanovisku Ministerstva dopravy, jímž bylo patrně míněno stanovisko ze dne 9. 1. 2015. V něm s ohledem na blízkost dálnice D4 žádalo, aby umístění objektů, pro které jsou stanoveny hygienické hlukové limity, bylo pouze podmíněně přípustné, za podmínky prokázání jejich nepřekročení. Obdobné požadavky vyplynuly též z vyhodnocení vlivů návrhu územního plánu na životní prostředí a koordinovaného stanoviska krajského úřadu ze dne 15. 1. 2015, které požadovaly pro plochy Z34, Z35, Z38 a Z42 doplnit podmínku splnění hygienických limitů dle nařízení vlády č. x Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Požadovaná podmínka se odrazila v podmínkách pro tyto plochy. Existence připomínek či nutnost stanovit podmínky sama o sobě neznamená, že by mělo být upřednostněno jiné řešení. Existenci či neexistenci námitek pro řešení požadované navrhovateli nelze presumovat, neboť od počátku projednávání se zde nacházela plocha územní rezervy. Ani vymezení zastavitelných ploch Z57 a Z58 nebylo bez připomínek, neboť ze strany veřejnosti byl vznesen požadavek na zachování plochy NZ (např. připomínky ze dne 15. 1. 2015 C. a K. B. či H. B.). Pokud navrhovatelé obecně zmiňují lepší pohodu bydlení na svém pozemku, pak obecně tato okolnost není sama o sobě důvodem, pro který by měla být upřednostněna výstavba v okrajových částech sídel. Dále je třeba upozornit, že plocha Z41 nebyla vymezena jako zastavitelná plocha, plochy Z44 a Z85 byly vymezeny s funkčním vymezením OM (občanské vybavení – komerční zařízení malá a střední), jejichž hlavním využitím nejsou stavby pro bydlení (bydlení je přípustné jako doplňková funkce objektu občanského vybavení), a nejde proto o srovnatelné plochy, na nichž oproti pozemku navrhovatelů byla umožněna zástavba pro trvalé bydlení. Pokud jde o plochy Z38, Z40 a Z42, v odůvodnění územního plánu bylo uvedeno, že jde o plochy vymezené k zastavění již ÚPSÚ a byla již vydána územní rozhodnutí na většinu ploch v souladu se zpracovanou územní studií (v ploše Z38 již probíhala výstavba), což je rovněž podstatná okolnost, která tyto pozemky odlišuje od plochy, do které je zařazen pozemek navrhovatelů (a navrhovatelé ji nezpochybnili). Plocha Z35 byla vymezena pro specifickou formu startovacího bydlení na pozemcích města, přičemž současně byl vymezen také ochranný val. Pokud jde o plochu Z34, bydlení představuje pouze jedno z vícera funkčních využití této plochy (spolu s funkčním využitím OM a OV), přičemž jde o plochu vymezenou ÚPSÚ v prostoru mezi dálnicí a existující zástavbou, která nevystupuje do volné krajiny, a její vymezení tak odpovídá koncepci vytyčené napadeným územním plánem.

81. Pokud navrhovatelé namítají, že bylo zasaženo do jejich legitimního očekávání porušením veřejného příslibu daného ÚPSÚ, soud zdůrazňuje, že veřejné subjektivní právo umístit stavbu do území zakládá až územní rozhodnutí, nikoli samotný územní plán. Vlastník pozemku nemá individuální subjektivní právo na schválení konkrétní podoby územního plánu podle svého požadavku (viz rozsudky NSS ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17, bod 65, ze dne 28. 3. 2008, č. j. 7 Ao 5/2010-68) ani na zachování obsahu územního plánu. Jakkoliv je proces územního plánování postaven na principu kontinuity, uplatňuje se současně protichůdný princip dynamiky územního plánování, jenž umožňuje (resp. požaduje) reagovat na aktuální podněty a potřeby. Vlastník pozemku si musí být vědom, že podmínky v území se mění a s tím může doznat změn i územně plánovací dokumentace. Vymezení zastavitelné plochy tedy do budoucna nevylučuje možnost změny funkčního využití. Opačný přístup by znamenal vyprázdnění práva obce regulovat rozvoj zástavby na svém území. Vlastník je povinen strpět omezení vlastnického práva na základě schváleného územního plánu, má-li ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a je uskutečněno jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. V daném případě však soud dospěl k závěru, že tyto podmínky nebyly splněny. Zásada zdrženlivosti neznamená, že by správní soudy měly nebo mohly rezignovat na ochranu vlastnických práv vlastníků pozemků v území dotčeném opatřením obecné povahy.

82. Pokud navrhovatelé poukazovali na zahájené územní řízení, je třeba konstatovat, že zahájení územního řízení samo o sobě nevylučuje možnost vymezit na pozemcích plochu NZ. Navrhovatelé netvrdili a nedokládali, že by vyvíjeli intenzivní úsilí směřující k zastavění svého pozemku (netvrdí např., že by se jakkoli bránili proti tvrzené více než deset let trvající nečinnosti či stavební uzávěře). Není ani patrné, jaký záměr zde zamýšleli realizovat. Za této situace nelze vytýkat odpůrci, pokud zahájení územního řízení neshledal relevantním pro ponechání dosavadního funkčního využití. Dále soud dodává, že napadený územní plán nebrání tomu, aby navrhovatelé využívali pozemky tak jako doposud, tedy jako zemědělskou (ornou) půdu. Tento způsob nečiní pozemek bezcenným. Tyto námitky tedy soud důvodnými neshledal.

83. K poznámce odpůrce, že je pochybné, zda námitky navrhovatelů byly z právního hlediska řádně vzneseny, soud poznamenává, že není patrné, z čeho odpůrce své pochybnosti dovozuje. Soud proto pouze obecně uvádí, že neshledal důvod, proč by námitky navrhovatelů ze dne 11. 10. 2017 neměly být považovány za řádně uplatněné. Závěr a náklady řízení 84. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal návrh na zrušení územního plánu v části, v níž byla na pozemku navrhovatelů vymezena plocha NZ – (R2), důvodným, a proto v této části územní plán zrušil dle § 101d odst. 2 s. ř. s., a to ke dni právní moci tohoto rozsudku (§ 101d odst. 2 věta první s. ř. s.).

85. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Odpůrce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Navrhovatelé měli ve věci úspěch, a mají proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení zahrnují zaplacené soudní poplatky v celkové výši 10 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem, které tvoří odměna za zastoupení a náhrada hotových výdajů. Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Zástupce navrhovatelů provedl v souvislosti s tímto řízením čtyři účelné úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, a to převzetí zastoupení, sepis návrhu, sepis repliky a účast při jednání soudu. Odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu 3 100 Kč, přičemž dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu náleží zástupci za každou zastupovanou osobu odměna snížená o 20 %, tedy ve výši 2 480 Kč. Výše odměny zástupce tak činí celkem 9 920 Kč za zastoupení každého z navrhovatelů. Vedle odměny přísluší zástupci navrhovatelů též náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem tedy 1 200 Kč, a dále náhrada cestovného ve výši 2 592,07 Kč za cestu k jednání soudu a zpět na trase Brno – Praha v celkové délce 420 km vozem Volvo registrační značky X o kombinované spotřebě 6,2 l/100 km při vyhláškové ceně motorové nafty 31,80 Kč za 1 litr a paušální sazbě základních náhrad 4,20 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. a náhrada promeškaného času na cestě k jednání v délce osmi započatých půlhodin ve výši 800 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Jelikož zástupce navrhovatelů je společníkem právnické osoby zřízené podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, která je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení též částka odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty ve výši 21 % vypočtená z odměny za zastupování a z náhrad, tedy z částky 24 432 Kč, ve výši 5 130,73 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Náklady navrhovatelů tedy celkem činí 39 562,80 Kč, a každému z navrhovatelů tak náleží na náhradě nákladů řízení částka ve výši 19 781,40 Kč odpovídající jedné polovině celkových nákladů. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám zástupce navrhovatelů (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, užitý na základě ustanovení § 64 s. ř. s.).