č. j. 57 A 7/2021 – 141

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnková a Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík ve věcižalobce: X. bytem X.proti žalovanému: Městský úřad Sezimovo Ústí se sídlem Dr. E. Beneše 21, 391 01 Sezimovo Ústío žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánutakto:

Výrok

I. Určuje se, že zásah žalovaného Městského úřadu Sezimovo Ústí spočívající v tom, že na základě podnětů žalobce Ing. X. ze dne 24. 4. 2019 a ze dne 13. 5. 2019 nezahájil postupem podle § 129 odst. 2 stavebního zákona řízení o odstranění stavby rychlého občerstvení umístěného v dubnu 2019 X na pozemku parc. č. X v k. ú. X v X. ulici byl nezákonný.

II. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení ve výši 17 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 10. 2. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost, aby ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku zahájil postupem podle § 129 odst. 2 stavebního zákona řízení o odstranění stavby rychlého občerstvení umístěného J.K. na pozemku parc. č. X, k. ú. X. Žalobce má za to, že je krácen na svých veřejných subjektivních právech, jelikož stavební úřad odmítá zahájit řízení o odstranění stavby.

2. V žalobě uvedl, že stavebník umístil již v roce 2017 rychlé občerstvení na pozemek parcelního čísla X v k. ú. X vedle garáže žalobce na parcele č. X. Dne 4. 5. 2017 se žalobce obrátil na stavební úřad prvního stupně s podnětem k zahájení řízení o odstranění černé stavby. Na základě toho provedl stavební úřad dne 1. 6. 2017 šetření v místě stavby s tím, že bude zahájeno řízení o odstranění stavby, o čemž byl žalobce vyrozuměn. Následně podal stavebník žádost o dodatečné povolení stavby. Dne 19. 7. 2018 vydal stavební úřad rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, proti kterému se žalobce odvolal, přičemž odvolací správní orgán rozhodnutím ze dne 25. 2. 2019 rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rada města X dne 25. 3. 2019 usnesením povolila stánkový prodej občerstvení na pozemku parc. č. X v k. ú. X, a to na dobu určitou v trvání 5 let, tedy do 26. 3. 2024. Dne 30. 4. 2019 stavební úřad řízení o dodatečném povolení stavby zastavil s odůvodněním, že stánek rychlého občerstvení byl z pozemku odstraněn. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, neboť stavba na místě stále stojí a došlo pouze k její úpravě. Odvolání žalobce bylo zamítnuto s odůvodněním, že klasifikaci staveb, podléhající povolovacímu řízení podle stavebního zákona provádí příslušný stavební úřad, přičemž dnem 1. 1. 2018 došlo k rozšíření okruhu stavebních záměrů nepodléhajících režimu stavebního zákona. Opatření proti nečinnosti Stavební úřad nevydal dle § 80 správního řádu.

3. Žalovaný soudu dne 22. 9. 2021 sdělil, že stavba rychlého občerstvení se na parcele č. X k. ú. X nenachází.

4. Dne 24. 4. 2019 žalobce podal podnět k výkonu správního dozoru na pozemku parcelního čísla X v k. ú. X Dne 13. 5. 2019 se žalobce v návaznosti na pokračující úpravy stavby obrátil na stavební úřad s novým podnětem pro výkon správního dozoru na pozemku parcelního čísla X, k. ú. X, kde zdůraznil, že stavba je i nadále výrobkem plnícím funkci stavby vyžadující územní souhlas, a proto by mělo být zahájeno řízení o jejím odstranění a vydán zákaz užívání.

5. Stavební úřad dne 21. 5. 2019 žalobci sdělil, že úprava rychlého občerstvení byla posouzena jako nový stánek, který podle § 79 odst. 2 písm. t) stavebního zákona nevyžaduje žádné opatření podle stavebního zákona. Dne 22. 5. 2019 stavební úřad žalobci sdělil, že stavba splňuje podmínky ustanovení § 79 odst. 2 písm. t) stavebního zákona a nevyžaduje tedy žádné povolení. Proti tomuto postupu žalobce brojil stížnostmi dle § 175 správního řádu, ovšem náprava sjednána nebyla. K odstranění nečinnosti, jak tvrdí žalobce, nedošlo.

6. Stavební úřad rovněž vedl územní řízení o povolení přípojky pro rychlé občerstvení, když zahájení tohoto územního řízení bylo žalobci sděleno přípisem stavebního úřadu ze dne 19. 6. 2019 s tím, že probíhá toto řízení na základě žádosti společnosti E.ON Distribuce a.s. ze dne 20. 5. 2019 o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „X:. Dne 12. 5. 2020 stavební úřad prvního stupně žádosti vyhověl a rozhodl o umístění elektrické přípojky pro rychlé občerstvení. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, když v odvolání se domáhal vydání opatření proti nečinnosti ve vztahu k nepovolené stavbě rychlého občerstvení na pozemku parcelního čísla X v k. ú. X. Žádné opatření proti nečinnosti však nebylo ze strany stavebního úřadu učiněno. Dále žalobce poukázal na to, že v souvislosti s existencí rychlého občerstvení dochází k poškozování jeho majetku, a to zejména k zalepování zámku jeho garáže. Před umístěním stánku občerstvení k takovému jednání nedocházelo. Proto se žalobce domáhal vydání rozsudku, ve kterém by soud uložil Městskému úřadu Sezimovo Ústí povinnost, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku zahájil postupem podle § 129 odst. 2 stavebního zákona řízení o odstranění stavby rychlého občerstvení umístěného J.K. na pozemku parcelního čísla X v k. ú. X.

7. Usnesením soud připustil změnu žalobního petitu z žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu na žalobu proti nezákonnému zásahu správního orgánu, neboť dne 7. 4. 2021 byl krajskému soudu doručen návrh žalobce na změnu žaloby v souvislosti s novým závěrem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019 – 39, podle kterého „Ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (nepovolené terénní úpravy), se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. s. ř. s.). Vyhoví–li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona.“ Z citovaného usnesení NSS vyplývá, že neuplatnil–li žalobce, před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, spočívajícím v jeho faktické nečinnosti ve věci zahájení správního řízení z moci úřední, podnět podle § 42 správního řádu, respektive podnět k nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 2 správního řádu), soud žalobu odmítne pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s.ř.s.

8. Žalobce v podání ze dne 12. 5. 2021 uvádí, že dotčení svých veřejných subjektivních práv spatřuje v tom, že WC rychlého občerstvení je umístěno těsně vedle stěny jeho garáže. Hrozí tak, že při neodborné manipulaci s WC zařízením bude jeho garáž podmáčena, tato se stavba se současně dotýká stěny i jeho garáže, aniž by k tomu dal souhlas a není respektováno jeho vlastnické právo.

9. V podání ze dne 24. 5. 2021 žalobce vyjádřil nesouhlas se žalovaným ze dne 12. 5. 2021, že stavba údajně není umístěna trvale a nejedná se tak o trvající zásah. Stavba je umístěna celoročně, stavebník projevil vůli mít stavbu umístěnou trvale, což je patrné z nájemní smlouvy k pozemku parc. č. X sjednané na dobu 10 let. Žalobce se obrátil na ředitele Krajského úřadu Jihočeského kraje dne 8. 3. 2021 se stížností, že krajský úřad nevydal opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 správního řádu. Pověřený ředitel krajského úřadu shledal v přípise ze dne 7. 5. 2021 stížnost žalobce nedůvodnou.

10. Žalovaný ve vyjádření ze dne 22. 9. 2021 uvedl, že provádí státní dozor prostoru parcely č. X k. ú. X, přičemž z pořízené dokumentace je patrné, že se zde tvrzené rychlé občerstvení nenachází. Státní dozor byl proveden dne 3. 9. 2021 a 21. 9. 2021.

11. V podání ze dne 4. 10. 2021 žalobce sdělil, že na podané žalobě trvá, jakožto na tzv. deklaratorní zásahové žalobě.

12. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č. j. 57 A 7/2021 – 107 ze dne 5. 10. 2021 žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že žalobce před podáním žaloby bezvýsledně nevyčerpal prostředek, který mu procesní předpis stanoví k jeho ochraně nečinnosti žalovaného, proto nebyla splněna podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředku, který procesní předpis platný pro řízení před správním orgánem stanoví v ochraně proti nečinnosti (§ 78 odst. 1 s.ř.s.), jedná se proto dle soudu o žalobu nepřípustnou, kterou soud proto odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. s tím, že k případnému dodatečnému splnění této podmínky v průběhu řízen í před soudem nebylo možno přihlížet. Žalobce si podal kasační stížnost proti citovanému usnesení. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 As 343/2021 – 31 usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 5. 10. 2021 č. j. 57 A 7/2021 – 107 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uzavřel, že neobstojí závěr krajského soudu, na kterém založil rozhodnutí, že žalobce před podáním žaloby bezvýsledně nevyčerpal procesní prostředek k ochraně proti nečinnosti žalovaného, neboť žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podal až dne 8. 3. 2021, tedy po podání žaloby. Podle Ústavního soudu i v takovém případě lze ve věci rozhodnout věcně (viz Nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3523/20). Nejvyšší správní soud krajskému soudu uložil, aby s ohledem na podání žalobce ze dne 4. 10. 2021 v dalším řízení postavil najisto, zda se v projednávané věci jedná o zásahovou žalobu „zápurčí“ či „určovací“. Soud si proto musel ujasnit, zda projednaná žaloba je „zápurčí“, tj. směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo „určovací“, tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco u určovací žaloby soud nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem mohl domáhat jinými právními prostředky, u zápurčí žaloby takové zkoumání provést musí. Žalobce v daném případě míří proti zásahu, který byl již ukončen v průběhu řízení, proto se domáhá vydání deklaratorního výroku. Ze sdělení žalobce vyplývá, že trvá na deklaratorní zásahové žalobě. Takový postup je možný (viz rozsudek NSS č. j. 1 Afs 60/2014–48, bod 22), Soud se proto dále zabýval požadavkem žalobce na určení nezákonnosti zásahu.

13. Podle § 84 odst. 1 s.ř.s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Žaloba byla podána včas, neboť byla podána v době, kdy zásah trval, subjektivní ani objektivní lhůta v době podání nezačala plynout. Zásah byl ukončen až v průběhu řízení, proto je zjevné, že z pohledu deklarovaného petitu nemůže být o včasnosti žaloby pochyb.

14. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s.ř.s. z něhož vyplývá, že ten kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. V daném případě žalobce jako nezákonný zásah žalované spatřuje v tom, že na základě jeho podnětů ze dne 24. 4. 2019 a ze dne 13. 5. 2019 žalovaný nezahájil podle § 129 odst. 2 stavebního zákona řízení o odstranění stavby rychlého občerstvení umístěného v dubnu 2019 J.K. na pozemku parc. č. X k. ú. X v X.

15. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem orgánu lze vycházet z rozhodnutí NSS ze dne 17. 3. 2005 č. j. 2 Aps 1/2005–65, ve kterém se uvádí, že ochrana „podle § 82 a násl. s.ř.s. je důvodná tehdy, jsou–li, a to kumulativně, tedy zároveň splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka), zkrácen na svých právech (2. podmínka), nezákonným (3. podmínka)zásahem, pokynem nebo donucením (zásahem správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Soud má za to, že uvedené podmínky byly v daném případě naplněny v případě, že na základě podnětu žalobce, jakožto vlastníka sousední nemovitosti, žalovaný nepřistoupil k zahájení řízení o odstranění stavby, neboť tím byl žalobce přímo zkrácen na svých právech. Žalobcem byla podána určovací (deklaratorní) zásahová žaloba, jak vyplývá z jeho přípisu ze dne 4. 10. 2021. Poté co stavba byla odstraněna, žalobce upřesnil předmětnou zásahovou žalobu na určovací zásahovou žalobu. Tedy jeho žaloba směřuje k zásahu, který již byl ukončen. V tomto případě pak u určovací žaloby soud nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem či jiné formy zásahu mohl domáhat jinými právními prostředky.

16. Podle § 129 odst. 1 stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby v těch situacích, které jsou uvedeny pod písm. a) – g) uvedeného ustanovení. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odst. 1 písm. b), tedy stavby provedené bez veřejnoprávního povolení nebo v rozporu s tímto povolením. Žalobce má za to, že v tomto případě se jedná o takovou situaci, neboť na stavby mobilního občerstvení nedopadá ustanovení § 79 odst. 2 písm. t), tedy že se jedná o prodejní stánek jehož umístění nepřesahuje 30 po sobě jdoucích dnů, neboť podle žalobce se jednalo o stánek, který byl umístěn na pozemku parc. č. X v k. ú. X celoročně, a to nejméně od dubna 2019 do července 2021. Bylo zjištěno, že J. K. (stavebník) měl zájem užívat pozemek celoročně, jestliže měl uzavřenou nájemní smlouvu na uvedený pozemek na dobu 10 let, přičemž jako živnostník provozoval hostinskou činnost od 1. 5. 2017na provozovně, která je na pozemku parc. č. X v k. ú. X.

17. Stavební úřad v řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona dohlíží nad souladem staveb nebo terénních úprav s veřejnoprávními předpisy, jinak řečeno, chrání tedy objektivní právo. Řízení o odstranění stavby je řízení v zahajovací moci úřední. Projev vůle osoby vyjadřující stavebnímu úřadu potřebu k odstranění stavby je tedy pouhým podnětem, tedy upozorněním na protiprávní stav, což znamená, že samotný podnětem řádné řízení zahájeno není. Proto stavební úřad, který podnět k zahájení řízení obdržel, s ním musel zacházet jako s podnětem k zahájení řízení z moci úřední podle § 42 správního řádu. Zkoumání podnětu podle § 42 správního řádu, je pouze neformální postup, na základě kterého může a nemusí být správní řízení zahájeno. Rozhodnutím ve smyslu správního řádu tedy není sdělení podle § 42 správního řádu, kterým stavební úřad vyrozuměl žalobce o osudu jeho podání.

18. V případě zásahu, který měl být způsoben protiprávním nezahájením správního řízení ex officio, je pro tyto požadavky dán závažný důvod. Tím je právě skutečnost, že zahájení řízení ex officio ve vztahu k jeho primárnímu účelu, tedy k jeho ochraně objektivního práva je plně v kompetenci veřejné správy. Jen v takových případech, kdy je nezahájení takového řízení způsobilé zasáhnout právní sféru určité osoby, může být touto osobou vymahatelné. Proto je nutno trvat na tom, aby předtím, než eventuálně zasáhne soudní moc, věděl správní orgán, který má otázku k zahájení řízení posoudit, nejen o potřebě ochrany objektivního práva, ale též o potřebě ochrany subjektivního práva dotčené osoby. Proto je nutné trvat na uplatnění podnětu k opatření proti nečinnosti nadřízenému správnímu orgánu, což byla v daném případě žalobce splněno, jak vyplývá z rozsudku NSS č. j. 4 As 343/2021–31.

19. Soud poznamená, že rozhodnou otázkou pro krajský soud bylo pouze to, zda mělo být řízení zahájeno, nikoli jak má být v zahájeném řízení rozhodnuto. Soud se tedy zabýval pouze tím, zda jsou splněny podmínky, které pro zahájení příslušného řízení jsou stanoveny zákonem.

20. Závěr soudu v daném případě je založen na skutkových okolnostech v okamžiku jeho rozhodování. V žádném případě úkolem soudu není nahrazovat činnost příslušného správního orgánu a věc plně posoudit po stránce skutkové zejména bude–li třeba ve věci provést rozsáhlejší dokazování.

21. V daném případě je k podání žaloby žalobce aktivně procesně legitimován, neboť žalobce tvrdil, dotčení své právní sféry v případě k nezahájení řízení z moci úřední, jako vlastník sousední nemovitosti. V daném případě je tedy zjevné a nepochybné, že jednání popsané žalobcem může vzhledem ke své povaze být nezákonným zásahem ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s.ř.s.

22. Soud v daném případě zejména odkazuje na rozsudek NSS č. j. 6 As 108/2019, dle něhož ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu, faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby, se může bránit proti takové faktické nečinnosti správného žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Vyhoví–li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona.

23. V daném případě žalobce tvrdí, že je vlastníkem sousedního pozemku, tedy, že jeho pozemek sousedí s pozemkem parc. č. X v k. ú. X, na kterém byla provedena stavba mobilního občerstvení. V tom případě, tedy žalobce je dotčen na svých veřejných subjektivních hmotných právech pasivitou stavebního úřadu, neboť se jedná dle soudu skutečně o nepovolenou stavbu. Ustanovení § 79 odst. 2 písm. t) stavebního zákona na danou stavbu nedopadá, neboť jak bylo zjištěno z obsahu spisu, předmětná stavba se nacházela na uvedeném pozemku od dubna 2019 do července 2021, byla tedy umístěna celoročně na předmětném pozemku. Ustanovení § 79 odst. 2 bylo zcela nesprávně aplikováno na daný případ, neboť umístění prodejního stánku přesáhlo třicet po sobě jdoucích dnů, přičemž je nerozhodné, zda a kdy bylo provozováno občerstvení v předmětném stánku, rozhodné je umístění stavby.

24. Že se jednalo o trvalou stavbu, svědčí i to, že v červenci 2021 byla zřízena stálá elektrická přípojka k rychlému občerstvení, což svědčí o tom, že stavebník i měl záměr rychlé občerstvení užívat déle než 30 po sobě jdoucích dnů. Soud proto uzavřel, že postup žalované byl nezákonný, jestliže na základě podnětu žalobce nezahájil řízení o odstranění předmětné stavby.

25. Soud v souvislosti s tím odkazuje i na § 67 odst. 1 vodního zákona, dle něhož platí, že v aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, ani povolovat a provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádí průtokové povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi, neboť která souvisejí s vodním tokem. S ohledem na toto ustanovení bylo tak povinností žalovaného za součinnosti s vodoprávním úřadem umístění stavební buňky řádně prověřit. Což v daném případě nebylo, jestliže byl učiněn nesprávný závěr, že se jedná o stavbu ve smyslu § 79 odst. 2 písm. t) stavebního zákona.

26. Při posuzování vhodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu soud vycházel z rozhodnutí NSS ze dne 17. 3. 2005 č. j. 2 Afs 1/2005–65. Ochrana před nezákonným zásahem správního orgánu se lze domáhat i v případě, že zásah nebo jeho důsledky již netrvají nebo nehrozí jejich opakování. V takovém případě se pak lze u soudu domáhat i určení, že provedený zásah byl nezákonný. V nyní v projednávané věci dospěl krajský soud k závěru, že shora nastíněné kumulativní podmínky zakládající nezákonný zásah správního orgánu jsou splněny. Soud má za to, že postupem žalovaného, který na základě podnětu žalobce, jakožto vlastníka sousední pozemku, nezahájil řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 2 stavebního zákona, došlo tak k přímému zkrácení práv žalobce a tento postup lze označit za nezákonný. Správní orgán nesprávně vyhodnotil, že se jedná o stavbu ve smyslu § 79 odst. 2 písm. t) stavebního zákona, tedy, že se jedná o prodejní stánek, jehož umístění nepřesáhne třicet po sobě jdoucích dnů, neboť stavba, tam byla umístěna celoročně cca po období 2 let, přičemž vzhledem k lokalitě, ve které byla stavba umístěna, se jedná o stavbu, která se nachází bez povolení dle § 17 odst. 1 písm. c) vodního zákona, takže krom povolení předmětné stavby, bylo nutné i vodohospodářské povolení, které je nutné vždy ke stavbám, které jsou ve vzdálenosti 15 m od vzdušné paty ochranné hráze vodního toku.

27. V daném případě, jestliže tedy nebylo ze strany stavebního úřadu zahájeno řízení o odstranění stavby, nezákonně tím bylo zasaženo do právní sféry žalobce, jakožto vlastníka sousedního pozemku.

28. Soud dospěl k závěru, že žalobce má veřejné subjektivní právo, aby žalovaný ohledně předmětné stavby na pozemku parc. č. X v k. ú. X zahájil řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Předmětná stavba byla umístěna trvale, jak vyplývá z písemností a rovněž tak i z fotodokumentace zajištěné žalobcem, proto je nesprávně žalovaným tvrzeno, že předmětná stavba není umístěna na dotčeném místě trvale. Jestliže se tedy nejedná o stavbu, která by nevyžadovala ve smyslu § 79 odst. 2 písm. t) stavebního zákona povolení, přičemž jak bylo zjištěno s ohledem na polohu stavby, bylo nutné zajistit i vyjádření vodohospodářského orgánu, proto bylo povinností žalovaného zahájit řízení o odstranění stavby.

29. Soud v souvislosti s tím poznamenává, že předchozí stavba na uvedeném pozemku byla odstraněna, když o této stavbě bylo vedeno i řízení o dodatečném povolení stavby a následně byl vybudován nový stánek v dubnu 2019, přičemž žalovaný ohledně tohoto stánku vybudovaného v dubnu 2019 učinil závěr, že není nutno vydávat povolení dle stavebního zákona právě s odkazem na klasifikaci stavby podle § 79 odst. 2 písm. t) stavebního zákona. Žalovaný ani řádně nezdůvodnil, na základě čeho dospěl k závěru, že se jedná o stavbu dle uvedeného citovaného ustanovení, tedy v jakém období 30 dnů bude stavba umístěna na předmětném pozemku. Je s podivem, že takové vyjádření bylo žalobci zasláno na základě jeho podnětu dne 13. 5. 2019, když totéž je žalovaným tvrzeno i v přípise ze dne 12. 6. 2019 č. j. MěÚ SÚ/1096/2019. Vyjádření, že umístění nepřesáhne 30 dnů je jím podáváno jak dne 13. 5. 2019, tak po měsíci dne 12. 6. 2019. Rovněž tak tajemnice Městského úřadu Sezimovo Ústí dne 14. 8. 2019 uvádí, že stavební úřad posoudil mobilní stánek dle § 79 odst. 2 písm. t) stavebního zákona, přestože již od 13. 5. 2019, kdy toto bylo tvrzeno, uplynulo již 3 měsíce. Tedy z toho jen lze vyvodit, že nesprávně dle žalovaného od dubna 2019 do srpna 2019 ještě neuplynula doba 30 dnů.

30. Žalobcem je navrhováno, aby si soud vyžádal situační hlášení od Policie ČR, neboť policií bylo řešeno zalepování zámku u vrat garáže žalobce a rovněž v minulosti Policie ČR řešila rušení nočního klidu v souvislosti s provozováním mobilního občerstvení a dále bylo navrhováno žalobcem, aby si soud vyžádal od Okresního soudu v Táboře nebo Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor převedení místního šetření, případně vyslechnout obyvatelé Lužnické a Táborské ulice. Tyto důkazy soud neprovedl, neboť je považoval, s ohledem další důkazy, které byly v rámci tohoto řízení před soudem zajištěny, za zcela nadbytečné.

31. Soud učinil závěr, že se jednalo o nezákonný zásah, jestliže nedošlo k zahájení řízení o odstranění stavby, neboť je evidentní, že stavba na pozemku, respektive umístění mobilního stánku dosáhlo dobu 30 dnů po sobě jdoucích, a proto podléhalo režimu stavebního zákona a rovněž tak i zákona vodního ve smyslu § 17 odst. 1 písm. c). Proto soud vyhověl žalobě a určil, že se jednalo o nezákonný zásah v případě, že nebylo řízení zahájeno o odstranění stavby. Když bylo zcela nerozhodné, zda byla podnikatelská činnost na pozemku parc. č. X v k. ú. X provozována či nikoliv, neboť je v daném případě pouze rozhodná doba umístění stavby.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož má účastník řízení, který měl věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který v řízení úspěch neměl. V daném případě byl žalobce úspěšný, a proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, náklady právního zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti před NSS za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč, a 3 x 300 Kč režijní paušál. Celkem tedy náklady řízení představují částku 17 200 Kč a je povinností žalované uvedenou částku žalobci nahradit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

33. Žaloba byla projednána postupem dle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.