Č.j: S 8-14/96

Rubrum

Samotný fakt zvýšení ceny není porušením zákona. Porušení zákona spočívá v tom, že soutěžitel zvýšení ceny provedl ve vzájemné shodě ve smyslu ustanovení § 3 odstavce 1 zákona. Každý soutěžitel musí svoji obchodní politiku a podmínky, které zamýšlí nabídnout svým zákazníkům určovat nezávisle. Požadavek nezávislosti soutěžitele nezbavuje soutěžitele práva adaptovat se na existující či předpokládané chování svých konkurentů. Přísně však vylučuje jakékoli vzájemné kontakty, které by vedly k nežádoucímu ovlivnění soutěžních podmínek na trhu.

Výrok

V řízení o rozkladech, který podal dne 10. října 1995 Pavel Venclovský, Brno, Lužova 19, dne 6. listopadu ing. Petr Rojka - školicí středisko a autoškola Brno, Dusíkova 7, 16. října 1995 Miloslav Višňa - soukromá autoškola, 1. května 6, Brno, 16. října 1995 Josef Račanský, Ledárenská 59, Brno, 18. října 1995 Jindřiška Floderová, Presslova 27, Brno, zastoupená advokátkou JUDr. Evou Poláškovou, AK, Brno, Zelný trh 1, Brno 17. října 1995 ELDO, spol. s r. o., zastoupená Pavlem Lechem, Střední 59, Brno a dne 9. listopadu 1995 ing. Mojmír Poledno, Meruňkova 48, Brno, proti rozhodnutí Ministerstva pro hospodářskou soutěž č. j. S 42/95-240 ze dne 29. září 1995 ve věci možného uzavření dohody narušující hospodářskou soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb. (dále jen "zákon"), m ě n í m podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, na základě návrhu zvláštní komise, ustavené dle § 61 odst. 2 téhož zákona, výrok napadeného rozhodnutí Ministerstva pro hospodářskou soutěž č. j. S 42/95-240 ze dne 29. září 1995 takto:

Odůvodnění

1. Účastníci řízení a to: Vít Kylián, Pavlovská 8, 623 OO Brno Pavel Venclovský, Lužova 19, 613 OO Brno Jiří Kunc, Dědická 28, 627 OO Brno Jaroslav Urbánek, Kachlíkova 10, 635 OO Brno Václav Hyvnar, Vltavská 5, 625 OO Brno Ing. Petr Rojka, Chytilova 8, 635 OO Brno Ing. Jiří Kadlec, Ondráčkova 8, 625 OO Brno Ing. Vladislav Haltmar, Masarova 1, 628 OO Brno Ing. Mojmír Poledno, Meruňkova 48, 621 OO Brno Pavel Pelikán, Nováčkova 45, 614 OO Brno Josef Račanský, Lidická 46, 602 OO Brno Jindra Floderová, Presslova 27, 602 OO Brno Jan Bušina, Okrouhlá 15, 625 OO Brno Jiří Zvěřina, Langrova 2, 627 OO Brno Ing. Karel Navrátil, Fanderlíkova 3, 616 OO Brno Eva Vosinková, Smetanova 49, 602 OO Brno Petr Stejskal, Lány 34, 602 OO Brno Ing.RNDr.Josef Klimo, CSc.- autoškola, Presslova 30, Brno Aleš Burian, Beethovenova 37, 602 OO Brno tím, že ve vzájemné shodě, která vedla k narušení soutěže na trhu výuky řízení motorových vozidel v Brně požadovali při uzavírání smluv s účastníky kurzů řízení osobních automobilů skupiny "B" na jaře 1995 vyšší ceny, porušili zákaz takového jednání, označeného v § 3 odst. 1 zákona legislativní zkratkou "dohoda".

2. Plnění dohody uvedené v bodě 1 tohoto rozhodnutí se na základě § 11 odst. 1 písm. d) zákona zakazuje.

3. Rozhodnutí v části I. výroku o uložení pokut se ruší.

4. Účastníci řízení, ELDO, spol. s r. o., Střední 59, 602 OO Brno a Miloslav Višňa, 1. května 6, 602 OO Brno neporušili zákon o ochraně hospodářské soutěže.

5. Ostatní části výroku napadeného rozhodnutí se nemění.

Poučení

O d ů v o d n ě n í : Účastníci řízení, uvedeného ve výroku tohoto rozhodnutí, se setkali v dubnu 1995, a to dne 4. dubna na Dopravním inspektorátu v Brně nebo dne 5. dubna 1995 v sídle autoškoly ing. Petra Rojka, Brno-Lesná, Dusíkova ulice, a jednali mj. o cenách za služby, spočívající ve výuce motorových vozidel. Následně pak u většiny účastníků shora uvedených schůzek došlo ke zvýšení ceny za výuku. Když Ministerstvo pro hospodářskou soutěž tuto skutečnost zjistilo, zahájilo dne 7. června 1995 z vlastního podnětu správní řízení, ve věci možného uzavření dohody narušující hospodářskou soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb. (dále jen "zákon"). Ministerstvo zahájilo správní řízení proti všem brněnským autoškolám. V rámci správního řízení vyslechlo účastníky řízení, resp. jejich zástupce. Zaměřilo se na zjištění, zda a v jaké výši a kdy jednotlivé autoškoly zvýšily ve druhém čtvrtletí roku 1995 cenu za výuku řízení motorových vozidel, co bylo obsahem společného jednání ve dnech 4. a 5. dubna 1995, resp., kdo se těchto jednání zúčastnil. Ministerstvo vyslechlo jako svědky npor. Peňáze a npor. Nováčka, některé účastníky řízení, opatřilo kopie živnostenských listů, výpisů z obchodního rejstříku a fotokopie smluv, souvisejících s podnikatelskou činností autoškol. Ministerstvo pro hospodářskou soutěž (dále jen "ministerstvo") ukončilo správní řízení rozhodnutím ze dne 29. září 1995 čl. j. S 42/95-240, ve kterém rozhodlo, že 21 účastníků řízení (Vít Kylián, Pavel Venclovský, Jiří Kunc, Jaroslav Urbánek, ELDO spol. s r. o., Václav Hyvnar, ing. Petr Rojka, ing. Jiří Kadlec, ing. Vladislav Haltmar, ing. Mojmír Poledno, Pavel Pelikán, Josef Račanský, Jindra Hoderová, Miloslav Višňa, Jan Bušina, Jiří Zvěřina, ing. Karel Navrátil, Eva Vosinková, Petr Stejskal, ing. RNDr. Josef Klimo, CSc., Aleš Burian) porušilo zákaz uzavření dohody narušující soutěž uvedený v § 3 odst. 1 a odst. 2 písmeno a) zákona o ochraně hospodářské soutěže a za porušení zákona byla uložena každému z těchto účastníků pokuta ve výši 10 000 Kč. Pokud jde o další účastníky řízení (Dana Krausová, Autoškola ABC, AVID, s. r. o., Střední zahradnická škola, Miroslav Herzán, Zdeněk Veselý, Petr Palendal, Miloš Vlach, Integrovaná střední škola automobilní, ČSAD Brno, Holding a. s., Dopravní středisko Brno, státní příspěvková organizace, Školicí a výcvikové středisko, ing. Radim Rosecký, Oldřich Venclovský, Naděžda Klímová, Karel Sojka, Olga Kadlecová), bylo rozhodnuto, že nejsou účastníky řízení ve smyslu § 12 odst. 1 zákona, u ostatních účastníků řízení (Eva Vodáková, Milan Tihelka, Miroslav Novotný, Dopravní podnik města Brna, Elko, s. r. o., ing. František Komínek, Aleš Kříž, ing. Josef Horský, ing. Ladislav Jarý, Interservis, s. r.o,. Petr Pokorný, RNDr. Hana Horáková, A.M.A. s r. o., Radomír Novotný, Vojtěch Vančák, Rostislav Zabloudil, Dalibor Petr, Květoslav Zábrša, Jaroslav Matula, Pavel Holas, Karel Šupka, Josef Holý, Miloslav Gottland, Evžen Kryštof, autoškola LEV, Ludmila Kryštofová, CK sport, v. o. s., Roman Seitler, Bronislav Kohoutek, Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně, Ivan Strnad, JUDr. Pavel Hála, Zoja Venclovská, Boris Obst, Rudolf Kubičko, Střední odborné učiliště Stavitel, Petr Kusák) byl vydán tzv. negativní atest, tj. bylo rozhodnuto. že zákon neporušili. V zákonem stanovené lhůtě podali účastníci řízení rozklady, a to dne 10. října 1995 Pavel Venclovský, Brno, Lužova 19, dne 6. listopadu 1995 ing. Petr Rojka - Školicí středisko a autoškola Brno. Dusíkova 7, který byl doplněn v lednu 1996, dne 16. října 1995 Miroslav Višňa - Soukromá autoškola, 1. května 6, Brno, dne 16. října 1995 Josef Račanský, Ledárenská 59, Brno, 18. října 1995 Jindřiška Floderová, Presslova 27, Brno, zastoupená advokátkou JUDr. Evou Poláčkovou, AK Brno, Zelný trh 1, Brno, dne 17. října 1995 ELDO, spol. s r .o., zastoupená Pavlem Čechem, Střední 59, Brno, a dne 9. listopadu 1995 ing. Mojmír Poledno, Meruňkova 48, Brno. Obsah těchto rozkladů je totožný, popírá uzavření dohody o ceně za výuku řízení motorových vozidel. Účastníci řízení navrhují napadené rozhodnutí zrušit. Jednotliví účastníci řízení v rozkladu uvádějí: Pavel Venclovský: Účast na poradách na dopravním inspektorátu je povinná. Otázka provozních nákladů se probírala i na předchozích poradách, nikdy ale nedošlo k žádnému kolektivnímu rozhodnutí jež by mělo narušit hospodářskou soutěž. Z rozhodnutí vůbec nevyplývá, kdy skutečně k uzavření nějaké dohody došlo. Schůzky konané dne 5. 4. 1995 se nezúčastnil, nepřistoupil by na žádnou kolektivní dohodu o ceně. Řídí se smluvními cenami. Redukci počtu potrestaných osob (21 z celkového počtu 72 osob) vůči kterým bylo zahájeno řízení, považuje za diskriminující, ačkoliv by při uplatnění stejných kritérií, vůči všem účastníkům řízení měl být počet potrestaných vyšší. Jako důvod pro své tvrzení účastník řízení uvádí: a) V prvé skupině 17 nevýdělečných osob jsou i ty, které zahájily činnost za ceny, které byly doporučené, ale v období, kdy je ministerstvo vyslechlo, tak tomu nebylo b) Mezi potrestanými nejsou ti, kteří se sice porady 4. 4. 1995 zúčastnili, avšak nepodepsali se a později účtovali vyšší ceny. c) Tři osoby účtují vyšší cenu než je cena údajně doporučená (4100 Kč). d) Za důkaz cenového následování je považováno, když se určité osoby nezúčastnily porady ze dne 4. 4. 1995 nebo schůzky ze dne 5. 4. 1995, a nebo se jich zúčastnily, avšak nepodepsaly se. e) Sankce postihly ty účastníky, kteří v minulém roce (v roce 1994) měli nízké ceny. takže při jejich zákonitém zvýšení došlo k jejich potrestání. f) Když se účastník řízení řídí svou cenovou politikou, nezakládá se důvod k potrestání. Dále Pavel Venclovský uvedl, že Petr Pokorný, který se zúčastnil porady na dopravním inspektorátu, publikoval v Moravském expresu v nepravdivém článku lživé informace o této poradě. Poukazuje na potřebu individuálně hodnotit podle viny každého z účastníků řízení nebo prokázat, že zákon porušil spolu s ostatními, což se nestalo a nemůže být proto prokázáno. S odvoláním na znalecký posudek ing. Horského, podle něhož činí průměrné náklady 4 060 Kč, nechápe, že by měl být potrestán za to, že musel udělat to, co je logické a v důsledku provozních nákladů musel zvýšit účtované ceny bez ohledu na nějakou dohodu o níž vůbec nevěděl. Loni dohodl se svými žáky ústně či písemně smluvní ceny, v rámci nich přešel od dubna 1995 na zvýšené sazby na 4 000 Kč. V závěru uvádí, že jeho cenové relace jsou pod úrovní průměrných nákladů a že z jeho strany nedošlo k žádnému neoprávněnému prospěchu. Uložení pokuty ohrožuje jeho další podnikatelskou činnost, neboť jít s cenou níže by znamenalo přestat dále podnikat. Domnívá se, že rozhodnutí bylo omylem. Ing. Rojka: Kalkulaci ceny provedl již počátkem roku. Ke zvýšení ceny na 4 000 Kč až 4 100 Kč přistoupil až k 1. 4. 1995, neboť v zimě byl nedostatek žadatelů. Pádnou cenu s žádným dalším účastníkem nedohodl ani ústně ani písemně. Je plátcem DPH a výcvik v I. etapě provádí na automobilových trenažerech. To jsou podstatné ekonomické rozdíly, kterými se napadené rozhodnutí nezabývá. Pravděpodobně vyhlášením vyšší ceny předběhl ostatní brněnské autoškoly. Počátkem ledna 1996 doplnil rozklad těmito argumenty: Schůzka podnikatelů, ani odborná diskuse podnikatelů o cenách není porušením zákona. Zákon § 3 odst. 1 písm. a) zakazuje úmyslnou koordinaci cen. V odůvodnění rozhodnutí na straně 14 je uvedeno, že doporučování cen je závažným protisoutěžním jednáním, ačkoliv jde o obchodní zvyklost ve smyslu § 1 odst. 2 obchodního zákoníku. Dále ing. Rojka hodnotí výpovědi jednotlivých účastníků řízení a vyvozuje z nich závěr, že na schůzce konané dne 4. 4. 1995 nebyl učiněn návrh dohody o ceně a že tedy závěr uvedený na straně 10 rozhodnutí je nesprávný. Pokud jde o schůzku, konanou dne 5. 4. 1995, tak měla prokázat, že pod hranicí 4 000 Kč za cenu kurz operují pouze podvodníci, kteří nedodržují minimální počty hodin jednotlivých fází výuky, čímž mají nižší náklady a nekalosoutěžním jednáním odlákávají zákazníky. Soudní znalec ing. Horský určil nákladovou cenu ve výši 4 062 Kč, majitelé autoškol si po obdržení této informace bez koordinace samovolně svoje ceny přizpůsobili. V závěru ing. Rojka poukazuje na to, že ministerstvo nepodalo žádné důkazy o úmyslném uzavření kartelové dohody. Rozhodnutí přímo vylučuje motiv cenové kartelové dohody, tj. dosažení mimořádného zisku. Po zjištění, že cena 4 100 Kč je správná, maximum podnikatelů tuto cenu přijme, bez ohledu na vlastní náklady. Miloslav Višňa: Rozhodnutí se nezakládá na pravdě a nebylo s ním projednáno. Nepatří do cechu autoškol, neřídí se nějakým usnesením. Nezúčastnil se porady 4. 4. 1995 ani 5. 4. 1995. Dne 4. 4. 1995 se jeho kolega Stanislav Schwemlein dostavil na dopravní inspektorát pro potvrzení termínu zkoušek a pak odtud odešel. Kursovné v červnu 1995 navýšil z důvodu finanční tísně (původní cena byla 3 000 Kč), cenu přizpůsobil ostatním autoškolám. Josef Račanský: Zúčastnil se povinné porady 4. 4. 1995 na DI Brno, kde se mj. diskutovalo (vícekrát v minulosti) o otázce finanční rentability. On sám nediskutoval, ke sjednání jakékoliv dohody nedošlo. Ministerstvo na straně 10 napadeného rozhodnutí uvádí, že návrh dohody byl vznesen na schůzce skupiny majitelů autoškoly až dne 5. 4. 1995. Této schůzky se nezúčastnil, zvýšení ceny za výuku v kurzu "B" realizoval samostatně. Bylo to nutné, jinak by jeho činnost byla ztrátová z důvodu růstu nákladů na provoz autoškoly. I po zvýšení ceny uplatňoval nižší ceny u účastníků kurzu, kteří se předběžně přihlásili dříve a rovněž u studentů. Jindřiška Floderová: Zpochybňuje hodnotu důkazu, kterým je článek v týdeníku Moravský expres, neboť autor článku nebyl přítomen na žádné poradě provozovatelů autoškol. Petr Pokorný, který dal redakci tohoto týdeníku podklady, ve své výpovědi nepotvrzuje dohodu ani návrh cenové dohody. Postup správního orgánu, který rozlišil účastníky podle účasti či neúčasti na poradách dne 4.

4. či 5. 4. 1995 z hlediska odpovědnosti podle zákona a posouzení, zda šlo o cenové následování, považuje za nesprávný a nedostatečný. Rozhodnutí se zcela nedostatečně zabývá individuální odpovědností jednotlivých účastníků správního řízení. Její rozhodnutí zvýšit cenu kurzu na 4 000 Kč bylo jejím osobním rozhodnutím, po poradě s daňovým poradcem a souvisí se stavem silničního provozu ve městě Brně. Jmenovaná zvýšením ceny kurzovného nezískala majetkový prospěch. ELDO spol. s r. o., zastoupené Pavlem Lechem: Porady autoškol dne 4. 4. 1995 na DI Brno se zúčastnil zástupce firmy Knecht, který po vystoupení příslušníků DI odešel. Další části porady se nezúčastnil. Ministerstvo pana Knechta nevyslechlo. Ke zvýšení ceny autokoruzu vedlo zvýšení nájmu, zvýšení ceny maziv a nákup dalšího výcvikového vozidla. Zvýšení ceny na 4 OOO Kč se týká jen malého počtu zákazníků, převážně jde o studenty, kterým byla poskytnuta z této ceny sleva 10 %. Ing. Mojmír Poledno: Zúčastnil se porady dne 5. 4 1995, ta se zabývala otázkou, jak zkvalitnit výuku žáků v autoškolách. Na poradě se hovořilo i o cenové problematice, někteří diskutující hovořili o zvýšení cen v procentech, někteří vyslovovali konkrétní částky, až do výše 4 OOO Kč. Na poradě byla tedy vyjádřena řada různých názorů, ale jejich označení za návrh považuje za "nepřiléhavé". Výsledkem porady nebyla ani shoda názorů, ani jakékoliv přímé či nepřímé určení cen. Jmenovaný žádnou cenu nedoporučoval a žádnou doporučenou cenu neakceptoval. V roce 1995 v důsledku vývoje nákladů a ekonomického vyhodnocení vlastní situace zvýšil cenu kurzu na částku 3 600 Kč a v květnu 1995 (v rozkladu zřejmým omylem uvedeno v květnu 1994) na částku 4 000 Kč, a to i při existenci vysoce konkurenčního prostředí. Toto zvýšení provedl poprvé až u kurzu zahájeného až 25. 5.1995, tedy až 50 dnů od shora uvedené porady. Účelem ani výsledkem porady dne 5. 4. 1995 nebylo předem se vzájemně informovat o své obchodní politice. Ministerstvo rozhodlo na základě neúplně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního posouzení věci. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu zvláštní komisí a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem napadené rozhodnutí podle § 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., přezkoumal v celém rozsahu. Dříve než se budu zabývat námitkami účastníků řízení, uvádím, že výrok rozhodnutí je nekonkrétní, neboť je v něm uvedeno pouze to, že se za porušení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže ukládají 21 konkrétně uvedeným účastníkům řízení pokuty, vždy 10 000 Kč. Pokud jde o otázku, co má výrok obsahovat, je nutno vycházet z ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., podle kterého výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením právního předpisu, podle něho bylo rozhodnuto. To, co je "rozhodnutím ve věci", citovaný zákon nestanoví. Rozhodnutí ve věci musí v každém případě obsahovat popis skutku, jehož se účastník řízení dopustil, s označením místa a času jeho spáchání a přesnou právní kvalifikaci tohoto jednání. V daném případě je uvedena pouze nepřesná právní kvalifikace jelikož v § 3 odst. 1 zákona, který je ve výroku napadeného rozhodnutí citován, jsou uvedeny tři různé skutkové podstaty zakázaných dohod (dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí sdružení podnikatelů, jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě). Ve výroku rozhodnutí proto musí být mj. uvedena jedna z těchto tří skutkových podstat. Ekonomické důvody, které způsobují růst nákladů na provoz autoškol, jsou důvodem růstu cen motoristických kurzů, nejsou však pro posouzení věci podstatné. Tyto ceny patří do kategorie cen, které se tvoří dohodou mezi podnikatelem, který poskytuje tyto služby a zákazníkem, jakákoliv dohoda o ceně mezi podnikateli je zakázána. Účastníci řízení se snažili dokázat, že jejich jednání o cenách mělo za cíl likvidovat nebo omezit nekalou konkurenci na úseku služby poskytovaných velkým množstvím autoškol v Brně. Nutno však vzít na zřetel, že obranu proti nekalosoutěžnímu jednání poskytují výlučně soudy, a že nikdo z účastníků řízení neuvedl, že tento krok učinil. Soutěžitelé poskytující stejný druh služeb nebo dodávající na trh stejné zboží, měli by se ve vlastním zájmu vystříhat jakýchkoliv diskusí o cenách svého zboží, neboť smyslem těchto diskusí je v převážné míře snaha o omezení cenové konkurence mezi nimi, případně o likvidaci této konkurence, k níž může dojít nejen dohodou mezi soutěžiteli, ale i jednáním soutěžitelů ve vzájemné shodě. Předtím než se po zhodnocení všech zjištěných skutečností vyjádřím k námitkám účastníků řízení, konstatuji, že soutěžitelé mohou koordinovaně omezovat konkurenci, aniž by mezi sebou uzavírali dohody. K narušení hospodářské soutěže dojde též tak, že soutěžitelé při vzájemných kontaktech jednají o otázkách cen za dodávky svého zboží např. z hlediska nákladovosti jejich služeb apod. a následně ceny těchto služeb jsou determinovány předcházejícím kontaktem. Podstatou jednání ve vzájemné shodě je tedy taková forma koordinace mezi soutěžiteli, kteří - aniž by uzavřeli dohodu v právním slova smyslu, rizika soutěže nahrazují prakticky vzájemnou kooperací. Každý soutěžitel musí svou obchodní politiku vůči soutěžitelům určovat nezávisle. Požadavek nezávislosti soutěžitele jej nezbavují práva adaptovat se na existující či předpokládané chování svých konkurentů, přísně však vylučuje jednání, které by vedlo k nežádoucímu ovlivnění soutěžních podmínek na trhu. Důkazy ve věci zjištěné a zhodnocené prvostupňovým správním orgánem posuzuji v kontextu s názorem vysloveným v předchozím odstavci. Za klíčovou výpověď považuji výpověď Petra Pokorného, učiněnou na ministerstvu dne I 4. 6. 1995 a svědecké výpovědi pracovníků Dopravního inspektorátu Policie ČR Brno-město npor. Josefa Peňáze a npor. Zdeňka Nováčka, učiněné na ministerstvu dne 7. 6. 1995. Pokud jde o setkání některých účastníků řízení na Dopravním inspektorátu Policie ČR Brno-město dne 4. 4. 1995, Petr Pokorný do protokolu uvedl, cituji: "Dne 4. dubna je první úterý v měsíci, kdy se odehrávají pravidelně schůze na DI, kdy jsou vypisovány termíny zkoušek. Přítomna tedy byla většina zástupců brněnských autoškol. Po této schůzi došlo ke vzájemné diskusi mezi majiteli autoškol ohledně neúnosné cenové relace kurzovného "B" a všichni se shodli na tom, že je třeba cenu zvýšit. Jako o navrhované hranici se mluvilo o ceně 4 100 Kč za kurz "B". Účastník řízení Jiří Zvěřina, který byl dotázán, zda na poradě autoškol dne 4. 4. 1995 na Dopravním inspektorátu Policie ČR Brno-město bylo jednáno o nutnosti zvýšit ceny za výuku kurzu "B" okolo 4 000 Kč odpověděl dne 10. 8. 1995 - ano, tak jako na většině porad autoškol. Žádný z účastníků řízení ve svých výpovědích výslovně neuvedl, že výpověď Petra Pokorného a článek v týdeníku Moravský expres dne 22. 5. 1995 nazvaný "Náhlý růst cen v autoškolách", k němuž podklady předal Petr Pokorný se zakládá na nepravdivých informacích. O průběhu jednání některých účastníků řízení následujícího dne 5. 4. 1995 v autoškole ing. Petra Rojky, které navazovalo na setkání 4. 4. 1995 na Dopravním inspektorátu Policie ČR Brno-město, npor. Josef Peňáz do protokolu vypověděl: "Ing. Horský účastníky seznamoval s kalkulací nákladů výcviku skupiny "B". Jako doporučená hranice ceny skupiny "B" byla označena cena 4 100 Kč." Npor. Zdeněk Nováček vypověděl: "My jsme se na místo dostavili na dohodnutých 13.00 hod., v té době již jednání mezi autoškolami probíhalo. Úvodem hovořil p. Horský, doplňovali ho p. Stejskal a Kříž. Úvodem nás pan Horský seznámil s tím, že důvodem tohoto pozvání je otázka stanovení cen za výcvik pro sk. "B" v relaci kolem 4 000 Kč. "Výpověď obou svědků potvrzuje výpověď účastníka řízení ing. Josefa Horského, který byl přítomen na jednání dne 5. 4. 1995 a do protokolu dne 22. 6. 1995 vypověděl: "O ceně za kurzy "B" jsem hovořil v souvislosti s rozborem nákladů, které jsem jako soudní znalec vypracoval. Hovořilo se hlavně o cenách za "B", rámcově se hovořilo i o cenách za ostatní skupiny. Jako spodní hranici jsem označil cenu 4 100 Kč. V této ceně je zakalkulován zisk 10 % pro podnikatele v oboru autoškol." Dále cituji: "O ceně 4 100 Kč se nehovořilo jako o ceně jednotné, kterou by musely všechny AŠ dodržovat, ale jako o ceně minimální. Podle mého názoru mohou AŠ účtovat nižší ceny než je 4 100 Kč pouze při nedodržování vyhlášky 55/199 Sb.". Z citovaných výpovědí účastníků řízení, výpovědi pracovníků Dopravního inspektorátu Policie ČR Brno-město a výpovědi dalších účastníků řízení, uložených ve spise, vyplývá, že dne 4. 4. anebo 5. 4. 1995, popř. v oba dny, mezi částí účastníků řízení ke kontaktům došlo, přičemž v obou dnech se mj. projednávaly otázky výše cen za výuku v řízení motorových vozidel ve skupině "B". S odkazem na protisoutěžní charakter těchto kontaktů, na který poukazuji v předcházejícím textu konstatuji, že závěrečné posouzení věci prvostupňovým správním orgánem spočívající v tom, že část účastníků řízení se dopustila porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, se v převážné míře opíralo o objektivní zhodnocení účasti jednotlivých účastníků řízení na protisoutěžním jednání. Námitky uvedené v rozkladech shora jmenovaných účastníků řízení, jsem posoudil takto: Pavel Venclovský namítá, že účast autoškol na pravidelných poradách konaných na Dopravním inspektorátu Policie ČR Brno-město je pro autoškoly povinná. Tuto povinnost nezpochybňuji a zdůrazňuji, že samotná účast na poradě nebyla předmětem správního řízení a nebyla porušením zákona. Za porušení zákona účastníky řízení bylo považováno až jejich následné obchodní chování, kdy ceny za výuku ve skupině "B" navýšili v té cenové relaci, o níž bylo na poradě jednáno. Pavel Venclovský dále namítá, že z rozhodnutí nevyplývá, kdy skutečně k uzavření dohody o ceně došlo. Konstatuji, že právní kvalifikace skutkové podstaty porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, tak jak byla formulována ve výroku prvostupňového rozhodnutí je formulována nepřesně, neuvádí jakou dohodu účastníci uzavřeli a kdy ji uzavřeli. Ve spisovém materiálu jsem nezjistil žádný důkaz o tom, že účastníci řízení uzavřeli dohodu o zvýšení ceny ve výuce skupiny "B" konkrétní částkou. Jak jsem však již uvedl, soutěžitelé mohou koordinovaně omezovat konkurenci, aniž by mezi sebou uzavírali dohody. K narušení soutěže postačí vzájemné kontakty, při kterých soutěžitelé projednávají cenové otázky a závěrům z těchto jednání následně přizpůsobují své obchodní chování. Prvostupňové správní řízení prokázalo, že u části účastníků řízení k tomuto cenovému přizpůsobení po předchozím kontaktu došlo. V tomto smyslu jsem výrok rozhodnutí změnil tak, aby odpovídal přesně právní kvalifikaci jednání účastníků řízení podle § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. V případě Pavla Venclovského jsem ze spisového materiálu zjistil, že se zúčastnil porady na Dopravním inspektorátě Policie Brno-město dne 4. 4. 1995, na které se mj. projednávaly otázky výše cen za výuku ve skupině "B" s obdobnými závěry, ke kterým dospěla porada autoškol následujícího dne. Pavel Venclovský následující měsíc v květnu 1995 zvýšil cenu za tutéž výuku na 4 000 Kč, tzn. v relaci, která na obou poradách byla považována za odpovídající potřebě cenového zvýšení. Námitku, že tato cena vycházela z posudku ing. Horského, podle něhož průměrné náklady na výuku ve skupině "B" činí 4 060 Kč, nemohu akceptovat. Každý soutěžitel při stanovení ceny svého zboží měl by vycházet především z vlastních nákladů. Z hlediska ochrany hospodářské soutěže je nepřípustné, aby soutěžitelé ve vzájemné shodě v přibližně stejném časovém období, sjednotili své ceny za stejnou službu na základě výpočtu průměrných nákladů. Ostatní námitky Pavla Venclovského v rozkladu jednak nejsou rozhodné pro posouzení věci, jednak pro některá svá tvrzení nepředložil důkazy. Námitky ing. Petra Rojky nemohu akceptovat. Ve výpovědi do protokolu dne 12. 6. 1995 uvedl, že cenu 4 000 až 4 100 Kč účtoval svým zákazníkům poprvé 1. 4. 1995. Tuto výpověď opravil dne 3 l. 8. 1995 tak, že částku 4 100 Kč poprvé účtoval 9. 5. 1995, tedy poté, kdy se konalo setkání autoškol 4. 4. 1995 a 5. 4.1995. Setření prvostupňového správního orgánu tuto skutečnost prokázalo. Setkání části účastníků řízení dne 5. 4. 1995 se konalo v sídle autoškoly ing. Petra Rojky s jeho vědomím. Přítomnost ing. Petra Rojky na tomto setkání je potvrzena svědeckými výpověďmi pracovníků Dopravního inspektorátu Policie ČR Brno-město a výpověďmi účastníků řízení ing. Mojmíra Poledna, Václava Hyvnara a Aleše Kříže. Námitku ing. Petra Rojky, že je plátcem DPH a provádí výcvik v I. etapě na automobilových trenažérech, což je činnost ekonomicky odlišná, není pro posouzení dané věci významné. Pokud ing. Petr Rojka akceptoval doporučované cenové rozpětí a výuku v kurzu skupiny "B", je to naopak důkazem, že svou tvrzenou ekonomicky odlišnou činnost zhodnotil na úroveň způsobu výuky, který automobilové trenažéry nepoužívá. Zejména nemohu akceptovat námitku, že doporučování cen je obchodní zvyklostí ve smyslu § 1 odst. 2 obchodního zákoníku. Pokud je na výrobcích uvedena doporučená cena ve smyslu § 13 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách ve znění pozdějších předpisů, jde o cenu, která cenově nezavazuje prodejce vůči spotřebitelům a není výsledkem dohody výrobců - soutěžitelů na daném trhu, výrobce doporučuje cenu pouze svého výrobku. Nesouhlasím ani s dalším argumentem ing. Petra Rojky, že motivem cenové kartelové dohody je pouze dosažení mimořádného zisku. Důvodem uzavření dohody o cenách či jednání ve vzájemné cenové shodě zpravidla není pouze dosažení mimořádného zisku. Podstata těchto jednání spočívá ve snaze omezit a v krajních případech až vyloučit hospodářskou soutěž - konkurenci mezi soutěžiteli, jejímž důsledkem může mj. být i mimořádný zisk. Mimořádného zisku lze však docílit i jinými způsoby, než dohodami o cenách. Miloslav Višňa obdržel rozhodnutím ministerstva dne 5. 10. 1995. Dne 16. 10. 1995 adresoval ministerstvu podání označené jako odvolání. Doklad o zaplacení správního poplatku nepřipojil a správní poplatek ani po opakované výzvě prvostupňového správního orgánu ze dne 25. 7. 1996 neuhradil. Jeho podání tudíž nelze vyřídit jako rozklad (§ 6 odst. 3 zákona č. 368/1992 Sb.). S ohledem na dále uvedené hodnocení jeho námitek vůči rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, posuzuji toto podání ze dne I 6. 10. 1995 jako stížnost ve smyslu vyhl. č. 150/1958 Ú.

1. Námitku Miloslava Višni, že se nezúčastnil porady či jednání autoškol dne 4. 4. ani 5. 4. 1996 akceptuji, neboť neexistuje důkaz, že se těchto jednání osobně zúčastnil. Jednání 4. 4. 1995 se zúčastnil Stanislav Schwemlein, externí spolupracovník Miloslava Višni, který dne 23. 4. 1996 svědecky do protokolu vypověděl, že odešel ihned po skončení porady na DI, diskuse o ceně proběhla až po jeho odchodu a Miloslava Višňu informoval pouze o konání zkoušek žáků. Miloslav Višňa prvostupňovým správním orgánem vyslechnut nebyl. Navýšení ceny v červnu 1995 na 4 100 Kč tedy posuzuji jako cenové následování, kdy cenu za výuku ve skupině "B" přizpůsobil jiným autoškolám. Josef Račanský se dne 4. 4. 1996 zúčastnil jednání autoškol na Dopravním inspektorátu Policie ČR Brno-město. Účast je potvrzena podpisem na prezenční listině. Důvod účasti nezpochybňuji. V rozkladu Josef Račanský uvedl, že na jednání se diskutovalo o otázce finanční rentability výuky, jako již mnohokrát v minulosti a k žádné dohodě o ceně nedošlo. Schůzky následujícího dne se nezúčastnil. I když se neúčastnil jednání autoškol dne 5. 4. 1996, potvrdil že dne 4. 4. 1995 na Dopravním inspektorátu Policie ČR Brno-město přítomní zástupci autoškol diskutovali o cenových relacích za výuku ve skupině "B". Z výpovědí ostatních účastníků řízení vyplývá, že doporučená cenová relace se pohybovala okolo částky 4 000 až 4 100 Kč. Josef Račanský do doby konání schůzky autoškol dne 4. 4. 1995 na Dopravním inspektorátě Policie ČR Brno-město požadoval od svých zákazníků cenu podstatně nižší než 4 000 Kč. Cenu za výuku na 4 100 Kč zvýšil k datu 19. 4. 1996, tj. po jednání autoškol dne 4. 4. a 5. 4. 1995. Dne 10. 8. 1995 na ministerstvu do protokolu vypověděl, že dne 4. 4. 1995 zástupci autoškol hovořili o současné ceně za výuku ve skupině "B" asi 3 000 Kč, která neodpovídá nákladům s tím, že je ji třeba navýšit asi o 1 000 Kč. Námitku, že tento účastník řízení požadoval od svých zákazníků cenu nižší ještě po jednání zástupců autoškol dne 4. 4. 1995, považuji za bezpředmětnou, neboť byla-li s frekventanty kurzu dohodnuta cena před datem 4. 4. 1995, je samozřejmé, že jim nemohla být dodatečně bez jejich souhlasu účtována cena vyšší. Josef Račanský ve svém dopise doručeném ministerstvu dne 19. 6. 1996 sdělil, že od 19. 4. 1996 účtuje svým zákazníkům za kurz ve skupině "B" částku 4 100 Kč a o nižších cenách se v dopise nezmiňuje. Jindřiška Floderová v rozkladu zpochybňuje hodnotu důkazu, kterým je článek v týdeníku Moravský expres, neboť autor článku nebyl přítomen na žádné poradě provozovatelů autoškol. Jeho informace jsou tedy zprostředkované, a to Petrem Pokorným, který k tomuto článku předal podklady. Petr Pokorný podle tvrzení Jindřišky Floderové však nepotvrzuje návrh dohody nebo existenci dohody, vypovídá pouze o diskusi vedené k neúnosné cenové relaci kurzovného skupiny "B". Ze správního spisu jsem zjistil, že tytéž podklady, které Petr Pokorný předat redaktoru týdeníku Moravský expres, předal prvostupňovému správnímu orgánu. V předané verzi je uvedeno, cituji: "Minimální ceny na jednotlivé druhy kurzů byly autoškolami akceptovány po vzájemné dohodě. Této porady majitelů autoškol se zúčastnili zástupci většiny, což je asi 50 zastoupených autoškol. Minimální ceny pro přesnost byly stanoveny takto: motocykl 50 cm3 skupina "M" na 900 Kč, osobní automobil skupina "B" na 4 1 00 Kč." Prvostupňový správní orgán při posouzení věci tedy nevycházel ze zprostředkovaného svědectví, ale z podkladu, který Petr Pokorný osobně ministerstvu předal jako dokument jím vypracovaný. Uváděné skutečnosti navíc potvrdil svou výpovědí dne 14. 6. 1996. Zmíněná část textu byla v týdeníku Moravský expres stylisticky upravena takto: "Minimální ceny za jednotlivé druhy kurzů byly schváleny na poradě, které se zúčastnilo 50 zástupců autoškol. Minimální ceny byly schváleny následovně: motocykl do 50 cm3 skupina "M" 900 Kč, osobní automobil skupina "B" 4 100 Kč." Novinový článek neposuzuji jako důkazní prostředek. Pokud jde o námitku, že Petr Pokorný vypovídá pouze o diskusi vedené k neúnosné cenové hranici kurzovného skupiny "B" a nepotvrzuje návrh dohody ani existenci dohody, opakuji, že narušení hospodářské soutěže spočívá v koordinovaném jednání soutěžitele, jež jsou determinována tímto předcházejícím kontaktem. Jindřiška Floderová se jednání autoškol 5. 4. 1995 zúčastnila a následně cenu za své služby navýšila na 4 000 Kč. Navýšení ceny právě na částku pohybující se v cenové relaci, o které bylo jednání účastníky porady dne 5. 4. 1995, nemohu považovat za náhodné a předchozím kontaktem neovlivněné osobní rozhodnutí. Otázka, zda Jindřiška Floderová získala z navýšené ceny majetkový prospěch, není pro posouzení věci relevantní. ELDO, spol. s r. o., v rozkladu mj. namítá, že jednání na Dopravním inspektorátě Policie ČR Brno-město dne 4. 4. 1995 se zúčastnil zástupce firmy Knecht, který po vystoupení příslušníků DI ihned odešel a další části porady se nezúčastnil. Prvostupňový správní orgán Knechta nevyslechl. Jednání autoškol následujícího dne 5. 4. 1995 se zástupce ELDO, spol. s r. o., nezúčastnil. Námitku ELDO, spol. s r. o., akceptuji a navýšení ceny za jeho služby na částku 4 050 v květnu 1995 posuzuji jako cenové následování - přizpůsobení ceny jiným autoškolám. Námitky ing. Mojmíra Poledno akceptuji pouze v té části, kdy namítá, že na jednání autoškol dne 5. 4. 1995 nedošlo k návrhu a uzavření cenové dohody. Správní řízení uzavření takovéto dohody neprokázalo. Ze spisového materiálu však považuji za prokázané (např. výpověďmi npor. Nováčka a npor. Peňáze), že jednání bylo svoláno za účelem projednání cen, účastníci schůzky o ceně jednali a za doporučenou cenu byla označena částka 4 000 Kč až 4 100 Kč. V tomto směru jsem výrok napadeného rozhodnutí změnila a jednání části účastníků řízení, mezi kterými je ing. Mojmír Poledno, právně kvalifikoval jako jednání ve vzájemné shodě. Ing. Mojmír Poledno se schůzky zástupců autoškol dne 5. 4. 1995 zúčastnil a následně v květnu 1995 cenu za výuky ve skupině "B" navýšil na 4 000 Kč. tj. v cenové relaci doporučené na schůzce 5. 4. 1995. Ing. Mojmír Poledno v rozkladu namítl, že zvýšením ceny na 4 000 Kč neporušil zákon o ochraně hospodářské soutěže. S odkazem na výše uvedené opakuji, že samotný fakt zvýšení ceny není porušením zákona. Porušení zákona spočívá v tom, že soutěžitel při určení ceny respektoval společně přijaté cenové závěry. Účastníci řízení prokazatelně, podle vlastních vyjádření, zvýšili ceny za výuku v autokurzech krátce po schůzkách konaných dne 4. a 5. dubna 1995 na částku 4 000 až 4 100 Kč. Rozdíl mezi cenami, které účastníci řízení požadovali za tutéž službu před 4. dubnem 1995 však činil až 1 100 Kč a předchozí zvyšování cen autokurzů bylo jednotlivými účastníky řízení realizováno v rozdílném čase. Z uvedených důkazů proto jednoznačně vyplývá, že účastníci řízení se předem vzájemně informovali o své zamýšlené obchodní politice a rizika soutěže nahradili vědomě praktickou vzájemnou kooperací. Samotné zvýšení ceny za výuku v autokurzech bylo provedeno ve vzájemné shodě ve smyslu ustanovení § 3 odstavce 1 zákona. Každý soutěžitel musí svoji obchodní politiku a podmínky, které zamýšlí nabídnout svým zákazníkům určovat nezávisle. Požadavek nezávislostí soutěžitele nezbavuje práva adaptovat se na existující či předpokládané chování svých konkurentů. Přísně však vylučuje jakékoli vzájemné kontakty, které by vedly k nežádoucímu ovlivnění soutěžních podmínek na trhu. Důsledkem shora uvedeného jednání bylo, že ceny za výuku v autokurzech oscilovaly v rozmezí 100 Kč, čímž se podstatně omezila konkurence mezi účastníky řízení. To, že někteří účastníci řízení poskytovali některým zákazníkům (studentům) slevy, toto právní hodnocení nevyvrací. V prvostupňovém řízení došlo k určitým pochybením, které nebylo možno v rámci rozkladového řízení odstranit, zejména pokud jde o rozšíření počtu účastníků řízení, kteří zvýšili ceny nad částku 4 100 Kč, neboť to správní řád nepřipouští. Vzhledem k ustanovení § 14 odst. 5 zákona jsem výrok rozhodnutí o uložení pokuty zrušil. Ze všech shora uvedených důvodů nebylo možno rozkladům plně vyhovět a napadené rozhodnutí bylo třeba změnit.

Rubrum

R o z h o d n u t í P o u č e n í :