56 A 6/2016 - 37

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobce D. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2016, č. j. KUJCK 90948/2016, takto :

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 27. 6. 2016, č. j. KUJCK 90948/2016, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinenzaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Jaroslava Topola.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2016, č. j. KUJCK 90948/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a tím potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 12. 1. 2016, zn. 8575/15 Ha, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterého se žalobce dopustil z nedbalosti tím, že dne 27. 10. 2015 kolem 15:24 hod. řídil motorové vozidlo tov. zn. Škoda Superb, RZ X, na silnici I/3 ve směru jízdy od Českých Budějovic k obci Tábor, v katastru obce Neplachov, rychlostí 147 km/h po odečtení odchylky 3%, tedy v rozporu s § 4 písm. b) a § 18 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 50 km/h a více. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta podle § 125c odst. 4 písm. d) zákona o silničním provozu ve výši 5.000 Kč, podle § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu zákaz činnosti na 6 měsíců spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, a to ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a dále náhrada nákladů řízení stanovená paušální částkou 1.000 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového správního rozhodnutí, jehož výrok shledává v rozporu s § 77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť má za to, že místo spáchání přestupku není dostatečně určitě označeno. Prvostupňový správní orgán úsek dané pozemní komunikace podle žalobce zcela nesmyslně specifikoval jako úsek v „kú Neplachov“, přičemž žalobci není zřejmý obsah výrazu „kú“, který pro svoji podobu není zkratkou, jelikož zde chybí příslušná interpunkce. Ke konkrétnosti a přezkoumatelnosti označení místa přestupku žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2010, č. j. 4 As 28/2010 – 56 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). K nezaměnitelnosti vymezení skutku žalobce dále odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 – 73. Žalobce má za to, že kvůli neurčitému vymezení skutku nelze vyloučit jeho opakovaný postih, vymezí-li správní orgán tento skutek jiným způsobem. Žalobce pro úplnost uvádí, že pokud měl správní orgán na mysli, že žalobce se dopustil projednávaného přestupku v katastrálním území Neplachov, tak tento úsek příslušné komunikace je dlouhý více jak 700 m, resp. více jak 3 km, k čemuž žalobce dokládá mapu tohoto úseku. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně vznesl řadu námitek, se kterými se tento správní orgán nevypořádal. Žalobce v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně poukázal na podhuštěné pneumatiky měřicího vozu, k čemuž správní orgán uvedl to, že pouze pohledem nelze podhuštění pneumatik zjistit, s čímž žalobce nesouhlasí, neboť podhuštěné pneumatiky „ztrácejí svůj „kulatý tvar“. Tato skutečnost je zajisté pozorovatelná pouhým okem.“ Tvrzení správního orgánu považuje žalobce za nepodloženou spekulaci, neboť jsou-li policisté podle judikatury Nejvyššího správního soudu schopni pouhým okem rozpoznat zatmavení skel vozidel vyšší než 70 %, pak je zcela nepochybně rozpoznatelné pouhým okem i výrazné podhuštění pneumatik na vozidle. Žalobce dále před prvostupňovým správním orgánem namítal, že od okamžiku ověření rychloměru muselo dojít k výměně zimních pneumatik na měřicím voze za letní, čímž byl rychloměr „rozkalibrován“ a mělo dojít k jeho opětovnému ověření. V návaznosti na nedostatečné vypořádání žalobcem vznesených námitek žalobce uvádí, že k prokázání jím tvrzených skutečností požadoval provedení výslechu obsluhy měřicího zařízení (policejní hlídky) a dále vyžádání a čtení vyjádření provozovatele měřicího vozidla ohledně výměny pneumatik. Podle žalobce se jedná o opomenuté důkazy, neboť o jejich provedení nebylo rozhodnuto. Žalobce má za to, že žalovaný při zjišťování skutkového stavu vyšel nezákonně z úředního záznamu o přestupku, který podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115, nelze považovat za důkaz. Správní orgány tak nedostatečně zjistily skutkový stav. Žalobce má s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1 As 60/2016 – 30, za to, že prvostupňový správní orgán měl provést výslech policistů, neboť ze shromážděných podkladů nebylo možné zjistit skutkový stav. Závěrem žalobce namítá nesprávné zjištění skutkového stavu, neboť žalobce nejvyšší povolenou rychlost nepřekročil, resp. měření rychlosti žalobcova vozidla je neprůkazné, neboť měřicí vozidlo mělo podhuštěné pneumatiky a současně měření proběhlo neověřeným rychloměrem. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Přitom uvedl, že odmítá nesrozumitelnost výrazu „kú Neplachov“, neboť v tomto spojení má za to, že je zcela zřejmé, že se jedná o zkratku pojmu katastrální území. Přestupkové jednání považuje žalovaný za dostatečně určitě vymezené; ve spojení s časem tohoto jednání nelze podle žalovaného toto jednání zaměnit s jiným. K vymezení místa přestupku žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2016, č. j. 7 As 1/2016 – 59, s tím, že s ohledem na místo spáchání přestupku jako takového je uvedení označení pozemní komunikace a katastrálního území dostatečné. Žalovaný je přesvědčen, že prvostupňový správní orgán vysvětlil své závěry a uvedl, proč nepřistoupil k výslechu policistů, kteří provedli měření rychlosti žalobcem řízeného motorového vozidla. K námitce podhuštění pneumatik vozidel měřicího vozidla žalovaný uvedl, že s touto námitkou se v napadeném rozhodnutí výslovně zabýval. K údajné nutnosti opakované kalibrace při výměně pneumatik žalovaný uvádí, že v těchto situacích se vždy v souladu s návodem k obsluze rychloměru provádí příslušné ověření jeho řádné činnosti testem RADARTACHO nebo RADAR PŘES TACHO. Žalovaný považuje užitý rychloměr za řádně ověřený v souladu s příslušným ověřovacím listem založeným ve správním spise. Z uvedených důvodů žalovaný rovněž odmítá nedostatečné zjištění skutkového stavu věci. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Podle úředního záznamu ze dne 27. 10. 2015 hlídka Policie České republiky změřila rychlost vozidla řízeného žalobcem na popsaném místě s výslednou rychlostí 147 km/h (po odečtení odchylky 3 %) v místě, kde je nejvyšší povolená rychlost stanovena právním předpisem 90 km/h. Měření proběhlo rychloměrem AD9C. Bylo uvedeno, že s řidičem se ve vozidle nacházely dvě osoby a že policejní vozidlo neztratilo s měřeným vozidlem až do zastavení vizuální kontakt. Obdobné skutečnosti plynou i z ručně psaného oznámení přestupku, které žalobce bez vyjádření podepsal. Na výstupu z rychloměru je viditelné vozidlo žalobce, měřeno za jízdy v automatickém režimu na příjezdu zprava, vozidlo se přímo nachází v radarovém svazku. Rovněž je založena mapa se zakresleným místem měření, ověřovací list užitého rychloměru AD9C č. 228/14 platný do 3. 11. 2015, osvědčení policisty o proškolení k užívání uvedeného rychloměru a několik fotografií žalobce s vozidlem po jeho zastavení. Oznámením ze dne 10. 11. 2015 bylo žalobci oznámeno zahájení řízení o přestupku a byl předvolán k ústnímu jednání. Dne 27. 11. 2015 proběhlo ústní jednání ve věci, na které se dostavil obecný zmocněnec žalobce Ing. M. J. Na jednání proběhlo dokazování listinami založenými ve správním spise, obecný zmocněnec si vyžádal lhůtu k vyjádření ve věci. Dne 6. 12. 2015 žalobce prostřednictvím svého zmocněnce namítl podhuštění pneumatik měřicího vozidla a pravděpodobně proběhlou výměnu zimních pneumatik za letní u měřicího vozidla s tím, že v takovémto případě je nutné provést opětovnou kalibraci rychloměru. Rovněž poukázal na princip fungování rychloměru PolCam PC2006, který je zaměřen na měření vlastní rychlosti měřicího vozidla, a proto je v jeho případě kladen zvláštní důraz na korektní provedení měření rychlosti. Žalobce dále navrhl jako důkaz provést vyjádření provozovatele policejního vozidla k výměně kol, aktuální kalibrační list a předvolání obsluhy rychloměru, aby jim „mohl klást otázky.“ Dne 9. 12. 2015 prvostupňový správní orgán předvolal žalobce k ústnímu jednání, které proběhlo dne 5. 1. 2016 za účasti obecného zmocněnce žalobce. Žalobce osobně se na jednání nedostavil. Rozhodnutím ze dne 12. 1. 2016 shledal prvostupňový správní orgán žalobce vinným ze shora uvedeného jednání. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že má za to, že podhuštění pneumatik nelze pouhým pohledem zjistit. Případné drobné změny v nahuštění kol měřicího vozidla nepřekročí stanovenou odchylku 3 %, která je od výsledku měření ve prospěch přestupců odečítána. Správní orgán dále zhodnotil výstup z rychloměru v kontextu pořízeného úředního záznamu s tím, že tento záznam zcela věrohodně a souladně popisuje přestupkové jednání žalobce a podle přiloženého ověřovacího listu proběhlo měření ověřeným rychloměrem. Z tohoto důvodu měl správní orgán spáchání přestupku za prokázané a nepovažoval za nutné provádět další dokazování (výslech policejní hlídky, vyjádření provozovatele policejního vozidla). Správní orgán dále popsal příslušnou právní úpravu a odůvodnil druh a výši uložené sankce. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 4. 2. 2016 blanketní odvolání (k poštovní přepravě předáno dne 3. 2. 2016). Výzvou ze dne 5. 2. 2016 vyzval správní orgán žalobce k doplnění náležitostí odvolání. Odvolání bylo doplněno pouze o elektronický podpis zmocněnce. Podané odvolání posoudil prvostupňový správní orgán jako opožděné. Dne 15. 4. 2016 žalovaný vrátil prvostupňovému správnímu orgánu toto odvolání k prověření jeho včasnosti. Ze správního spisu následně plyne, že žalobce využil k podání zásilky službu PostServis od České pošty, s. p., přičemž podání v elektronické podobě předal doručovateli dne 1. 2. 2016. Dne 27. 6. 2016 žalovaný rozhodl o podaném odvolání. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný shrnul skutkový stav a relevantní právní úpravu. Žalovaný v odvoláním napadeném rozhodnutí neshledal rozpor s právními předpisy nebo jeho nesprávnost či procesní pochybení při vedení řízení. Užitý rychloměr byl řádně ověřen, přičemž nenastaly pochybnosti o tom, že by měřicí vozidlo bylo průběžně kontrolováno v souladu s návodem k obsluze rychloměru. Žalovaný dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. 10 As 25/2014 – 48, uvedl, že s ohledem na uplatněná tvrzení žalobce by výslech policistů nemohl vnést do věci žádné nové skutečnosti. Žalovaný argumentačně navázal na prvostupňový správní orgán a popsal kontrolu funkčnosti rychloměru po výměně pneumatik, v případě „ojetých“ nebo nenafoukaných pneumatik přes test RADARTACHO nebo RADAR PŘES TACHO s tím, že nenastaly důvodné pochybnosti o tom, že by tato standardní kontrola nebyla provedena. Podle žalovaného při přezutí pneumatik není zapotřebí provádět novou kalibraci rychloměru a jeho ověření. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je důvodná. Námitku nepřezkoumatelnosti prvostupňového správního rozhodnutí pro nedostatečné vymezení místa spáchání přestupku shledal krajský soud nedůvodnou. Krajský soud dává žalobci za pravdu, že prvostupňový správní orgán nesprávně neužil interpunkci v případě výrazu „kú“ jakožto zkratky pojmu „katastrální území“, jejíž správná forma je „k. ú.“. Toto písařské pochybení však nemá v kontextu výroku rozhodnutí jako takového vliv na srozumitelné vyjádření skutečnosti, že přestupkového jednání se žalobce dopustil v katastrálním území Neplachov. Z výroku jako takového je zcela zřejmé, že spojení „kú Neplachov“ bylo užito v souvislosti s určením místa přestupkového jednání, a to označením katastrálního území, v němž k přestupkovému jednání došlo. Krajský soud se ztotožňuje s názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 – 73, na který žalobce poukázal, že je „nezbytné postavit najisto, za které konkrétní jednání je subjekt postižen – to lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným.“ Této povinnosti správní orgány dostály. Prvostupňový správní orgán v popisu skutku uvedl identifikaci vozidla, čas spáchání skutku, směr jízdy vozidla, rychlost vozidla, označení pozemní komunikace a úsek této pozemní komunikace s uvedením katastrálního území. Tyto dílčí údaje o skutku žalobce ve svém souhrnu umožňují jedinečnou a nezaměnitelnou identifikaci jednání žalobce i s přihlédnutí k zásadě ne bis in idem. Ve správním spise je dále založena mapa zachycují konkrétní místo měření rychlosti vozidla žalobce. Vzhledem k tomu, že místo spáchání přestupku se podle této mapky nachází na nikterak členitém úseku pozemní komunikace I. třídy, má krajský soud za to, že spolu s uvedením času měření a směru jízdy vozidla a označením vozidla žalobce správní orgán vymezil tento skutek dostatečným a nezaměnitelným způsobem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 As 291/2014 - 39). Vzhledem k charakteru úseku dané pozemní komunikace je možné připustit určitou míru zobecnění označení místa spáchání přestupku, místa průběhu měření, neboť nelze po správních orgánech požadovat, aby precizovaly místo spáchání přestupku na několik málo metrů, jedná-li se o jednolitý úsek pozemní komunikace. Ze správního spisu ani z tvrzení žalobce neplyne, že v daném místě by byly na této pozemní komunikaci stanoveny rozdílné rychlostní limity apod. tak, aby bylo nezbytně nutné místo spáchání přestupku, tj. místo měření rychlosti, identifikovat s vyšší přesností. K určitosti místa spáchání přestupku ve výroku správního rozhodnutí lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2016, č. j. 7 As 1/2016 – 59, ze kterého se podává, že vymezení místa spáchání přestupku např. ve formě „na pozemní komunikaci R/10, v katastru obce Příšovice, ve směru na Prahu“ je dostatečně jednoznačné a určité. Nejvyšší správní soud uvedl, že „bližší specifikace místa spáchání přestupku (např. požadovanými souřadnicemi GPS), by v tomto případě byla zcela nadbytečná s nádechem přepjatého formalismu.“ S ohledem na uvedené nelze než konstatovat, že místo spáchání přestupku bylo ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí uvedeno dostatečně určitě, neboť bylo uvedeno, že k přestupku došlo v katastrálním území obce Neplachov, na silnici I. třídy č. 03 ve směru jízdy od Českých Budějovic k obci Tábor. K podpoře svých tvrzení žalobce uvedl, že k žalobě přiložil mapu se zakreslenou měřenou délkou úseku dané pozemní komunikace, což však neučinil. Žalobce spolu s podanou žalobou soudu předložil listinu nadepsanou „PDF kopie přílohy č. 4 z podání 57780/2016“, jejímž obsahem je výřez mapy obce Domaželice z blíže neurčeného mapového serveru s vyznačenou celkovou trasou 710 m. Vzhledem k tomu, že z předloženého mapového výřezu se nepodává, že by se jednalo o k. ú. Neplachov, vyhodnotil krajský soud, že předložená mapa nemá žádnou souvislost s tímto řízením. Žalobce dále namítl, že úřední záznam nelze použít jako důkaz s ohledem na právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115. Tuto námitku shledal krajský soud nedůvodnou. Závěry vyslovené v uvedeném rozsudku nelze paušálně aplikovat na projednávaný případ. Ve věci řešené v citovaném rozsudku byl namísto výslechu svědka užit jako důkaz úřední záznam policisty, ve kterém byla zaznamenána svědkova výpověď. Výpovědní hodnotu úředního záznamu v nyní projednávané věci nelze s tímto případem srovnávat. Úřední záznam zde pouze konstatuje proběhlé měření a parafrázuje jeho výsledky podle výstupu z rychloměru. K průběhu měření se žalobce v daný okamžik nevyjádřil, byť byl s výsledky měření seznámen. Úřední záznam je doplněn dalšímu důkazy, a sice výstupem z rychloměru, mapou místa měření, dokladem o proškolení policisty a ověřovacím listem rychloměru. K užití úředního záznamu jako důkazu krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1 As 60/2016 – 30, v němž bylo shrnuto, že „ohledně otázky použitelnosti úředních záznamů prošla judikatura Nejvyššího správního soudu genezí spočívající v postupném vyjasňování jednotlivých situací. Původní judikatura vycházela z absolutní nepoužitelnosti úředního záznamu o přestupku a oznámení o přestupku jako důkazů v přestupkovém řízení. Tyto závěry soud vyslovil především v rozsudcích ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 - 115, č. 1856/2009 Sb. NSS, ze dne 9. 9. 2010, č. j. 1 As 34/2010 - 73, č. 2208/2011 Sb. NSS, nebo ze dne 17. 6. 2011, č. j. 7 As 83/2010 - 63. Pozdější judikatura závěry uvedené v citovaných rozsudcích upřesnila tak, že listiny předložené policií k postihu pachatele přestupku postačují, pokud existují proti přestupci další důkazy, které ve spojitosti s daty z úředního záznamu činily skutkovou situaci naprosto jasnou, přestupcem nijak nezpochybněnou. V takové situaci lze z úředního záznamu vycházet. Tyto závěry Nejvyšší správní soud vyslovil například v rozsudcích ze dne 27. 2. 2014, č. j. 4 As 118/2013 – 61, dále ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 As 45/2013 - 37, nebo ze dne 29. 5. 2014, č. j. 10 As 25/2014 – 48, nebo ze dne 25. 3. 2015, č. j. 8 As 152/2014 – 30).“ Žalobce dále namítal, že správní orgány, resp. prvostupňový správní orgán, se nedostatečným způsobem vypořádal s jeho námitkami směřujícími vůči podhuštění pneumatik měřicího vozu a vůči vlivu výměny zimních pneumatik měřicího vozu za letní na správnost měření. Žalobce namítá, že vznesené námitky nebyly vypořádány či byly vypořádány nedostatečně. Krajský soud připomíná, že „pro účely soudního přezkumu správních rozhodnutí jsou rozhodnutí obou stupňů správních orgánů vnímána jako jeden celek (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 1993, sp. zn. 6 A 68/93, publikované v časopise Správní právo č. 17).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 Afs 92/2007-39). Z toho důvodu je nutné při hodnocení vypořádání žalobcových námitek vznesených v řízení před prvostupňovým správním orgánem zohlednit jak prvostupňové správní rozhodnutí, tak napadené rozhodnutí žalovaného jakožto odvolacího orgánu. K nedostatku měřicího zařízení, resp. měřicího vozidla spočívající v údajném podhuštění jeho pneumatik, krajský soud uvádí, že tvrzení žalobce v tomto směru jsou zcela obecného rázu a žalobce setrval v průběhu správního řízení pouze v rovině tvrzení. Vypořádal-li správní orgán tuto námitku žalobce s tím, že pouhým okem nelze podhuštění pneumatiky vozidla zpozorovat, nelze v tomto závěru správního orgánu shledat jakoukoli nezákonnost, neboť tato úvaha je s přihlédnutím k průměrným znalostem průměrného účastníka silničního provozu pochopitelná a dostačující. Žalobcem tvrzenou skutečnost, že „podhuštěné pneumatiky ztrácejí svůj „kulatý tvar““ považuje krajský soud za nespornou, nicméně vahou vozu zcela „kulatý tvar“ ztrácí i řádně nahuštěné pneumatiky, stejně tak zdání podhuštěné pneumatiky může vyvolat i postavení vozu na nerovném povrchu a podobně. Polemiku o tom, jaké podhuštění pneumatik vozu je možné pozorovat pouhým okem, považuje krajský soud za neúčelnou. Významné podhuštění pneumatiky je nepochybně možné pozorovat pouhým okem, nicméně za takové situace by měřicí vozidlo nebylo schopno řádného provozu a nelze rozumně předpokládat, že s takovým vozem by byla schopna policejní hlídka provádět dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by důvodně nasvědčovaly nevhodnému technickému stavu měřicího vozidla, a omezil se pouze na svůj údajný subjektivní dojem v danou chvíli, má krajský soud za to, že správní orgán vypořádal tuto námitku žalobce dostatečným způsobem odpovídajícím míře tvrzení žalobce. Žalobcem uváděný příklad k posuzování zatmavení skel policií považuje krajský soud za nepřiléhavý a spekulativní. Žalobce dále obdobně namítl, že argumentoval výměnou zimních pneumatik za letní (příp. i naopak) na měřicím vozidle v průběhu roku (resp. od poslední kalibrace), což mohlo mít vliv na výsledek měření a správní orgány tuto námitku měly opomenout. V této souvislosti žalobce namítl, že proběhlé měření rychlosti jeho vozidla není platné a skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn. Měřicí vozidlo mělo podle žalobce podhuštěné pneumatiky a měření proběhlo neověřeným rychloměrem. Jak již bylo uvedeno, námitce podhuštění pneumatik krajský soud neuvěřil a považoval za ji účelovou. To však nelze konstatovat o námitce, v níž žalobce tvrdí, že došlo k „rozkalibrování“ měřicího zařízení v důsledku výměny pneumatik ze zimních na letní (příp. naopak) v průběhu roku. Je podstatné, že uvedenou námitku uplatnil žalobci již v řízení před správním orgánem prvního stupně, kterému po provedeném prvním ústním jednání zaslal vyjádření dne 7. 12. 2015. Obsahem tohoto vyjádření bylo tvrzení žalobce, že je možné bezpečně předpokládat, že v průběhu roku došlo k výměně pneumatik na měřicím vozidle. To má podle žalobce za následek „rozkalibrování“ měřicího zařízení, a to kvůli jinému obvodu kol, který jiné pláště mají, a dále kvůli možnému škodlivému zásahu do počitadla impulsů, ke kterému může při výměně pneumatik dojít. Žalobce v tomto vyjádření popisoval způsob měření rychlosti vozidla za pomoci měření otáček kola. Podle žalobce je zřejmé, že při změně obvodu kola bude měřicí zařízení poskytovat chybný údaj o rychlosti. Podle žalobce je nezbytné při přezutí plášťů provést novou kalibraci. Uvedenou argumentaci následně žalobce výslovně spojil s měřicím zařízením PolCam PC 2006. Je skutečností, že tímto měřicím zařízením rychlost žalobcova vozidla měřena nebyla. Žalobcovo vozidlo bylo měřeno měřicím zařízením RAMER AD9C. Toto mylné uvedení typu měřicího zařízení žalobcem v jeho vyjádření podaném správnímu orgánu prvního stupně však neznamená, že uvedená námitka si nezasloužila bližšího vypořádání. Při odhlédnutí od mylného označení typu měřicího zařízení je žalobcova námitka vznesena poměrně podrobně a předkládá se v ní správnímu orgánu relevantní argumentace zpochybňující správnost měření a platnost kalibrace měřicího zařízení. K uvedené námitce žalobce požadoval, aby bylo vyžádáno vyjádření provozovatele měřicího zařízení ohledně výměny pneumatik. Z obsahu prvostupňového rozhodnutí nevyplývá, že by se správní orgán touto námitkou jakkoliv blížeji zabýval. Správní orgán toliko ocitoval některé pasáže z návodu k obsluze týkající se povolené chyby měření stanovené odchylkou a uzavřel, že podle něj měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze. Navržený důkaz správní orgán odmítl provést pro nadbytečnost. Věcně se však správní orgán prvního stupně k uplatněné námitce nevyjádřil. Správní orgán se nevyjádřil k tomu, zda se při užití měřicího zařízení RAMER AD9C měří rychlost za pomoci měření otáček kola a zda je tedy podstatný obvod kol a zda příp. změna obvodu pneumatiky (způsobená výměnou pneumatik ze zimních na letní a příp. naopak) mohla mít vliv na správnost měření a na platnost kalibrace. Argumentaci relevantně reagující na námitku žalobce nelze nalézt ani v napadeném rozhodnutí. Krajský soud se neztotožňuje se závěrem žalovaného, který vyjádřil na str. 3 napadeného rozhodnutí, a sice že se správní orgán prvního stupně vyjádřil k přesnosti měření ovlivněné příp. výměnou pneumatik a že konstatoval, že příp. odchylka je řešena právě zvýhodněním měřeného vozidla, když se naměřená rychlost snižuje o stanovenou korekci. Takový závěr jednak explicitně v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně uveden není a jednak by se jednalo o naprosto nedostačující vypořádání dané námitky. Žalovaný sám v napadeném rozhodnutí k námitce vlivu výměny pneumatik na přesnost měření uvedl, že při přezutí pneumatik není vždy nezbytné provádět novou kalibraci. V těchto případech je nutné provést před započetím měření kontrolu testem RADARTACHO nebo RADAR PŘES TACHO. Žalovaný odkazuje na návod k obsluze, který však není ve správním spise založen. Žalovaný uzavřel, že v řízení nevyvstaly žádné pochybnosti o tom, že by tato standardní kontrola před započetím měření nebyla provedena. Krajský soud konstatuje, že vypořádání námitky vznesené již v prvostupňovém řízení zůstalo ze strany obou správních orgánů nedostatečné a odborně nepodložené. Krajský soud především žalovanému vytýká, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí cituje části návodu k obsluze, ačkoliv tento návod není součástí spisového materiálu. Tím žalovaný činí své rozhodnutí pro krajský soud nepřezkoumatelným, neboť krajský soud ve spise nemá onen podklad, ze kterého žalovaný vycházel. Nelze tudíž ověřit, zda byl návod k obsluze žalovaným vyložen správně a zda se skutečně zkouškami RADARTACHO a RADAR PŘES TACHO ověřuje přesnost měření i v případě výměny pneumatik měřicího vozidla. Krajský soud ovšem dospívá k závěru, že žalovaným citované části návodu k obsluze nedávají odpověď na žalobcem uplatněnou námitku vlivu výměny pneumatik na kalibraci a správnost měření měřicího zařízení. Krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2017, č. j. 2 As 293/2016 – 56, z něhož se podává, že „stěžovatel zpochybňuje také to, zda byl rychloměr, který policisté použili, ověřen. Na rozdíl od předchozí námitky, k jejímuž posouzení správní orgány shromáždily dostatečné množství důkazů, námitku zániku platnosti ověření rychloměru nelze posoudit na základě podkladů založených ve správním spise. Součástí správního spisu sice je ověřovací list rychloměru, z něhož se podává, že rychloměr bylo možné používat v den, kdy byla stěžovateli změřena rychlost, nelze z něj však zjistit, zda mohla mít výměna pneumatik z letních na zimní (a zpět) vliv na správnost výsledku měření. Stěžovatel v žalobě předestřel argumentaci založenou na tom, že se měření rychlosti provádí pomocí měření otáček kola a údaj o změřené rychlosti se získává vynásobením počtu otoček obvodem kola, který se však může s výměnou pneumatik měnit. Při přezutí pneumatik bylo proto podle něj nutné provést novou kalibraci, a bylo tedy nepodstatné, že ověřovací list měl platnost do 3. 11. 2015, neboť ověření zaniklo dříve před tímto dnem. Výměna pneumatik je dle stěžovatele změnou nebo úpravou stanoveného měřidla ve smyslu § 7 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření.(…) Krajský soud označil námitku „rozkalibrování“ rychloměru z důvodu výměny pneumatik za nepodloženou a pokusil se jí vyvrátit informacemi zjištěnými z návodu k obsluze rychloměru. Usoudil, že po výměně pneumatik postačí provést kontrolu přesnosti měření RADAR PŘES TACHO nebo RADAR TACHO a citoval pasáž z návodu, podle které se má taková kontrola provádět při každém podezření na poruchu rychloměru. Z krajským soudem citované pasáže plyne, že uvedené kontrolní testy slouží k odhalení technické poruchy rychloměru, nikoli že jsou vhodným nástrojem k ověření přesnosti rychloměru po výměně pneumatik, s níž může být spojena změna délky obvodu kola.“ Z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu plyne, že pasáž návodu k obsluze týkající se zkoušek RADAR PŘES TACHO a RADARTACHO vypovídá o těchto zkouškách jako o vhodném nástroji k odhalení technické poruchy rychloměru, nikoliv však, že jsou vhodným nástrojem k ověření přesnosti rychloměru po výměně pneumatik. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku zavázal Krajský soud v Českých Budějovicích, jehož rozsudek ve věci zrušil, že „v dalším řízení bude třeba, aby se krajský soud žalobní námitkou opětovně zabýval a především ověřil správnost předpokladu, že rychloměr typu Ramer AD9C zjišťuje rychlost měřeného vozidla na základě údaje o obvodu pneumatik (kola) policejního vozidla. Je-li tomu tak, měl by dále za pomoci odborného vyjádření či posudku zjistit, zda má výměna pneumatik vliv na přesnost výsledku měření a k jakým odchylkám za jakých podmínek eventuálně může docházet.“ Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud, aby toto dokazování doplnil v řízení vedeném pod sp. zn. 54 A 2/2016 sám, neboť v tam posuzovaném případě tuto námitku žalobce poprvé uplatnil až v žalobě. V nyní přezkoumávaném případě však jde o situaci jinou, neboť žalobce uvedenou argumentaci uplatnil již v řízení před správním orgánem prvního stupně, který na ni relevantně nereagoval a ani si neopatřil žádné důkazy, kterými by mohl námitku žalobce vyvrátit. Uvedený nedostatek pak neodstranil ani žalovaný. Z uvedených důvodů krajský soud shledal, že v řízení bude nezbytné zásadně doplnit skutkový stav a patřičně reagovat na vznesenou námitku žalobcem. Žalobce se svou námitkou spojuje zánik platnosti kalibrace měřicího zařízení. Podle § 7 odst. 2 písm. b) vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, ve znění pozdějších předpisů, platnost stanoveného měřidla zaniká, jestliže byly provedeny změny nebo úpravy stanoveného měřidla, jež mohou ovlivnit jeho metrologické vlastnosti. Správní orgány budou v dalším řízení povinny s ohledem na doplněný skutkový stav posoudit, zda výměna pneumatik je změnou či úpravou měřidla, která by mohla ovlivnit metrologické vlastnosti rychloměru takovým způsobem, aby byla překročena stanovená odchylka měření a bylo tak možné kvalifikovaně hovořit o ovlivnění metrologických vlastností rychloměru. Správní orgány tudíž v dalším řízení prověří správnost předpokladu, že rychloměr RAMAR AD9C zjišťuje rychlost měřeného vozidla na základě údaje o obvodu pneumatik. Bude-li tento předpoklad potvrzen, vyžádají si správní orgány odborné vyjádření (např. výrobce rychloměru) či znalecký posudek, jehož úkolem bude zjistit, zda má výměna pneumatik vliv na přesnost výsledku měření a k jakým odchylkám a za jakých podmínek eventuálně může docházet. Žalovaný v dalším řízení v této souvislosti zváží žalobcem navržené důkazy, a to výslechem policistů a vyjádřením provozovatele měřicího vozidla k výměně pneumatik. Svůj postoj k těmto navrženým důkazům žalovaný patřičně odůvodní. S ohledem na shledanou vadu řízení spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč. K odměně advokáta se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11 228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení