54 A 10/2018 - 55

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: P. T. bytem zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2018, č. j. KUJCK 68969/2018, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 9. 10. 2018, č. j. KUJCK 122322/2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Strakonice (správní orgán I. stupně) ze dne 12. 2. 2018, zn. MUST/013681/2017/OD/han, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 8. 2018, zn. MUST/013681/2017/OD/han.

2. Správním rozhodnutím I. stupně byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1, písm. f) bod 4 zákona č 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), spáchaného z nevědomé nedbalosti, kterého se dopustil tím, že dne 26. 2. 2017 v 11:47 hod. řídil osobní automobil zn. X RZ X po pozemní komunikaci č. I/22 ul. Tyršova v obci Katovice před křižovatkou s ul. Šumavská ve směru od centra obce Katovice směrem na obec Strakonice, když byla jím řízenému uvedenému vozidlu v obci naměřena silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam hlídkou Policie ČR rychlost jízdy 66 km/h po odečtu odchylky měření v úseku, kde je obecnou úpravou dovolena nejvyšší rychlost jízdy 50 km/h. Svým jednáním měl žalobce porušit § 4 písm. b) a § 18 odst. 4) zákona o silničním provozu. Dle § 125c odst. 5, písm. g) zákona o silničním provozu byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklad řízení stanovené paušální částkou 1 000 Kč. Dále správní orgán uvedl, že uloženou pokutu a náklady řízení je žalobce povinen zaplatit na bankovní účet (uvedené je ve znění opravného rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 30. 8. 2018; namísto § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu byl původně odkaz na odst. 3 tohoto ustanovení).

3. Dne 30. 7. 2018 podal žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

4. Na prvním místě žalobce namítá vady výroku správního rozhodnutí I. stupně, neboť § 18 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích upravuje rychlost mimo obec, nikoli v obci.

5. Žalobce dále namítá porušení § 163 odst. 3 zákona č. 280/2009, daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), neboť mu byla stanovena povinnost uhradit uloženou pokutu a náklady řízení na bankovní účet.

6. Uložená sankce je dle žalobce nezákonná, neboť z není zřejmé, na základě čeho správní orgán dospěl k uvedené výši pokuty, v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu nebyla zvážena ustálená rozhodovací praxe, ani délka řízení. Byla porušena zásada zákazu dvojího přičítání, když k tíži bylo hodnoceno spáchání přestupku v obci; nepřezkoumatelně bylo zohledněno spáchání přestupku v poledne, kdy má být údajně rušný provoz (dle žalobce je obecně známo, že přes poledne není rušný provoz, ten je před 8 hod. ráno a kolem 15 a 16 hod.). Stejně tak ani není zřejmé, co je rušný provoz v kontextu provozu obvyklého. Dále nebylo ani odůvodněno, proč má žalobce hradit náklady řízení, proč není na místě snížit povinnost žalobce k náhradě nákladů nebo od ní upustit, když to právní úprava připouští.

7. Žalobce rovněž namítá, že podal námitku podjatosti, se kterou se správní orgány pro její údajnou opožděnost nezabývaly. Námitka směřovala k možnému finančnímu prospěchu rozhodujících úředníků (viz televizní reportáže o odměňování ve finanční správě). Žalobce je přesvědčen o včasnosti podané námitky. O relevantní právní úpravě, ze které plyne možnost dané podjatosti, se žalobce dozvěděl od svého zmocněnce těsně před podáním námitky. Správní orgány dle žalobce nepostavily na jisto, kdy se žalobce o možnosti podjatosti dozvěděl, a proto měli v pochybnostech (§ 40 odst. 2 správního řádu) hodnotit jeho námitku jako včasnou. Byť žalovaný připustil hrozbu podjatosti úředníků, odmítl provést jakékoli dokazování za účelem zjištění toho, zda úředníci skutečně rozhodují nestranně a nezávisle, jak jsou dle žalobce povinni (žalobce navrhoval provést dokazování ohledně vztahu uložených pokut a odměnách úředníků); na relevantní argumenty žalobce mělo být reagováno pouze obecnými a vágními úvahami. Dodržování této povinnosti nelze presumovat. Žalobce je přesvědčen, že v této věci je dán důvod tzv. systémové podjatosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2016, č. j. 6 As 190/2015 – 80 a § 131 odst. 4 správního řádu).

8. Žalobce rovněž namítá, že není zřejmé, zda byla jeho námitka podjatosti vyřízena v souladu se zákonem starostou obce, neboť byla odeslána z datové schránky obce, jako vyřizující osoba zde byla uvedena JUDr. D,, podpis starosty obce zde není. V tomto sdělení se zároveň hovoří o tom, že žalobci byly v rámci jeho žádosti o poskytnutí informací poskytnuty podklady k rozhodovací praxi a odměnám, k čemuž ale nedošlo, ač žalobce legitimně očekával, že tyto informace mu budou poskytnuty před rozhodnutím ve věci.

9. Žalobce dále namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu – rychlosti jeho vozidla, výstup z rychloměru nebyl pro vady měření relevantním podkladem. Žalobce průběh měření konkrétním způsobem rozporoval, na což správní orgány reagovaly zcela nedostatečným způsobem, vedle toho jím navrhované důkazní návrhy buď neakceptovaly, nebo dokonce opomněly. Žalobce rozsáhle argumentoval tzv. slip effect.

10. Žalobce navrhuje, aby za účelem prokázání slip efektu byl proveden jako důkaz znalecký posudek, odborné vyjádření nebo alespoň vyšetřovací pokus, aby bylo postaveno na jisto, že jeho vznik je reálný a naopak je spekulací, že by při jakékoli vadě měření došlo k chybové hlášce. Správní orgány dle jeho názoru vždy spoléhají na vyjádření distributora, které považuje žalobce za nepodložené, neověřené, ačkoli v zahraničí u rychloměrů totožného výrobce ke zjištění tohoto efektu docházelo. Pro žalobce je nepochopitelné, proč nebylo doposud přistoupeno k objektivnímu dokazování, má za to, že důvodem by mohlo být to, že prokázání tohoto efektu by mělo pro veřejnou správu rozsáhlé důsledky (zastavení řady řízení, náhrady škody apod.). Námitky žalobce mají původ v uznávaných zahraničních zdrojích, k čemuž žalobce dal odkaz na reportáž BBC na portálu youtube; tento efektu považuje žalobce za jednoduše vysvětlitelný a v nyní projednávané věci dle něho byly ideální podmínky pro jeho vznik. Správní orgány v tomto směru zcela rezignovaly a prostým odkazem na návod k obsluze argumentaci žalobce odmítly.

11. Žalobce dále uvádí, že bylo měřeno v rozporu s návodem k obsluze, tj. s vydaným certifikátem, když bylo měřeno pod nenulovým úhlem a na snímku je v levé části překážka. Certifikace rychloměru stanovuje dle žalobce nutnost měřit pod nulovým úhlem. K tomuto žalobce uvádí, že samotný certifikát je veřejnou listinou, návod k obsluze nikoli, jeho správnost by měla být jako u jakékoli soukromé listiny prokázána, což správní orgány opomněly – není tak postaveno na jisto, zda lze měřit pod nenulovým úhlem, jakož i to, zda vůbec je možné, že měřicí přístroj podá chybovou hlášku vždy, když měření nemůže proběhnout. To považuje žalobce za obchodní sdělení distributora, které je překvapivé a nepodložené, stejně tak jako prezentovaný názor možnosti měřit pod nenulovým úhlem a tvrzení o tzv. cosinus efektu. Žalobce dále rozporuje konkrétní argumentaci žalovaného, kterou shledává rovněž nepodloženou.

12. Žalobce dále namítl, že správní orgány se nevypořádaly s jeho návrhem na dokazování videozáznamem z měření, jedná se dle něho o opomenutý důkaz. Obdobně tak v případě předloženého vyjádření ČMI.

13. Žalobce rovněž namítl porušení § 51 odst. 2 správního řádu a zásady bezprostřednosti, neboť návod k obsluze nebyl proveden jako důkaz.

14. Žalobce dále uvádí, že správní orgány se dostatečně nevypořádaly s jeho námitkou absence úředních značek na rychloměru v okamžiku měření. Správní orgán vyslechl k této otázce policisty, kteří měření rychlosti provedli, kladl jim však sugestivní otázky, které jsou dle § 101 odst. 3 trestního řádu zakázány. Měl-li správní orgán za to, že ohledání rychloměru je s ohledem na uplynulou dobu bezpředmětné, měl si vyžádat zprávu o novém ověření a v souladu se zásadou in dubio pro reo výsledek měření neuznat.

15. Žalobce rovněž namítl, že správní orgány se nezabývaly naplněním materiální stránky, jejich hodnocení je založeno pouze na obecných a vágních frázích, která používají vždy.

16. Žalobce nesouhlasí ani s posouzením formy zavinění jako vědomé nedbalosti, když tento závěr je založen pouze na tom, že zavinění ve vyšší formě nebylo prokázáno. Nadto nebylo ani řešeno, co vlastně tato forma zavinění znamená.

17. Závěrem žalobce a jeho právní zástupce vyjádřili požadavek na kompletní anonymizaci rozsudku soudu, tj. nesouhlas, aby jejich osobní údaje byly publikovány on-line.

18. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout.

19. Vady výroku byly dle žalovaného opraveny opravným rozhodnutím. Stanovení platby na bankovní účet nebránilo žalobci domluvit si jiný způsob platby. Uložená sankce byla dle žalovaného odůvodněna řádně. Podané námitky podjatosti byly dle žalovaného opožděné. Měření rychlosti proběhlo řádně. Žalobcem poukazované dokumenty BBC a Daily Mail nemají dle žalovaného žádnou hodnotu, v daných případech se jednalo o zahraniční zařízení, která neprošla ověřovacím procesem v České republice. Žalobcem předložené videozáznamy neodpovídají požadavkům § 16 správního řádu (nutno vztáhnout i na audio a video – předloženo v anglickém jazyce). Co se týče ověření rychloměru, s ohledem na plynutí času a obecnost tvrzení žalovaný tuto námitku odmítl. Materiální stránka přestupku byla dle žalovaného naplněna a je dostatečně a konkrétně odůvodněna; žalovaný rovněž připomíná rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 74, ohledně vztahu naplnění formální a materiální stránky přestupku. Žalobce ani jeho zmocněnec se neúčastnili jednání před správním orgánem, k pohnutkám žalobce apod. nebylo správním orgánům nic známo a nešlo tedy ve vztahu k zavinění provést detailnější rozbor.

20. Ze správního spisu krajský soud pro nyní projednávanou věc zjistil, že shora uvedeného dne na shora uvedeném místě proběhlo Policí ČR měření rychlosti žalobcova vozidla laserovým rychloměrem. Dle snímku z měření v záznamu o přestupku bylo měřeno v městské zástavbě, v levém dolním rohu se nachází blíže neidentifikovatelný předmět, který opticky zasahuje do boční části vozidla. Záměrný kříž je umístěn v horní části přední masky vozidla, v oblasti záměrného kříže není žádná překážka. Dále je založen ověřovací list užitého rychloměru a doklad o proškolení obsluhy měřicího zařízení (pprap. Ch., prap. J.). Dle oznámení přestupku se žalobce odmítl vyjádřit, oznámení nepodepsal. Ve spise je dále založeno CD obsahující barevnou verzi záznamu o přestupku (bez zaznačeného záměrného kříže).

21. Dne 24. 4. 2017 obdržel žalobce sdělení obvinění a předvolání k ústnímu jednání. Dne 15. května 2017 proběhlo ve věci ústní jednání, žalobce a ani jeho obecný zmocněnec Ing. J. se k jednání nedostavili. Dne 30. 5. 2017 obdržel správní orgán vyjádření žalobce.

22. Dne 30. 6. 2017 obdržel správní orgán I. stupně námitku podjatosti proti každému zaměstnanci MěÚ Strakonice, včetně tajemníka a starosty (zájem na výběru pokut, které jsou příjem rozpočtu obce; systémová podjatost). Podle sdělení žalovaného ze dne 24. 7. 2017 byla námitka podjatosti proti starostovi města Strakonice vznesena opožděně. Správní orgán I. stupně, resp. starosta města Strakonice dospěl dle sdělení ze dne 6. 9. 2017 k závěru, že námitka vůči podjatosti tajemníka úřadu byla opožděná. Na toto sdělení navazovala další 3 sdělení, která postupně vypořádávala vznesenou námitku vůči zde uvedeným zaměstnancům jako opožděnou.

23. Dne 8. 11. 2017 proběhlo ústní jednání ve věci bez účasti žalobce či jeho obecného zmocněnce (omluvil se telefonicky, na své účasti netrval). Svědek Ch. při jednání vypověděl, že ustavil radar dle návodu k obsluze a s kolegou se v měření rychlosti střídali. Na dotaz, zda kontrolovali „před započetím měření, zda je rychloměr v pořádku a nejsou na rychloměru poškozeny úřední značky“ svědek odpověděl, že rychloměr byl v pořádku, úřední značky také. Svědek Ch. vypověděl obdobně s tím, že měřicí zařízení bylo kontrolováno před každým měřením. Prohlídku rychloměru řidič na místě nežádal.

24. Dne 23. 11. 2017 se žalobce vyjádřil k podkladům rozhodnutí, namítl reflexi od kovové střížky zachycené vlevo dole na snímku, za účelem objasnění nevhodnosti místa měření bylo požadováno dokazování návodem k obsluze; opětovně požadováno ohledání měřicího zařízení; bylo namítnuto pokládání sugestivních otázek svědkům (ohledně úředních značek rychloměru); namítnuto měření v rozporu s návodem k obsluze rychloměru stran nenulového úhlu měření; namítnut slip efekt a požadováno dokazováním originálním videem ze zařízení.

25. Ve správním spise je následně založena strana 47 a 72 návodu k obsluze rychloměru – výklad k volbě stanoviště a tzv. cosinus efektu.

26. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 12. 2. 2018 byl žalobce uznán vinným tak, jak je uvedeno shora. K otázce úředních značek konstatováno, že žalobce nežádal prohlídku rychloměru v okamžiku měření a neuplatnil své právo k přezkoušení stanoveného měřidla. Rychloměr měl platné ověření a byl obsluhován zaškolenou obsluhou. Z tohoto důvodu bylo ohledání rychloměru shledáno nadbytečným. Ohledně úhlu měření byla do spisu založena část návodu k obsluze rychloměru, dle které bylo měřeno v souladu se zde uvedeným, měření je možné i při nenulovém úhlu, dochází k naměření nižší než skutečné rychlosti. Ohledně slip effectu se uvádí, že tento efekt není v návodu popsán, nelze ho řádně zhodnotit, rychloměr je ale ustaven na trojnožce a není měřeno z ruky, z tohoto důvodu se nemůže v okamžik měření pohnout. Ohledně možné reflexe bylo uzavřeno, že v návodu k obsluze se nenachází nic o možné reflexi; po prostudování snímku z měření je zřejmé, že záměrný kříž je na vozidle. Dle svědků bylo měřeno v souladu s návodem k obsluze rychloměru. Správní orgán dle svého hodnocení sugestivní otázky nepokládal, tyto otázky korespondovaly s vyjádřením samotného žalobce. Žalobce i zmocněnec svého práva účasti na jednání a osobní konfrontace svědků nevyužili. Správní orgán posoudil materiální stránku v kontextu chráněného zájmu a dospěl, že materiální stránka byla naplněna. S ohledem na procesní počínání žalobce a jeho zmocněnce bylo konstatováno zavinění ve formě nevědomé nedbalosti. Ohledně přitěžujících okolností správní orgán uvedl, že „přihlédl k místu, kde bylo vozidlo naměřeno, protože se jedná o místo v obci, kde se může vyskytovat větší pohyb osob a dále se jednalo o rušnou denní dobu, kterou poledne bezpochyby je.“ 27. Na základě odvolání žalobce rozhodl žalovaný tak, jak je uvedeno shora. Spolu s odvoláním bylo žalobcem předloženo sdělení Českého metrologického institutu (ČMI) ze dne 14. 12. 2017. Žalovaný postavil své rozhodnutí na tom, že skutkový stav byl správním orgánem I. stupně dostatečně zjištěn a nebylo proto nutné provádět další dokazování. Údajnou absenci úředních značek považoval žalovaný za účelovou námitku, která nemá žádný reálný podklad. Ohledně nulového úhlu měření žalovaný uvedl, že dle certifikátu bylo zařízení přezkušováno při nulovém úhlu, nicméně podle návodu k obsluze lze měřit i při nenulovém úhlu – viz cosinus efekt, což plyne i z certifikátu, podle kterého se naměřená rychlost nesmí upravovat pro vyrovnání úhlové odchylky. Žalovaný neshledal, že svědkům by byly pokládány sugestivní otázky. Žalovaný posoudil opětovně naplnění materiální stránky s ohledem na zákonem chráněné zájmy a jejich možné porušení.

28. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

29. Žaloba není důvodná.

30. Úvodem krajský soud shodně s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2018, č. j. 4 As 96/2018 45, konstatuje, že „mu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel (zde žalobce) používá typizované námitky (nedodržení návodu k obsluze radaru, nekonkrétní tvrzení ohledně absence či naopak existence zvláštního dopravního značení v místě měření rychlosti apod.), které jeho zástupce opakovaně užívá v mnoha jiných obdobných případech (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2018, č. j. 4 As 152/2017 - 30, bod 15 a tam citovaná další judikatura). Za těchto okolností lze opět obecně možno pouze poukázat na nevěrohodnost takovýchto typizovaných námitek a tvrzení.“ K tomu viz v bodě 40 demonstrativní výčet věcí vedených zdejším soudem. Způsob volby procesní obrany v rámci správního řízení je plně v dispozici žalobce, který však musí nést veškeré důsledky své volby.

31. Krajský soud neshledal žalobcem uváděnou vadu výroku spočívající v chybném odkazu na ustanovení § 18 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích namísto odst. 4, neboť postupem podle § 70 správního řádu bylo k rozhodnutím správních orgánů obou stupňů vydáno opravné usnesení, které tento odkaz upravilo.

32. Krajský soud neshledal ani namítané porušení § 163 odst. 3 daňového řádu, který je v této věci nutné aplikovat. Dle odst. 3 tohoto ustanovení je možno daň largo sensu zaplatit bezhotovostním převodem z účtu, v hotovosti, v určitém případě kolkovými známkami či přeplatkem na jiné dani. Ve vyjádření užitém správním orgánem I. stupně krajský soud shledává jistou neobratnost při sdělování údajů pro provedení platby prostřednictvím bankovního převodu, nežli autoritativní a vrchnostenské stanovení jediného možného způsobu úhrady. Ustanovení § 163 daňového řádu, který na tuto věc dopadá, dává žalobci zákonné možnosti úhrady. Netvrdí-li žalobce, že by bylo do jeho práv v tomto směru zasaženo, např. platba v hotovosti by mu byla odepřena, nepovažuje krajský soud za účelné více se touto otázkou zabývat (obdobně viz např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2019, č. j. 32 A 8/2017 – 76).

33. Netvrdí-li žalobce, že ve smyslu § 70 odst. 3 zákona o přestupcích existovaly důvody zvláštního zřetele hodných pro částečné či celé upuštění od povinnosti nahradit náklady řízení, neshledává krajský soud účelným se touto námitkou více zabývat. Správní orgány zcela zjevně důvody pro tento postup neshledaly, proto se touto variantou nezabývaly a žalobce ani žádné důvody správním orgánům v tomto směru nesdělil.

