č. j. 9A 102/2016 - 44

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: České štěrkopísky spol. s r.o., IČO: 27584534 sídlem Cukrovarská 34, 190 00 Praha 9 zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Uherkem sídlem Jandova 8, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Kalcit s.r.o., IČO: 26245311 sídlem Třískalova 902/ 10a, 638 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 24. 5. 2016, č. j. 1451/M/16, 34394/ENV/16, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení výroku III. rozhodnutí ministra životního prostředí (dále též jen „ministr“) ze dne 24. 5. 2016, č. j. 1451/M/16, 34394/ENV/16 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým ministr v rozkladovém řízení ve výroku pod bodem III. zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále též jen „žalovaný“) ze dne 21. 1. 2016, č. j. 1223/550/15, 49999/ENV/15 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jako nepřípustný.

2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo ve výroku I. rozhodnuto o žádosti těžební organizace CEMEX Cement, k.s. (dále jen Cemex) o vydání předchozího souhlasu k podání návrhu na rozšíření dobývacího prostoru Čeperka I pro dobývání výhradního ložiska štěrkopísků Čeperka – Podůlšany v kat. území Čeperka a Podůlšany tak, že tomuto žadateli byl předchozí souhlas udělen. Ve výroku II. bylo rozhodnuto o žádosti společnosti Kalcit s.r.o. (dále jen Kalcit) ze dne 14. 3. 2011 o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Čeperka IV a o žádosti téže společnosti ze dne 1. 4. 2011 o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Čeperka V tak, že předchozí souhlasy této společnosti uděleny nebyly. V řízení před správním orgánem 1. stupně žalobkyně nebyla vzata za účastnici řízení.

3. Podle odůvodnění prvostupňového rozhodnutí tohoto rozhodnutí jedním z hlavních důvodů, proč byl předchozí souhlas udělen společnosti Cemex, je skutečnost, že tato společnost předpokládala dotěžení všech tří těžbou nepokrytých ploch ložiska, zatímco společnost Kalcit požádala o předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru pouze na území dvou z těchto tří částí. Lepší využití ložiska ve smyslu § 24 odst. 4 horního zákona tak zaručoval návrh společnosti Cemex. Správním orgánem 1. stupně byly při udělení předchozího souhlasu zohledněny i možnosti dopravní obslužnosti následné těžby ložiska, rozsah zamýšleného dobývání ložiska, otázka vlastnictví pozemků v ploše plánovaného rozšíření dobývacího prostoru, upřednostnění stavu, kdy ložisko těží pouze jedna organizace. Dále byl zohledněn též názor Ministerstva průmyslu a obchodu, jako dotčeného orgánu státní správy dle § 24 odst. 2 horního zákona, jež upřednostnilo rovněž návrh společnosti Cemex.

4. Proti uvedenému rozhodnutí podala rozklad společnost Kalcit i žalobkyně, žalobkyně s odkazem na jí podané žádosti o předchozí souhlas ze dne 9. 7. 2015 a na průběh předchozího řízení s tvrzením, že je účastníkem předmětného řízení a že s ní jako s účastníkem řízení jednáno nebylo. Rozklad žalobkyně byl výrokem III. napadeného rozhodnutí zamítnut s odůvodněním, že žalobkyně není účastníkem předmětného řízení.

5. Předmětem sporu v dané věci je otázka účastenství žalobkyně v procesu rozhodování o žádostech společností Cemex, Kalcit a žalobkyně o postupně podaných žádostech těchto společností o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Čeperka IV, Čeperka V a Čeperka VI (dále také DP) na různých místech výhradního ložiska štěrkopísků Čeperka – Podůlšany, a to v otázce, zda o těchto žádostech mělo být rozhodováno společně, tedy i za účasti žalobkyně ve vztahu ke konkurenčním žádostem společností Cemex a Kalcit, a zda žalovaný porušil procesní práva žalobkyně, když s ní nejednal jako s účastníkem předmětného řízení.

II. Rozhodnutí ministra životního prostředí (napadené rozhodnutí)

6. Ministr v napadeném rozhodnutí vyšel ze zjištění, že společnost Kalcit podala k ministerstvu 2 žádosti o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru, a to dne 14. 3. 2011 (na části DP Čeperka IV) a dne 1. 4. 2011 (na části DP Čeperka V.) Tyto žádosti byly spojeny ke společnému řízení usnesením ministerstva ze dne 18. 6. 2012.

7. Ministr dále vyšel ze zjištění, že společnost Cemex (pod dřívějším názvem Holcim (Česko), a.s.) podala k ministerstvu 2 žádosti dne 2. 5. 2011, a to žádost o udělení předchozího souhlasu k návrhu na rozšíření dobývacího prostoru Čeperka I na výhradním ložisku štěrkopísku Čeperka – Podůlšany a dále žádost o stanovení průzkumného území Čeperka pro průzkum téhož výhradního ložiska. Ministerstvo řízení o žádostech Kalcit a žádostech Cemex následně spojilo usnesením ze dne 14. 8. 2013 do společného řízení.

8. Ohledně žádostí žalobkyně ministerstvo vyšlo ze zjištění, že dne 9. 7. 2015 byly ministerstvu doručeny tři žádosti žalobkyně o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Čeperka IV, Čeperka V a Čeperka VI na různých částech výhradního ložiska štěrkopísků Čeperka – Podůlšany. Usnesením ministerstva ze dne 14. 7. 2015, byla řízení vedená o žádostech žalobkyně spojena ke společnému řízení a následným usnesením ze dne 15. 7. 2015 bylo takto spojené řízení o žádostech žalobkyně přerušeno do ukončení řízení o předběžné otázce, kterou bylo ukončení řízení o žádostech společnosti Kalcit a Cemex. Usnesení o přerušení řízení bylo potvrzeno ministrem jako odvolacím orgánem v rozhodnutí ze dne 11. 11. 2015.

9. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí dále vypořádával s rozkladovými námitkami žalobkyně, která namítala, že přerušení řízení o jejích třech žádostech ze dne 9. 7. 2015 bylo nezákonné, i když její žádosti z r. 2015 a žádosti Kalcitu a Cemexu z roku 2011 se týkaly stejného ložiska štěrkopísků. Žalobkyně namítala, že je účastníkem řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas dle § 27 odst. 2 správního řádu a poukázala na to, že již dne 16. 12. 2015 navrhla, aby řízení o konkurenčních žádostech bylo přerušeno a nebylo v něm rozhodováno do doby ukončení soudního řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti, kterou žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze a kterou se domáhala, aby soud posoudil nedůvodnost přerušení řízení a uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně v podaném rozkladu dále namítala porušení ust. § 28 odst. 1 správního řádu, spočívající v tom, že ministerstvo nevydalo usnesení, zda žalobkyně je či není účastníkem řízení, ale že žalobkyni doručilo sdělení ze dne 13. 1. 2016, kterým nebylo návrhu žalobkyně na přerušení řízení vyhověno a současně jí bylo sděleno, že není účastníkem řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas.

10. K rozkladovým námitkám žalobkyně ministr uvedl, že již bylo opakovaně rozhodováno, že žalobkyně není účastníkem předmětného řízení. Naposledy tak bylo učiněno rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 11. 11. 2015, č. j. 3588/M/15, 76294/ENV/15.

11. V napadeném rozhodnutí pak ministr konstatoval, že z ust. § 22a odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „geologický zákon“), vyplývá, že v případě časového souběhu řízení o stanovení průzkumného území podle geologického zákona a udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru podle zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“), na stejné výhradní ložisko je přednostně dokončeno řízení, které bylo zahájeno dříve. Druhé řízení je přerušeno do doby potřebné k ukončení prvního řízení. Tento postup se nevztahuje na případy, kdy má žadatel o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru přednostní nárok podle zvláštního zákona.

12. Ministr v napadeném rozhodnutí dále konstatoval, že řízení o žádosti společnosti Cemex o stanovení průzkumného území bylo zahájeno dne 2. 4. 2011. Žalobkyně podala žádost o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru na stejné ložisko dne 9. 7. 2015. S odkazem na § 22a odst. 2 geologického zákona pak musí být řízení o žádosti společnosti Cemex ze dne 2. 4. 2011 dokončeno dříve (jako první).

13. Ministr dále argumentoval tím, že okruh společně posuzovaných žádostí o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru se nemůže rozšiřovat bez jakéhokoliv omezení do nekonečna, ale že by společně posuzované žádosti měly být podány s nevelkou časovou prodlevou tak, aby bylo skutečně vedeno společné řízení o všech konkurenčních žádostech. Řízení o žádostech společností Kalcit a Cemex o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru byla spojena usnesením ze dne 14. 8. 2013, od té doby bylo ve věci již dvakrát prvoinstančně rozhodnuto (tato rozhodnutí byla vždy následně zrušena v řízení o rozkladu a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí), přičemž i z tohoto důvodu již nelze žádost žalobkyně ve společném řízení projednat.

14. Ministr závěrem uvedl, že přezkoumal prvostupňové rozhodnutí v souladu s § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), také v tom smyslu, zda zde (ne)jsou dány předpoklady pro přezkoumání prvostupňového rozhodnutí v přezkumném řízení, zda zde (ne)jsou předpoklady pro obnovu řízení nebo pro vydání rozhodnutí nového. Ministr dospěl k závěru, že předpoklady pro přezkoumání prvostupňového rozhodnutí v přezkumném řízení dány nejsou, stejně jako nejsou dány předpoklady pro obnovu řízení či vydání nového rozhodnutí, neboť prvostupňové rozhodnutí je věcně správné a bylo vydáno v souladu s právními předpisy.

III. Žaloba a doplnění žaloby

15. Žalobkyně v podané žalobě napadla všechny výroky prvostupňového rozhodnutí a napadené rozhodnutí pouze v rozsahu zamítavého výroku III, který se týkal jí podaného rozkladu.

16. Žalobkyně namítala nezákonnost postupu žalovaného při přerušení řízení o jejích třech žádostech ze dne 9. 7. 2015 o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Čeperka IV, Čeperka V a Čeperka VI, o kterých mělo být dle § 24 odst. 4 horního zákona rozhodováno společně s konkurenčními žádostmi o předchozí souhlas společnosti Kalcit a společnosti Cemex. Jelikož návrhy žalobkyně zaručovaly lepší využití výhradního ložiska a ochranu zákonem chráněných obecných zájmů než konkurenční žádosti, je žalobkyně přesvědčena, že v případě zákonného postupu v řízení by její žádosti byly shledány jako lépe splňující požadovaná kritéria, a že by tedy předchozí souhlasy ke stanovení dobývacího prostoru byly vydány právě žalobkyni.

17. Žalobkyně uvedla, že má právní zájem na průběhu a výsledku řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas, neboť rozhodnutím v tomto řízení může být přímo dotčena v jejích právech (nebo povinnostech). Z tohoto důvodu je proto žalobkyně účastníkem řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu, což i ve smyslu § 28 odst. 1 správního řádu výslovně tvrdila v rámci správního řízení. Žalobkyně odkázala na § 27 odst. 2 správního řádu, podle něhož jsou účastníky řízení též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech, jakož i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2007, č. j. 5 As 57/2006 – 50; nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. III. ÚS 609/04; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2007, č. j. 8 As 27/2006 – 70; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2010, č. j. 5 As 36/2009 - 123, podle něhož: „K tomu, aby právnická či fyzická osoba měla postavení účastníka správního řízení, je dostačující pouhý předpoklad existence dotčení jejích práv, právem chráněných zájmů nebo povinností, které mohou být povolením dotčeny. Protože postačuje pouhá možnost dotčení práv, je nutné jako s účastníkem řízení jednat s každým, u něhož nebude možné nade vši pochybnost jednoznačně vyloučit, že jeho vlastnická nebo jiná práva nemohou být za žádných okolností povolením dotčena.“. V tomto rozsudku se kasační soud vyjádřil též k právům spojeným s účastenstvím, kterážto byla porušena právě v případě žalobkyně, neboť žalovaný jako správní orgán prvního stupně její tzv. „vedlejší účastenství“ fakticky nepřipustil.

18. Žalobkyně uvedla, že podle § 28 odst. 1 správního řádu o tom, zda osoba je či není účastníkem řízení, vydává správní orgán usnesení, které se této osobě doručuje, a proti kterému může tato osoba podat odvolání, žádné takové usnesení však žalobkyni do dne podání žaloby doručeno nebylo. Dne 9. 3. 2016 bylo zástupci žalobkyně doručeno vyrozumění o vyřízení stížnosti, č. j. 127/550/16-Hd, 3821/ENV/16, ze dne 8. 3. 2016, podle kterého ministerstvo vyřídilo stížnost žalobkyně jako nedůvodnou. Ve vyrozumění pak žalobkyni informuje o tom, že v tomto řízení již dne 21. 1. 2016 vydalo žalobou napadené prvostupňové rozhodnutí, které navíc mělo dne 9. 2. 2016 nabýt právní moci. Tento postup správního orgánu 1. stupně považuje žalobkyně za nesprávný, porušující její procesní práva jakožto účastníka řízení. Správní orgán 1. stupně tedy „vyřešil“ účastenství žalobkyně v řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas pouhým přípisem bez vydání usnesení dle § 28 odst. 1 správního řádu. Argumentace žalovaného je založena na nepochopení rozdílu mezi „hlavními účastníky řízení“ dle § 27 odst. 1 správního řádu a „vedlejšími účastníky řízení“ dle § 27 odst. 2 správního řádu. V předchozích rozhodnutích žalovaného ze dne 15. 7. 2015 a ministra životního prostředí ze dne 11. 11. 2015 o přerušení společného řízení o žádostech žalobkyně, na která správní orgán prvního stupně odkazuje, byla řešena toliko možnost společného projednání žádostí žalobkyně a konkurenčních žádostí o předchozí souhlas, tedy žalobkyní navrhovaná možnost jednoho společného řízení tří „hlavních účastníků řízení“ dle § 27 odst. 1 správního řádu (společnosti Cemex, společnosti Kalcit a žalobkyně). V uvedených rozhodnutích se však neřešila možnost „vedlejšího účastenství“ žalobkyně v řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas, tedy že by žalobkyně do tohoto řízení vstoupila jako „vedlejší účastník řízení“ dle § 27 odst. 2 správního řádu, což učinila až poté dne 16. 12. 2015. Je proto chybná úvaha žalovaného, že o účastenství žalobkyně bylo již v řízení pravomocně „nepřímo rozhodnuto“. Žalovaný „vedlejší účastenství“ žalobkyně v řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu neposuzoval vůbec, místo toho chybně posuzoval přípustnost „hlavního účastenství“ žalobkyně v řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu, kterého se žalobkyně nedomáhala. Stejně chybně poté postupoval i ministr životního prostředí jako odvolací (rozkladový) orgán.

19. Žalobkyně uvedla, že dne 16. 12. 2015 vstoupila do řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas jako „vedlejší účastník“ dle § 27 odst. 2 správního řádu, čímž se též dne 16. 12. 2015 stala účastníkem řízení, jímž je doposud, neboť žalovaný nevydal usnesení dle § 28 odst. 1 správního řádu o tom, že účastníkem řízení není. Přesto žalovaný s žalobkyní jako s účastníkem řízení nejednal, místo toho více než měsíc poté (dne 21. 1. 2016) vydal žalobou napadené prvostupňové rozhodnutí, kterým řízení ukončil, čímž žalobkyni poškodil na jejích procesních právech.

20. Žalobkyně dále namítala, že jí bylo nezákonným postupem žalovaného odebráno především právo nahlédnout do správního spisu (§ 38 odst. 1 správního řádu), seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim (§ 36 odst. 3 správního řádu), uplatnit důkazní a další návrhy (§ 36 odst. 1 správního řádu), vyjádřit stanoviska v řízení (§ 36 odst. 2 správního řádu), uplatnit v řízení práva a oprávněné zájmy (§ 4 odst. 4 správního řádu), doručení rozhodnutí ve věci samé (§ 71 odst. 1 správního řádu), vypořádání se v odůvodnění rozhodnutí s návrhy žalobkyně, námitkami a vyjádřeními k podkladům rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). Takový postup představuje zásadní porušení práv opomenutého účastníka řízení (lhostejno, že tzv. „vedlejšího účastníka“ dle § 27 odst. 2 správního řádu), což způsobuje nezákonnost následně vydaného rozhodnutí žalovaného, které proto nemůže obstát v odvolacím ani soudním přezkumu. Není-li opomenutému účastníkovi řízení doručeno rozhodnutí, užije se § 84 správního řádu. Uvedené lhůty byly v případě žalobkyně při podání rozkladu zachovány, neboť o vydání žalobou napadeného rozhodnutí prvostupňového orgánu se žalobkyně dozvěděla dne 9. 3. 2016, kdy jí bylo doručeno vyrozumění o vyřízení její stížnosti, přičemž rozklad podala žalobkyně 11. 3. 2016. Ohledně následků opomenutí účastníka řízení pak žalobkyně odkázala na odst. 30 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014 - 147.

21. Žalobkyně namítala, že ministr v jediné části odůvodnění napadeného rozhodnutí, která se jí týká (na str. 8 napadeného rozhodnutí), pouze zopakoval chybný postup ministerstva, přičemž se vůbec nevypořádal s podstatou jejího rozkladu, tedy s argumentací, že je žalobkyně opomenutým „vedlejším účastníkem“ řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas dle § 27 odst. 2 správního řádu, místo toho žalovaný zbytečně a nemístně argumentoval o údajné nemožnosti společného projednání žádostí žalobkyně a konkurenčních žádostí o předběžný souhlas v jednom společného řízení tří „hlavních účastníků řízení“ dle § 27 odst. 1 správního řádu, na čemž však argumentace žalobkyně v rozkladu postavena nebyla. Napadené rozhodnutí ministra tak žalobkyně považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a tedy za nesouladné s § 68 odst. 3 ve spojení s § 93 odst. 1 a § 152 odst. 4 správního řádu. Žalobkyně závěrem shrnula, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i napadené rozhodnutí ministra, jsou nezákonná a jejich vydáním bylo hrubě zasaženo do jejích práv, a to jak práv procesních, tak i práv majetkových.

22. Z uvedených důvodů proto žalobkyně navrhla, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové, zrušil a věc vrátil ministrovi k dalšímu řízení.

23. V doplnění žaloby ze dne 7. 7. 2016 žalobkyně podrobněji rozvedla žalobní tvrzení, že žalovaný postupoval nezákonně při přerušení řízení o žádostech žalobkyně o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru, neboť o jejích žádostech mělo být rozhodováno společně s konkurenčními žádostmi o předchozí souhlas, když všechny tyto žádosti měly být posuzovány společně v jednom společném řízení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný postupoval při přerušení řízení o jejích žádostech zjevně nezákonně, pokud řízení přerušil do doby pravomocného skončení řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas, neboť tím v rozporu se zákonem zvýhodnil těžební organizaci, která požádala o předchozí souhlas dříve. Právní úprava v § 24 odst. 4 horního zákona je však založena na výběru žádosti těžební organizace, která nejlépe splňuje zákonná věcná kritéria, a to bez ohledu na čas podání žádosti. Řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas navíc byly v té době opět ve stadiu řízení před správním orgánem prvního stupně, který byl tudíž povinen opětovně posuzovat, která z nich lépe splňuje zákonná kritéria. Argumentace ministra v rozhodnutí ze dne 11. 11. 2015, že okruh společně posuzovaných žádostí o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru se údajně „nemůže rozšiřovat bez jakéhokoliv omezení do nekonečna, ale že by společně posuzované žádosti měly být podány s nevelkou časovou prodlevou“ proto nemůže obstát, neboť zákonná úprava žádné časové omezení pro podání žádosti nestanoví. Respektive určitou lhůtu stanoví toliko § 24 odst. 6 horního zákona, který se však vztahuje pouze na specifická ložiska ropy a hořlavého zemního plynu, což není případ předmětného řízení. Ze záměru zákonodárce, jenž tuto možnost dal žalovanému toliko v případě dvou specifických ložisek, proto vyplývá, že v případě jiných ložisek toto oprávnění žalovanému svěřit nezamýšlel. Aplikace horního zákona žalovaným, který se rozhodl pro zákonu neznámé časové omezení možného podávání žádostí, je tudíž mimo meze uplatňování státní moci stanovené zákonem. Taková aplikace práva je nejenom nezákonná, ale i rozporná s ústavním pořádkem, konkrétně žalobkyně odkázala na čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.

24. Žalobkyně dále označila za nezákonný postup žalovaného, kdy řízení o jejích žádostech bylo přerušeno do doby pravomocného skončení řízení o žádosti společnosti Cemex o stanovení průzkumného území, neboť to bylo v té době samo přerušené do doby rozhodnutí o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas. Pokud tedy i ostatní konkurenční žádosti o předchozí souhlas byly řešeny přednostně před stanovením průzkumného území, nebylo zákonného důvodu k žádostem žalobkyně postupovat odlišně. Naopak takovýto nerovný přístup je v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, dle kterého správní orgán dbá, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, a dále též s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

25. Žalobkyně uvedla, že jelikož její návrhy zaručují lepší využití výhradního ložiska a ochranu zákonem chráněných obecných zájmů, než konkurenční žádosti o předchozí souhlas, v případě zákonného postupu v řízení by její žádosti byly shledány jako lépe splňující zákonná kritéria, a předchozí souhlasy ke stanovení dobývacího prostoru by tudíž byly vydány právě žalobkyni.

26. Žalobkyně závěrem shrnula, že žalovaný ji zkrátil na jejích právech nejprve tím, že nevedl jedno společné řízení, ve kterém by vystupovala jako „hlavní účastník“ řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu, následně pak řízení o jejích žádostech přerušil, čímž její „hlavní účastenství“ v jednom společném řízení fakticky zcela vyloučil, a neumožnil tak v řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas ani její „vedlejší účastenství“, přestože žalobkyně postavení „vedlejšího účastníka“ řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu řádně a včas uplatnila.

IV. Vyjádření žalovaného k žalobě

27. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že důvodem, pro který nebylo možné připojit žádost žalobkyně ke společnému řízení o žádostech společnosti Kalcit a společnosti Cemex, je ust. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, podle něhož odvolací orgán napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Bylo-li tedy již ve věci prvoinstančně rozhodnuto (v daném případě dokonce dvakrát), pak již další návrhy nelze ke společnému posouzení do řízení přibírat. Je-li věc vrácena k novému projednání, nejedná se o nové řízení, ale o pokračující řízení, v němž má být nepravomocně rozhodnutá záležitost znovu projednána, nelze tak do nového projednání přibrat novou žádost dalšího subjektu.

28. Žalovaný konstatoval, že další zákonnou překážkou projednání žádosti žalobkyně o předchozí souhlas je skutečnost, že společnost Cemex podala již dne 1. 2. 2011 žádost o stanovení průzkumného území na stejném ložisku (řízení bylo zahájeno dne 2. 4. 2011). Podle § 22a odst. 2 geologického zákona přitom platí, že „v případě časového souběhu řízení o stanovení průzkumného území podle tohoto zákona a udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru podle horního zákona na stejné výhradní ložisko je přednostně dokončeno řízení, které bylo zahájeno dříve. Druhé je přerušeno do doby potřebné k ukončení prvního řízení.“. Řízení o stanovení průzkumného území bylo tedy zahájeno dříve a řízení o žádosti žalobkyně o předchozí souhlas muselo být proto přerušeno do okamžiku ukončení řízení o průzkumném území.

29. K námitce, že se žalobkyně měla řízení o žádostech společností Kalcit a Cemex účastnit z titulu § 27 odst. 2 správního řádu, žalovaný citoval § 24 odst. 2 horního zákona, podle něhož platí, že „k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru musí mít organizace předchozí souhlas Ministerstva životního prostředí vydaný po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu.“. Sám charakter požadovaného opatření – předchozího souhlasu – zcela vylučuje, že by mohl komukoli jinému zasáhnout do jeho práv či právem chráněných zájmů. V řízení o předchozím souhlasu může být pouze tzv. hlavní účastník, tj. žadatel, o jehož žádosti se řízení vede, ale neexistuje důvod pro účast jakéhokoli jiného subjektu. Zda bude dobývací prostor stanoven a zda bude povoleno dobývání předmětného nerostu, bude totiž řešeno až v následných řízeních vedených báňským úřadem. Právě z důvodu, že horní zákon v citovaném § 24 odst. 2 neuvažuje o účasti dalších subjektů kromě žadatele a Ministerstva průmyslu a obchodu, nevydal žalovaný usnesení o neúčasti žalobkyně, neboť její neúčast je zřejmá. Žalovaný vysvětlil žalobkyni, proč nemůže být účastníkem řízení ani podle § 27 odst. 2 správního řádu na str. 2 sdělení ze dne 13. 1. 2016, č. j. 2129/550/15-Hd 90410/ENV/15, v němž uvedl, že v daném řízení je možná pouze účast hlavního účastníka, ale ta je v případě žalobkyně vyloučena. Předchozí souhlas žalovaného je jedním z podkladů k podání žádosti o stanovení dobývacího prostoru. Pokud je předchozí souhlas udělen konkrétnímu žadateli, pak je ostatním subjektům podání žádosti o stanovení dobývacího prostoru znemožněno, čímž však ostatní subjekty nejsou kráceny na svých právech či právem chráněných zájmech a není ani zasahováno do jejich povinností. Z tohoto důvodu je tak dle žalovaného předmětná situace odlišná od situací řešených v rozsudcích Nejvyššího správního soudu, na něž žalobkyně odkazuje.

