55 A 2/2018 - 59

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: F.S., narozen X trvale X zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem, se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2018, č. j. KUJCK 17237/2018/ODSH takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 23. 10. 2017, č. j. MUPI/2017/42659. Tímto správním rozhodnutím I. stupně byl žalobce uznán vinným, že dne 7. 12. 2016 v 7:51 hod. na pozemní komunikaci I/29 v obci Písek, ulice Táborská, ve směru jízdy na Tábor, v místě u BČS Robin Oil, při řízení vozidla zn. Toyota Avensis, RZ x, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/hod. o 25 km/h, když byla jím řízenému vozidlu naměřena silničním radarovým rychloměrem RAMER 10C rychlost 75 km/hod. po odečtu odchylky měření. Tímto jednáním žalobce spáchal z nevědomé nedbalosti přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), když při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/hod a více. Za toto jednání byla žalobci podle § 125c odst. 5 písm. f) zákona o silničním provozu v souladu s § 11 odst. 1 písm. b) a § 12 odst. 1 Zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1 000 Kč.

2. Dne 3. 4. 2018 podal žalobce proti rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobce na prvním místě namítl nepřezkoumatelnost správního rozhodnut I. stupně, neboť v rozhodnutí je na více místech řešena jedna námitka žalobce, což má dle žalobce za následek jednak jeho nepřehlednost, jednak nezřejmost úvah správního orgánu I. stupně, proč považoval konkrétní námitku žalobce za lichou.

4. Žalobce v další skupině námitek namítá nesprávné zjištění skutkového stavu, když dle jeho zjištění proběhlo měření rychlosti jeho vozidla v zatáčce v rozporu s návodem k obsluze. Tuto skutečnost žalobce dokládal vlastním výpočtem, v jehož světle nemohou svědecké výpovědi policistů ani pohled do mapy obstát (zatáčkou dle návodu k obsluze je zakřivený úsek na délce 25 m o více jak 10 cm), k čemuž odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2017, č. j. 8 As 42/2016 – 29. Správní orgán I. stupně definici zatáčky zcela opomněl. Dále nebylo postaveno na jisto, kde se nacházelo vozidlo žalobce v okamžik měření rychlosti (údajně nikoli v zatáčce, ale níže pod čerpací stanicí), stejně jako nebylo řešeno, v jakém úseku je nutné zjišťovat zakřivení silnice. Zatáčka se nachází dle žalobce jak níže, tak výše kolem čerpací stanice, kde byla rychlost měřena.

5. Správní orgán I. stupně podle žalobce nezákonně neprovedl důkaz výpočtem zakřivení a ani důkaz ohledání místa pro nadbytečnost, neboť byl přesvědčen, že nebylo měřeno v zatáčce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 1 Afs 2009 – 40). Aniž by byl výpočet proveden jako důkaz, byl správním orgánem I. stupně nezákonně hodnocen (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2015, č. j. 5 As 185/2014. Nesprávnost výpočtu správní orgán nezdůvodnil, pouze jej bez dalšího označil za mylný.

6. Tvrzení správního orgánu I. stupně, že mezi změřením rychlosti vozidla a pořízením jeho fotografie trvá cca 1 vteřinu, považuje žalobce za spekulaci, jedná se o desetiny sekundy. Vozidlo se posune pouze nezanedbatelně. V době měření se proto nacházelo v zatáčce.

7. Dále žalobce namítá provedení měření v rozporu s § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích; správní orgán se touto podmínkou měření vůbec nezabýval, ač tak byl dle žalobce povinen činit z úřední povinnosti. Nezákonnost měření žalobce váže i ke skutečnosti, že k měření bylo užito neoznačené policejní vozidlo, což vede k zachycení vyššího množství překročení rychlosti bez jakékoli prevenční funkce; účelem měření je pouze represe – výběr pokut, nikoli prevence – zvýšení bezpečnosti provozu. Skryté měření rychlosti je dle postupu ultra vires, neboť je vykonáváno skrytě bez vědomí sledovaných osob, což je v rozporu s obecnými principy trestního práva – viz např. § 158d trestního řádu; v případě měření rychlosti úprava skrytého měření chybí, z čehož žalobce dovozuje, že policie k takovému měření není oprávněna a namítá proto porušení zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí.

8. Dále žalobce brojí proti ověření užitého rychloměru, který byl ověřen jeho výrobcem RAMET, a.s., a jsou tedy dány pochybnosti o nestrannosti ověření (porušení § 14 správního řádu; porušení zásady nemo iudex in causa sua), protože výrobce rychloměru má ekonomický zájem na ověřování svých rychloměrů.

9. Žalobce rovněž namítá nesprávné ustavení měřicího vozidla, neboť ustavení za pomoci výtyčky nebylo v souladu s návodem k obsluze; policisté nepředstoupili 10 metrů před vozidlo, s ohledem na zvolené místo ani nemohli. Svědek H., který měl výtyčku držet, nemohl hodnotit, zda hledí zaměřovacího přípravku směřovalo přesně na výtyčku. Správní orgán k tomuto nepřezkoumatelně konstatoval pouze to, že bylo postupováno v souladu s návodem k obsluze (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2017, č. j. 8 As 42/2016 – 29). Bylo sice konstatováno, že policisté ustavili vozidlo správně, správní orgán ale neuvedl, jaké pokyny mají policisté při ustavování vozidla dodržet a ani nezkoumal, zda byly tyto pokyny dodrženy.

10. Žalobce rovněž v řízení před správním orgánem namítl nesprávný úhel měření (16,3°). Správní orgán vyšel pouze z analýzy snímku z měření dle pomocné šablony a provedení důkazu – geometrické analýzy, odmítl pro nadbytečnost, ačkoli tento důkaz by byl žalobci ku prospěchu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 1 Afs 37/2009 – 40). Vyhodnocení pomůckou, šablonou, nezaručuje dodržení úhlu měření, k čemuž žalobce navrhuje provést jako důkaz odborný článek T.R., který je přílohou žaloby.

11. Správní orgán I. stupně dle žalobce pochybil, když bezdůvodně neprovedl výslech svědka – spolujezdce žalobce, kterou měla být prokázána nejvyšší povolená rychlost v daném místě (90 km/h), k čemuž žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 As 58/2008 – 63. Vedle toho je žalobce přesvědčen, že nebylo prokázáno, že měření rychlosti by proběhlo v obci; „dle žalobce se fakticky o obec rozhodně nejedná, nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h je v daném úseku silnice neadekvátně nízká, neboť se jedná o přehledný úsek s kvalitní silnicí, v jehož úseku se nenachází zástavba.“ 12. Žalobce rovněž namítl porušení § 163 odst. 3 daňového řádu, když bylo správním orgánem I. stupně stanoveno uhrazení uložené pokuty pouze na „elektronický účet“.

13. Žalobce je přesvědčen o porušení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, neboť zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový zákon o přestupcích“), umožňuje oproti užitému zákonu o přestupcích snížit ukládanou pokutu pod zákonem stanovenou hranici 2 500 Kč. Nový zákon o přestupcích rovněž zakotvuje sadu polehčujících okolností, kterými bylo potřeba se ku prospěchu žalobce zabývat. Tímto postupem mělo být porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces, rozhodnutí správního orgánu I. stupně má být rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

14. Závěrem žalobce a jeho právní zástupce formulovali nesouhlas se zveřejněním svých osobních údajů na webu Nejvyššího správního soudu a vznesli požadavek na naprostou anonymizaci rozsudku soudu.

15. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout.

16. Rozhodnutí správního orgánu považuje žalovaný za plně přezkoumatelné, měření rychlosti žalobcova vozidla proběhlo v souladu s § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích, policie je k měření rychlosti dle tohoto ustanovení oprávněna bez dalšího. Společnost RAMET, a. s., rychloměr ověřila v souladu s účinnou legislativou. Ve vztahu k úhradě uložené pokuty je žalovaný přesvědčen, že správní orgán zde nepostupuje dle daňového řádu. Žalobce přestupek spáchal dne 7. 12. 2016, řízení o něm bylo zahájeno dne 13. 1. 2017 dle zákona o přestupcích; podle § 112 odst. 4 nového zákona o přestupcích se vedlo řízení podle dosavadního zákona o přestupcích.

17. Co se týče otázek spjatých s průběhem měření, žalovaný rozsáhle popsal skutečnosti spojené s ověřením rychloměru, možností měření, úhlu měření, ustavení rychloměru, k čemuž parafrázoval podstatné části správních rozhodnutí vztahujících se k žalobním námitkám.

18. Žalobce ve své replice ze dne 19. 6. 2018, soudu doručeno dne 9. 7. 2018, zopakoval svůj názor, že měření rychlosti z neoznačeného policejního vozu je v rozporu s účelem zákona, a tedy v rozporu s § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť takovéto vozidlo nepůsobí preventivně, účelem zákona není skryté represivní měření rychlosti; veřejná moc vykonávaná v utajení je v rozporu s judikaturou ESLP, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2009, č. j. 1 Afs 60/2009 - 119. Z toho plyne i nepoužitelnost záznamu z měření pro rozpor s § 51 odst. 1 správního řádu. Dále žalobce zopakoval svoji námitku vůči ověření rychloměru jeho výrobcem, jakož i námitku porušení č. l. 40 odst. 6 Listiny, námitku měření rychlosti v zatáčce, nesprávné ustavení rychloměru dle výtyčky, nesprávný úhel měření. Žalobce dále odmítl tvrzení žalovaného, že nesprávně provedené měření vede k anulaci měření (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. 9 As 102/2016 – 50.

19. Žalobce dále uvedl, že v řízení před správními orgány namítal nečitelnost RZ vozidla a to, že vedlejší, menší, snímek není vyříznut z pořízeného snímku. Je zde rozpor v čitelnosti RZ, což žalobce zakončuje otázkou, jak je to možné. Se snímkem z měření sice v programu manipulovat nelze, do spisu byl ale zařazen výpis, výtisk, jehož původ je neznámý.

20. Ke své replice žalobce přiložil sdělení Českého metrologického institutu ze dne 14. 12. 2017 a e- mail ze dne 31. 7. 2017 od L.V., vedoucího AMS K22, RAMET, a. s.

21. Ze spisového materiálu krajský soud zjistil, že dle oznámení o přestupku ze dne 7. 12. 2016 byla Policií ČR žalobcem řízenému vozidlu změřena rychloměrem RAMER 10C rychlost 75 km/h po odečtu odchylky měření tak, jak je uvedeno shora, měřeno bylo v obci v ul. Táborská v Písku. Žalobce se odmítl vyjádřit a odmítl záznam podepsat. Dle záznamu o přestupku plynou shora uvedené informace ohledně samotného měření. Rychlost žalobcova vozidla byla měřena zprava na odjezdu. RZ žalobcova vozidla je ve snímku z měření obtížně čitelná, vedle se nachází ztmavený snímek s dobře čitelnou RZ x. Dále jsou zde doloženy např. snímky vozidla žalobce po jeho zastavení policejní hlídkou. Založen je rovněž ověřovací list měřicího zařízení, osvědčení o způsobilosti k obsluze rychloměrů policistů provádějících měření rychlosti.

22. Dne 17. 2. 2017 proběhlo ústní jednání za účasti obecného zmocněnce žalobce Ing. M. J. V rámci dokazování bylo dokazováno zejm. oznámením o přestupku, fotodokumentací, ověřovacím listem rychloměru, dokladem o proškolení. Obecný zmocněnec žalobce se nevyjádřil.

23. Dne 1. 3. 2017 obdržel správní orgán I. stupně vyjádření žalobce, který odmítl spáchání předmětného přestupku, k čemuž se uvádí výpočet úhlu měření 16,3 při zohlednění GPS souřadnic polohy měřicího vozidla a průběhem zaznamenané osy záznamového zařízení, jakož i osy pohybu měřeného vozidla.

24. Ve spise je dále založena mapa s vyznačenými souřadnicemi místa měření a pohled z Google Street View.

25. Dne 29. 3. 2017 proběhlo ústní jednání ve věci, ze kterého se předchozího dne obecný zmocněnec omluvil – tuto omluvu správní orgán neakceptoval, obecný zmocněnec zároveň souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti. Bylo provedeno dokazování nově založenými listinami a bylo přistoupeno k výslechu svědka prap. H., který spolu s kolegou J. změřili rychlost žalobcova vozidla. Svědek H. popsal průběh měření a uvedl, že zastavili na daném místě podélně k pozemní komunikaci a další ustavení vozidla provedli pomocí zaměřovacího přípravku a výtyčky, odměřili vzdálenost od hrany komunikace k vozidlu a k výtyčce, vozidlo ustavili do polohy, ve které hledí přes zaměřovací přípravek směřovalo přesně na výtyčku. Výtyčky obsluhoval sám, vozidlo kolega J. V místě měření se nenacházela zatáčka, bylo měřeno v souladu s návodem k obsluze. Obdobné skutečnosti uvedl i svědek J.

26. Usnesením ze dne 30. 3. 2017 byla žalobci poskytnuta lhůta 7 dnů k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že bylo měřeno v zatáčce, k čemuž přiložil několik plánků, včetně pohledu z mapy.cz z daného místa, rovněž navrhl ohledání místa. Žalobce vyslovil nesouhlas, že policisté by vozidlo ustavili za užití výtyčky, výpověď považoval za nevěrohodnou, popsaný postup ustavení shledal v rozporu s návodem k obsluze rychloměru, neboť policisté odměřovali jakousi vzdálenost od hrany komunikace, svědek H. neuvedl, že by s výtyčkou poodešel 10 m od vozidla tak, jak návod stanovuje, přičemž tento svědek ani nemohl vlastními smysly ověřit, že je skutečně přes zaměřovací přípravek zaměřeno, to dělal svědek J.. S odkazem na přiložený nečitelný snímek z měření navrhl žalobce provést důkaz originálem snímku.

27. Ve spise je dále založen barevný snímek z měření, na tomto snímku je čitelná RZ žalobcova vozidla.

28. Prvostupňovým správním rozhodnutím ze dne 19. 4. 2017 byl žalobce uznán vinným ze spáchání shora uvedeného přestupku. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí žalovaným dne 11. 8. 2017 zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Nosným důvodem pro zrušení rozhodnutí bylo to, že správní orgán I. stupně, ač vycházel při svém rozhodování z návodu k obsluze, tento návod k obsluze neprovedl jako důkaz.

29. Do správního spisu byl následně založen návod k obsluze rychloměru na CD, jakož i jeho vybrané pasáže v listinné podobě. Založena je kapitola k vyhodnocení záznamů o přestupku, vhodnost zvoleného dosahu, popis postupu vyhodnocování, nejčastější výhrady k měření rychlosti. Založeny jsou i další mapy místa měření.

30. Dne 4. 10. 2017 proběhlo bez účasti žalobce či jeho obecného zmocněnce další jednání, při kterém bylo provedeno dokazování návodem k obsluze a založenými plánky a snímky z Google Maps. Dále bylo provedeno nové hodnocení záznamu o přestupku – snímku z měřiče, z posouzení vyplynulo měření v souladu s návodem rychloměru.

31. Přípisem ze dne 11. 10. 2017 byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že pokud se měřicí vozidlo na místě zdržovalo déle jak 2 minuty, byla jeho pozice GPS změřena s přesností na jeden metr. Žalobce zopakoval svůj výpočet úhlu měření. Dále žalobce zopakoval, že bylo měřeno v zatáčce, což podepřel výpočtem založeným na veřejně dostupných mapových podkladech při měření dle zaznamenané výseče v pixelech. Žalobce navrhl provedení výslechu spolujezdkyně (měřeno mimo obec), návodem k obsluze a jím provedeným výpočtem (měřeno v zatáčce).

32. Rozhodnutím ze dne 23. 10. 2017 byl žalobce uznán vinným ze shora uvedeného přestupku. Ohledně místa měření správní orgán uzavřel, že bylo měřeno na rovném úseku, mírná pravotočivá zatáčka se nachází až za místem měření. Podoba místa měření je zřejmá z nákresu místa měření a koresponduje s výpovědí obou svědků (policistů). Definice zatáčky v návodu je pouze informativní a zatáčku lze posoudit i vizuálně. Charakter místa lze vyhodnotit i pomocí šablony, což bylo učiněno. Z tohoto důvodu považoval správní orgán za nadbytečné provádět ohledání místa či dokazovat žalobcem udaným výpočtem, který je dle správního orgánu založen mj. na nepřesných GPS údajích. Co se týče úhlu měření, správní orgán v návaznosti na výpověď svědků, policistů provádějících měření, uzavřel, že vozidlo bylo řádně ustaveno. S odkazem na návod k obsluze bylo konstatováno, že ze snímku nelze zpětně určit úhel měření. S odkazem na založené mapy a nákresy místa měření, stejně jako i na znalosti správního orgánu o místě měření, bylo konstatováno, že měřeno bylo v obci, nikoli mimo obec, jak žalobce tvrdil. Z tohoto důvodu nebyl pro nadbytečnost proveden výslech spolujezdkyně.

33. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí podal dne 17. 11. 2017 blanketní odvolání. Žalovaný napadeným rozhodnutím o odvolání žalobce rozhodl tak, jak je uvedeno shora. V rámci svého rozhodnutí se žalovaný zabýval jednotlivými námitkami žalobce učiněnými v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně a dospěl ke stejným závěrům, jako správní orgán I. stupně.

34. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

35. Krajský soud rozhodl při jednání dne 14. 10. 2019 bez přítomnosti žalobce, který se z jednání téhož dne omluvil. V rámci omluvy žalobce setrval na podané žalobě, jakož i na požadavku důsledné anonymizaci soudních rozhodnutí. V rámci jednání bylo provedeno dokazování žalobcem předloženým „odborným“ článkem T.R., přípisem Českého metrologického institutu a e-mailem V.L. Pro ověření zjištěného skutkového stavu správními orgány soud dále provedl jako důkaz návod k obsluze rychloměru, založeny ve správním spise, v revizi z roku 2013 a 2015, přičemž upozornil přítomné účastníky, že bude při svém posuzování vycházet z revize z roku 2015. Dále byla jako důkaz provedena pomůcka k vyhodnocování měření – vyhodnocení záznamu o přestupku ze zařízení RAMER (založeno ve správním spise), ke které bylo žalovaným k dotazu soudu sděleno, že pochází od distributora zařízení. Rovněž bylo vedeno dokazování fotografiemi, náčrty a mapami místa měření, které byly založeny ve správním spise.

36. Žaloba není důvodná.

37. Žalobce úvodem namítá nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí I. stupně, s čímž se krajský soud neztotožnil. Následně je žalobcem vznášena celá řada dílčích námitek nepřezkoumatelnosti, kterou však krajský soud u správního rozhodnutí I. stupně, jakož i u žalobou napadeného rozhodnutí, nezjistil. Správní orgány obou stupňů identifikovaly jednotlivé námitky žalobce, na tyto námitky přezkoumatelným způsobem reagovaly. Z jejich rozhodnutí je zřejmé, jaký skutkový stav vzaly za prokázaný, jak ke svým skutkovým zjištěním dospěly, stejně jako to, jakým způsobem zjištěný stav hodnotily. Vznesení námitky žalobce byly řádné rozpoznány a vypořádány; je zřejmé, co správní orgány k jejich závěrům vedlo a z čeho při svém rozhodování vycházely.

38. Podstatná část žalobcovi argumentace se váže k místu měření, zda se toto místo nacházelo v zatáčce či nikoli a zda byl dodržen úhel měření. Krajský soud předesílá, že žalobce vznesl poměrně rozsáhlou argumentaci, která však, jak je uvedeno níže, vychází z chybných východisek. Žalobce, ač se dovolává řádné aplikace návodu k obsluze rychloměru, sám si vybírá pouze ty části návodu, které svědčí jeho věci.

39. Krajský soud rovněž ve vztahu k námitkám týkajícím se samotného měření rychlosti žalobcova vozidla, místa měření a dovolené rychlosti v daném místě konstatuje shodně s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2018, č. j. 4 As 96/2018 45, že žalobce „používá typizované námitky (nedodržení návodu k obsluze radaru, nekonkrétní tvrzení ohledně absence či naopak existence zvláštního dopravního značení v místě měření rychlosti apod.), které jeho zástupce opakovaně užívá v mnoha jiných obdobných případech (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2018, č. j. 4 As 152/2017 - 30, bod 15 a tam citovaná další judikatura). Za těchto okolností lze opět obecně možno pouze poukázat na nevěrohodnost takovýchto typizovaných námitek a tvrzení.“ 40. V rámci dokazování provedeného při ústním jednání před správním orgánem dne 4. 10. 2017 byl jako důkaz proveden návod k obsluze užitého rychloměru a pomůcka pro vyhodnocení záznamu o přestupku. V rámci pomůcky pro vyhodnocení záznamů „Nejčastější výhrady k měření rychlosti“ se uvádí konkrétní nejčastější námitky a jejich osvětlení: „Podle GPS a map Google neodpovídá úhel ustavení RH. Osa RH je v úhlu 22 a kamera je v úhlu 19 (při měření je osa kamery posunutá vůči ose RH o 3 a to vždy bez ohledu na stranu, ze které se měří, „ven z vozovky“. Je nemožné jen ze snímku jednoznačně spočítat úhel nastavení RH. Přesnost GPS je uváděna cca 10m, ale může být i významně menší podle okolností, které mohou přesnost ovlivnit, např. počet družic, okolní zástavba, počasí. Správné ustavení lze s určitostí poznat z pozice měřeného vozidla za pomoci pozice svazku (u rychloměrů, kde je přímo ve snímku zobrazována) nebo pomocí šablony, jak je popsáno výše. Jiný způsob není.“, jako další bod se uvádí: „Měření proběhlo v zatáčce. Obsluha má možnost zatáčku vyhodnotit podle Návodu k obsluze a vybrat lépe místo ustavení měřiče. Dále lze posoudit snímek pomocí šablony jako v předchozím bodě. Definice zatáček, uváděná v Návodech je pouze informativní. Vizuálně lze zatáčku celkem spolehlivě posoudit ze snímku.“, dále se uvádí:“ Ustavení vozidla způsobuje chybu desítky % (...) Zvětšování úhlu (přiklánění k vozovce) způsobí naměření menší rychlosti, tj. zvýhodní řidiče. Při zmenšování úhlu je to obráceně, ale protože kamera je „vyosená“ vůči ose RH ještě o další 3, tak lze jednoznačně poznat nesprávné ustavení z pozice měřeného vozidla ve snímku (za pomoci svazku či šablony). Při ještě menším úhlu by už byl radarový rychloměr omezený dosahem a pravděpodobně by již nebylo měřené vozidlo na snímku (podle zvoleného ZOOMU).“ (zdůrazněno soudem).

41. Tyto citované nejčastější námitky z pomůcky pro vyhodnocení záznamů o přestupku odpovídají hlavní argumentaci žalobce. I přesto, že uvedené popírá správnost žalobcem uplatněných námitek, přikročil krajský soud k jejich posouzení v kontextu návodu k obsluze rychloměru, čehož se žalobce po celou dobu správního řízení domáhal. Ve správním spise jsou založeny dvě verze návodu k obsluze rychloměru, a to verze v revizi ke dni 2. 4. 2013 a v revizi ke dni 17. 9. 2015, ze které krajský soud vychází.

42. Ve vztahu k žalobcem předkládaným výpočtům je nutno přisvědčit správním orgánům, že měření GPS pozice měřicího vozidla byla provedena neověřeným měřicím zařízením, resp. opačný závěr nelze z obsahu správního spisu učinit a ani žalobce sám tuto skutečnost nezpochybňuje. Jeho tvrzení, že pokud bylo měřicí vozidlo s GPS na daném místě déle jak 2 minuty, tak byla jeho pozice zaměřena přesně na metr, je pouze nepodloženým tvrzením (viz jeho vyjádření ze dne 11. 10. 2017). Žalobce v rámci svých výpočtů nepostavil pozici měřicího vozidla na jisto, a i kdyby se jeho pozice lišila o jeden metr, mělo by to obrovský dopad do výsledků jeho výpočtů. Žalobce při svých výpočtech vyšel z veřejně dostupných map, ze kterých čerpal potřebné údaje pro svůj výpočet, počítal přitom jednotlivé pixely (viz výpočty ve správním spise). Takový postup nepovažuje krajský soud za způsobilý k objektivnímu zjištění skutkového stavu, jak jej žalobce prezentuje, a to pro omezené měřítko těchto map, jejich přesnost a nutně vzniklé zkreslení při pořizování leteckých snímků, které nejsou pořizovány kolmo, ale pod určitým úhlem. Všechny tyto skutečnosti mají na svědomí nepoužitelnost žalobcem předpokládaných výpočtů prima vista.

43. Návod k rychloměru na straně 12 až 14 ve své revizi ke dni 17. 9. 2015 řeší otázku výběru rovného úseku pro měření rychlosti. Uvádí se, že „úsek, ve kterém se bude měření provádět, by měl být ve směru jízdy přímý v délce, která je závislá na bočním odstupu měřiče od středu měřeného jízdního pruhu. Pokud je přímý úsek příliš krátký, může být jízda měřeného vozidla neplynulá a měření nemusí být provedeno. Čím je boční odstup větší, by měl být přímý úsek delší. Doporučené hodnoty jsou uvedeny v následující tabulce: Boční odstup měřených vozidel: Doporučená délka přímého úseku – 5m : 35m, 10m : 45m, 15m : 60m. Měření na vnějším okraji zatáčky není dovoleno. Pro měření na vnitřní straně zatáčky je doporučeno: Maximální vzdálenost D mezi středem jízdního pruhu, ve kterém se nachází měřené vozidlo, a středem antény je nutno dodržet. Tato maximální vzdálenost D nesmí být větší než 3% poloměru zatáčky (viz Obr. 2). Ustavení radaru je třeba provést pomocí výtyčky na vzdálenost minimálně 10 m. (…) V místech, kde není možné z důvodu nedefinovaného okraje vozovky provést kontrolu zakřivení vozovky, provádí se kontrola zkušebním snímkem. Pokud je měřené vozidlo ve správné pozici na snímku (podle pozice svazku) je ustavení v souladu s požadavky“. (důraz doplněn).

44. Z uvedeného činí krajský soud závěr, že tvrzení žalobce o zákazu měření rychlosti v zatáčce není pravdivé, neboť toto měření je při dodržení postupu přípustné. Jak plyne z poslední citované zvýrazněné části, pokud je po ustavení měřicího zařízení měřené vozidlo na snímku ve správné pozici, je ustavení měřidla v souladu s požadavky.

45. Správní orgán při ústním jednání dne 4. 10. 2017 opětovně posoudil snímek z měření a nezjistil žádných vad, jakékoli vady nezjistil ani sám krajský soud. Proces vyhodnocování snímků z měření je popsán v návodu k obsluze rychloměru. Při jeho aplikaci na snímek pořízený v nyní projednávané věci lze konstatovat, že měřené vozidlo se na snímku nachází v zaznačeném radarovém svazku svojí zadní částí, pozice vozidla odpovídá ose radarové hlavy, zakřivení vozovky není ve snímku patrné (dle podélného dopravního značení), na čemž krajský soud staví svůj závěr o správném ustavení měřicího vozidla. Z těchto důvodů je nutné odmítnout i žalobcův výpočet ohledně zakřivení vozovky a měření v zatáčce.

46. Krajský soud považuje za zcela zásadní skutečnost, že návod k obsluze v revizi ke dni 17. 9. 2015, který je založen ve správním spise, neobsahuje definici zatáčky tak, jak žalobce setrvale uvádí. Jakákoli definice zde chybí, je zde uvedena pouze definice rovného úseku. V tomto směru se úvahy žalobce týkající se definice zatáčky apod. stávají obsoletními. Vzhledem k tomu, že ve správním spise je založen i návod v revizi ke dni 2. 4. 2013, je krajskému soudu známo, že v této verzi je přímý úsek definován v návaznosti na rádius zakřivení vozovky do 1600 m, je-li rádius menší než 1600 m, jedná se o zatáčku, shodně se pak uvádí, že měření na vnějším okraji zatáčky není dovoleno, pro měření na vnitřní straně zatáčky platí níže citovaná pravidla s tím, že ustavení radaru je možné provést pouze výtyčkou. Ze založených nákresů a map je přitom zřejmé, že i pokud by se v místě měla nacházet zatáčka, měření by probíhalo přípustně na jejím vnitřním okraji. Přípustnost měření na vnitřním okraji žalobce ve své argumentaci zcela ignoruje.

47. S ohledem na vývoj podoby návodu k obsluze rychloměru krajský soud akceptuje tvrzení správních orgánů o pouhém informativním charakteru udaného poloměru zatáčky, neboť za hlavní považuje dodržení výše citovaného postupu ustavení vozidla na straně 12 až 14 návodu.

48. Návod k obsluze rychloměru na straně 20 a 21 popisuje princip fungování užitého rychloměru a jednotlivé fáze měření rychlosti (4 fáze). Odjíždějící vozidlo je snímáno po ukončení cyklu měření a po zjištění konce vozidla, pokud kontrola průběhu měření zjistí chybu, není snímek pořízen. Vozidlo se přitom nachází stále v radarovém svazku, jedná se o velmi rychlý proces, při kterém vozidlo ujede jen velmi malou vzdálenost, de facto jen svoji vlastní délku. S ohledem na uvedené, krajský soud nepovažuje za účelné se blíže zabývat tím, jaká je časová prodleva mezi změřením a pořízením fotografie. Argumentace žalobce i správních orgánů v tomto směru není pro posouzení věci podstatná.

49. Co se týče užití výtyčky při ustavení vozidla, oba svědci (policisté) popsali proces ustavení vozidla a užití výtyčky. Žalobce uvádí, že správní orgán postup policistů nesprávně zhodnotil a že policisté postupovali v rozporu s návodem k obsluze, ale již neuvádí, v čem nesprávnost postupu spatřuje. V této obecné, vágní argumentaci pokračuje žalobce i ve své replice. Úkolem krajského soudu není domýšlet za žalobce žalobní námitky, nicméně má-li žalobce na mysli, že policisté při výslechu uvedli, že měřili vzdálenost mezi krajnicí a měřicím vozidlem, jakož i vzdálenost mezi výtyčkou a krajnicí, což žalobce považoval za nesprávný postup, má krajský soud za to, že je-li dle strany 73 návodu k obsluze rychloměru nutné postavit měřicí vozidlo rovnoběžně s podélnou osou vozovky, tak, tak právě tímto přeměřením dojde k ověření rovnoběžného ustavení. Policisté byli k užití rychloměru proškoleni a krajský soud nemá o jejich výpovědi jakýchkoli pochyb, ostatně ani sám žalobce žádné relevantní pochybnosti neudává. Výpověď policistů žalobce relevantním způsobem v řízení před krajským soudem nezpochybňuje, neučinil tak ani v řízení před správními orgány (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. 10 As 25/2014 – 48). Jejich výpověď zcela jednoznačně svědčí řádnému ustavení měřicího vozidla, což dokládá i sama podoba snímku měření.

50. V nyní projednávané věci nezjistily správní orgány jakékoli vady snímku z měření, nezjistil je ani krajský soud, nenamítá je ani sám žalobce (vyjma možné manipulace se snímkem viz níže). Z uvedených důvodů činí krajský soud závěr, že měření proběhlo v souladu s požadavky návodu k obsluze rychloměru. S ohledem na shora uvedené nepovažuje krajský soud za nutné blíže zkoumat charakter místa měření dle pořízených zajištěných mapových podkladů, neboť měřené vozidlo je na snímku z měření ve správné pozici, což bylo správním orgánem I. stupně opakovaně konstatováno. Se závěry správních orgánů o nadbytečnosti dalšího dokazování v tomto směru se krajský soud ztotožňuje.

51. Uvedený závěr považuje krajský soud za konzistentní s argumentací užitou správními orgány, byť tyto přistoupily k věcnému oponování tomu, kde se měla v daném místě nacházet zatáčka apod., k čemuž krajský soud poznamenává, že měření žalobcova vozidla proběhlo na velmi malém prostoru, dle snímku z měření a založených nákresu výhradně v místě křižovatky ve tvaru písmena T, prima facie neshledal krajský soud jakékoli vady v posouzení charakteru tohoto místa správními orgány. Podoba místa měření se zcela jednoznačným způsobem podává ze založených map, nákresů a snímků z Google Street View, případně ze snímků zajištěných z jiné obdobné služby. Nedodržení dostatečně dlouhého rovného úseku měření dle příslušného bočního odstupu žalobce nenamítl.

52. V rámci repliky žalobce poukázal na to, že nemá být pravdou, že „pokud se hodnota kmitočtu během průjezdu měřeného vozidla úsekem stanovené délky neliší od průměrné hodnoty o více než stanovenou chybu měření, je měření považováno za správné. V opačném případě je měření anulováno.“, k čemuž s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. 9 As 102/2016 – 50, uvedl, že to není pravda a že uvedené neplatí pro radarové rychloměry, ke změření rychlosti dojde i při měření v rozporu s návodem. V tomto směru krajský soud plně odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 As 53/2017 – 42, ve kterém se k typově stejné námitce uvádí, že „Nejvyšší správní soud konstatuje, že totéž platí i pro radarové měřící zařízení Ramer 10 C: „Pokud by nebyl dodržen návod k obsluze, tak by neproběhly správně interní testy a verifikace měření a snímek by byl anulován, tedy vůbec by nedošlo k jeho zobrazení na displeji měřícího zařízení, ani k jeho uložení. Pokud je vytvořen radarem záznam, tak měřící jednotka vyhodnotila proces měření jako správný“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 309/2015 - 51). Správní spis v nyní posuzované věci obsahuje fotografický snímek s vyznačením rychlosti; je tedy zřejmé, že interní testy a verifikace měření proběhla úspěšně a snímek je hodnověrný.“ (důraz doplněn). K tomuto závěru dospěl krajský soud i v této věci.

53. Spolu s žalobou předložil žalobce blíže neoznačený, nedatovaný text, který dle zběžného pohledu rozebírá fungování měřicího zařízení. Autor tohoto textu není uveden. Dle žaloby se pravděpodobně jedná o „odborný článek T.R.. Po provedeném dokazování krajský soud konstatuje, že nelze určit původ tohoto textu, tento text nebyl shledán hodnověrným ani věrohodným. Jeho obsahem je do určité míry obecná polemika s pomůckou pro vyhodnocování záznamu měření, ve které distributor rychloměru mj. popisuje nejčastější námitky vůči výsledku měření a vysvětluje, v čem jsou tyto námitky nedůvodné. Předkládaný text dle názoru soudu má vzbuzovat pocit odborného textu, jehož formálních náležitostí nedosahuje (např. zdrojování). Z uvedených důvodů krajský soud konstatuje nulový přínos tohoto textu do důkazního řízení. Nad rámec věci krajský soud dodává, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ve svém rozsudku ze dne 18. 3. 2015, č. j. 52 A 46/2014 – 62, se v minulosti zabýval „odborným vyjádřením“ Bc. T. R., jehož obsah podrobil silné kritice.

54. Spolu s replikou žalobce předložil i odpověď na žádost o upřesnění podané informace ČMI ze dne 14. 12. 2017, a to k podpoře tvrzení žalobce o zákazu měření rychlosti v zatáčce. Po provedeném dokazování soud konstatuje, že z tohoto sdělení plyne nutnost dodržování návodu k obsluze rychloměru, což není nikým rozporováno. Ke své replice předložil žalobce i e-mail ze dne 31. 7. 2017, jehož předmět zní „informace ohledně měření v Míkovicích“, zaměstnanec distributora zařízení se v něm vyjadřuje k místu měření v Míkovicích, tj. k místu odlišnému od místa měření v projednávané věci. Nad rámec věci krajský soud poukazuje na to, že žalobce na straně jedné rozporuje odbornost distributora rychloměru, namítá jeho ekonomické motivy, na straně druhé se však sám jeho odborných znalostí dovolává, což může vést k závěrům o účelovosti užité argumentace.

55. Správní orgány neměly žádný důvod pochybovat o správnosti měření rychlosti vozidla stěžovatele a předmětný záznam o měření rychlosti je spolu s ostatními podklady dostatečný k prokázání skutečnosti, že se stěžovatel jako řidič měřeného vozidla dopustil projednávaného přestupku spočívajícího v překročení rychlostního limitu. Tyto pochybnosti nemá ani krajský soud.

56. Žalobce dále namítl nezákonnost provedeného měření, neboť bylo měřeno neoznačeným policejním vozidlem. Z úředního záznamu ze dne 14. 12. 2016 plyne, že bylo užito služební vozidlo Škoda Octavia v civilním provedení. Dle § 79a věty první zákona o provozu na pozemních komunikacích platí, že za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Uvedené ustanovení dává Policii ČR oprávnění měřit rychlost vozidel bez dalšího. Měření rychlosti vozidel za užití policejního vozidla v civilním provedení nepovažuje krajský soud za porušení tohoto ustanovení.

57. Subjektivní úvahy žalobce o nepřiměřeně represivním charakteru skrytého dozoru nad bezpečnostní silničního provozu nepovažuje krajský soud za právně relevantní argumentaci, ke které by bylo nutné se vyjadřovat. Žalobce rovněž prezentuje subjektivní názor, že orgány státní moci mohou vykonávat svoji pravomoc jen veřejně, s vědomím dotčené osoby k čemuž poukazuje na úpravu provádění skrytého sledování osob a věcí dle trestního řádu, k čemuž se dovolává zásady enumerativnost veřejnoprávních pretenzí, resp. zásady zákonnosti. V tomto směru může krajský soud konstatovat pouze to, že skrytý dohled nad plynulostí a bezpečností provozu, měření rychlosti z neoznačených policejních vozidel, považuje krajský soud za součást zákonného zmocnění dle § 79a uvedeného zákona.

58. Žalobce rovněž namítl, že s RAMET, a. s. je výrobcem daného rychloměru a rovněž provádí jeho ověření, což shledává nezákonným. Tato námitka se dle hodnocení krajského soudu míjí předmětem tohoto řízení, jehož předmětem není posuzování zákonnosti jiných řízení či posouzení naplnění zákonných požadavků pro vystavení osvědčení o ověření rychloměru. Ve vztahu k nyní projednávané věci považuje krajský soud ověření užitého rychloměru bez dalšího za platné. Závěrem této námitky se uvádí, že „ověřovací list je podle názoru odvolatele osvědčením podle správního řádu, tedy se na něj § 14 správního řádu vztahuje. Na místě je proto žádat jeho zrušení pro nezákonnost, a to formou podnětu k provedení přezkumného řízení, který tímto zmocněnec podává“. Krajský soud se citovaným textem žaloby zabýval a z jeho obsahu naznal, že se zcela zjevně jedná o převzatý text z jiného podání žalobce, resp. jeho obecného zmocněnce. S ohledem na podobu návrhu „odvolatele“ krajský soud neshledal důvod pro postoupení tohoto podání příslušnému orgánu k jeho vyřízení, neboť jej nepovažuje za řádně formulovaný podnět na zahájení přezkumného řízení dle správního řádu, na který by musel v souladu s procesními předpisy jakkoli reagovat.

59. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku proti neprovedení výslechu spolujezdkyně žalobce, stejně jako námitku toho, že měření rychlosti neproběhlo v obci, k čemuž měla směřovat výpověď uvedené svědkyně. Žalobce v bodě 37 své žaloby namítá, že rychlost jeho vozidla byla změřena mimo obec, v bodě 38 ale uvádí, že se fakticky o obec nejedná a stanovená rychlost 50 km/h je neadekvátní, protože se zde nenachází žádná zástavba. Žalobce tedy na jednom místě tvrdí, že bylo měřeno mimo obec, na druhém místě přiznává, že bylo měřeno v obci, ale dané místo fakticky charakteru obce neodpovídá. Dle založených map a snímku z měření se zde zástavba nachází. Ze snímku pořízených online ze služby Google Streat View je pak zjevné, že místo měření se nachází v působností dopravní značky označující začátek obce, což plyne i ze založených map (i s ohledem na zcela zjevný intravilání charakter místa měření). To, že bylo měřeno v obci, bylo mj. předmětem dokazování na jednání dne 4. 10. 2017. Není tedy pravda, že žalobce by se nemohl s tímto hodnocením správního orgánu seznámit. Stejné skutečnosti plynou i z výpovědí svědků – policistů. Závěr o místní znalosti správní orgán I. stupně vyslovil podpůrně. Vzhledem k tomu, že skutkový stav byl v tomto směru zjištěn bez jakýchkoli pochybností, nebylo nutné provést výslech spolujezdkyně žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2006, č. j. 4 As 2/2005-62, 847/2006 Sb. NSS). Požadavek vyhotovení znaleckého posudku posuzujícího adekvátnost rychlostního limitu shledal krajský soud nadbytečným, neboť rychlostní limit je stanoven právním předpisem, jedná se o právní otázku, a proto takovýto důkaz nemůže z povahy věci jakkoli přispět ke zjištění skutkového stavu.

60. Krajský soud neshledal ani namítané porušení § 163 odst. 3 daňového řádu, který je v této věci nutné aplikovat. Dle odst. 3 tohoto ustanovení je možno daň largo sensu zaplatit bezhotovostním převodem z účtu, v hotovosti, v určitém případě kolkovými známkami či přeplatkem na jiné dani. Ve vyjádření užitém správním orgánem I. stupně krajský soud shledává jistou neobratnost při sdělování údajů pro provedení platby prostřednictvím bankovního převodu, nežli autoritativní a vrchnostenské stanovení jediného možného způsobu úhrady. Ustanovení § 163 daňového řádu, který na tuto věc dopadá, dává žalobci zákonné možnosti úhrady. Netvrdí-li žalobce, že by bylo do jeho práv v tomto směru zasaženo, např. platba v hotovosti by mu byla odepřena, nepovažuje krajský soud za účelné více se touto otázkou zabývat (obdobně viz např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2019, č. j. 32 A 8/2017 – 76).

61. Krajský soud se neztotožnil ani s tím, že správní orgány měly dle čl. 40 odst. 6 Listiny postupovat dle nového zákona o přestupcích. Podle ustanovení § 112 odst. 1 nového zákona o přestupcích platí, že odpovědnost za přestupky se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Žalobce se sice dovolání možnosti uložit pokutu pod spodní hranici sazby, stejně tak i povinnosti správního orgánu hodnotit řadu eventuálně polehčujících okolností, neuvádí již však žádné důvody, pro které by tak měl správní orgán učinit, stejně tak neuvádí žádné skutečnosti, které by snad správní orgán opomněl při posuzování výše sankce hodnotit. Krajský soud sám žádné okolnosti svědčící nutnosti aplikovat z těchto důvodů nový zákon o přestupcích neshledal, a proto považuje tuto námitku žalobce za nedůvodnou.

62. Ve své replice žalobce vznesl námitku pozměnění výstupu z rychloměru, když ve snímku z měření má být jeho vozidlo nečitelnou RZ, v následných výřezech je RZ čitelná. Tuto námitku žalobce vznesl až dne 9. 7. 2018, napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 2. 2. 2018. Dle § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s. se jedná o opožděnou námitku, ke které soud nepřihlédne. I přesto lze konstatovat, že barevný snímek z měření opatřený správním orgánem I. stupně v návaznosti právě na tuto námitku je plně čitelný. Jakákoli manipulace se snímkem je pouhou nepodloženou spekulací.

63. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jakým Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů na svých webových stránkách zveřejňuje. Nad rámec uvedeného krajský soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 – 177, která se požadavkem žalobce, resp. jeho právního zástupce podrobně zabývala.

64. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

65. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení