MSPH 76 INS 3732/2008

Rubrum

Neoprávněný zásah do vlastnického práva k pozemku může spočívat v tom, že na pozemku jsou umístěny movité věci jiného, aniž se jejich umístění opírá o právní důvod. V takovém případě se může vlastník pozemku domáhat ochrany svého vlastnického práva k pozemku žalobou na vyklizení proti vlastníku movitých věcí, tj. vyklizení proti tomu, kdo jeho pozemek bez právního důvodu užívá. Tím, kdo do vlastnického práva zasáhl, je subjekt, kterému lze přičítat vznik a existenci protiprávního stavu. Může jím být vlastník movitých věcí, které se na pozemku, jehož vyklizení se žalobce domáhá, nacházejí. Jestliže byl v průběhu insolvenčního řízení zpeněžován předmět zajištění před prohlášením konkursu, tedy v době, kdy osobou s dispozičními oprávněními dlužník, i po prohlášení konkursu, kdy dispoziční oprávnění k majetkové podstatě přešla na správce, pak jen výtěžek ze zpeněžení po prohlášení konkursu může být kalkulován postupem dle § 1 odst. 2 OIS do základu pro výpočet dané (dílčí) odměny správce, jež mu v konkursu přísluší.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 3732/2008-B-280 ze dne 13. prosince 2011 se v bodě I. výroku mění jen ve výši výtěžku určeného k vydání zajištěnému věřiteli č. 220 Citibank Europe plc, která činí 56.415.450,- Kč.

Odůvodnění

O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 3732/2008-B-280 ze dne 13.12.2011 vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce Voleský a partneři, v.o.s. (dále též jen „správce“) vydal zajištěnému věřiteli č. 220 Citibank Europe plc (dále též jen „věřitel č. 220“ nebo „zajištěný věřitel“) výtěžek zpeněžení ve výši 55.069.671,74 Kč ze zpeněžených a ve prospěch tohoto věřitele zastavených pohledávek dlužníka SKLÁRNY KAVALIER, a.s. (dále jen „dlužník“), jejichž specifikace je uvedena v příloze č. 1 usnesení (bod I. výroku). Správci uložil provést do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí vydání výtěžku podle seznamu přihlášek pouze u zajištěných pohledávek (nároků) zjištěných nebo pravomocně určených, zapsat do upraveného seznamu přihlášek ke každé zajištěné pohledávce (nároku) zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena nebo jaká zbývající část se vypořádá při rozvrhu, a do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí podat písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku (bod II. výroku). V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. MSPH 76 INS 3732/2008-B-188 ze dne 12.5.2010 v bodě I. výroku vyslovil souhlas s tím, aby správce vydal věřiteli č. 220 výtěžek zpeněžení ve výši 55.069.671,74 Kč ze zpeněžených a zajištěných pohledávek dlužníka specifikovaných v příloze č. 1 rozhodnutí. K odvolání věřitele č. 303 RWE Energie, a.s. a věřitele č. 247 SCA Packaging Česká republika, s.r.o. (dále jen od „odvolatel“) Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí zrušil svým usnesením č.j. 2 VSPH 663/2010-B-236 ze dne 17.12.2010 a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně nedostatečně specifikoval - které z pohledávek dlužníka byly zajištěny zástavním právem, - které z vymožených pohledávek dlužníka byly použity na provoz podniku v průběhu moratoria, a které byly použity na uspokojení pohledávek věřitele č. 220, - zda částka 17.378.151,15 Kč nacházející se na účtu dlužníka po skončení moratoria v době prohlášení konkursu na dlužníkův majetek představuje vymožené, zajištěné pohledávky dlužníka, - vztah mezi předmětnými zajištěnými pohledávkami dlužníka dle bodu I. výroku (ve spojení s přílohou č. 1 usnesení) ku dalším pohledávkám uvedeným v bodu II. výroku pod písm. e) (ve spojení s přílohou č. 3 usnesení) spočívající ve zjištění toho, zda