č. j. 77 A 17/2021-249

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: V. S. zastoupen Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Úřad městského obvodu Plzeň 3 sídlem Sady Pětatřicátníků 7, 9, 305 83 Plzeň zastoupen Mgr. Bc. Vladimírem Novým, advokátem sídlem Žižkova 52, 301 00 Plzeň za účasti osob zúčastněných na řízení:

1. M. O.

2. P. O.

3. B. S.

4. J. P.

5. M. P.

6. J. S.

7. HURPEZ spol. s r. o. sídlem Chvojová 1, 301 00 Plzeň zastoupená Mgr. Tomášem Ajglem, advokátem sídlem Hluboká 55, 326 00 Plzeň 8. S. H. o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nezahájení řízení o odstranění stavby nacházející se na pozemku parc. č. X. v k. ú. D. z moci úřední takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Žaloba

1. Žalobou došlou soudu dne 18. února 2021 se žalobce podle ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhal, aby soud určil, že usnesení k opatření proti nečinnosti Magistrátu města Plzně, odboru stavebně správního (dále jen „magistrát“), k uplatnění opatření proti nečinnosti Úřadu městského obvodu Plzeň 3, odboru stavebně správního a investic (dále i jako „stavební úřad“), ze dne 18. prosince 2020, sp. zn. SZ MMP/386690/20/CIB, č. j. MMP/393380/20 (dále také jako „napadené rozhodnutí“), je nezákonné (bod I žalobního petitu) a dále aby soud přikázal magistrátu, aby obnovil stav před zásahem tím, že magistrátu přikáže, aby zrušil napadené rozhodnutí a přijal vhodné opatření proti nečinnosti (bod II žalobního petitu).

2. V žalobě žalobce uvedl, že je spoluvlastníkem pozemku parc. č. X. v k. ú. D. (dále jen „pozemek žalobce“), jehož součástí je stavba čp. X., který sousedí s pozemkem parc. č. X. v k. ú. D. (dále jen „sousední pozemek“), jehož součástí byla stavba rodinného domu čp. X. (dále jen „původní stavba“). Osobě zúčastněné na řízení ad 7) [dále i jako „stavebník“] byly stavebním úřadem v řízení sp. zn. UMO3/08994/15, VÝST/0437/15, povoleny stavební úpravy a nástavba nadzemních podlaží na jednopodlažní původní stavbě. Stavebník však vystavěl stavbu v rozporu se stavebním povolením a územním rozhodnutím. Povolené stavební úpravy a nástavba totiž spočívaly v přestavbě stavby se zachováním štítových a obvodových zdí, ale ve skutečnosti stavebník provedl úplnou demolici původní stavby (odstranil všechny nadzemní i podzemní části původní stavby), vyhloubil stavební jámu cca 4 m hlubokou až k hranicím mezujících pozemků a vystavěl novou nepovolenou stavbu (dále jen „nová stavba“). Podle žalobce tak došlo k zániku původní stavby podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001, tudíž nemohlo dojít k přestavbě původní stavby. Žalobce zdůraznil, že stavebník nezahájil stavbu do 2 let od vydání stavebního povolení ze dne 1. 4. 2015, č. j. UMO3/11585/15, podle něhož měla být stavba dokončena do dvou let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (5. 5. 2015), a předložil k tomu fotodokumentaci. Žalobce se pětkrát obrátil na stavební úřad s podnětem k zahájení řízení o nařízení odstranění nové stavby, aniž stavební úřad shledal důvody pro zahájení řízení z moci úřední. Proto dne 12. 12. 2020 žalobce podal magistrátu žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti stavebního úřadu, jíž se domáhal toho, aby magistrát namísto nečinného stavebního úřadu zahájil řízení o odstranění nepovolené nové stavby na sousedním pozemku. O této žádosti žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím podle § 80 odst. 6 správního řádu tak, že stavební úřad ve věci nepovolených stavebních úprav a nástavby objektu na sousedním pozemku není nečinný a opatření proti nečinnosti nevydal, a to s odůvodněním, že stavební úřad vede řízení o odstranění nepovolených změn stavby. Magistrát rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 17. 7. 2019 o změně stavby před jejím dokončením zrušil a řízení zastavil s odůvodněním, že původní stavba zanikla a že stavební úřad vykonal na místě několik kontrolních prohlídek, kdy konstatoval, že stavebník provádí stavbu v souladu s projektovou dokumentací, tudíž stavebník byl v dobré víře a nemohl tušit, že prováděná činnost je v rozporu s právními předpisy. Stavební úřad tak zahájil dne 30. 11. 2020 řízení o nařízení odstranění nepovolených změn původní stavby (nástavba 4. NP objektu, rozšíření 1. PP objektu na hranice sousedních pozemků, vybudování anglického dvorku podél uliční fasády objektu), nikoli o celé nepovolené nové stavbě, kdy toto řízení bylo následně přerušeno, protože stavebník podal žádost o dodatečné povolení stavby. Dále stavební úřad zahájil dne 1. 2. 2021 další řízení o nařízení odstranění jiných nepovolených změn původní stavby (sjednocení půdorysných rozměrů 1. NP objektu s půdorysnými rozměry 2. NP zahrnující rozšíření 1. NP do dvora na cca 12,01 m, dispoziční změny v 1. PP a nahrazení autovýtahu v 1. NP vyklápěcí hydraulickou plošinou), jehož je žalobce účastníkem.

3. Žalobce výslovně v žalobě uvedl, že do jeho veřejných subjektivních práv, jejichž ochrany se žalobou domáhá, bylo zasaženo nečinností stavebního úřadu, který nezahájil řízení ex offo o odstranění celé nové stavby pro její rozpor se stavebním povolením a územním rozhodnutím, ale řeší postupné dodatečné schvalování v několika dílčích řízeních. Žalobce poukázal na to, že postup zvolený správním úřadem je nehospodárný a neefektivní, protože s paralelními řízeními jsou spojeny vyšší výdaje z veřejných prostředků a správní soudy budou muset řešit žaloby proti dílčím rozhodnutím ve věci dílčích stavebních úprav. Podstata problému tedy není správními orgány řešena a tento postup zvyšuje náklady účastníků, kteří musí svá práva hájit ve více správních řízeních.

4. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

II. Zrušující rozsudek

5. Usnesením ze dne 5. 3. 2021, č. j. 77 A 17/2021-89, zdejší soud žalobu žalobce podle ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl z důvodu chybějící podmínky řízení spočívající v připustitelném tvrzení nezákonného zásahu. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2021, č. j. 5 As 79/2021-29 (dále jen „zrušující rozsudek“), bylo toto usnesení zrušeno a věc byla zdejšímu soudu vrácena k dalšímu řízení.

6. Zdejší soud je podle ust. § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozsudku.

7. Ze zrušujícího rozsudku především vyplývá, že zdejší soud má vycházet z toho, že žalobce svou žalobou brojí proti tomu, že stavební úřad přes podněty žalobce podle ust. § 42 správního řádu nezahájil řízení o odstranění celé nové stavby, ale vede dílčí řízení o odstranění nepovolených změn stavby – žalobce nejenže nesouhlasí s konkrétními nepovolenými úpravami stavby, ale rozporuje novou stavbu jako celek (viz body 14 a 18 zrušujícího rozsudku).

8. Jelikož nezahájení řízení o odstranění stavby může být připisováno podle ust. § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), pouze stavebnímu úřadu, musí zdejší soud upozornit žalobce na nesprávně označený žalovaný správní orgán (magistrát), vyzvat ho k úpravě označení žalovaného a k odstranění rozporu mezi žalobním tvrzením a petitem žaloby (viz body 15 a 16 zrušujícího rozsudku).

9. V rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019 - 39, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (dále jen „rozsudek RS“) uvedl, že ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (či stavby prováděné v rozporu s vydaným povolením), se může proti takové faktické nečinnosti správního orgánu bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Je-li podaná žaloba důvodná, určí soud, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem a přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Žalobce však musí být skutečně dotčen na svém veřejném subjektivním právu a musí skutečné dotčení tvrdit. Přímým důsledkem faktické nečinnosti správního orgánu tak musí být vyjma porušení práva objektivního též tvrzené neposkytnutí ochrany právu subjektivnímu (viz body 19 a 20 zrušujícího rozsudku).

10. Vzhledem k rozsudku RS bylo na zdejším soudu, aby posoudil, zda jsou skutečně dány důvody pro zahájení řízení o odstranění stavby, kterou žalobce rozporuje jako celek (viz bod 22 zrušujícího rozsudku).

11. V souladu s body 15, 16 a 22 zrušujícího rozsudku vyzval soud usnesením ze dne 6. 8. 2021, č. j. 77 A 17/2021-114, žalobce k úpravě označení žalovaného a žalobního petitu. Podáním ze dne 17. 8. 2021 žalobce soudu odpověděl, že za žalovaného označuje stavební úřad a že se domáhá určení nezákonnosti zásahu stavebního úřadu spočívajícího v nezahájení řízení o odstranění stavby nacházející se na pozemku parc. č. X. v k. ú. D., adresní místo P., z moci úřední, a toho, aby soud přikázal stavebnímu úřadu, aby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona zahájil řízení o odstranění této stavby.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

12. Žalovaný v podání ze dne 31. 8. 2021 uvedl, že považuje žalobu za nedůvodnou. V podání ze dne 20. 9. 2021 žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním.

13. Žalovaný namítl s odkazem na ust. § 82 s. ř. s. nedostatek aktivní legitimace žalobce, kdy nedošlo k přímému zkrácení práv žalobce v důsledku nezákonného zásahu žalovaného spočívajícím v nezahájení řízení o nařízení odstranění nové stavby. Ne každý vlastník sousedního pozemku disponuje žalobní legitimací pro podání zásahové žaloby, kterou se lze domáhat zahájení řízení o nařízení odstranění stavby dle § 129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Zatímco účastníkem územního či stavebního řízení, jakož i řízení o nařízení odstranění stavby, je každý, kdo může být stavbou dotčen na svých právech, zásahovou žalobu může podat pouze ten, kdo je nezákonným zásahem a v jeho důsledku nepovolenou stavbou skutečně, nikoli jen hypoteticky, dotčen, resp. zkrácen na svém veřejném subjektivním hmotném, nikoli procesním, právu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39). V dané věci žalobce žádné dotčení svých subjektivních hmotných práv v žalobě netvrdí, natož aby tato svá tvrzení prokazoval. Žalobce tedy neunáší své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečného zásahu do svého subjektivního hmotného práva v důsledku tvrzené nečinnosti žalovaného ohledně (ne)zahájení řízení o nařízení odstranění celé nové stavby, proto je třeba žalobu zamítnout.

14. Žalovaný dodal, že nebyl důvod pro zahájení řízení o odstraněné celé nové stavby, když žalovaný zahájil tři popsaná řízení o nařízení odstranění dílčích nepovolených změn stavby.

15. Žalobce tvrdí dvě skutečnosti, které měly dle jeho názoru zakládat důvodnost zahájení řízení o nařízení odstranění celé stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona: jednak marné uplynutí doby platnosti stavebního povolení a jednak faktický zánik původní stavby povolené stavebním povolením, kdy nová stavba měla být vybudována bez nového územního rozhodnutí a stavebního povolení.

16. K platnosti stavebního povolení žalovaný uvedl, že je podle ust. § 115 odst. 4 stavebního zákona nadále platné, protože ve lhůtě jeho platnosti byla povolená stavba zahájena, resp. byly zahájeny stavební práce na její úpravě a nástavbě podle stavebního povolení. Stavební povolení nabylo právní moci dne 5. 5. 2015 a bylo tedy platné nejméně do 5. 5. 2017. Stavba byla zahájena dne 27. 2. 2017, jak vyplývá z písemného oznámení stavebníka ze dne 1. 3. 2017, tudíž ve lhůtě platnosti stavebního povolení do 5. 5. 2017. Provádění stavební činnosti na stavbě ještě v době platnosti stavebního povolení je možné prokázat též mj. kopiemi zápisů ze stavebního deníku pocházejících z období platnosti stavebního povolení (zejména list č. 8076552), které stavebník doložil magistrátu v rámci řízení sp. zn. MMP/256751/20/CIB o odvolání proti rozhodnutí o povolení změny stavbyč.j.UMO3/27002/19. Stavba tedy byla zrealizována na základě platného stavebního povolení a důvod dle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nebyl naplněn.

17. K druhému okruhu žalobní argumentace žalovaný uvedl, že žalovaný provedl v předmětné době několik kontrolních prohlídek stavby, při kterých zjistil mj. následující: Při kontrolní prohlídce provedené dne 31. 10. 2019 bylo zjištěno, že jsou zachovány obě štítové zdi stavby, jakož i obvodová zeď přiléhající k ulici Ch., ve které byl proveden nezbytný stavební otvor pro vjezd stavební techniky do dvora (druhá dvorní obvodová zeď byla zbourána v souladu se stavebním povolením - viz protokol o kontrolní prohlídce sp. zn. SZ UMO3/44376/19/Tf). Při kontrolní prohlídce provedené dne 4. 2. 2020 bylo zjištěno, že stavební práce na stavbě probíhají v souladu se schválenou projektovou dokumentací a že se v případě (zřícené) severní štítové zdi stavby nejedná o součást stavby, nýbrž o součást sousední stavby Ch., P. (viz protokol o kontrolní prohlídce sp. zn. SZ UMO/01125/20/Tf). Při kontrolní prohlídce provedené dne 21. 5. 2020 bylo zjištěno, že stavba probíhá v souladu se stavebním povolením (viz protokol o kontrolní prohlídce sp. zn. SZ UMO3/15452/20/Tf). Při kontrolní prohlídce provedené dne 18. 8. 2020 byly zjištěny drobné odchylky od schválené projektové dokumentace stavby, kdy žalovaný vyhodnotil tyto odchylky jako nepodstatné, které lze schválit při povolení užívání stavby, resp. při kolaudačním řízení (viz protokol o kontrolní prohlídce sp. zn. SZ UMO3/29371/20/Tf); posléze zahájil žalovaný ohledně předmětných změn stavby řízení o nařízení odstranění stavby. Z toho vyplývá, že původní stavba byla zachována a nepřestala existovat jako věc v právním slova smyslu, protože obvodové zdi 1.NP byly po celou dobu provádění stavebních prací zachovány - pokud jde o severní štítovou zeď přiléhající k sousední stavbě Ch., P., tato se sice dle zjištění žalovaného v průběhu provádění stavebních prací zřítila, nicméně posléze bylo zjištěno, že tato zeď nenáleží stavbě, ale sousední stavbě Ch., P. - původní stavba štítovou zeď přiléhající ke stavbě Ch., P. ve skutečnosti vůbec neměla (ani v době před vydáním stavebního povolení, resp. před zahájením prací na jeho podkladě). Jelikož zřícená zeď tedy nebyla součástí stavby, její zřícení nemohlo mít vliv na právní existenci stavby. V reakci na to podal stavebník dne 21. 1. 2020 žádost o změnu stavby před dokončením, spočívající ve vybudování (od počátku) chybějící severní štítové zdi. Žalovaný s ohledem na skutečnost, že změna stavby spočívala v nepodstatných odchylkách od schválené projektové dokumentace, když v projektové dokumentaci byla (chybějící) zeď uvažována jako existující, učinil vůči stavebníkovi sdělení, že tuto změnu stavby projedná při vydání kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního rozhodnutí v souladu s ust. § 118 odst. 7 stavebního zákona.

18. Žalovaný dodal, že žalobcem požadované řízení o odstranění stavby není možné legálně zahájit, a to pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu ust. § 48 odst. 2 správního řádu, jakož i překážku litispendence ve smyslu ust. § 48 odst. 1 správního řádu, a to z následujících důvodů. Žalovaný v minulosti zahájil řízení o nařízení odstranění stavby sp. zn. SZ UMO3/44553/20/Tf, které bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím žalovaného o zastavení řízení ze dne 7. 1. 2021, č. j. UMO3/00647/21, a to s ohledem na vydání dodatečného stavebního povolení, kterým bylo stavebníkovi pravomocně přiznáno právo „mít" dosud nepovolené změny stavby – proto nelze znovu rozhodovat o odstranění již povolených změn stavby v rámci nově zahájeného řízení o nařízení odstranění stavby nelze. Pokud jde o překážku litispendence, žalovaný ve věci stavby v současnosti vede dvě řízení o nařízení odstranění stavby a tato řízení minimálně v rozsahu částí stavby, které jsou předmětem těchto řízení, představují překážku litispendence pro eventuálně zahájené řízení o odstranění celé stavby, jehož zahájení se žalobce podanou žalobou domáhá.

IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

19. Osoba zúčastněná na řízení ad 1) v podání na čl. 140 uvedla, že s žalobou žalobce souhlasí, protože stavebník provedl demolici původního domu, vybudoval novostavbu, přestože deklaroval přestavbu rodinného domu. Přesto, že vlastní pozemek sousedící se sousedním pozemkem, nebyla zahrnuta mezi účastníky řízení o stavebním povolení a o záměru stavby a její podobě nebyla informována, když nová stavba neodpovídá zástavbě v lokalitě a výhled z oken a balkonů narušuje její soukromí, což by v řízení o povolení novostavby namítala, kdyby bylo vedeno.

20. Totožné vyjádření poskytly i osoby zúčastněné na řízení ad 2), 3), 4), 5), 6) a 8) [viz jejich podání čl. 142, 144, 149, 150 a 157].

21. Osoba zúčastněná na řízení ad 7) v podání na čl. 152 navrhla, aby soud žalobu zamítl. Zdůraznila, že žalovaný nebyl ve věci nečinný, když vedl tří řízení o odstranění stavby. Jedno z nich (I. etapa) je zastavené s ohledem na pravomocné dodatečné povolení stavby a vytváří tak procesní překážku věci rozhodnuté. Další dvě řízení (II. a III. etapa) nadále běží, resp. jsou přerušena do doby rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, a vytváří tak procesní překážku věci zahájené. Dále poukázala na to, že aktivní legitimace žalobce dle rozsudku RS může být dána pouze v případě dotčení jeho hmotných práv, přičemž žalobce toto dle bodu 42 žaloby spatřuje pouze ve svých procesních právech (znemožnění účastenství v řízení o povolení nové stavby a v řízení o odstranění stavby jako celku) a dotčení ve svých hmotných právech žalobce uvádí pouze nekonkrétně odkazem na tvrzené snížení kvality života a blíže nespecifikovaný zásah do vlastnického práva - za tohoto stavu aktivní legitimace žalobce dána není. Osoba zúčastněná na řízení při výstavbě vždy postupovala v dobré víře v zákonnost rozhodnutí žalovaného. Proti osobě zúčastněné na řízení bylo sice zahájeno řízení o odstranění stavby II. etapy, ale je třeba zdůraznit, že se tak stalo s odstupem více než roku a čtvrt poté, kdy žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 17. 7. 2019, č. j. UMO3/27002/19, o povolení změny stavby před dokončením a toto rozhodnutí se jevilo jako pravomocné (došlo k vyznačení doložky nabytí právní moci) až do doby, než jej magistrát rozhodnutím ze dne 12. 11. 2020, č. j. MMP/291604/20, k odvolání žalovaným opominutého účastníka řízení Z. K. zrušil. Proti osobě zúčastněné na řízení bylo dále zahájeno řízení o odstranění stavby III. etapy, ale stalo se tak s odstupem více než půl roku poté, kdy žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 20. 5. 2020, č. j. UMO3/19107/20, o povolení změny stavby před dokončením. To se opět jevilo jako pravomocné (došlo k vyznačení doložky nabytí právní moci) až do doby, než jej magistrát rozhodnutím ze dne 15. 1. 2021 k odvolání žalovaným opominutého účastníka řízení (žalobce) zrušil. Chybu žalovaného ve stanovení okruhu účastníků řízení o povolení změny stavby před dokončením nelze klást osobě zúčastněné na řízení k tíži. Osoba zúčastněná na řízení měla v úmyslu využít obvodové a štítové zdi původního rodinného domu postaveného na pozemku, v rozsahu projektové dokumentace ověřené stavebním úřadem v řízení o stavebním povolení a o povolení změny stavby před dokončením. Není vinou ani úmyslem osoby zúčastněné na řízení, že v noci z 12. na 13. 11. 2019 došlo k samovolnému zřícení štítové zdi a části zdi do ulice v důsledku nepředvídatelné statické poruchy projevivší se trhlinou vzniklou dne 12. 11.2019 při podchytávání štítové zdi (lze doložit fotografiemi trhliny či zprávou statika). Tato událost byla stavebnímu úřadu ihned oznámena, namístě bylo vykonáno několik kontrolních prohlídek. Není dost dobře myslitelné, že by si stavebník poškodil štítovou zeď úmyslně, čímž by si záměrně přivodil náklady v řádu stovek tisíc korun na demolici svého vlastního sousedního objektu na adrese Ch., včetně svých vlastních kanceláří, skladu a firemního archivu. Osobě zúčastněné na řízení by se jevilo jako přepjatě formalistické při takové události (zřícení části obvodových konstrukcí stavby v úrovni jejího 1.NP) nařizovat zastavení pravomocně povolené stavby s tím odůvodněním, že podle právního názoru Nejvyššího správního soudu vysloveného v jiné věci stavba zanikla, a vyžadovat po stavebníkovi získání formálního povolení umístění nové stavby, úplně totožné se stavbou, k jejímuž zhotovení původní povolení směřovalo (a mimo jiné na stavebníka tímto klást náklady ve výši vysokých stovek tisíc až milionů korun spojených s vynuceným zastavením stavby, obstaráním nového projektu, závazných stanovisek a inženýrskou činností v nových povolovacích řízeních). Tvrzení žalobce, že původní stavební povolení zaniklo pro nezahájení stavby do 2 let od nabytí právní moci je liché - již dne 27. 2. 2017 osoba zúčastněná na řízení stavebnímu úřadu dokládala, že započala s realizací. Práce spočívaly ve vyklízení suterénu, bourání stávajících podlah v 1. PP a odvozu vybouraného materiálu na skládku, bourání a podchycení zdiva 1. PP apod. Práce byly tedy prováděny uvnitř objektu; fotografie objektu z ulice ze dne 24. 7. 2019 předkládané žalobcem v tomto směru nic neprokazují. Odkázal-li žalobce na konkrétní pasáže rozhodnutí magistrátu ze dne 12. 11. 2020, č. j. MMP/291604/20, ve věci odvolání Z. K. proti rozhodnutí žalovaného o povolení změny stavby před dokončením v rozsahu II. etapy č. j. UMO3/27002/19, osoba zúčastněná na řízení odkázala na tytéž pasáže, podle nichž osoba zúčastněná na řízení byla v dobré víře v zákonnost povolení změny stavby před dokončením a protokolů o četných kontrolních prohlídkách stavebního úřadu. Stejně tak lze odkázat na uplatnění principu proporcionality v tom smyslu, že žádat po stavebníkovi zboření stavby, která je ve své převážné části povolená, realizovaná a zkolaudovaná, při vynaložení mnohamilionových investičních nákladů a s vytvořením trvalých hodnot určených k uspokojování bytové potřeby coby základního lidského práva, s tím odůvodněním, že stavební úřad možná před několika lety udělal chybu v tom, že žádost o změnu stavby před dokončením (obsahující záměr využití toliko části obvodového zdiva původní stavby) neposoudil jako žádost o odstranění stavby a umístění stavby nové, aniž by tím došlo k dotčení právem chráněných veřejných zájmů, by bylo zjevně nepřiměřené.

V. Replika žalobce

22. Soud předesílá, že žalobce se ve své replice ze dne 12. 10. 2021 vyjadřoval i k vyjádření magistrátu ze dne 25. 8. 2021 (čl. 146 soudního spisu) a ze dne 15. 9. 2021 (čl. 182 soudního spisu), ač usnesením soudu ze dne 24. 9. 2021, č. j. 77 A 17/2021-193, bylo pravomocně rozhodnuto, že magistrátu nenáleží v řízení postavení osoby zúčastněné na řízení. Jelikož z tohoto důvodu soud k podáním magistrátu nepřihlížel, nepřihlížel ani k té části repliky žalobce (body 49 až 55), kde žalobce reagoval na vyjádření magistrátu.

23. Podle žalobce vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení potvrdila, že stavebník zcela odstranil původní stavbu rodinného domu na pozemku a na jejím místě vybudoval neumístěnou a nepovolenou novostavbu bytového domu. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1506/2008, a sborník Veřejného ochránce práv na podporu závěru, že stavba přestává být věcí v právním smyslu, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby. Podle žalobce by nová stavba nebyla technicky možná na základech a obvodových zdech původní stavby - novostavba bytového domu nebyla řádně umístěna a povolena a byla nezákonně maskována jako údajná přestavba rodinného domu.

24. K zahájení stavebních prací žalobce uvedl, že stavebníkem předložený stavební deník byl padělán, protože byl tiskárnou vyroben až po datu, kdy v něm měl být proveden zápis o zahájení stavebních prací (k tomu žalobce předložil vyjádření jednatele firmy OPTYS spol. s.r.o. ze dne 1. 10. 2021). Údaje ve stavebním deníku list č. 8076552 k datům 27. 2. až 6. 3. 2017 jsou podle žalobce zjevně nesprávné, i pokud jde o zaznamenané denní teploty [27. a 28. 2. 2017 -3 stupně celsia, dne 1., 2. a 3. 2017 0 stupně celsia oproti datům meteorologické stanice – 27. 2. 2017 průměrná teplota 6,6 stupně celsia (min. -2,3, max. 15,5), 28. 2. 2017 průměrná teplota 4,6 stupně celsia (min. 0,5, max. 7,4), 1. 3. 2017 průměrná teplota 4,7 stupně celsia (min. 1,8, max. 8,5), 2. 3. 2017 průměrná teplota 6,2 stupně celsia (min. 4,2, max. 10,5), 3. 3. 2017 průměrná teplota 6,3 stupně celsia (min. 0,4, max. 11,3)]. K tomu žalobce předložil přehled údajů o naměřených teplotách v rozhodném období.

25. Odstranění celé původní stavby potvrdil stavebník i stavební úřad a předložil k tomu email vedoucího stavebního úřadu ze dne 30. 12. 2020 a protokol magistrátu ze dne 24. 9. 2020. Žalobce odkázal na obdobný případ z Brna. Základní princip, že nelze přestavět věc, která neexistuje, je jasný jak profesionálnímu developerovi, tak laikům – nová stavba vyžaduje rozhodnutí o umístění a povolení. Stavební úřad mohl a měl, již při provádění stavby zamezit dokončení stavby, a to bez ohledu na náklady.

26. Ke své aktivní legitimaci žalobce uvedl, že předmětem řízení je vzhledem ke zrušujícímu rozsudku to, zda novostavba stavebníka měla pro svůj vznik disponovat umístěním a povolením, či byla taková rozhodnutí v dané věci nadbytečná. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu o přiznání náhrady nemajetkové újmy za výstavbu sousední černé stavby.

27. Výstavba nepovoleného 12 metrů vysokého developerského projektu přímo za zahradou žalobce narušuje soukromí žalobce a jeho rodiny, žalobce je ochuzen o radost z bydlení. Francouzská okna a terasy černého developerského projektu jsou směřovány přímo do zahrady žalobce. Zásah, který takto koncipovaná černá stavba představuje je nevratný a nelze odstranit bez úpravy černé stavby. Další vady černé stavby, jako nedostatečný počet parkovacích míst, nedodržení odstupových vzdáleností apod. plynou z podání žalobce založených ve spise a žalobce je v replice neopakoval a bude se jim muset věnovat stavební úřad v řízení o dodatečné povolení nové stavby. Stavební úřad chrání zájmy stavebníka a nečiní ani základní kroky k zjištění řádného skutkového stavu.

28. Pokud jde o namítanou překážku litispendence a věci rozhodnuté, žalobce uvedl, že k zahájení řízení o odstranění části přestavované stavby byl stavební úřad donucen magistrátem k odvolání žalobce. Žalobce poukázal na stanovisko Veřejného ochránce práv, že je vyloučeno, aby nepovolené změny stavby byly předmětem řízení o odstranění stavby na etapy tak, že nejprve by bylo nařízeno odstranění části stavby a teprve potom zahájeno a vedeno řízení o odstranění (a případně dodatečném povolení) další části stavby, protože nepovolenou stavbu je třeba od samého počátku projednávat v řízení dle § 129 stavebního zákona jako celek. Překážku litispendence vyučuje argumentace stavebního úřadu, že vede tří řízení o odstranění částí nové stavby, protože pak vedení čtvrtého již tato překážka logicky bránit nemůže. Ve věci není vedeno žádné další řízení o rozhodnutí se stejným obsahem a ze stejného důvodu. Pokud nevedl stavební úřad řízení o odstranění celé nové stavby, nemohl v tomto směru ani vydat rozhodnutí.

VI. Vyjádření při jednání

29. Jednání soudu se účastnili účastníci a osoby zúčastněné na řízení ad 1), 6) a 7). Při jednání účastníci i přítomné osoby zúčastněné na řízení setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích.

30. Žalovaný k replice žalobce uvedl, že parametry nové stavby (odstup od stavby žalobce 17 m, výška stavby 12 m) vylučují zásah do hmotných práv žalobce, pokud jde pohodu bydlení. Žalovaný k tomu k důkazu předložil čtyři listiny (znalecký posudek s dodatkem, situační plánek a příčný řez nové stavby). Dále zdůraznil, že žalobce brojí především proti 4. NP nové stavby, kdy však ohledně toho se vede řízení o odstranění části stavby a řízení o jejím dodatečném povolení.

31. V reakci na to žalobce uvedl, že černá stavba je černou stavbou bez ohledu na její parametry. Pokud jde o argumentaci žalovaného, že žalobce netvrdil konkrétní zásah do hmotných práv, žalobce uvedl, že z rozsudku RS vyplývá, že postačí zásah do vlastnického práva, aniž by bylo třeba tvrdit, jak konkrétně do práv žalující strany bylo zasaženo. K tomu pak žalovaný uvedl, že Nejvyšší správní soud v rozsudku RS řešil případ nepovolené stavby na pozemku žalující strany, tudíž v takovém případě bylo do vlastnického práva žalující strany zasaženo naprosto zřejmě.

32. Žalobce ještě k soudem provedeným důkazům dodal, že s ním žalovaný nejednal jako s účastníkem řízení ve více řízeních týkajících se nové stavby, žalobce o nich ani nevěděl a nezbylo mu, než se domáhat postavení opomenutého účastníka.

VII. Rozhodnutí soudu

33. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.

34. V souladu s § 87 odst. 1 s. ř. s. rozhodoval soud na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podle ust. § 82 s. ř. s. platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu.

35. Soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem (viz ust. § 87 odst. 2 věta první s. ř. s). Nedůvodnou žalobu soud zamítne (viz ust. § 87 odst. 3 s. ř. s.).

36. Soud vyšel při posouzení důvodnosti žaloby z následující právní úpravy a judikatury.

37. Podle ust. § 129 odst. 1 písm. b), odst. 2 věty první stavebního zákona platí, že stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, aniž byla stavba dodatečně povolena.

38. Podle ust. § 129 odst. 2 dále platí pro takové řízení o odstranění stavby následující: V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení.

39. Podle ust. § 129 odst. 10 stavebního zákona jsou účastníky řízení o nařízení odstranění stavby mj. osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být odstraňováním stavby přímo dotčena.

40. Ochranu podle ust. § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle ust. § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005 - 65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS).

41. Při posouzení důvodnosti žaloby byl rozhodující nejen zrušující rozsudek, ale i rozsudek RS, který byl vydán teprve po odmítnutí žaloby zdejším soudem, které bylo následně zrušeno zrušujícím rozsudkem. Proto z něj soud předtím nemohl vycházet.

42. V rozsudku RS rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vysvětlil, že pokud stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby, účastníkem takového řízení se stanou mj. další sousedé. Během tohoto řízení může nastat situace, že stavebník požádá o dodatečné povolení stavby. Rovněž v tomto řízení mohou všichni jeho účastníci uplatňovat námitky a hájit svá práva: zákon výslovně stanoví, že na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení. Rozšířený senát souhlasil s názorem, že řízení o odstranění stavby včetně eventuálního řízení o dodatečném povolení nepovolené stavby představuje účinný způsob ochrany osob, jejichž práva svým předcházejícím postupem stavebník porušil. Řízení o odstranění stavby tudíž v takovém případě slouží vedle prosazení veřejného zájmu na dodržování stavební kázně též k ochraně hmotných práv potenciálních účastníků stavebního, příp. též územního řízení (bod 56 rozsudku RS). Předmětem soudního přezkumu je v takovém případě přezkum postupu stavebního úřadu, který nezahájil řízení o odstranění stavby, byť stavba nebyla dle žalobního tvrzení v rozporu se zákonem veřejnoprávně povolena (bod 58 rozsudku RS). Stavební zákon v ust. § 129 odst. 2 nedává stavebnímu úřadu prostor k uvážení, zda řízení o odstranění stavby zahájí, či nikoli. Naopak, podle prvé věty právě citovaného ustanovení stavební úřad řízení zahájit musí, jsou-li dány podmínky vymezené v § 129 odst. 1 písm. b), a to buď to, že stavba byla prováděná nebo provedená bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující, anebo stavba byla provedena v rozporu s těmito veřejnoprávními povoleními, přičemž stavba nebyla povolena ani dodatečně (bod 65 rozsudku RS).

43. K tomu, aby objektivně protizákonná nečinnost správního orgánu při uplatnění jeho úřední moci (nezahájení řízení z moci úřední) přímo zasáhla do veřejného hmotného subjektivního práva určité osoby, je tak třeba splnit současně několik podmínek. První komplex podmínek spočívá v tom, že musí jít o žalobce, jehož veřejné hmotné právo nebylo ochráněno v důsledku nečinnosti správního orgánu, který v rozporu se zákonem nezahájil řízení z moci úřední - žalobní legitimaci pro podání zásahové žaloby tudíž nemá ten, kdo by se nemohl bránit žalobou proti rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s., které eventuálně z takto započatého správního řízení může vzejít. Druhý komplex podmínek spočívá v tom, že nesmí existovat žádný moment, kdy žalobce mohl nebo bude moci chránit své subjektivní hmotné právo v rámci veřejné správy nebo žalobou před správním soudem, bez ohledu na to, zda takovou ochranu využil. Třetí komplex podmínek spočívá v tom, že u žalobce nesmí jít o zneužití práva (body 81 až 85, 88 a 89 rozsudku RS).

44. Podmínkou přípustnosti zásahové žaloby podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. § 85 s. ř. s. je uplatnění podnětu podle ust. § 42 správního řádu a podnětu nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti podle ust. § 80 odst. 2 správního řádu (bod 101 rozsudku RS).

45. Úkolem soudu při posouzení zásahové žaloby není nahradit činnost příslušného správního orgánu a věc plně posoudit po skutkové stránce, zejména bude-li třeba ve věci provést rozsáhlejší dokazování. Smyslem vyhovujícího rozsudku je donutit správní orgán zahájit řízení s definovaným předmětem tam, kde jsou pro to rozumné předpoklady (bod 105 rozsudku RS). Soud, pokud shledá důvody pro vyhovění žalobě, ve výroku vyhovujícího rozsudku jednak určí, že nezahájení řízení je nezákonným zásahem, jednak přikáže správnímu orgánu zahájit řízení o odstranění stavby (bod 113 rozsudku RS).

46. Závěry rozsudku RS lze shrnout tak, že procesní úspěch vlastníka sousedního pozemku, na němž je postavena sporná stavba, je vázán na několik kumulativních podmínek, jejichž splnění ověřuje soud při posouzení přípustnosti a důvodnosti zápůrčí zásahové žaloby souseda: • Stavební úřad postupoval nezákonně, pokud nezahájil řízení o odstranění stavby, přestože šlo o dodatečně nepovolenou stavbu bez veřejnoprávního povolení nebo provedenou v rozporu s ním, kdy pro zahájení řízení soud shledá provedeným dokazováním alespoň rozumné předpoklady, a tato objektivně protizákonná nečinnost stavebního úřadu přímo zasáhla do veřejného hmotného subjektivního práva žalobce. • Žalobci svědčí právo podle § 65 odst. 1 s. ř. s. brojit žalobou proti rozhodnutí, kterým bude skončeno řízení o odstranění stavby. • Žalobce nemohl nebo nebude moci chránit své subjektivní hmotné právo v rámci veřejné správy nebo žalobou před správním soudem a jeho žaloba není projevem zneužití práva. • Žalobce uplatnil na ochranu svých práv podnět podle ust. § 42 správního řádu a podnět nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti podle ust. § 80 odst. 2 správního řádu.

47. Soud následně popisuje chronologicky relevantní zjištění, která učinil z obsahu správních spisů předložených žalovaným a prohlášení účastníků při jednání o nesporných skutečnostech.

48. Územním rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 3. 9. 2014, č. j. SZ UMO3/15024/14, které nabylo právní moci dne 29. 12. 2014 (dále jen „územní rozhodnutí“), bylo po provedeném územním řízení rozhodnuto o umístění stavby Objekt č. p. X., P., Ch. ul. – stavební úpravy, nástavba, změna užívání na pozemku parc. č. X. v k. ú. D. Šlo o stavební úpravy a nástavbu dvou podlaží na stávající jednopodlažní rodinný dům za účelem změny využití objektu na ubytovací zařízení (penzion) s tím, že půdorys 1. NP se nemění, bude zřízen nový průjezd do dvora a půdorys 2. a 3. NP se zvětší o 6,4 m2 s tím, že max. výška stavby bude 12,48 m. Z odůvodnění územního rozhodnutí je zřejmé, že tehdejší vlastník pozemku žalobce parc. č. X. v k. ú. D. (M. Z.) proti stavebnímu záměru v územním řízení neúspěšně brojila námitkami týkajícími se nedostatku soukromí v důsledku výhledů z nové stavby, omezení slunečního osvitu a lokalitě nepřiměřenou hmotou nové stavby.

49. Dne 21. 4. 2015 se stal žalobce vlastníkem pozemku žalobce, a to podílu ve výši jedné ideální třetiny (viz výpis z katastru nemovitostí ze dne 29. 1. 2021).

50. Dne 11. 3. 2015 požádal stavebník o vydání stavebního povolení pro stavební úpravy, nástavbu a změnu užívání původní stavby. Podle stavebního povolení šlo o řadový rodinný dům s 1 PP, 1 NP a podkrovím, který měl být přestavěn na ubytovací zařízení s 9 jednolůžkovými pokoji s kuchyňským koutem, zázemím (recepce apod.) a průjezdem a parkovacími místy ve dvoře, přičemž pro zázemí mělo být využíváno i 1. PP. Nová stavba měla mít 1 PP a 3 NP a výšku max. 12,48 m. Podle výkresů projektové dokumentace č. 3, 4, 5 a 6 se měla v 1. PP a 1. NP část obvodových zdí i vnitřních příček původní stavby zbourat, část měla být ponechána a část měla být nově provedena, v 2. NP se mělo všechno zdivo vybourat kromě štítových zdí a ve 3. NP se mělo všechno zdivo nově provést. Stavební úřad zahájil stavební řízení (viz oznámení ze dne 17. 3. 2015, č. j. UMO3/08994/15/Tf) a následně vydal stavebníkovi stavební povolení ze dne 1. 4. 2015, č. j. UMO3/11585/15 (dále jen „stavební povolení“), které nabylo právní moci dne 5. 5. 2015. Stavebník stavebnímu úřadu dne 1. 3. 2017 oznámil, že zahájil provádění stavebních prací dle stavebního povolení.

51. Dne 21. 1. 2019 požádal stavebník stavební úřad o povolení změny stavby před dokončením – nově se mělo jednat o bytový dům s celkem 4 bytovými jednotkami 2+kk ve 2. a 3. NP a v 1. NP průjezdem, garáží, technickou místností, kotelnou a sklepními kójemi. Podle výkresů projektové dokumentace č. 3, 10, 11 a 12 se mělo zdivo svislých stavebních konstrukcí v 1. PP a 1. NP částečně ponechat, částečně vybourat a částečně nově provést a zdivo svislých stavebních konstrukcí v 2. NP a 3. NP se mělo ponechat v části štítových zdí a ve zbytku nově provést. Stavební úřad zahájil řízení o změně stavby před dokončením (viz oznámení ze dne 23. 1. 2019, č. j. UMO3/03222/19) a následně vydal dne 11. 2. 2019, č. j. UMO3/05640/19, rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením, které nabylo právní moci dne 13. 2. 2019 (dále jen „první dodatečné povolení“), jímž povolil stavební úpravy a nástavbu původní stavby v požadovaném rozsahu (nová stavba bude užívána nikoli jako penzion, ale jako bytový dům, 1. PP bude bez využití, v 1. NP bude vstupní hala, technická místnost, kotelna, sklepy a garáž, ve 2. a 3. NP dva byty na každém podlaží).

52. Dne 5. 6. 2019 požádal stavebník stavební úřad o povolení změny stavby před dokončením, aniž by bylo, vzhledem ke konečnému rozhodnutí o této žádosti, pro rozhodnutí soudu významné, v čem měly změny spočívat. Stavební úřad vydal dne 17. 7. 2019, č. j. UMO3/27002/19, rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením, které mělo nabýt právní moci dne 20. 8. 2019. Dne 13. 7. 2020 podal Z. K. jako opomenutý účastník proti tomuto rozhodnutí odvolání a uvedl, že se o rozhodnutí dozvěděl od žalobce dne 16. 6. 2020. Magistrát rozhodnutím ze dne 12. 11. 2020, č. j. MMP/291604/20, které nabylo právní moci dne 12. 11. 2020, k odvolání Z. K. uvedené rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a řízení o žádosti stavebníka zastavil. Magistrát odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobce měl být účastníkem řízení o žádosti stavebníka, že dne 5. 10. 2020 vykonal magistrát prohlídku, při níž stavebník předložil stavební deník čl. 8076552 o zahájení prací dne 27. 2. 2017 (vylučující zánik platnosti stavebního povolení), že požadovaná změna stavby vyžadovala změnu územního rozhodnutí ve vztahu k rozšíření 1. PP a 4. NP, dal stavebnímu úřadu pokyn, aby ohledně nepovolených změn stavby zahájil řízení o odstranění stavby, a vyjádřil se k věcným námitkám Z. K. takto: Stavební úřad sice měl kvalifikovat žádost stavebníka jako žádost o výstavbu nové stavby, ale ve vztahu ke stavebníkovi postupoval tak, že požadovanou stavbu povolil a práce, které zjistil při prohlídkách, posoudil jako práce souladné s ověřenou projektovou dokumentací. Námitky týkající se osvitu a oslunění nebyly stavebním úřadem vůbec řešeny. Námitku nesouladu stavby se stávající zástavbou, výškovou regulací, regulaci zastavěnosti a zeleně a řešení parkování magistrát neshledal důvodnou.

53. Dne 4. 2. 2020 stavební úřad provedl kontrolní prohlídku nové stavby, kdy podle protokolu č. j. SZ UMO3/01125/20/Tf bylo zjištěno, že stavební práce probíhají podle projektové dokumentace a zřícená severní štítová zeď, původně přisuzovaná původní stavbě, ve skutečnosti náležela sousední stavbě, jejíž odstranění stavební úřad povolil.

54. Dne 18. 3. 2020 podal stavebník u žalovaného žádost o povolení změny stavby před dokončením, aniž by bylo, vzhledem ke konečnému rozhodnutí o této žádosti, pro rozhodnutí soudu významné, v čem měly změny spočívat. Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2020, č. j. UMO3/19107/20 (ve správním spisu opatřeno doložkou právní moci ke dni 6. 6. 2020), povolil žádanou změnu stavby. Proti tomuto rozhodnutí podali dne 4. 12. 2020 odvolání žalobce a Z. K. jakožto opomenutí účastníci, v němž žalobce argumentoval faktickým i právním zánikem původní stavby, rozporem s územním rozhodnutím a územním plánem, nedodržením odstupů, nárůstem míry využití území, nedostatečným počtem parkovacích míst. Magistrát odvolání Z. K. rozhodnutím ze dne 15. 1. 2021, č. j. MMP/008765/21, které nabylo právní moci dne 19. 1. 2021, jako nepřípustné zamítl. Dále magistrát rozhodnutím ze dne 15. 1. 2021, č. j. MMP/011400/21, které nabylo právní moci dne 19. 1. 2021, k odvolání žalobce uvedené rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a řízení o žádosti stavebníka zastavil s odůvodněním, že žalobce měl být účastníkem řízení o žádosti stavebníka a že požadované změny stavby byly již provedeny, a proto nelze žádat o jejich povolení postupem podle ust. § 118 stavebního zákona.

55. Dne 23. 11. 2020 podal stavebník u žalovaného žádost o dodatečné povolení změny stavby - spočívající ve využití předtím nevyužitého 1. PP (schodiště s výtahovou šachtou, strojovna, autoplošina, kotelna, chodba, sklepní kóje a garáž), dále změnách 1. NP (přemístění vjezdu a průjezdu, umístění schodiště s výtahovou šachtou, haly, chodby, kočárkovny, komory a atelieru s využitím dvorku pro parkování 3 OA) a změnách 2. a 3. NP (umístění výtahové šachty, drobné úpravy vnitřních dispozic bytů). Stavební úřad zahájil řízení o této žádosti stavebníka (viz oznámení ze dne 26. 11. 2020, č. j. UMO3/44546/20) a dne 10. 12. 2020 provedl kontrolní prohlídku, při níž zjistil, že stavební úpravy byly provedeny dle předložené projektové dokumentace. Následně rozhodnutím ze dne 10. 12. 2020, č. j. UMO3/46343/20, které nabylo právní moci dne 30. 12. 2020 (dále jen „druhé dodatečné povolení“), stavební úřad povolil požadovanou změnu stavby. Podle výkresů architektonicko-stavebního řešení projektové dokumentace (viz výkresy č. 9, 10, 11 a 12) nemělo být pro stavbu bytového domu využito žádné zdivo původní stavby. Proto bylo zahájené a následně přerušené řízení o nařízení odstranění uvedených změn stavby [viz oznámení ze dne 27. 11. 2020, č. j. UMO3/44776/20, sp. zn. SZ UMO3/44553/20/Tf, a usnesení ze dne 27. 11. 2020, č. j. UMO3/44788/20] usnesením stavebního úřadu ze dne 7. 1. 2021, č. j. UMO3/00647/21, zastaveno.

56. Stavební úřad zahájil řízení o nařízení odstranění nepovolených změn stavby spočívajících v nástavbě 4. NP a rozšíření 1. PP objektu na hranice sousedních pozemků a vybudování anglického dvorku podél uliční fasády objektu (viz oznámení ze dne 30. 11. 2020, č. j. UMO3/44973/20). Řízení o nařízení odstranění uvedených změn stavby bylo usnesením stavebního úřadu ze dne 23. 12. 2020, č. j. UMO3/48138/20, přerušeno do doby vydání pravomocného rozhodnutí o žádosti stavebníka o dodatečné povolení uvedených změn stavby ze dne 15. 12. 2020.

57. Dne 30. 12. 2020 podal stavebník žádost o vydání kolaudačního souhlasu ve vztahu k části nové stavby sestávající z 1. PP (6 x sklep, chodba, technická místnost, schodiště), 1. NP (závětří, vstupní hala, schodiště), 2. NP (byty 132/2 a 132/3 se schodištěm) a 3. NP (byty 132/4 a 132/5 se schodištěm). Dne 12. 7. 2021 vydal stavební úřad dílčí kolaudační rozhodnutí k uvedeným částem nové stavby, č. j. UMO3/26616/21, které nabylo právní moci téhož dne (dále jen „dílčí kolaudační rozhodnutí“).

58. Dne 1. 2. 2021 zahájil stavební úřad řízení o nařízení odstranění změn stavby spočívající ve sjednocení půdorysných rozměrů 1. NP objektu s půdorysnými rozměry 2. NP, kdy 1. NP bude rozšířeno do dvora na cca 12,01 m, v dispozičních změnách 1. PP a 1. NP a v nahrazení původně navrženého autovýtahu vyklápěcí hydraulickou plošinou ke vjezdu do 1. NP a 1. PP (viz oznámení ze dne 1. 2. 2021, č. j. UMO3/03947/21). Řízení o nařízení odstranění uvedených změn stavby bylo usnesením stavebního úřadu ze dne 11. 3. 2021, č. j. UMO3/08954/21, přerušeno do doby vydání pravomocného rozhodnutí o žádosti stavebníka o dodatečné povolení uvedených změn stavby ze dne 1. 3. 2021.

59. Vzhledem k výše citovanému ust. § 87 odst. 1 s. ř. s. tedy soud z popsaného průběhu správních řízení souvisejících se spornou stavbou konstatuje relevantní právní stav ke dni rozhodnutí soudu: Územním rozhodnutím bylo rozhodnuto o povolení stavebních úprav původní stavby spočívajících ve stavbě penzionu se 3 NP a max. výškou 12,48 m. Stavebním povolením bylo povoleno stavebníkovi provést stavební úpravy původní stavby, jejichž výsledkem měla být stavba penzionu s 1 PP a 3 NP a výškou max. 12,48 m. Prvním dodatečným povolením (s právní mocí dne 13. 2. 2019) bylo povoleno stavebníkovi provést stavební úpravy původní stavby, jejichž výsledkem měla být stavba bytového domu se 3 NP bez využití 1. PP. Druhým dodatečným povolením (s právní mocí dne 30. 12. 2020) bylo stavebníkovi povoleno provést stavební úpravy původní stavby, jejichž výsledkem mělo být využití předtím nevyužitého 1. PP, přemístění vjezdu a průjezdu a vnitřních dispozic s využitím dvorku pro parkování 3 OA v 1. NP, dále umístění výtahové šachty a drobné úpravy vnitřních dispozic bytů v 2. a 3. NP, to vše bez využití jakéhokoli zdiva původní stavby. Stavební úřad zahájil dne 30. 11. 2020 řízení o nařízení odstranění nepovolených změn stavby spočívajících v nástavbě 4. NP a rozšíření 1. PP objektu na hranice sousedních pozemků a vybudování anglického dvorku podél uliční fasády objektu, které bylo přerušeno usnesením stavebního úřadu ze dne 23. 12. 2020 do doby vydání pravomocného rozhodnutí o žádosti stavebníka o dodatečné povolení uvedených změn stavby ze dne 15. 12. 2020. Dílčím kolaudačním rozhodnutím s právní mocí dne 12. 7. 2021 bylo stavebníkovi povoleno užívání části nové stavby sestávající z 1. PP (6 x sklep, chodba, technická místnost, schodiště), 1. NP (závětří, vstupní hala, schodiště), 2. NP (byty 132/2 a 132/3 se schodištěm) a 3. NP (byty 132/4 a 132/5 se schodištěm). Stavební úřad zahájil dne 1. 2. 2021 řízení o nařízení odstranění spočívající ve sjednocení půdorysných rozměrů 1. NP objektu s půdorysnými rozměry 2. NP, kdy 1. NP bude rozšířeno do dvora na cca 12,01 m, v dispozičních změnách 1. PP a 1. NP a v nahrazení původně navrženého autovýtahu vyklápěcí hydraulickou plošinou ke vjezdu do 1. NP a 1. PP, které bylo přerušeno usnesením stavebního úřadu ze dne 11. 3. 2021 do doby vydání pravomocného rozhodnutí o žádosti stavebníka o dodatečné povolení uvedených změn stavby ze dne 1. 3. 2021.

60. Z uvedeného je zřejmé, že stavebník již smí na základě dílčího kolaudačního rozhodnutí s právní mocí dne 12. 7. 2021 užívat novou jako bytový dům v rozsahu části 1. PP (6 x sklep, chodba, technická místnost, schodiště), 1. NP (závětří, vstupní hala, schodiště), 2. NP (byty 132/2 a 132/3 se schodištěm) a 3. NP (byty 132/4 a 132/5 se schodištěm). Druhým dodatečným povolením s právní mocí dne 30. 12. 2020 bylo předtím stavebníkovi povoleno provést stavební úpravy původní stavby, jejichž výsledkem mělo být využití předtím nevyužitého 1. PP, přemístění vjezdu a průjezdu a vnitřních dispozic s využitím dvorku pro parkování 3 OA v 1. NP, dále umístění výtahové šachty a drobné úpravy vnitřních dispozic bytů v 2. a 3. NP, to vše bez využití jakéhokoli zdiva původní stavby. Stavební úřad v současnosti vede dvě řízení o odstranění nepovolených změn stavby. Jednak jde o nástavbu 4. NP, rozšíření 1. PP a vybudování anglického dvorku (č. j. UMO3/44973/20). Dále jde o sjednocení půdorysných rozměrů 1. NP a 2. NP, o dispoziční změny 1. PP a 1. NP a nahrazení původně navrženého autovýtahu vyklápěcí hydraulickou plošinou ke vjezdu do 1. NP a 1. PP (č. j. UMO3/03947/21). Obě uvedená řízení jsou v souladu s ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona vzhledem k žádostem stavebníka o dodatečné povolení těchto změn stavby přerušena.

61. Lze tedy konstatovat, že stavebník disponuje stavebním povolením i dílčím kolaudačním rozhodnutím ve vztahu ke stavbě bytového domu, jenž ho opravňuje užívat bytový dům v rozsahu částí 1. PP a 1. NP, celého 2. a 3. NP bez využití zdiva původní stavby. Pokud jde o zbytek stavby (části 1. PP a 1. NP a celé 4. NP), zde se vedou dvě řízení o odstranění nepovolených změn stavby, která jsou přerušena, a dvě související řízení o dodatečné povolení těchto změn stavby.

62. Žaloba žalobce je podle svého obsahu žalobou zápůrčí, protože podle svého petitu směřuje proti tvrzenému zásahu, který nebyl ukončen (viz podání žalobce ze 17. 8. 2021).

63. Nezákonný zásah vymezený žalobou spočívá v tom, že stavební úřad nezahájil řízení o odstranění celé nepovolené nové stavby, ač měl, ale vede dílčí řízení o odstranění nepovolených změn stavby.

64. V souladu s rozsudkem RS soud nejprve zkoumal, zda žalobce uplatnil na ochranu svých práv podnět podle ust. § 42 správního řádu a podnět nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti podle ust. § 80 odst. 2 správního řádu. Jde totiž o podmínku přípustnosti zásahové žaloby podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. § 85 s. ř. s. (bod 101 rozsudku RS).

65. Žalobce podal dne 29. 7. 2020 žalovanému podnět k zahájení řízení ex offo ve vztahu ke sporné stavbě na sousedním pozemku, kdy žalovaný podnět prověřil a sdělil žalobci, že pro zahájení řízení neshledal důvody (viz sdělení žalovaného ze dne 19. 8. 2020, č. j. UMO3/31864/20). Proto podal žalobce magistrátu žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti (viz podání žalobce ze dne 11. 12. 2020), kdy magistrát důvody pro přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného neshledal (viz usnesení magistrátu ze dne 18. 12. 2020, č. j. MMP/393380/20). Z uvedeného vyplývá, že žalobce řádně uplatnil jak podnět podle ust. § 42 správního řádu, tak i podnět nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti podle ust. § 80 odst. 2 správního řádu a absence těchto úkonů žalobce nepřípustnost žaloby tudíž nezakládá.

66. V souladu s rozsudkem RS soud, ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému ke dni rozhodnutí soudu, dále zkoumal, zda je stavební úřad povinen zahájit řízení o odstranění nové stavby a zda tato případně existující objektivně protizákonná nečinnost stavebního úřadu přímo zasáhla do hmotného práva žalobce.

67. Soud předesílá, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že pozemek žalobce sousedí se sousedním pozemkem stavebníka, tudíž nemůže být ani sporu o tom, že žalobce může být stavbou stavebníka dotčen a je účastníkem řízení podle stavebního zákona za podmínek stanovených tímto zákonem [srov. ust. § 129 odst. 2 ve spojení s ust. § 85 odst. 2 písm. b) a ust. § 109 písm. e) stavebního zákona]. Stavební úřad je povinen posoudit námitky souseda proti stavebnímu záměru, a to včetně námitek občanskoprávních [srov. ust. § 89 odst. 6 a ust. § 114 odst. 3 stavebního zákona].

68. Soud nejprve řešil, zda stavební úřad má v současnosti zahájit řízení o odstranění celé nové stavby. K tomu nabídl žalobce soudu argumentaci sestávající z tvrzení, že stavebním povolením bylo stavebníkovi povoleno provést výlučně přestavbu původní stavby se zachováním jejích obvodových a štítových zdí a zhotovit tak 12 m vysoký bytový dům (body 2, 9 žaloby), avšak stavebník fakticky odstranil celou původní stavbu, vyhloubil stavební jámu do hloubky 4 m, původní stavba tak ve smyslu občanského práva zanikla a následně stavebník provedl výstavbu nové stavby, od povolené stavby zásadně odlišné plochou i objemem, což žalobce nemohl vědět před provedení demolice původní stavby (body 3, 9, 15, 16 žaloby), kdy rozpor mezi novou stavbou a územním a stavebním povolením žalobce dokládal odůvodněním rozhodnutí magistrátu ze dne 12. 11. 2020, č. j. MMP/291604/20 (body 9, 22 žaloby). Stavebník podle žalobce nemohl být při výstavbě nové stavby v dobré víře, protože od počátku jednal s úmyslem původní stavbu zbourat a vystavět stavbu novou, kdy v rozporu s povolením přestavby a s projektovou dokumentací počítající s přestavbou původní stavbu odstranil (bod 22, 23 žaloby). Posledním argumentem byl tvrzený zánik stavebního povolení po marném uplynutí lhůty 2 let od jeho vydání pro nezahájení stavebních prací přes písemné oznámení stavebníka o jejich zahájení (bod 19 žaloby).

69. Jak bylo výše uvedeno, pro posouzení vzniku povinnosti stavebního úřadu zahájit řízení o odstranění stavby je podle ust. § 129 odst. 1 písm. b), odst. 2 věty první stavebního zákona rozhodující, zda existuje stavba prováděná nebo provedená bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, aniž byla stavba dodatečně povolena.

70. Podle ust. § 2 odst. 4 stavebního zákona se pojmem stavba ve stavebním zákoně rozumí podle okolností i její část nebo změna dokončené stavby. Změnou dokončené stavby je (a) nástavba, kterou se stavba zvyšuje, (b) přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou, a (c) stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby (viz ust. § 2 odst. 5 stavebního zákona). Změnou stavby před jejím dokončením se rozumí změna v provádění stavby oproti jejímu povolení nebo dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem, nebo autorizovaným inspektorem (viz ust. § 2 odst. 6 stavebního zákona).

71. Jak bylo shora uvedeno, stavebním povolením ve spojení s prvním a druhým dodatečným povolením bylo povoleno stavebníkovi provést stavební úpravy původní stavby, jejichž výsledkem bude bytový dům s využitým 1. PP a 3 NP, aniž by bylo využito zdivo původní stavby.

72. Je tudíž zřejmé, že povolené stavební práce nebyly změnou dokončené stavby podle ust. § 2 odst. 5 stavebního zákona, protože při nich nemělo být zachováno vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby (viz ust. § 2 odst. 5 stavebního zákona). Rozsah stavebních prací, o jejichž povolení stavebník žádal, byl z projektové dokumentace zcela zřejmý a nemohly vzniknout pochybnosti o tom, že při stavebních činnostech dojde k odstranění původní stavby, které vyžaduje povolení podle ust. § 128 stavebního zákona. Tento závěr však nemá žádný vliv na rozsah práv, která stavebníkovi z pravomocného stavebního povolení ve spojení s oběma dodatečnými povoleními vznikla – jde především o právo provést stavební práce tak, jak jsou vymezeny v projektové dokumentaci dle druhého dodatečného povolení. Podle ust. § 73 odst. 2 správního řádu ve spojení s ust. § 192 odst. 1 stavebního zákona jsou totiž stavební povolení a všechna navazující dodatečná povolení závazná jak pro účastníky, tak i pro všechny správní orgány. Stavebník byl tedy stavebním povolením oprávněn k odstranění celé původní stavby, protože ve stavebním povolení mu bylo povoleno odstranit celou původní stavbu kromě štítových zdí a několika dalších zdí a v druhém dodatečném povolení mu bylo povoleno odstranit celou původní stavbu. Jinými slovy, stavebník byl oprávněn druhým dodatečným povolením původní stavbu odstranit. Je však nutno dodat, že pro posouzení důvodnosti žaloby nebylo významné, zda stavebník byl nebo nebyl oprávněn původní stavby odstranit, protože tím nemohla být z povahy věci hmotná práva žalobce jakkoli dotčena a žalobce ani žádné dotčení svých práv odstraněním původní stavby netvrdil. Žalobcova hmotná práva mohla být výlučně teoreticky dotčena jen novou stavbou, nikoli odstraněním původní stavby.

73. Namítal-li tedy žalobce, že stavebník neměl veřejnoprávní oprávnění odstranit původní stavbu, nemohl mu soud přisvědčit. Takové právo stavebníkovi vyplynulo ze stavebního povolení ve znění prvního a druhého dodatečného povolení. Soud dodává, že nezpochybňuje, že původní stavba zanikla jak právně, tak fakticky v celém rozsahu, avšak to nemění nic na oprávnění odstranit ji, které stavebník nabyl stavebním povolením ve znění prvního a druhého dodatečného povolení, která je nutno posuzovat podle jejich obsahu. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že stavebník byl povinen zachovat obvodové a štítové zdi původní stavby (mimochodem, toto by nezabránilo zániku původní stavby de iure), protože v této argumentaci žalobce pominul zejména projektovou dokumentaci závaznou pro druhé dodatečné povolení. I pokud jde o max. výšku bytového domu, odkázal žalobce na údaj 12 m, přičemž druhým dodatečným povolení byla stavebníkovi povolena stavba s max. výškou 12,4 m. Pokud žalobce argumentoval tím, že stavebník vyhloubil základovou jámu, pak současně neuvedl, jak toto tvrzení souvisí s požadavkem na řízení na odstranění stavby – soud má za to, že tím chtěl žalobce jen osvědčit, že stavebník opravdu původní stavbu zcela odstranil, o čemž nebylo sporu.

74. Soud přisvědčuje žalobci, že stavebník provedl výstavbu nové stavby, která povolením, která mu byla udělena, zcela neodpovídá. Výškové i půdorysné rozdíly jsou však řešeny ve výše dvou popsaných zahájených řízeních o odstranění nepovolených změn stavby (zejména nástavba 4. NP, rozšíření 1. PP a sjednocení půdorysných rozměrů 1. NP a 2. NP). Proto odlišnosti mezi povolenou stavbou bytového domu s 3 NP a skutečně provedenou stavbou bytového bytu se 4 NP nemůže zakládat důvod pro zahájení řízení o odstranění celé nové stavby, dokonce zčásti již zkolaudované. Žalobní argumentace vyloučením dobré víry stavebníka je též nedůvodná, protože, jak je výše uvedeno, stavebníkovi svědčilo druhým dodatečným povolením právo původní stavbu zcela odstranit.

75. Pokud jde o námitku, že stavební povolení stavebníka zaniklo, protože včas nezahájil stavební práce, ani ta nebyla důvodná (nová stavba byla již v převážné míře zkolaudována, tudíž stavebník má právo ji užívat), protože žalobní tvrzení o nezahájení stavebních prací podložené fotografií původní stavby pořízené z ulice neprokázalo ve smyslu ust. § 115 odst. 4 stavebního zákona, že by stavba nebyla zahájena. Zde soud konstatuje, že okamžik zahájení stavby nelze spojovat s pracemi na vnějším plášti stavby, ale jde o jakékoli práce, které jsou obsahem stavebního povolení - tedy i např. bourání uvnitř objektu, které tvrdil stavebník zápisem ve stavebním deníku. Soud tedy ve shodě se správními orgány neshledal, že by bylo osvědčeno, že k včasnému zahájení stavby nedošlo a považuje za dostatečné oznámení stavebníka stavebnímu úřadu ze dne 1. 3. 2017 o zahájení provádění stavebních prací dle stavebního povolení a list č. 8076552 stavebního deníku o zahájení stavebních prací uvnitř původní stavby (vyklízení, bourání, odvoz vybouraného materiálu). Ve vztahu k námitce žalobce, že stavební deník je padělaný, protože jeho tiskopis byl vyroben až po tvrzeném zahájení stavby, soud uvádí, že nejde o námitku, která by mohla žalobci přivodit procesní úspěch. Jednak je nutno stavební deník jako soupis záznamů o stavbě považovat v podstatě za soubor písemných prohlášení osob, které do něj učinily záznam. Zda bylo takové prohlášení učiněno ex post nebo s nesprávnými údaji o denních teplotách, není pro hodnocení jeho pravdivosti významné. A dále, i kdyby stavební povolení zaniklo z důvodu včasného nezahájení stavby, nejde o skutečnost zakládající povinnost stavebního úřadu zahájit řízení o odstranění celé nové stavby (když pouze a jedině toto je předmětem nynějšího rozhodnutí správního soudu), v situaci, kdy se zahájení takového řízení domáhá soused stavby a převážná část nové stavby byla již zkolaudována a ve zbytku se vede řízení o odstranění nepovolených částí stavby. V tak širokém rozsahu (aby soused dohlížel na zákonnost všech rozhodnutí vydaných v řízení podle stavebního zákona) nelze spatřovat zásah o veřejných subjektivních práv žalujícího souseda. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že podle rozsudku RS smyslem vyhovujícího rozsudku v tomto typu řízení je donutit správní orgán zahájit řízení s definovaným předmětem tam, kde jsou pro to rozumné předpoklady (bod 105 rozsudku RS). Takové rozumné předpoklady podle zdejšího soudu nelze spatřovat v případně existujících pochybeních stavebního úřadu v řízení o vydání stavebního povolení sporné stavby nebo ve zpochybnění okamžiku zahájení stavebních prací ve vztahu k platnosti stavebního povolení u zkolaudované stavby. Jinými slovy, soused nemůže být úspěšný se zásahovou žalobou tohoto typu v případě, že se domáhá odstranění sousední stavby, která byla již zkolaudovaná, s odůvodněním, že stavební práce povolené stavebním povolením nebyly zahájeny včas. Proto předmět tohoto soudního řízení před zdejším soudem přesahuje dokazování, zda byly či nebyly stavební práce včas zahájeny, a to vzhledem k tomu, že jde o posouzení zásahu do práv souseda stavby nezahájením řízení o jejím celém odstranění.

76. Soud tedy shrnuje, že k žalobním námitkám nezjistil, že by stavební úřad byl povinen ke dni rozhodnutí soudu zahájit řízení o odstranění celé nové stavby, protože stavebník byl oprávněn druhým dodatečným povolením původní stavbu odstranit a vystavět novou stavbu, tudíž nová stavba jako celek není stavbou nepovolenou – nepovolenými jsou jen její určité části, ohledně nichž stavební úřad vede dvě řízení o odstranění nepovolených změn stavby. Soud se nezabýval tím, zda jsou vedena řízení o odstranění nepovolených změn stavby ve vztahu ke všem skutečně existujícím rozdílům mezi povolenou stavbou a skutečně provedenou stavbou, protože předmětem řízení o žalobě žalobce bylo posouzení, zda má být zahájeno řízení o odstranění celé nové stavby. Soud tedy nepřisvědčil žalobci, že by stavební úřad měl vést řízení o odstranění celé nové stavby pro její nezákonnost, když vede řízení o odstranění nepovolených změn stavby (body 24, 26, 27, 29 žaloby).

77. Pokud žalobce v žalobě uvedl, že nemohl předvídat, že stavebník fakticky odstraní celou původní stavbu (bod 20 žaloby), pak k tomu soud uvádí, že již ze stavebního povolení bylo zřejmé, že stropy původní stavby nebudou ani zčásti zachovány (srov. body 2 a 9 žaloby), a z druhého dodatečného povolení bylo zřejmé, že z původní stavby nebude zachováno nic. V každém případě však žalobce ani netvrdí, zda a jak by se rozdíl mezi těmito dvěma variantami (zachování štítových zdí a některých jiných zdí bez stropů oproti odstranění všech) mohl dotknout hmotných práv žalobce.

78. Jelikož soud shledal, že není důvod zahajovat řízení o odstranění celé nové stavby, nemohlo být nezákonně zasaženo do subjektivních veřejných práv žalobce tím, že k zahájení takového řízení nedošlo. Nebyl proto důvod zabývat se žalobní argumentací, která se věnovala srovnání procesní varianty zahájení řízení o odstranění celé nové stavby a procesní varianty zahájení řízení o odstranění nepovolených změn stavby po stránce hospodárnosti efektivity podle § 6 správního řádu (body 30, 31, 32, 33, 41 žaloby). Stavební úřad nezkrátil nezákonně práva žalobce tím, že nezahájil řízení o odstranění celé nové stavby, v němž by žalobce mohl uplatňovat své námitky. Soud dodává, že žalobce mohl uplatňovat své námitky proti stavebnímu záměru v řízení o vydání stavebního povolení, o prvním dodatečném povolení, o druhém dodatečném povolení a může je uplatňovat i ve dvou aktuálně vedených řízeních o odstranění nepovolených změn stavby a jejich dodatečném povolení, to vše samozřejmě za splnění všech zákonných podmínek. Pokud žalobce argumentoval dopadem nové stavby na kvalitu života žalobce a dalších sousedů v blízkosti nové stavby, která svou velikostí násobně překračuje původně povolenou stavbu (bod 42 žaloby), pak dotčení práv osob odlišných od žalobce nemohlo být předmětem tohoto soudního řízení. Přitom dotčení práv žalobce bytovým domem s 3 NP a výškou přes 12 m bylo již ve stavebním a kolaudačním řízení pravomocně vyřešeno a dotčení práv žalobce nepovolenými změnami stavby jak do výšky, tak plochy, může být řešeno v řízeních o dodatečném povolení těchto změn, resp. odstranění těchto změn stavby.

79. Není tedy pravdivé žalobní tvrzení, že by nová stavba jako celek byla neumístěná a nepovolená. Zjevně nepovolenými jsou její části, o nichž se vedou řízení o odstranění části stavby, a v těchto řízeních musí být zkoumáno k řádně vzneseným námitkám účastníků, zda do jejich hmotných práv nebylo nezákonně zasaženo nepovolenými změnami stavby. Žalobce míří svou žalobou především proti nepovolenému 4. NP nové stavby, avšak ohledně toho se vede řízení o odstranění části stavby a řízení o jejím dodatečném povolení. Odstranění původní stavby kromě několika obvodových zdí vyplývalo z původního stavebního povolení a její úplné odstranění z druhého dodatečného povolení. Žalobce navíc neuvádí, že by byl dotčen odstraněním původní stavby, nýbrž brojí proti stavbě nové. Soud souhlasí s žalobcem, že nelze přestavět zaniklou stavbu, ale tuto otázku lze posuzovat v soudním řízení správním jen při přezkumu konkrétního správního rozhodnutí. V nyní vedeném řízení šlo však jen o to, zda je nová stavba jako celek nepovolenou stavbou, o níž musí být zahájeno řízení o jejím celém odstranění. Vady úvahy o vztahu přestavby a provedení nové stavby a případně existující občanskoprávní nárok na náhradu nemajetkové újmy jak ve vztahu ke stavebníkovi tak státu jdou mimo rámec práv žalobce, do nichž mohlo být relevantně ve vztahu k předmětu nynějšího soudního řízení správního zasaženo. Pokud žalobce v replice argumentoval tím, že do jeho práv bylo zasaženo výstavbou nepovoleného 12 metrů vysokého bytového domu s okny a terasami do jeho zahrady způsobujícím narušení soukromí žalobce, pominul, že nová stavba bytového domu se stanovenými parametry byla povolena a zkolaudována a s ní související případně vznesené námitky měly být zohledněny v příslušných řízeních podle stavebního zákona. Pokud jde o rozdíly mezi povolenou stavbou a skutečností, ty jsou předmětem řízení o odstranění takových částí nové stavby, příp. jejich dodatečném povolení, kde opět mohou účastníci vznášet námitky. Argumentace, že černá stavba představuje nevratný zásah, není na místě, protože všechny (ani dodatečně) nepovolené změny stavby musí být odstraněny.

80. K argumentaci, jíž vznesl žalobce při jednání soudu, uvádí soud následující. Je sice v zásadě pravdou, že černá stavba je černou stavbou bez ohledu na její parametry, avšak nikoli každá černá stavba může odůvodnit procesní úspěch souseda černé stavby v řízení o jeho zásahové žalobě, jíž se domáhá zahájení řízení ex offo o odstranění stavby. Mimo jiné jde totiž o to, zda a jak mohou být hmotná práva souseda černou stavbou dotčena. Existence černé stavby sama o sobě tedy nestačí. Soud nesouhlasí s žalobcovou interpretací rozsudku RS, že postačoval zásah do vlastnického práva, tedy sousedství s černou stavbou, aniž by bylo třeba tvrdit a prokázat, jak konkrétně do hmotných práv žalující strany bylo zasaženo. Dále soud dodává, že případné procesní vady (chybné stanovení okruhu účastníků) v řízeních vedených stavebním úřadem též nemůže založit důvodnost žaloby žalobce, protože pravomocná rozhodnutí stavebního úřadu jsou pro soud v řízení o zásahové žalobě souseda závazná a odstranění jejich případných vad se jejich účastníci musejí domáhat standardními procesními prostředky.

81. Jelikož soud dospěl k závěru, že stavební úřad není povinen zahájit řízení o odstranění celé nové stavby tak, jak se žalobou žalobce domáhal, nezabýval se již dalšími podmínkami procesní úspěšnosti zásahové žaloby žalobce tak, jak byly vymezeny výše. Lze dodat, že předmětem posouzení soudem nebyl přezkum správních rozhodnutí vydaných stavebním úřadem a magistrátem v souvislosti s původní a novou stavbou, nýbrž je úvaha, zda je či není stavební úřad povinen zahájit řízení o nařízení odstranění celé nové stavby.

82. Soud neprovedl žalobcem navržené důkazy [podněty žalobce žalovanému ze dne 11. 9. 2019, 24. 10. 2019, 8. 1. 2020, 22. 4. 2020 (čl. 16 - 24 soudního spisu), odvolání Z. K. ze dne 13. 7. 2020 (čl. 32 -37 soudního spisu), námitky Z. K. (čl. 38 - 43 soudního spisu), pozvánku žalovaného k ústnímu jednání ze dne 4. 1. 2021 (čl. 56 – 57 soudního spisu), odvolání Z. K. ze dne 4. 12. 2020 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2020 (čl. 67 - 75 soudního spisu), rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 15. 1. 2021 o odvolání Z. K. (čl. 79 – 80 soudního spisu), oznámení žalobce žalovanému o nemožnosti kolaudace ze dne 6. 1. 2021 (čl. 82 – 83 soudního spisu) a odvolání žalobce ze dne 4. 12. 2020 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2020 (čl. 58 – 66 soudního spisu)], neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti žaloby. Konkrétně: Další podněty žalobce k odstranění stavby podané žalovanému nemohly ovlivnit závěr soudu, že žalobce řádně podal dne 29. 7. 2020 žalovanému podnět k zahájení řízení ex offo ve vztahu ke sporné stavbě na sousedním pozemku i žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 11. 12. 2020 a žaloba žalobce je tudíž přípustná. Dále, podání osoby odlišné od účastníků řízení (Z. K.) a rozhodnutí o jeho podáních nemohla mít vliv na rozhodnutí o zákonnosti žalovaného zásahu do práv žalobce. Dále, pozvánka žalovaného k ústnímu jednání ze dne 4. 1. 2021 nemohla mít vliv na posouzení povinnosti žalovaného zahájit řízení o odstranění stavby, kdy zahájení samotného řízení, jehož se pozvánka týkala, soud z provedeného dokazování zjistil (viz usnesení stavebního úřadu ze dne 23. 12. 2020, č. j. UMO3/48138/20). Dále, odvolání žalobce ze dne 4. 12. 2020 nemohlo mít vliv na posouzení povinnosti žalovaného zahájit řízení o odstranění stavby, kdy soud z provedeného dokazování zjistil, jak bylo o odvolání žalobce rozhodnuto (viz rozhodnutí magistrátu ze dne 15. 1. 2021, č. j. MMP/011400/21). A konečně oznámení žalobce žalovanému o nemožnosti kolaudace ze dne 6. 1. 2021 též nemohlo ovlivnit závěr soudu o tom, zda žalovaný je či není povinen zahájit řízení o odstranění celé nové stavby. K prokázání důvodnosti žaloby nebylo zapotřebí, a proto soud ani k důkazu přes návrh žalobce v replice neprováděl: emailové sdělení vedoucího stavebně správního odboru magistrátu ze dne 30. 12. 2020 (čl. 213 soudního spisu), protokol žalovaného ze dne 24. 9. 2020 (čl. 215 soudního spisu), výtah z webu „in-počasí“ ve vztahu k meteostanici Mikulka (čl. 216 až 230 soudního spisu) a sdělení výrobce tiskopisu stavebního deníku ze dne 1. 10. 2021 (čl. 231 soudního spisu). Uvedené emailové sdělení a protokol žalovaného měly prokázat, že původní stavba byla zcela odstraněna, což soud neměl za sporné. Dále, údaje z meteostanice sídlící mimo stavbu o průměrných teplotách nebo rozmezí naměřených teplot nemohly prokázat teplotu naměřenou stavebníkem, kdy navíc chyba stavebníka při měření teploty nebo úmyslné uvedení nesprávného údaje do stavebního deníku nemohlo mít vliv na posouzení povinnosti stavebního úřadu zahájit řízení o odstranění celé nové stavby, což byl předmětem soudního řízení správního. A konečně, případné dodatečné vyplnění stavebního deníku stavebníkem, k němuž se mělo vztahovat potvrzení výrobce tiskopisu stavebního deníku, též nemohlo ovlivnit posouzení jediné rozhodné otázky pospané v předchozí větě.

83. Soud k důkazu neprovedl ani listiny navržené žalovaným při jednání (znalecký posudek s dodatkem, situační plánek a příčný řez nové stavby), neboť odstupové vzdálenosti staveb a s tím spojený vliv na oslunění stavby žalobce nebyly pro rozhodnutí soudu relevantní. Případný zásah do hmotných práv žalobce nepovolenými stavebními úpravami nové stavby musí být řešeno ve vedeném řízení o jejich dodatečném povolení.

84. K písemnému vyjádření žalovaného k žalobě (bod IV.b.) soud uvádí, že žalovaný potvrzuje, že původní stavba byla destruována pod úroveň stropu 1. NP, tudíž nelze s žalovaným souhlasit, že původní stavba byla de iure zachována, nicméně tento závěr nezaložil povinnost stavebního úřadu zahájit ex offo řízení o odstranění nové stavby z důvodů vyložených výše. Pokud žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že řízení o odstranění stavby nelze zahájit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté a pro překážku litispendence, pominul, že předmětem soudního řízení správního bylo zahájení řízení o odstranění celé nové stavby (viz bod 18 zrušujícího rozsudku), kdy takové řízení ani nebylo zahájeno ani nebylo pravomocně rozhodnuto.

85. Pokud jde o písemné vyjádření osob zúčastněných na řízení ad 1), 2), 3), 4), 5), 6) a 8), tyto uplatnily argumentaci obdobnou žalobě, kterou soud vypořádal výše. Otázka, zda a jak byly tyto osoby o stavebním záměru informovány a zahrnuty mezi účastníky řízení, nebyla předmětem rozhodnutí soudu v této věci, přičemž takové námitky lze posuzovat pouze v řízení o žalobě proti jednotlivým rozhodnutím stavebního úřadu, stejně jako případné jejich občanskoprávní námitky proti stavebnímu záměru.

86. K písemnému vyjádření osoby zúčastněné na řízení ad 7) soud uvádí, že neobsahovala žádnou argumentaci, která by byla v rozporu se závěry odůvodňujícími výroky tohoto rozsudku.

87. Z výše uvedených důvodů soud žalobu žalobce podle ust. § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

VIII. Náklady řízení

88. Podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Jelikož se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal ve vyjádření k žalobě i při jednání soudu, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

89. O náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 5 s. ř. s., kdy osoby zúčastněné na řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo, protože jim soud neuložil žádnou povinnost a zároveň neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, které by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly. Ostatně ani žádná z osob zúčastněných na řízení právo na náhradu nákladů řízení neuplatňovala.