55 A 5/2019 - 27

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: R.Ch. trvale bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2019, č. j. KUJCK 32217/2019, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Vimperk (dále také jako „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 19. října 2018, č. j. MUVPK-OD 35065/18-SVECH, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“). Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit „dne 29.03.2018 v 16:55 hodin (…) při řízení motorového vozidla BMW, šedé barvy, rz: x, (když se) neřídil pravidly provozu na pozemních komunikacích, neboť s tímto vozidlem překročil na silnici II. třídy č. 145, poblíž garáží u stadiónu, v ulici Sušická, v uzavřené části obce Vimperk, ve směru jízdy od křižovatky ulice 1. máje a ulice Sušická, nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km/h, kdy silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI, výrobní č.: UX018155, schváleného a ověřeného typu, byla (jím řízenému) vozidlu na vzdálenost 124,2 m od laserového rychloměru umístěného poblíž garáží u stadiónu, v ulici Sušická, naměřena rychlost 64 km/h. Tato skutečnost byla doložena snímkem z rychloměru č.

2. Po zastavení vozidla došlo k silniční kontrole a ke ztotožnění řidiče. Z předložených dokladů byl v řidiči prokazatelně zjištěn R.Ch. nar. X. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h, kterou hlídka vzala v úvahu, správní orgán posuzoval rychlost 61 km/h, jako nejnižší skutečnou rychlost jízdy motorového vozidla, a tudíž byla v obci překročena nejvyšší dovolená rychlost o 11 km/h, čímž došlo k porušení ustanovení § 4 písm. b) a ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., a k naplnění skutkové podstaty přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb.“. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1 000 Kč.

2. Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Skutkový stav byl dle žalovaného zjištěn bez důvodných pochybností, neboť plyne ze záznamu z proběhnuvšího měření ověřeným laserovým rychloměrem, který dokumentuje bezchybné měření rychloměrem, jenž byl obsluhován řádně proškoleným strážníkem městské policie.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 23. 5. 2019 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce předně namítá nezákonnost uložené sankce; nebylo přihlédnuto k některým okolnostem přestupku, zavinění, následkům, způsobu spáchání a délce doby, po kterou byl přestupek páchán. Výčet užitých kritérií není rozlišen (přitěžující vs. polehčující). Co se týče okolností jednání žalobce, ten uvádí, že daná pozemní komunikace je víceproudá, kvalitní, jedná se o rovný úsek jdoucí mírně do kopce, což napomáhá brždění; jedná se o spojnici s Českými Budějovicemi a málokdo zde jezdí méně jak 61 km/h. Žalobce měl nové vozidlo, technologický pokrok umožňuje brzdit dříve apod.; skutková podstata přestupku přesto nezohledňuje technologický vývoj. S ohledem na překročení nejvyšší povolené rychlosti pouze o 11 km/h má žalobce za to, že měla být uložena sankce na spodní hranici zákonné sazby, k čemuž poukazuje na rozporuplnost výroku a odůvodnění, když dle odůvodnění byla pokuta ukládána při dolní hranici, dle výroku v polovině sazby. Žalobce rovněž namítá porušení zákazu dvojího přičítání, neboť je mu kladeno k tíži, že ohrožoval svojí jízdou další osoby, což je dle něho ve své podstatě obsaženo již ve skutkové podstatě. Žalobce má dále za to, že nebyl respektován institut zahlazení, pravděpodobně bylo přihlíženo ke starším přestupkům; z odůvodnění není v tomto směru nic uváděno, nelze proto přezkoumat, jaké úvahy správní orgán ke starším přestupkům činil.

5. Žalobce rovněž namítá porušení svých práv, neboť mu nebylo umožněno se efektivně seznámit s návodem k obsluze užitého rychloměru, jehož část oprávněná úřední osoba při jednání pouze nedostatečně přečetla. Jedná se o složitý návod, žalobci nebylo umožněno se s ním seznámit v klidu, nebylo mu umožněno pořídit si jeho kopii. Oprávněná úřední osoba „jej patrně ani nečetla celý, když z rozhodnutí prvého stupně se její znalost Návodu nepodává“. Žalobce chtěl tento návod poskytnout ke znaleckému zkoumání.

6. Žalobce dále namítá okolnosti kolem možné vady měření a popisuje, že v řízení před správními orgány namítal vznik možného slip-effectu a odkazoval na zahraniční cizojazyčné dokumenty, na což žalobce navazuje popisem tohoto efektu v kontextu proběhnuvšího měření. K tomuto žalobce namítá, že žalovaný nijak neodůvodnil, neprokázal, že úhel měření nemá na měření rychlosti vliv. Měření pod úhlem dle žalobce zvyšuje riziko slip-effectu. Žalobce dále namítá, že pouhé odkazy na návod k obsluze rychloměru bez konkrétního popisu textu z návodu či poukázání na konkrétní stranu návodu nepostačují – jsou nepřezkoumatelná, neověřitelná.

7. Závěr správních orgánů, že zaměřovací kříž byl umístěn nad registrační značkou vozidla, což má plynout ze snímku měření, považuje žalobce za neodůvodněné, tato skutečnost nic nevypovídá o možném pohybu zaměřovacího paprsku v průběhu měření, k čemuž dodává, že princip fungování rychloměru není notorieta – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. 9 As 102/2016 – 50. Poloha záměrného kříže nemusí vůbec korespondovat s místem zaměřovacího paprsku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012 – 31).

8. Za účelem zjištění toho, zda strážník mohl provést měření z ruky na danou vzdálenost bezchybně, navrhuje žalobce provést vyšetřovací pokus.

9. V rámci mírného stoupání v místě měření a žalobcem popisovaného slip-effectu je navrhováno vypracování znaleckého posudku, který by osvětlil vliv žalobcem uváděných skutečností na výsledek měření rychlosti jeho vozidla.

10. Žalobce v kontextu možného pohybu měřicího paprsku namítá, že nebylo prokázáno, že by byla změřena rychlost právě jeho vozidla, neboť mohlo být měřeno i vozidlo za jeho vozidlem. K osvětlení této otázky žalobce navrhuje provést jako důkaz znalecký posudek.

11. V tomto směru žalobce rovněž uvádí, že došlo k opomenutí jeho důkazního návrhu – videozáznamu z celého průběhu měření rychlosti za účelem zjištění, odkud se měřicí paprsek odrážel v průběhu měření rychlosti jeho vozidla. Žalobce uvádí, že i kdyby se paprsek pohnul jen od čelního skla k nárazníku, mohl by rozdíl v naměřené rychlosti činit klidně 15 až 30 km/h.

12. Správní orgán měl dále uvést, že zaměřovací kříž byl po celou dobu držení spouště zaměřen na jeho vozidle, pokud by tomu tak nebylo, měření by skončilo chybou, což má plynout z návodu k obsluze rychloměru. To dle žalobce není možné, což dokládá sdělením Českého metrologického institutu.

13. Žalobce rovněž poukazuje na to, že výstup z rychloměru zpracoval program RAMET, a. s., tato společnost vyrábí radarové rychloměry. Žalobce proto navrhuje provést jako důkaz originální soubor z rychloměru, neboť výtisk z rychloměru není veřejnou listinou a žalobce má pochybnosti o jeho pravosti. Vedle toho není ani postaveno najisto, zda bylo měřeno právě daným laserovým rychloměrem, to plyne jen ze spisu samotného – ze záznamu o přestupku, jehož pravost je zpochybněna. Žalovaný nadto nesprávně uvádí, že výstup byl zpracován programem MicroDigiCam (str. 3 žalovaného rozhodnutí).

14. Závěrem žalobce namítá porušení § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť nebylo prokázáno, že měření proběhlo v souladu s tímto ustanovením, když tomuto svědčí pouze písemné vyjádření vedoucího územního odboru Prachatice, dle něhož byl dán souhlas k měření telefonicky. Dle žalobce je obvyklé písemné pověření. Souhlas dle žalobce může nadto dát pouze vedoucí příslušného krajského ředitelství Policie ČR, případně jím pověřená osoba. Ono vyjádření nadto nebylo podkladem správního rozhodnutí, nebylo jím dokazováno, není v rozhodnutí správního orgánu zmiňováno.

15. Žalobce závěrem obsáhle zdůvodnil svůj nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu takovým způsobem, aby se z textu zveřejněného rozhodnutí podávalo jméno, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály.

16. Žalobce s ohledem na výše uvedené následně navrhuje, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

17. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě vznesené námitky odmítl a věcně se k nim vyjádřil. Vydaná rozhodnutí považuje za zákonná. Žalobu navrhuje jako nedůvodnou zamítnout. Návod k rychloměru byl součástí spisu na CD, byl proveden jako důkaz při jednání. Záznam o přestupku je jasným důkazem o řádnosti měření. Slip-effect nebyl prokázán, žalobce argumentuje cizojazyčnými písemnosti, které nebyly předloženy v souladu s procesními předpisy. Rychloměr v automatickém režimu změřil rychlost žalobcova vozidla bez chybového hlášení, měření bylo v pořádku. Co se týče § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích, měření proběhlo za součinnosti Policie ČR, což plyne z vyjádření Městské policie Vimperk, jakož i z vyjádření Krajského ředitelství Policie ČR.

IV. Průběh řízení před správními orgány

18. Ze spisového materiálu obstaraného v této věci krajský soud zjistil, že shora uvedeného dne na shora uvedeném místě bylo zadokumentováno přestupkové jednání žalobce tak, jak je shora uvedeno, což plyne z úředního záznamu Městské Policie Vimperk č. j. MP-8/2018- VPK-DER, z oznámení o přestupku sepsaného na místě, který žalobce odmítl podepsat a z výstupu z rychloměru. Z výstupu z rychloměru – záznamu o přestupku zpracovaného programem Archiv 5.0 RAMET C.H.M, a.s., se podává popsané jednání žalobce. Na snímku je zachyceno dané vozidlo, v pozadí je viditelné další jedoucí vozidlo, záměrný kříž je v masce žalobcova vozidla, měřeno bylo čelně, prakticky v nenulovém úhlu; klesání či stoupání není ze snímku zřejmé; měřil „L.“.

19. Dále je založeno osvědčení Městské policie Vimperk o tom, že strážník P.L. absolvoval školení operátora laserového měřiče UtraLyte 100LR. Dále je založeno CD s návodem k obsluze rychloměru a ověření rychloměru – MicroDigiCam LTI. Rovněž je založen výpis z evidenční karty řidiče – žalobce; evidováno 9 přestupků ze dnů 7. 5. 2017, 10. 1. 2016, 14. 3. 2012, 24. 10. 2010, 15. 10. 2010, 30. 8. 2008, 2. 3. 2008 a 2. 3. 2008.

20. Příkazem ze dne 7. 5. 2018 byl žalobce uznán vinným ze shora uvedeného jednání, uložena pokuta 2 000 Kč. Dne 22. 5. 2018 podal žalobce prostřednictvím zmocněnce M.J. odpor; přiložena nepodepsaná plná moc, samotné podání učiněno el. nepodepsaným e-mailem. Následně dne 28. 5. 2018 zasláno e-mailem s el. podpisem. Usnesením ze dne 30. 5. 2018 byl M.J. vyzván k doložení zmocnění. Následně je založena plná moc datována dne 24. 5. 2018, podpis ověřen dne 23. 5. 2018.

21. Dne 16. 7. 2018 proběhlo ústní jednání ve věci samé za přítomnosti zmocněnce Ing. M. J. Při dokazování předloženy a čteny mj. shora uvedené listiny, včetně návodu k obsluze rychloměru. Zmocněnec při jednání požádal kopie vybraných listiny a uvedl, že žalobce je přesvědčen, že bylo měřeno v rozporu s návodem.

22. V návaznosti na námitku zmocněnce žalobce bylo následně vyžádáno sdělení o proškolení daného strážníka (osvědčení je k rychloměru UtraLyte 100LR, měřeno MicroDigiCam LTI); dle sdělení Městské policie Vimperk se osvědčení vztahuje na tyto rychloměry.

23. Ve vyjádření žalobce doručeného správního orgánu I. stupně dne 8. 8. 2018 žalobce mj. navrhl provést jako důkaz videozáznam z měření, účastnický výslech a výslech operátora rychloměru.

24. Dle sdělení Městské policie Vimperk ze dne 10. 8. 2018 bylo měřeno se souhlasem Policie ČR, hlášení a souhlas je dle nastavené praxe dáván ústně. Dle sdělení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Prachatice, Dopravní inspektorát, ze dne 27. 8. 2018 bylo měřeno se souhlasem Policie ČR. Uvádí se, že ve dnech 7. 3. 2018 a 29. 3. 2918 byl udělen souhlas s měřením na základě telefonického sdělení Městské policie Vimperk.

25. Podle sdělení Městské policie Vimperk ze dne 19. 9. 2018 bylo měřeno s ověřeným rychloměrem s nepoškozenými úředními značkami.

26. Usnesením ze dne 25. 9. 2018 byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí.

27. Správním rozhodnutím I. stupně byl žalobce uznán vinným ze shora uvedeného jednání. Proti tomuto žalobce brojil odvoláním, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

V. Právní hodnocení krajského soudu

28. Krajský soud přezkoumává napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vychází přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s“).

29. Krajský soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s.

30. Úvodem krajský soud poukazuje na požadavky na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí shrnutí v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25). Krajský soud přitom neshledal, že by rozhodnutí správních orgánů obou stupňů trpěla v tomto ohledu jakýmikoli nedostatky. Závěry správních orgánů, včetně důvodů, proč měření rychlosti žalobcova vozidla proběhlo řádně, uceleným způsobem reagují na námitky žalobce a ve svém souhrnu je vyvrací.

31. Krajský soud nemá pochyb o zákonnosti a přezkoumatelnosti uložené pokuty a je přesvědčen, že odůvodnění sankce v dané věci odpovídá zákonným požadavkům uvedeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 As 64/2005-63, podle kterého: „[s]právní orgán je tak povinen se při ukládání sankce zabývat podrobně všemi hledisky, které mu zákon předkládá a podrobně a přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl, a navíc podrobně odůvodnit, jaký vliv mělo toto hledisko na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, nepřipouštějícím rozumné pochyby o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu.“ 32. Z hlediska výše uložené sankce je nutno na prvním místě uvést, že správní trestání plní nejen funkci preventivní, ale rovněž i represivní, přičemž primárním významem trestání je potrestání pachatele tak, aby uloženou sankci ve své právní a majetkové sféře adekvátním způsobem pocítil a vyvaroval se dalšího porušování právních předpisů (srov. zejména usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008-133). Krajský soud považuje v této souvislosti za nezbytné připomenout, že z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 100/2014-27) vyplývá, že ukládání sankcí za správní delikty (přestupky a jiné správní delikty), a tudíž i rozhodování o jejich výši, se děje ve sféře volného správního uvážení, tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z možných řešení, které zákon dovoluje. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkumu lze jen potud, nepřekročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, a zda toto volné uvážení nezneužil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V daném případě k takovému překročení mezí správního uvážení, resp. jeho zneužití nedošlo.

33. Ustanovení § 36 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) stanovují pravidla pro ukládání správních trestů; § 37 obsahuje základní vodítka pro určení druhu a výměry trestu, § 38 pak vodítka pro posouzení povahy a závažnosti přestupku, § 39 obsahuje demonstrativní výčet polehčujících okolní, § 40 demonstrativní výčet přitěžujících okolností.

34. Ukládanou sankcí se správní orgán I. stupně zabýval na straně 7 a 8 svého rozhodnutí, kde popsal naplnění materiální stránky daného přestupku i zákonem chráněný zájem, jakož i okolnosti spáchání přestupku (tříproudová silnice, označení přechodu pro chodce, městská zástavba, obytná zóna). Obdobně jako žalobce v podané žalobě uvedl, že se jedná o spojnici obcí České Budějovice – Vimperk – Sušice, tedy o frekventovanou silnici II. třídy, kde lze předpokládat zvýšenou frekvenci chodců a vozidel. Správní orgán uvedl, že zákonná sazba činí 1 500 Kč – 2 500 Kč, přičemž ukládá pokutu ve výši 2 000 Kč, která dle jeho hodnocení bude plnit svůj zákonný účel. Žalobci je nutno přisvědčit, že správní orgán skutečně uvedl, že ukládá pokutu při dolní hranici zákonné sazby, zvolená výše je skutečně uprostřed, nicméně tato skutečnost sama o sobě nemá jakýkoli vliv na přezkoumatelnost úvah správního orgánu a ani na zákonnost jeho postupu či na srozumitelnost rozhodnutí jako takového.

35. Správní orgán v rámci svých úvah hodnotil, jak žalobce uvádí, že žalobce ohrozil nejen sebe, ale i další účastníky silničního provozu, když na tomto úseku komunikace lze očekávat zvýšený pohyb chodců i vozidel, což je dostatečně zdůvodněno v rámci samotných úvah o výši trestu. Úvahu správního orgánu je však nutno založit do kontextu celého jeho odůvodnění, ze kterého plyne, že dané místo je dle jeho názoru frekventovaným místem. V této úvaze proto krajský soud nespatřuje žalobcem namítané porušení zásady zákazu dvojího přičítání, neboť se jedná o vyjádření určité kvantity/intenzity/hustoty provozu v daném místě. Úvahy o místě spáchání přestupku tak, jak je uvedl správní orgán, považuje krajský soud za dostatečné, přičemž úvahy žalobce v tomto směru tak, jak je podává v žalobě (bod 4 – široká kvalitní komunikace, stoupání, spojnice mezi městy) je nutno z povahy věci jako desinterpretující odmítnout. Právě proto, že se jedná o víceproudou komunikaci v zastaveném území obce, o spojnici – hlavní tah mezi městy, je nutno trvat na dodržování dopravních předpisů. Na dodržování dopravních předpisů je ostatně v obecné rovině nutno trvat na jakékoli pozemní komunikaci. V žádném případě se nejedná o přepjatý právní formalismus tak, jak žalobce uvádí.

36. Správní orgán I. stupně se rovněž vyslovil k přestupkové minulosti žalobce; minulá provinění mu však nekladl k tíži tak, jak žalobce nastiňuje, neboť v rámci hodnocení přestupkové minulosti žalobce správní orgán přihlédl k těmto proviněním pouze v rovině hodnocení osobnosti žalobce jako pachatele řady dopravních přestupků. V tomto směru lze stále poukázat na následující: „[s]právním orgánům nic nebrání v tom, aby ke skutečnosti, že žalobce v minulosti spáchal obdobné či další přestupky, za něž mu byly pravomocně uloženy v přestupkovém řízení sankce, přihlédly při hodnocení osoby žalobce a z takových okolností vyvodily příslušné závěry, pokud jde o sklony žalobce porušovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, případně jakým způsobem…“ (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 3. 5. 2013, č. j. 60 A 1/2013 – 49, č. 2912/2013 Sb. NSS), s čímž se krajský soud plně ztotožňuje.

37. Správní orgán I. stupně při svém rozhodování nehodnotil žádné přitěžující či polehčující okolnosti ve smyslu § 39 a 40 zákona o přestupcích, což plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí. To ostatně uvádí i sám žalobce, nebyli-li okolnosti v odůvodnění uvedeny, nebyly shledány. Žalobce přitom žádné takové okolnosti ani neuvádí. Ani v tomto směru správní orgán I. stupně nepochybil.

38. Okolnosti, resp. skutečnosti týkající se žalobcova vozidla správní orgán I. stupně nehodnotil, dle krajského soudu tak ani činit nemusel, neboť pravidla silničního provozu platí pro každého stejně, a to ať už řídí moderní auto s různými bezpečnostními prvky, tak postarší vozidlo. Krajskému soudu nepřísluší hodnotit, zda měl zákonodárce na vývoj automobilů v tomto směru reagovat či nikoli, není ani oprávněn takovéto úvahy při výkladu zákona zohlednit. To samé pak platí i pro správní orgán. To, že k přestupku došlo za dobré viditelnosti, na protiprávnosti jednání žalobce rovněž nic nemění; nelze to hodnotit jakkoli kladně ku prospěchu žalobce.

39. Pro úplnost krajský soud pokazuje na závěry odborné veřejností, na komentované znění k § 37 přestupkového zákona: „Z odůvodnění by mělo být tedy patrné, jaké okolnosti a zvláštnosti konkrétního přestupku byly správním orgánem při individualizaci správního trestu zohledněny, ať již byly ve prospěch, či neprospěch pachatele. Každý uložený správní trest musí být dostatečně odůvodněn, čímž se rozumí takový způsob odůvodnění, aby odůvodnění nepřipouštělo jakékoliv pochyby o jeho přiměřenosti a o tom, že odpovídá individuálním okolnostem věci. Okolnosti, k nimž má být přihlíženo, jsou v přestupkovém zákoně uvedeny demonstrativně. Toto umožňuje správnímu orgánu zohlednit též okolnosti v přestupkovém zákoně výslovně neuvedené, a to jak okolnosti ve prospěch pachatele, tak i v jeho neprospěch. Pro úplnost je třeba zdůraznit, že správní orgán musí zhodnotit všechny relevantní okolnosti daného skutku, avšak není povinen se vyjadřovat ke všem okolnostem uvedeným v zákoně, nejsou-li v konkrétním případě dány. V odůvodnění by tedy správní orgán neměl pracovat s okolnostmi, které v konkrétním přestupku naplněny nebyly.“ [Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Komentář. BOHADLO, D., BROŽ, J., KADEŠKA, S. Wolters Kluwer, Praha, 2018, důraz doplněn]. Krajský soud i s ohledem na citaci z komentovaného znění uvádí, že se správní orgán I. stupně vypořádal se všemi okolnostmi, které v daném případě měly být hodnoceny.

40. Krajský soud proto v kontextu bodu 3 žaloby, kde žalobce namítá nezohlednění některých okolností přestupku, zavinění, následek, způsob spáchání a délku doby, po kterou byl přestupek páchán, uzavírá, že uvedené vady rozhodnutí neshledal. Relevantní okolnosti byly hodnoceny, v rámci úvah o sankci byla zohledněna forma zavinění, jakož i následek v podobě popsaného porušení veřejného zájmu, stejně tak i způsob spáchání. Délku doby páchání přestupku nebylo z povahy věci nutno řešit, neboť přestupek žalobce byl dokumentován v konkrétní časový okamžik a jakékoli další úvahy jsou tak zcela nadbytečné.

41. Ani námitku neposkytnutí kopie návodu k obsluze rychloměru neshledal krajský soud důvodnou. Tímto návodem k obsluze byl žalobce, resp. jeho zmocněnec, seznámen při samotném ústním jednání, ostatně v rámci své argumentace před správními orgány z tohoto návodu žalobce, resp. jeho obecný zmocněnec, zcela zjevně vychází. To, jaké části návodu k obsluze rychloměru byly při ústním jednáním čteny, není krajskému soudu známo, nicméně chtěl-li zmocněnec žalobce číst jiné části návodu apod., mohl tento požadavek vznést při samotném jednání. Krajský soud nepovažuje za účelné se podrobně zabývat tím, zda tento návod je autorským dílem či nikoli, je však zřejmé, že v souladu s § 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, se o autorské dílo jedná, neboť je „jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam“.

42. Žalobci, resp. jeho zmocněnci, nic nebránilo v tom se s tímto návodem seznámit při ústním jednání či při nahlížení do spisu. Zamýšlel-li žalobce tento návod podrobit znaleckému zkoumání (bod 11 žaloby), mohl tak učinit. Takovýto důkazní návrh žalobce mohl v řízení před správním orgánem vznést, což ale neučinil. V tuto chvíli se proto jedná o pouhá ničím nepotvrzená tvrzení žalobce. Obecný zmocněnec žalobce přitom není osobou, která by se na poli přestupků v dopravě neorientovala (z řízení před zdejším soudem je možno zmínit např. sp. zn. 56 A 3/2017, 56 A 6/2017, 58 A 15/2018, 55 A 2/2018, 60 A 2/2019 či 53 A 3/2019). Ostatně skutkově totožná věc žalobce, zastoupeného totožným obecným zmocněncem, byla řešena zdejším soudem v řízení sp. zn. 53 A 12/2017, zde byla rychlost žalobcova vozidla zjištěna identickým rychloměrem. Tyto skutečnosti dle krajského soudu svědčí o určité účelovosti této žalobní námitky, neboť s ohledem na činnost obecného zmocněnce v jiných skutkově obdobných řízení je zřejmé, že sám obecný zmocněnec žalobce je s návodem k obsluze daného rychloměru seznámen a tyto znalosti mohl naplno v rámci řízení využít, což ostatně udělal, jak je patrno z jeho jednotlivých podání. Ostatně nelze přehlédnout, že zmocněnec žalobce svým podpisem při ústním jednání v protokolu (konkrétně na č. l. 25 správního spisu) stvrdil, že „S návodem k obsluze použitého rychloměru jsem byl seznámen.“. Krajský soud proto uzavírá, že v tomto směru nezjistil žádných vad, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

43. Co se týče možnosti tzv. slip-effectu, ani v tomto případě neshledal krajský soud žalobcem popisovaných vad důkazního řízení. Ke slip-effectu zpravidla dojde, pokud se zařízením v kritickém momentu měření pohne. V tomto případě byla tato možnost prima facie potlačena tím, že bylo měřeno staticky. Zařízení funguje na principu opakovaného vysílání světelných paprsků na cíl a měření doby, za jakou se po odrazu vrátí zpět (ve své podstatě se principiálně jedná o laserový dálkoměr). V případě slip-effectu se pak jeden ze světelných paprsků odrazí od vozidla, které mezitím změnilo svoji polohu, přičemž jeho trajektorie je sledována i samotným pohybem rychloměru, čímž se změní trasa a vzdálenost, kterou musí světelný paprsek světla urazit a tím dojde k ovlivnění změřené rychlosti.

44. V projednávané věci bylo měření rychlosti provedeno schváleným rychloměrem, který ovládal řádně proškolený strážník. Klíčovým a relevantním důkazem o naměřené rychlosti je záznam o přestupku - výstup ze silničního rychloměru, který kromě zmíněné fotografie měřeného vozidla se záměrným křížem a údaji o vozidle obsahuje také údaj o naměřené rychlosti, směr jízdy, datum a čas měření, vzdálenost měření metrů, číslo snímku z měřiče, výrobní číslo zařízení a jméno osoby, která zařízení nastavila. Z fotografického snímku pořízeného při měření, je zřejmé, že bylo měřeno přijíždějící vozidlo žalobce, neboť zaměřovací kříž je umístěn na masce tohoto vozidla. Z návodu k rychloměru, který byl při jednání prvostupňového správního orgánu proveden jako důkaz, plyne, že měření má v ideálním případě probíhat v nulovém úhlu (čelně, kolmo přímo proti měřenému vozidlu). V případě měření pod úhlem (horizontálně) dochází k tzv. cosinus efektu, jehož výsledkem je naměření nižší než skutečné rychlosti vozidla. Ze snímku z měřené je ale zjevné, že bylo měřeno přibližně pod nenulovým úhlem. Co se týče vertikálního úhlu měření, který žalobce zmiňuje v rámci toho, že místo měření se má nacházet v kopci, návod k obsluze rychloměru takovouto situaci nepopisuje, na straně 72 návodu je popisován pouze nastíněný cosinus efekt, z čehož lze jednoznačně usoudit, že takové měření je možné.

45. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2017, č. j. 28 A 10/2016-45, se k žalobcem namítanému slip-effectu podává následující: „Krajský soud (...) doplnil řízení o vyjádření společnosti ATS-TELCOM PRAHA a. s., dovozce laserového rychloměru MicroDigiCam LTI, k některým technickým otázkám souvisejícím s měřením rychlosti tímto rychloměrem. Z vyjádření ze dne 12. 4. 2017 vyplynulo k otázce tzv. slip effect, že laserový rychloměr MicroDigiCam LTI stejně jako LTI 20/20 TruCAM ve verzi pro Českou republiku obsahuje ve svém firmware algoritmus „error traping“, který jej potlačuje. Aby se „slip effect“ projevil, muselo by být vozidlo měřeno z boku. Z praxe vyplývá, že pokud se při měření samotném laserový měřič pohybuje, objevuje se chyba E03 – nestabilní zaměření cíle. Tato chyba se objevuje i v případě, pokud se z jednoho auta přejde svazkem paprsků na druhé auto, nějaký jiný předmět nebo na silnici. Pokud se jakákoli taková chyba vyskytne, měření je přerušeno a výsledky se neukládají. K měřícímu úhlu mezi osou pohybu vozidla a laserovým paprskem dovozce uvedl, že nulový měřící úhel je možný pouze v případě, kdy bude měřící laser stát přímo proti jedoucímu vozidlu, což není prakticky reálné. V manuálu však není uvedeno, že by se muselo měřit s nulovým měřícím úhlem. Naopak se počítá s nenulovým měřícím úhlem, proto je v manuálu popsaný jev „cosinus efekt“. Tento efekt nepatrně ovlivňuje naměřenou hodnotu tak, že vždy nepatrně snižuje naměřenou hodnotu oproti rychlosti skutečné, což znamená, že vliv tohoto úhlu je vždy ve prospěch řidiče měřeného vozidla.“ To ostatně koresponduje i s návodem k obsluze, který na straně 71 a 72 uvádí přehled nejčastějších chybových hlášení: „Chyby měření E01, E02, E03 se při měření mohou vyskytovat a jsou způsobeny tím, že měření proběhne asi desetkrát. Hodnota musí být přibližně stejná. Pokud se po tuto krátkou dobu změní zaměřovací bod, může být ohlášena chyba. Nicméně obsluha by měla eliminovat počet těchto chyb správnou přípravou měření – vhodné místo pro měření, stabilní umístění stativu a připevnění laseru k třmenu.“ K chybě E01 se pak konkrétně uvádí: „Measurement error – nedosažitelný cíl. Cíl je mimo měřící rozsah nebo je příliš blízko“, k chybě E02 se pak konkrétně uvádí: „Measurement error – nedostatečná data o měření. Laserový paprsek byl zacloněn nebo se cíl posunul za hranice měřitelnosti“, k chybě E03 se pak konkrétně uvádí: „Measurement error – nestabilní zaměření cíle. Zaměření cíle je nestabilní., např. pokud laser není stabilní na trojnožce.“ Uvedení skutečnosti vyvracejí prakticky všechny žalobní námitky týkající se slip-effectu.

46. Ze snímku měření není patrné žalobcem popisované stoupání v místě měření, resp. není patrné stoupání v takovém rozsahu, ve kterém by jej bylo možné z fotografie z měření zjistit. V tomto směru však žalobce opět zůstává pouze v rovině obecných úvah o možném ovlivnění výsledku měření, které dává do souvislosti s jím popisovaným slip-effectem. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má krajský soud za to, že měření nebylo v tomto směru ovlivněno. Z tohoto důvodu považuje žalobcův návrh na zajištění znaleckého posudku, který by tuto otázku posoudil, za nedůvodný, nadbytečný.

47. Krajský soud neshledal důvod k provedení žalobcem navrženého důkazu – vyšetřovacímu pokusu toho, zda strážník dokáže na vzdálenost daného měření (124,2 m) provést měření rychlosti vozidla bez využití stativu, tzv. z ruky. Krajský soud považuje tento důkaz za nadbytečný, neboť s ohledem na učiněný výklad, zjištěný skutkový stav, nemá pochybnost o správnosti měření.

48. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení není teoretické zkoumání toho, při jakých vadách měření by se mělo ukázat na rychloměru chybové hlášení a při kterých chybách nikoli, nepovažuje krajský soud za účelné se těmito otázkami hlouběji zabývat. Z tohoto nebylo žalobcem předložené vyjádření Českého metrologického institutu provedeno jako důkaz, dílem pro nadbytečnost, neboť skutkový stav považuje krajský soud za zjištěný, dílem pro zjevnou nedůvodnost, neboť to, zda by se při jakékoli vadě měření mělo objevit chybové hlášení (bod 28 žaloby), není předmětem tohoto řízení a nemá pro rozhodnutí ve věci význam.

49. Žalobce dle názoru krajského soudu předkládá řadu tvrzení, které samy o sobě jsou i pravdivá (viz např. skutečnosti z odkazovaných rozsudků), nicméně již neuvádí žádné skutečnosti, které by tato jeho tvrzení propojila s nyní projednávanou věcí. Žalobce tak setrvává v pouze hypotetické rovině, ve které vznáší různé alternativní varianty toho, co vše mohlo být při měření špatně, aniž by ale tyto jeho domněnky a hypotézy byly navázány na projednávané měření. To, že bylo měřeno laserovým rychloměrem, samo o sobě neznamená, že tyto hypotetické domněnky relevantním způsobem zpochybňují zjištěný skutkový stav. Správní orgán provedl standardní dokazování, odpovídající typu projednávaného přestupku, z něhož nevyvstávají rozumné pochybnosti o průběhu skutkového děje, zároveň reagoval na námitky žalobce, přičemž žalobce nevnesl žádné relevantní námitky, které by mohly průběh měření účinně zpochybnit. Postup správního orgánu a rozsah dokazování považuje krajský soud za souladný se zákonem (k určité vadě důkazního řízení viz níže).

50. Krajský soud se hlouběji nezabýval žalobcovou argumentací ohledně eventuálního, hypotetického posunu zaměřovacího kříže. Zaměřovací kříž se v okamžik měření tak nacházel na měřeném vozidle, snímek byl pořízen v okamžik měření dle nastavení samotného výrobce rychloměru tak, aby bylo možné s tímto výsledkem měření dále pracovat. Podrobné, avšak zcela hypotetické úvahy žalobce v tomto směru, které jsou bez relevantního opodstatnění předkládány jako ryzí fakta, nelze zohlednit žalobcem předpokládaným způsobem, který ve své podstatě směřuje k tomu, že tyto rychloměry by neměly být vůbec v praxi používány.

51. Správní orgán I. stupně na důkazní návrh žalobce na vyslechnutí operátora rychloměru a žalobce samého reagoval na straně 4, svého rozhodnutí, kde shledal tyto návrhy nadbytečnými, což je odůvodněno stavem dosavadního dokazování. Obdobně návrh žalobce na vyslechnutí operátora rychloměru vypořádal i sám žalovaný na straně 4 napadeného rozhodnutí, přičemž úvahy žalovaného o dostatečném zjištění skutkového stavu, se i dále na straně 5. Krajský soud se s tímto posouzení s ohledem na shora uvedené skutečnosti ztotožňuje, neboť v kontextu řečeného by další dokazování bylo nadbytečné. Je však nutné odmítnout část úvahy žalovaného, který uvedl, že výslech obsluhy rychloměru nemá význam, „protože odvolatel ve svých námitkách neposkytl žádný konkrétní důkaz pro své tvrzení“. Tímto důkazem měl být právě samotný výslech, resp. výpověď svědka – operátora rychloměru.

52. Co se týče žalobcova návrhu na provedení dokazování videozáznamem z měření, tento návrh žalobce vznesl ve svém vyjádření ze dne 8. 8. 2018, což žalobce navrhl proto, že „z předmětného snímku není zřejmé, kde se nacházel záměrný kříž v průběhu celého měření…“. Žalovaný tento důkazní návrh na straně 5 svého rozhodnutí rozpoznal a při vypořádání vznesených námitek uvedl, že ze snímku z měření je zřejmé, kde se záměrný kříž nacházel. Správní orgán I. stupně tento důkazní návrh skutečně nevypořádal. Neučinil tak ani sám žalovaný. Z odůvodnění obou rozhodnutí však implicitně plyne, že skutkový stav ohledně zaměření měly oba správní orgány za dostatečně prokázaný. Krajský soud přistoupil k posouzení toho, zda pochybení spočívající ve výslovném nevypořádání tohoto důkazního návrhu mohlo mít vliv na zákonnost správních rozhodnutí a dospěl k závěru, že nikoli, neboť z návodu k obsluze rychloměru plyne, že žalobcem požadovaný videozáznam není pořizován. O takovém záznamu není v návodu žádná zmínka. Návod k obsluze pouze opakovaně zmiňuje snímky z měření (zejm. např. str. 31, kde se řeší použitelný prostor pro snímky, jejich počet; str. 34 pořízení snímku či str. 42, kde se popisují parametry měření – rychlostní limit záznamu stanovený sejmutím a uložením snímku vozidla,…). Vzhledem k tomu, že žalobcem navrhovaný důkaz nebylo možné z objektivních důvodů provést, má krajský soud za to, že opomenutím vypořádání tohoto důkazního návrhu nebylo do práv žalobce zasaženo takovým způsobem, který by způsobil nezákonnost přezkoumávaných rozhodnutí.

53. Krajský soud se neztotožňuje ani s hodnocením žalobce, že odkaz na návod k obsluze bez uvedení konkrétní strany či citace by měl ve své podstatě způsobovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalobci je ale nutno dílčím způsobem přisvědčit, že uvedení co nejkonkrétnějšího odkazu přispívá k přezkoumatelnosti a ověřitelnosti, jakož i přesvědčivosti rozhodnutí.

54. Co se týče námitek týkajících se výstupu z rychloměru a požadavkem žalobce na zajištění originálního souboru z rychloměru pro ověření pravosti založeného záznamu ve správním spise, neshledává krajský soud k takovému postupu důvod. Žalobce pravost podkladů rozporuje pouze v obecné a vágní rovině a opět tak vznáší pouze zcela hypotetické úvahy o eventuální manipulaci či snad umělého vytvoření snímku/záznamu z měření. Stejný závěr krajský soud činí i ve vztahu k obdobným námitkám týkajících se pochyb žalobce o tom, že měření bylo provedeno rychloměrem, jehož ověřovací list je založen ve správním spise.

55. Ve vztahu k užitému softwaru krajský soud uvádí, že žalovaný ve svém rozhodnutí na straně 3 skutečně uvádí, že „fotografie jsou generovány programem MicroDigiCam…“, přičemž ze záznamu o přestupku plynem, že byl zpracován programem Archiv 5.0 RAMET C.H.M, a.s. Tuto skutečnost žalobce bez dalšího konstatuje (viz bod 32 žaloby), již však neuvádí, jak přesně tato skutečnost zasahuje do jeho práv. Uvádí-li to žalobce na podporu svých pochybností o pravosti výstupu z rychloměru, tyto pochybnosti žalobce krajský soud dle shora uvedeného nesdílí.

56. Jako nedůvodnou zhodnotil krajský soud i závěrečnou námitku žalobce o porušení § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích, podle kterého platí, že „za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.“ Ve správním spise je založeno vyjádření Policie ČR o tom, že měření v daném místě a čase probíhalo za jejich součinnosti tak, jak vyžaduje uvedené ustanovení. Zákon přitom nestanovuje formu či podobu, jakou má tato součinnost probíhat, vágní tvrzení žalobce o obvyklé písemné formě na věci nic nemění. Argumentace žalobce o tom, kdo může a nemůže souhlas udělit, není právně podložena. Vyjádření Policie ČR je mezi podklady správního rozhodnutí I. stupně zahrnuto (str. 2 dole), byť s ním není v textu blíže pracováno. Uvedeným ustanovením se zabýval žalovaný na straně 4 a 5 svého rozhodnutí, kde dospěl k závěru, že souhlas Policie ČR k měřené na daném místě v daný den byl v souladu se zákonem udělen, s čímž se krajský soud s ohledem na založené vyjádření Policie ČR ztotožňuje. Úvahy žalobce o účelovosti postupu Policie ČR, která dle žalobcovo náznaku snad měla kolegiálně „krýt“ předchozí pochybení strážníků jsou pouhými spekulacemi, ke kterým se krajský soud nebude vyjadřovat.

57. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jakým Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů na svých webových stránkách zveřejňuje. Nad rámec uvedeného krajský soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 – 177, která se požadavkem žalobce, resp. jeho právního zástupce podrobně zabývala.

VI. Závěr a náklady řízení

58. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení