Č. j. 57 A 8/2019-82

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J.P. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Václavem Junkem sídlem Krajinská 35/1, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: I. V.H. II. V.N. obě bytem X obě zastoupeny advokátem Jiřím Hřídelem společníkem v Advokátní kanceláři Hřídel a partneři, s. r. o., sídlem Fráni Šrámka 136/0, Písek v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2019, č. j. KUJCK 147763/2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “správní řád”), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu ze dne 29. 8. 2018, č. j. X. Tímto rozhodnutím stavební úřad povolil stavbu „změna dokončené stavby nástavba řadového rodinného domu č. p. X, za účelem vybudování obytného podkroví.“ (dále také „Stavba“) na základě žádosti stavebníka – zemřelého M. H. a V. H. (zde osoba zúčastněná I.). Stavba je dle stavebního úřadu nástavbou řadového rodinného domu – obytným podkrovím vybudovaným zvýšením půdní nadezdívky, nahrazením původního krovu novou vazníkovou konstrukcí při zachování výšky hřebene střechy. Podkroví obsahuje nový byt – schodišťový prostor, chodbu, obývací pokoj s kuchyňským koutem, dvě obytné místnosti, koupelnu s WC a šatnu. Podkroví bude napojeno na stávající domovní rozvody elektrické energie, vody a kanalizace. Stavební úřad dospěl k závěru, že Stavba je v souladu s územně plánovací dokumentací. Dle jeho posouzení je objekt jako takový stavbou pro bydlení – rodinný domem o dvou nadzemních podlaží s jedním podzemním podlažím a s podkrovím. Dům, ve kterém je Stavba realizována, je ve vlastnictví V. Hořejší, nicméně vzhledem k tomu, že obě osoby zúčastněné na řízení vystupují jednotně, nebude krajský soud rozlišovat, které z těchto osob svědčí právo vlastnické a které právo jiné.

2. Krajský soud poznamenává, že rozsudkem ze dne 22. 2. 2016, č. j. 10 A 155/2015–67, zrušil rozhodnutí žalovaného týkající se řádného stavebního povolení této Stavby tehdy označené jako „Stavební úpravy řadového rodinného domu č. p. X na pozemku parc. č. X“. Tento rozsudek zdejšího soudu byl potvrzen i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 54/2016–45. Byť se jedná ve své podstatě o totožnou stavbu, nyní přezkoumávané řízení je řízením o dodatečném povolení stavby a nejedná se o pokračování uvedeného řízení o žádosti o stavební povolení.

3. Dne 26. 2. 2019 podal žalobce proti rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce předně namítá nesprávné posouzení počtu podlaží řešeného domu. Má za to, že žalovaný se neřídil právním názorem Nejvyššího správního soudu a jeho ustálenou judikaturou o podlažnosti objektu včetně posuzování podkroví. Podle žalobce má stavba 4 nadzemní podlaží a nemá žádné podzemní podlaží nebo podkroví. To, zda se jedná o rodinný dům nebo bytový dům, nebylo postaveno na jisto. Stavebně technické nároky na bytové a rodinné domy jsou přitom rozdílné a není-li charakter domu postaven najisto, nelze ani hodnotit jeho soulad s územním plánem.

5. Žalobce má za to, že žalovaný nebere dostatečně v potaz to, co mu soudy ve svých předchozích rozhodnutích vytýkaly, k posouzení podlažnosti objektu. Správní soudy v předchozích řízeních, dle žalobce dospěly k závěru, že půdní podkroví se přeměnilo na plnohodnotné patro. Závěr žalovaného, že objekt má jedno podzemní podlaží, 2 nadzemní podlaží a podkroví, nemá oporu ve správním spise. Žalobce poukazuje na posudek H., přičemž s tímto důkazním návrhem se správní orgány dle jeho hodnocení nevypořádaly. V jeho kontextu žalobce nesouhlasí s tím, že současná úroveň 1. podlaží vůči upravenému terénu je níže než 800 mm a že toto podlaží je možno označit za podzemní. Žalovaný na straně 5 svého rozhodnutí přitom dovozuje, že územní plán v místě nepovoluje čtyři nadzemní podlaží 6. Dále žalobce namítá nedostatečné vypořádání námitky týkající se číslování projektové dokumentace a datace jednotlivých výkresů. Stavebnice měla být dle žalobce vyzvány k vysvětlení nedostatků v číslování dokumentace tak, aby byly odstraněny pochybnosti, na které žalobce poukazoval.

7. Žalobce rovněž namítá, že pokud žalovaný vychází z toho, že základová spára je v únosné zemině, nemá toto jeho posouzení podklad ve správním spise. Žalobce je rovněž přesvědčen o tom, že nebylo dostatečným způsobem vypořádáno jím tvrzené přetížení základové spáry. Zajištěné statické posouzení vychází pouze z úvah a není podloženo žádným stavebně technickým průzkumem. Vedle toho se v místě dotyku domu žalobce a zúčastněných osob objevují trhliny. Žalovaný dle hodnocení žalobce ignoroval předchozí závěry správních soudů.

8. Žalobce se dále domnívá, že pokud žalovaný připouští, že provedením stavebních úprav mohlo dojít k zásahu do jeho nemovitosti, měl žalovaný tento zásah posoudit sám, nikoli jej odkázat na civilní řízení. Žalobce nedal souhlas, aby bylo oplechování Stavby spojeno s jeho nemovitostí nýty. S touto skutečností se žalovaný vůbec nevypořádal.

9. Žalobce také poukazuje na to, že povolené řešení i provedení je v rozporu s akustickým posudkem. Projektová dokumentace založená ve spise nesplňuje podmínky akustického posudku, neboť je zřejmé nepřípustné trasování rozvodů v protihlukové stěně, která přiléhá k obytnému podkroví žalobce. Žalovaný nevypořádal námitky žalobce vznesené v průběhu řízení.

10. Ve vztahu ke komínové konstrukce žalobce namítá, že nebyl pozván k místnímu šetření, čímž došlo k narušení rovnosti účastníků a porušení jeho procesních práv, a to i přesto, že znalci bylo úředně uloženo, aby žalobce k ohledání přizval. Žalobce tak nebyl přítomen měření komínové konstrukce. Tvrzení žalovaného, že zjišťování probíhalo z objektu č. p. X (dům zúčastněných osob), z tohoto důvodu byla prohlídka oznámena pouze vlastníkovi tohoto objektu, je v rozporu s pokyny pro znalce a nemá oporu ve spise.

11. Žalobce rovněž uvádí, že požadoval, aby spis ve věci odstranění Stavby byl součástí této spisové dokumentace o dodatečném povolení stavby. Tento požadavek měl být dle žalobce posouzen jako důkazní návrh tak, aby z této dokumentace mohlo být i v této projednávané věci vycházeno. S tímto důkazním návrhem se správní orgány nevypořádaly a mylně jej považovaly pouze za návrh na procesní postup.

12. Žalobce má obecně za to, že jelikož řízení bylo vedeno ohledně nepovolené stavby, je nutné klást na tuto Stavbu a její povolení vyšší nároky, které zohledňují mj. oprávněné zájmy osob dotčených nepovolenou stavbou.

13. Žalobce proto uzavírá, že Stavba nemohla být povolená ani v obvyklém povolovacím režimu, jak žalovaný uvedl na straně 9 svého rozhodnutí. Tato Stavba neměla být povolená již z důvodu provedení kotvení oplechování na cizím pozemku tak, jak žalobce uvedl výše. Na téže straně v části II. žaloby uvádí žalobce výčet zákonných ustanovení a zásad, která měla být správním orgánem porušena – porušení § 2, 3, 6, 7, 50, 51, 89 a 90 správního řádu; nebylo postupováno v souladu se zákonem, nebyla šetřena práva a zájmy žalobce, bylo do práv žalobce zasahováno nad rámec nezbytně nutný, absence souladu s veřejným zájmem, porušení ustálené rozhodovací praxe, nezjištěný skutkový stav, průtahy řízení, porušení rovnosti účastníku. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení 14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 4. 2019 navrhl podanou žalobu zamítnout.

15. Ohledně podlažnosti objektu žalovaný uvádí, že správní soudy v minulosti řešily, zda jakákoliv změna výškového ohraničení stavby je nástavbou dle § 2 odst. 5 písm. a) stavebního zákona, činily tak ale při posouzení toho, v jakém režimu má být stavba projednána. V projednávané věci bylo dle žalovaného postaveno najisto, že se jedná o nástavbu řadového rodinného domu o jednom podzemním podlaží, dvěma nadzemními podlažími a podkrovím. Žalobce dle žalovaného nevznáší žádnou relevantní argumentaci, která by snad měla svědčit opaku. Správní orgány vycházely z geodetického výškového zaměření ze dne 22. 10. 2013 zpracovaného M.K., v jehož kontextu bylo uzavřeno, že objekt má podzemní podlaží, neboť úroveň podlahy spodního patra vůči upravenému terénu přiléhajícího k objektu je níže než normou požadovaných 800 mm.

16. Stavba je dle žalovaného v souladu s územním plánem, který nadto řeší pouze podlažnost objektu, nikoli to, zda se jedná o rodinný nebo bytový dům. Žalobce vedle toho nekonkretizuje, jakým způsobem by měla Stavba ve vztahu k územnímu plánu zasáhnout do jeho subjektivních práv.

17. Namítané vady projektové dokumentace, nemají dle žalovaného vliv na celkové posouzení žádosti, o povolení stavby. Rozsah projektové dokumentace a údaje v ní uvedené poskytují dle žalovaného dostatečný podklad pro posouzení stavby. Stavba není doposud dokončena a stavebník bude povinen ji dokončit v souladu s projektovou dokumentací a vydaným rozhodnutím. Akustické otázky jsou řešeny dostatečně a dle podmínky pro provedení stavby č. 18 budou instalace vedeny vně akustické konstrukce.

18. Tvrzení žalobce o poruchách statiky jeho domu vlivem Stavby byly dle žalovaného vyvráceny posudkem M.Ř. ze dne 29. 10. 2017. V řízení o dodatečném povolení stavby jsou dle žalovaného do jisté míry kladeny vyšší nároky na žadatele o vydání dodatečného povolení, nikoli na stavbu samotnou. Účast žalobce při ohledání komínu znalcem nebyla nutná. Stavební úřad povinnost zabezpečit účast žalobce při úkonech znalce nestanovil. I pokud by žalobce svůj návrh na začlenění další spisové dokumentace do spisového materiálu v této věci považoval za důkazní návrh, není zřejmé, co konkrétně chtěl žalobce tímto důkazním návrhem prokázat. Není tedy zřejmé, jak by mohlo dojít ke zkrácení žalobce na jeho právech.

19. Osoby zúčastněné na řízení ve svém vyjádření ze dne 18. 3. 2019 navrhly podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. S vyjádřením žalovaného se zúčastněné osoby ve sdělení ze dne 14. 5. 2019 ztotožnily. Skutečnosti, které zúčastněné osoby uvedly, korespondují s vyjádřením žalovaného. Dosavadní průběh řízení 20. Úvodem krajský soud poukazuje na předcházející soudní řízení správní ve věci žádosti o povolení stavby, kterou měla být nyní realizovaná Stavba. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 2. 2016, č. j. 10 A 155/2015-67, plyne, že dne 26. 7. 2010 byla podána žádost o stavební povolení ke stavbě „vestavba rodinného domu“. Dne 26. 5. 2015 vydal stavební úřad rozhodnutí o povolení stavby, dne 30. 7. 2015 žalovaný zamítl odvolání žalobce. Proti tomu brojil žalobce danou žalobou. Krajský soud uvedl, že nedojde ke zvýšení absolutní výšky budovy, je však patrné, že dojde k přestavbě podkroví, bude zvýšena půdní nadezdívka a dojde ke změně výškového ohraničení stavby, proto jde o nástavbu ve smyslu § 2 odst. 5 písm. a) stavebního zákona. Podle legislativy platné v době podání žádosti (do 31. 12. 2012) bylo v takovém případě nutno zabezpečit územní rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území. Žalovanému bylo mj. dále uloženo, aby se zabýval vlivem dané stavby na statiku okolních domů. Zdejší soud uvedl, že v územním řízení musí stavební orgány postavit najisto charakter stavby (rodinný nebo bytový dům) a otázku její podlažnosti, neboť to bude zásadní pro posouzení souladu navrhované změny stavby s územně plánovací dokumentací, když podlažnost je jedním ze základních ukazatelů pro stanovení limitů využití území. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 54/2016-45, byla kasační stížnost proti uvedenému rozsudku zdejšího soudu zamítnuta.

21. Jak plyne z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, i přesto, že rozhodnutí stavebního úřadu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, byla tehdy řešená stavba v určité podobě zrealizována (tj. v podobě nynější Stavby).

22. Dne 26. 8. 2016 obdržel stavební úřad žádost o stavební povolení – dodatečné povolení stavby.

23. Dne 8. 6. 2017 se ke Stavbě negativně vyjádřil žalobce (podlažnost, vady číslování projektové dokumentace, napojení oplechování na jeho dům, přetížení základové spáry). Svoji námitku o tom, že dům zúčastněných osob má 3 nadzemní podlaží a nástavbu podložil žalobce vyjádřením H.

24. Dne 8. 6. 2017 proběhlo ústní jednání na místě samém, jehož se žalobce zúčastnil. Je konstatováno, že se jedná o hrubou stavbu jako v případě kontrolních prohlídek v předcházejících správních řízeních. Účastníci byli s podanými námitkami a vyjádřeními seznámeni. Zúčastněné osoby ve svém vyjádření ze dne 16. 6. 2017 neshledaly vznesené námitky důvodnými.

25. Usnesením ze dne 26. 6. 2017 stavební úřad ustanovil znalce F.J., aby vypracoval posudek týkající se posouzení „vlivu stavby na ústí komína sousedního rodinného domu…“. Úkolem znalce bylo i zhodnocení dosavadních posouzení.

26. Usnesením ze dne 10. 7. 2017 stavební úřad ustanovil znalce M.Ř., aby vypracoval znalecký posudek týkající se „statického posouzení nástavby řadového rodinného domu (…) za účelem vybudování obytného podkroví a vlivu této stavby na statiku sousedních rodinných domů…“. Úkolem znalce bylo i zhodnocení posouzení předchozích statiků.

27. Po vypracování znaleckých posudků stavební úřad sdělením ze dne 20. 11. 2017 a následně i dne 21. 2. 2018 seznámil účastníky s možností seznámení se s podklady rozhodnutí.

28. Rozhodnutím ze dne 29. 8. 2018 stavební úřad dodatečně povolil Stavbu. Dne 18. 9. 2018 podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Posouzení věci krajským soudem 29. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

30. Krajský soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s.

31. Žaloba není důvodná.

32. S ohledem na obecnost některých žalobních bodů krajský soud úvodem upozorňuje, že „dle konstantní judikatury má soud plnit funkci nezávislého rozhodce sporu, aniž by se přikláněl na jednu či druhou stranu. Procesní rolí soudu – a jeho povinností zároveň - je zajistit rovnost účastníků po celou dobu soudního řízení a chránit ji tam, kde by mohla být ohrožena. Dle čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR „[v]šichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva“; dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod „[v]šichni účastníci jsou si v řízení rovni.“. Tato ustanovení byla vyložena např. ve stěžovatelem citovaném rozsudku rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS: „od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu. Proto také, jak výše uvedeno, musí vymezení žalobního bodu – a setrvání na těchto mezích i v dalších fázích řízení – garantovat zásadu rovnosti účastníků řízení; stanoví tak i žalovanému meze jeho obrany, tedy to, k čemu se má vyjádřit a k čemu má předložit protiargumenty. (…) [M]íra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“. V rozsudku ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 23/2013-53, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „není jeho úkolem domýšlet si, k čemu přesně se námitky stěžovatelů vztahují. V momentě, kdy by soud nad rámec argumentace stěžovatelů vyhledával skutečnosti svědčící v jeho prospěch, ztratil by svou funkci nestranného rozhodce sporu.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2016, č. j. 10 As 242/2014-29), rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz).

33. Námitka nesprávného posouzení počtu podlaží domu zúčastněných osob není důvodná.

34. Stavební úřad na straně 5 svého rozhodnutí uvedl, že „…nejvýše přípustná výška objektu v takto označených územích je 3 nadzemní podlaží a podkroví…“). Charakter domu (rodinný dům nebo bytový dům) není dle stavebního úřadu územním plánem rozlišován. Sám žalobce si územní plán v tomto směru jinak nevykládá.

35. Otázkou počtu podlaží se stavební úřad zabýval na straně 10 odůvodnění svého rozhodnutí, kde dospěl k závěru, že posuzovaný dům má jedno podzemní podlaží, dvě nadzemní podlaží a půdní prostor. Tento svůj závěr stavební úřad opřel o geodetické výškové zaměření, a to s odkazem na své rozhodnutí ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. X (souhlas s užíváním stavby), kde bylo geodetickým výškovým zaměřením prokázáno, že suterén daného objektu je prvním podzemním podlažím, k čemuž je poukázáno na to, že dle ČSN 73 4301 – Obytné budovy – je „nadzemním podlažím (…) každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující část výše nebo rovno 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého upraveného terénu v pásu širokém 5 m po obvodu domu“. Na základě toho dospěl stavební úřad k závěru, že „dle uvedeného geometrického výškového zaměření vypracovaného M.K. je jednoznačně patrno, že se převažující část prvního podzemního podlaží nachází pod 800 mm od nejvyššího bodu přilehlého úpravného terénu…“ Závěry o podlažnosti domu mj. korespondují ve smyslu s § 2 písm. a) odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, s charakteristikou rodinného domu.

36. Žalobce nesouhlasí se správními orgány, že současná úroveň suterénu domů je vůči upravenému terénu níže než 800 mm a poukazuje na názor H., který zastává opačný názor. Vyjádření H. a výškové zaměření je ve správním spise založeno. Argumentace žalobce ve vztahu k suterénu domu je pouze obecného charakteru, odkazované vyjádření H. neobsahuje žádné odůvodnění, jeho závěry jsou proto nepřezkoumatelné. Není zřejmé, z jakého důvodu dospěl H. k opačnému závěru, jak hodnotil geodetické měření, ze kterého vycházel a jak výsledky měření interpretoval v kontextu předmětné ČSN. Z tohoto důvodu se nelze se zcela obecnou argumentací žalobce podrobněji zabývat.

37. Po seznámení se s výsledky geodetického zaměření dospěl krajský soud k závěru, že posouzení správních orgánů je správné. Z geodetického zaměření M.K. ze dne 22. 10. 2013 plynou tato rozhodná měření: zpevněná plocha před vchodem do domu – výška 0 m chodník před vchodem do domu – výška -0,2 m chodník před levou garáží – výška 0,17 m chodník před pravou garáží – výška -0,14 m podlaha levé garáže u vjezdu – výška -0,88 m podlaha levé garáže – ostatní – výška -0,81 m, -0,73 m podlaha pravé garáže u vjezdu – výška -0,85 m podlaha pravé garáže – ostatní – výška -0,84 m, -0,80 m zahrada za domem – za levou garáží – výška -0,25 m zahrada za domem – za pravou garáží – výška -0,32 m upravený terén – mezi domem a zahradou – výška -0,18 m zpevněná plocha – zadní část domu – dle foto spojeno s domem – výška 0,01 m.

38. Z informací Ministerstva pro místní rozvoj založených ve správním spise v návaznosti na ČSN 73 4301 – Obytné prostory, na kterou účastníci řízení odkazují, plyne, že dle bodu 3.3.2. je nadzemním podlaží „každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části výše nebo rovno 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého upraveného terénu v pásmu širokém 5,0 m po obvodu domu; nadzemní podlaží se stručně nazývá také: 1. podlaží, 2. podlaží atd. včetně podlaží ustupujícího…“ Z uvedeného a contrario plyne, že podzemním podlažím je každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části níže nebo rovno 801 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu v pásmu širokém 5 m po obvodu domu, což bylo v případě suterénu domu zúčastněných osob prokázáno.

39. Ze závěrů správních orgánů při aplikaci uvedené ČSN je zřejmé, že za výchozí bod posouzení je dle geodetického zaměření vzat bod před vchodem do domu – zpevněná plocha, „chodníček“, v čemž nespatřuje krajský soud jakýchkoli vad. Dle fotodokumentace se jedná o dlážděný „chodníček“ z vnější pozemní komunikace (chodníku) ke vstupním dveřím přes „předzahrádku“ domu. Na fotografii je tento výchozí bod nepřesně zaznačen na prahu domu v samotné konstrukci domu, což by ve svém důsledku vedlo k závěru, že dle ostatních řádně užitých bodů se podlaha suterénu nachází výše než 800 mm pod úrovní přilehlého terénu. Nicméně, z grafického znázornění bez jakýchkoli pochybností plyne, že tento bod se nachází vně samotné konstrukce domu a je možné z něho při posouzení vycházet.

40. V případě suterénu domu proto krajský soud uzavírá, že dle výsledku geodetického zaměření je v kontextu zaměřených bodů zjevné, že nejvyšším bodem v přilehlém terénu ve smyslu dané ČSN je bod ve výšce 0 m na „chodníčku“ ke vstupním dveřím domu zúčastněných osob. Vůči tomuto bodu je převážná část suterénu domu níže jak 800 mm, z tohoto důvodu se jedná o podzemní podlaží, nikoli podlaží nadzemní. To, jak byl suterén domu označován či kolik pater měl dům zúčastněných osob dle žalobcem zmiňovaných listin správního orgánu mít, není již ve světle těchto zjištění podstatné. Pro posouzení charakteru suterénu domu jsou rozhodná zjištění učiněná na základě geodetického zaměření tak, jak je popsaly správní orgány.

41. Co se týče námitky, že správní orgány ignorovaly ve spise založené vyjádření Ing. arch. Hurdy, žalobce jej stavebnímu úřadu předložil spolu se svým vyjádřením ze dne 8. 6. 2017, ve kterém jej nezmínil. Výslovně na toto posouzení žalobce poukázal ve svém vyjádření ze dne 8. 12. 2017. Stavební úřad toto posouzení ve svém rozhodnutí nezmiňuje, je zjevné, že odkaz žalobce na toto posouzení přehlédl. Proti tomu brojil žalobce ve svém odvolání v bodě 1.4, což žalovaný poznamenal ve svém rozhodnutí na straně 5. Aniž by žalovaný na toto sdělení explicitně reagoval, přednesl vlastní posouzení založené na geodetickém zaměření, ve kterém se ztotožnil s hodnocením stavebního úřadu, v jehož světle posouzení H. neobstojí. Byť žalovaný přednesl vlastní ucelenou argumentaci vyvracející obsah daného posouzení a další námitky žalobce, měl se žalovaný s touto vznesenou námitkou týkající se opomenutého důkazu vypořádat. I přesto však dospěl krajský soud k závěru, že tato vada nemá vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného, neboť toto posouzení nemohlo vzhledem ke svému vágnímu a nepřezkoumatelnému obsahu žalobcova tvrzení prokázat (hodnocení viz výše).

42. Krajský soud se neztotožnil ani se zcela obecnou argumentací žalobce, že sama Stavba – úprava podkroví, je dalším samostatným nadzemním podlažím. Žalobce má za to, že správní orgány se nevypořádaly s jím uplatněnou argumentací, není již však zřejmé, co konkrétně žalobce správním orgánům vytýká, když žádnou konkrétní argumentaci v podané žalobě nevznáší. V rámci žalobního bodu je přitom žalobce povinen vznést zcela konkrétní argumenty, jimiž by věcně rozporoval napadané závěry správních orgánů. Stavební úřad na straně 10 svého rozhodnutí vyšel při posouzení toho, zda je Stavba podkrovím či nikoli, z ČSN 73 4301, která má podkroví definovat jako „ohraničený vnitřní prostor nad posledním nadzemním podlažím nalézajícím se převážně v prostoru nad šikmou střechou (střecha s min. sklonem 10°, tj. cca 17,6 % a určený k účelovému využití“. Na tomto základě stavební úřad dle projektové dokumentace uvedl, že navrhované podkroví je „vymezeno posledním nadzemním podlažím a nalézá se převážně v prostoru pod šikmou střechou se sklonem 18,7 %“, přičemž „nad převažující částí podkroví se již dále nenalézá půdní či podstřešní prostor“. To koresponduje i s již uváděnými založenými sděleními ministerstva, dle kterých podkroví a nadzemní podlaží definuje uvedená ČSN, k čemuž se zde nachází i ilustrační náčrt, jenž fakticky odpovídá i podobě domu zúčastněných osob. Žalovaný se posouzením stavebního úřadu ztotožnil na straně 4 svého rozhodnutí a uvedl, že s ohledem na uvedenou ČSN nepřihlédl k žalobcem předestřenému výkladu opírajícím se o umístění hlavní římsy, nadto odkazovaný článek se dle žalovaného nepřiléhavě týkal podlažnosti ve vztahu k výpočtu zastavěné plochy. Toto odůvodnění žalobce v podané žalobě nerozporuje a pouze obecně setrvává na tom, že takový postup je nesprávný, na což nemůže krajský soud konkrétně reagovat. To, že správní orgány vycházejí z uvedené ČSN, je v souladu s právními předpisy. Ostatně i sám žalobce na tuto ČSN v případě suterénu domu odkazuje. Posouzení H. se k tomuto nevyjadřuje, pouze uvádí, že „posuzovaný objekt má 3 nadzemní podlaží bez započítání již realizované nástavby jedná se o bytový dům“. Z projektové dokumentace, architektonicko-stavebního řešení plyne, že sklon střechy je 18,7 %, tj. 10,6°, přičemž zároveň i skutečně platí, že se jedná o přístupný vnitřní prostor vymezený konstrukcí krovu a dalšími stavebními konstrukcemi. V úvahách správních orgánů krajský soud nenalezl v tomto směru žádných vad.

43. Krajský soud proto shrnuje, že žalobce účinně nezpochybnil podlažnost domu tak, jak ji zjistily správní orgány. V úvahách správních orgánů krajský soud v tomto směru nezjistil jakýchkoli vad, které by měly vliv na zákonnost jejich rozhodnutí. Rozpor Stavby s územním plánem nebyl prokázán.

44. Co se týče žalobcem pouze obecně odkazovaných předchozích rozhodnutí správních soudů, žalobce neuvádí, co přesně měly správní orgány opomenout. V předchozích řízeních byla otázka podlažnosti řešena ve zcela jiné rovině, nebylo posuzováno, kolik podlaží dům má, ale zda Stavba – stavební úprava je nástavbou či nikoli, neboť to mělo v kontextu užité právní úpravy vliv na to, jaká povolení jsou pro Stavbu zapotřebí. Rovněž je nutné zdůraznit, že se jednalo o rozsudky vydané v návaznosti na jiné správní řízení. Závazné právní názory zde vyřčené nejsou pro správní orgány ve smyslu § 78 odst. 5 s ř. s. závazné, jak žalobce naznačuje. Správní úřady se zabývaly podlažností domu a jeho souladu s územním plánem, jakož i charakterem domu jako takového. To, že žalobce s jejich postupem či závěry nesouhlasí, není samo o sobě chybou. Jelikož žalobce své námitky konstruoval v tomto směru opět jen zcela obecným způsobem, nemohl se krajský soud touto dílčí námitkou podrobněji zabývat.

45. Žalobce dále ani v podané žalobě neuvádí, jaký přesný dopad má mít to, zda je dům hodnocen jako rodinný dům, nebo jako bytový dům, na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, když zároveň ani nerozporuje to, že územní plán města má rozlišovat pouze počet podlaží, nikoli charakter domu jako takového. Zároveň žalobce ani neuvádí, jaké další stavebně technické požadavky na tyto domy měly správní orgány zkoumat a neučinily tak. Z tohoto důvodu se krajský soud touto dílčí námitkou nemohl konkrétněji zabývat. Není úkolem správního soudu vyhledávat v rámci správního spisu jednotlivé skutečnosti svědčící žalobcovo argumentaci. Pokud by tak správní soud učinil, přestal by být nestranným rozhodcem sporu a stavěl by se de facto do pozice žalobcova advokáta.

46. Námitku vad projektové dokumentace shledal krajský soud nedůvodnou. Žalobce v podané žalobě zcela obecně konstatuje nedostatečnost vypořádání této své odvolací námitky žalovaným, samotný způsob vypořádání své námitky již ale konkrétně nerozporuje. Stejně tak ani neuvádí, jaké vady projektové dokumentace shledává. Pouhé konstatování vadného číslování a datace projektové dokumentace, což má dle žalobce vnášet blíže nekonkretizované pochybnosti o stavu dokumentace, není dostačující, neboť nikterak nespecifikuje, jak mohly tyto skutečnosti zasáhnout do jeho práv. Není úkolem správního soudu takovéto skutečnosti za žalobce domýšlet. Žalovaný na straně 5 svého rozhodnutí uvedl, že „způsob číslování výkresů nemá na celkové posouzení žádosti o povolení stavby vliv. Celý spis je veden přehledně…“. S tímto hodnocením se krajský soud ztotožňuje, neboť, jak je již naznačeno výše, žalobce neuvádí, jakým způsobem by případné vady číslování dokumentace zasáhly do jeho práv, stejně tak ani neuvádí, jak by do jeho práv zasáhly eventuální vady datace. Pouze vágní tvrzení o blíže neurčitých pochybnostech o stavu dokumentace nemůže pro svoji obecnost obstát.

47. Žalobce dále namítá, že pokud žalovaný vychází z přesvědčení, že základová spára je v únosné zemině, měl být proveden stavebně technický průzkum. K této otázce se však vyslovuje vyhotovený znalecký statický posudek, který i bez tohoto průzkumu dospěl k závěru, že únosnost zeminy v základové spáře je dostatečná, neboť zemina je s ohledem na stáří domu konsolidována, přetížení činí max. 15 % původního zatížení pouze ve vnější obvodové stěně do ulice a do dvora (nikoli do stran k přilehlým domům), trhliny neodpovídají neúnosnosti a poklesu základové spáry. Většina trhlin ve fabionech přilehlých domů se nachází v odlehlých štítových stěnách bez vlivu Stavby. S těmito závěry znaleckého zkoumání žalobce nijak nepolemizuje. Žalobce uvádí, že statické poruchy vznikaly až v průběhu realizace stavby, což však soudu nijak nedokládá a závěry znalce o tom, kde se tato statická poškození nacházejí a jaký vliv Stavba jako taková mohla mít, ponechává bez reakce. Pokud v průběhu stavby vznikaly v nemovitosti žalobce trhliny, mohlo tomu být z jiných než jím uváděných příčin, když v průběhu stavebních prací jistě vznikaly vibrace apod. K řešení takových otázek však není správní soud na tomto místě příslušný, a to tím spíše, že žalobce takto ani neargumentuje. Stejně tak žalobce ponechává bez reakce i hodnocení soudního znalce k příčinám statických poruch, které znalec v závěru svého posouzení popsal. Žalobce tak zůstává ve svých námitkách opět v rovině obecných tvrzení. Laický názor žalobce, že k prvnímu přetížení základové spáry došlo při hloubení prvního podlaží domu, kdy se objevily i první trhliny, k dalšímu při realizaci Stavby, je pouhým soukromým názorem žalobce, který není žádným způsobem objektivizován. Znalec se charakterem trhlin zabýval, tyto dle jeho hodnocení neodpovídají trhlinám vzniklým sesednutím základové spáry, ale jiným v posudku popsaným dějům. Vzhledem k uvedenému má krajský soud za to, že nedošlo k relevantnímu zpochybnění správnosti a úplnosti vypracovaného znaleckého posudku a skutkový stav v tomto směru považuje proto krajský soud za dostatečně zjištěný. Pro úplnost krajský soud dodává, že soudní znalec závěrem konstatoval, že jeho závěry potvrzuje i výpočet autorizovaného inženýra X pro statiku a dynamiku staveb R.G., tak i okolní zástavba v dané lokalitě, kde i u jiných obdobných domů jsou provedeny nástavby, tyto domy jsou dokonce i o podlaží vyšší než posuzovaný dům.

48. Žalobce má dále za to, že pokud žalovaný připouští, že provedením stavebních úprav mohlo dojít k zásahu do nemovitosti žalobce, měl stavební úřad tento zásah řešit sám, nikoli jej odkázat na civilní řízení soudní. Konkrétně žalobce popisuje to, že v rámci Stavby bylo při realizaci oplechování zasaženo do jeho nemovitosti, když oplechování bylo k jeho nemovitosti připevněno nýty. Jak uvedl stavební úřad na straně 11 svého rozhodnutí, navrhované řešení oplechování v projektové dokumentaci nepočítá se zásahem do stávajícího oplechování (tj. žalobcovo oplechování, jeho nemovitosti). Žalovaný se touto otázkou zabýval na straně 6 svého rozhodnutí, kde rovněž uvedl, že dle projektové dokumentace Stavba nebude ve svém oplechování nýtována k domu žalobce. Zároveň uvedl, že pokud došlo k zásahu do oplechování, není stavební úřad oprávněn k nápravě, neboť tu by bylo možné uplatňovat v civilním řízení soudním. Krajskému soudu nepřísluší na tomto místě hodnotit, zda je stavební úřad povinen či ne v tomto případě zasáhnout, neboť tato otázka jde nad rámec tohoto řízení. Zásadní je, že jakmile bude Stavba dokončena, žalobcem uváděné nýtování musí být odstraněno a způsob oplechování musí odpovídat projektové dokumentaci. Nebude-li tomu tak a Stavba nebude odpovídat projektové dokumentaci, bude stavební úřad povinen na tuto skutečnost reagovat zákonem předpokládaným způsobem. Vznikla-li či vznikne-li žalobci jakákoli škoda či újma, je oprávněn se domáhat její náhrady.

49. Pouze pro úplnost krajský soud dodává, že považoval-li žalobce na tomto místě za zásah do svých práv i jím uváděné statické poruchy, které dle jeho přesvědčení vznikly při provádění Stavby, nenáleží krajskému soudu v tomto řízení zkoumat, zda stavební úřad byl povinen z moci úřední zahájit určité řízení, kterým by eventuálním zásahům do práv žalobce zabránil, neboť by tím již překročil předmět tohoto řízení.

50. Úvahy žalobce, který nesouhlasí s tím, aby to byl on, kdo musí v případě realizaci Stavby bez příslušných povolení, prokázat neoprávněný zásah do svých práv, nemají podklad v účinném právu. Bylo-li zasaženo do majetkových či jiných práv žalobce, musí se právě sám žalobce domáhat ochrany, neboť „právo svědčí bdělým“.

51. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že žalovaný se správně nevypořádal s jeho argumentací týkající se požadavků na akustiku. Žalobce zde setrvává opět pouze v obecné rovině a uvádí, že nebyly správně vypořádány jeho námitky rozporu se stavebně technickými předpisy a normami, jak byly v průběhu řízení před správními orgány vznášeny. Jak krajský soud konstatoval výše, není úkolem soudu dohledávat ve správním spise jednotlivé „střípky“ argumentace, které by svědčily ve prospěch žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce konkrétně uvedl pouze to, že povolené řešení i provedení je v rozporu s „akustickým posudkem, přičemž projektová dokumentace založená ve spise nesplňuje podmínky akustického posudku, když je zřejmé nepřípustné trasování rozvodů v protihlukové stěně přiléhající k obytné podkrovní místnosti žalobce“, mohl se krajský soud zabývat pouze touto námitkou. Jak se uvádí v rozhodnutí stavebního úřadu v rámci stanovených podmínek v bodě 18, „navržená konstrukce dělící stěny (…) nebude nijak oslabována a v dělící stěně nebudou vedeny rozvody TZB (z důvodu splnění požadavků z hlediska stavební akustiky ČSN 73 0532)“. Z tohoto důvodu považuje krajský soud žalobcovu námitku za vypořádanou, neboť dané rozvody nesmí dle rozhodnutí do protihlukové stěny zasahovat.

52. Ohledně ohledání komínové konstrukce znalcem a tvrzení žalobce, že nebyl k šetření přizván, krajský soud uvádí, že se nejednalo o ohledání věci ve smyslu § 54 správního řádu, nejednalo se o provádění důkazu a žalobce tak nemusel být k tomuto „ohledání“ ve smyslu § 51 správního řádu přizván, neboť se jednalo „pouze“ o seznámení se znalce se stavem v daném místě. Na straně 9 a 10 posudku jsou založeny fotografie z průběhu „ohledání“ znalcem. Je zřejmé, že stav byl zjišťován z domu zúčastněných osob, jak se uvádí i na straně 2 posudku - „podrobná prohlídka byla provedena dne 21. 8. 2017 ze střechy domu X. Výškové parametry byly ověřovány vodováhou délky 2,5 m, délky byly měřeny metrem. Z prohlídky byla pořízena podrobná fotodokumentace.“ Z fotodokumentace je zřejmé, že komín žalobce je doslova na dosah ruky ze střechy zúčastněných osob a zajištění přístupu z domu žalobce nebylo nutné. Z ničeho ani neplyne, že by znalec bez přítomnosti žalobce vstupoval na jeho střechu. To ostatně ani sám žalobce netvrdí. Žádné faktické vady postupu znalce žalobce nerozporuje, nerozporuje správnost měření, obsah zjištění na místě apod. Za této situace proto krajský soud dospěl k závěru, že ani tato zcela obecná námitka hypotetického zásahu do práv žalobce není důvodná. Ostatně, chtěl-li být žalobce přítomen činnosti znalce, mohl tak učinit (např. mohl vznést požadavek, aby byl včas o prohlídce informován).

53. Co se požadavku žalobce na přiložení jím uvedeného spisového materiálu k projednávané věci týče, ani zde krajský soud neshledal žádné pochybení správních orgánů. Žalobce v podané žalobě uvádí, že se jednalo o důkazní návrh, již však neuvádí, co mělo být tímto důkazním návrhem konkrétně prokázáno. To ostatně žalobce neuvedl ani ve svém odvolání, ani v žádném jiném podání. V podání ze dne 8. 6. 2017 žalobce namítl, že řízení je vedeno pod novou spisovou značkou, s čímž nesouhlasil a uvedl, že proto žádá, aby „spis ve věci zn. X“ byl přiřazen ke spisu v této věci a tvořil jeho součást“; totožně i ve vyjádření ze dne 8. 12. 2017 a v odvolání ze dne 18. 9. 2018. Vznesení důkazního návrhu v sobě obsahuje jednak skutkové tvrzení, které účastník zastává a s ním související označení důkazního prostředku, ze kterého má správní orgán důkaz získat a seznámit se tak se skutkovým stavem v průběhu dokazování. V tomto směru proto krajský soud uzavírá, že se nejednalo o důkazní návrh, se kterým by měly správní orgány za povinnost se patřičným způsobem vypořádat. Je nutné zdůraznit, že předchozí řízení či řízení o odstranění stavby, mělo jiný předmět řízení (byť předmětem zde byla stále daná Stavba v určité podobě). Tato řízení nelze bez dalšího směšovat dohromady. Pokud žalobce chtěl, aby konkrétní listiny k prokázání konkrétních skutečností byly zahrnuty mezi podklady rozhodnutí i v nyní přezkoumávané věci, měl učinit zcela konkrétní návrh.

54. Nesouhlas žalobce v části I. bod 8) jeho žaloby s tím, že stavba mohla být povolena i v obvyklém povolovacím režimu, když žalobce z uvedených důvodů považuje Stavbu v rozporu s právními předpisy, považuje krajský soud za implicitně vypořádanou výše uvedeným hodnocením. Nadto, eventuální možnosti povolení této stavby řádným způsobem jsou do jisté míry pouze spekulací bez jakéhokoli vlivu na právní sféru žalobce.

55. V části II. podané žaloby uvedl žalobce opakovaně, že správní orgány se neřídí právními názory správních soudů, k čemuž doplnil výčet svých práv či ustanovení správního řádu, k jejichž porušení mělo dojít. Vzhledem k tomu, že se jedná o pouhé parafráze zákonných ustanovení či právních zásad, aniž by k nim žalobce uvedl konkrétní příklady, kdy/čím k takovému porušení došlo, nejedná se o řádně formulované žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Bez jakékoli konkrétní vazby na proběhnuvší správní řízení a jednotlivá správní rozhodnutí se krajský soud těmito vágními body nemůže zabývat. Formulace žalobního bodu nemůže spočívat v pouhém odkazu na ustanovení zákona či právní zásady bez toho, aby žalobce uvedl, jakým konkrétním způsobem bylo do jeho práv zasaženo. Vzhledem k obsahu výčtu práv má krajský soud za to, že se jedná o dílčí heslovité shrnutí již uplatněné argumentace, nikoli o samostatně řádně vznesené žalobní body.

56. Žalobce rovněž ve své žalobě opakovaně uvádí, že v rámci řízení o dodatečném povolení stavby jsou kladeny na stavebníky vyšší nároky, které nebyly naplněny. Dle soudu však zákonem stanovené požadavky byly v přezkoumávané věci splněny. Nelze mít za to, že práva žalobce by byla jakkoli upozaděna na úkor práv zúčastněných osob. Závěr a náklady řízení 57. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

59. V případě obou osob zúčastněných na řízení krajský soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.