č. j. 55 A 3/2020-32

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: M.L., narozen X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2020, č. j. KUJCK 131169/2019, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Na základě oznámení o spáchání přestupku od Městské policie Dačice, č. j. MEPO- XXX/17168-18, sp. zn. 48-2018/ZELS, vydal Městský úřad Dačice, odbor dopravy (dále jen „správní orgán prvního stupně“) dne 23. 11. 2018 příkaz, č. j. ODO/28216-18/URBP, sp. zn. 3339-2018/URBP, jímž uznal žalobce vinným z níže uvedeného přestupku. Proti tomuto příkazu podal žalobce v zastoupení zmocněnce M.J. dne 6. 12. 2018 odpor. Plná moc, jež přišla společně s odporem, nebyla opatřena podpisem žalobce. Na základě toho vyzval správní orgán prvního stupně žalobce k doplnění plné moci, což žalobce ve stanovené lhůtě učinil.

2. Dne 10. 1. 2019 předvolal správní orgán prvního stupně žalobce k ústnímu jednání na den 28. 1. 2019. Správní orgán prvního stupně dne 28. 1. 2019 projednal přestupek v přítomnosti zmocněnce žalobce. Při ústním jednání byly provedeny veškeré listinné důkazy (čtení oznámení přestupku č. j. MEPO-XXX/17168-18, úředního záznamu č. j. MEPO- XXX/17169-18, oznámení přestupku sepsaného na místě, fotodokumentace, ověřovací list č. 8012-OL-70559-17 ze dne 20. 12. 2017 a navržená místa k měření Městskou policií Dačice, dále protokol o proškolení obsluhy ze dne 30. 9. 2011 a návod k obsluze rychloměru ProLaser III, výpis z karty řidiče). Správní orgán prvního stupně poté vyslechl svědky, strážníka S.Z., J.Ž. a K.T..

3. Dne 7. 2. 2019 zaslal zmocněnec žalobce správnímu orgánu vyjádření ke spisu, ve kterém uvedl řadu námitek.

4. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 24. 7. 2019, č. j. ODO/16944-19/URBP, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 9. 7. 2018 v 13:35 hodin v obci Dačice na silnici II. třídy č. 151 v zastavěné části v ulici Kapetova ve směru jízdy od centra, překročil při řízení vozidla X, registrační značky X nejvyšší dovolenou rychlost, stanovenou obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích na 50 km/h, když mu byla naměřena rychlost 60 km/h, při zvážení odchylky byla naměřená rychlost 57 km/h. Tímto jednáním žalobce porušil § 4 písm. b) a § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a za tento přestupek správní orgán žalobci uložil pokutu ve výši 2 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

5. K odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím výrok prvostupňového rozhodnutí změnil tak, že jej doplnil o upřesnění místa spáchání přestupku a o odkaz na ustanovení § 35 odst. 1 písm. b), § 46 a 37 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). Ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

6. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 9. 3. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí stejně jako rozhodnutí prvostupňového. II.A Slip effect 7. Žalobce v řízení před správními orgány namítal, že v průběhu řízení došlo k tzv. slip effectu, což způsobilo naměření vyšší rychlosti, než byla skutečná rychlost vozidla. K prokázání této skutečnosti žalobce navrhl provést důkaz výslechem obsluhy rychloměru, důkaz vyšetřovacím pokusem, znaleckým posudkem, dále důkaz dvěma videi, odborným článkem a přezkoušením rychloměru. Jelikož správní orgány neprovedly navržené důkazy vyšetřovacím pokusem a znaleckým posudkem, považoval žalobce prvostupňové rozhodnutí za nepřezkoumatelné z důvodu opomenutého důkazu.

8. Žalovaný na tuto námitku reagoval tak, že k chybnému měření dojít nemohlo, neboť měření neskončilo chybovým hlášením. Žalovaný podle žalobce nezákonně hodnotil jako důkaz Návod k obsluze, aniž by jej provedl (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2016, č. j. 7 As 27/2016 – 31 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, č. j. 58 A 33/2012 - 26). To, že měření proběhlo, neznamená, že proběhlo v souladu s návodem k obsluze, k čemuž žalobce poukazuje na vyjádření Českého metrologického institutu (ČMI), které dle podané žaloby soudu předkládá (pozn. soudu - nepředloženo).

9. Tvrzení, že k chybnému měření nemohlo dojít, neboť rychloměr případně tuto chybu odhalí a zobrazí chybovou hlášku, je dle žalobce nepravdivé. Žalobce tvrdí, že záměrný kříž byl na začátku měření rychlosti zaměřen na horní okraj předního skla a v průběhu měření došlo ke „skoku“ přibližně o metr na přední masku, čímž došlo k naměření vyšší rychlosti.

10. Dle žalobce za situace, kdy navrhl několik různých důkazů k prokázání svého tvrzení stran slip effectu, si žalovaný nemohl vystačit s obecnými tvrzeními o tom, že rychloměr měří vždy správně, a že byl ověřený. Dle žalobce žalovaný pochybil, když navržené důkazy neprovedl a ani neuvedl, proč tyto důkazy neprovedl. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008 – 109 a ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007 – 84 žalobce namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí a nezákonnost napadeného rozhodnutí. II.B Pokuta 11. Žalobce v řízení před správními orgány dále namítal, že mu byla uložena pokuta ve výši 2 500 Kč, což je nejvyšší zákonná hranice. Správní orgány přihlédly ke všem 8 záznamům v EKŘ, přičemž většina z těchto záznamů již byla promlčena. Poslední záznam byl z 19. 8. 2016, tudíž nelze předchozí přestupky klást žalobci k tíži, naopak měly správní orgány přihlédnout ke skutečnosti, že v uplynulých třech letech se žalobce žádného přestupku nedopustil. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2011, č. j. 8 As 82/2010 – 55 a na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2013, č. j. 60 A 1/2013 – 49, které pojednávají o institutu zahlazení odsouzení.

12. Polehčující okolností měla být rovněž doba spáchání přestupku a skutečnost, že se jednalo o nedbalostní zavinění. Nebyly zohledněny okolnosti přestupku spočívající v tom, že při přestupku nebyla způsobena žádná újma a rychlost byla překročena o pouhých 7 km/h. Dle žalobce tak byla uložená pokuta nepřiměřeně vysoká (viz. rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2018, č. j. 5 As 182/2016 – 30). II.C Nesouhlas s vyvěšením osobních údajů 13. Nad rámec výše uvedeného žalobce vyjádřil svůj nesouhlas a nesouhlas svého advokáta s vyvěšením jejich osobních údajů na celosvětové komunikační síti internetu Nejvyšším správním soudem prostřednictvím jeho webu. III.Shrnutí vyjádření žalovaného 14. Žalovaný úvodem odmítl námitku týkající se slip effectu. Jedná se o opakující se obecnou námitku. Skutkový stav byl zjištěn dle řádně provedeného dokazování, rychloměr byl v době měření rychlosti řádně ověřen, ovládala jej proškolená obsluha a z fotografií z rychloměru je zřetelně vidět vozidlo žalobce včetně umístění záměrného kříže. Žalovaný detailně popsal princip fungování zařízení ProLaser III, přičemž uzavřel, že ke slip effectu dojít nemohlo, neboť snímek zřetelně zachycuje masku vozidla. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 33 A 102/2016, v němž je uvedeno, že k tzv. slip effectu z logiky věci nemůže dojít v situaci, kdy se záměrný kříž nachází na přední masce měřeného vozidla.

15. Důkazní návrhy žalovaný odmítl jako účelové a nedůvodné. Provedené měření bylo zadokumentováno standartním a dostačujícím způsobem a správní orgány nebyly povinny zajišťovat další podklady k proběhlému měření (srov. rozsudky NSS ze dne 3. 3. 2016, č. j. 7 As 276/2015 – 38, ze dne 25. 4. 2019, č. j. 1 As 11/2019 – 37 a ze dne 22. 2. 2017, č. j. 5 As 157/2016 – 39).

16. K výši stanovené pokuty žalovaný konstatoval, že je zájmem společnosti, aby nedocházelo ze strany účastníků silničního provozu k porušování pravidel provozu a ohrožování ostatních účastníků silničního provozu. Pokuta byla uložena v zákonné výši, žalobce sám správní řízení vyvolal svým porušením zákonné povinnosti.

17. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

19. Žaloba není důvodná.

20. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

21. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

22. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí především v neprovedení navrhovaných důkazů. Krajský soud však v procesním postupu správních orgánů neshledal pochybení, jak bude pojednáno níže, proto nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí nelze dovozovat. IV.A K námitce slip effectu 23. Krajský soud nesouhlasí se žalobcem, že při měření rychlosti došlo k tzv. slip effectu, který měl negativně ovlivnit výsledek měření rychlosti. V projednávané věci bylo měření rychlosti provedeno schváleným rychloměrem, který byl ověřen Českým metrologickým institutem, tudíž je schválen pro používání na území České republiky a způsob jeho užívání je certifikován. Jedná se tedy o měřidlo ve smyslu zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii. Rychloměr ovládal proškolený policista, jak plyne z dokladu o proškolení; záznam o přestupku pak prokazuje naměřenou rychlost a obsahuje veškeré podstatné údaje o průběhu měření. Ze snímku je patrné, že záměrný kříž se nachází na přední části vozidla (záměrný kříž se nachází celý na vozidle). Žalobce zpochybňuje přesnost měření tvrzením, že došlo ke slip effectu, aniž by tvrzení důkazem prokázal či uvedl relevantní skutečnosti a okolnosti, které by jeho tvrzení mohly podpořit. Krajský soud se proto ztotožnil se závěrem správních orgánů, že rozhodným důkazem o tom, že předmětný rychloměr bylo možné používat v inkriminované době k měření rychlosti vozidel, bylo platné ověření Českého metrologického institutu. Z fotografie z proběhlého měření, založené ve správním spise, je zřejmé, že bylo měřeno přijíždějící vozidlo žalobce, neboť záměrný kříž je umístěn na přední masce tohoto vozidla, a jestliže přístroj jeho rychlost zaznamenal, pak lze jakékoliv pochybnosti o změření rychlosti vozidla řízeného žalobcem považovat jen za účelové a spekulativní. Krajský soud rovněž upozorňuje na závěr Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 15. 11. 2017, čj. 2 As 191/2017-56, ze kterého se podává, že „Nejvyšší správní soud nemá pochybnosti o tom, že poskytl-li certifikovaný a ověřený rychloměr jednoznačný výsledek měření rychlosti namísto chybového hlášení, došlo fakticky k bezvadnému změření rychlosti vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012-27, nebo též rozsudek ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 83/2013-60).“ Krajský soud nemá důvod se od výše uvedeného závěru Nejvyššího správního soudu jakkoliv odchýlit.

24. Uvedené skutečnosti plně korespondují se závěry správních orgánů obou stupňů a činí žalobcem uváděnou argumentaci nedůvodnou. To, že správní orgány nepřikročily k žalobcem navrženému dokazování videi ze serveru youtube.com, bylo odůvodněno stavem důkazního řízení. Videi obsaženými na veřejně dostupném kanálu youtube.com se částečně zabýval již Nejvyšší správní soud, jenž ve svém usnesení ze dne 9. 11. 2016, čj. 1 Azs 237/2016-26, dospěl k závěru, že „[v]idea umístěná na portálu youtube.com by nemohla na závěrech krajského soudu cokoliv změnit, neboť nelze s jistotou určit, kdo je touto cestou zveřejnil, ani kdo a na jakém místě zveřejněné záznamy pořídil a konečně ani, zda je na nich zachycena nezkreslená realita. Nemohla tedy zpochybnit obsah oficiálních zpráv založených ve spise.“ Krajský soud se s argumentací Nejvyššího správního soudu plně ztotožňuje, a nepovažuje tak neprovedení důkazu těmito videi žalovaným s odkazem na jejich nadbytečnost za nezákonné.

25. Žalobce dále navrhoval provedení důkazu vyšetřovacím pokusem a znaleckým posudkem. Žalovaný se neprovedením důkazů zabýval na straně 4 svého rozhodnutí, když žalobcem navržené důkazy odmítl pro nadbytečnost a účelovost. Odkazy žalobce na rozsudky Nejvyššího správního soudu, pojednávající o nedostatečném vypořádání odvolacích námitek žalovaným správním orgánem, jsou tudíž nepřiléhavé, neboť v nyní posuzované věci se žalovaný namítaným neprovedením důkazů zabýval a své úvahy dostatečným způsobem odůvodnil. K odkazům na rozhodovací praxi amerických soudů krajský soud nad rámec uvedeného dodává, že těmito není nikterak vázán. Je zjevné, že byl užit certifikovaný rychloměr, přičemž nebylo prokázáno, že jeho užití by bylo v rozporu s Návodem k obsluze s přímým dopadem na správnost měření. Tuto skutečnost považuje krajský soud s přihlédnutím ke shora uvedenému jako dostatečnou pro učinění závěru o správnosti měření. Jakékoli vada měření nebyla žalobcem v tomto případě relevantním způsobem tvrzena a ani prokázána.

26. Vyjádření ČMI žalobce správním orgánům nepředložil, přičemž rozhodné skutečnosti je žalobce povinen nejen tvrdit, ale i doložit. Toto vyjádření žalobce nepředložil ani krajskému soudu, byť jeho předložení výslovně deklaroval v podané žalobě. Za dané důkazní situace neměly správní orgány povinnost přikročit z vlastní iniciativy k obstarání této listiny. Tuto povinnost nemá ani sám krajský soud. Krajskému soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce žádá ČMI o různá vyjádření (viz např. sp. zn. 57 A 10/2018), ze kterých se však ve své podstatě podává pouze to, co je zcela zřejmé již ze samotné certifikace rychloměrů, a to povinnost dodržovat návod k obsluze při jejich užití.

27. Krajský soud uzavírá, že správní orgány měly k dispozici dostatečné důkazy, které bez pochybností prokázaly spáchání předmětného přestupku žalobcem. Za této situace by bylo provedení Návodu k obsluze jako důkazu zcela nadbytečné a v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Současně platí, že obecná znalost metrologie, potažmo principů, na základě kterých fungují rychloměry a schopnost vyhodnocování snímků, je součástí odborné průpravy správních orgánů. Námitka, že správní orgány neprovedly jako důkaz Návod k obsluze a pouze převzaly údaje o způsobu fungování měřicího přístroje z podkladů ve spise, není proto důvodná. Správní spis obsahuje veškeré podklady, které zachycují správnost provedeného měření u zjištěného přestupku, a proto nebylo třeba zabývat se navíc a nadbytečně způsobem fungování měřicího přístroje. IV.B K namítané výši pokuty 28. Krajský soud nemá pochyb o zákonnosti a přezkoumatelnosti uložené pokuty, neboť odůvodnění sankce v dané věci odpovídá zákonným požadavkům uvedeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 As 64/2005-63, podle kterého: „[s]právní orgán je tak povinen se při ukládání sankce zabývat podrobně všemi hledisky, které mu zákon předkládá a podrobně a přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl, a navíc podrobně odůvodnit, jaký vliv mělo toto hledisko na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, nepřipouštějícím rozumné pochyby o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu.“.

29. Z hlediska výše uložené sankce je nutno na prvním místě uvést, že správní trestání plní nejen funkci preventivní, ale rovněž i represivní, přičemž primárním významem trestání je potrestání pachatele tak, aby uloženou sankci ve své právní a majetkové sféře adekvátním způsobem pocítil a vyvaroval se dalšího porušování právních předpisů (srov. zejména usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008-133). Krajský soud považuje v této souvislosti za nezbytné připomenout, že z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 100/2014-27) vyplývá, že ukládání sankcí za správní delikty (přestupky a jiné správní delikty), a tudíž i rozhodování o jejich výši, se děje ve sféře volného správního uvážení, tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z možných řešení, které zákon dovoluje. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkumu lze jen potud, nepřekročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, a zda toto volné uvážení nezneužil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V daném případě k takovému překročení mezí správního uvážení, resp. jeho zneužití nedošlo.

30. Ustanovení § 36 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) stanovují pravidla pro ukládání správních trestů; § 37 obsahuje základní vodítka pro určení druhu a výměry trestu, § 38 pak vodítka pro posouzení povahy a závažnosti přestupku, § 39 obsahuje demonstrativní výčet polehčujících okolní, § 40 demonstrativní výčet přitěžujících okolností.

31. Ukládanou sankcí se správní orgán I. stupně zabýval na straně 10 svého rozhodnutí, kde popsal naplnění materiální stránky daného přestupku i zákonem chráněný zájem, jakož i okolnosti spáchání přestupku. Správní orgán I. stupně se rovněž vyslovil k přestupkové minulosti žalobce; minulá provinění mu však nekladl k tíži tak, jak žalobce nastiňuje, neboť v rámci hodnocení přestupkové minulosti žalobce správní orgán přihlédl k těmto proviněním pouze v rovině hodnocení osobnosti žalobce jako pachatele řady dopravních přestupků. V tomto směru lze stále poukázat na následující: „[s]právním orgánům nic nebrání v tom, aby ke skutečnosti, že žalobce v minulosti spáchal obdobné či další přestupky, za něž mu byly pravomocně uloženy v přestupkovém řízení sankce, přihlédly při hodnocení osoby žalobce a z takových okolností vyvodily příslušné závěry, pokud jde o sklony žalobce porušovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, případně jakým způsobem…“ (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 3. 5. 2013, č. j. 60 A 1/2013 – 49, č. 2912/2013 Sb. NSS), s čímž se krajský soud plně ztotožňuje. Správní orgán přihlédl k záznamům v EKŘ, přičemž zhodnotil žalobce jako řidiče, na kterého nelze pohlížet jako na bezúhonného. Žalobce měl v minulosti 8 záznamů v EKŘ, z nichž 7 bylo spojeno s překročením povolené rychlosti. V minulosti uložené tresty tudíž neměly pozitivní vliv na žalobce, aby jednání spočívající v nerespektování nejvyšších povolených rychlostí zanechal. Správní orgán uvedl, že zákonná sazba činí 1 500 Kč – 2 500 Kč, přičemž ukládá pokutu ve výši 2 500 Kč, která dle jeho hodnocení bude plnit svůj zákonný účel. Krajský soud má za to, že tento postup správních orgánu neodporuje závěrům učiněným Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 28. 2. 2011, č. j. 8 As 82/2010 – 55 a v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2013, č. j. 60 A 1/2013 – 49, na které žalobce odkazuje.

32. Krajský soud vzal v potaz rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2018, č. j. 5 As 182/2016 – 30, na který žalobce v žalobce odkazuje. Jeho závěry však dopadají na situaci, kdy správní orgány rezignovaly na odůvodnění výše ukládané pokuty ve vztahu k závažnosti správního deliktu provozovatele motorového vozidla. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku zdůraznil, že v oblasti správního trestání v rámci řízení vedeného z moci úřední nelze rezignovat na základní úvahy ohledně výše pokuty a krajské soudy nemohou tuto úlohu správních orgánů následně napravit v řízení před správním soudem. V nyní posuzované věci však správní orgány svých povinností dostály a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily své úvahy ohledně ukládané výše trestu.

33. Správní orgány v rámci svých úvah hodnotily, že žalobce ohrozil účastníky silničního provozu, když na tomto úseku komunikace v čase spáchání přestupku lze očekávat zvýšený pohyb chodců i vozidel, což je dostatečně zdůvodněno v rámci samotných úvah o výši trestu. Na dodržování dopravních předpisů je v obecné rovině nutno trvat na jakékoli pozemní komunikaci. Na této skutečnosti nemůže nic měnit ani mírné překročení povolené rychlosti o 7 km/h. K přestupkové minulosti žalobce se správní orgány vyjádřily způsobem, který neodporuje zákonným požadavkům. Krajský soud proto uzavírá, že výše uložené pokuty je řádně odůvodněná a byť je stanovena při samé horní hranici, kterou zákon umožňuje uložit, krajský soud neshledal vybočení ze správního uvážení a odůvodnění správních orgánů považuje za správné. IV.C K nesouhlasu se zveřejněním osobních údajů 34. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jímž Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů zveřejňuje. Nad rámec uvedeného krajský soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 – 177, která se požadavkem žalobce, resp. jeho právního zástupce podrobně zabývala.

V. Závěr a náklady řízení

35. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.