Č. j. 55 Ad 7/2020-197

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: L.V. X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí Na poříčním právu 1/376, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 2. 2020, č. j. MPSV-2020/34660-915 a ze dne 26. 2. 2020, č. j. MPSV-2020/40303-915 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25. 2. 2020, č. j. MPSV-2020/34660-915 a ze dne 26. 2. 2020, č. j. MPSV-2020/40303-915 a rozhodnutí Úřadu práce, Krajské pobočky v Jihlavě ze dne 13. 12. 2019, č. j. 1946/2019/PON a č. j. 1945/2019/PON se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 93 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 27. 1. 2016 na Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Jihlavě (dále též „prvostupňový správní orgán“) žádost o dávky: příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Prvostupňový správní orgán žalobci dávky nepřiznal, jeho postup byl následně k odvolání žalobce přezkoumán žalovaným, který vydal obě shora označená rozhodnutí, jimž žalobcem podaná odvolání zamítl.

2. Proti shora označeným rozhodnutím podal žalobce dne 18. 5. 2020 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který věc z důvodu místní nepříslušnosti postoupil usnesením ze dne 25. 5. 2020, č. j. 16 Ad 37/2020-144 nadepsanému soudu. Stručný obsah žaloby 3. Žalobce namítá, že obě napadená rozhodnutí, včetně prvostupňových, jsou nezákonná, nepřezkoumatelná a nesprávná; zároveň byla porušena žalobcova procesní práva i jeho legitimní očekávání. Žalobce na třiceti stranách žaloby podává velmi obsáhlý popis skutkového stavu, kde se místy vymezuje i proti jiným, než žalobou napadeným rozhodnutím a vyjadřuje se ke skutečnostem přímo nesouvisejícím s projednávanou věcí, což ovlivňuje uchopitelnost a srozumitelnost žalobních bodů.

4. Nesprávnost napadených rozhodnutí žalobce spatřuje v nesprávném výkladu § 29, 33 odst. 2 a 34 písm. a) a b) zákona č. 11/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále též „zákon o PHN“) a § 32 odst. 2 písm. g) správního řádu. Nezákonnost napadených rozhodnutí spočívá dle žalobce v tom, že prvostupňový správní orgán ignoroval § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Nepřezkoumatelnost je dána nedostatkem důvodů, neboť v rozhodnutí nebyl náležitě odůvodněn jeho výrok. Dle žalobce došlo k nesprávnému posouzení souladu hodnotících kritérií ve vztahu k § 33 odst. 2 a 34 písm. a) a b) zákona o PHN.

5. Nesprávné posouzení nastavení hodnotících kritérií správními orgány žalobce spatřuje v tom, že žalovaný převzal vadný názor prvostupňového správního orgánu, který nesprávně posoudil soulad těchto kritérií nastavených žalobcem ve vztahu k zákonu o PHN a zákonu o ustanovení opatrovníka osobě stižené přechodnou duševní poruchou.

6. Žalobce rovněž namítá nezákonnost napadených rozhodnutí, z důvodu nesprávné aplikace § 104 odst. 1 o. s. ř. Žalobce se domnívá, že nadřízený správní orgán (MPSV Praha), jednal nezákonně, když odejmul věc MPSV Jihlava a přikázal ji MPSV Karlovy Vary bez vydání usnesení o odejmutí věci, resp. doručení takového usnesení žalobci. Žalobce dříve o odejmutí věci MPSV Jihlava žádal, a nebylo mu vyhověno. Odvolací správní orgán nebyl k projednání věci místně příslušný.

7. K věci samé žalobce uvádí, že nelze souhlasit s výrokem žalovaného o tom, že osoby jsou od února 2016 společně posuzované, neboť tak nelze učinit na základě čestného prohlášení. Osoby nemohly uhrazovat společně náklady na byt, neboť žalobci by z invalidního důchodu 5 914 Kč po zaplacení podnájmu ve výši 5 870 Kč nezůstala na živobytí žádná částka a nemohl by čerpat z příspěvku na péči.

8. Žalobce dále namítá, že při podání žádosti o dávky dne 27. 1. 2016 byly uvedeny společně posuzované osoby, ovšem od února 2016 tomu tak již nebylo, jak dokládá souhlasné stanovisko těchto osob. Tuto skutečnost odvolací orgán opomněl. Jsou-li osoby od roku 2007 společně posuzované, neznamená to, že jsou po celou dobu takto posuzovány, jak se domnívá odvolací správní orgán. Tak tomu bylo až od srpna 2016, kdy úřad práce odejmul příspěvek na živobytí a dávku na bydlení rozhodnutím ze dne 23. 6. 2017.

9. Ve věci ustanovení opatrovníka je zřejmé, že úřad práce není schopen ustanovit opatrovníka na základě zákona, ačkoli je neustále zavázán právním názorem odvolacího orgánu. Procesní postup správního orgánu k získání posudku je od počátku řízení nesprávný. Výzva žalobci, aby doložil odborný lékařský posudek, přitom nemůže obstát.

10. Výpočet a stanovení příspěvku na bydlení je vypočteno přesně, ovšem na základě nesprávně zadaných čísel, ačkoli žalobce opakovaně v odvolání zmiňoval nutnost zahrnout náklady na bydlení z podnájemní smlouvy. Rovněž energie ve výši v místě obvyklém je nesprávně stanovena a neodůvodněna.

11. Žalobce zpochybňuje výpočet doplatku na bydlení dle aplikačního programu, resp. výši dávky doplatku na bydlení, a to v části částečně nepřiznané úhrady za elektřinu a plyn. Rozhodnutí trpí vadami nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Skutkový stav, který vzaly správní orgány za základ svých rozhodnutí, nemá oporu ve správním spisu. V rozhodnutích nejsou uvedena konkrétní data, která byla do matematických vzorců dosazována, což odporuje judikatuře (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014, č. j. 1 Ad 57/2011-81). Podle Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) nelze po správních orgánech při výpočtu výše doplatku na bydlení žádat, aby v rozhodnutí popsaly všechny matematické postupy, které zpracoval aplikační program k výpočtu použitý. Přesto nelze dle žalobce žádat, aby akceptoval výslednou částku vypočtenou aplikačním programem za situace, kdy neví, s jakým srovnávacím vzorkem dat byl požadavek o dávku zpracován.

12. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že správní orgán bude jednat s odvolatelem, pokud si odvolatel nezvolí sám právního zástupce. Rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2018, č. j. 1 As 94/2018-29 s projednávanou věcí nesouvisí. Správní orgán si musí vyžádat u lékaře posudek o aktuálním zdravotním stavu žalobce.

13. Nelze rovněž tvrdit, že žalobce neposkytl při opatřování podkladů součinnost. Žalobce správnímu orgánu popsal, jak postupovat. Pokud není žalobce schopen sám jednat před soudy, jsou tu i pochybnosti o tom, zda je schopen obstarat podklady pro rozhodnutí. Žalobce určil svého ošetřujícího lékaře, k němuž se měl správní orgán obrátit. Úřad práce jej nekontaktoval, čímž zatížil řízení vadou. Nemůže obstát argumentace, že žalobce v podáních tvrdí, že opatrovníka nepotřebuje. Zaslané lékařské zprávy žalobcem nezbavují správní orgán povinnosti obstarat si odborný lékařský posudek u kompetentního lékaře.

14. Dále žalobce namítá porušení procesních práv v řízení před správním orgánem a překvapivost rozhodnutí, resp. porušení legitimního očekávání. Naříká předně porušení principu dvouinstančnosti řízení. Vytýká rovněž, že odvoláním namítal nepřezkoumatelnost prvostupňových rozhodnutí úřadu práce pro nedostatečné odůvodnění neposkytující podklad pro výrok rozhodnutí, odvolací orgán je přesto přezkoumal a s námitkou žalobce se vypořádal velmi nedostatečně. Nelze přitom věcně přezkoumávat nepřezkoumatelné. Tím byla porušena zásada dvouinstančnosti a řízení bylo zatíženo zásadní procesní vadou, pro kterou by mělo být napadené rozhodnutí zrušeno.

15. Rovněž bylo porušeno v souvislosti s rozhodováním úřadu práce v Jihlavě žalobcovo procesní právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce se nemohl seznámit s podklady rozhodnutí, ač byl vyzýván, neboť mu nebyl stanoven opatrovník. Tím byl zkrácen na procesních právech. Rozhodnutí o nepřiznání dávek v hmotné nouzi bylo vydáno bez předchozího upozornění žalobce, nebyla mu stanovena lhůta, v níž by se mohl vyjádřit. Tím bylo rozhodnutí zatíženo zásadní vadou, přesto žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Vyjádřit se měl advokát, který ovšem nebyl pro řízení ustanoven, což zakládá nezákonný postup.

16. Dále byla dle žalobce porušena zásada legitimního očekávání s poukazem na skutečnost, že žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem. K tomu žalobce podal obsáhlý výklad o účelu této zásady správního řízení.

17. Žalobce také uvádí, že obě jeho žádosti byly zamítnuty proto, že žalobce nesplnil ve stanovené lhůtě povinnost uloženou mu výzvou. Žalobci bylo uloženo doložit údaje společně posuzované osoby, tj. osoby závislé na péči jiné osoby. Správní orgán měl ovšem k dispozici i údaje, které si sám opatřil ze sociálního šetření. Povinnost osvědčit skutečnosti má rovněž společně posuzovaná osoba a nelze tuto povinnost přenášet na jinou osobu. V projednávané věci jsou k oběma dávkám v hmotné nouzi k dispozici jednak tvrzení a doklady předložené žalobcem, na základě kterých lze rozhodnout, jednak zjištění učiněná úřadem práce. Správní orgán má přitom povinnost zjistit skutečný stav věci (§ 3 s. ř.). Nemůže proto vycházet pouze z podkladů předložených žadatelem o dávku. Žádost žalobce tudíž nebylo možno odmítnout dle § 49 zákona PHN z důvodu nesplnění výzvy.

18. Závěrem žalobce shrnuje, že rozhodnutí jiného správního orgánu (tj. MPSV Karlovy Vary), než MPSV Jihlava, jsou nezákonná, resp. nicotná, neboť nebylo vydáno usnesení o odnětí a přikázání věci jinému správnímu orgánu. Důkazem toho je rozhodnutí MPSV ze dne 28. 2. 2020, č. j. MPSV-2019/218029-513/3, kterým nebyla B. jako odvolací orgán u MPSV Jihlava vyloučena z řízení vedených pod sp. zn. SZ/MPSV-2019/134282-920 a SZ/MPSV-2019/13413-920 ve věci přiznání dávek hmotné nouze od 1. 9. 2016 a od 1. 8. 2016. Věc tedy nemohla být odňata a přikázána jinému odvolacímu orgánu k rozhodnutí. MPSV proto nemohlo vydat žalobou napadená rozhodnutí.

19. Pokud měla být zrušena rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pak pouze od 1. 8. 2016 jako u osob společně posuzovaných, nikoli od 1. 1. 2016. Osoby byly společně posuzované za leden 2016, od února 2016 do července 2016 nebyly společně posuzované na základě jejich vzájemného prohlášení o neuhrazování společných nákladů na bydlení.

20. Úřad práce Jihlava nedůvodně nezapočítal do nákladů na bydlení podnájemní smlouvu a krátil náklady na elektřinu a plyn, což není odůvodněno. Do nákladů na bydlení není započítán ani odpad ve výši 57 Kč měsíčně. Odvolací správní orgán přitom provádí nepřípustně alternativní srovnávání nákladů na bydlení. Jelikož je příspěvek na živobytí mylně stanoven, nelze předjímat rozhodnutí o výši doplatku na bydlení. Žalobce je přesvědčen, že za daného stavu nákladů na bydlení splňuje doplatek na bydlení v tom pojetí, jak ho stanovila ministryně práce a sociálních věcí. Do vzorce je nutno započítat živobytí již zvýšené na 9 230 Kč, nikoli v původní výši 7 100 Kč.

21. Správní řízení o přiznání příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení trvá od roku 2016, dosud nebylo rozhodnuto v souladu se zákonem, což značí neodůvodněné průtahy v řízení na základě nesprávného procesního postupu. To zakládá odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a tedy právo žalobce podat proti příslušnému ministerstvu žalobu. Shrnutí vyjádření žalovaného 22. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí podané žaloby. Nejprve shrnul dosavadní průběh správního řízení, následně se vyjádřil k vybraným žalobním bodům s tím, že ve zbytku žaloby se odkázal na žalobou napadená rozhodnutí. K žalobnímu bodu vytýkajícímu nezákonnost napadených rozhodnutí z důvodu nesprávné aplikace § 104 odst. 1 o. s. ř. žalovaný uvedl, že odvolacím orgánem je dle zákona o PHN nejblíže nadřízený správní orgán, místní příslušnost je dána pouze u prvostupňového správního orgánu, a proto bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o PHN. K námitce, že postup správního orgánu spočívající ve zrušení rozhodnutí úřadu práce ze dne 20. 5. 2019 a vrácení řízení na počátek, je nesprávný a porušuje správní řád, žalovaný uvedl, že důvodem bylo zjištění žalovaného o tom, že správní orgán nerozhodl o nároku na příspěvek na živobytí na základě žalobcovy žádosti ze dne 27. 1. 2016. Úřad práce je nejprve povinen vyhodnotit nárok na dávku na základě podané žádosti, teprve poté může zahájit správní řízení ve věci změny výše dávky. Pokud neexistuje pravomocný správní akt ve věci vyhodnocení žádosti o dávku, nelze rozhodnout o jejím odejmutí, pokud prozatím nebyla přiznána. K žalobnímu bodu naříkajícímu výpočet doplatku na bydlení dle aplikačního programu a ve shrnutí ke všem námitkám týkajícím se doplatku na bydlení žalovaný uvedl, že žalobce nesplňuje jednu ze základních podmínek možného nároku na tuto dávku dle § 33 odst. 2 zákona o PHN, o čemž byl žalobce v napadeném rozhodnutí informován. Co se týče namítaného porušení procesních práv žalobce a jeho legitimního očekávání, žalovaný uvádí, že vyrozumění o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním dle § 36 odst. 3 správního řádu se podle ustáleného právního výkladu uplatňuje pouze tehdy, pokud je při odvolacím správním řízení doplňována spisová dokumentace, k čemuž v projednávané věci nedošlo. Žalovaný závěrem konstatuje, že žalobou napadená rozhodnutí, a jim předcházející rozhodnutí prvostupňová, nebyla primárně založena na nesplnění povinností výzvou stanovených žalobci, nejednalo se tedy o postup dle § 49 odst. 5 zákona o PHN. Právní hodnocení krajského soudu 23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

24. Žaloba je důvodná.

25. Předmětem soudního přezkumu jsou v projednávané věci dvě shora označená rozhodnutí vydávaná podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, jimiž žalobci nebyl přiznán příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Dříve, než by se soud zabýval věcným přezkumem žalobou napadených rozhodnutí, naznal, že napadená rozhodnutí nemohou obstát pro vadu řízení před správním orgánem. Jak vyplývá ze spisové dokumentace, žalobce ve správním řízení opakovaně zpochybnil svou schopnost vystupovat samostatně v řízení před správními orgány, když tvrdil, že se nemůže dostavit k jednání u správního orgánu z důvodu přechodné duševní poruchy (což mj. zopakoval rovněž v odvolání proti rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 13. 12. 2019, č. j. 1946/2019/PON a č. j. 1945/2019/PON). Žalobce z tohoto důvodu žádal ustanovení opatrovníka.

26. Soud nepopírá, že správní orgány vyvinuly jisté úsilí, aby zjistily zdravotní stav žalobce, tedy zda zde existuje u žalobce přechodná duševní porucha, potažmo zda stále trvá a je takové intenzity, která by žalobci bránila řádně uplatňovat jeho práva v průběhu správního řízení. Ač nelze správním orgánům upřít jistou snahu dostát této povinnosti, je zároveň zřejmé, že tato snaha zůstala nenaplněna. Je přitom lhostejno, zda tomu tak je z objektivních příčin. Dle § 32 správního řádu platí, že „v rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem“. Odstavec druhý písm. g) téhož ustanovení pak deklaruje, že správní orgán ustanoví opatrovníka „osobám stiženým přechodnou duševní poruchou, která jim brání samostatně v řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení jejich práv; v těchto případech správní orgán rozhoduje na základě odborného lékařského posudku“.

27. Z jiných řízení žalobce projednávaných u nadepsaného soudu je soudu známo, že požadavek na ustanovení opatrovníka, resp. žalobní bod naříkající neustanovení opatrovníka, je pravidelnou součástí žalob podávaných žalobcem (srov. sp. zn. 2 Ad 13/2016, 53 Ad 14/2019). Vzhledem k tomu, že v těchto řízeních jsou zhusta napadána rozhodnutí žalovaného, musí být i jemu z úřední činnosti známo, že u žalobce se pravidelně tento požadavek, obvykle podložen zprávami odborných lékařů, vyskytuje a že nadepsaný soud rozhodnutí žalovaného opakovaně zrušil z toho důvodu, že nebylo postaveno najisto, zda žalobce je či není schopen jednat před správním orgánem pro přechodnou duševní poruchu (53 Ad 14/2019-55, 2 Ad 13/2016-113). Nelze tedy bez dalšího argumentovat tak, jak učinil žalovaný, když v napadeném rozhodnutí ze dne 25. 2. 2020, č. j. MPSV-2020/34660-915 odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v jiné věci žalobce (1 As 94/2018-29 ze dne 16. 5. 2018). Ve věci posuzované Nejvyšším správním soudem žalobce žádost o ustanovení zástupce svým nepříznivým stavem nezdůvodňoval ani nedoložil žádné lékařské zprávy, které by tento jeho stav osvědčovaly. Nejvyšší správní soud proto neshledal pochybení krajského soudu, pokud mu zástupce či opatrovníka neustanovil.

28. V projednávané věci však tomu bylo jinak. Zde žalobce s odkazem na přechodnou duševní poruchu opakovaně požadoval ustanovení opatrovníka, správní orgány si toho byly vědomy a pokusily se neúspěšně o získání lékařského osvědčení, které by zdravotní stav žalobce v tomto ohledu reflektovalo, což vyplývá ze správního spisu, kde jsou založeny žádosti prvostupňového správního orgánu o zpracování odborného lékařského posudku. Soud rovněž připomíná, že žalovaný v rozhodnutí ze dne 30. 8. 2018, č. j. MPSV-2018/175354-920 výslovně zavázal prvostupňový správní orgán k vyžádání si odborného lékařského posudku o možné přechodné duševní poruše žalobce a následnému posouzení, zda je třeba žalobci ustanovit opatrovníka. Ve správním spise je založena dokumentace vztahujících se ke zdravotnímu stavu žalobce, z níž se podává, že prvostupňový správní orgán oslovil J.M. se žádostí o odborný lékařský posudek, který by osvědčil, zda je žalobce stižen přechodnou duševní poruchou bránící mu samostatně jednat ve správním řízení. Na tuto žádost ze dne 12. 11. 2018 oslovený lékař v odpovědi odkázal na M.P., psychiatra, v jehož péči měl žalobce být. Psychiatr M.P., pak k žádosti uvedl, že bez žalobcova svolení není oprávněn sdělovat údaje o žalobcově zdravotním stavu. Výzvou ze dne 8. 1. 2019 prvostupňový správní orgán žalobci uložil, aby ve lhůtě 20 dnů doložil odborný lékařský posudek, z něhož by plynulo, zda je žalobce samostatně jednat ve správním řízení, či nikoli. Zároveň žalobci sdělil, že bez jeho součinnosti není správní orgán schopen tento posudek zajistit. Prvostupňový správní orgán svůj postup odůvodnil tím, že žalobce neudělil svému psychiatrovi souhlas s poskytováním údajů o svém zdravotním stavu v situaci, kdy si je vědom, že správní orgán usiluje o opatření si odborného lékařského posudku. Dále uvedl, že v opačném případě bude jednáno přímo se žalobcem. Dalším osloveným lékařem byl M.K., který správnímu orgánu odpověděl, že žalobci dělal pouze předoperační vyšetření. Tímto pokusy správního orgánu o získání odborného lékařského posudku osvědčujícího zdravotní stav žalobce fakticky skončily.

29. Ani další prvostupňové rozhodnutí (ze dne 20. 5. 2019, č. j. 798/2019/PON), jímž byla žalobci odejmuta dávka příspěvek na bydlení, neprošlo přezkumem žalovaného, když je rozhodnutím ze dne 8. 10. 2019, č. j. MPSV-2019/201519-915, opětovně zrušil. Ve vztahu k požadavku žalobce na ustanovení opatrovníka však žalovaný tentokráte konstatoval, že tento požadavek je nedůvodný a ztotožnil se s postojem prvostupňového správního orgánu. Uvedl rovněž, že správní orgány respektují žalobcovo opakované písemné sdělení o tom, že jeho přechodná duševní porucha pominula a důvodem pro nečinění procesních úkonů před správním orgánem je u něj péče o paní R.K., která však nemůže být důvodem pro ustanovení opatrovníka. Žalovaný uzavřel, že prvostupňový správní orgán učinil mnohé kroky k tomu, aby byl žalobce v řízení zastupován, ten však sdělil, že si přeje ustanovit opatrovníka z řad jihlavských advokátů, což žalovaný považuje za nedůvodné.

30. Žalobou napadeným shora označeným rozhodnutím, jímž byla žalobci odejmuta dávka příspěvek na bydlení, již žalovaný žalobcovo odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Jak bylo uvedeno shora, ve vztahu k odvolací námitce o neustanovení opatrovníka žalovaný uvedl, že žalobcův požadavek na ustanovení advokáta, potažmo na vypracování odborného lékařského posudku, shledal nedůvodným (str. 18-19 napadeného rozhodnutí). Žalovaný je přesvědčen, že žalobce má přehled o stavu řízení, procesních úkonech a dokládá veškeré podklady do spisové dokumentace. Úsudek žalovaného nezměnily ani žalobcem dne 4. 12. 2019 doložené lékařské zprávy v jedné, z nichž je uvedeno, že je vyloučena žalobcova účast na soudním jednání, neboť není schopen plně hájit své zájmy, má sníženou odolnost vůči psychosociálnímu stresu a je zde vysoké riziko konfliktního jednání s rizikem vážných důsledků. Žalovaný dospěl k závěru, že je třeba rozlišovat soudní spory a řízení v dávkových věcech před správním orgánem, které klade na žadatele nároky pouze co do doložení skutečností rozhodných pro dávku, což žalobce zvládl. S tímto stanoviskem se soud nemůže ztotožnit.

31. V lékařské zprávě je sice výslovně řečeno, že žalobce neunese zátěž související se soudním jednáním, avšak současně se zde uvádí, že hůře snáší psychosociální zátěž. Takovým zátěžovým jednáním může být dle soudu též jednání před správním orgánem. Žalobce se ustanovení opatrovníka dožadoval, přičemž zprvu poukazoval právě na to, že je stižen přechodnou duševní poruchou. Pochybnosti o tom, zda stav žalobce nevyžaduje ustanovení opatrovníka, vyvstaly též na straně úřadu práce, jestliže ten se obracel na několik lékařů se žádostí o vypracování odborného lékařského posudku o možné přechodné duševní poruše žalobce. Správní orgány sice učinily několik pokusů o zajištění tohoto odborného lékařského posudku, jejich činnost však v tomto ohledu nebyla důsledná, nakonec rezignovaly a tuto povinnost přenesly na bedra žalobce. Takový postup je neakceptovatelný, a to zejména za situace, kdy zde existuje jasná pochybnost o žalobcově zdravotním stavu. V případě, že by u žalobce skutečně byla diagnostikována přechodná duševní porucha, nemusí být k získání odborného lékařského posudku vůbec disponován, což žalovaný nevzal do úvahy. Finálním zjednodušením je pak odůvodnění žalovaného do neustanovení opatrovníka, které de facto legitimizuje postup podřízeného správního orgánu a při vědomí, že žalobce je stižen sníženou odolností vůči psychosociálnímu stresu, zcela mimo svou odbornost předjímá, že toto se vztahuje toliko na řízení před soudy.

32. Takový postup je ovšem nepřípustný. Nelze se ani dovolávat toho, že žalobce žádal o ustanovení advokáta z řad jihlavských advokátů, což dle žalovaného učinit nelze. V prvé řadě je vždy třeba zohlednit existenci pochybnosti o možné přechodné duševní poruše žalobce a postavit najisto, zda je žalobce takovou poruchou aktuálně stižen či nikoli, resp. zda mu případná porucha brání samostatně v řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení jeho práv. V těchto případech správní orgán rozhoduje na základě odborného lékařského posudku, který však správní orgán nezajistil, ačkoli to bylo v pochybnostech způsobených daným skutkovým stavem jeho povinností. Se zřetelem k obsahu zprávy uvádějící, že žalobce pro psychiatrické onemocnění není schopen adekvátně reagovat na psychosociální zátěž, bylo zapotřebí zjišťovat, zda takovou zátěží též není jednání před správními orgány. Žalobce byl sice schopen činit celou řadu písemných podání, avšak v průběhu řízení přicházelo v úvahu činit osobně procesní úkony, například seznámit se s obsahem spisu u správního orgánu. Se zřetelem k tomu, co se uvádí v lékařské zprávě, bylo proto zapotřebí vyžádat odborný lékařský posudek, jak ukládá § 32 odst. 2 písm. g). Hodnocení psychického stavu není na žalobci, přestože by při jednání na úřadu práce uvedl, že žádnou přechodnou psychickou poruchou netrpí a ani na žalovaném, o což se žalovaný odůvodněním napadeného rozhodnutí pokusil.

33. U žalobce tedy nemusí být vyloučeno, že je stižen přechodnou duševní poruchou, která mu může bránit v řízení před správními orgány samostatně jednat. Proto bude nezbytné zajistit odborný lékařský posudek o tom, zda je žalobce stižen přechodnou duševní poruchou a zda tato porucha mu brání samostatně v řízení jednat.

34. Uzavírá se, že v řízení nebylo proto postaveno najisto, zda žalobce není stižen přechodnou duševní poruchou a zda je nezbytné ustanovit opatrovníka k hájení práv žalobce jako účastníka řízení. Jedná se o vadu procesní povahy, která je natolik závažná, že mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Proto napadené rozhodnutí nemůže být nahlíženo jako souladné se zákonem. Z tohoto důvodu se soud nezabýval dalšími v žalobě uplatněnými žalobními body, neboť zjištěné pochybení tomuto přezkumu brání, přičemž další rozhodování správních orgánů nelze v tuto chvíli jakkoli předjímat. Závěr a náklady řízení 35. S ohledem na shora uvedené krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady procesní povahy a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud zároveň dle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i rozhodnutí prvního stupně, neboť tato rozhodnutí jsou ze shodných důvodů rovněž vadná.

36. Podle § 76 odst. 1 písm. c) nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože rozhodnutí je zrušováno pro vadu procesní povahy, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

37. Správní orgány jsou v dalším řízení podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázány závazným právním názorem krajského soudu tak, jak byl vysloven výše, tedy jsou povinny zabývat se tím, zda je žalobce stižen přechodnou duševní poruchou takové intenzity, jež mu znemožňuje účast ve správním řízení a řádné chránění jeho práv. Za tímto účelem nechť si správní orgány vyžádají odborné lékařské posouzení.

38. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nebyl ve věci úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů má. Žalobce v podané žalobě požaduje náhradu nákladů za poštovné, byť jejich výši neuvádí. Z tohoto důvodu krajský soud vyšel z obsahu soudního spisu, ze kterého se podává, že žalobce uhradil za poštovné spojené s podanou žalobou 66 Kč, další dvě podání učinil žalobce vůči Krajskému soudu v Plzni, obě s poštovními známkami B (doručeno dne 20. 5. 2020 a 26. 5. 2020). Dle ceníku České pošty, s. p., volně dostupného na webových stránkách tohoto poskytovatele poštovních služeb, činilo ode dne 1. 9. 2019 poštovné v případě obyčejného psaní do 50g standard 19 Kč. Replika žalobce byla soudu zaslána rovněž s poštovní známkou B (19 Kč). Stejnou poštovní známkou bylo opatřeno podání, jímž žalobce namítal podjatost H.N., tato námitka nebyla nejvyšším správním soudem akceptována, soud proto náhradu nákladů za toto konkrétní podání nepřiznal. Celkem žalobci na náhradě nákladů řízení náleží 93 Kč. Tuto částku žalovaný uhradí žalobci do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.