60 A 2/2019 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: R.J. bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem, se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2019, č. j. KUJCK 15547/2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím Městského úřadu Písek (správní orgán I. stupně) ze dne 10. září 2018, č. j. MUPI/2018/36895, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterého se dopustil z nedbalosti tím, že dne 3. dubna 2018 v 10.14 hod. na 173. km pozemní komunikace č. I/20 na volném úseku v katastrální území obce Maletice, okr. Písek, ve směru jízdy od obce Selibov směrem na obec Protivín, řídil motorové vozidlo tov. značky Mercedes Benz, RZ x a překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 46 km/h, když v úseku, na kterém je nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 90 km/h, byla výše uvedenému motorovému vozidlu laserovým rychloměrem MicroDigiCam zadokumentována 136 km/hod po odečtu odchylky měření, čímž porušil ustanovení § 18 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Za toto jednání byla žalobci podle § 125c odst. 5 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích v souladu s § 35 až 41 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) uložena pokuta ve výši 3 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1 000 Kč. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdil. Dne 4. 4. 2019 podal žalobce včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

2. Na prvním místě žalobce rozporuje způsob, jakým správní orgány přistoupily k jím navrženým důkazům, kterými žalobce chtěl prokázat jiné místo spáchání přestupku, jakož i vyšší dovolenou rychlost v místě měření. K prokázání svých tvrzení žalobce navrhl provést dle jeho názoru jediné možné dokazování, a to ohledání místa měření a výslech policistů provádějících měření, což správní orgány odmítly pro nadbytečnost. Vedle toho však uzavřely, že žalobce neprokázal, že by bylo měřeno na jiném místě. Žalovaný podle žalobce nezákonně hodnotil navržené důkazy, aniž by je provedl (srov. rozsudek ze dne 29. 5. 2015, č. j. 5 As 185/2014 – 40). Důkaz ohledání místa byl dle žalobce důvodný, neboť oznámení o přestupku a příslušný úřední záznam nelze užít jako důkaz (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115). Nevyslechnutí policistů žalobce namítá i ve vztahu k jeho tvrzení, že měření provedla blíže neurčená osoba k tomu neoprávněná – osoba v oranžové vestě s modrým nápisem na zádech, nikoli policista.

3. Žalobce dále nesouhlasí se závěry žalovaného, že své námitky mohl a měl vyjádřit do oznámení o přestupku. Žalobci nemělo být jakékoli vyjádření umožněno, což chtěl prokázat rovněž výslechem policistů, kteří oznámení sepsali. Na fotografii z řešení žalobcova jednání na místě dle jeho hodnocení neplyne, že by byl s oznámením seznámen; policista na snímku dle žalobce drží přístroj na měření alkoholu v krvi.

4. Žalobce namítá i další vady důkazního řízení spočívající v neprovedení jím navrhovaných důkazů k prokázání toho, že v průběhu měření došlo k tzv. slip effectu. To, že měření proběhlo, neznamená, že proběhlo v souladu s návodem k obsluze, k čemuž žalobce poukazuje na vyjádření Českého metrologického institutu (ČMI), které dle podané žaloby soud předkládá (pozn. soudu - nepředloženo).

5. V neposlední řadě brojí žalobce proti vadě výroku správního rozhodnutí I. stupně obsahujícího odkaz na § 46 přestupkového zákona, byť nebyla ukládána sankce za více přestupků, v čemž žalobce shledává nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

6. Dále žalobce uvedl, že namítá, že měření rychlosti nebylo provedeno v souladu s návodem k obsluze rychloměru, jakož i to, že správní orgány se řádně nevypořádaly s jeho námitkami a důkazními návrhy, resp. tyto měly provést, protože nebyl legitimní důvod je odmítnout. Obdobně tak uvedl, že namítá, že správní orgán řádně neodůvodnil sankci a při její výměře nerespektoval zásady ukládání sankcí.

7. Závěrem žalobce a jeho právní zástupce vyjádřili požadavek na kompletní anonymizaci rozsudku soudu, tj. nesouhlas, aby jejich osobní údaje byly publikovány on-line.

8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout.

9. Námitky žalobce shledává žalovaný obstrukčními, k čemuž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2018, č. j. 4 As 96/2018 – 45. Stran použitelnosti policejního úředního záznamu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. 4 As 135/2017 – 42. O místě měření nemá žalovaný s ohledem na listiny založené ve správním spise žádné pochybnosti. Tvrzení žalobce, že se nemohl vyjádřit k oznámení o přestupku, považuje žalovaný s ohledem na jeho obsah za nepodložené tvrzení. Z listin poskytnutých policí bylo jasně zjištěno, že měření bylo provedeno policejní hlídkou. Žalobcem navržené důkazy k tzv. slip effectu neshledává žalovaný relevantními, užitý rychloměr má platnou tuzemskou certifikaci a nelze je srovnávat se zařízeními v žalobcem poukazovaných videích z youtube. To, že rychloměr ověřuje výsledky měření a detekuje možné chyby měření, nesouvisí nijak s dodržováním návodu k obsluze. Dle žalobce, resp. jeho zástupcem předkládaných vyjádření ČMI je nutné rychloměry užívat v souladu s návodem k obsluze a jejich obsluha je k tomu pravidelně proškolována, což se týká i nyní projednávané věci. Měření rychlosti žalobcova vozidla proběhlo dle žalovaného řádně v souladu s návodem k jeho obsluze, který však neslouží k ověření správnosti měření, k tomu slouží snímek z měření. Námitky žalobce byly řádně vypořádány, ukládaný trest je v souladu se zákonem. Ustanovení § 46 zákona o přestupcích bylo užito správně; mínil-li žalobce § 41 téhož zákona, nejedná se dle žalovaného s ohledem na zbytek výroku a obsah odůvodnění o vadu, která by měla mít vliv na zákonnost rozhodnutí.

10. Ze správního spisu vyplynuly krajskému soudu tyto podstatné skutečnosti: Dle zaslání oznámení o přestupku ze dne 4. 4. 2018 bylo téhož dne správnímu orgánu I. stupně oznámeno Policií České republiky (dále také jako „PČR“ či „policie“) oznámení možného přestupkového jednání žalobce. Dle úředního záznamu ze dne 3. 4. 2018 zadokumentovala policejní hlídka shora uvedené jednání žalobce. Na 173. km na silnici č. I/20 na autobusové zastávce Maletice prováděl H. jako obsluha rychloměru stacionární měření rychlosti jedoucích vozidel. Zbytek hlídky v prostoru autobusové zastávky Myšenec na téže silnici po pravé straně ve směru na obec Protivím, řešil zjištěné přestupky. H. v záznamu uvádí, že žalobce nesouhlasil s vyřízením přestupku na místě, k oznámení přestupku se odmítl vyjádřit a odmítl jej podepsat. S vozidlem byl od okamžiku měření do jeho zastavení udržován vizuální kontakt.

11. Dle záznamu o přestupku – výstupu z rychloměru (založen černobíle a barevně) byla žalobci naměřena rychlost 141 km/h (bez odečtu odchylky měření), vozidlo žalobce bylo měřeno na příjezdu, z pohledu žalobce z pravého kraje silnice pod nenulovým úhlem. Zaměřovací kříž je na vozidle umístěn v masce vozidla vedle RZ. Jako místo měření je uvedeno „sil. I-20 173 km“, jako osoba ustavující rychloměr je uveden „H.“. Podle oznámení o přestupku se žalobce odmítl podepsat a vyjádřit. V oznámení se uvádí, že bylo měřeno na „sil I/20 173 km, OKR. PÍSEK“.

12. Dále jsou založeny fotografie z průběhu projednávání věci na místě. Na prvním snímku se nachází osoba v civilním oblečení (pravděpodobně žalobce) s policistou ve služebním stejnokroji, který drží v ruce zřejmě osvědčení o registraci žalobcova vozidla, v druhé ruce drží propisku a ukazuje žalobci listinu, kterou zjevně vypisuje/vypisoval. Na druhém snímku je zachyceno vozidlo žalobce. Založen je doklad o proškolení k užití rychloměru H., a ověřovací list užitého rychloměru.

13. Příkazem ze dne 20. 4. 2018 byl žalobce uznán vinným ze shora popsaného jednání, proti čemuž se bránil odporem podaným jeho obecným zmocněncem J. Dne 2. 8. 2018 proběhlo ústní jednání ve věci, za žalobce byl jednání přítomen jeho obecný zmocněnec. Bylo vedeno dokazování listinami založenými ve správním spise, mj. založeným návodem k obsluze užitého rychloměru. Ve vyjádření ze dne 13. 8. 2018 žalobce navrhl provést důkaz ohledání místa měření, neboť mělo být měřeno na jiném místě s vyšší dovolenou rychlostí. Dále žalobce namítl, že měření neprovedl policista, k čemuž požadoval výslech policejní hlídky – to, že může měřit pouze policista, se žalobce dozvěděl ex post. Rovněž byl namítnut tzv. slip effect, k jehož prokázání žalobce navrhl provést jako důkaz dokument ze serveru youtube, vyšetřovací pokus a rozsudek soudu USA. Rovněž žalobce namítl měření pod nenulovým úhlem v rozporu s návodem k obsluze, k čemuž navrhl provést jako důkaz vyjádřením ČMI. Závěrem žalobce namítl zánik ověření rychloměru, neboť mu chyběla úřední značka – rychloměr si šel po zastavení prohlédnout a viděl, že má odchlípnutý „papírek“, o kterém se až následně dozvěděl, že byl úřední značkou. Správním rozhodnutím I. stupně byl žalobce uznán vinným ze shora uvedeného jednání. K námitkám žalobce správní orgán uvedl, že místo spáchání přestupku bylo dostatečně zjištěno a žalobce na podporu svých tvrzení nepředložil žádný důkaz; není zřejmé, na základě čeho žalobce dospěl k závěru, že bylo měřeno na jiném místě. Tuto skutečnost mohl žalobce uvést do oznámení o přestupku. Ohledně osoby provádějící měření správní orgán uvedl, že žalobce své tvrzení nijak nedoložil. Tuto skutečnost žalobce rovněž mohl uvést ihned do záznamu o přestupku. Ohledně slip effectu správní orgán I. stupně uzavřel, že o průběhu měření nejsou pochybnosti a tvrzení žalobce jsou pouhými spekulacemi. Vyjádření ČMI nebylo správnímu orgánu předloženo. Tvrzení o porušení úřední značce na rychloměru hodnotil žalovaný jako pouhé nepodložené tvrzení. Dne 4. 10. 2018 podal žalobce proti uvedenému rozhodnutí odvolání, ve kterém namítl, že úřední záznamy a oznámení o přestupku nejsou použitelnými důkazy. Dále brojil proti neprovedení jím navrhovaného dokazování, správnosti měření v kontextu návodu k obsluze, nezahrnutí návodu k obsluze mezi podklady rozhodnutí a nedostatečně odůvodněné sankci, která byla dle něho nepřiměřená.

14. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že místo spáchání přestupku bylo jednoznačně určeno z listinných podkladů, nejen z oznámení o přestupku, ale i ze záznamu o přestupku. Stejně tak byla určena osoba provádějící měření jeho vozidla. Z pořízené fotodokumentace žalovaný uzavřel, že žalobce se mohl s protokolem oznámení o přestupku seznámit. Navrhovaný výslech policistů byl odmítnut, protože žalobce nepřinesl pro svá tvrzení žádné konkrétní důkazy. Ke slip effectu žalovaný uzavřel, že měřeno bylo řádně certifikovaným zařízením a výstup z měření dokazuje jeho řádný průběh. Vyjádření ČMI žalobce pro účely důkazního řízení nepředložil. Z návodu k obsluze jednoznačně plyne možnost měření pod nenulovým úhlem; návod byl proveden jako důkaz. Tvrzení žalobce o poškozené úřední značce shledal žalovaný jako účelovým tvrzením, které měl žalobce uplatnit ihned do oznámení o přestupku. Uloženou sankci žalovaný posoudil jako odůvodněnou a přiměřenou.

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

16. Žaloba není důvodná.

17. Námitky žalobce ohledně důkazního řízení ve vztahu k místu měření a osoby provádějící měření shledal krajský soud nedůvodnými.

18. Místo měření je popsáno v materiálech předložených policií, tj. v zaslání oznámení přestupku ze dne 4. 4. 2018, což je průvodní dopis k předkládanému materiálu; v úředním záznamu ze dne 3. 4. 2018 sepsaného členem policejní hlídky; v záznamu přestupku – výstupu z rychloměru a v oznámení o přestupku, ke kterému se žalobce odmítl vyjádřit.

19. Krajský soud připomíná, že „v řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku.“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 - 68, č. 3014/2014 Sb. NSS, rozhodnutí správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz). V nyní projednávané věci správní orgány tomuto požadavku dostály, byť krajský soud má výhrady k tomu, jakým způsobem byly vypořádány důkazní návrhy žalobce (viz níže). Shromážděné podklady ve svém souhrnu vytvořily jednoznačný a ucelený obraz o místu měření, jakož i o tom, kdo měření provedl a v neposlední řadě i o tom, že bylo měřeno v souladu s návodem k obsluze rychloměru.

20. K použitelnosti úředního záznamu jako důkazu krajský soud konstatuje, „že zákon zapovídá použít jako důkazní prostředek pouze úřední záznam o podání vysvětlení (viz § 137 odst. 4 správního řádu), nikoliv jakýkoliv úřední záznam (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 As 73/2016 - 40, nebo ze dne 26. 4. 2013, č. j. 4 As 17/2012 - 36). Úřední záznam v posuzovaném případě rovněž nestojí osamocen, jak namítá stěžovatel, nýbrž v souvislosti s výstupem z měřícího zařízení.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. 4 As 135/2017 – 42). Tak je tomu i v nyní projednávané věci.

21. Za klíčový důkaz považuje krajský soud výstup ze samotného rychloměru a oznámení o přestupku, ke kterému se žalobce odmítl vyjádřit. Z výstupu rychloměru se zcela jednoznačně podává místo měření, které koresponduje s vyjádřením místa měření v dalších shora uvedených listinách. Ze záznamu o přestupku dále plyne, že zařízení nastavil a měření prováděl H., a to i přesto, že je zde jeho jméno zkomoleno a chybí zde jedno „n“, což krajský soud považuje za zjevnou chybu v psaní bez vlivu na správnost údajů v tomto záznamu – tím spíše, že tento policista svoji roli obsluhy rychloměru popisuje v úředním záznamu. V jeho kontextu nemá krajský soud pochybnost o pouhé chybě v psaní jeho jména ve výstupu z rychloměru.

22. Na základě uvedeného krajský soud dospívá k závěru, že místo měření rychlosti žalobcova vozidla bylo postaveno najisto. Z toho důvodu bylo jakékoli další dokazování nadbytečné tak, jak správní orgány uvedly. Zároveň tyto skutečností staví najisto i to, že měření bylo provedeno policistou – H. Vedle toho si nelze nepovšimnout, že žalobce ani krajskému soudu netvrdí, na jakém jiném místě by mělo být měřeno, ačkoli prý daný úsek silnice dobře zná; stejně tak ani netvrdí, jaká jiná nejvyšší dovolená rychlost by zde měla být. Žalobce se tak omezuje na pouhý popis jím spatřovaných procesních pochybení správních orgánů, aniž by relevantním způsobem tvrdil jiný faktický průběh měření rychlosti jeho vozidla (co se místa měření a nejvyšší povolené rychlosti týče).

23. Ačkoli žalobce neuvádí, na jakém místě mělo být měřeno, není pravda, že žalobce by své tvrzení o místě měření správním orgánům nijak nedokládal. Na podporu svého tvrzení, že na 173 km silnice I/20 měřeno nebylo, navrhoval provedení ohledání místa a výslech policistů provádějících měření. V tomto směru nejsou závěry správních orgánů správné. Tato skutečnost však s ohledem na výše učiněné závěry vedou krajský soud k tomu, že tyto nesprávné úvahy správních orgánů nejsou vadou, která by měla jakýkoli vliv na zákonnost jejich rozhodnutí. Se závěrem správních orgánů, že další dokazování bylo nadbytečné, se krajský soud ztotožňuje a nespatřuje žalobcem popisované vady spočívající v tom, že by správní orgány nezákonně hodnotily možný výsledek dalšího dokazování bez jeho provedení. Totožné závěry krajský soud činí i ve vztahu ke zjištění osoby, která měla měření provést. Tato osoba je výslovně uvedena jak v záznamu o přestupku, tak v dalších listinách, jak soud uvedl výše.

24. Krajský soud se neztotožnil ani s tím, že žalobce by neměl možnost se k oznámení o přestupku vyjádřit. Zde krajský soud přisvědčuje správním orgánům v jejich hodnocení založené fotodokumentace, která umožňuje s dostatečnou mírou pravděpodobnosti (jistoty) dospět k závěru, že s žalobcem bylo jeho jednání na místě probíráno a žalobce se mohl zcela jistě ve věci vyjádřit. Z fotodokumentace pořízení při projednávání věci na místě samém se podává, že žalobce vedl určitý dialog s policistou, který sepisoval nějakou listinu. Policista v ruce drží s největší pravděpodobností osvědčení o registraci vozidla, které musel žalobce zcela jistě předložit a v druhé ruce drží propisku. Hodnocení žalobce, že policista drží v ruce přístroj na měření hodnoty alkoholu v krvi, je v přímém rozporu s obsahem fotografie. Své závěry krajský soud opírá o jednoduchou logickou úvahu - jestliže byl žalobce na dané fotografii zachycen nad rozepsanou listinou s policistou, který zjevně tuto listinu právě s žalobcem řeší a takovouto vyplňovanou listinou je v těchto situacích právě oznámení o přestupku, musel být žalobce s pravděpodobností hraničící téměř s jistotou s obsahem této listiny seznámen, resp. mohl se k projednávané věci vyjádřit. Z tohoto důvodu krajský soud argumentaci žalobce, že mu nebylo jakékoli vyjádření umožněno, neuvěřil. Žalobcovo hodnocení dané fotografie považuje krajský soud za nesprávné a účelové. Výslech policistů by zcela jistě mohl tyto skutečnosti osvětlit, uvedené závěry však vedou krajský soud shodně se správními orgány k závěru o nadbytečnosti takového dokazování. Další dokazování by bylo vedeno v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

25. Krajskému soudu neuniklo, že v rámci správního řízení žalobce uvedl, že po projednání věci s policisty si prohlédl rychloměr, kterému měla chybět jedna z úředních značek. Samotný rychloměr se však nacházel na jiném místě než stanoviště hlídky řešící zjištěné překročení rychlosti. Tento detail žalobce zcela pomíjí. Tato skutečnost spolu ve spojení s předchozím bodem odůvodnění tohoto rozsudku vede krajský soud k pochybnostem o celkové účelovosti argumentace žalobce, resp. jeho právního zástupce, případně jeho obecného zmocněnce, což ostatně konstatovaly i samy správní orgány. Shodně s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2018, č. j. 4 As 96/2018 45, krajský soud konstatuje, že je „mu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel (zde žalobce) používá typizované námitky (nedodržení návodu k obsluze radaru, nekonkrétní tvrzení ohledně absence či naopak existence zvláštního dopravního značení v místě měření rychlosti apod.), které jeho zástupce opakovaně užívá v mnoha jiných obdobných případech (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2018, č. j. 4 As 152/2017 - 30, bod 15 a tam citovaná další judikatura). Za těchto okolností lze opět obecně možno pouze poukázat na nevěrohodnost takovýchto typizovaných námitek a tvrzení.“ Z vlastní činnosti zdejšího soudu viz věci, ve kterých před správními orgány vystupoval tentýž obecný zmocněnec žalobce – např. sp. zn. 10 A 109/2015, 54 A 3/2016, 56 A 6/2016, 56 A 9/2016, 56 A 4/2016, 56 A 2/2017, 56 A 3/2017, 56 A 7/2017, 56 A 6/2017, 58 A 15/2018.

26. Co se týče možnosti tzv. slip effectu, ani v tomto případě neshledal krajský soud žalobcem popisovaných vad důkazního řízení. Ke slip effectu zpravidla dojde, pokud se zařízením v kritickém momentu měření pohne. V tomto případě byla tato možnost prima facie potlačena tím, že bylo měřeno staticky. Zařízení funguje na principu opakovaného vysílání světelných paprsků na cíl a měření doby, za jakou se po odrazu vrátí zpět (ve své podstatě se principiálně jedná o laserový dálkoměr). V případě slip effectu se pak jeden ze světelných paprsků odrazí od vozidla, které mezitím změnilo svoji polohu, přičemž jeho trajektorie je sledována i samotným pohybem rychloměru, čímž se změní trasa a vzdálenost, kterou musí světelný paprsek světla urazit a tím dojde k ovlivnění změřené rychlosti.

27. V projednávané věci bylo měření rychlosti provedeno schváleným rychloměrem, který ovládal řádně proškolený policista. Klíčovým a relevantním důkazem o naměřené rychlosti je záznam o přestupku- výstup ze silničního rychloměru, který kromě zmíněné fotografie měřeného vozidla se záměrným křížem a údaji o vozidle obsahuje také údaj o naměřené rychlosti, směr jízdy, datum a čas měření, vzdálenost měření metrů, číslo snímku z měřiče, výrobní číslo zařízení a jméno osoby, která zařízení nastavila. Z fotografického snímku pořízeného policistou při měření, je zřejmé, že bylo měřeno přijíždějící vozidlo žalobce, neboť zaměřovací kříž je umístěn na tomto vozidle. Z návodu k rychloměru, který byl při jednání prvostupňového správního orgánu proveden jako důkaz, plyne, že měření má v ideálním případě probíhat v nulovém úhlu, tj. přímo proti měřenému vozidlo. V případě měření pod úhlem dochází k tzv. cossinus efektu, jehož výsledkem je naměření nižší než skutečné rychlosti vozidla. Ze snímku z měřené je zjevné, že bylo měřeno pod nenulovým úhlem, což je ale s ohledem na uvedené možné. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2017, č. j. 28 A 10/2016-45, se k žalobcem namítanému slip effectu podává následující: „Krajský soud (...) doplnil řízení o vyjádření společnosti ATS-TELCOM PRAHA a. s., dovozce laserového rychloměru MicroDigiCam LTI, k některým technickým otázkám souvisejícím s měřením rychlosti tímto rychloměrem. Z vyjádření ze dne 12. 4. 2017 vyplynulo k otázce tzv. slip effect, že laserový rychloměr MicroDigiCam LTI stejně jako LTI 20/20 TruCAM ve verzi pro Českou republiku obsahuje ve svém firmware algoritmus „error traping“, který jej potlačuje. Aby se „slip effect“ projevil, muselo by být vozidlo měřeno z boku. Z praxe vyplývá, že pokud se při měření samotném laserový měřič pohybuje, objevuje se chyba E03 – nestabilní zaměření cíle. Tato chyba se objevuje i v případě, pokud se z jednoho auta přejde svazkem paprsků na druhé auto, nějaký jiný předmět nebo na silnici. Pokud se jakákoli taková chyba vyskytne, měření je přerušeno a výsledky se neukládají. K měřícímu úhlu mezi osou pohybu vozidla a laserovým paprskem dovozce uvedl, že nulový měřící úhel je možný pouze v případě, kdy bude měřící laser stát přímo proti jedoucímu vozidlu, což není prakticky reálné. V manuálu však není uvedeno, že by se muselo měřit s nulovým měřícím úhlem. Naopak se počítá s nenulovým měřícím úhlem, proto je v manuálu popsaný jev „cosinus efekt“. Tento efekt nepatrně ovlivňuje naměřenou hodnotu tak, že vždy nepatrně snižuje naměřenou hodnotu oproti rychlosti skutečné, což znamená, že vliv tohoto úhlu je vždy ve prospěch řidiče měřeného vozidla.“ 28. Uvedené skutečnosti plně korespondují se závěry správních orgánů obou stupňů a činí žalobcem činěnou argumentaci nedůvodnou. To, že správní orgány nepřikročily k žalobcem navrženému dokazování videi ze serveru youtube, bylo odůvodněno stavem důkazního řízení. Ostatně obecná existence tohoto slip effectu nebyla nikým zpochybňována. To, že byl užit certifikovaný rychloměr, přičemž nebylo prokázáno, že jeho užití by bylo v rozporu s návodem k obsluze s přímým dopadem na správnost měření, považuje krajský soud s přihlédnutím ke shora uvedenému jako dostatečné pro učinění závěru o správnosti měření. Jakékoli vada měření nebyla žalobcem v tomto případě relevantním způsobem tvrzena a ani prokázána.

29. Vyjádření ČMI žalobce správním orgánům nepředložil, rozhodné skutečnosti je žalobce povinen nejen tvrdit, ale i doložit. Toto vyjádření žalobce nepředložil ani krajskému soudu, byť jeho předložení výslovně deklaroval v podané žalobě. Za dané důkazní situace neměly správní orgány povinnost přikročit z vlastní iniciativy k obstarání této listiny. Tuto povinnost nemá ani sám krajský soud. Krajskému soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce žádá ČMI o různá vyjádření (viz např. sp. zn. 57 A 10/2018), ze kterých se však ve své podstatě podává pouze to, co je zcela zřejmé již ze samotné certifikace rychloměrů, a to povinnost dodržovat návod k obsluze při jejich užití.

30. Co se údajně nesprávné ho užití § 46 přestupkového zákona týče, toto ustanovení neřeší ukládání správních trestů za více přestupků, jak žalobce tvrdí, ale upravuje ukládání peněžitého trestu – pokuty. Měl-li žalobce, jak se domnívá žalovaný ve svém vyjádření, na mysli § 41 téhož zákona, toto ustanovení skutečně správní orgán I. stupně ve své výroku uvedl, ačkoli pro to nebyl žádný důvod, neboť žalobci nebyl ukládán trest za více přestupků, což jednoznačně plyne ze zbytku výroku rozhodnutí a jeho odůvodnění. Uvedení tohoto ustanovení považuje krajský soud za nepozornost správního orgánu, která nemá jakýkoli vliv na zákonnost či přezkoumatelnost rozhodnutí. Ostatně ani sám žalobce s tímto ustanovením nespojuje nějaký konkrétní zásah do svých práv, vyjma jím nedůvodně tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

31. V bodě 35 a 36 žaloby uvedl žalobce zcela obecným a vágním způsobem, že rovněž namítá provedení měření v rozporu s návodem k obsluze rychloměru, nedostatečné vypořádání jeho námitek a důkazů, jakož i nedostatečné - nezákonné odůvodnění uložené sankce. Ve vztahu k těmto skutečnostem žalobce neuvádí nic konkrétního. Krajský soud připomíná, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod -byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 4 As 3/2008, 2162/2011 Sb. NSS). Z tohoto důvodu krajský soud ve stejně obecné rovině uvádí, že v souladu se shora vysloveným neshledal jakýchkoli vad provedeného měření. Ve vztahu k důkaznímu řízení krajský soud již výše konstatoval nesprávnost úvah správních orgánů obou stupňů ohledně toho, co žalobce tvrdil a zda svá tvrzení dokládal, nicméně závěry správních orgánů o neprovedení navrženého dokazování pro nadbytečnost i přesto obstojí. Co se týče uložené sankce, správní orgán I. stupně se odůvodněním ukládané sankce zabýval na straně 8 a 9 svého rozhodnutí, k čemuž žalovaný na straně 7 – 10 velmi rozsáhlým způsobem reagoval na námitku žalobce o vadách odůvodnění uložené sankce a zcela podrobným způsobem rozebral materiální stránku jednání žalobce v kontextu relevantní právní úpravy, stejně tak se zabýval i případnými polehčujícími a přitěžujícími okolnostmi. Neuvádí-li žalobce, v čem spatřuje nezákonnost postupu žalovaného či správního orgánu I. stupně, nemohl se krajský soud přezkumem výše uložené sankce více zabývat.

32. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jakým Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů na svých webových stránkách zveřejňuje. Nad rámec uvedeného krajský soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 – 177, která se požadavkem žalobce, resp. jeho právního zástupce podrobně zabývala.

33. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení