č. j. 57 A 28/2019 - 72

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D. ve věci žalobce: Lidl Česká republika v.o.s., IČO 261 785 41 sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5 zastoupeného: Mgr. Alešem Smetánkou, advokátem Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář s.r.o. Se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce Brno, IČO 750 141 49 se sídlem Květná 504/15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 08.07.2019 sp. zn. SZPI/AS330-61/2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 10. 9. 2019 se žalobce domáhá zrušení označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře ze dne 22. 11. 2018 č. j. SZPI/AS330-58/2018, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč a rovněž tak povinnost k úhradě nákladů laboratorního rozboru ve výši 2 002 Kč za jeho protiprávní jednání. Žalobci byla uložena úhrnná pokuta, a to za použití absorpční zásady podle ustanovení § 41 odst. 1 přestupkového zákona.

2. Shora uvedená sankce byla uložena žalobci za to, že: 1) v provozovně umístěné na adrese Stránecká Zhoř 139, uvedl na trh potravinu Sušené plody kustovnice čínské, šarže L 7195B, celkové množství 428 kartonů, v nichž byla zjištěna přítomnost karbofuranu (suma carmofuranu a 3 - hydroxycarbofuranu v množství 0,064 mg/kg ± 0,032), čímž porušil čl. 18 odst. 1 písm. a) nařízení č. 396/2005 a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku dle § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., 2) v souvislosti s tímto zjištěním uvedený pod bodem 1 byla uložena žalobci dvě opatření, přičemž žalobce nesplnil povinnost, která mu byla uložena opatřením č. P930-30702/18/D02, a č. P930-30701/18/D02, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb. Žalobce ke dni 5. 4. 2018 na webových stránkách neuvedl informaci o stažení předmětné šarže, čímž byli dotčeni spotřebitelé, kteří předmětnou potravinu měli zakoupenou a dosud ji nespotřebovali a byli tak vystaveni riziku konzumace potraviny, která nesplňovala požadavky na bezpečnost, 3) ve své provozovně v Havlíčkově Brodě na adrese Žižkova 3745 žalobce uvedl na trh potravinu Eidam 250 g, Bluedino, č. šarže 11.05.2018/1, DMT 11.05.2018, země původu Polsko, která obsahovala nižší podíl sušiny, než jaká byla deklarována na jejím obalu a tím porušil ustanovení č. l. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011 a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., 4) v provozovně v Jindřichově Hradci na adrese U Knihovny 1174 uvedl na trh zeleninu – Paprika červená volně ložená (jakostní třída I.) a Paprika žlutá volně ložená (jakostní třída I.), která nesplňovala požadavky na jakost z důvodu výskytu okem viditelné plísně a hniloby, tím porušil ustanovení č. l. 76 odst. 3 nařízení č. 1308/2013 a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb., 5) na provozovně Blatná, K Jatkám 1275 uvedl na trh potravinu Milbona Gouda 200 g, plnotučný sýr strouhaný, č. šarže 02-07-18, DP 02-07-18, výrobce: Vergeer Holland, Reeuwijk, Nizozemsko, která obsahovala nižší podíl tuku v sušině a vyšší podíl soli, než jaké byly deklarovány na obalu této potraviny a tím porušil ustanovení č. l. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011 a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., 6) v provozovně žalobce na adrese Jihlava, Okružní 4967/15 uvedl na trh potravinu Přírodní sýr zrající ve slaném nálevu, GRETIKOS, 250 g, č. šarže 23.08.2018 9:45, DP 23.8.2018, země původu Polsko, která obsahovala nižší podíl sušiny, než jaká byla deklarována na obalu této potraviny a tím porušil ustanovení č. l. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011 a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb.

3. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil s tím, že byla správně respektována absorpční zásada, jako nedůvodné shledal námitky žalobce, že odůvodnění napadeného rozhodnutí nesplňuje požadavky, které na správní rozhodnutí kladou právní předpisy. Podle žalovaného je rozhodnutí přezkoumatelné. Žalovaný shledal odůvodnění pokuty a provedenou aplikaci absorpční zásady jako zcela náležité a přezkoumatelné. Odpovědnost žalobce za přestupky je odpovědností objektivní, bez ohledu na zavinění, a bylo proto na žalobci, jaká opatření zajistí, aby k obdobným přestupkům nedocházelo. Podle žalovaného se nelze domáhat požadavku na vyčíslení výše pokut za jednotlivé přestupky, naopak tento požadavek je v rozporu se správní praxí. Druh a výše trestu byla stanovena na základě správního uvážení dle kritérií uvedených v § 37 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Podle judikatury správních soudů je při ukládání pokuty za více přestupků spáchaných v souběhu namístě zhodnotit společně závažnost celého protiprávního jednání, kdy v souvislosti s tím bylo odkázáno na rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc č. j. 65 A 14/2018-76. Pro názor žalobce, že správní orgán měl v rozhodnutí uvést, jakou měrou se každý přestupek podílel na výši uložené pokuty, není opora v právní úpravě.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Má za to, že stanovení správního trestu dle odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo provedeno v souladu s právními předpisy. Žalovaný shledal odůvodnění výše pokuty a provedenou aplikaci absorpční zásady jako zcela náležité a přezkoumatelné. Správní orgán I. stupně při posuzování závažnosti protiprávního jednání žalobce zohlednil veškeré relevantní skutečnosti vztahující se ke spáchaným přestupkům. Žalovaný má za to, že se nelze domáhat požadavku na vyčíslení výše pokut za jednotlivé přestupky, neboť tento požadavek je v rozporu s judikaturou. Proto není důvodný požadavek žalobce na vyčíslení základu a následně vyčíslení pokut za další sbíhající se přestupky. Podle žalovaného není možné stanovit, jak se přesně každý přestupek podílí na výše pokuty. V případě samostatného projednání by se za jednotlivé přestupky ukládala pokuta v rámci různých sazeb. Dále proto, že spáchání některých přestupků vykazuje v rámci úvah o výši pokuty určitou synergii a dále i proto, že samotná skutečnost existence více přestupků je přitěžující okolností, kterou nelze přesně vyjádřit jako podíl na výši pokuty. Není povinností správních orgánů, aby při rozhodování postupovaly tak, aby účastníkům správních řízení umožnily uplatnění jejich práv vyplývajících ze zákona č. 395/2009 Sb. Správní orgán postupoval v souladu se zásadou legality i v souladu se zásadou materiální pravdy, kdy nebylo povinností správního orgánu zjišťovat, jestli dodavatelé žalobce svým jednáním rovněž spáchali přestupek. Odpovědnost žalobce za jím spáchané protiprávní jednání je odpovědností objektivní bez ohledu na zavinění, neboť se jedná o úpravu v rámci veřejného práva sloužící k ochraně veřejného zájmu, konkrétně zájmům spotřebitelů. Bylo tak na žalobci, jaká opatření učiní, aby vyhověl požadavkům příslušných právních předpisů. Žalobce tedy měl učinit dostatečná preventivní kontrolní opatření, která by zabránila k opakování protiprávního jednání. Od tohoto kroku by neměl upustit s tím, že by pokutu jednoduše přenesl na své dodavatele. Žalovaný nesouhlasil se žalobcem, že by měl v odůvodnění rozhodnutí uvést, jak velkou měrou přispělo spáchání jednotlivých přestupků k celkové výši pokuty, včetně uvedení toho, jakou měrou k celkové výši pokuty jednotlivě přispěly ty přestupky, které správní orgán I. stupně posoudil jako méně závažné a zohlednil jako přitěžující okolnost a tuto míru vyjádřit konkrétní částkou. Významem pokuty bylo potrestání žalobce, který musí takovou sankci adekvátním způsobem pocítit. Žalovaný nemohl tedy od absorpční zásady ustoupit ani z důvodu, že na žalobce dopadají ustanovení zákona o významné tržní síle.

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního vztahu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl při jednání, které se konalo dne 15. 1. 2020.

6. Ve správním spise jsou obsaženy protokoly z kontrol provedených v provozovnách žalobce, popisující kontrolní zjištění správního orgánu. Jedná se o protokol č. P903-31198/18 ze dne 6. 4. 2018, kde předmětem kontroly bylo dodržování povinností při uvádění potraviny na trh, a to v provozovně Lidl Česká republika v.o.s. v Jindřichově Hradci ze dne 6. 4. 2018, dále doklad o provedených kontrolních úkonech č. D903-31142/18 ze dne 12. 3. 2018, dle něhož byla provedena kontrola dodržování povinností při uvádění potravin na trh v provozovně žalobce v Havlíčkově Brodě, dále protokol č. D913-31142/18 ze dne 14. 5. 2018, dle něhož byla provedena kontrola rovněž ohledně dodržování povinností při uvádění potravin na trh dne 14. 5. 2018 v provozovně žalobce v Jihlavě a dále doklad o provedených kontrolních úkonech č. D906- 31380/18 ze dne 23. 4. 2018, kdy byla provedena kontrola v provozovně žalobce v Blatné, a to dne 23. 4. 2018. Dále je součástí správního spisu protokol č. P930-30702/18 ohledně kontroly, která byla provedena dne 16. 3. 2018 na provozovně Stránecká Zhoř. Tyto protokoly o kontrole obsahují rovněž přílohy.

7. Dne 26. 10. 2018 prvostupňový správní orgán zahájil správní řízení se žalobcem, a to pro podezření, že se žalobce dopustil přestupku uvedeného v § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., ve znění zákona č. 180/2016 Sb. a rovněž tak naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 17 odst. 2 písm. b), c) dle uvedeného zákona, neboť uvedl na trh papriky, které nevyhověly požadavkům zvláštní obchodní normy, a to nařízení č. 543/2011. Dále tím, že uvedl na trh potraviny, které uváděly pro spotřebitele zavádějící informace o této potravině, a to ohledně sýra eidam 250 g Bluedino, sýr Milbona Gouda 200 g, plnotučný sýr strouhaný a rovněž přírodní sýr zrající ve slaném nálevu.

8. Dne 20. 11. 2018 Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Táboře vydal rozhodnutí, dle něhož žalobce byl uznán vinným z přestupku dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., dále naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., ve znění zákona č. 180/2016 Sb., dále v provozovně na adrese Žižkova 3745, Havlíčkův Brod se dopustil přestupku uvedeného v § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. a v provozovně Jindřichův Hradec se dopustil přestupku dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb., neboť uvedl na trh zeleninu, která nesplňovala požadavky na jakost, dále na provozovně Blatná se dopustil přestupku uvedené v § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., neboť uvedl na trh sýr Milbona Gouda 200 g, plnotučný sýr strouhaný, kdy tato potravina obsahovala nižší podíl tuku v sušině a vyšší podíl soli, než jak bylo deklarováno na obalu potraviny a dále v provozovně v Jihlavě uvedl na trh potravinu přírodní sýr zrající ve slaném nálevu, GRETIKOS, který obsahoval nižší podíl sušiny než jak bylo deklarováno na obalu této potraviny, uváděl tedy zavádějící informace a tím naplnil skutkovou podstatu přestupku uvedeného v § 178 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. Za těchto šest přestupků pak byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč českých.

9. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, přičemž napadeným rozhodnutím bylo jeho odvolání jako nedůvodní zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí ze dne 12. 11. 2018 bylo potvrzeno.

10. Dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. V odůvodnění správního rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů a při výkladu aplikovaných právních norem a v neposlední řadě také informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníků a s jejich návrhy a vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

11. V daném případě žalobce tedy spáchal tři přestupky, kde byla naplněna skutková podstata dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., podle kterého se provozovatel potravinářského podniku dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie upravujícími požadavky na potraviny uvádí na trh potravinu klamavě označenou nebo opatřenou zavádějícími informacemi a nebo ji nabízí klamavým způsobem. Za tento přestupek pak lze podle § 17f písm. d) zákona o potravinách uložit pokuty do výše 50 000 000 Kč.

12. Dále se žalobce dopustil jednoho přestupku, kde byla naplněna skutková podstata dle § 17 odst. 2 písm. a) zák. č. 100/1997 Sb., podle kterého se provozovatel potravinářského podniku dopustí přestupku tím, že nedodrží požadavky na bezpečnost potravin podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího požadavky na potraviny. Za naplnění uvedené skutkové podstaty přestupku dle § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách lze podle § 17f písm. d) zákona o potravinách a tabákových výrobcích uložit pokutu do výše 50 000 000 Kč.

13. V jednom případě se žalobce dopustil přestupku, kde byla naplněna skutková podstata dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb., za který je možno dle § 17 f písm. c) uvedeného zákona uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč.

14. V jednom případě se žalobce dopustil přestupku, kde byla naplněna skutková podstata dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., za což lze podle § 11 odst. 3 písm. a) téhož zákona uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Státní orgán vyhodnotil jako nejzávaznější přestupek, který by nejvíce poškozoval či ohrožoval práva spotřebitele uvedením na trh potraviny sušené plody Kustovnice čínské, za které je možné uložit pokutu až do výše 50 000 000 Kč, neboť v této uvedené potravině byla zjištěna přítomnost karbofuranu, která převyšovala povolený MLR pesticidu vyplývající z nařízení EU a Rady (ES) č. 396/2005.

15. Soud poznamenává, že žalobce v žalobě nerozporuje zjištěná pochybení, pro které byl správní orgánem shledán vinným ze spáchání výše specifikovaných přestupků. Dle správních orgánů se žalobce dopustil shora uvedených přestupků, neboť porušil povinnosti plynoucí mu ze správních předpisů a z komunitárního práva. Žalobce jako provozovatel potravinářského podniku uvádí potraviny do oběhu, a proto nese objektivní odpovědnost a je zcela v jeho dispozici činí, aby jím uváděné potraviny byly bezpečné, jakostí odpovídaly právní úpravě, a aby obsahovaly všechny stanovené údaje. V předmětné věci se tedy žalobce dopustil celkem šesti přestupků.

16. Odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku. Jestliže se během páchání přestupku zákon změní, použije se zákon, který je účinný při dokončení jednání, jímž je přestupek spáchán. Změní-li se zákon po spáchání přestupku, použije se pozdější zákon jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější. Stejná pravidla se užijí i pro ukládání správních trestů, přičemž vždy lze uložit pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době rozhodování o něm. Správní orgány I. stupně se na straně 10 prvostupňového rozhodnutí zabývaly kritérii pro ukládání trestu žalobci za jím spáchané přestupky projednávané ve společném řízení. V případě souběhu několika přestupků se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný a jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější (§ 41 přestupkového zákona). Podle této absorpční zásady tak byl za všechny přestupky spáchané žalobcem uložen jeden úhrnný trest.

17. V daném případě se správní orgán rovněž zabýval tím, zda by bylo možno upustit od uložené pokuty, přičemž po zvážení věch skutečností rozhodl, že od uložení pokuty vzhledem k nesplnění uloženého opatření upustit nelze.

18. Přestupky, kterých se žalobce dopustil, jsou posuzovány z hlediska objektivní odpovědnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce stíhá objektivní odpovědnost, správní orgány se nemusely zabývat otázkou formy zavinění a následků daného jednání. Vyvinit se mohl pouze prokázáním vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat, aby bylo zabráněno porušení právní povinnosti. K tomu však ze strany žalobce nedošlo.

19. Krajský soud neshledal námitku nedostatečného odůvodnění obou správních rozhodnutí jako důvodnou. Základním posláním odůvodnění správního rozhodnutí je přesvědčit účastníky řízení o správnosti rozhodnutí. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008 – 109 „funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené.“ 20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a neshledal pochybení správních orgánů, stran požadavků kladených na odůvodnění rozhodnutí. Stanovení správního trestu bylo rovněž provedeno v souladu s právními předpisy. Rovněž tak soud shledal odůvodnění výše pokuty a provedenou aplikaci absorpční zásady za přezkoumatelnou, když z rozhodnutí je zřejmé, jaké úvahy správní orgány učinily, jak hodnotily relevantní skutečnosti. Své úvahy žalovaný rovněž i v napadeném rozhodnutí podrobně zdůvodnil a reagoval na veškeré námitky vznesené žalobcem v odvolání.

21. Podle § 41 odst. 1 přestupkového zákona se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednávaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější. S ohledem na tuto zásadu a na skutečnost, že zákon o potravinách stanoví stejnou trestní sazbu za přestupky podle § 17 odst. 2 písm. a) a b) tohoto zákona, správní orgán posuzoval závažnost jednotlivých přestupků a jako nejzávažnější byl vyhodnocen přestupek, který v nejvyšší míře poškodil či ohrozil práva spotřebitele, kdy práva na zdraví spotřebitele představují zájem chráněný zákonem.

22. V daném případě jako nejzávaznější přestupek, který v největší míře poškozuje, či ohrožuje práva spotřebitele, vyhodnotil správní orgán I. stupně uvedením na trh potraviny sušené plody Kustovnice čínské, za který je možné uložit pokutu až do výše 50 000 000 Kč.

23. Krajský soud shledal rozhodnutí obou správních orgánu v rozsahu odůvodnění výše uložené sankce za logické, zvlášť poté, co byly drobné nedostatky odstraněny žalovaným v napadeném rozhodnutí. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010 – 97 „mezi hlediska individualizace trestu v dané věci patří zejména závažnost správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán. Při posuzování konkrétní závažnosti správního deliktu není hlavním kritériem skutková podstata deliktu, nýbrž především intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě.“ Žalovaný se dostatečným způsobem vypořádal se všemi aspekty dané protiprávní činnosti, zohlednil skutečnost, že o dvou přestupcích nemělo být rozhodováno v přezkoumávaném správním řízení a v souladu se zákonem snížil sankci uloženou správním orgánem I. stupně. Při určení druhu a výměry sankce správní orgány respektovaly znění § 37 a násl. přestupkového zákona, zabývaly se povahou a závažností spáchaných přestupků, jakož i polehčujícími a přitěžujícími okolnostmi. Z hlediska zájmu chráněného zákonem, který byl přestupky porušen nebo ohrožen, byla v neprospěch žalobce hodnocena skutečnost, že byl porušen zájem na zdraví spotřebitelů, přičemž tento zájem patří mezi nejvýznamnější. Zcela logicky byla tato skutečnost hodnocena v neprospěch žalobce. Odůvodnění rozhodnutí ohledně stanovení výše pokuty považuje krajský soud za přezkoumatelné.

24. Soud proto uzavřel, že v souladu se zákonem byla užita i absorpční zásada, kdy žalovaný zohlednil povahu a závažnost přestupků. Rovněž přihlédl k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, kdy přihlédl k tomu, že se žalobce dopustil vícero přestupků, kdy kromě uvádění na trh potraviny nesplňující požadavky na bezpečnost uváděl na trh potraviny klamavě označené, potraviny nesplňující požadavky na jakost a taktéž nesplnil opatření k odstranění nedostatků. Správní orgán tak přistoupil k uložení pokuty 1 000 000 Kč, což se jedná o pokutu ve výši 2% horní hranice trestní sazby, která se rovněž i dle soudu jeví jako přiměřená uvedenému protiprávnímu jednání žalobce.

25. Krajský soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že nedostatečným odůvodněním mu bylo znemožněno požadovat náhradu uložené sankce po dodavatelích ve smyslu zákona o významné tržní síle. Podle žalobce měly správní orgány interpretovat § 68 odst. 3 správního řádu týkající se odůvodnění rozhodnutí v kontextu ustanovení o náhradě škody a v kontextu § 4 odst. 2 písm. h) zákona o významné kupní síle, neboť žalobce má za to, že uložená pokuta představuje škodu, kterou žalobce může vymáhat po svých dodavatelích. Ustanovení § 4 odst. 2 písm. h) zákona o významné tržní síle uvádí, že zneužitím významné kupní síly je zejména požadování náhrady sankce uložené kontrolním orgánem po dodavateli bez existence jeho zavinění. Právě podstata zavinění v daném případě hraje klíčovou roli ve vztahu k možnému uplatnění náhrady škody. V nyní posuzovaném případě správní orgány nikterak nezkoumaly zavinění dodavatelů žalobce, zda tito dodávali závadné zboží. Naplnění skutkových podstat daných přestupků bylo shledáno na straně žalobce, neboť právě žalobce jako provozovatel potravinářského podniku uváděl na trh zboží, které svou kvalitou a vlastnostmi neodpovídalo právním předpisům ohledně potravinářských výrobků.

26. Dle soudu žalobce se nemohl spoléhat na to, že mu budou dodavatelé dodávat bezvadné potraviny, které by bez další kontroly uvedl do prodeje. Bylo na žalobci, jakožto na provozovateli potravinářského podniku, aby učinil taková opatření, která by zamezila k průniku závadných potravin na volný trh. V daném případě žalobce uváděl na trh potraviny nesplňující požadavky na bezpečnost potravin, kdy uváděl na trh potraviny klamavě označené, potraviny nesplňující požadavky na jakost (plíseň a hniloba) a rovněž nesplnil opatření k odstranění nedostatků uložené orgánem dozoru, kterým mělo být sníženo riziko, že spotřebitelé, kteří si předmětnou potravinu zakoupili a dosud ji nespotřebovali, ji nebudou konzumovat. Sankce byla proto uložena žalobci v souladu se zákonem za porušení veřejnoprávní povinnosti, neboť to byl právě žalobce, kdo jednal v rozporu s veřejnoprávními předpisy chránícími veřejný zájem.

27. V nyní řešené věci byla ze strany žalobce porušena jeho veřejnoprávní povinnost vyplývající ze zákona o potravinách a z komunitárního práva, především pak z nařízení Evropské unie a Rady (ES) č. 178/2002 a č. 1169/2011, podle kterých provozovatel potravinářského podniku nesmí na trh uvádět potraviny, nejsou-li bezpečné, nebo neobsahují-li povinné údaje ohledně data jejich spotřeby, nebo obsahují nepravdivé či zavádějící informace o potravině. Na odpovědnost žalobce za spáchané přestupky je třeba pohlížet jako na odpovědnost objektivní, tedy odpovědnost za výsledek bez ohledu na zavinění, ze které se lze vyvinit za stanovených liberačních důvodů. Jedná se o úpravu veřejnoprávní, sloužící k ochraně veřejného zájmu spotřebitelů. Ustanovení § 4 odst. 2 písm. h) zákona o významné tržní síle nelze vykládat tak, že zavinění dodavatele se váže k porušení veřejnoprávní povinnosti odběratele, který potraviny dál nabízí spotřebitelům. Veřejnoprávní povinnost v tomto případě porušil žalobce a správní orgány nehodnotily, zda toto porušení veřejnoprávní povinnosti mohlo mít původní příčinu v jednání dodavatelů. Žalobce navíc v rámci správního řízení nepředložil žádné stanovisko dokládající porušení relevantních právních předpisů dodavateli žalobce.

28. Osobou odpovědnou za spáchání přestupků je žalobce, který svým jednáním spočívajícím v uvádění závadných potravin na trh naplnil skutkové podstaty předmětných přestupků. Pokud dodavatel nesplnil některou svoji povinnost vyplývající z předpisů potravinového práva, může mít tato skutečnost význam v rovině soukromoprávní. Tuto rovinu však správní orgány ani správní soud nepřezkoumává. Správní orgány v rámci své kontrolní činnosti zjišťovaly pochybení žalobce, jeho porušení veřejnoprávních povinností a po zjištění, že veřejnoprávní povinnosti byly žalobcem skutečně porušeny, uložily za tato porušení adekvátní sankci. Správní soud následně v mezích žalobních bodů přezkoumává napadená rozhodnutí z hlediska jejich zákonnosti, věcné správnosti a přezkoumatelnosti a z hlediska toho, zda byl dodržen zákonný postup pro ukládání sankce. Pochybení dodavatelů nejsou a z povahy věci ani nemohou být předmětem řízení a zjišťování podílu toho kterého dodavatele na výši uložené sankce. Žalobci lze toliko doporučit, aby případné následky stran nedodržení povinností dodavatelů byly důsledně upraveny v soukromoprávních smlouvách mezi žalobcem, jakožto odběratelem s významnou tržní silou a jeho dodavatelů.

29. S uvedeným souvisí i skutečnost, že v právní úpravě neexistuje opora pro tvrzení žalobce o tom, že správní orgány jsou povinny uvést, jakou měrou který přestupek ovlivnil výši uložené sankce. Správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v odůvodnění rozhodnutí náležitě popsaly odpovědnost žalobce za spáchané přestupky. Ukládání sankcí za přestupky se děje ve sféře volného správního uvážení správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout v zákonem vymezených hranicích. V projednávané věci správní orgány správně aplikovaly absorpční zásadu pro ukládání sankce zakotvenou v § 41 přestupkového zákona a dostatečně zdůvodnily způsob stanovení výše uložené sankce. Uložená pokuta nebyla krajským soudem shledána nepřiměřenou a s její výší se soud zcela ztotožňuje. Prodejem nejakostních potravin, které jsou způsobilé ohrozit zdraví spotřebitele, byl porušen zájem chráněný zákonem na zdraví spotřebitelů. Vzhledem k tomu, že za přestupky, které byly správními orgány vyhodnoceny jako nejzávažnější, lze uložit pokutu do výše 50 000 000 Kč. Správní orgány musí stanovit výši ukládané pokuty tak, aby zohlednila závažnost protiprávního jednání a aby odrazovala pachatele přestupku od dalšího protiprávního jednání v budoucnu. Žalobci byla po korekci žalovaným uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč, což odpovídá 2 % nejvyšší zákonné sazby. Výše uložené pokuty je tedy zcela přiměřená.

30. Krajský soud tak s ohledem na uvedené považuje veškerá tvrzení žalobce stran znemožnění vymáhání náhrady škody po dodavatelích za bezpředmětná.

31. Z výše uvedených důvodů nelze přistoupit ani na námitku týkající se zásahu do vlastnictví žalobce. Jak bylo konstatováno výše, žalobce byl sankcionován za porušení veřejnoprávních povinností, k němuž došlo v důsledku jednání žalobce. Byl to právě žalobce, který svým jednáním zapříčinil uložení pokuty za spáchané přestupky. Nadto je třeba opět připomenout, že pokuta byla uložena ve výši 2 % zákonem stanovené výměry, tudíž se o žádný zásah do majetkové sféry jednat nemůže. Žalobce má možnost obdobným excesům předcházet, neboť je jeho povinností kontrolovat veškeré zboží, které na svých prodejních plochách nabízí koncovým spotřebitelům.

32. Návrh žalobce na provedení důkazu – Příkazem předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ohledně postupu při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže byl zamítnut. Tato listina nemůže být důkazem v tomto řízení, neboť uvedený příkaz nemůže být pro žalovaného závazný, protože je určen pro jiný správní orgán.

33. Krajský soud neshledal v napadeném rozhodnutí žádné vady, proto uzavřel, že žaloba důvodná nebyla. Závěry, které byly správními orgány vyvozeny, vyplývají z výsledků kontrol, které byly v dané věci uskutečněny. Žalobcem vznesené námitky nemohly s ohledem na výše uvedené odůvodnění obstát. Podle § 78 odst. 7 soud žalobu zamítl.

34. Soud nevyhověl návrhu žalobce na přerušení řízení do doby, než bude rozhodnuto o kasační stížnosti ve věci č. j. 57 A 30/2018, neboť tato okolnost není důvodem pro přerušení dle § 48 s.ř.s.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladu řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.