i k těmto dalším pohledávkám bylo zřízeno ve prospěch věřitele č. 220 zástavní právo, v jakém rozsahu byly tyto další pohledávky vymoženy či zda představují část výtěžku zpeněžení podniku. Soud po doplňujících informacích správce (jeho podání na B-249) a na základě listin založených ve spise a v přílohách k přihlášce věřitele č. 220 zjistil, že dne 17.8.2009 správce prodal části podniku dlužníka související s automatickou výrobou za kupní cenu 224.504.231,56 Kč. Dne 4.5.2010 pak požádal soud o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku dle § 298 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Věřitel č. 220 přihláškou evidovanou pod č. P223 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 2.727.231.596,30 Kč zajištěné: I. nemovitostmi, II. movitou věcí (výrobní vana), III. souborem věcí movitých (výrobní linky), IV. hotovými výrobky na skladě, V. ochrannými známkami, VI. pohledávkami na bankovních účtech, VII. pohledávkami z pojistných smluv (zástavní smlouvy ze 7.10.2003), VIII. pohledávkami z pojistných smluv (zástavní smlouvy z 31.12.2004), IX. až XXXIV. pohledávkami dlužníka za třetími osobami z obchodního styku (jednalo se celkem o 26 zástavních smluv, jejichž přílohu vždy tvoří soupis dlužníkových dlužníků, právní důvod a výše jeho pohledávky). Soupis jednotlivých předmětů zástavy obsahuje příloha č. 11 přihlášky P223, jednotlivé smlouvy se smlouvami zástavními jsou založeny v přílohách přihlášky. Přihláška zajištěných pohledávek věřitele č. 220 sestává z 10 dílčích nároků (P223/1 až P223/10), všechny z titulu úvěrových smluv uzavřených mezi tímto věřitelem a dlužníkem. Z nich dle podání věřitele č. 220 z 27.3.2009 (P223-5/2) ve spojení s usnesením soudu č.j. MSPH 76 INS 3732/2008-P223-6 ze dne 6.4.2009 (pravomocným dnem 24.4.2009) jsou všechny liché dílčí nároky (tj. nároky 1, 3, 5, 7 a 9) zajištěny toliko předměty zajištění uvedenými v příloze č. 11 přihlášky pod čísly II., III., IV., VII. a VIII., zatímco sudé dílčí nároky (tj. nároky 2, 4, 6, 8 a 10) jsou zajištěny toliko předměty zajištění uvedenými v příloze přihlášky č. 11 pod čísly I., V., VI. a IX. až XXXIV. Tyto pohledávky byly zcela zjištěny na přezkumném jednání konaném dne 30.3.2009 jako pohledávky zajištěné majetkem v rozsahu uvedeném sub I. až XXXIV. (B-50). Po dobu trvání moratoria, resp. ke dni 8.1.2009, tj. ke dni prohlášení konkursu, bylo na zastavené pohledávky dlužníka za třetími osobami z obchodního styku sub IX. až XXXIV. přílohy přihlášky č. 11 (dále též jen „zastavené pohledávky dlužníka“) vymoženo celkem 121.704.879,82 Kč. Část této sumy byla se souhlasem věřitelského výboru (jehož členem je rovněž věřitel č. 220) použita na provoz podniku (B-41, B-170, B-171). Nespotřebovaný zůstatek z těchto vymožených pohledávek, které jsou specifikovány v příloze č. 1 usnesení, činil 56.423.844,- Kč. Součástí předmětu kupní smlouvy o prodeji části podniku nebyly vymožené zastavené pohledávky dlužníka, ale jen jejich nevymožený zbytek uvedený v bodu II. písm. e) výroku usnesení ze dne 12.5.2010 (jejich soupis byl obsažen v příloze č. 3 tohoto usnesení). Součástí prodeje podniku byly i zastavené pohledávky na bankovních účtech (sub VI. přílohy přihlášky č. 11) zapsané jako položka prodejem dotčeného soupisu majetkové podstaty (B-40). Předmětem souhlasu s vydáním výtěžku udělovaného tímto rozhodnutím jsou jen pohledávky dlužníka z obchodního styku zastavené ve prospěch věřitele č. 220, které byly ke dni 8.1.2009 vymoženy, nikoli pohledávky k uvedenému datu nevymožené či pohledávky z pojistných smluv a pohledávky na bankovních účtech dlužníka. Správce dne 4.5.2010 požádal soud o souhlas s vydáním výtěžku s tím, že mu v souvislosti s vymáháním předmětných zastavených pohledávek dlužníka nevznikly žádné náklady. Odměnu za zpeněžení účtoval ve výši 1.354.172,26 Kč (včetně 20% DPH) s tím, že po jejím odečtení od výtěžku zpeněžení má věřitel č. 220 právo na vydání částky 55.069.671,74 Kč. Soud citoval § 298 IZ a § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a uzavřel, že na přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky věřitele č. 220 zajištěné výše uvedenými zastavenými pohledávkami dlužníka z obchodního styku, které správce ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka vymohl (zpeněžil) a které jsou specifikovány v příloze č. 1 tohoto usnesení. Při jejich zpeněžování se správce řídil pokyny zajištěného věřitele, který byl současně členem věřitelského orgánu. Správce podal řádný návrh dle § 298 IZ, obsahující rovněž správný výpočet odměny dle § 1 odst. 2 cit. vyhlášky. Proto soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení tomuto zajištěnému věřiteli, jak uvedeno shora. Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a aby současně dle § 221 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) nařídil projednat věc v dalším řízení jiným senátem, nebo aby věc přikázal jinému soudu prvního stupně, jemuž je nadřízen. Odvolatel namítal, že soud v napadeném usnesení nerespektoval právní názor a pokyny vyslovené v kasačním usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.12.2010, když se opětovně nevypořádal s tím, zda výtěžek ve výši 55.069.671,74 Kč (z nevymožených zastavených pohledávek dlužníka, jež nebyly předmětem prodeje dlužníkova podniku) věřiteli č. 220 skutečně náleží. Za podstatnou odvolatel považuje okolnost, že soud rozhodl o vydání výtěžku ze zastavených pohledávek dlužníka získaného ke dni prohlášení konkursu. Nejenže k prohlášení konkursu došlo až 9.2.2009, nikoli soudem uvedeného dne 8.1.2009, kdy byl zjištěn úpadek dlužníka, ale podle odvolatelova názoru má zajištěný věřitel nárok na vydání výtěžku až od prohlášení konkursu, kdy teprve lze podle § 283 odst. 2 IZ započít se zpeněžováním majetkové podstaty. Teprve od toho okamžiku mohl správce plně nakládat s majetkovou podstatou dle § 246 IZ a zajištěný věřitel mu mohl dávat pokyny ke správě a zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, vč. pokynu, aby inkasa na zajišťující pohledávky byla (nebo nebyla) používána na provoz podniku, popř. aby byla inkasována na zvláštní účet odděleně od ostatních finančních prostředků. Do prohlášení konkursu má veškerá dispoziční práva zachována dlužník. Proto byl oprávněn také rozhodnout, že inkasa budou použita na provoz podniku. Věřitel č. 220 ostatně dal souhlas s vyhlášením tříměsíčního moratoria, a tedy musel si být vědom toho, že výtěžek ze zastavených pohledávek dlužníka bude při provozu podniku spotřebován. Bez ohledu na otázku, odkdy má zajištěný věřitel právo na vydání výtěžku (kterou se ani Vrchní soud v uvedeném kasačním rozhodnutí nezabýval), je odvolatel přesvědčen o tom, že v provedeném dokazování nemá žádnou oporu závěr, že předmětný výtěžek ze zastavených pohledávek činí 55.069.671,74 Kč. Soud vycházel z toho, že za trvání moratoria byla vymožena celkem částka 121.704.879,82 Kč, a ačkoli uvedl, že byla spotřebována na provoz podniku, v rozporu s tím učinil závěr, že nespotřebovaný zůstatek k 8.1.2009 (což byl ve skutečnosti den zjištění úpadku) činil 55.069.671,74 Kč. Ke dni prohlášení konkursu (dle rozvahy ke dni 8.2.2009) však měl dlužník na účtu jen 17.378.151,15 Kč, přičemž do toho okamžiku byla prokazatelně spotřebována nejméně částka 104.326.728,67 Kč. U onoho zůstatku ke dni prohlášení konkursu přitom ani není jasné, zda jde o inkaso ze zastavených pohledávek dlužníka nebo z pohledávek, které předmětem zajištění nebyly a vznikly z provozu podniku. K tomu správce v podání ze dne 10.3.2011 (B-249) uvedl, že takovouto specifikaci (rozdělení) pohledávek nelze provést. Po prohlášení konkursu lze mít za prokázané inkaso ze zastavených pohledávek dlužníka jen ve výši 356.751,50 Kč, přičemž není jisté, zda i tato částka nebyla spotřebována. Správně měl být pro tato inkasa zřízen zvláštní účet, aby byl výnos ze zajištění od ostatních příjmů oddělen. Odvolatel shrnul, že částka 55.069.671,74 Kč, popř. snížená o 356.751,50 Kč, vznikla po prohlášení konkursu z běžného provozu dlužníkova podniku, inkasem z pohledávek nesloužících k zajištění. Tato částka přitom není ani ziskem z provozu podniku, neboť vznikla v důsledku cíleného dlouhodobého neplacení pohledávek za podstatou dodavatelům, zaměstnancům apod., jejichž výše nyní přesahuje 10 mil. Kč. Správce tedy po prohlášení konkursu založil jakési „výhodné spoření z cizího“ pro zajištěného věřitele, aby tak na úkor ostatních věřitelů zaplatil alespoň část výtěžku ze zastavených pohledávek dlužníka inkasovaných v moratoriu a po prohlášení konkursu, které ovšem již byly dlužníkem při provozu podniku spotřebovány. Tento nezákonný postup se správce dosud nepokusil nijak vysvětlit. Soud prvního stupně to po něm ani nežádal a místo toho popsaný stav věci aproboval. Odůvodnění napadeného usnesení je z těchto hledisek nepřesvědčivé a při nerespektování pokynů odvolacího soudu i nepřezkoumatelné. Insolvenční správce, dlužník a věřitel č. 220 ve vyjádření k odvolání navrhli napadené usnesení jako věcně správné potvrdit. Správce uvedl, že v řízení bylo zjištěno zajištění pohledávek věřitele č. 220 zastavenými pohledávkami dlužníka v celkové výši 950.996.211,16 Kč. Část těchto zastavených pohledávek ve výši 122.069.316,82 Kč byla vyinkasována a spotřebována při provozu podniku v průběhu moratoria. Jejich nevymožený zbytek ve výši 828.926.894,34 Kč byl prodán smlouvou o prodeji části podniku dlužníka. Ke dni prodeje části dlužníkova podniku činil zůstatek na běžných účtech a v pokladnách dlužníka celkem 56.423.844,- Kč, což je částka připadající na uspokojení věřitele č. 220 ze zajišťujících pohledávek, z nichž pochází. Spotřebováním inkasa ze zastavených pohledávek dlužníka v provozu jeho podniku nemohlo dojít k zániku zástavního práva, a tedy nezanikl ani nárok na výplatu zajištěného věřitele z tohoto výtěžku. Správce přitom odmítl odvolatelovo tvrzení, že došlo k nějakému cílenému dlouhodobému neplacení pohledávek za majetkovou podstatou. Vzhledem k napjaté finanční situaci dlužníka správce ve snaze zpeněžit fungující podnik a uchovat cca 1.200 pracovních míst nemohl průběžně vyplácet pohledávky za podstatou, resp. vyplácel pouze mzdové nároky stávajících zaměstnanců a ostatní náklady nutné k udržení provozu podniku do jeho prodeje. Také dlužník vyslovil přesvědčení, že spotřebováním výtěžku z předmětných zajišťujících pohledávek v provozu podniku zástavní právo zajištěného věřitele (věřitele č. 220) nezaniklo a ten má právo výplatu výtěžku z tohoto zajištění. Věřitel č. 220 odmítl odvolatelovu argumentaci s tím, že pro vydání výtěžku není podstatné, kdy došlo ke zpeněžení, a že v tom směru není rozhodné prohlášení konkursu. Insolvenční řízení nemá žádný vliv na rozsah zajištění pohledávek dlužníkových věřitelů, a to v souladu se zásadou nedotčení práv nabytých v dobré víře vyjádřenou v § 5 písm. c) IZ. Zahájení insolvenčního řízení se v postavení zajištěného věřitele projevuje jen změnou ve způsobu vymáhání jeho zajištění - nadále je smí uplatňovat výhradně přihláškou. Podle § 167 IZ se zajištění věřitelé uspokojují ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna. Shodně upravuje jejich právo na uspokojení ze zpeněžení zajištění i § 298 IZ. Majetkovou podstatu tvoří v případě dlužnického návrhu jeho majetek ke dni zahájení insolvenčního řízení a majetek posléze nabytý. Plnění na zastavené pohledávky po zahájení insolvenčního řízení tak je vždy součástí majetkové podstaty. Nelze je však užít než pro upokojení zajištěného věřitele (§ 305 IZ). Okolnost, že do prohlášení konkursu je dlužník osobou s dispozičními oprávněními, není možno vykládat tak, že po tu dobu nemůže být majetková podstata zpeněžována. Pokud dlužník po zahájení insolvenčního řízení provozuje činnost, která je i podle insolvenčního zákona za zpeněžování považována, tedy pokud např. inkasuje plnění na své pohledávky, pak jde-li o plnění na zastavené pohledávky, náleží tento výtěžek zajištěnému věřiteli. Pro vznik práva na vydání z výtěžku majetku sloužícího k zajištění tedy není rozhodné, kdy k tomuto zpeněžení došlo. Podle zjištění soudu prvního stupně bylo na zastavené pohledávky dlužníka prokazatelně inkasováno celkem 121.704.879,82 Kč, což je výtěžek ze zpeněžení zajištění zcela náležející věřiteli č. 220 co zajištěnému věřiteli. Jestliže z této částky zůstala ke dni prodeje podniku dlužníka nespotřebována částka 56.423.844,- Kč, z níž po odečtení odměny správce zbývá 55.069.671,74 Kč, pak tato částka musí být tomuto zajištěnému věřiteli vydána. Spekulace odvolatele o zůstatcích na účtech dlužníka v jiných fázích řízení na tomto závěru ničeho nemění. Věřitel č. 220 dále zdůraznil, že souhlas vyslovil pouze s moratoriem dlužníka, nikoli se spotřebováním výtěžku ze zastavených pohledávek dlužníka. Vrchní soud v Praze navíc ve svém kasačním rozhodnutí vyslovil, že postup zajištěného věřitele v insolvenčním řízení je pro rozhodnutí insolvenčního soudu dle § 298 IZ irelevantní. Podstatné je jen to, že ke zpeněžení těchto zastavených pohledávek došlo a že výtěžek navržený k vyplacení byl dosažen, což ani odvolatel nezpochybňuje. Rozhodnutí soudu prvního stupně není nijak v rozporu s názory a závěry přijatými odvolacím soudem. Odvolatel ve své argumentaci zaměňuje „nespotřebovaný zůstatek“ k 8.1.2009 a „nespotřebovaný zůstatek“ ke dni prodeje podniku, jehož se právě správcův návrh na vydání výtěžku týkal a o němž soud také napadeným usnesením rozhodl. Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněno, byť z jiných než v něm uplatněných důvodů. Podle § 167 odst. 1 IZ se zajištění věřitelé v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li tento zákon jinak. V části upravující řešení dlužníkova úpadku konkursem insolvenční zákon v § 298 IZ shodně stanoví, že zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5% výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4% výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5). Odměnu insolvenčního správce při konkursu upravuje § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., podle jehož odstavce 2 odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2% z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli. Odvolací soud ze spisu zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužníka dne 22.9.2008, a že usnesením ze dne 2.10.2008 bylo vyhlášeno moratorium trvající do 2.1.2009. Poté byl usnesením ze dne 8.1.2009 zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustavena Voleský a partneři, v.o.s., která do té doby (od vyhlášení moratoria) působila ve funkci předběžného správce. Na schůzi věřitelů konané dne 9.2.2009 byla ukončena funkce prozatímního věřitelského výboru potvrzením volby věřitelského výboru ustanoveného schůzí, jehož členem se (nově) stal věřitel č.

220. Po skončení schůze byl usnesením ze dne 9.2.2009 (B-13) na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Věřitel č. 220 do insolvenčního řízení (přihláškou P223 došlou soudu dne 4.2.2009) přihlásil 10 zajištěných pohledávek s příslušenstvím. Ty po částečném zpětvzetí pohledávek č. 2 a 4 ze dne 13.9.2009 (snížení jejich výše), které soud vzal na vědomí usnesením ze dne 25.3.2009, a po částečném zpětvzetí zajištění pohledávek č. 2, 4, 6, 8 a 10 ze dne 27.3.2009, jež soud vzal na vědomí usnesením ze dne 6.4.2009, byly na přezkumném jednání konaném dne 30.3.2009 zjištěny v celkové výši 2.727.231.596,30 Kč jako pohledávky s právem na uspokojení z uplatněného zajištění. Z nich byla zjištěna pohledávka č. 2 ve výši 902.236.220,61 Kč, č. 4 ve výši 468.694.574,- Kč, č. 6 ve výši 502.166.973,86 Kč, č. 8 ve výši 223.949.268,02 Kč a č. 10 ve výši 164.765.028,55 Kč, a to jako pohledávky zajištěné způsoby specifikovanými v příloze č. 11 přihlášky pod čísly I., V., VI. a IX. až XXXIV., tj. zástavními právy zřízenými k dlužníkovým označeným nemovitostem (I.), ochranným známkám (V.), pohledávkám na bankovních účtech (VI.) a také k předmětným zastaveným pohledávkám dlužníka, tedy jeho pohledávkám za třetími osobami z obchodního styku ve výši 950.996.211,16 Kč (sub IX. až XXXIV.). Z podání správce ze dne 10.3.2011 (B-249), jímž doplnil svoji dřívější žádost o souhlas s vydáním výtěžku ze dne 4.5.2010, i z dalšího obsahu spisu vyplývá, že v průběhu insolvenčního řízení (po vyhlášení moratoria) byly při pokračujícím provozu dlužníkova podniku jeho zastavené pohledávky ve výši 950.996.211,16 Kč (sloužící k zajištění pohledávek věřitele č. 220) zaplaceny v celkové výši 122.069.316,82. Ve výši 121.704.879,82 Kč byly zaplaceny do prohlášení konkursu, tj. do dne 8.2.2009 (jde o pohledávky uvedené v příloze č. 1 napadeného usnesení), zbývající část ve výši 356.751,50 Kč byla zaplacena po prohlášení konkursu. Nezaplacený zbytek předmětných zastavených pohledávek dlužníka ve výši 828.926.894,34 Kč pak byl zpeněžen s částí podniku dlužníka smlouvou ze dne 17.8.2009. Specifikace těchto neinkasovaných pohledávek byla provedena v příloze č. 3 usnesení ze dne 12.5.2010 (B-188), jímž soud prvního stupně na žádost správce ze dne 4.5.2010 vyslovil souhlas s tím, aby věřiteli č. 220 byl vydán jak výtěžek ze zpeněžení části podniku dlužníka ve výši 224.504.231,56 Kč (bod II. výroku), tak nespotřebovaný zbytek výtěžku z již zaplacených zastavených pohledávek dlužníka ve výši 55.069.671,74 Kč. Toto usnesení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17.12.2010 (B-236) k odvolání odvolatele, věřitele č. 220 a dalšího věřitele v bodě I. výroku zrušil, zatímco v bodě II. výroku je potvrdil; následně byl podle tohoto pravomocného bodu výroku výtěžek ve výši 224.504.231,56 Kč věřiteli č. 220 k uspokojení jeho zjištěných pohledávek také vydán, jak o tom správce informoval ve své zprávě ze dne 27.1.2011 (B-242). Takto tedy zůstal nevypořádán jen výtěžek ze zastavených pohledávek dlužníka získaný jejich vyplacením v celkové výši 122.069.316,82 Kč. Není pochyb o tom, že tyto pohledávky dlužníka byly součástí majetkové podstaty (§ 205 a násl. IZ) a že do ní náleželo i uvedené plnění poskytnuté na tyto pohledávky v průběhu insolvenčního řízení. Jelikož bylo v řízení zjištěno právo věřitele č. 220 na uspokojení jeho pohledávek č. 2, 4, 6, 8 a 10 z tohoto výtěžku, měl věřitel č. 220 po prohlášení konkursu nárok na vydání předmětného výtěžku postupem dle § 298 IZ. Na tomto jeho právu nemůže nic měnit okolnost, že část předmětného výtěžku byla (momentálně) použita na provoz podniku dlužníka. Věřitel č. 220 neučinil žádný úkon, jímž by se svého nároku z tohoto zajištění vzdal (a to ani tak, že by dal souhlas s užitím získaného výtěžku k uspokojení jiných věřitelů). To ostatně netvrdil ani správce (viz jeho podání na B-170). Z toho plyne, že věřitel č. 220 nemůže být uspokojen ve větším rozsahu, než na jaký má nárok, tím, že k uspokojení jeho výše uvedených zajištěných pohledávek bude namísto výtěžku ze zpeněžení jejich zajištění ve výši 121.704.879,82 Kč užit jen zbytek ve výši 56.423.844,- Kč (finanční prostředky pozůstávající v majetkové podstatě ke dni prodeje části dlužníkova podniku), jak správce navrhl. Tento výtěžek přitom ke dni vydání napadeného usnesení, po vydání výtěžku dle pravomocného bodu II. výroku usnesení B-188, zajištěné pohledávky ani zdaleka nepřevyšoval. Soud prvního stupně proto v napadeném usnesení správně dovodil, že zajištěný věřitel č. 220 má právo, aby mu k uspokojení zjištěných pohledávek č. 2, 4, 6, 8 a 10 byl z výtěžku jejich zajištění (vyplacení zastavených pohledávek dlužníka) ve výši 56.423.844,- Kč vydán čistý výtěžek připadající na něj podle § 298 IZ. Nesprávný je však závěr soudu, že z tohoto výtěžku (při absenci nákladů dle § 298 odst. 3 IZ) je třeba odečíst odměnu správce v jím navržené výši (1.354.172,26 Kč vč. DPH), která vychází z celého výtěžku ve výši 56.423.844,- Kč. Nelze totiž přehlédnout, že výtěžku ze zpeněžení předmětného zajištění bylo po zahájení insolvenčního řízení dosaženo převážně před prohlášením konkursu, tedy v době, kdy osobou s dispozičními oprávněními nebyl správce, ale dlužník. Po prohlášení konkursu, kdy dispoziční oprávnění k majetkové podstatě přešla na správce (§ 246 IZ), pak byl z tohoto zajištění získán výtěžek jen v rozsahu 356.751,50 Kč. Jen v této části tedy může být výtěžek ze zpeněžení zajištění kalkulován postupem dle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. do základu pro výpočet dané (dílčí) odměny správce, jež mu v konkursu přísluší. Tato odměna představuje 2% z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, tj. 2% z výtěžku zpeněžení zajištění pozůstávajícího po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením dle § 298 odst. 3 IZ a odečtení částky připadající na odměnu správce (popř. 2% z výtěžku rovného výši zajištěné pohledávky, pokud je tato nižší než výtěžek po uvedeném odpočtu - o takový případ se ale v dané věci nejedná). Při kalkulaci výtěžku je ve výši 356.751,50 Kč a při absenci nákladů dle § 298 odst. 3 IZ tak v dané věci odměna správce dle § 1 odst. 2 vyhlášky činí toliko 6.995,13 Kč, s 20% DPH ve výši 1.399,- Kč pak celkem 8.394,- Kč. Po jejím odečtení od celého výtěžku ze zajištění z něj tudíž věřiteli č. 220 náleží vydat částku 56.415.450,- Kč. Jen pro úplnost nutno dodat, že správcův výpočet odměny ve skutečnosti neodpovídal ani jím (nesprávně) kalkulovanému celému výtěžku 56.423.844,- Kč. Z něj by mu totiž příslušela pouze částka 1.106.471,60 Kč, což je s DPH jen 1.327.765,92 Kč, nikoli 1.354.172,26 Kč, jak v žádosti o souhlas s vydáním výtěžku uvedl. Systémová chyba jeho výpočtu zjevně spočívala v tom, že odměnu počítal jako 2% z výtěžku nesníženého o uvedené odpočty. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. v bodě I. výroku změnil tak, že výše výtěžku určeného k vydání věřiteli č. 220 činí 56.415.450,- Kč. Protože napadené usnesení nebylo zrušeno, je bezpředmětný odvolatelův návrh na postup odvolacího soudu dle § 221 odst. 2 o.s.ř.

Poučení

U S N E S E N Í t a k t o: P o u č e n í: