čj. 61 A 18/2020-67

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: Přátelé Otavy, z. s., IČO 06995128 se sídlem Branišov 91, 373 84 Branišov proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I) Povodí Vltavy, státní podnik, IČO 70889953 se sídlem Holečkova 3178/8, 150 00 Praha 5 II) JIRKAL, s. r. o., IČO 65411471 Se sídlem Koulova 1596/10, 160 00 Praha 6 zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Maderem se sídlem Dukelských hrdinů 975/14, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. OZZL 119320/2019/jisou SS, čj. KUJCK 47027/2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se v části požadující zrušení závazného stanoviska Městského úřadu Strakonice ze dne 27. 2. 2019, čj. MUST/008114/2019/ŽP/Šob, a závazného stanoviska žalovaného ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. OZZL 141867/2019/2/peha SO, čj. KUJCK 141872/2019/OZZL/Hk, odmítá.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. OZZL 119320/2019/jisou SS, čj. KUJCK 47027/2020, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Osoba zúčastněná na řízení II. podala dne 12. 11. 1997 u Okresního úřadu Strakonice žádost o vydání stavebního povolení k rekonstrukci vodního díla Sudoměřského mlýna na pravém břehu řeky Otavy, říční km 40.100 v katastrálním území Sudoměř u Čejetic na malou vodní elektrárnu s názvem „Jirkalovi MVE“. Jelikož se v nyní posuzovaném případě jedná o velmi rozsáhlý průběh správního řízení, které trvá již téměř 20 let, shrnuje níže krajský soud pouze jeho nejaktuálnější vývoj, který je pro nynější řízení podstatný.

2. Rozhodnutím ze dne 23. 7. 2019, čj. MUST/032233/2019/ŽP/Pře, vyhověl Městský úřad Strakonice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) výrokem I. návrhu osoby zúčastněná na řízení II. na povolení stavebních úprav vodního díla a změny v užívání – obnovy Sudoměřského mlýna na pravém břehu řeky Otavy, říční km 40.100 v katastrálním území Sudoměř u Čejetic a dále výrokem II. vyhověl návrhu osoby zúčastněné na řízení II. na udělení změny původního vodního oprávnění co do účelu nakládání s vodami (tj. provozu mlýna) na malou vodní elektrárnu v rozsahu 3,6 m3/s, a to celoročně.

3. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně částečně změnil (vypustil část znění podmínky č. 2 v textu rozhodnutí, vztahující se ke společnosti E.ON Česká republika, s. r. o.) a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 16. 6. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobce nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení. K prokázání svých tvrzení navrhl provést dokazování rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, rozhodnutím žalovaného, následně správním spisem, stanovami žalobce, biologickým hodnocením zpracovaným RNDr. J. Z., CSc., ze dne 10. 8. 2018, závazným stanoviskem žalovaného ze dne 12. 3. 2020, čj. KUJCK 141872/2019 OZZL/HK, odvoláním žalobce ze dne 19. 8. 2019 a závazným stanoviskem městského úřadu ze dne 27. 2. 2019, čj. MUST/008114/2019/ŽP/Šob.

6. Dále žalobce relativně rozsáhle zdůvodnil argumenty svědčící pro jeho aktivní žalobní legitimaci. Dodal, že žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zasáhl do jeho veřejného subjektivního práva na příznivé životní prostředí zaručeného čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důsledky, jež může realizace projektu mít na život členů žalobce v dané lokalitě, nebyly řádně posouzeny a vyhodnoceny.

7. S odkazem na biologické hodnocení RNDr. J. Z., CSc., žalobce uvedl, že realizace záměru by představovala škodlivý zásah do biotopu a přirozeného vývoje některých zvláště chráněných druhů živočichů. II.A Rozpor rozhodnutí správních orgánů s právními předpisy 8. Žalobce namítl, že z žalobou napadeného rozhodnutí se podává, že „[j]e tedy zřejmé, že se jedná o opravu stávající stavby“. Žalovaný přitom z uvedeného dovozuje, že jelikož se jedná pouze o opravu stávající stavby, není nutné na místě konstruovat rybí přechod. Stejně tak žalovaný s odkazem na projektovou dokumentaci záměru naznačuje, že rozsah stavebních prací je pouze zanedbatelný, přičemž konstatuje, že „současný stavební záměr, který nezasahuje do vodního toku (mimo očištění vtoku od nánosů), o který žadatel žádá, není v takovém rozsahu, aby mohl vodoprávní úřad podle výše uvedeného ustanovení požadovat ihned provedení rybího přechodu“. Žalobce s uvedeným tvrzením nesouhlasí, přičemž připomněl § 15 odst. 6, resp. aktuálně odst. 8 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Navzdory uvedenému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podmínku vybudování rybího přechodu neobsahuje. K uvedenému žalobce odkázal na Standardy péče o přírodu a krajinu – Rybí přechody, SPPK B02 006:2014, jež vydala Agentura ochrany přírody a krajiny. Nadto žalobce zdůraznil, že žalovaným uvedené tvrzení, dle kterého nelze požadovat provedení rybího přechodu ihned, je zcela neurčité, a z žalobou napadeného rozhodnutí není ani zřejmé, proč by nebylo možné požadovat okamžitou realizaci přechodu, či zda ji v budoucnu bude možné požadovat.

9. Správní orgány se dále nezabývaly skutečností, že v nyní posuzovaném případě hrozí nenávratné poškození prostředí vhodného pro živočichy. Žalobce uvedl, že se vodní tok Otava (dolní Otava) nachází na seznamu kaprovitých vod, který je stanoven nařízením vlády č. 71/2003 Sb., o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod. Případným poškozením povrchových vod se správní orgán nikterak nezabývaly. Pro uvedené jsou rozhodnutí v rozporu s § 15 odst. 6 a § 35 odst. 1 vodního zákona.

10. V neposlední řadě žalobce namítl rozpor rozhodnutí s § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, neboť pro realizaci malé vodní elektrárny bylo nutné vydat výjimku ze zákazu u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Absence této výjimky dle žalobce jednoznačně svědčí o nezákonnosti obou rozhodnutí správních orgánů. Naopak rozhodnutí nerespektuje podmínku č. 4 závazného stanoviska žalovaného ze dne 12. 3. 2020, dle kterého je v případě výskytu zvláště chráněných živočichů v trase náhonu nutné zajistit vyjádření krajského úřadu. II.B Nedostatečné zjištění skutkového stavu 11. Žalobce předně namítl, že správní orgány absolutně přešly zjištění uvedená v biologickém hodnocení a nepožadovaly vydání výjimky ze zásahu zvláště chráněných živočichů. Namísto toho se spokojily s tvrzením, že záměr nebude zasahovat do dané lokality v takové míře, aby mohl být ekosystém zde žijících živočichů ovlivněn. Existence části těchto druhů je přitom závislá na množství vod ve vodním toku a také na intenzitě průtoku přes jez „U Jirkalů“. Pokud by došlo k realizaci záměru, vedlo by to ke snížení průtoku přes jez, v důsledku čehož by mohlo dojít k propadu druhové diverzity rybích společenstev a poklesu početnosti i jinak běžných druhů ryb.

12. Žalobce dodal, že žalovaný přejal závěry obou výše uvedených závazných stanovisek, aniž by se jimi jakkoli kriticky zabýval. K uvedenému žalobce odkázal na komentářovou literaturu a na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2014, čj. 30 A 57/2012-84.

13. Správní orgány se nadále nedostatečně vypořádaly s rozporem biologického hodnocení s posudkem RNDr. H. Pokud měl žalovaný pochybnosti o správnosti biologického hodnocení, měl požadovat revizní biologický posudek, který by existenci všech uváděných druhů jistě potvrdil. Žalobce nesouhlasí s tím, aby správní orgány uvedenou povinnost přesouvaly na investora, neboť ten nemá žádný důvod informovat správní orgány o tom, že při realizaci záměru či provozu malé vodní elektrárny nalezl zvláště chráněný druh živočicha. Pro uvedené nelze očekávat, že by investor sám ze své vůle o výjimku požádal. II.C Zásah do práva žalobce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí 14. Žalobce dále namítl, že došlo k porušení jeho práva vyjádřit se k podkladům. Dle žalobce žalovaný uvědomil žalobce přípisem ze dne 16. 3. 2020 o tom, že se může seznámit s podklady rozhodnutí obsaženými ve spise. Vzhledem ke krizovým opatřením v souvislosti s pandemií koronaviru žalovaný poté telefonicky informoval o tom, že bude možné zajistit nahlížení do spisu až poté, co odezní krizová opatření. Následně však žalovaný bez jakéhokoliv telefonického či písemného upozornění vydal žalobou napadené rozhodnutí, na základě čehož odňal žalobci možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, resp. možnost seznámit se se spisovou dokumentací. Rozsáhlé vyjádření žalovaného k neumožnění seznámení se se spisem jiné odvolatelce (Vodní elektrárna Tereza, s. r. o.) nepovažuje žalobce za přesvědčivé a plně aplikovatelné na jeho postavení. Uvedeným postupem žalovaný porušil zásadu rovnosti účastníků správního řízení.

15. Nad rámec uvedeného žalobce zdůraznil, že měl žalovaný s ohledem na existenci Biologického hodnocení ověřit skutkový stav věci v rámci ústního jednání a místního šetření. II.D Nedostačené vypořádání námitek žalobce a nezákonnost závazného stanoviska žalovaného 16. Většinu námitek podaných žalobcem vypořádal žalovaný dle názoru žalobce nedostatečně, resp. vůbec. Žalobce například rozporoval posudek RNDr. H. a dále uvedl, že se v nedotčené části odtoku oproti stávajícímu stavu drasticky změní rychlost proudění, množství a hloubka proudící vody, splavenin, apod. Žalobce dodal, že nyní posuzovaný záměr i ve své redukované podobě (zkrácení původního náhonu z 200 na 20 metrů) odporuje chráněným zájmům ochrany přírody. Dle žalobce je patrné, že kdyby byla závazná stanoviska vydána ve skutečném rozsahu prací na odtoku, tj. pro celých 200 metrů dlouhý odpadní kanál zanesený místy až 1,5 metru vysokou vrstvou sedimentů. Změnu záměnu (z výše uvedených 200 metrů na 20 metrů) provedla osoba zúčastněná na řízení II. krátce po vydání biologického hodnocení v roce 2019. Žalobce k tomu uvedl, že i bez znalosti v oboru hydrotechniky je zjevné, že malá vodní elektrárna se zaneseným odtokovým kanálem bude mít mnohem menší spád a vyrobí méně elektřiny. Je tak patrné, že redukce záměru je pouze účelová. Konzultace s odborníkem z oboru hydrotechniky by potvrdila, že malá vodní elektrárna nemůže bez prohrabání celého náhonu dosahovat plánovaného výkonu ani odebírat požadované množství vody.

17. Žalobce dodal, že i při samotných stavebních pracích dojde k rozsáhlé činnosti v oblasti staveniště, při které bude nutné využít těžkou techniku, což opětovně povede k narušení biotopu zvláště chráněných druhů živočichů.

18. Žalobce dále rozporoval spolehlivost a přesvědčivost znaleckého posudku předloženého osobou zúčastněnou na řízení II., jenž byl vyhotoven v průběhu pouhých tří měsíců. Dle žalobce je zcela zřejmé, že uvedený posudek nemůže danou lokalitu dostatečně mapovat. S uvedenou námitkou se ovšem správní orgány nikterak nevypořádaly.

19. Žalobce dodal, že pouhým odkazem na existenci obou závazných stanovisek žalovaný porušil § 59 odst. 2 správního řádu z roku 1967 včetně zásady materiální pravdy. Rozhodnutí žalovaného by dle žalobce mělo obsahovat úvahy žalovaného, kterými byl veden při hodnocení důkazů. Nestačí tak pouhý odkaz na závazná stanoviska. Uvedený postup považuje žalobce za nepřezkoumatelný. Pro úplnost žalobce uvedl, že žalovaný výše uvedeným postupem porušil i § 47 odst. 3 správního řádu z roku 1967. Důležitý je i fakt, že ani závazné stanovisko žalovaného neobsahuje řádné vypořádání námitek žalobce, neboť je založeno pouze na tvrzeních, kterými se žalovaný pokouší zpochybnit závěry biologického hodnocení a obhájit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

20. Za chybný označil žalobce i závěr žalovaného o tom, že zkrácením náhonu nedojde k zásahu do populace zvláště chráněných druhů, neboť živočichové žijí po celé délce zaniklého náhonu. Jedná se škebli rybničnou, velevruba malířského, mníha jednovousého, ledňáčka říčního nebo vydru říční. Z hmyzu se pak jedná o číhalku pospolitou a klínatku rohatou. Není dle žalobce tedy možné tvrdit, že se populace zvláště chráněných druhů nachází jen na určitém místě a nikoliv o 100 metrů dále, a že posunutím záměru spočívajícím ve zkrácení náhonu budou tito živočichové nedotčeni. II.E Navrhovaný petit 21. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil. Žalobce taktéž navrhl, aby krajský soud zrušil i závazné stanovisko správního orgánu prvního stupně ze dne 27. 2. 2019, čj. MUST/008114/2019/ŽP/Šob, a závazné stanovisko žalovaného ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. OZZL 141867/2019/2/peha SO, čj. KUJCK 141872/2019/OZZL/Hk.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

22. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve obsáhle shrnul žalobní argumentaci žalobce a připomněl zákonný rámec ochrany významných krajinných prvků (řeka Otava) a dále ochrany zvláště chráněných druhů živočichů. Žalovaný také vysvětlil režim povolení výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny ve vztahu k zvláště chráněným druhům rostlin a živočichů. Zdůraznil, že se jedná o samostatné řízení a rozhodnutí, které není totožné s řízením o vlivu záměru na významný krajinný prvek (a už vůbec ne s řízením podle vodního zákona). Uvedená výjimka se vydává na žádost investora, přičemž v případě, že by došlo k prokázání nežádoucího a nepovoleného zásahu do zvláště chráněných druhů, hrozí původci takového zásahu sankce. Dle žalovaného tak není na místě tvrzení žalobce, dle kterého nemá investor žádný důvod informovat správní orgány o tom, že při realizaci záměru či provozu malé vodní elektrárny nalezl druhy zvláště chráněných živočichů, a nelze tedy očekávat, že by investor sám o své vůli o výjimku požádal. Pro úplnost žalovaný uvedl, že doposud rozhodnutí o udělení výjimky nevydal a neobdržel ani žádost o její povolení.

23. Argumentaci žalobce označil žalovaný za ryze účelovou, odvádějící od skutečného předmětu závazného stanoviska, resp. povolení. Žalovaný se dle svého názoru zabýval výskytem zvláště chráněných druhů dostatečně a vycházel přitom z běžně v praxi aplikované databáze Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, jež je spravovaná odborníky a odbornou veřejností. Žalovaný zdůraznil, že žalobce neustále směšuje zásah do významného krajinného prvku a zvláště chráněné druhy. Mimoto dle nálezové databáze Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v řešeném území žádné zvláště chráněné druhy živočichů evidovány nejsou. K opačnému tvrzení žalobce nechal žalovaný osobu zúčastněnou na řízení II. dodatečně vyhotovit posudek zpracovaný RNDr. H., který taktéž přítomnost zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů nezjistil.

24. Žalovaný dále poznamenal, že žalobce odkazuje na posudek RNDr. J. Z., CSc. Tento posudek je enormně široký a zahrnuje i širší okolí předmětného záměru, a to i v lokalitách, na něž nemůže mít provoz malé vodní elektrárny již jakýkoliv vliv. Oproti tomu tento posudek žádným způsobem nehodnotí ovlivnění vodního toku či zvláště chráněných druhů provozem malé vodní elektrárny, jež byla v minulosti postavena na protějším břehu řeky (na opačném konci jezu Jirkal), a kterou provozuje společnost Vodní elektrárna Tereza, jež je rovněž žalobkyní před krajským soudem (v řízení vedeném pod sp. zn. 57 A 19/2020). Posudek pak chybně uvádí, že posuzované území leží v blízkosti Národního parku Krkonoše a v blízkosti územní soustavy Natura 2000 Krkonoše a v blízkosti ptačí oblasti Krkonoše. IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněná na řízení II. a repliky žalobce 25. V rámci svého vyjádření ze dne 13. 7. 2020 osoba zúčastněná na řízení II. navrhla žalobu zamítnout. Dodala, že řízení probíhá již zhruba 22 let, a že záměr sledovaný osobou zúčastněnou na řízení II. má pouze obnovit situaci, která v okolí mlýna Jirkal trvala od přelomu 19. a 20. století. Změna účelu provozu z mlýna na provoz malé vodní elektrárny je z tohoto hlediska zcela nerozhodná a osoba zúčastněná na řízení II. je přesvědčena, že žalobce uplatňuje svá práva pouze účelově bez ohledu na podstatu věci.

26. Ve svém druhém vyjádření ze dne 5. 8. 2020 se plně ztotožnila s vyjádřením žalovaného a uvedla, že veškerá řízení vyvolaná žalobcem, jakož i společností Vodní elektrárna Tereza, nejsou dle jejího názoru prováděna s maximální péčí o ochranu přírody, jak žalobce tvrdí, ale ve snaze ochránit ekonomické zájmy společnosti Vodní elektrárna Tereza. O tom dle osoby zúčastněná na řízení II. svědčí i mnohokrát sdělované stanovisko správních orgánů.

27. Žalobce ve své replice ze dne 7. 8. 2020 uvedl, že vyjádření žalovaného nikterak nereaguje na vady vytýkané žalobce v žalobě. Dodal, že správní orgán prvního stupně svým závazným stanoviskem souhlasil se zásahem záměru do významného krajinného prvku. Dle žalobce je klíčové, že v nyní posuzované věci měla být vzhledem k existenci zvláště chráněných druhů udělena výjimka, což se ovšem nestalo. Žalobce přitom netvrdí, že tato výjimka měla být udělena prostřednictvím závazného stanoviska. Závazné stanovisko však mělo existenci zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů reflektovat, přičemž správní orgán prvního stupně měl pro uvedené provést samostatné řízení o výjimce v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny.

28. Žalobce dále kategoricky odmítl tvrzení žalovaného, dle kterého je hrozba sankce za nenahlášení újmy či výskytu zvlášť chráněných druhů dostatečnou motivací pro investora (osobu zúčastněnou na řízení II.) k zažádání o výjimku. Dle žalobce bylo povinností správních orgánů zjistit skutkový stav v nyní posuzované lokalitě, a to i bez žádosti investora. Neudělení výjimky považuje žalobce za vadu.

29. Správní orgány dle žalobce dále pochybily v tom, že daly přednost nálezové databázi Agentury ochrany přírody a krajiny ČR před konkrétními podklady a výsledky sběru vzorků, aniž by vysvětlily, proč tak učinily.

30. Žalobce zdůraznil, že v širokém záběru biologického hodnocení na rozdíl od žalovaného neshledává vadu. Zaměřit se při hodnocení existence druhů rostlin a živočichů na omezenou, pouze několikametrovou lokalitu nemůže mít dle žalobce vypovídající hodnotu.

31. Tvrzení o nehodnocení vlivu malé vodní elektrárny společnosti Vodní elektrárna Tereza považuje žalobce taktéž za zavádějící. Žalobce totiž nehodnotí žádné vlivy, to by mělo být naopak úkolem správního orgánu prvního stupně. Žalobce pouze poukázal na existenci druhů, které je podle zákona o ochraně přírody a krajiny nutné chránit.

V. Právní hodnocení krajského soudu

32. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou aktivní procesní legitimace žalobce, přičemž dospěl k závěru, že tato je v posuzovaném případě dána. Žalobce je zapsaný spolek, jehož účelem je dle stanov „ochrana přírody, krajiny a životního prostředí“ a dále „praktická činnost členů ve spolupráci s orgány životního prostředí a účast ve správních a jiných řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.“ Sídlem spolku je obec Branišov nedaleko Českých Budějovic, přičemž již z názvu žalobce plyne určité zaměření právě na oblast toku řeky Otavy. Krajský soud proto shledal, že jsou splněny podmínky aktivní procesní legitimace žalobce dle § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, a na něj navazující judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, čj. 6 As 73/2015-40, č. 3343/2016 Sb. NSS).

33. Ve vztahu k žalobnímu návrhu požadujícímu zrušení závazných stanovisek správního orgánu prvního stupně a žalovaného krajský soud uvádí, že tato závazná stanoviska vydaná podle § 149 správního řádu nepředstavují rozhodnutí správního orgánu, která by bylo možné samostatně přezkoumávat ve smyslu § 65 s. ř. s. Krajský soud proto žalobu v této části dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s. odmítl.

34. Krajský soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

35. Žaloba je důvodná.

36. Krajský soud nejprve obecně k důkazním návrhům žalobce poznamenává, že jím označené listiny jsou již součástí správního spisu, a není proto potřeba provádět jimi samostatně dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Jediným dokumentem nad rámec správního spisu jsou stanovy žalobce, jimiž argumentuje v souvislosti se svou aktivní žalobní legitimací. Stanovy žalobce jsou veřejně dostupným dokumentem, přičemž krajský soud i s ohledem na skutečnost, že aktivní legitimace žalobce není mezi stranami sporná, nepovažuje za nutné provádět jimi dokazování. V.A K námitce nepřezkoumatelnosti 37. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

38. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

39. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného v údajně nedostatečném vypořádání jeho námitek. Nicméně již z formulace žalobní argumentace lze v této souvislosti dovodit, že žalobce nesouhlasí s posouzením ze strany žalovaného a správního orgánu prvního stupně především ve věcné rovině. Samotný nesouhlas žalobce s tímto posouzením však nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí založit nemůže.

40. Nelze spatřovat pochybení žalovaného v tom, že svou argumentaci opírá o závazná stanoviska založená ve správním spisu, neboť v tom právě tkví podstata závazných stanovisek jako takových. Ta přitom žalobcovy námitky – z pohledu přezkoumatelnosti – vypořádávají zcela dostatečně.

41. Otázkou vlivu záměru na průtok se žalovaný, resp. jeho příslušný odbor coby orgán ochrany životního prostředí, zabýval na straně 8 závazného stanoviska ze dne 12. 3. 2020, kde zdůraznil, že podmínkou pro realizaci záměru je zachování minimálního zůstatkového průtoku přes jezové těleso ve výši 3 cm. Nadto se biologické hodnocení předložené žalobcem vztahuje k dřívější podobě záměru a není na jeho pozměněnou podobu aplikovatelné. Na těchto úvahách krajský soud neshledává nic nepřezkoumatelného, neboť racionálním způsobem na žalobcovu argumentaci reagují.

42. Uvádí-li žalobce, že zkrácení původního náhonu z 200 na 20 metrů bude mít vliv na výkon elektrárny, pak to je sice obecně vzato možné, avšak pro posouzení věci irelevantní. Není zřejmé, jak by případné snížení výkonu elektrárny mohlo vůbec její okolí negativně ovlivnit, popřípadě dokonce zasáhnout do žalobcových práv. Není tedy pochybením, pokud žalovaný na takovouto argumentaci nereagoval zcela výslovně. Osoba zúčastněná na řízení II. je totiž samozřejmě povinna záměr realizovat v podobě, v níž jej správní orgán prvního stupně schválil. Právě k této podobě záměru se pak musí vztahovat i závazná stanoviska dotčených orgánů.

43. Žalovaný se v závazném stanovisku taktéž vyjadřuje k možnému vlivu záměru, jakož i stavebních prací na případně se vyskytující zvláště chráněné druhy, a to konkrétně na stranách 8 a 9 závazného stanoviska. Žalovaný ke každému jednotlivému druhu, na který žalobce poukázal, zdůvodňuje, proč se jej záměr nepřiměřeným způsobem nedotkne. Tam uvedené závěry žalovaného coby dotčeného orgánu považuje krajský soud za dostatečně konkrétní a přesvědčivé. Na straně 10 pak žalovaný shrnul, že „pokud jde o realizaci stavby, jedná se o poměrně málo významný zásah, který lze z hlediska vlivu na významný krajinný prvek vodní tok akceptovat.“ 44. K námitce žalobce zpochybňující přesvědčivost posudku předloženého osobou zúčastněnou na řízení II., jenž byl vyhotoven v průběhu pouhých tří měsíců, žalovaný na straně 9 závazného stanoviska uvedl, že „většina konkrétních druhů živočichů, zejména těch vázaných na vodu, se v daném území mohou vyskytovat nezávisle na časovém období.“ Ani na této úvaze krajský soud neshledává cokoli nedostatečného či nepřezkoumatelného.

45. Žalovaný pak v rámci žalobou napadeného rozhodnutí na uvedené závazné stanovisko odkazuje a vychází z něj. Není přitom vadou, pokud v odůvodnění svého rozhodnutí z důvodu stručnosti nereprodukuje celý obsah závazného stanoviska, nýbrž pouze jeho nejpodstatnější části. Na závadu pak není ani skutečnost, že žalovaný vypořádal většinu námitek žalobce v rámci vypořádání obdobných námitek společnosti Vodní elektrárna Tereza. Pro shora uvedené krajský soud ani neshledal, že by toto závazné stanovisko bylo stiženo nezákonností, jak žalobce v obecné rovině namítl v návaznosti na výtky nepřezkoumatelnosti.

46. Jakkoli krajský soud námitkám nepřezkoumatelnosti uvedeným v žalobě nepřisvědčil, rozhodnutí žalovaného přesto touto vadou trpí, a to v souvislosti s otázkou nezbytnosti vybudování tzv. rybího přechodu. K této vadě krajský soud přihlédl z úřední povinnosti, neboť brání vypořádání příslušné žalobní námitky (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011, čj. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS).

47. Dle § 15 odst. 6 vodního zákona ve znění do 22. 1. 2004 platilo, že „[p]ři povolování vodních děl, jejich změn, změn jejich užívání a jejich odstranění musí být zohledněna ochrana vodních a na vodu vázaných ekosystémů. Tato vodní díla nesmějí vytvářet bariéry pohybu ryb a vodních živočichů v obou směrech vodního toku.“ Následná novelizace k tomu dále doplnila, že „[t]o neplatí v případech, a) jde-li o rybníky nebo vodní nádrže pro chov ryb nebo o stavby k hrazení bystřin a strží, b) vyžaduje-li to ochrana před povodněmi nebo jiný veřejný zájem, nebo c) kdy pohyb ryb a vodních živočichů v obou směrech vodního toku nelze zajistit z důvodu technické neproveditelnosti nebo neúměrných nákladů.“ 48. Aktuálně platná úprava je pak obsažena v § 15 odst. 8 vodního zákona, dle něhož „[p]ři povolování vodních děl, jejich změn, změn jejich užívání a jejich odstranění musí být zohledněno umožnění překonání díla přenesením nebo splutím v místech užívání povrchových vod k rekreační plavbě a musí být zohledněna ochrana vodních a na vodu vázaných ekosystémů. Tato vodní díla nesmějí vytvářet bariéry pohybu ryb a vodních živočichů v obou směrech vodního toku a musí být umožněno jejich překonání v rámci vodní cesty. To neplatí v případech, a) jde-li o rybníky nebo vodní nádrže pro chov ryb nebo o stavby k hrazení bystřin a strží, b) vyžaduje-li to ochrana před povodněmi nebo jiný veřejný zájem, nebo c) kdy překonání díla nebo pohyb ryb a vodních živočichů v obou směrech vodního toku nelze zajistit z důvodu technické neproveditelnosti nebo neúměrných nákladů.“ 49. Z uvedeného je patrno, že dochází-li k povolování vodních děl, jejich změně či změně užívání, popřípadě odstranění, pak tato vodní díla nesmí představovat migrační bariéru pro ryby a vodní živočichy vyjma taxativně vymezených případů. Jinými slovy pro aplikaci citované normy je nezbytné nejprve zodpovědět následující otázky: a) Jedná se v daném případě o povolování, změnu či odstranění vodního díla? b) Pokud ano, představuje takovéto vodní dílo bariéru pohybu ryb a vodních živočichů? c) Pokud ano, jedná se o některý z případů, v nichž vodní zákon od povinnosti umožnění překonání vodního díla v rámci vodní cesty upouští?

50. V nynějším případě je z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů zřejmé, že záměr osoby zúčastněné na řízení II. představuje změnu stavby bývalého vodního mlýna na malou vodní elektrárnu. Zbylými otázkami se však již správní orgány nezabývaly.

51. Správní orgán prvního stupně v podmínce č. 13 ve výrokové části svého rozhodnutí stanovil, že „[v] termínu do pěti let od povolení zkušebního provozu bude vybudován rybí přechod v souladu s předloženou projektovou dokumentací. Žádost o povolení bude podána vodoprávnímu úřadu do jednoho roku od povolení zkušebního provozu.“ V samotném odůvodnění svého rozhodnutí se však již správní orgán prvního stupně otázce nutnosti vybudování rybího přechodu blíže nevěnoval (vyjma odkazů na předkládanou dokumentaci v průběhu správního řízení). Žalovaný k tomu pak na straně 13 svého rozhodnutí konstatoval v podstatě pouze tolik, že „současný stavební záměr, který nezasahuje do vodního toku (mimo očištění vtoku od nánosů), o který žadatel žádá, není v takovém rozsahu, aby mohl vodoprávní úřad podle výše uvedeného ustanovení požadovat ihned provedení rybího přechodu. Orgán ochrany přírody ve svém stanovisku nepožaduje v zájmu ochrany přírody obligatorně vybudování rybího přechodu.“ 52. Takovéto odůvodnění považuje krajský soud v daném kontextu za zcela nedostatečné. Pokud posuzovaný záměr představuje změnu stávajícího vodního díla, pak se správní orgány musí dále zabývat shora uvedenými otázkami, a to tím, zda vodní dílo skutečně představuje překážku migrace ryb a vodních živočichů, popřípadě zda se jedná o některou ze zákonem stanovených výjimek. Takovéto úvahy rozhodnutí správních orgánů zcela postrádají.

53. Namísto toho žalovaný pouze poukázal na rozsah plánovaných změn, od čehož bez bližšího zdůvodnění odvodil, že není zapotřebí požadovat vybudování rybího přechodu ihned. Z ničeho však neplyne, že by správní orgány v daném ohledu byly oprávněny provádět úvahu stran rozsahu případných změn a od ní následně bez zákonné opory odvozovat určitou lhůtu, v níž by měl stavebník případně vybudovat rybí přechod. Pokud změna vodního díla představuje překážku pohybu ryb a vodních živočichů, a pak je nutno – vyjma zákonem výslovně předvídaných případů – přijmout opatření umožňující překonání takové překážky bezodkladně, neboť zákon v této souvislosti s žádným odložením takovéto povinnosti nepočítá.

54. Pro uvedené shledal krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně v rozsahu otázky nezbytnosti vybudování rybího přechodu za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Po věcné stránce se proto již touto žalobní námitkou blíže nezabýval. V.B K nedostatečnému zjištění skutkového stavu 55. V návaznosti na uvedené je pak částečně důvodná též námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

56. Správní orgány se v podstatě vůbec nezabývaly okolnostmi relevantními pro vznik povinnosti umožnění překonání bariéry pohybu ryb a vodních živočichů (viz výše). Nic konkrétního v tomto ohledu pak nepřináší ani závazná stanoviska dotčených orgánů. Pokud správní orgány nezjišťovaly, zda záměr bude představovat překážku migrace ryb a vodních živočichů, pak jejich závěry v daném ohledu postrádají oporu ve zjištěném skutkovém stavu.

57. Z druhé strany však krajský soud neshledal, že by správní orgány nedostatečným způsobem zjistily skutkový stav ve vztahu k možnému ohrožení zvláště chráněných druhů živočichů, jak se domnívá žalobce. Správní orgán prvního stupně, jakož i žalovaný při svém rozhodování vycházeli v této souvislosti ze závazných stanovisek dotčených orgánů na úseku ochrany životního prostředí. Komentářová literatura k povaze závazného stanoviska uvádí, že „[z]ávaznost se projevuje v tom, že obsah závazného stanoviska je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, čímž je naznačen vztah závazného stanoviska a rozhodnutí. Závazné stanovisko představuje jeden z podkladů pro vydání rozhodnutí, který je ‚navíc‘ závazný. V jeho případě se neuplatňuje zásada volného hodnocení důkazů podle § 50 odst. 4“ (Potěšil, L. § 149 [Rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem]. In: Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 735.). S těmito závěry se krajský soud zcela ztotožňuje.

58. Zejména závazné stanovisko pořízené v rámci odvolacího řízení se pak relativně podrobně vypořádává i se závěry biologického hodnocení předloženého žalobcem, a to i ve vztahu k jednotlivým druhům živočichů, kteří by se měli dle žalobce v území nacházet (opět viz výše). Jak již krajský soud shora uvedl, pouhá skutečnost, že se žalobce s posouzením dotčeného orgánu neztotožnil, nezakládá nepřezkoumatelnost ani nezákonnost závazného stanoviska. Krajský soud se přitom nedomnívá, že by se snad dotčený orgán v odvolacím řízení dopustil „zjevného skutkového nebo právního pochybení“ (důraz doplněn) ve smyslu žalobcem citovaného rozsudku Krajského soudu v Plzni čj. 30 A 57/2012-84. Dotčený orgán se ke všem skutkovým zjištěním vyjádřil racionálně a komplexně, přičemž vysvětlil důvody, pro které považuje žalobcova tvrzení, resp. tvrzení obsažená v jím předloženém biologickém hodnocení za nesprávná, resp. irelevantní.

59. Pokud žalovaný na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu neshledal, že by posuzovaný záměr ohrožoval některého ze zvlášť chráněných živočichů, pak není ani zapotřebí, aby osoba zúčastněná na řízení II. žádala o udělení výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný správně poznamenal, že pokud by při realizaci závěru došlo ke zjištění přítomnosti zvláště chráněného druhu, pak je odpovědností stavebníka o výjimku dle posledně citovaného ustanovení požádat (v opačném případě by se vystavil riziku případné sankce). Jedná se přitom o samostatné správní řízení s vlastním specifickým předmětem. V.C K zásahu do práva žalobce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí 60. Námitku žalobce, dle které žalovaný neumožnil žalobci seznámení se, resp. vyjádření se k podkladům rozhodnutí, považuje krajský soud za lichou.

61. Jak vyplývá ze správního spisu, žalovaný oznámením ze dne 16. 3. 2020 informoval všechny účastníky řízení o možnosti nahlédnutí do podkladů pro rozhodnutí. K tomuto jim určil lhůtu 10 dnů. Součástí oznámení byla i informace, že nahlížení je možné každé pondělí a středu od 8:00 do 15:00 hodin. Dále žalovaný účastníky informoval o nutnosti telefonického sjednání případného termínu k nahlížení v souvislosti s tehdy platným krizovým opatření vlády České republiky. S ohledem na uvedené žalovaný společně s oznámením zaslal účastníkům řízení jakožto jediný nový podklad ve spisové dokumentaci závazné stanovisko ze dne 12. 3. 2020. Toto oznámení bylo žalobci dle doručenky založené ve spisu doručeno dne 16. 3. 2020. Lhůta pro využití práva nahlédnutí do spisové dokumentace před vydáním rozhodnutí tak žalobci uplynula dne 26. 3. 2020. Ve vztahu k žalobci správní spis neobsahuje informaci o tom, že by jej žalovaný telefonicky kontaktoval a sdělil mu, že „bude možné zajistit nahlížení do spisu až poté, co odezní krizová opatření.“ Žalobce sám v této souvislosti nic nedokládá. Naopak oznámení žalovaného ze dne 16. 3. 2020 obsahuje jasně informaci o krizových opatřeních přijatých v souvislosti s pandemií koronaviru a s tím související nutnost sjednat si telefonicky termín nahlížení.

62. Krajský soud k tomu uvádí, že žalobce měl po doručení uvedeného oznámení minimálně tři příležitosti, kdy mohl do spisu nahlédnout (za dodržení žalovaným vymezených úřední dnů se jednalo o termíny 18. 3., 23. 3. a 25. 3. 2020). Fakt, že žalobce tohoto práva nevyužil, nelze ani s ohledem na zpřísněná pravidla fungování státní správy ve vztahu k účastníkům řízení v době pandemie koronaviru, přičítat k tíži žalovaného. Nelze taktéž přehlédnout, že žalovaný zaslal jediný nový podklad založený do spisu (závazné stanovisko ze dne 12. 3. 2020) účastníkům společně s oznámením ze dne 16. 3. 2020. Spis tedy neobsahoval nic, s čím by se žalobce nemohl před vydáním rozhodnutí seznámit. Jelikož byl žalobce po obdržení oznámení ze dne 16. 3. 2020 na rozdíl od společnosti Vodní elektrárna Tereza pasivní, nelze v postupu žalovaného spatřovat ani porušení procesní rovnosti účastníků řízení.

63. Nedůvodná je též námitka, dle níž měl žalovaný s ohledem na existenci biologického hodnocení ověřit skutkový stav věci v rámci ústního jednání a místního šetření. V tomto ohledu krajský soud znovu uvádí, že žalovaný byl závěry závazného stanoviska vázán. Žalovaný není v zásadě oprávněn posuzovat obsah závazného stanoviska z pohledu jeho věcné správnosti. Není proto zřejmé, jak by mohlo ústní jednání ve věci, popřípadě místní šetření přispět k posouzení věci. Se závěry obsaženými v biologickém hodnocení předloženém žalobcem se dotčený orgán v závazném stanovisku ze dne 12. 3. 2020 již vypořádal.

VI. Závěr a náklady řízení

64. V části požadující zrušení shora označených závazných stanovisek krajský soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s. odmítl.

65. S ohledem na konstatované vady krajský soud dále rozhodnutí žalovaného výrokem II. tohoto rozsudku zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

66. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

67. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

68. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem za žalobu a za návrh na přiznání jejího odkladného účinku ve výši 4 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení (zástupce žalobce teprve podáním ze dne 7. 5. 2021 krajský soud informoval o ukončení zastoupení, tj. poté, kdy v řízení činil jménem žalobce dále uvedené úkony) o žalobě ve výši 3 × 3 100 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby a sepsání repliky) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 3 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 10 200 Kč. Jelikož je bývalý zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 12 342 Kč. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí 16 342 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

69. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim uložil soud, ani ony nemají na náhradu nákladů řízení právo.