30. Závěrem žalovaný navrhl, aby městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. V reakci na doplnění žaloby ministr ve svém vyjádření ze dne 11. 10. 2016 zopakoval oba důvody svého rozhodnutí a doplnil, že je-li věc vrácena k novému projednání, nejedná se o nové řízení, ale o pokračující řízení, v němž má být nepravomocně rozhodnutá záležitost znovu projednána. Nelze tak do nového projednání přibrat novou žádost dalšího subjektu, neboť okruh společně posuzovaných žádostí o předchozí souhlas se nemůže rozšiřovat bez omezení. Společně posuzované žádosti by již z logiky věci měly být podány s nevelkou časovou prodlevou tak, aby bylo skutečně vedeno společné řízení o všech konkurenčních žádostech. K tomuto důvodu V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 32. Sdělením ze dne 6. 3. 2017 oznámila společnost Kalcit, že v předmětném soudním řízení bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. K podané žalobě se však nevyjádřila.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

33. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů. Městský soud přitom vycházel podle § 75 odst. 2 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, rozhodl městský soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání.

34. Městský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

35. Protože v dané věci je spor mezi účastníky řízení veden v otázce účastenství žalobkyně v řízení o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Čeperka IV, Čeperka V a Čeperka VI, bylo nezbytné nejprve vymezit povahu těchto řízení, způsob jejich vedení a vyložit právní úpravu, která na toto řízení dopadá.

36. V souzené věci je mezi účastníky řízení nesporné a z usnesení Ministerstva životního prostředí ze dne 14. 8. 2013 vyplývá, že správním orgánem 1. stupně bylo vedeno společné řízení o 2 žádostech společnosti Kalcit ze dne 14. 3. 2011 a ze dne 1. 4. 2011 o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Čeperka V a o 1 žádosti společnosti Cemex (dříve Holcim (Česko), a.s.) o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na rozšíření dobývacího prostoru Čeperka I. Předmětem žádostí bylo stejné ložisko štěrkopísků Čeperka – Podůlšany. Z odůvodnění tohoto usnesení je zřejmé důvody ke spojení uvedených řízení (obě řízení se týkaly žádostí o předchozí souhlas) byly dány ust. § 24 odst. 4 zákona č. 44/1988 Sb., horního zákona (dále jen horní zákon). K pochopení aplikace ust. § 24 odst. 4 horního zákona je třeba vyjít z posloupné právní úpravy dané ustanovením § 24 horního zákona.

37. Podle § 24 odst. 1 horního zákona oprávnění organizace k dobývání výhradního ložiska vzniká stanovením dobývacího prostoru. Zahájit dobývání výhradního ložiska ve stanoveném dobývacím prostoru může však organizace až po vydání povolení obvodním báňským úřadem. Předloží-li organizace současně se žádostí o stanovení dobývacího prostoru plán otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska, včetně dokladu o vypořádání střetu zájmů, a jsou-li splněny ostatní zákonem stanovené podmínky, spojí obvodní báňský úřad správní řízení o stanovení dobývacího prostoru se správním řízením o povolení hornické činnosti podle zvláštního právního předpisu.

38. Podle § 24 odst. 2 horního zákona k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru musí mít organizace předchozí souhlas Ministerstva životního prostředí. Předchozí souhlas může Ministerstvo životního prostředí vázat na splnění podmínek vztahujících se k tvorbě jednotné surovinové politiky České republiky. Tyto podmínky se uvedou v rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru.

39. Podle § 24 odst. 3 horního zákona přednost při získání předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru má organizace, pro niž byl proveden průzkum výhradního ložiska nebo která se na průzkumu výhradního ložiska finančně podílela. Tento přednostní nárok může uplatnit organizace nejdříve po schválení výpočtu zásob výhradního ložiska (§ 14 odst. 3), nejpozději však do jednoho roku od ukončení platnosti rozhodnutí o stanovení průzkumného území pro vyhledávání a průzkum výhradního ložiska, a to u Ministerstva životního prostředí.

40. Podle § 24 odst. 4 horního zákona v ostatních případech Ministerstvo životního prostředí rozhodne o udělení předchozího souhlasu na základě výsledku posouzení návrhů mezi dvěma nebo více uchazeči o stanovení dobývacího prostoru, a to s přihlédnutím, který návrh zaručuje lepší využití výhradního ložiska a ochranu zákonem chráněných obecných zájmů.

41. Dle citovaného zákonného ustanovení „v ostatních případech“ znamená, že nejde o případy, kdy lze přednostní nárok z důvodu rozhodnutí o stanovení průzkumného území a z důvodu provedení průzkumu výhradního ložiska uplatnit, a proto v těchto ostatních případech, kdy ministerstvo obdrží dvě nebo více žádostí o udělení předchozího souhlasu, předpokládá se vedení řízení o výběru žádosti ve smyslu § 146 správního řádu. Pokud tedy ministerstvo životního prostředí obdrží po zahájení řízení o udělení předchozího souhlasu další žádost jiné organizace, která nesplňuje podmínky přednostního nároku ust. § 24 odst. 4 horního zákona vede společné řízení o všech žádostech ve smyslu § 140 spr. řádu. Ve společném řízení se vede jeden spis a vydává se jedno společné rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru. Tak tomu bylo v případě žádostí společností Kalcit a Cemex.

42. V souzené věci byla řízení o 2 žádostech společnosti Kalcit o předchozí souhlas zahájena podáním dvou žádostí dne 1. 4. 2011 a dne 14. 3. 2011 a řízení o žádosti Cemex rovněž o předchozí souhlas bylo zahájeno dne 2. 5. 2011. Do podání žádosti společnosti Cemex nebylo rozhodnuto o žádostech Kalcit, proto ministerstvo spojilo řízení o těchto žádostech ke společnému řízení ve smyslu § 24 odst. 4 horního zákona. V souzené věci nelze opominout, že společnost Cemex podala dne 1. 2. 2011 také žádost o stanovení průzkumného území dle § 4a zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu (dále jen geologický zákon). Řízení o této žádosti však bylo zahájeno dle zvláštní úpravy podmínek zahájení řízení v ustanovení § 4a až dne 2. 4. 2011. Řízení o této žádosti bylo vedeno podle geologického zákona.

43. Podle § 4a odst. 1 geologického zákona průzkumné území se stanoví za účelem vyhledávání a průzkumu výhradního ložiska.

44. Podle § 4a odst. 2 geologického zákona žádost o stanovení průzkumného území se podává ministerstvu. Účastníkem řízení je žadatel, obec, na jejímž území je návrh průzkumného území nebo jeho část situována, popřípadě osoba, které zvláštní zákon (dle poznámky pod čarou např. § 70 zákona č. 114/1992 Sb.) postavení účastníka řízení přiznává. Na výhradní ložisko může být stanoveno jenom jedno průzkumné území.

45. Podle § 4a odst. 3 geologického zákona příjem žádosti podle odstavce 2, která se týká průzkumu ložiska nalezeného za prostředky ze státního rozpočtu, oznámí ministerstvo v Obchodním věstníku. Do 30 dní od oznámení žádosti je možné podat konkurenční žádost; do této doby není zahájeno správní řízení. V případě dvou nebo více žádostí rozhodne ministerstvo na základě jejich posouzení a přihlédne k tomu, která žádost zajišťuje získání úplnějších geologických informací a lepší ochranu zákonem chráněných zájmů.

46. Podle § 22a odst. 2 geologického zákona v případě časového souběhu řízení o stanovení průzkumného území podle tohoto zákona a udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru podle horního zákona na stejné výhradní ložisko je přednostně dokončeno řízení, které bylo zahájeno dříve. Druhé řízení je přerušeno do doby potřebné k ukončení prvního řízení. Tento postup se nevztahuje na případy, kdy má žadatel o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru přednostní nárok podle zvláštního zákona.

47. Uvedená právní úprava tedy rozlišuje řízení o konkurenčních žádostech dle horního zákona (§ 24 odst. 4), řízení o žádostech podle geologického zákona (§4a odst. 3) a dále i souběh řízení o žádosti o předchozí souhlas a žádosti o stanovení průzkumného území. V případě souběhu řízení o předchozí souhlas a řízení o stanovení průzkumného území tedy platí, že je nejprve nezbytné ukončit to řízení, které z nich bylo zahájeno dříve. Pořadí průběhu uvedených řízení má zásadní vliv na subjektivní práva jejich účastníků a na výsledek těchto řízení, což se dotýká i namítaného postavení žalobkyně, která své žádosti podala až v r. 9.7.2015, tj. v době, kdy řízení o žádostech společností Kalcit a Cemex byla řešena jak z hlediska souběhu žádostí o předchozí souhlas dle § 24 odst. 3 a 4 horního zákona, tak i z hlediska souběhu žádostí z hlediska § 22a odst. 2 geologického zákona, neboť společnost Cemex podala vedle žádosti o předchozí souhlas i žádost o stanovení průzkumného území. Jak je patrné z rozhodování správních orgánů v obou odlišných řízeních, zejména z rozhodnutí ministra ze dne 23.1.2013 ve věci žádosti o stanovení průzkumného území zásadním pro spojení řízení o žádostech o předchozí souhlas společností Kalcit a Cemex byl závěr ministra, že v řízeních o žádostech došlo k nezákonnému upřednostnění společnosti Cemex (dřive Holcim (Česko),a.s.) v rozporu s ust. § 22a odst. 2 geologického zákona, neboť řízení o její žádosti o stanovení průzkumného území, bylo zahájeno později dne 2.4.2011 než bylo zahájeno řízení o žádostech společnosti Kalcit (dne 14.3.2011 a 1.4.2011) a bylo ukončeno dříve rozhodnutím ze dne 28.6.2012. Tím měla společnost Cemex získala nezákonně přednost na udělení předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru dle § 24 odst. 3 horního zákona. Protože z uvedených důvodů bylo rozhodnutí ministerstva ze dne 28. 6. 2012 zrušeno, nastal stav předvídaný ust. § 24 odst. 4 horního zákona, kdy, bylo-li dříve zahájeno řízení o žádosti o předchozí souhlas společnosti Kalcit, bylo možné rozhodovat ve spojeném řízení o stejné konkurenční žádosti o předchozí souhlas jak společnosti Kalcit, tak i společnosti Cemex ze dne 2. 5. 2011. Z tohoto důvodu byla řízení usnesením ministerstva ze dne 14.8.2013 s odvoláním na rozhodnutí ministra ze dne 13. 1. 2013, v němž byla nezákonnost upřednostnění řízení Cemex před řízením o žádosti Kalcit shledána, spojena.

48. Soud považoval za nezbytné uvést zmíněné skutečnosti o vedení řízení ohledně žádostí společností Kalcit a Cemex, neboť jsou skutkově a právně významné pro posouzení námitek žalobkyně o jejím postavení v řízení.

49. Předně ze shora citovaných zákonných ustanovení a povahy řízení zcela zřejmě vyplývá, kdo je účastníkem řízení z hlediska rozhodování o jeho právech či z hlediska dotčení jeho práv. Řízení o udělení předchozího souhlasu k návrhu na stanovení dobývacího prostoru podle § 24 odst. 4 horního zákona je zvláštním typem řízení o výběru žádosti ve smyslu ust. § 146 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Specifika tohoto řízení stanoví vždy zvláštní zákon, zde horní zákon. V tomto řízení jde o výběr takové žádosti, resp. více žádostí, která svým obsahem nejlépe odpovídá stanoveným požadavkům. V uvedeném řízení je tedy rozhodováno toliko o žádostech žadatelů, proto účastníky tohoto specifického řízení jsou toliko žadatelé, žádné jiné osoby, neboť o právech a povinnostech jiných osob není v řízení rozhodováno. Potud by tyto předpoklady svědčily také účastentví žalobkyně, neboť i ta podala žádost o předchozí souhlas na stanovení dobývacího prostoru, jako učinily společnosti Kalcit a Cemex. Žalobkyni by tedy jako žadateli svědčilo postavení hlavního účastníka řízení dle § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu z titulu podání konkurenční žádosti, nikoliv postavení vedlejšího účastníka jako další dotčené osoby ve smyslu ust. § 27 odst. 2 správního řádu, neboť žalobkyně nemohla být v řízení o žádostech dotčena jinak než ve svých žádostech o předchozí souhlas. Nicméně podání žádostí žalobkyně dne 9. 7. 2015 za stavu a pravidel řízení o žádosti společností Kalcit a Cemex nepostačovalo k závěru, že žalobkyni svědčilo právo účastníka v předmětném řízení, a to z následujících důvodů.

50. V souzené věci je nesporné a z obsahu spisového materiálu zcela průkazně vyplývá, že žalobkyně své 3 žádosti o předchozí souhlas podala až 9. 7. 2015 a že těmto jejím žádostem předcházely žádosti jiných společností. Pro danou věc je pak jedině relevantní, že žádostem žalobkyně nepředcházely toliko žádosti o předchozí souhlas společností Kalcit a Cemex, které žalobkyně považuje za konkurenční ve smyslu § 24 odst. 4 horního zákona, ale také žádost společnosti Cemex o stanovení průzkumného území, a to bez ohledu na to, zda o této žádosti v době podání žádostí žalobkyně bylo či nebylo o ukončeno řízení anebo bylo řízení přerušeno, podstatné je, že toto řízení bylo zahájeno dříve. Na základě této skutečnosti bylo ve věci na místě uplatnit úpravu týkající se souběhu řízení o žádostech o předchozí souhlas (žádostech žalobkyně) a řízení o žádosti o stanovení průzkumného území (žádost Cemex), tj. úpravu danou ust. § 22 a odst. 2 geologického zákona. Podle této úpravy je v časovém souběhu řízení rozhodné, které řízení bylo zahájeno dříve. V souzené věci bylo ve vztahu k žádostem žalobkyně zahájeno dříve řízení o žádosti společnosti Cemex o stanovení průzkumného území. Žádost společnosti Cemex ( dříve Holcim(Česko) a.s. ) byla Ministerstvu životního prostředí doručena dne 1.2.2011 a řízení o této žádosti bylo zahájeno 30 dní od oznámení k podání této žádosti v Obchodním věstníku dne 2.4.2011 (§ 4a odst. 3 zákona o geologických pracích) . Všechny žádosti, včetně žádostí žalobkyně se týkaly dobývacího prostoru pro dobývání výhradního ložiska štěrkopísků Čeperka – Podůlšany ( srov. Také rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 11A 212/2015-33).

51. Pro posouzení důvodnosti námitek žaloby v této věci napadajících zejména procesní rozhodnutí ministerstva ze dne 15. 7. 2015, jímž bylo spojené řízení o třech žádostech žalobkyně přerušeno, je rozhodné ustanovení § 22a odst. 2 zákona o geologických pracích. Podle uvedeného právního ustanovení v případě časového souběhu řízení o stanovení průzkumného území podle tohoto zákona a udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru podle horního zákona na stejné výhradní ložisko je přednostně dokončeno řízení, které bylo zahájeno dříve. Druhé řízení je přerušeno do doby potřebné k ukončení prvního řízení.

52. Z důvodové zprávy k ustanovení § 22a, které nabylo účinnosti dnem 22.11.2000, tj. dnem účinností novely zákona o geologických pracích, která byla provedena zákonem č. 366/2000 Sb., vyplývá, že uvedené ustanovení bylo přijato proto, že nebyl řešen souběh správních řízení k povolování průzkumu podle zákona o geologických pracích a vydávání předchozích souhlasů k podání návrhů na stanovení dobývacího prostoru. Proto docházelo k nejasnostem o prioritách a vztahu jednotlivých řízení. Novela odstraňuje tento stav tím, že jednoznačně vymezuje postup správních orgánů v případě souběhů různých řízení.

53. V souzené věci tedy není pochyb o tom, že před tím, než bylo zahájeno řízení o žádostech žalobkyně, bylo zahájeno řízení o stanovení průzkumného území. Řízení o žádostech žalobkyně o udělení předchozího souhlasu je tedy nutno považovat ve smyslu § 22a zákona o geologických pracích za druhé řízení, které je přerušeno ze zákona do doby potřebné k ukončení prvního řízení, tedy řízení o stanovení průzkumného území (§ 22a odst. 2 věta druhá zákona o geologických pracích). Jestliže zákon zcela jednoznačně stanoví, že druhé řízení je přerušeno, a to do doby potřebné k ukončení prvního řízení, nezbylo žalovanému nic jiného, než přerušit druhé řízení, tj. řízení o žádostech žalobkyně o udělení předchozího souhlasu, a to do doby, než bude ukončeno řízení o stanovení průzkumného území. Sama skutečnost, že v této věci řízení o stanovení průzkumného území bylo rovněž přerušeno (opět z důvodů uvedených v ustanovení § 22a odst. 2 zákona o geologických pracích, když zahájení řízení o stanovení průzkumného území předcházely žádosti jiného subjektu o udělení předchozího souhlasu), není rozhodná. Vdané věci došlo ke kumulaci žádostí a tím ke kumulaci zahájených správních řízení, proto je nutno časovou posloupnost respektovat a věci vyřídit v pořadí, které je zákonem stanoveno. Relevantní pořadí bylo takové, že žádosti Cemex o stanovení průzkumného území předcházela žádost Kalcitu o předchozí souhlas a žádostem žalobkyně o předchozí souhlas předcházela žádost Cemex o stanovení průzkumného území.

54. Ačkoliv z usnesení ze dne 15. 7. 2015 o přerušení řízení o žádostech žalobkyně vyplývá, že důvodem pro přerušení tohoto řízení bylo i zahájení správního řízení o žádostech společnosti Kalcit s r.o. a společnosti Cemex ve věci udělení předchozího souhlasu, což nemá oporu v ust. § 22a odst. 2 zákona o geologických pracích a toto není legitimním důvodem pro přerušení řízení, nicméně z uvedeného usnesení je zřejmé, že důvodem pro přerušení řízení o žádostech žalobkyně byla i žádost společnosti Holcim (Česko) a.s. (nyní Cemex) o stanovení průzkumného území a souběh těchto řízení ustanovení § 22a a odst. 2) zákona o geologických pracích výslovně řeší tak, jak je výše uvedeno Soud, proto shledal, že řízení o žádostech žalobkyně bylo přerušeno důvodně.

55. Soud si je vědom toho, že se žalobkyně dovolává své účasti v řízení o žádostech společností Kalcit a Cemex o předchozí souhlas s poukazem na ustanovení § 24 odst. 4 horního zákona, podle něhož se posuzují konkurenční žádosti ve společném řízení a kdy ministerstvo rozhodne o udělení předchozího souhlasu na základě výsledků posouzení návrhu mezi dvěma nebo více uchazeči o stanovení dobývacího prostoru. Z tohoto ustanovení žalobkyně dovozuje, že není překážky k tomu, aby do tohoto řízení vstoupila jako účastník řízení rovněž se svojí žádostí. V dané věci však takovému postupu již brání výše zmíněné přerušení řízení o žádostech žalobkyně ze dne 9. 7. 2015, z důvodu pořadí řízení (upřednostnění zahájeného řízení o stanovení průzkumného území), kdy ve smyslu ust. § 22a odst. 2 geologického zákona nelze žalobkyni s jejími žádostmi o předchozí souhlas upřednostnit před ukončením řízení o žádostí společnosti Cemex o stanovení průzkumného řízení. Takové porušení pravidel pořadí by zasáhlo do práv společnosti Cemex přistoupením žalobkyně jako dalšího konkurenčního účastníka do řízení o předchozím souhlasu, ačkoliv by žalobkyně vůči společnosti Cemex na toto řízení o předchozím souhlasu neměla dle § 22a odst. 2 geologického zákona procesní nárok.

56. V souzené věci není zanedbatelné, že řízení o žádostech společností Kalcit a Cemex byla zahájena a spojena ve společném řízení z důvodů konkurenčních žádostí podaných v časově blízkém období roku 2011 a zejména, že tyto žádosti byly předmětem společného řízení ve smyslu § 24 odst. 4 horního zákona, které prošlo několika stádii rozhodování jak před správním orgánem 1. stupně, tak před ministrem jako odvolacím správním orgánem. V tomto řízení byla postupně vydávána rozhodnutí ministerstva, která byla několikrát zrušena a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Předmět řízení tak byl od vydání rozhodnutí o spojení věcí vymezen vůči 2 žadatelům v pořadí daných nejen právní úpravou podle horního zákona, ale rovněž právní úpravou podle zákona o geologických pracích a od této posloupnosti nelze odhlížet. V důsledku takto vymezených řízení a jejich předmětu nebylo možné připustit rozšíření předmětu řízení o žádostech případných dalších žadatelů, v daném případu žalobkyně na základě žádostí podaných až dne 9.7.2015. Časový odstup mezi žádostmi o udělení předchozího souhlasu, které byly podány jinými subjekty, a žádostmi, které podala žalobkyně tak brání projednání žádostí žalobkyně nikoliv z důvodu věcného (předchozí souhlasy ve smyslu § 24 odst. 4 horního zákona) ale z důvodu pořadí řízení ve vztahu k žádosti Cemex o stanovení průzkumného území, když tato společnost má nárok na přednostní vyřízení své žádosti o stanovení průzkumného území, neboť rozhodnutí o stanovení průzkumného území je prvotním z předpokladů pro její přednostní postavení vůči žalobkyni dle § 24 odst. 3 horního zákona. Zde pravidla pořadí a i okolnosti časové vpodstatě vytvářejí překážku, aby do řízení o předchozím souhlasu byl přibrán konkurující subjekt. Tím byly dány odlišné předměty řízení o žádostech na jedné straně společností Kalcit a Cemex a na druhé straně žalobkyně, a proto nebylo možné, aby žalobkyně vstoupila do řízení, v němž byl předmět řízení vymezen dle stanovených pravidel jeho zahájením, spojením a dále i rozhodováním v několika stádiích řízení. Sice je nutno konstatovat, že ani horní zákon, ani zákon o geologických pracích nestanoví žádné lhůty, ve kterých lze podat konkurenční žádosti o udělení předchozího souhlasu, nicméně v daném případě jde o skutečnost irelevantní, když, jak již bylo výše uvedeno, byly splněny důvody pro přerušení řízení podle § 22 a zákona o geologických pracích, které řeší souběh řízení o udělení předchozího souhlasu a řízení o stanovení průzkumného území.

57. Na základě shora uvedeného soud vedle uvedeného výkladu ustanovení horního zákona a geologického zákona nepovažuje za důvodné námitky, týkající se postavení žalobkyně jako účastníka řízení a s tím spojené námitky o porušení jejich procesních práv v řízení. V souzené věci nerozhoduje, zda se žalovaný vypořádal či nikoliv s postavením žalobkyně jako hlavního či vedlejšího účastníka, neboť její případná účastnická práva v řízení posuzoval na podkladě právních ustanovení o pořadí řízení, podle kterých žalobkyni postavení účastníka řízení ve věci žádostí žadatelů Kalcit a Cemex nesvědčí. Soud může přisvědčit žalobkyni toliko v jediné její námitce, týkající se porušení ustanovení § 28 odst. 1, větě prvé, podle které za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (č. j. 2 As 8/2008-39) postup, kdy o tvrzeném účastenství nebude vydáno usnesení (a věc bude vyřešena toliko neformálním sdělením), je třeba omezit na zcela nesporné situace, a v hraničních případech postupovat cestou vydání usnesení ve smyslu § 28 odst. 1 věty druhé správního řádu, podrobeného instanční kontrole.

58. V dané věci lze polemizovat s tím, zda šlo o zcela nespornou situaci, když žalobkyně v průběhu řízení tvrdila a správnímu orgánu dávala najevo, že je účastníkem řízení, dle ust. § 24 odst. 4 horního zákona, vycházeje z věcného zájmu na posouzení stejných žádostí jaké podali i ostatní žadatelé ( o předchozí souhlas). O složitých sporech v průběhu řízení svědčí i několikerá zrušující rozhodnutí ministra při posuzování žádostí a jejich pořadí. Soud je proto toho náhledu, že v dané věci mělo být vydáno usnesení o tom, zda je žalobkyně účastnicí předmětného řízení či nikoliv. Pokud tomu tak nebylo (za toto rozhodnutí nelze považovat vyrozumění o stížnosti a rozhodnutí ministra ze dne 11. 11. 2015 ve věci přerušení řízení o žádostech žalobkyně), pak sice došlo k vadě řízení, ta však neměla vliv na výsledek řízení a zákonnost napadeného rozhodnutí. Způsobila toliko to, že již v usnesení k otázce žalobkyní tvrzeného účastenství mohlo být správními orgány žalobkyni vyloženo, jaký vliv má skutkový stav podání žádostí a právní úprava, která na tyto žádosti kombinovaně dle horního zákon a zákona o geologických pracách dopadá, na postavení žalobkyně v řízení.

59. Důvodnou nebyla shledána námitka žalobce, v níž poukazuje na nezákonný postup proto, že řízení o žádosti o stanovení průzkumného území bylo přerušeno. Jak již bylo výše uvedeno, je nutno vycházet z časové posloupnosti zahájení jednotlivých řízení. Samotné přerušení řízení o stanovení průzkumného území do doby, než bude rozhodnuto ve dříve zahájeném řízení o žádosti jiného subjektu o udělení předchozího souhlasu, není v rozporu se zákonem. Naopak tento postup respektuje časovou posloupnost, která je zákonem stanovena.

60. Ze všech shora uvedených důvodů nebyla shledána důvodnou ani námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť z jeho odůvodnění je zcela zřejmé, z jakých skutkových a právních úvah žalovaný ministr vycházel. Pro rozhodnutí v dané věci byla stěžejní skutková zjištění ohledně zahájení jednotlivých řízení a tato skutková zjištění žalovaný správně podřadil po právní úpravu danou ust. § 22a odst. 2 zákona o geologických pracích. I když odůvodnění napadeného rozhodnutí je vzhledem k složitému průběhu řízení ve věci velmi úsporné, dle názoru soudu obstojí v jeho podstatných závěrech, k nimž žalovaný dospěl v souladu se zákonem.

VII. Závěr

61. Na základě shora uvedených důvodů dospěl městský soud k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto podanou žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl městský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

63. Výrok o nákladech osoby zúčastněné na řízení je dán ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., podle kterého osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil. Proto v souladu s § 60 odst. 5 s.ř.s. soud rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.