34. Krajský soud se neztotožnil ani s žalobcem popisovanými vadami uložené sankce. Správní orgán I. stupně na straně 6 uvedl, že „SO nijak negativně nepřihlížel k záznamům v kartě řidiče, protože se jedná o přestupky, které byly spáchány již před delší dobou. K přitěžujícím okolnostem SO přihlédl k místu, kde byl vozidlo naměřeno, protože se jedná o místo v obci, kde se může vyskytovat větší pohyb osob a dále se jednalo o rušnou denní dobu, kterou poledne bezpochyby je… Při ukládání sankce přihlédl SO zejména k závažnosti protiprávního jednání, ke způsobu jeho spáchání, k okolnostem, za nichž bylo spácháno dle § 12 zákona o přestupcích a ke skutečnostem, které jsou uvedeny výše. SO proto rozhodl o uložení sankce „pokuta“ ve výši uvedené ve výroku rozhodnutí (lze uložit pokutu ve výši 1.500 – 2.500 Kč).“ Žalovaný na straně 6 svého rozhodnutí doplnil výklad účelu ukládané sankce v kontextu zákonem chráněných zájmů.

35. Správní orgán I. stupně výslovně uvedl, že přihlédl k tomu, že žalobce svůj přestupek spáchal na určitém místě obce, což ale nepovažuje krajský soud za porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Zvolenou formulaci „…se jedná o místo v obci, kde se může vyskytovat větší pohyb osob“ (důraz doplněn) vykládá krajský soud jako upřesnění vlastností daného místa v obci, na kterém se může vyskytovat větší pohyb osob (v porovnání s jinými místy v obci). K tomuto závěru vede krajský soud sama podoba snímku z měření, na kterém je dole viditelný chodník, za žalobcovým vozidlem se nachází přechod pro chodce a křižovatka (viz příslušné dopravní značení), v místě měření jsou rodinné domy. To, že se v místě nachází křižovatka, ostatně plyne i z vymezení místa spáchání přestupku. Uvedené ve svém souhrnu svědčí i přiměřenosti uložené sankce.

36. Dne 26. 2. 2017, kdy měření rychlosti žalobcova vozidla proběhlo, byla neděle, den pracovního klidu, 11:47 hod. Žalobce namítá, že hodnocení správního orgánu, že se jednalo o rušnou denní dobu, je spekulací. Hodnocení žalobce, že je obecně známou skutečností, že přes poledne moc velký provoz není, špička je ráno před 8 a poté začíná kolem 15-16 hodiny“, není v případě dne pracovního klidu přiléhavé. Nelze však považovat za účelné zabývat se hlouběji tím, v jakou hodinu je v neděli, na daném místě, intenzita provozu. Na úvaze správních orgánů, s ohledem na charakter daného místa (křižovatka, přechod pro chodce, zástavba rodinných domů) a daného času (neděle, 11:47, prakticky čas oběda), neshledává krajský soud vad, kterými by se musel zabývat, neboť v obecné rovině je možné předpokládat možnost vyššího pohybu osob, a to ať už pěšmo či vozem (návštěvy příbuzných, spěch k obědu…).

37. Správní orgán I. stupně nepochybil, když v rámci odůvodnění sankce nevážil svoji ustálenou rozhodovací praxi, neboť výše uložené sankce byla odůvodněna konkrétními skutkovými okolnostmi tohoto případu v souladu se zákonem. Ostatně žalobce ani nenamítá, že správní orgán by snad ze své ustálené rozhodovací praxe vybočil. To, že správní orgán nepřihlédl při ukládání sankce k délce vedeného řízení, o jehož délku se v první řadě zasloužil sám žalobce opakovanými omluvami z jednání či namítanou podjatostí, nepovažuje krajský soud za vadu.

38. Žalobce dále brojí proti závěru o opožděnosti jím vznesené námitky podjatosti. Námitka podjatosti byla příslušnými orgány hodnocena jako opožděná, s čímž se krajský soud ztotožňuje. Žalobce své námitky uplatnil pouze v obecné rovině s poukazem na pracovní vztah úředních osob k obci, jejímž příjmem jsou ukládané pokuty, žalobce nebrojil vůči jmenovitě určeným oprávněným úředním osobám, neuvedl žádné individuální skutečnosti, které by svědčily o podjatosti té či oné úřední osoby.

39. Jak bylo uvedeno výše, žalobce převzal sdělení o zahájení rozhodnutí dne 24. 4. 2017. Tento okamžik považuje krajský soud s ohledem na vznesené námitky systémové podjatosti určující pro běh lhůty k jejímu podání. Dle § 14 odst. 2 správního řádu v rozhodném znění mohl žalobce namítnout podjatost úřední osoby, k této námitce však nebylo možné přihlédnout, pokud žalobce o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. Žalobce uplatnil svoji námitku až dne 30. 6. 2017, tedy nikoli bez zbytečného odkladu. Zcela obecná námitka byla žalobcem vznesena po více jak dvou měsících, i přesto, že případné důvody podjatosti úřední osoby mohl mít žalobce již v okamžiku zahájení řízení o přestupku. Žalobce měl či mohl s ohledem na podobu námitky, která vychází pouze z veřejně známých skutečností (resp. relevantní právní úpravy), již při zahájení řízení. Krajskému soudu není zřejmé, co se měl žalobce dozvědět od svého obecného zmocněnce těsně před podáním žaloby, že jej to přimělo k takto obecně formulované námitce podjatosti, když to, že o jeho námitce budou rozhodovat zaměstnanci dané obce, které bude zároveň eventuálně uloženou sankci hradit, měl a mohl žalobce vědět od samého počátku. Argumentuje-li žalobce zprávami z veřejných sdělovacích prostředků ohledně možného způsobu odměňování ve finanční správě, je nutné zdůraznit, že tyto skutečnosti se týkají jiných orgánů státní správy rozhodujících o jiných věcech. Chce-li žalobce naznačit, že jej až obecný zmocněnec seznámil s tím, kdo ve věci bude rozhodovat či komu bude pokuta hrazena, příjmem jakého rozpočtu tato pokuta bude, nelze než konstatovat, že neznalost zákona neomlouvá.

40. Žalobce ke svému zastupování již dne 24. 4. 2017 zmocnil obecného zmocněnce Ing. M. J., který je jako obecný zmocněnec přestupců krajskému soudu znám z celé řady projednávaných věcí (např. sp. zn. 10 A 109/2015, 54 A 3/2016, 56 A 6/2016, 56 A 9/2016, 56 A 4/2016, 56 A 2/2017, 56 A 3/2017, 56 A 7/2017, 56 A 6/2017, 58 A 15/2018). Z tohoto důvodu jej krajský soud hodnotí jako osobu znalou přestupkového řízení, stejně tak i jako osobu znalou problematiky podjatosti, kterou ve správních řízení za žalobce opakovaně namítá (z poslední doby např. řízení u zdejšího soudu sp. zn. 60 A 2/2018). Sdělil-li tento obecný zmocněnec rozhodné informace žalobci až se zpožděním cca 2 měsíců a žalobce se až po této době rozhodl podat svoji námitku podjatosti, může žalobce nastalou situaci klást k tíži jen a pouze svému obecnému zmocněnci.

41. Za zcela zásadní skutečnost však krajský soud považuje to, že žalobce ani nyní neuvádí, jakým způsobem mělo být do jeho práv údajnou podjatostí oprávněných úředních osob zasaženo – v čem přesně se tato skutečnost projevila ve výsledku přestupkového řízení. Krajský soud si přitom jakýchkoli vad, kterým by musel věnovat pozornost, není vědom.

42. I přesto, že námitka žalobce byla hodnocena jako opožděná, bylo přistoupeno ke stručnému vypořádání se s žalobcem uváděnými důvody. K námitce podjatosti starosty města žalovaný ve svém sdělení ze dne 24. 7. 2017 shrnul relevantní právní úpravu, povinnosti úředníků dle zvláštního zákona a v žalobcem nastíněné obecné rovině dospěl k závěru, že není dána reálná pochybnost o tom, že by byl dán zákonný důvod podjatosti jednotlivých osob. Obdobně tak bylo konstatováno starostou města dne 6. 9. 2017 ve vztahu k údajné podjatosti tajemníka města a jeho zástupkyně v době jeho nepřítomnosti; taktéž ve sdělení vedoucí odboru vnitřních (zástupkyně tajemníka) věcí dne 12. 9. 2017 k možné podjatosti vedoucího odboru dopravy, rovněž ve sdělení vedoucího odboru dopravy ze dne 20. 9. 2017 o podjatosti vedoucí oddělení přestupkového řízení a konečně i ve sdělení této vedoucí ze dne 2. 10. 2017 o podjatosti oprávněných úředních osob. U všech těchto osob bylo konstatováno, že nebyly zjištěny žádné reálné skutečnosti, které by odůvodňovaly vyloučení těchto osob. S tímto hodnocením se krajský soud ztotožňuje. Žalobce ve vztahu k uvedenému sdělení žalobce namítl absenci podpisu starosty; krajskému soudu není známa podoba, v jaké žalobce toto sdělení obdržel, prvopis sdělení založený ve správním spise je opatřen vlastnoručním podpisem starosty a krajský soud nemá proto jakýchkoli pochyb o tom, že se jednalo o úkon starosty.

43. Ve vztahu k samotné vznesené námitce podjatosti lze plně odkázat na nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2019, čj. 9 As 70/2019-34, který se obsáhle zabýval otázkou námitky podjatosti a došel k závěru, že nikoliv každá námitka podjatosti je bez dalšího způsobilá zpochybnit nepodjatost rozhodujících úředních osob a ve zcela výjimečných případech nikoliv každá námitka je dokonce způsobilá vyvolat postup podle § 14 odst. 2 (resp. odst. 3) správního řádu. Námitka podjatosti musí být vyhodnocena nikoliv pouze formálně, ale též i po obsahové stránce (v tomto ohledu Nejvyšší správní soud odkázal na svůj dřívější rozsudek ze dne 10. 10. 2018, čj. 6 As 75/2018-83). K tomu Nejvyšší správní soud dodal, že pokud „správní orgán skutečně vyhodnotí podanou námitku jako prima facie nedůvodnou a ani ji tedy nepředloží k rozhodnutí představenému úřední osoby, nese riziko, že podjatost bude nakonec shledána až v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí ve věci samé, včetně řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí. Účastníkovi řízení totiž přirozeně zůstává zachováno právo námitku podjatosti rozhodujících úředních osob uplatnit i v rámci opravných prostředků proti meritornímu rozhodnutí.“ 44. Krajský soud rovněž setrvává na svém hodnocením sděleném v rozsudku ze dne 20. 8. 2019, č. j. 60 A 2/2018 – 38, v obdobné věci, při zastoupení stejným obecným zmocněncem, stejným advokátem, ve které k totožné námitce podjatosti uvedl, že „zdejšímu soudu je navíc z jeho vlastní činnosti známo, že zástupci žalobce již byla správními orgány několikrát poskytnuta informace o platech a rozhodovací praxi úředních osob (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 50 A 30/2019), přičemž domněnka zástupce žalobce zatím nikdy nebyla potvrzena.“ 45. Vedle toho si nelze nepovšimnou, že žalobcem navrhovaný postup dle § 131 odst. 4 správního řádu by na dané věci nic nezměnil, neboť v souladu s § 13 odst. 3 zákona o přestupcích je pokuta uložená orgánem obce příjmem obce, jejíž orgán rozhodoval v prvním stupni. Ad absurdum není v České republice obce, příslušného správního orgánu k projednání daného přestupku, u kterého by žalobce nemohl totožnou námitku uplatnit. Okrajem krajský soud poukazuje na současnou podobu § 14 odst. 2 správního řádu, v jehož světle by byla námitka žalobce bezdůvodná již přímo ze zákona.

46. Otázky kolem žalobcovi žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím se zcela míjí s předmětem tohoto řízení, proto se jimi krajský soud nezabýval (bod 29 a 30 žaloby); jeho subjektivní očekávání ve vztahu k poskytnutí požadovaných informací nelze zohlednit jím předpokládaným způsobem. Žalobce v samotné námitce podjatosti vznesl požadavek na zajištění podkladů, ze kterých chtěl dovozovat příčinnou souvislost mezi ukládanými sankcemi a výší odměn oprávněných úředních osob, tento požadavek ale nebyl vznesen v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím a správní orgán, s ohledem na konstatovanou opožděnost, se jím nemusel zabývat.

47. Žalobce dále namítal vady měření rychlosti, nedostatečné zjištění skutkového stavu. Ani zde krajský soud neshledal jakýchkoli pochybení. Správní orgány obou stupňů se ve svém souhrnu zabývaly žalobcovo argumentací zcela vyčerpávajícím způsobem.

48. Ohledně měření užitým rychloměrem krajský soud úvodem poukazuje na závěry učiněné Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012 – 27, ve kterém se ve vztahu ke zjištěnému a následně i aprobovanému skutkovému stavu uvádí, že „na dotaz správního orgánu, zda z technického hlediska mohou být pochybnosti o hodnotě naměřené rychlosti, pak společnost ATS-TELCOM PRAHA, a. s., v doplnění svého odborného vyjádření ze dne 14. 2. 2011 zdůraznila, že celý systém měření je založen na požadavku zajištění toho, aby naměřená hodnota nemohla být zkreslena žádnými vnějšími vlivy. V případě, že došlo ke změření rychlosti, nebylo měření ovlivněno žádnými dalšími vnějšími vlivy a hodnota odpovídá skutečnosti. Z doplnění vyjádření ze dne 14. 2. 2011 tedy vyplývá, že pokud by došlo k chybě při měření rychlosti, nemělo by to za následek nepřesný výsledek měření, ale ke změření rychlosti by vůbec nedošlo a na displeji přístroje by se objevila zpráva o chybě měření. „ Uvedené skutečnosti korespondují i se závěry správních orgánů obou stupňů, které žalobce účinným a přesvědčivým způsobem nezpochybňuje.

49. Co se týče žalobcem namítaného slip efektu, krajský soud předně poukazuje na závěry Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2017, č. j. 28 A 10/2016-45, ve kterém se v tomto směru uvádí následující: „Krajský soud přesto doplnil řízení o vyjádření společnosti ATS-TELCOM PRAHA a. s., dovozce laserového rychloměru MicroDigiCam LTI, k některým technickým otázkám souvisejícím s měřením rychlosti tímto rychloměrem. Z vyjádření ze dne 12. 4. 2017 vyplynulo k otázce tzv. slip effect, že laserový rychloměr MicroDigiCam LTI stejně jako LTI 20/20 TruCAM ve verzi pro Českou republiku obsahuje ve svém firmware algoritmus „error traping“, který jej potlačuje. Aby se „slip effect“ projevil, muselo by být vozidlo měřeno z boku. Z praxe vyplývá, že pokud se při měření samotném laserový měřič pohybuje, objevuje se chyba E03 – nestabilní zaměření cíle. Tato chyba se objevuje i v případě, pokud se z jednoho auta přejde svazkem paprsků na druhé auto, nějaký jiný předmět nebo na silnici. Pokud se jakákoli taková chyba vyskytne, měření je přerušeno a výsledky se neukládají. K měřícímu úhlu mezi osou pohybu vozidla a laserovým paprskem dovozce uvedl, že nulový měřící úhel je možný pouze v případě, kdy bude měřící laser stát přímo proti jedoucímu vozidlu, což není prakticky reálné. V manuálu však není uvedeno, že by se muselo měřit s nulovým měřícím úhlem. Naopak se počítá s nenulovým měřícím úhlem, proto je v manuálu popsaný jev „cosinus efekt“. Tento efekt nepatrně ovlivňuje naměřenou hodnotu tak, že vždy nepatrně snižuje naměřenou hodnotu oproti rychlosti skutečné, což znamená, že vliv tohoto úhlu je vždy ve prospěch řidiče měřeného vozidla. Ke vzdálenosti pro měření uvedl dovozce, že laser je schválen pro měření od 25 do 400 m. Laserové rychloměry MicroDigiCam LTI i LTI 20/20 TruCAM překračují požadavky našich předpisů na přesnost. Překročení povolené vzdálenosti nemá na výsledek měření žádný vliv. V technické dokumentaci k měřící laserové hlavici UltraLyte LR, která je použita v rychloměru MicroDigiCam se uvádí měřící rozsah do 1200m s přesností ± 2km/h v celém rozsahu měření. K problematice umístění záměrného kříže dovozce uvedl, že skutečnost, že na fotografii není přímo na vozidle, neovlivňuje výsledek měření. Jedná se nejspíš o závadu, která se občas může objevit na tomto typu zařízení. Pokud se vychýlí objektiv, pak můžeme zaznamenat posun záměrného kříže na fotodokumentaci. Avšak kvalita fotodokumentace nemá vůbec žádný vliv na výsledek měření. Seřízení laserové hlavice samotné (v manuálu popisované jako souosost) je velice stabilní a lze konstatovat, že pokud byl v průběhu měření záměrný bod na vozidle, patří naměřená hodnota právě k tomuto vozidlu. Navíc je potřeba uvážit i vliv divergence svazku laserových paprsků. Ta se projevuje obzvlášť při měření na větší vzdálenosti. Divergence je 30 cm na každých 100 m. Ve vzdálenosti 400 m je tedy průměr svazku 120 cm.“ 50. Závěry, resp. zjištění Krajského soudu v Hradci Králové považuje krajský soud s ohledem na stejný model měřicího zařízení za plně aplikovatelné i na nyní projednávanou věc. Uvedené skutečnosti činí námitky žalobce do jisté míry irelevantními. Ve vztahu k této možné vadě měření krajský soud shodně se správními orgány uzavírá, že výsledek měření svědčí řádnému změření rychlosti žalobcova vozidla. Záměrný kříž je na snímku z měření umístěn na masce vozidla, vozidlo pod mírným (nikoli nenulovým) úhlem směřuje vůči měřicímu zařízení. V kontextu tvrzení žalobce je nutno uzavřít, že neexistují žádné indicie toho, že by k jím popisované vadě měřen došlo. To, že k tzv. slip effectu dojít za určitých podmínek může, není nikým rozporováno.

51. Tvrzení žalobce nejsou způsobilá zpochybnit shora přijatý závěr krajského soudu. Krajský soud chápe princip namítaného slip effectu v kontextu fungování laserového rychloměru, který zjednodušeně řečeno pracuje na principu laserového dálkoměru a výpočtu rychlosti měřeného vozidla v závislosti na změně vzdálenosti od měřiče. Žalobcem namítaný jev je založen na pohybu samotného rychloměru, který následuje pohyb měřeného vozidla, k čemuž může dojít zejména při vadném zaměření na bok vozidla a následným pohybem samotného rychloměru. Tato skutečnost ostatně plyne i ze shora citovaných zjištění Krajského soudu v Hradci Králové, k čemuž se zde také ale uvádí, že rychloměr je tuto vadu schopen rozpoznat.

52. Žalobce navrhl různé důkazy pro prokázání toho, že slip effect při měření užitým rychloměrem může reálně nastat. Skutkový stav tak, jak je vyložen shora, považuje krajský soud za dostatečně zjištěný, z tohoto důvodu k dalšímu dokazování pro nadbytečnost nepřistoupil.

53. Co se týče otázky měření pod nenulovým úhlem, správní orgán I. stupně vycházel při svém posouzení ze založené části návodu k obsluze rychloměru, která se tímto zabývá. Z této části návodu plyne možnost měření pod nenulovým úhlem, čímž se správní orgány ve svých rozhodnutích dostatečně zabývaly (správní orgán I. stupně zejm. na straně 5; žalovaný velmi podrobně na straně 5 napadeného rozhodnutí) a krajský soud nepovažuje účelné jejich argumentaci opakovat. Možnost měření pod nenulovým úhlem plyne i ze shora citované rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.

54. Střížku či podobný objekt nacházející se v levé dolní části snímku měření nepovažuje krajský soud za způsobilý ovlivnit výsledek měření, a to pro jeho samotnou pozici na snímku zcela mimo oblast záměrného kříže (oblasti směřování paprsku přístroje). Vedle toho samo provedení měření vede k tomu, že tento statický objekt neměl na výsledek měření jakýkoli vliv. Žalobce sice existencí této překážky argumentuje, neuvádí již však, v čem měl tento statický objekt ovlivnit výsledek samotného měření.

55. Žalovaný ve svém rozhodnutí skutečně vycházel z certifikátu daného rychloměru, který není založen ve správním spise a nebyl ani proveden jako důkaz, v čemž krajský soud ale neshledává vadu, který by byla svoji intenzitou schopna způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Z úřední činnosti je krajskému soudu známo, že obecnému zmocněnci žalobce je tento certifikát znám, neboť jeho obsah byl výslovně řešen např. v řízení před zdejším soudem sp. zn. 10 A 134/2014, resp. v předcházejícím správním řízení. Sám certifikát je veřejnou listinou, která je prostřednictví vyhledávacího formuláře na internetových stránkách Českého metrologického institutu veřejně přístupná (http://typover.cmi.cz/typover_pdf/C/4104.pdf). Krajský soud sám nepřistoupil k dokazováním tímto certifikátem, neboť s ohledem na učiněné závěry o bezvadnosti měření to nepovažuje za účelné, nad rámec posouzení věci však pro úplnost uvádí, že z certifikát úzce navazuje na samotný návod k obsluze rychloměru, proti jehož povaze žalobce rovněž brojí.

56. K otázce možnosti měření pod nenulovým úhlem správní orgán I. stupně vycházel z části návodu k obsluze založené ve správním spise. Ze založených stran návodu jednoznačně plyne možnost měření pod nenulovým úhlem. Právě návodem k obsluze chtěl sám žalobce v řízení před správními orgány dokazovat nemožnost měření pod nenulovým úhlem, což bylo jím navrženým dokazováním popřeno (k dokazováním tímto návodem viz níže). Z tohoto důvodu považuje krajský soud vznesenou námitku ohledně charakteru návodu k obsluze jakožto soukromé listiny za účelovou. Nelze akceptovat, že žalobce se sám návodu k obsluze dovolává, odkazuje na něj, cituje z něj apod. a v situaci, kdy jeho věci obsah tohoto návodu nesvědčí, začne vznášet námitky tohoto typu. Vedle toho žalobce obsah či správnost návodu relevantně nerozporuje. Společnost ATS-TELCOM PRAHA, a. s., která za předmětným návodem k obsluze stojí, která zajistila certifikaci tohoto typu rychloměru pro užití na území České republiky, považuje krajský soud, stejně jako ostatní správní soudy vycházející z odborných vyjádření této společnosti, za osobu odborně znalou. Pouhé obecné úvahy žalobce o ekonomické motivaci této společnosti považuje krajský soud s ohledem na úspěšný certifikační proces tohoto rychloměru za čiré spekulace.

57. V kontextu shora uvedeného krajský soud neshledává pochybnosti žalobce o měření pod nenulovým úhlem, stejně jako námitky týkající se „cosinus efektu“, důvodnými.

58. V bodě 51 žaloby citoval žalobce část rozhodnutí žalovaného o fungování užitého rychloměru, ve které shledává nepřezkoumatelnost závěrů žalovaného pro nedostatek důvodů, s čímž však nelze souhlasit. U žalovaného, jakožto specializovaného správního orgánu k řešení dopravních přestupků je nutné předpokládat určitou úroveň znalostí. Nerozporuje-li žalobce relevantním způsobem jím citovaná obecná východiska, neshledává krajský soud účelným se touto námitkou více zabývat.

59. Žalobce v řízení před správními orgány navrhoval přehrání originálního videozáznamu z měření rychlosti jeho vozidla ve svém vyjádření ze dne 23. 11. 2017 k prokázání tzv. slip effectu, k čemuž v doplnění odvolání doručeného dne 30. 4. 2018 správnímu orgánu I. stupně sdělil, že při námitce možné reflexe měření uvedl, že „je dobře možné, že se záměrný kříž nějakou chvíli v průběhu měření nacházel na kovové stříšce. Dané ale z výstupu z měření nelze zjistit. Správní orgán měl provést důkaz doložením originálního videa z měření…“ Správní orgán I. stupně na straně 4. svého rozhodnutí tento důkazní návrh žalobce rozpoznal, následně však jeho neprovedení výslovně nevypořádal. Z odůvodnění správních orgánů obou stupňů plyne, že další dokazování považovaly za nadbytečné, neboť skutkový stav byl již dostatečným způsobem zjištěn a námitky žalobce byly vyvráceny. Správní orgán I. stupně měl výslovně na tento důkazní návrh žalobce reagovat, což neučinil, nicméně na správnosti jeho závěrů tato skutečnost neměla žádný vliv. Vedle toho nelze přehlédnout, že užitý rychloměr nepořizuje z průběhu měření videozáznam, ale pouze jednotlivé snímky, což plyne ze založeného návodu k obsluze. Za této situace neshledává krajský soud v uvedeném vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. II ÚS 636/02, uveřejněný pod č. 20 ve svazku 30 nálezů a usnesení Ústavního soudu nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 7 As 45/2015 – 32, publikovaný ve sbírce NSS pod č. 4227/2015). Pouze nad rámec krajský soud dodává, že tato stříška se nachází blíže rychloměru než žalobcovo vozidlo, což samo o sobě vylučuje žalobcem naznačované závěry o naměření vyšší než skutečné rychlosti jeho vozidlu.

60. Totožný závěr krajský soud zaujal i ve vztahu k námitce týkající se neprovedení předloženého vyjádření ČMI jako důkazu, neboť otázka úhlu měření byla správními orgány dostatečně řešena. Tento důkazní návrh žalobce vznesl až v odvolání, k němuž tento dokument přiložil. Žalobce jím chtěl prokázat, že „pokud je měřeno v rozporu s Návodem k obsluze, tedy nikoli pod úhlem 0°, nelze garantovat, že rychloměr naměřil správnou rychlost vozidla. Nelze tedy říci ani to, zda by bylo měření z dané pozice ve prospěch odvolatele či v jeho neprospěch.“ Vzhledem k tomu, ze z návodu k obsluze rychloměru plyne opačný závěr, který žalovaný přesvědčivě zdůvodnil, neměla tato vada jakýkoli vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

61. Správní orgán I. stupně vycházel při svém rozhodování z návodu k obsluze, který dle obsahu správního spisu nebyl při ústním jednání čten jako důkaz (ev. že nebyl jako důkaz proveden mimo jednání), což za dané situace nepovažuje krajský soud za vadu, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí. Tento návod, jeho část, byla založena do správního spisu, žalobce byl obeznámen s možností se s ním seznámit (usnesení ze dne 9. 10. 2017), což neučinil; viz např. rozsudek ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 As 29/2011 – 51, nebo ze dne 21. 8. 2014, č. j. 10 As 16/2014 – 25, ze dne 12. 4. 2012, č. j. 9 As 107/2011 nebo ze dne 22. 10. 2008, č. j. 6 As 51/2007 – 228), Nejvyšší správní soud dále např. v rozsudcích ze dne 11. 1. 2012, č. j. 1 As 125/2011 – 163, a ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 As 29/2011 – 51, či ze dne 29. 6. 2016, č. j. 2 As 33/2016 – 53.

62. Žalobce rovněž široce namítal zánik ověření užitého rychloměru, neboť si všiml, že rychloměr neměl všechny úřední značky, s čímž se správní orgány vypořádaly poukazem na průběh samotné silniční kontroly, při které se žalobce nevyjádřil. Krajský soud se neztotožňuje s žalobcovo argumentací a má za to, že měl-i žalobce pochybnosti o stavu rychloměru, měl tyto pochybnosti vyjádřit při samotné kontrole. Dle záznamu o kontrole byla žalobci dána možnost vyjádřit se, což ale neučinil (což plyne i z výslechu obou svědků – policistů). Tvrdí-li, že tuto možnost nedostal, jedná se pouze o jeho nepodložení tvrzení. Úvahy správních orgánů obou stupňů jsou plně přezkoumatelné a plynou z fakticity vznesené námitky.

63. Správní orgán za účelem ověření stavu rychloměru se při výslechu policistů (svědků) dotázal: „Kontrolovali jste před započetím měření, zda je rychloměr v pořádku a nejsou na rychloměru poškozeny úřední značky?“ Na tuto otázku svědek prap. J. uvedl, že „rychloměr byl v pořádku a úřední značky také, jinak bychom s ním nemohli jít měřit dovolenou rychlost“, svědek pprap. Ch. uvedl, že „měřicí zařízení bylo kontrolováno před každým měřením“.

64. Krajský soud neshledává, že položená otázka by měla charakter sugestivní otázky, tj. otázky, která v sobě nese minimálně náznak požadované odpovědi, byť existuje celá řada variant, jak tuto otázku formulovat. Z odpovědí obou svědků plyne, že kontrola rychloměru jako takového je běžným úkonem před každým měřením. Tvrzení žalobce shledává krajský soud účelovým, přičemž nemá pochyb o tom, že oba svědci, zjevně si vědomi svých povinností ve vztahu k ověření rychloměru, tento rychloměr před použitím kontrolovali. Nic nenasvědčuje tomu, že by tito svědci své povinnosti jakkoli zanedbali a pouhá nepodložená tvrzení žalobce na tom nemohou nic změnit.

65. Vzhledem k tomu, že krajský soud hodnotí námitku žalobce jako ryze účelovou, neboť zpochybnění umístnění (existence) úřední značky na místě samém při silniční kontrole by jeho tvrzení činilo věrohodným, přičemž počet či existence těchto značek na zařízení by mohla být ihned na místě zjištěna (viz bod 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 9 As 220/2015 – 47). Žalobce tak bezdůvodně neučinil a důsledky s tím spjaté může klást k tíži pouze sobě. To, že k jakémukoli vyjádření nedostal prostor, nebylo žádným způsobem doloženo. Policisté – svědci v souladu se záznamem o přestupku uvedli, že žalobce se odmítl vyjádřit. Ostatně to, že možnost vyjádření měl, plyne i z toho, že přestupek nebyl projednán s žalobcem na místě samém, neboť žalobce musel projevit vůli, aby věc byla projednána v přestupkovém řízení před správním orgánem. Vedle toho nelze opomenout, že měl-li žalobce jakýchkoli pochyb o ověření rychloměru a výsledku měření, mohl a měl využít možnosti § 11a zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů; ostatně obecný zmocněnec žalobce, jakožto osoba řízení znalá, si této možnosti je jistě vědom. Z tohoto důvodu má krajský soud za to, že neprovedení žalobcem navrženého dokazování nebylo vadou, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí.

66. Krajský soud se neztotožnil ani s tím, že správní orgány by při hodnocení materiální stránky nezvážily konkrétní okolnosti případu, resp. tato argumentace žalobce nebyla shledána důvodnou - relevantní. Správní orgán I. stupně se naplnění materiální stránky zabýval na straně 6 svého rozhodnutí, žalovaný pak na straně 6 a 7. Ač se jedná převážně o obecná konstatování a odkaz „na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 104/2008 - 74 ze dne 14. prosince 2009, podle něhož formální znaky přestupkového jednání naplňují v běžných případech i materiální znaky“, neshledává krajský soud na odůvodnění správních orgánů žádných vad. Ostatně sama námitka žalobce je obecná až vágní.

67. Co se týče formy zavinění, s ohledem na procesní aktivitu žalobce v průběhu správního řízení má krajský soud za to, že míra zkoumání zavinění v tomto případě zcela odpovídá jeho procesní aktivitě. Správní orgány hodnotily zavinění žalobce v nejmírnější formě ku prospěchu žalobce. S ohledem na podklady shromážděné ve spise nelze s jistotou činit závěry o závažnější formě zavinění a ani správní orgány takovéto závěry nečinily. Nepochybné je, že žalobce jako držitel řidičského oprávnění měl a mohl vědět, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Správní orgán I. stupně na straně 6 svého rozhodnutí uvedl odkaz § 3 zákona o přestupcích, odkaz na § 4 téhož zákona zde není uveden, což však krajský soud nepovažuje za vadu, kterou by se musel zabývat, tím spíše, že žalovaný na straně 7 svého rozhodnutí formu zavinění rovněž posoudil, a to i při výslovném odkazu na toto ustanovení.

68. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jakým Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů na svých webových stránkách zveřejňuje. Nad rámec uvedeného krajský soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 – 177, která se požadavkem žalobce, resp. jeho právního zástupce podrobně zabývala.

69. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

70. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení