57 A 30/2018 - 74

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové ve věci žalobce: Lidl Česká republika v. o. s. se sídlem Nárožní 1359/11, Praha 5 zastoupen Mgr. Alešem Smetankou, advokátem v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, s. r. o., se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce se sídlem Květná 15, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2018, č. j. SZPI/AI338-38/2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 15. 10. 2018 se žalobce domáhá zrušení označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla změněna výše pokuty uložené posledním odstavcem I. výroku rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 8. 1. 2018, č. j. SZPI/AI338-35/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) z výše 290 000 Kč na výši pokuty 260 000 Kč a ve zbývající části bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Se související změnou výše uložené pokuty byla změněna i výše celkové částky, kterou byl žalobce povinen uhradit správnímu orgánu.

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci podle § 17f písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách“) a v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich úhrnná pokuta ve výši 290 000 Kč. Dále byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 1 815 Kč a stanovena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se domáhá také zrušení prvostupňového rozhodnutí.

3. Správní orgán I. stupně žalobci vytkl, že: 1) v provozovně žalobce na adrese Křičkova 1555, Nové město na Moravě dne 10. 1. 2017 uvedl na trh potravinu, a to Vysočinu PIKOK, 700 g, Minimální trvanlivost so 26. 1. 2017, L 468714, Výrobce Masokombinát Polička a. s., Kamenec u Poličky 300, která nebyla bezpečná, neboť byla nevhodná k lidské spotřebě. U 7 ks z 12 ks byly pohledem zjištěny kolonie plísní okem viditelné. Uvedená potravina byla zhodnocena podle čl. 14 odst. 5 nařízení č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (dále jen „nařízení č. 178/2002“), jako potravina nevhodná pro lidskou spotřebu z důvodu kontaminace cizorodou látkou. Tímto jednáním žalobce naplnil skutkovou podstatu přestupku uvedenou v § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách. 2) v téže provozovně žalobce uvedl na trh na prodejní ploše 1 druh potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti, která nebyla označena jako potravina s prošlým datem minimální trvanlivosti. Tímto jednáním žalobce naplnil skutkovou podstatu přestupku uvedenou v § 17 odst. 2 písm. g) zákona o potravinách. 3) v provozovně žalobce na adrese Nádražní 1359/11, Písek dne 20. 3. 2017 naskladnil a prodával potravinu deklarovanou jako Brambory konzumní pozdní, odrůda Gala, označení šarže L:1105, dodavatel Blanická bramborářská s. r. o., přičemž bylo zjištěno, že víc než 2 % hmotnosti neodpovídá deklarované odrůdě. Tímto jednáním žalobce porušil čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen nařízení č. 1169/2011“) a naplnil skutkovou podstatu přestupku v § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách. 4) v provozovně žalobce na adrese Studentská 2215/2, Žďár nad Sázavou dne 22. 6. 2017 uvedl na trh potraviny, které byly nebezpečné, neboť byly nevhodné k lidské spotřebě, a to Vysočinu PIKOK 300g, minimální trvanlivost do 15. 7. 2017, 10 ks bylo kontaminováno, a Vysočinu PIKOK 700 g, minimální trvanlivost do 15. 7. 2017, 1 ks byl kontaminován. U těchto kontrolovaných potravin byly zjištěny kolonie plísní okem viditelné. Žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách. 5) v provozovně žalobce na adrese Okružní 4967/15, Jihlava dne 13. 10. 2017 uvedl potravinu, a to Vepřové kostky na guláš 500g, šarže L 108475, datum spotřeby 18. 10. 2017, výrobce masokombinát Polička, která nebyla bezpečná, neboť byla nevhodná k lidské spotřebě. U celé kontrolované dávky 1000 g byl vzorek vyhodnocen jako nevyhovující ve znacích barva, vůně. Žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku uvedenou v § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách. 6) v provozovně žalobce na adrese Studentská 2215/2, Žďár nad Sázavou dne 23. 10. 2017 uvedl na trh potravinu, a to kozí sýr 250g, šarže 4240000640 22617, datum spotřeby 25. 11. 2017, výrobce Royal A-ware Packaging B. V., Wittevrouwen 2-4, NL-1358 CD Almere, Nizozemsko, která nebyla bezpečná, neboť byla nevhodná k lidské spotřebě. U 2 ks ze 3 kontrolovaných balení byly zjištěny kolonie zelené plísně. Žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku uvedenou v § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách. 7) v téže provozovně žalobce uvedl na trh v samoobslužné chladící vitríně se sortimentem balených mléčných výrobků, umístěné na prodejní ploše, nedostatečně označený 1 druh balené potraviny určené pro spotřebitele, a to Milbona Bio Maasdamer – plnotučný sýr, hm. 200g, výrobce AF Deutschland GmbH, Wahlerstr. 2, DE-40472 Düsseldorf, Německo, kontrolované množství 600g, která nebyla na obalu označena všemi údaji. V blízkosti textu: „Spotřebujte do:“ chybělo konkrétní datum spotřeby a nebylo uvedeno ani na jiných místech obalu. Tímto jednáním se žalobce dopustil přestupku uvedeného v § 17 odst. 1 písm. r) zákona o potravinách. 8) v téže provozovně žalobce uvedl na trh v samoobslužném úseku ovoce a zeleniny potravinu Bio citróny, síťka 500g, jakost I, původ Dominikánská republika, L4105/23590, v celkovém množství 10 balení, klamavě označených na etiketě výrobku, neboť hmotnost neodpovídala zjištěné hmotnosti u 7 z 10 balení. Žalobce tímto jednáním uváděl pro spotřebitele zavádějící informace a naplnil skutkovou podstatu přestupku uvedenou v § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách.

4. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podle § 98 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), přičemž vycházel ze stejných podkladů, jako správní orgán I. stupně. Žalobce namítal především nesprávnost, nezákonnost a nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí z důvodu chybného posouzení souběhu přestupků a nedostatečného odůvodnění výše uložené pokuty. Žalovaný dal žalobci za pravdu, že souběh spáchaných přestupků nebyl ze strany správního orgánu I. stupně vyhodnocen správně, nicméně tato skutečnost žalobce nikterak nekrátila na jeho právech a nebyla tak důvodem pro zrušení prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný dále konstatoval, že správní orgán I. stupně respektoval absorpční zásadu, když jako nejzávažnější jednání žalobce vyhodnotil to, jímž žalobce v největší míře poškodil či ohrozil práva spotřebitele. Tyto úvahy žalovaný pokládá za správné. Žalovaný se ztotožnil rovněž s hodnocením polehčujících a přitěžujících okolností správním orgánem I. stupně. Žalovaný s ohledem na zásadu, že správní řízení před oběma správními orgány tvoří jeden celek, následně doplnil své odůvodnění o skutečnost, že o přestupcích pod body 1 a 2, které byly zahrnuty ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí, mělo být rozhodnuto v rámci společného řízení vedeného pod sp. zn. SZPI/AA357/2017. Postup žalovaného vede ke snížení pokuty, proto je ve prospěch žalobce. Žalovaný v tomto kontextu rovněž přistoupil k dílčí změně části odůvodnění prvostupňového rozhodnutí z důvodu nově vyhodnocených skutečností relevantních pro posouzení souběhu spáchaných přestupků. Žalovaný závěrem konstatoval, že od absorpční zásady správní orgány nemohou ustoupit ani z důvodu, že na žalobce dopadají ustanovení zákona o významné tržní síle. Odpovědnost žalobce za spáchané přestupky je odpovědností objektivní, tedy bez ohledu na zavinění a bylo zcela na žalobci, jaká opatřená zajistí, aby k obdobným přestupkům nedocházelo. Pro názor žalobce, že správní orgán měl v rozhodnutí uvést, jakou měrou se každý přestupek podílel na výši uložené pokuty, nelze najít oporu ani v právní úpravě, ani ve správní praxi a judikatuře. Obsah žaloby 5. Žalobce předně namítá, že napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí prvostupňové, jsou nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož jejich odůvodnění neodpovídá zákonným požadavkům pro odůvodnění správního rozhodnutí, ani konstantní judikatuře. Žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 39/2004 – 75, č. j. 9 As 21/2009 – 150 a 4 As 22/2005 – 68, které stanovují standardy pro odůvodnění a přezkoumatelnost správních rozhodnutí. Zvýšené požadavky na odůvodnění rozhodnutí jsou ještě zpřísněny při ukládání pokut, které by mohl pokutovaný subjekt vymáhat vůči třetí osobě formou náhrady škody. V takovém případě musí správní orgán v rozhodnutí uvést, jakou měrou přispělo spáchání jednotlivých přestupků k celkové výši pokuty, včetně specifikace míry přispění méně závažných přestupků, které byly zohledněny jako přitěžující okolnost.

6. Žalobce uvádí, že uložená pokuta představuje z pohledu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, škodu žalobce, která je vymahatelná po dodavatelích. Obecné pravidlo uvedené v § 2913 občanského zákoníku je doplněno ustanovením § 4 odst. 2 písm. h) zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o významné tržní síle“). Dle uvedených ustanovení může odběratel po dodavatelích požadovat náhradu škody způsobené uložením sankce kontrolním orgánem pouze v případě existence zavinění dodavatele. Má-li uložená sankce původ v porušení smluvních povinností více dodavatelů, musí žalobce vědět, jakou měrou se jednání jednotlivých dodavatelů podílelo na celkové výši pokuty, resp. jaká část pokuty odpovídá jednotlivým přestupkům. V důsledku nedostatečného odůvodnění správních rozhodnutí však žalobce není schopen vyčíslit částku, kterou může požadovat po jednotlivých dodavatelích.

7. Žalobce namítá, že z odůvodnění prvostupňového ani napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem dospěl správní orgán I. stupně k výši úhrnné pokuty uložené za tvrzené přestupky žalobce podle absorpční zásady. Správní orgány nikterak nekvantifikovaly podíl jednotlivých přestupků na výši uložené pokuty. Žalobce má za to, že mu není umožněno uplatnit jeho právem zaručený nárok, neboť nebyly dodrženy podmínky zásady absorpce. Aby správní orgán tuto zásadu dodržel, musí při úvaze o výši pokuty určit, jakou konkrétní výši pokuty by uložil za nejzávažnější přestupek, kdyby nebyly dány přitěžující okolnosti v podobě existence souběhu s dalšími méně závažnými přestupky. Dále pak má správní orgán určit, jaké konkrétní zvýšení pokuty představují právě tyto přitěžující okolnosti.

8. Druhým okruhem námitek žalobce brojí proti porušení ústavně a mezinárodněprávně garantovaného práva na vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu. Žalobce zastává názor, že uložením pokuty mu vznikla pohledávka vůči příslušným dodavatelům v podobě nároku na náhradu škody. Žalobce své závěry opírá o nález Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. I. ÚS 287/04, podle kterého se za majetek považuje i legitimní očekávání splnění existující pohledávky. V důsledku nedostatečného odůvodnění správních rozhodnutí je však žalobcova dispozice s touto pohledávkou absolutně vyloučena, neboť správní orgány nerozdělily pokutu na konkrétní částky připadající na jednotlivé přestupky.

9. V tomto kontextu žalobce pokládá za nesprávnou úvahu žalovaného, že soukromoprávní vztahy odběratelsko-dodavatelské nejsou předmětem správního řízení. Porušení žalobcova práva na vlastnictví a pokojné užívání majetku je nezákonné a protiústavní. Vyjádření žalovaného 10. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Co se odůvodnění správních rozhodnutí týče, má žalovaný za to, že jsou přezkoumatelná. Drobné nedostatky prvostupňového rozhodnutí vedly žalovaného k dílčí změně, aniž by byl žalobce krácen na svých právech. Ke snížení pokuty došlo z důvodu, že správní orgán I. stupně nezohlednil fakt, že o přestupku vedeném v bodu 2 ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí mohlo být rozhodnuto v pravomocně skončeném řízení vedeném pod sp. zn. SZPI/AA357/2017, jako v řízení společném. Snížením pokuty o 11 % žalovaný uvedenou skutečnost zohlednil. Dle žalovaného splňuje odůvodnění napadeného rozhodnutí jak požadavky kladené správním řádem, tak relevantní judikaturou. Absorpční zásada byla aplikována správně, když přestupek uvedený pod bodem 1 prvostupňového rozhodnutí byl vyhodnocen jako nejzávažnější z 6 nejpřísněji postižitelných přestupků. Správní orgány náležitě popsaly úvahy, proč právě tento přestupek z hlediska typové závažnosti byl označen jako nejpřísněji trestný. Správní orgány rovněž zohlednily všechny relevantní skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch žalobce. Bylo konstatováno, že se jednalo o 6 druhově totožně závažných přestupků s horní hranicí trestní sazby až 50 mil. Kč a 2 druhově méně závažné přestupky. Ohledně námitky nemožnosti uplatnit náhradu škody žalobcem pro nedostatečnou specifikaci podílu jednotlivých přestupků na celkové výši pokuty odkázal žalovaný na napadené rozhodnutí. Nad rámec pak uvedl, že předmětem správního řízení bylo protiprávní jednání žalobce. Skutečnost, zda se i dodavatelé dopustili přestupku, nebyla předmětem řízení. Vzhledem k objektivní odpovědnosti žalobce za uvedené přestupky se nelze toliko spoléhat na to, že dodavatelé budou dodávat pouze bezvadné výrobky. Je na žalobci učinit taková opatření, aby napříště bylo možné zprostit se objektivní odpovědnosti. Pokuta se má dotknout majetkové sféry pachatele přestupku, aby jej přiměla přijmout taková opatření, aby k obdobným protiprávním jednáním v rámci jeho provozu nedocházelo. Pro správní orgány bylo podstatné to, že žalobce uváděl na trh závadné potraviny, což se odrazilo v posouzení odpovědnosti žalobce za spáchané přestupky. Žalovaný je přesvědčen, že nedošlo k zásahům do majetkové sféry žalobce a uložení pokuty bylo odůvodněné. Právní hodnocení soudu 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl při jednání konaném dne 23. 10. 2019.

12. Ve správním spise jsou obsaženy protokoly z kontrol provedených ve výše specifikovaných provozovnách žalobce popisující kontrolní zjištění správního orgánu. Jedná se o Protokol o kontrole č. P005-31091/17 ze dne 10. 1. 2017 včetně příloh; Protokol o kontrole č. P046- 31163/17 včetně příloh; Protokol o kontrole č. P060-30702/17 ze dne 22. 6. 2017 včetně příloh; Protokol o kontrole č. P144-31354/17 ze dne 13. 10. 2017 včetně příloh a Protokol o kontrole č. P118-30702/17 ze dne 23. 10. 2017.

13. Příkazem ze dne 7. 12. 2017, č. j. SPZI/AI338-31/2017 správního orgánu I. stupně byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 290 000 Kč za zjištěné přestupky, přičemž na základě odporu, kterým žalobce proti příkazu brojil, byl následně dne 21. 12. 2017 vyrozuměn o pokračování ve správním řízení.

14. Dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. V odůvodnění správního rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů a při výkladu aplikovaných právních norem a v neposlední řadě také informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníků a s jejich návrhy a vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

15. Žalobci bylo kladeno za vinu porušení § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách, podle kterého se provozovatel potravinářského podniku dopustí přestupku tím, že nedodrží požadavky na bezpečnost potravin podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího požadavky na potraviny. Žalobce ve 4, resp. ve 2 řešených přestupcích nedodržel ustanovení čl. 14 odst. 1 nařízení č. 178/2002, podle kterého potravina nesmí být uvedena na trh, není-li bezpečná. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se potravina nepovažuje za bezpečnou, je-li považována za a) škodlivou pro zdraví, b) nevhodnou k lidské spotřebě. Dle čl. 14 odst. 5 nařízení 178/2002 se při rozhodování o tom, zda potravina není vhodná k lidské spotřebě, bere v úvahu skutečnost, zda není potravina s ohledem na své zamýšlené použití nepřijatelná pro lidskou spotřebu z důvodu kontaminace cizorodými nebo jinými látkami nebo z důvodu hniloby, kažení nebo rozkladu. Za naplnění uvedené skutkové podstaty přestupku v § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách lze podle § 17f písm. d) zákona o potravinách uložit pokutu do výše 50 000 000 Kč.

16. Dále bylo žalobci kladeno za vinu porušení § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách, podle kterého se provozovatel potravinářského podniku dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie upravujícími požadavky na potraviny uvádí na trh potravinu klamavě označenou nebo opatřenou zavádějícími informacemi anebo ji nabízí klamavým způsobem. Za tento přestupek lze podle § 17f písm. d) zákona o potravinách uložit pokutu do výše 50 000 000 Kč.

17. Spácháním přestupku uvedeného v bodě 7) je žalobci kladeno za vinu porušení § 17 odst. 1 písm. r) zákona o potravinách, podle kterého se provozovatel potravinářského podniku dopustí přestupku tím, že nevyřadí z dalšího uvádění na trh potraviny podle § 3 odst. 1 písm. q) bodů 3 až 5 téhož zákona. Za naplnění této skutkové podstaty přestupku lze podle § 17f písm. c) zákona o potravinách uložit pokutu do výše 10 000 000 Kč.

18. Úvodem krajský soud konstatuje, že žalobce nerozporuje zjištěná pochybení, pro které byl správními orgány shledán vinným ze spáchání výše specifikovaných přestupků. Bylo prokázáno, že se žalobce přestupků dopustil, když porušil povinnosti plynoucí mu z právních předpisů a z komunitárního práva. Provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny do oběhu, nese objektivní odpovědnost a je zcela v jeho dispozici, jaká opatření učiní, aby jím uváděné potraviny byly bezpečné, jakostí odpovídaly právní úpravě a aby obsahovaly všechny stanovené údaje.

19. V nyní řešené věci se žalobce dopustil celkem osmi přestupků, pro které byl prvostupňovým rozhodnutím uznán vinným. Tento závěr následně upravil žalovaný v napadeném rozhodnutí, když moderoval výši uložené pokuty z důvodu, že pro prvně uvedené dva přestupky měl být žalobce stíhán v rámci jiného přestupkového řízení. Souběh tedy tvořilo celkem šest přestupků.

20. Odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku. Jestliže se během páchání přestupku zákon změní, použije se zákon, který je účinný při dokončení jednání, jímž je přestupek spáchán. Změní-li se zákon po spáchání přestupku, použije se pozdější zákon jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější. Stejná pravidla se užijí i pro ukládání správních trestů, přičemž vždy lze uložit pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době rozhodování o něm. Správní orgán I. stupně se na straně 10 prvostupňového rozhodnutí zabýval kritérii pro ukládání trestu žalobci za jím spáchané přestupky projednávané ve společném řízení. V případě souběhu několika přestupků se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný a jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější (§ 41 přestupkového zákona). Podle této absorpční zásady tak byl za všechny přestupky spáchané žalobcem uložen jeden úhrnný trest.

21. V posuzovaném případě došlo k několikerému porušení čl. 14 odst. 1 nařízení 178/2002, přičemž tímto jednáním byla naplněna skutková podstata § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách. Za tento přestupek lze uložit pokutu do výše 50 000 000 Kč. Stejnou výši pokuty lze uložit i za přestupky podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách, kterého se žalobce ve dvou případech také dopustil. V posuzované věci tudíž nebyly splněny podmínky pro možnost upustit od uložení pokuty, neboť ohledně bezpečnosti a jakosti potravin se jednalo ve vztahu ke spotřebitelům o závady zásadní, které mohly mít vliv na zdraví spotřebitelů.

22. Přestupky, kterých se žalobce dopustil, a které byly předmětem správního řízení, jsou posuzovány z hlediska objektivní odpovědnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce stíhá objektivní odpovědnost, správní orgány se nemusely zabývat otázkou formy zavinění a následků daného jednání. Vyvinit se lze pouze prokázáním vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat, aby bylo zabráněno porušení právní povinnosti. K tomu však ze strany žalobce nedošlo. U přestupků podle § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách (přestupky uvedené pod body 1), 4) 5) a 6) v odstavci 3. tohoto rozsudku) má krajský soud za to, že žalobce vizuálně musel zjistit, že se v nabízených potravinách vyskytují nevyhovující cizorodé látky, nebo že potraviny nevyhovují požadavkům na kvalitu nabízených potravin. Pro naplnění uvedené skutkové podstaty stačí, aby se u potravin vyskytla plíseň nebo jiná cizorodá látka, která se u takové potraviny z podstaty věci za normálních okolností vyskytovat nemá, a obviněný z přestupku takto kontaminovanou potravinu uvede na trh. Bylo na žalobci, aby učinil okamžitá opatření k nápravě, spočívající v nevystavení takového zboží na prodejní ploše v uvedených provozovnách.

23. Krajský soud neshledal námitku nedostatečného odůvodnění obou správních rozhodnutí jako důvodnou. Základním posláním odůvodnění správního rozhodnutí je přesvědčit účastníky řízení o správnosti rozhodnutí. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008 – 109 „funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené.“ 24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a neshledal pochybení správních orgánů stran požadavků kladených na odůvodnění rozhodnutí. Žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí a snížil ukládanou pokutu z důvodu, že přestupky uvedené pod body 1) a 2) neměly být projednány v rámci správního řízení, které je nyní přezkoumáváno. Tento postup odpovídá ustálené judikatuře správních soudů. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 24/2000 – 39, nebo ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 - 25 tvoří správní řízení jeden celek až do pravomocného rozhodnutí a vady správního orgánu I. stupně je možné odstranit i v odvolacím řízení. Krajský soud má za to, že v rámci odvolacího řízení byly veškeré nedostatky prvostupňového řízení napraveny a při snížení uložené pokuty bylo přihlédnuto ke všem obligatorně hodnoceným kritériím. Své úvahy žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně odůvodnil.

25. Podle § 41 odst. 1 přestupkového zákona se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednávaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější. S ohledem na tuto zásadu a na skutečnost, že zákon o potravinách stanoví stejnou trestní sazbu za přestupky podle § 17 odst. 2 písm. a) a b) tohoto zákona, správní orgán posuzoval závažnost jednotlivých přestupků. Jako nejzávažnější byl vyhodnocen přestupek, který v nejvyšší míře poškodil či ohrozil práva spotřebitele, kdy práva na zdraví spotřebitele představují zájem chráněný zákonem. Uvádění potravin kontaminovaných plísní na trh se jeví jako nejzávažnější přestupek, neboť je tím přímo ohroženo zdraví konečného spotřebitele. Tyto úvahy byly odůvodněny v prvostupňovém rozhodnutí a žalovaný je v napadeném rozhodnutí potvrdil.

26. Krajský soud shledal rozhodnutí obou správních orgánu v rozsahu odůvodnění výše uložené sankce za logické, zvlášť poté, co byly drobné nedostatky odstraněny žalovaným v napadeném rozhodnutí. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010 – 97 „mezi hlediska individualizace trestu v dané věci patří zejména závažnost správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán. Při posuzování konkrétní závažnosti správního deliktu není hlavním kritériem skutková podstata deliktu, nýbrž především intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě.“ Žalovaný se dostatečným způsobem vypořádal se všemi aspekty dané protiprávní činnosti, zohlednil skutečnost, že o dvou přestupcích nemělo být rozhodováno v přezkoumávaném správním řízení a v souladu se zákonem snížil sankci uloženou správním orgánem I. stupně. Při určení druhu a výměry sankce správní orgány respektovaly znění § 37 a násl. přestupkového zákona, zabývaly se povahou a závažností spáchaných přestupků, jakož i polehčujícími a přitěžujícími okolnostmi. Z hlediska zájmu chráněného zákonem, který byl přestupky porušen nebo ohrožen, byla v neprospěch žalobce hodnocena skutečnost, že byl porušen zájem na zdraví spotřebitelů, přičemž tento zájem patří mezi nejvýznamnější. Zcela logicky byla tato skutečnost hodnocena v neprospěch žalobce. Odůvodnění rozhodnutí ohledně stanovení výše pokuty považuje krajský soud za přezkoumatelné.

27. V souladu se zákonem byla užita absorpční zásada. Žalovaný zohlednil nesprávné zařazení přestupků uvedených pod body 1) a 2) do společného řízení vedeného pod sp. zn. SPZI/AI338/2017 a napravil nedostatky týkající se vyhodnocení souběhu jednotlivých přestupků. Žalovaný uloženou pokutu přiměřeným způsobem snížil o 11% a konstatoval, že tímto byla ve prospěch žalobce zohledněna skutečnost, že přestupky uvedené pod body 1) a 2) měly být projednány v již skončeném řízení. Žalovaný své úvahy o rozsahu snížení pokuty přezkoumatelným způsobem odůvodnil.

28. Krajský soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že nedostatečným odůvodněním mu bylo znemožněno požadovat náhradu uložené sankce po dodavatelích ve smyslu zákona o významné tržní síle. Podle žalobce měly správní orgány interpretovat § 68 odst. 3 správního řádu týkající se odůvodnění rozhodnutí v kontextu ustanovení o náhradě škody a v kontextu § 4 odst. 2 písm. h) zákona o významné kupní síle, neboť žalobce má za to, že uložená pokuta představuje škodu, kterou žalobce může vymáhat po svých dodavatelích. Ustanovení § 4 odst. 2 písm. h) zákona o významné tržní síle uvádí, že zneužitím významné kupní síly je zejména požadování náhrady sankce uložené kontrolním orgánem po dodavateli bez existence jeho zavinění. Právě podstata zavinění v daném případě hraje klíčovou roli ve vztahu k možnému uplatnění náhrady škody. V nyní posuzovaném případě správní orgány nikterak nezkoumaly zavinění dodavatelů žalobce, zda tito dodávali závadné zboží. Naplnění skutkových podstat daných přestupků bylo shledáno na straně žalobce, neboť právě žalobce jako provozovatel potravinářského podniku uváděl na trh zboží, které svou kvalitou a vlastnostmi neodpovídalo právním předpisům ohledně potravinářských výrobků. Žalobce na svých prodejnách vystavil zboží, které bylo napadeno plísní patrnou prostým okem, nebo barvou a vůní vykazovalo znaky zboží nevhodného pro lidskou spotřebu, dále vystavil zboží, které neobsahovalo 100 % svého obsahu deklarovaného v označení (brambory odrůdy Gala, které obsahovaly i hlízy jiného druhu brambor), nebo které mělo jinou hmotnost než uváděnou na obale, a dále uvedl na trh zboží, které neobsahovalo údaj o datu minimální trvanlivosti. Krajský soud má za to, že většina uvedených nedostatků byla seznatelná pouhým okem i pro běžného spotřebitele (dle veškeré barevné fotodokumentace obsažené ve správním spise), proto bylo v možnostech žalobce učinit opatření k tomu, aby se tyto kontaminované či jinak defektní potraviny nedostaly na trh do dispozice konečných spotřebitelů a aby nedošlo k porušení dotčených právních předpisů. Žalobce se nemůže spoléhat na to, že mu dodavatelé budou dodávat pouze bezvadné potraviny, které pak bez další kontroly vystaví na své prodejní ploše. Naopak po žalobci, jakožto po provozovateli potravinářského podniku, je spravedlivě požadováno, aby učinil taková opatření, která by v nejvyšší možné míře zamezila průniku závadných potravin na volný trh. Bez takových opatření se žalobce nemůže zbavit odpovědnosti za spáchané přestupky. Sankce byla uložena žalobci za porušení jeho veřejnoprávní povinnosti, neboť to byl právě žalobce, kdo jednal v rozporu s veřejnoprávními předpisy chránícími veřejný zájem.

29. V nyní řešené věci byla ze strany žalobce porušena jeho veřejnoprávní povinnost vyplývající ze zákona o potravinách a z komunitárního práva, především pak z nařízení č. 178/2002 a z nařízení č 1169/2011, podle kterých provozovatel potravinářského podniku nesmí na trh uvádět potraviny, nejsou-li bezpečné, nebo neobsahují-li povinné údaje ohledně data jejich spotřeby, nebo obsahují nepravdivé či zavádějící informace o potravině. Na odpovědnost žalobce za spáchané přestupky je třeba pohlížet jako na odpovědnost objektivní, tedy odpovědnost za výsledek bez ohledu na zavinění, ze které se lze vyvinit za stanovených liberačních důvodů. Jedná se o úpravu veřejnoprávní, sloužící k ochraně veřejného zájmu spotřebitelů. Ustanovení § 4 odst. 2 písm. h) zákona o významné tržní síle nelze vykládat tak, že zavinění dodavatele se váže k porušení veřejnoprávní povinnosti odběratele, který potraviny dál nabízí spotřebitelům. Veřejnoprávní povinnost v tomto případě porušil žalobce a správní orgány nehodnotily, zda toto porušení veřejnoprávní povinnosti mohlo mít původní příčinu v jednání dodavatelů. Žalobce navíc v rámci správního řízení nepředložil žádné stanovisko dokládající porušení relevantních právních předpisů dodavateli žalobce.

30. Osobou odpovědnou za spáchání přestupků je žalobce, který svým jednáním spočívajícím v uvádění závadných potravin na trh naplnil skutkové podstaty předmětných přestupků. Pokud dodavatel nesplnil některou svoji povinnost vyplývající z předpisů potravinového práva, může mít tato skutečnost význam v rovině soukromoprávní. Tuto rovinu však správní orgány ani správní soud nepřezkoumává. Správní orgány v rámci své kontrolní činnosti zjišťovaly pochybení žalobce, jeho porušení veřejnoprávních povinností a po zjištění, že veřejnoprávní povinnosti byly žalobcem skutečně porušeny, uložily za tato porušení adekvátní sankci. Správní soud následně v mezích žalobních bodů přezkoumává napadená rozhodnutí z hlediska jejich zákonnosti, věcné správnosti a přezkoumatelnosti a z hlediska toho, zda byl dodržen zákonný postup pro ukládání sankce. Pochybení dodavatelů nejsou a z povahy věci ani nemohou být předmětem řízení a zjišťování podílu toho kterého dodavatele na výši uložené sankce. Žalobci lze toliko doporučit, aby případné následky stran nedodržení povinností dodavatelů byly důsledně upraveny v soukromoprávních smlouvách mezi žalobcem, jakožto odběratelem s významnou tržní silou a jeho dodavatelů.

31. S uvedeným souvisí i skutečnost, že v právní úpravě neexistuje opora pro tvrzení žalobce o tom, že správní orgány jsou povinny uvést, jakou měrou který přestupek ovlivnil výši uložené sankce. Správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v odůvodnění rozhodnutí náležitě popsaly odpovědnost žalobce za spáchané přestupky. Ukládání sankcí za přestupky se děje ve sféře volného správního uvážení správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout v zákonem vymezených hranicích. V projednávané věci správní orgány správně aplikovaly absorpční zásadu pro ukládání sankce zakotvenou v § 41 přestupkového zákona a dostatečně zdůvodnily způsob stanovení výše uložené sankce. Uložená pokuta nebyla krajským soudem shledána nepřiměřenou a s její výší se soud zcela ztotožňuje. Prodejem nejakostních potravin, které jsou způsobilé ohrozit zdraví spotřebitele, byl porušen zájem chráněný zákonem na zdraví spotřebitelů. Vzhledem k tomu, že za přestupky, které byly správními orgány vyhodnoceny jako nejzávažnější, lze uložit pokutu do výše 50 000 000 Kč. Správní orgány musí stanovit výši ukládané pokuty tak, aby zohlednila závažnost protiprávního jednání a aby odrazovala pachatele přestupku od dalšího protiprávního jednání v budoucnu. Žalobci byla po korekci žalovaným uložena pokuta ve výši 260 000 Kč, což odpovídá cca 0,5 % nejvyšší zákonné sazby. Výše uložené pokuty tak zcela zjevně není nepřiměřená.

32. Krajský soud tak s ohledem na uvedené považuje veškerá tvrzení žalobce stran znemožnění vymáhání náhrady škody po dodavatelích za bezpředmětná.

33. Z výše uvedených důvodů nelze přistoupit ani na námitku týkající se zásahu do vlastnictví žalobce. Jak bylo konstatováno výše, žalobce byl sankcionován za porušení veřejnoprávních povinností, k němuž došlo v důsledku jednání žalobce. Byl to právě žalobce, který svým jednáním zapříčinil uložení pokuty za spáchané přestupky. Nadto je třeba opět připomenout, že pokuta byla uložena ve výši 0,5 % zákonem stanovené výměry, tudíž se o žádný zásah do majetkové sféry jednat nemůže. Žalobce má možnost obdobným excesům předcházet, neboť je jeho povinností kontrolovat veškeré zboží, které na svých prodejních plochách nabízí koncovým spotřebitelům.

34. Návrh žalobce na provedení důkazu – Příkazem předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ohledně postupu při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže byl zamítnut. Tato listina nemůže být důkazem v tomto řízení, neboť uvedený příkaz nemůže být pro žalovaného závazný, protože je určen pro jiný správní orgán. Závěr a náklady řízení 35. Krajský soud neshledal v napadeném rozhodnutí žádné vady, proto uzavřel, že žaloba důvodná nebyla. Závěry, které byly správními orgány vyvozeny, vyplývají z výsledků kontrol, které byly v dané věci uskutečněny. Žalobcem vznesené námitky nemohly s ohledem na výše uvedené odůvodnění obstát. Podle § 78 odst. 7 soud žalobu zamítl.

36. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladu řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení