č. j. 62 A 1/2019 - 65

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: L.H., narozen X bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Pavlínou Zíkovou sídlem Trojanova 12, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2019, č. j. KUJCK 95798/2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou napadeným rozhodnutí žalovaný podle 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně - Magistrátu města České Budějovice ze dne 20. června 2019, č. j. SO/20478/2018-2, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 Písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o provozu na pozemních komunikacích). Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit dne 21. 11. 2018 v době kolem 14:16 hod. v obci Římov v ulici Krumlovská ve směru od obce Velešín k obci Strážkovice, když řídil motorové vozidlo X a tomuto vozidlu byla v blízkosti domu č. p. X naměřená rychloměrem RAMER10 C rychlost 109 km/h, po odečtu odchylky měření, v úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 8 000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1 000 Kč.

2. Dne 6. 11. 2019 podal žalobce proti rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

3. Na prvním místě žalobce namítá, že tiskový výstup z rychloměru, jakož i veškerá fotodokumentace, jsou ve správním spisu založeny bez doložky konverze podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších dokumentů (dále jen zákon o elektronických úkonech) nebo dle § 69a zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o archivnictví“) z digitální do listinné podoby, což je v rozporu s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „spisová vyhláška“). Jelikož listiny, na jejichž základě učinily správní orgány závěr o vině žalobce, nebyly potřebnými doložkami opatřeny, má žalobce za to, že nemohly být použity pro účely důkazního řízení, z čehož činí závěr, že neexistuje žádný objektivně přezkoumatelný důkaz o tom, že by se skutečně překročení rychlosti dopustil.

4. Dále žalobce namítá vady důkazního řízení, spočívající: a. v neprovedení navrženého dokazování výslechem svědka – policisty č. X, za účelem zjištění toho, zda bylo skutečně měřeno vozidlo žalobce (oznámení o přestupku ze dne 21. 11. 2018 je dle žalobce nepůvodní, neoriginální a upravené – ručně upravena RZ jeho vozidla), b. ve výkladu jednotlivých údajů na záznamu z rychloměru bez vedeného dokazování, co tyto údaje znamenají, což navíc správní orgán I. stupně učinil až ve svém rozhodnutí, čímž upřel žalobci právo na vyjádření se, c. v nevyslechnutí svědkyně, policistky Ď., za účelem objasnění toho, zda to byla ona, kdo prováděl měření, nebo zda bylo měřeno automatizovaně tak, jak plyne ze spisu. d. v pochybnosti o proškolení policistky D., neboť je zde rozpor v listinách, které mají proškolení prokazovat. Osvědčení způsobilosti obsluhy č. j. KRPC-16862-1/ČJ-2016- 0200DP, který je datován dne 10. 1. 2018, je zde však uveden nstržm. F. L., který měl školení absolvovat dne 6. 2. 2018, tj. po 26 dnech ode dne vydání osvědčení. Osvědčení mu tedy bylo vydáno dříve, než byl odborně proškolen a způsobilý. To vyvolává dle žalobce pochybnosti o celém systému, jakož i o autentičnosti dokumentu. Policistka Ď. měla být proškolena dne 21. 11. 2018, dále je v jejím případě založeno i osvědčení ze dne 8. 11. 2016, k proškolení mělo dojít v říjnu 2018, dle správního orgánu je v něm uvedeno dívčí jméno policistky Ď. Osvědčení z 10. 1. 2018 považuje žalobce za nepůvodní dokument, do kterého bylo následně zasahováno, a který nemůže být použitý jako důkaz, rovně je toto osvědčení vnitřně rozporné – mělo být vydáno v lednu 2018, ale obsahuje údaje o školení ze dne 6. 2. 2018 – po jeho vydání. Nadto je zde dokládáno, že policisté s osvědčení z roku 2018 měli školit kolegy v letech 2016 a 2017. Tyto námitky žalovaný nevypořádal. Ani osvědčení ze dne 8. 11. 2016 není dle žalobce původní listinou, neboť toto osvědčení má stejnou spisovou značku, resp. číslo jednací jako osvědčení z roku 2018, byť měly být vyhotoveny v odstupu několika let. Tyto námitky nevzal žalovaný v potaz.

5. Všechny shora uvedené listiny nebyly pro uvedené nedostatky použitelné v důkazním řízení.

6. Dále žalobce uvádí, že v řízení před správním orgánem I. stupně namítal, že policisté nezjistili některé veličiny, které jsou pro měření podstatné – okolní teplota a relativní vlhkost vzduchu. Žalobce uvádí, že jako důkaz navrhl dokument s názvem „Vyhodnocení záznamů o přestupku ze zařízení Ramer 7CCD, Ramer 7M, Ramer 10, Ramer AD9“, neprovedení tohoto důkazu nebylo zdůvodněno.

7. Stran samotného měření žalobce v kontextu návodu k obsluze rychloměru namítá, že správní orgány se nevypořádaly se vznesenými technickými námitkami (odst. V. podané žaloby): a. správní orgán se nezabýval tím, zda objekty – překážky zachycené na snímku měření mohly mít vliv na průběh měření – v tomto směru správní orgán neuvedl žádné skutečnosti a neprovedl žádné důkazy, aby vyloučil možné ovlivnění výsledku měření; b. dosah zařízení byl nastaven 30 m, boční rozestup při měření byl asi 4 m, čemuž by dle návodu odpovídal dosah 20 m – v tomto směru správní orgán neuvedl žádné skutečnosti a neprovedl žádné důkazy, aby vyloučil možné ovlivnění výsledku měření; c. nebyl dodržen úhel měření, podle záznamu o přestupku bylo místo měření na GPS souřadnicích N 48° 51´07.71 E 14° 28´55.9, „přičemž je na snímku v Záznamu o přestupku viditelné vozidlo BMW nacházející se u sloupu před domem č. p. X, vozidlo BMW se tedy nacházelo poměrně blízko policejního vozidla s měřičem. Žalovaný (pozn. soudu, žalobce míní pravděpodobně sám sebe) uvedl, že nebyl dodržen úhel 22° mezi osou antény radaru a směrem jízdy měřeného vozidla, jehož dodržení Návod striktně vyžaduje. Orientačním měřením vychází tento úhel mezi 30° a 40°“. Žalobce proto namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu, zároveň uvádí, že jeho důkazní návrh na výslech policistů byl zamítnut a chybí tak důkaz o správnosti měření; d. v návodu na vyhodnocení snímků z měření je k posouzení pozice měřeného vozidla vůči měřicímu paprsku definován „konec vozidla“, který má být ve snímku zaznačen symbolem hvězdy. Tak tomu ale v tomto případě není. Nelze proto ověřit správnost měření – to, zda se vozidlo řádně nacházelo v prostoru měření. „Technickou správnost provedení snímku tak nelze přezkoumat a vyhodnocení snímku proběhlo v rozporu s dokumentací výrobce, což zpochybňuje jeho důvěryhodnost coby důkazu“.

8. Na základě uvedeného žalobce navrhl, aby krajský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně a aby řízení zastavil. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 9. Žalovaný má za to, že skutkový stav byl zjištěn bez jakýchkoli pochybností. Vytištěný výstup z rychloměru je autentický, snímek z měření je bez vad. Podklady od policie byly správnímu orgánu I. stupně předloženy v listinné podobě. Přepis v registrační značce vozidla při silniční kontrole je pouhou písařskou chybou, totožnost řidiče (žalobce) jakož i vůz samotný byl bezpečně zjištěn.

10. Co se týče proškolení policistky Ď., žalovaný její proškolení sám ověřil u jejího přímého nadřízeného npor. M., vedoucího dopravního inspektorátu České Budějovice. Tato policistka byla proškolena dne 3. 10. 2016.

11. S odkazem na konkrétní části návodu k obsluze žalovaný dospívá k závěru, že měření bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze rychloměru. Žalovaný k tomu popisuje dílčí technické aspekty měření a vysvětluje tak, proč bylo měření v pořádku.

12. V replice ze dne 30. 12. 2019 žalobce opětovně poukazuje na absenci ověřovacích doložek, jejíž absenci žalovaný zcela pomíjí. Jakým způsobem policie podklady doručila, není dle žalobce rozhodné, důležité je to, že tyto listiny bez ověřovací doložky byly použity jako důkaz, ačkoli nebyl dodržen zákonný postup pro jejich převod z analogové (pozn. soudu, zde žalobce pravděpodobně myslí digitální) do listinné podoby. Dále opětovně uvádí, že oznámení o přestupku bylo dodatečně mimo dosah žalobce měněno, nejedná se o původní dokument.

13. Žalobce má za to, že nebylo prokázáno žádné proškolení policistky Ď. Ověření jejího proškolení tak, jak o něm žalovaný ve svém vyjádřen hovoří, považuje žalobce v rozporu se správním řádem, vyjadřoval-li se její nadřízený k provedenému dokazování, měl být vyslechnut jako svědek.

14. Žalobce trvá na tom, že policisté měřili v rozporu s návodem k obsluze. Technický popis žalovaného na tom nemůže nic změnit.

15. Dále žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007 – 84, dle kterého „nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů“. Žalobce k tomu uvádí, že v jeho případě byly nevypořádány uplatněné námitky týkající se osvědčení z 10. 1. 2018 a 8. 11. 2016, které nejsou pravými, původními listinami – mají stejnou spisovou značku, resp. číslo jednací. U ostatních námitek žalobce odkazuje na své podání ze dne 8. 7. 2019 a 12. 8. 2019. Průběh řízení před správními orgány 16. Ze správního spisu plyne, že Policie České republiky (dále jen „policie“) předala správnímu orgánu I. stupně spisový materiál sp. zn. KRPC-164863/PŘ-2018-020106, jehož obsahem bylo oznámení přestupku, oznámení přestupku z místa, úřední záznam, záznam o přestupku, výpis z EKŘ žalobce a foto žalobce a vozidla.

17. Z oznámení o dopravním přestupku (z místa) sepsaného dne 21. 11. 2018 v Římově plyne, že ve shora uvedeném čase na shora uvedeném místě se měl žalobce dopustit daného přestupkového jednání. Samotné oznámení se dá rozdělit na 3 části, v první části jsou vyplňovány údaje o přestupci a vozidle. Další část obsahuje právní hodnocení a skutkový popis a závěrem je zde poučení a místo pro podpis přestupce, ev. pro jeho vyjádření. V rámci údajů je uvedeno RZ žalobcova vozidla, je zřejmé, že zde byl text přepisován, žalobcova RZ je obtížně čitelná, původní text není zřejmý. Následně v popisu skutkového děje je opětovně uvedeno RZ žalobcova vozidla, tentokrát již bez přepisů. Bez přepisů jsou i všechny ostatní údaje zde uvedené. Žalobcův podpis chybí, uvádí se, že se odmítl vyjádřit a podepsat. Oznámení bylo vyhotoveno policistou pprap. K.. (č. X), který následně vyhotovil úřední záznam o celé události. Zde se uvádí, že ústně žalobce uvedl, že jede od soudu, kde se soudí s autoservisem a je rozčílený, k hlídce se měl žalobce chovat slušně.

18. Ze záznamu o přestupku (výstupu z rychloměru) pořízeného dne 6. 12. 2018 plyne, že bylo měřeno vozidlo RZ X je na fotografiích čitelná, vozidlo bylo měřeno na odjezdu, nachází se ve vyznačeném radarovém svazku, měřeno zprava. Na snímku nejsou viditelné žádné překážky mezi rychloměrem a měřeným vozidlem, kolem se nachází městská zástavba (dům, stromy, lampa), která je však na protější straně silnice, nikoli mezi rychloměrem a měřeným vozidlem. Uvádí se, že bylo měřeno v automatizovaném režimu z místa, měření nastavila „D.“. Rovněž jsou uvedeny GPS koordináty N 48° 51´07.769 E 14° 28´55.

908. Dále je založeno barevné foto žalobce a jeho vozidla (totožné vozidlo jako na snímku z rychloměru).

19. Následně je založena kopie osvědčení způsobilosti ze dne 10. 1. 2018, č. j. KRPC-16862-1/ČJ- 2016-0200DP, dle kterého byli proškoleni – K. dne 16. 2. 2016; P. dne 10. 5. 2017; L. 6. 2. 2018 a Ď. 3. 10. 2016. Školení provedl O. a P.. Dále je založena kopie ověřovacího listu rychloměru.

20. Rozhodnutím ze dne 25. 6. 2019 byl žalobce uznán vinným z přestupku tak, jak je uvedeno shora.

21. Dne 9. 7. 2019 obdržel správní orgán odvolání žalobce podané prostřednictvím jeho právní zástupkyně, jakož i odvolání sepsané samotným žalobcem. Odvolací námitky korespondují s obsahem žaloby.

22. Žalovaný přípisem ze dne 22. 6. 2019 požádal policii ke sdělení toho, kdy a kým byla T. Ď. proškolená. Policie dne 30. 7. 2019 sdělila, že tato policistka byla proškolena dne 3. 10. 2016 (pod dívčím jménem D.). Jelikož se jednalo o změnu příjmení, byla do novějšího osvědčení tato policistka dopsána. Dále byla zaslána i kopie osvědčení ze dne 8. 11. 2016, č. j. KRPC-16862- 1/ČJ-2016-0200DP.

23. Vyrozuměním ze dne 5. 8. 2019 byl žalobce vyrozuměn o doplnění spisového materiálu a poučen dle § 36 odst. 3 správního řádu. Dne 12. 8. 2019 se žalobce ve věci písemně vyjádřil a poukázal tak, jako v žalobě, na nesrovnalosti v osvědčeních.

24. Žalobou napadeným rozhodnutí žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Průběh jednání před krajským soudem 25. Dne 8. 6. 2020 proběhlo ve věci jednání za účasti žalovaného, žalobce a jeho právního zástupce v substituční plné moci, který v souladu s právní úpravou navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (nikoli jak je uvedeno v žalobě – řízení zastavil). Obě strany v rámci jednání setrvaly na svých dosavadních vyjádřeních.

26. K návrhu žalované bylo při jednání provedeno dokazování: a. osvědčením č. 2992/17 ze dne 22. 2. 2017 vystavené V.L. metrologem silničních rychloměrů, společnost RAMET, a. s., o absolvování odborné přípravy pro užívání silničních rychloměru typů RAMER7, AD9, RAMER10 a PolCam, ve všech modifikacích se zaměřením na vyhodnocování záznamů přestupků, pověřenou pracovnicí žalovaného T. – zákony vyhlášky a předpisy, teorie měření rychlosti, obsluha uvedených zařízení, návody k obsluze, archivace a vyhodnocování záznamů (k prokázání odborné znalosti pověřené pracovnice); b. sdělením Policie České republiky ze dne 30. července 2019, č. j. KRPC-77-73/ČJ-2019- 020106, o proškolení policistky Ď. a jeho přílohami – osvědčení způsobilosti obsluhy silničních rychloměrů typu RAMER 10, AD9, RAMER 7 CCD a PolCam s archivací ze dne 10. 1. 2018 a ze dne 8. 11. 2016 (tyto listiny jsou založeny i ve správním spise, nyní byly předloženy soudu s doložkami o konverzi z elektronické do listinné podoby; k prokázání proškolení policistky Ď.); c. návodem k obsluze rychloměru RAMER10C (pozn. žalovaná předložila listinnou kopii návodu, která ji byla následně vrácena, neboť soud má v rámci své úřední činnosti eventuálně elektronickou verzi návodu k dispozici; k doložení citací z návodu užitých ve vyjádření k žalobě).

27. K důkazům se žalobce nevyjádřil. Posouzení věci krajským soudem 28. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).

29. Žaloba není důvodná.

30. Předně krajský soud konstatuje, že odkazuje-li žalobce stran žalobních námitek ve své replice na podání ze dne 8. 7. 2019 a 12. 8. 2019, jedná se o nepřípustný způsob konstrukce žalobních bodů ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť žalobní bod nelze konstruovat pouhým odkazem na obsah předchozích podání učiněných správnímu orgánu.

31. Úvodem krajský soud podotýká, že správní orgány při svém rozhodování vycházely se standardní a dostačující sady důkazů odpovídající typu projednávaného přestupku. Skutkové závěry, které správní orgány učinily, tvoří ucelený a udržitelný celek, na jehož základě není o vině žalobce jakýchkoli pochyb. Krajský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015 – 56: „Oznámení o přestupku, záznam o přestupku obsahující fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovací list silničního radarového rychloměru je nutno považovat za plně postačující důkazy o spáchání přestupku, není-li v rámci přestupkového řízení žádný z těchto podkladů jakkoliv zpochybňován.“. V nyní projednávané věci sice žalobce tyto podklady zpochybňuje, činí tak ale neúčinným způsobem.

32. Co se týče absence doložky konverze v případě výstupu z rychloměru – záznamu o přestupku, případně i fotografií žalobce a jeho vozidla v průběhu silniční kontroly, jedná se o listiny, které byly vytvořeny přímo jako výstup z daných technických zařízení. V případě záznamu o přestupku se dle údajů na něm uvedených jedná o tiskový výstup z programu „Archiv 5.3RAMET a.s.“, nejedná se proto o převod z digitální formy do formy listinné ve smyslu žalobcem odkazované legislativy. Jak uvedl Nejvyšší správní soud k totožně formulované námitce v jiné skutkově obdobné věci ve svém rozsudku ze dne 21. června 2018, č. j. 1 As 219/2017 – 37, „není běžné, že by převod dat z rychloměru do analogové podoby obsahoval doložku autorizované konverze, a ani tato námitka tak není důvodná.“ Obdobné závěry činí krajský soud i ve vztahu k fotografiím žalobce a jeho vozidla v průběhu silniční kontroly. Vedle toho nelze pominout, že správní orgán I. stupně obdržel uvedené listiny v jejich fyzické podobě, nikoli například prostřednictví datové schránky, a proto nebyl povinen je dle příslušného zákona opatřit konverzní doložkou.

33. Samo měření rychlosti žalobcova vozidla proběhlo dle tohoto záznamu v automatickém režimu, přičemž zařízení bylo nastaveno policistkou „D.“. Tyto skutečnosti dle názoru soudu zcela vypořádávají námitku žalobce o tom, že není zřejmé, zda policistka Ď. prováděla měření, nebo zda bylo měřeno automatizovaně, z tohoto důvodu krajský soud proto konstatuje, že neprovedení výslechu této policistky k objasnění této skutečnosti bylo správními orgány správně hodnoceno jako nadbytečné.

34. Co se týče otázky proškolení policistky Ď. k obsluze užitého rychloměru, krajský soud konstatuje, že „soud ve správním soudnictví přezkoumává zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a nikoliv, zda policisté splňují předpoklady pro výkon jednotlivých funkcí“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 18/2011 – 54. Nicméně, o proškolení uvedené policistky nemá krajský soud jakýchkoli pochybností, neboť jak bylo žalovaným postaveno na jisto, tato policistka byla proškolena. Žalovaný doplnil dokazování o vyjádření nadřízeného této policistky, který uvedl, že tato proškolena byla ještě pod svým dívčím jménem a ke svému sdělení přiložil kopie listin dokládajících její proškolení (z roku 2018 pod jménem Ď., z roku 2016 pod jménem D.). Je přitom zřejmé, že v roce 2018 nebyla tato policistka opětovně školena, neboť stále je uváděno datum absolvování školení v roce 2016. Těmito listinami bylo prováděno dokazování i před soudem. Ve vztahu k dané policistce je zřejmé, že tato byla proškolena dne 3. 10. 2016 pod svým dívčím jménem. Vyjádření nadřízeného této policistky jednak samo o sobě potvrzuje proškolení této policistky, jednak osvětluje žalobcem namítané rozpory v datech podpisů v založených osvědčených (K.X, P. X, L.X a D.X – podpisy nejsou chronologicky řazeny, Ď. zde byla „dopsána“). Krajský soud nesdílí ani podezření žalobce vztahující se k totožným číslům jednacím založených osvědčení. Tato skutečnost není objektivně schopna zpochybnit obsah těchto listin a eventuální pochybení policie při vedení spisového materiálu není předmětem tohoto řízení (rozlišování čísla jednacího a spisové značky apod.). Ostatně, obsah vyjádření nadřízeného policisty žalobce nikterak nerozporuje a ponechává jej bez reakce.

35. Žalobci je nutné přisvědčit, že osvědčení je datováno dnem 10. 1. 2018, ale obsahuje potvrzení o proškolení i ze dne 6. 2. 2018. Na rozdíl od žalobce soud tuto skutečnost nepovažuje za zcela zásadní, neboť osvědčení má formu tabulky, do které se uvádí, vpisují, jednotlivé proškolené osoby. Námitka žalobce je validní v tom směru, že takovýto způsob záznamu proškolených osob může objektivně vést právě k takovým úvahám, které žalobce činí. Nicméně, pochybnosti, které žalobce vytváří, soud nesdílí, a to tím spíše, že vady měření, které by naznačovaly nesprávnou obsluhu měřicího zařízení, nebyly zjištěny.

36. S podobou osvědčení souvisí i další na první pohled validní námitka žalobce, že policisté, kteří měli absolvovat školení v roce 2018, stvrzují proškolení jiných policistů v roce 2016 apod. Policista O. a P. (školitelé) mají dle dané listiny osvědčení č. 3089/18 a 3088/18, z čehož je možné usuzovat, že mohli být proškoleni v roce 2018. Nicméně, na osvědčení ze dne 8. 11. 2016 se u těchto policistů uvádí osvědčení č. 2839/15 a č. 2840/15. Ač není soudu systém vzdělávání těchto školitelů znám, je zřejmé, že tito policisté byli sami školeni opakovaně. Proto ani námitky žalobce plynoucí z uvedeného zdánlivého rozporu nejsou důvodné.

37. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného doplnil, že „žalovaný do správního řízení vnáší zcela nový postup prováděná důkazů, který je však v rozporu s platnými právními předpisy. K otázce proškolení Bc. Ď. pro práci s rychloměrem žalovaný uvádí, že „sám u jejího nadřízeného (…) ověřil, že policistka (…) byl řádně proškolena…“. Takové opatřování a provádění důkazů ve správním řízení ovšem současná právní úprava nezná!“, k čemuž žalobce dále uvádí, že nadřízený této policistky měl být vyslechnut jako svědek, aby žalobci bylo umožněno jej konfrontovat. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný učinil písemný dotaz na nadřízeného dané policistky a ten na tento dotaz písemně odpověděl. Tato odpověď je ve správním spise založena a je sama listinným důkazem, se kterým byl žalobce dne 7. 8. 2019 při nahlížení do spisu seznámen, dokonce na něj byl dle záznamu o nahlížení do spisu výslovně upozorněn. V rámci svého vyjádření ze dne 12. 8. 2019 se žalobce k těmto novým listinám nevyjádřil, nicméně sám je uvedl jako nové podklady. K těmto listinám, jak je uvedeno výše, se žalobce nevyjádřil ani při jednání krajského soudu, kde bylo těmito listinami, doplněnými o konverzní doložky, dokazováno.

38. Žalovaný se pochybnostmi žalobce zabýval na stranách 5 a 6 svého rozhodnutí a tyto námitky řádně vypořádal. Žalovaný shrnul svá zjištění založená na svém vlastním šetření (dotázání nadřízeného pracovníka žalobkyně) a vyložil, že daná policistka byla řádně proškolena a její proškolení uvedl do časové návaznosti k jednotlivým osvědčením. Správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08: „Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014 - 43).

39. Žalobce dále poukázal na to, že v oznámení o dopravním přestupku sepsaném na místě je přepsána RZ, což jak z této listiny plyne, je pravda. Důvod tohoto přepisu není soudu znám. Krajský soud a priori nepředpokládá, tak, jako žalobce, že policisté by měli jakkoli s pořízenými podklady manipulovat, ostatně se samotným zázname z měření, pomine-li soud nepravděpodobnou falzifikaci celého tiskového výstupu, manipulovat ani nelze (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2011, č. j. 9 As 76/2010 – 76; k čemuž soud doplňuje, že vytvoření falzifikovaného tiskového výstupu z rychloměru je s ohledem na souhrn podkladů předaných policií prakticky nemožné a jednalo by se o závažný trestný čin spáchaný policistou). Vzhledem k rozsahu a podobě této „úpravy“ textu v oznámení nevznikají jakékoli objektivní pochybnosti o obsahu této listiny (pravosti a správnosti), neboť v textu oznámení (v popisu skutku) je registrační značka uvedena správně a na zajištěných fotografiích je vozidlo žalobce zachyceno včetně registrační značky a žalobce samotného (jak se mohl soud při jednání sám přesvědčit). Není proto pochyb o tom, že bylo změřeno právě vozidlo žalobce. Správní orgány proto nepochybily, když navržený výslech policisty pro objasnění toho, zda bylo skutečně měřeno vozidlo žalobce, považovaly za nadbytečný. S tímto závěrem se krajský soud plně ztotožňuje.

40. Žalobce dále namítá, že nebylo zkoumáno dodržení předepsané okolní teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Jak plyne z obsahu spisu, těmito otázkami se správní orgány ani policie nezabývali, což však s ohledem na okolnosti věci nepovažuje krajský soud za vadu, která by mohla výsledek měření zpochybnit. Žalobce pouze obecně uvádí, že z ověřovacího listu užitého rychloměru plyne, že pro funkci měřidla jsou tyto veličiny důležité a tyto veličiny měly proto být podle žalobce zkoumány, nic více již však neuvádí, např. to, že povolené hodnoty by měly být skutečně překročeny. Netvrdí-li žalobce, že okolní teplota či relativní vlhkost neodpovídala, tedy netvrdí-li žalobce nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí pro nesprávně zjištěný skutkový stav, neboť dané veličiny byly mimo stanovenou mez, je nadbytečné se touto argumentací podrobněji zabývat, když z obsahu spisu neplyne, že by v okamžik měření na daném místě panovaly jakkoli výjimečné podmínky, na jejichž základě by bylo rozumně možné očekávat vybočení z běžných meteorologických podmínek měření (dle fotografií bylo oblačno, dle mokré vozovky lehký déšť či po dešti, dle oblečení nikoli nestandardní teplota). V tomto kontextu bylo provádění dokazování návodem k obsluze, eventuálně návodem na vyhodnocování záznamů o přestupku, zcela nadbytečné, jak správní orgány správně zhodnotily. Ostatně, z těchto listinných podkladů nelze ani meteorologické podmínky v místě měření zjistit.

41. Krajský soud nepřisvědčil ani žalobcovo námitkám týkajících se toho, že správní orgán a ani žalovaný se „nevypořádal s absencí informací o dodržení pokynů výrobce popsaných v návodu k zařízení Ramer 10C (…) ze strany obsluhy“, k čemuž žalobce uvedl jednotlivé údajně opomenuté skutečnosti tak, jak je krajský soud shrnul v bodě 7 tohoto rozsudku.

42. U správních orgánů je nutné očekávat určitou míru odbornosti odpovídající jejich zaměření. Ostatně i sama pověřená úřední osoba žalovaného pro soudní jednání prokázala, že byla pro účely vyhodnocování záznamů z měření řádně proškolena, přičemž proškolení zahrnovalo dle předloženého osvědčení i seznámení se s fungováním rychloměru. Zná-li správní orgán princip fungování radarového rychloměru, neboť je to základní znalost pro to, aby mohl s výstupy z radarového rychloměru pracovat, není nutné, aby takové otázky byly předmětem dokazování, tím spíše, že nejsou relevantním způsobem rozporovány. Z tohoto důvodu se krajský soud neztotožňuje s tím, že by správní orgány měly provádět rozsáhlé dokazování k podložení všech skutečností a informací, které ve svém rozhodnutí uvádějí, a to tím spíše, že žalobce věcnou správnost odůvodnění obou rozhodnutí konkrétně nezpochybňuje. Zcela totožný závěr činí krajský soud i v případě námitky, že správní orgán až v rámci svého rozhodnutí popsal jednotlivé údaje na snímku z měření a až zde uvedl, co který údaj znamená, čímž měl žalobci upřít možnost se k tomuto vyjádřit. Samotné tyto údaje nejsou pro posouzení jednání žalobce nezbytně podstatné (např. údaj o poloze měření, přiblížení, apod.), když správnost těchto údajů, ani jejich výklad, žalobce nikterak nerozporuje.

43. Správní orgán I. stupně se průběhem samotného měření zabýval na straně 3, svého rozhodnutí, kde souhrnně reagoval na vznesené námitky žalobce a poukázal na judikaturu správních soudů, ze které při svém hodnocení vycházel. Žalovaný na straně 8 a 9 svého rozhodnutí shrnul, že snímek z měření nevyvolává jakýchkoli pochyb o správnosti provedeného měření, které provedla osoba řádně proškolená. Žalovaný rovněž odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu. Takovéto vypořádání žalobcem vznesených námitek považuje krajský soud za dostatečné a korespondující s podobou námitek žalobce. Žalobce pouze v obecné rovině v žalobě konstatuje dílčí části blíže neurčeného návodu k obsluze a uvádí, čím vším se měly správní orgány zabývat a co všechno měly ve svých rozhodnutích opomenout výslovně uvést. S tím se však nelze v projednávané věci, kterou je skutkově jednoduchý případ ničím výjimečného překročení nejvyšší povolené rychlosti, ztotožnit. Souhrnnou argumentaci správních orgánů o správnosti proběhnuvšího měření proto považuje krajský soud za zcela dostačující a odpovídající charakteru projednávané věci, a to při plném respektu k právům žalobce, zejména jeho právu na spravedlivý proces.

44. Věcně pouze ve stručnosti krajský soud ke vznesené argumentaci, primárně adresované správním orgánům, nikoli soudu samotnému, uvádí následující.

45. Na snímku z měření nejsou viditelné žádné překážky. Mezi vozidlem a rychloměrem byl přímý výhled. Překážky se nevyskytují ani jinde na snímku. Za měřeným úsekem, na druhé straně pozemní komunikace, je běžná zástavba a stromy (keře) a pouliční lampa, dřevěné či betonové elektrické stožáry. Tyto objekty se však nacházejí až za měřeným vozidlem a nemohly proto z povahy věci měření ovlivnit, a to ani ve vztahu k žalobcem uváděné možnosti reflexe, kterou žalobce opět zmiňuje, ale nikterak neodůvodňuje.

46. Co se týče úhlu měření, žalobce svůj závěr opírá o vyznačení GPS polohy měřicího vozidla ve vztahu ke snímku z měření, činí tak však zcela bez jakéhokoli relevantního zdůvodnění a pouze dochází k laickému závěru založeného na blíže nespecifikovaném orientační měření, ze kterého má plynout, že úhel měření rychlosti jeho vozidla činil 30° - 40°. Takto obecně vedená argumentace nevnáší do zjištěného skutkového stavu jakékoli pochybnosti. Je přitom nutné pamatovat na to, že tyto souřadnice jsou pouze orientačního charakteru, neboť nebyly pořízeny certifikovaným měřidlem. Rychloměr není certifikován pro měření zeměpisné polohy. I přesto, že z uvedeného plyne nedůvodnost této argumentace, dodává krajský soud, že je mu z jeho vlastní činnosti známo, že přesnost GPS se může v tomto případě pohybovat i v řádech desítek metrů, neboť jak zdejší soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 14. 10. 2019, č. j. 55 A 2/2018 – 59, ve skutkově obdobné věci, ve kterém citoval pomůcku pro vyhodnocení záznamů „Nejčastější výhrady k měření rychlosti“ poskytovanou distributorem užitého rychloměru - „Podle GPS a map Google neodpovídá úhel ustavení RH. Osa RH je v úhlu 22 a kamera je v úhlu 19 (při měření je osa kamery posunutá vůči ose RH o 3 a to vždy bez ohledu na stranu, ze které se měří, „ven z vozovky“. Je nemožné jen ze snímku jednoznačně spočítat úhel nastavení RH. Přesnost GPS je uváděna cca 10m, ale může být i významně menší podle okolností, které mohou přesnost ovlivnit, např. počet družic, okolní zástavba, počasí. Správné ustavení lze s určitostí poznat z pozice měřeného vozidla za pomoci pozice svazku (u rychloměrů, kde je přímo ve snímku zobrazována) nebo pomocí šablony, jak je popsáno výše. Jiný způsob není.“ 47. Žalobce se k podobě snímku z měření ve vztahu k možnosti jeho vyhodnocení rovněž vyjadřuje a uvádí, že v blíže neidentifikovaném návodu na vyhodnocení je zmíněna jakási hvězdička označující konec vozidla a jelikož zde chybí, nelze ověřit správnost měření. Na snímku z měření je zaznačen radarový svazek, vozidlo je na snímku dobře viditelné a není zde žádné překážky tomu, aby tento snímek mohl být procesně použit. Pro úplnost krajský soud dodává, že tento snímek plně odpovídá svojí podobou jiným běžně pořízeným snímkům z měření tímto rychloměrem, se kterými se soud v rámci své vlastní činnosti mohl seznámit (z poslední doby např. sp. zn. 58 A 15/2018, 53 A 3/2019, 55 A 2/2018, 58 A 13/2018). Ostatně, vyjádření pověřené pracovnice žalovaného, která je k hodnocení snímků proškolena, žalobce při samotném ústním jednání žádným způsobem nerozporoval.

48. K otázkám spjatým s důkazním řízením před správními orgány krajský soud shrnuje, že žalobce navrhoval v řízení před správními orgány provést jako důkaz výslech policistů – hlídky, která kontrolovala jeho rychlost a čtení návodu k obsluze rychloměru spolu s jím poukazovaným návodem/pomůckou na vyhodnocení záznamů o přestupku. Tyto důkazní návrhy žalobce činil k prokázání celé řady skutečností tak, jak je podrobně popisuje ve své žalobě a jak byly i již shora zmiňovány. Správní orgán I. stupně se požadavkem na výslech policistů zabýval na straně 2 a 4 odůvodnění svého rozhodnutí, kde dospěl k závěru o nadbytečnosti tohoto dokazování. Na straně 3 pak správní orgán I. stupně odmítl i nadbytečnost dokazování návodem k obsluze rychloměru. Stran žalobcem navrhovaného „Návodu na vyhodnocení“ správní orgán uvedl, že nemá povinnost cokoli podle takového návodu tak, jak uvádí žalobce, vyhodnocovat. Žalovaný se pak s tímto hodnocením správního orgánu I. stupně ztotožnil a vzhledem ke shora uvedeným závěrům tak činí i sám krajský soud. Výslech policistů by ani v jenom případě nemohl přinést žádné nové skutečnosti, neboť skutečnosti, které jím žalobce chtěl prokázat, byly dostatečně zjištěny jiným způsobem, jak bylo ostatně ověřeno výše.

49. Závěrem soud nad rámec svého hodnocení dodává, že žalovaný na straně 5 odůvodnění svého rozhodnutí uvádí orientační GPS souřadnice měřicího vozidla policie, tyto souřadnice neodpovídají souřadnicím z výstupu rychloměru. Tuto skutečnost soud nijak nehodnotí (možná chyba v psaní apod.). Závěr a náklady řízení 50. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.