č. j. 61 A 15/2021–60

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věcižalobce: Xbytem Xzastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Hanusemse sídlem Žižkova tř. 183/33, 370 01 České Budějoviceprotižalovanému: Krajský úřad Jihočeského krajese sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovicev řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. ODSH 142609/2020/mace, čj. KUJCK 20700/2021,takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žádostí ze dne 20. 4. 2020 domáhal povolení trvalého připojení nemovitostí (rodinný dům č. p. X na pozemku parc. č. XA v k. ú. A) k pozemní komunikaci II/143. Důvodem této žádosti byl písemný nesouhlas paní A. V. s využíváním pozemku parc. č. XB v k. ú. X. Pro přehlednost krajský soud přikládá výřez z katastrální mapy:[obrázek anonymizován]

2. S ohledem na nesouhlasné závazné stanovisko Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, územního odboru České Budějovice, dopravního inspektorátu České Budějovice (dále jen „dotčený orgán“) Magistrát města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žádost žalobce rozhodnutím ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. ODSH/4158/2020–So, čj. ODSH/4158/2020–13, zamítl. Dle Policie České republiky totiž na pozemku parc. č. XB již existuje pozemní komunikace.

3. Odvolání žalobce žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci dne 12. 4. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobce namítlo, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné v důsledku nesprávného (nezákonného) závazného stanoviska dotčeného orgánu.

6. Toto závazné stanovisko potvrdilo též Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, odbor služby dopravní policie (dále jen „nadřízený dotčený orgán“) dle § 149 odst. 4, resp. dle odst. 5, správního řádu. Ani jedno z těchto ustanovení ve znění od 1. 1. 2021 se však nezabývá problematikou přezkumu správních rozhodnutí, jak uvádí nadřízený dotčený orgán. Ten přitom dle jím použitých formulací „zahájil přezkumné řízení“, v němž napadené závazné stanovisko potvrdil. Nadřízený dotčený orgán tak měl postupovat dle aktuálního § 149 odst. 8 (do 31. 12. 2020 odst. 6, resp. do 31. 12. 2017 odst. 5) správního řádu. Pokud však měl nadřízený dotčený orgán v úmyslu postupovat podle nyní platného § 149 odst. 7 (do 31. 12. 2020 odst. 5, resp. do 31. 12. 2017 odst. 4) správního řádu, což by byl správný postup, pak žádné přezkumné řízení zahajovat neměl. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2017, čj. 2 As 163/2016–27. Jelikož nadřízený dotčený orgán postupoval nesprávně, je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, a tudíž nezákonné.

7. Policejní orgány odůvodňují svá stanoviska naprosto generickými důvody, které by se daly napasovat na jakoukoliv žádost o povolení vjezdu. Obecně totiž argumentují narušením bezpečnosti provozu, kterou ohrožuje i sebelepší připojení k pozemní komunikaci. Každé připojení skutečné způsobí určité snížení bezpečnosti provozu. Úkolem policie při vydávání závazného stanoviska však není čistě restriktivní výklad spočívající v naprosté eliminaci jakéhokoliv možného zásahu do bezpečnosti provozu, ale pouze posouzení, zda zde existuje odůvodněná obava, že by tento zásah byl natolik významný, aby bezpečnost provozu určitou měrou ohrozil. V případě žalobcova pozemku toto riziko není v žádném případě tak dramatické, jak se snaží svými zcela obecnými stanovisky prezentovat Policie České republiky.

8. Žalobce učinil veškeré kroky k odstranění možných rizik, čemuž odpovídá i vyjádření projektanta, který shledal dodržení rozhledových poměrů a parametrů sjezdu (toto vyjádření žalobce navrhl coby důkaz). Žalobce dále zajistil elektrická vrata, aby nedocházelo k prodlevě při zajíždění do nemovitosti a taktéž zajistil možnost otočení vozidla na svém pozemku, aby vozidlo nemuselo na vozovku a ani z vozovky couvat. Tato opatření jsou v porovnání s ostatními nemovitostmi v rámci okolní zástavby nadstandardní. Zákaz připojení žalobce na komunikaci tak působí naprosto nelogicky, nedůvodně a je z něj patrná zjevná nepřípustná libovůle (k tomu žalobce navrhl provést důkaz přiloženou fotodokumentací a satelitní mapou s vyznačením připojených pozemků).

9. Žalobce vyjádřil nesouhlas s tvrzením nadřízeného dotčeného orgánu o údajné nebezpečnosti a nepředvídatelnosti manévru spočívajícího v zajetí na žalobcův pozemek. V okolí jsou připojeny takřka veškeré ostatní nemovitosti a obecně charakter zástavby jasně vypovídá o tom, že vozidla budou k nemovitostem odbočovat. Použití světelné signalizace (blinkru) je tak zcela dostatečným signálem pro ostatní vozidla, že se vozidlo snaží zajet k nemovitosti. V dané oblasti je taktéž omezená rychlost na 50 km/h, a to na rovném přehledném úseku s vysokou viditelností. Nachází se zde také svislé označení značící se vlakový přejezd (značící vlakový přejezd ve vzdálenosti 240 m) a taktéž radar upozorňující na překročení povolené rychlosti.

10. Žalobce dále nesouhlasil ani s tvrzením o vysoké intenzitě provozu. Prezentovaná „vysoká hustota“ spočívající v 3000 vozidel za 24 hodin odpovídá zhruba dvěma vozidlům za minutu. Jen stěží lze tuto silnici při této hustotě provozu označit za vysoce frekventovanou.

11. K doporučení nadřízeného dotčeného orgánu o připojení na pozemní komunikaci skrze pozemek parc. č. XB žalobce uvedl, že majitelka tohoto pozemku s takovým řešením výslovně nesouhlasí. Žalobci tedy zbývá jediná možnost, a to právě napojení na komunikaci, o které žádal v rámci správního řízení. Na pozemku parc. č. XB se nadto nachází pouze polní cesta, která není plnohodnotným napojením na pozemní komunikaci. Nájezd na hlavní silnici z této polní cesty je dle žalobce ještě obtížnější než přímo z jeho parcely, kde již zabezpečil bezpečné připojení.

12. O svévoli svědčí i vyjádření nadřízeného dotčeného orgánu k údajnému nesouladu s územním plánem uvedené na závěr jeho závazného stanoviska. Toto posouzení totiž bude náležet výhradně správnímu orgánu prvního stupně, potažmo žalovanému.

13. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

14. Žalovaný se ani přes opakovanou výzvu krajského soudu k věci nevyjádřil.

III. Průběh jednání

15. Účastníci při jednání konaném dne 15. 6. 2022 setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalovaný k věci uvedl, že při vydání svého rozhodnutí byl vázán závazným stanoviskem dotčeného orgánu, od něhož se nemohl odchýlit.

16. Krajský soud si pro posouzení důvodnosti žaloby vyžádal též správní spis příslušného stavebního úřadu ve věci společného územního a stavebního řízení k žalobcově stavbě rodinného domu na pozemku parc. č. XA.

17. Z tohoto spisu provedl krajský soud důkaz rozhodnutím ze dne 15. 9. 2016, čj. ODSH/14366_3/16/Lu, jímž správní orgán prvního stupně povolil „dočasné připojení sousední nemovitosti (p. č. XA k. ú. X) k silnici č. II/143 (parc. č. 3290/50 k. ú. X) na dobu 5 let ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí s možností jeho prodloužení, nejdéle však do doby vybudování místní komunikace na pozemku p. č. XB k. ú. X.“ Správní orgán prvního stupně citovaným rozhodnutím stanovil též řadu podmínek, přičemž dle podmínky č. 4. „[p]o vybudování místní komunikace na uvedeném pozemku je nutno neprodleně požádat u příslušného silničního správního úřadu o povolení připojení na tuto místní komunikaci a o zrušení dočasného připojení na silnici II/143 v souladu s § 10 zákona č. 13/1997 Sb. Následně řešené připojení na místní komunikaci bude v souladu s předloženou projektovou dokumentací tohoto dočasného připojení, která obsahuje návrh trvalého sjezdu na místní komunikaci.“18. Krajský soud dále ze uvedeného spisu provedl důkaz zprávou autorizovaného technika pro dopravní stavby K. J. z října roku 2014, č. 59/2014, nadepsanou jako „Dopravní napojení novostavby RD na pozemku p.č. XA pomocí dočasného samostatného sjezdu ze sil. II/143 ve X“. Autorizovaný technik na straně 2 citované zprávy uvedl, že napojení přes pozemek parc. č. XB není v současné době reálné, avšak do budoucna s jeho využitím pro místní komunikaci počítá územní plán. Přímé napojení na silnici II/143 je tak aktuálně jediné možné. K tomu dodal, že pro uvedené „je navržené připojení pomocí sjezdu dočasné na dobu 5 let s možností jeho prodloužení, nejdéle však do doby vybudování přilehlé místní komunikace s následným připojením dotčených pozemků na tuto místní komunikaci a rekultivace dočasného sjezdu (připojení) na silnici II/143.“19. Kopie uvedených dokumentů krajský soud založil do spisu.

20. Žalobce k dotazu soudu uvedl, že trvá na provedení důkazu fotodokumentací (5 nedatovaných fotografií) a satelitním snímkem, které jsou přílohou žaloby. Krajský soud tyto důkazy provedl, přičemž z nich vyplynulo, že v okolí žalobcovy nemovitosti se nachází nemovitosti jiné, které mají přímý sjezd na silnici II/143. Žalobce nadále netrval na provedení důkazu zprávou projektanta o dodržení rozhledových poměrů a parametrů sjezdu, neboť ta je již součástí správního spisu.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

22. Žaloba není důvodná. IV.A K námitkám nepřezkoumatelnosti 23. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti, jejichž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Těmto námitkám nepřisvědčil.

24. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

25. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného v tom, že žalovaný vycházel z údajně nepřezkoumatelného závazného stanoviska dotčeného orgánu a jemu nadřízeného dotčeného orgánu. S tímto hodnocením se krajský soud neztotožnil. Z doplněného závazného stanoviska dotčeného orgánu ze dne 4. 9. 2020 plyne, že dotčený orgán původně dne 12. 9. 2016 vydal souhlasné stanovisko pouze k dočasnému napojení na silnici II/143 s tím, že po definitivním vyřešení sjezdu dle příslušné projektové dokumentace bude dočasný sjezd zrušen. Dále dotčený orgán poukázal na to, že komunikace na pozemku parc. č. XB již existuje. Nadřízený dotčený orgán dále tyto úvahy doplnil tak, že s ohledem na plynulost a bezpečnost provozu je výhodné napojovat nemovitosti na komunikace s nižším dopravním významem. Dále poukázal na možná rizika posuzovaného napojení i intenzitu dopravy na silnici II/143 (konkrétně se jedná o více než 3 000 vozidel za 24 hodin, z toho více jak 500 těžkých nákladních vozidel). Nadřízený dotčený orgán také konstatoval, že s napojením nemovitosti žalobce na komunikaci vedoucí po pozemku parc. č. XB počítá i platný územní plán obce X.

26. Na těchto úvahách krajský soud nic nepřezkoumatelného neshledal, jakkoli si samozřejmě vždy lze představit odůvodnění obsáhlejší a podrobnější. Žalobce ostatně sám se závěry nadřízeného dotčeného orgánu v žalobě polemizuje (zejména v otázce bezpečnosti dopravy, intenzity provozu či nemožnosti napojení přes pozemek parc. č. XB), což by v případě nepřezkoumatelného odůvodnění nebylo možné. Žalovaný tedy nepochybil, pokud ze závazného stanoviska dotčeného orgánu, potažmo nadřízeného dotčeného orgánu vycházel.

27. Ve světle shora nastíněných kritérií nepřezkoumatelnosti je pak zcela mimoběžná žalobcova námitka, dle které je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro údajná procesní pochybení nadřízeného dotčeného orgánu (touto otázkou se krajský soud zabýval samostatně dále). IV.B K námitce procesního pochybení nadřízeného dotčeného orgánu 28. Nedůvodná je též námitka, dle které nadřízený dotčený orgán postupoval v rozporu s příslušnými ustanoveními správního řádu.

29. Z usnesení žalovaného ze dne 8. 8. 2021, jímž žalovaný určil účastníkům řízení lhůtu pro seznámení se s podklady a vyjádření, je patrno, že žalovaný dne 29. 12. 2020 požádal nadřízený dotčený orgán o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska dotčeného orgánu. Na tuto žádost reagoval nadřízený dotčený orgán závazným stanoviskem ze dne 28. 1. 2021 označeným jako „Žádost o přezkum závazného stanoviska, jako nadřízeného orgánu v souladu s § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu‘ – potvrzení závazného stanoviska“.

30. Jedná se tedy zcela zřejmě o postup dle § 149 odst. 7 věty první správního řádu, dle něhož „[j]estliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska.“ 31. Na tom nic nemění ani skutečnost, že nadřízený dotčený orgán ve svém závazném stanovisku chybně poukázal na § 149 odst. 5 správního řádu (ten obsahoval takřka totožnou právní úpravu do 31. 12. 2020). Z označení závazného stanoviska nadřízeného dotčeného orgánu je dokonce zřejmé, že žalovaný ve své žádosti odkázal na úpravu dokonce ještě starší, tj. § 149 odst. 4 správního řádu do 31. 12. 2017, která je však po obsahové stránce prakticky totožná.

32. Z ničeho neplyne ani to, že by nadřízený dotčený orgán vůbec zahájil přezkumné řízení ve smyslu § 94 až § 99 správního řádu. Takovéto přezkumné řízení zahajuje správní orgán z moci úřední, přičemž ze shora uvedeného je patrno, že nadřízený dotčený orgán výslovně reagoval na žádost žalovaného dle § 149 odst. 7 věty první správního řádu. Zmiňuje–li nadřízený dotčený orgán, že postupoval v rámci „přezkumného řízení“, pak nelze takovouto formulaci chápat jinak, než jako obecné označení jeho přezkumného postupu, a nikoli coby výslovný odkaz na přezkumné řízení ve smyslu citovaných ustanovení správního řádu.

33. Uvedené nepřesnosti mají pouze formální charakter, a nepředstavují tedy pochybení, která by způsobovala nezákonnost postupu nadřízeného dotčeného orgánu, potažmo žalobou napadeného rozhodnutí. IV.C K námitkám nesprávnosti závazných stanovisek 34. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám, jimiž žalobce zpochybňoval správnost závazných stanovisek.

35. Žalobce v podstatě neuvádí, v čem konkrétně by měla být závazná stanoviska dotčených orgánů nezákonná. Žalobní argumentace se nese toliko v polemice s jejich věcnou správností. Krajskému soudu však vůbec nepřísluší takovéto otázky posuzovat.

36. Dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. platí, že „[b]yl–li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není–li jím sám vázán a neumožňuje–li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví“ (důraz doplněn).

37. Nejvyšší správní soud k tomu například v rozsudku ze dne 17. 3. 2017, čj. 2 As 230/2016–65, uvedl, že „postupuje–li obecně krajský soud dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s., má přezkoumat jiný úkon správního orgánu pouze v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů. Dle tohoto ustanovení rovněž platí, že soud přezkoumá zákonnost subsumovaného právního aktu a nepřezkoumává tedy jeho věcnou správnost, což by ostatně bylo například v případech přezkumu závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy z odborného hlediska neproveditelné bez dalšího znaleckého zkoumání závazného stanoviska“ (důraz doplněn).

38. V rozsudku ze dne 11. 5. 2021, čj. 1 As 32/2021–64, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[o]důvodnění závazného stanoviska dle § 149 správního řádu by mělo alespoň v základních parametrech odpovídat požadavkům na odůvodnění meritorního rozhodnutí dle § 68 odst. 3 téhož zákona (viz rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009–150). Musí z něj tedy být zřejmé, jaké skutkové okolnosti dotčený orgán posuzoval a z jakých úvah vycházel při svém odborném hodnocení. Odborné posouzení musí být srozumitelné a dostatečně odůvodněné, jinými slovy musí naplňovat kritéria přezkoumatelnosti (viz rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 375/2018–26). Na soudu pak tedy je, aby přezkoumal, zda závazná stanoviska tvořící podklad napadeného rozhodnutí, uvedená kritéria splňují. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak je, tedy že nadřízený dotčený orgán dostatečně a přesvědčivě odůvodnil své závěry a vyšel přitom z konkrétních skutkových okolností daného případu, může převzít jeho odborné věcné závěry do odůvodnění svého rozsudku.“39. Krajský soud neshledal, že by závazná stanoviska dotčených orgánů trpěla v tomto ohledu jakýmikoli podstatnými nedostatky (k otázce jejich přezkoumatelnosti viz výše). Jako zcela klíčová se krajskému soudu jeví úvaha dotčených orgánů, dle níž se – stručně řečeno – vedle žalobcova pozemku již nachází (účelová) komunikace s napojením na silnici II/143, přičemž s ohledem na zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu není zřizování dalšího sjezdu v bezprostřední blízkosti již existujícího sjezdu vhodné. Dotčené orgány totiž preferují napojení na pozemní komunikace s nižším dopravním významem, tj. právě na účelovou komunikaci na pozemku parc. č. B. Jedná se o úvahu nejen zcela přezkoumatelnou, ale v jádru též racionální (tj. rozumně zdůvodněnou). S uvedeným napojením ostatně do budoucna počítá i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 15. 9. 2016, kterým povolil připojení žalobcovy nemovitosti na silnici II/143 pouze jako dočasné (viz shora odstavce 17 a 18). Toto rozhodnutí je přitom součástí projektové dokumentace žalobcovy stavby. Žalobce tedy musel být s takto nastolenou situací od počátku srozuměn. Přesto se však nyní domáhá toho, aby se původně dočasné připojení stalo připojením trvalým.

40. Žalobcovy námitky, dle nichž možné dopravní riziko (s ohledem na situaci v lokalitě a žalobcem přijatá opatření), ani intenzita provozu na silnici II/143 nejsou dle jeho názoru tak velké, jak se domnívá nadřízený dotčený orgán, jsou s ohledem na shora uvedené bez většího významu. Jedná se totiž o polemiku s věcnou správností závazného stanoviska, a nikoli o námitku jeho nezákonnosti. Krajskému soudu nepřísluší nahrazovat úvahu dotčeného orgánu úvahou vlastní, byť by mohl mít na možné řešení věci odlišný názor.

41. Existuje–li přitom reálná možnost využití již stávajícího sjezdu, jeví se zřejmě jako nevhodné zatěžovat plynulost a bezpečnost provozu sjezdem novým. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobce v současné době patrně nemá zajištěn souhlas se zřízením sjezdu od vlastnice pozemku parc. č. XB, resp. že tato se zřízením sjezdu výslovně nesouhlasí. Jedná se totiž o překážku pramenící se soukromého, a nikoliv veřejného práva. Tato situace je při neexistenci (a z důvodu negativního závazného stanoviska dotčených orgánů i nemožnosti) přímého a trvalého napojení žalobcova pozemku na silnici II/143 hypoteticky řešitelná skrze institut nezbytné cesty dle § 1029 a násl. občanského zákoníku, jejíhož povolení se lze domáhat i návrhem u soudu. Z obsahu spisu je zřejmé, že účelová komunikace na pozemku parc. č. XB již skutečně existuje (jedná se o vyježděné koleje na nezpevněném povrchu) a z pohledu čistě faktického jejímu využití pro přístup k žalobcovu pozemku nic nebrání. V úvahu pak připadá i možnost prohlášení zmíněné cesty za veřejnou účelovou komunikaci. K tomu je však zapotřebí splnění řady podmínek (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 4. 2019, čj. 57 A 14/2017–76). S ohledem na skutečnost, že se na pozemku parc. č. XB nachází patrně pouze účelová komunikace (§ 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), a nikoli místní komunikace (§ 6 téhož zákona), s jejímž vybudováním počítá rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 15. 9. 2016 o povolení dočasného připojení, lze ve smyslu tohoto rozhodnutí zároveň uvažovat i o možnosti prodloužení stávajícího dočasného připojení (i opakovaně), a to právě do doby, kdy tato místní komunikace vznikne.

42. Nepřípadná je pak též žalobcova argumentace, dle níž okolní nemovitosti připojení k silnici II/143 mají. Z ničeho neplyne, že by se tyto nemovitosti nacházely ve stejné situaci jako pozemek žalobce, tj. že by v jejich bezprostřední blízkosti již procházela účelová komunikace, na niž by se mohly napojit. Výjimku tvoří snad jen nemovitost na pozemku parc. č. XC, avšak z obsahu spisu, ani žalobní argumentace není zřejmé, zda v době povolování sjezdu z této nemovitosti již cesta na pozemku parc. č. XB existovala, ani zda sjezd z uvedené nemovitosti taktéž není povolen pouze jako dočasný. Nicméně, i kdyby situace okolních nemovitostí byla srovnatelná, nelze po dotčených orgánech s ohledem na jejich povinnost chránit veřejný zájem požadovat, aby i nadále skrze jakousi „salámovou metodu“ automaticky souhlasily se zřízením dalších sjezdů, není–li takové zřízení s ohledem na okolnosti věci nezbytné.

43. Z uvedených důvodů krajský soud neshledal, že by se dotčené orgány dopustily ve vztahu k žalobci jakékoli libovůle. Odkaz nadřízeného dotčeného orgánu na úpravu obsaženou v územním plánu obce Vrábče je v této souvislosti spíše nadbytečný, než aby zakládal nezákonnost jeho závazného stanoviska.

V. Závěr a náklady řízení

44. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Průběh jednání IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A K námitkám nepřezkoumatelnosti IV.B K námitce procesního pochybení nadřízeného dotčeného orgánu IV.C K námitkám nesprávnosti závazných stanovisek V. Závěr a náklady řízení