13 Co 116/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců Mgr. Evy Mildeové a Mgr. Přemysla Klase ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: orgán veřejné moci, IČO Anonymizováno sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 11. 2024, č. j. 24 C 76/2017-488

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v záhlaví v označení sídla žalobce opravuje tak, že namísto „adresa“ se uvádí „adresa“.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši Anonymizováno Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích IV. a V. mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náhradu nákladů řízení ve výši Anonymizováno Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Dosavadní průběh řízení 2. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně: – uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku Anonymizováno Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení (výrok I.), – zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku Anonymizováno Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení (výrok II.), – uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši Anonymizováno Kč (výrok III.), – uložil žalobci povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši, která bude určena samostatným usnesením (výrok IV.), – uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši, která bude určena samostatným usnesením (výrok V.).

3. Takto soud prvního stupně rozhodl (v pořadí druhým rozsudkem) o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum, kterým se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku Anonymizováno Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě neplatné smlouvy ze dne datum, uzavřené se žalovaným, provozoval pro žalovaného kanalizaci a čistírnu odpadních vod. V souvislosti s tím poskytl žalovanému ze svého majetku 182 ks vodoměrů. Za tyto vodoměry mu žalovaný nic nezaplatil, a proto se žalobce domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení (náhrady za nevydané vodoměry) v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. Anonymizováno, v němž byla žalovanému pravomocně uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu za vodoměry ve výši Anonymizováno Kč. Tuto částku mu žalovaný zaplatil dne datum. Až do zaplacení této částky byly vodoměry ve vlastnictví žalobce. Proto se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání vodoměrů žalovaným v období od datum do datum, a to ve výši odpovídající obvyklému nájemnému za užívání vodoměrů, které podle názoru žalobce činilo za jeden vodoměr částku Anonymizováno Kč za měsíc. Za žalované období 44 měsíců proto žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky Anonymizováno Kč.

4. Po právní stránce soud prvního stupně nárok žalobce posoudil za období od datum do datum podle § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a za období od datum do datum podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že nebyly splněny předpoklady pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. Uvedl, že je sice pravdou, ž výše přiznaného nároku byla závislá na znaleckém zkoumání, avšak zohlednil velký rozdíl mezi žalobcem požadovanou částkou a částkou určenou podle znaleckého posudku. Výrok o nákladech státu odůvodnil § 148 odst. 1 o. s. ř. V době rozhodnutí soudu prvního stupně nebyla známa výše náhrady nákladů státu, a proto soud prvního stupně postupoval podle § 155 odst. 1 o. s. ř.

5. Odvolání žalobce a vyjádření k odvolání 6. Proti tomuto rozsudku (výrokům II., III., IV. a V.) podal odvolání žalobce. Namítl zejména následující: – Soud prvního stupně ignoroval důkazy předložené žalobcem o výši nájemného za vodoměry u obchodních společností, které nájem účtují. Namísto toho vyšel ze znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO, což je nesprávný postup. Soud prvního stupně neprovedl žalobcem navrhovaný revizní znalecký posudek. – Soud prvního stupně neprovedl důkaz, který označil v řízení před soudem prvního stupně, aby bylo žalovanému uloženo doložení toho, jak účtoval užívání vodoměrů v době před tím, než byla mezi účastníky uzavřena smlouva ze dne datum. – Soud prvního stupně rozhodl nesprávně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, neboť měl aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. Navrhl, aby byl výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změněn a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku Anonymizováno Kč s úrokem z prodlení a změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žalobci bude přiznána plná náhrada nákladů řízení a žalovanému uložena povinnost zaplatit náklady státu.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III., IV. a V. potvrzen.

8. Odvolání žalovaného 9. Proti tomuto rozsudku (výrokům I., III., IV. a V.) podal odvolání žalovaný. Usnesením soudu prvního stupně ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen „odvolací soud“) ze dne datum, č. j. Anonymizováno, bylo řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne datum, č. j. Anonymizováno, zastaveno, neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek za odvolání.

10. Účinky odvolání 11. Vzhledem k tomu, že proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně bylo řízení o odvolání žalovaného zastaveno a žalobce si proti tomuto výroku nepodal odvolání, nabyl tento výrok samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a není proto předmětem odvolacího přezkumu.

12. Oprava záhlaví rozsudku soudu prvního stupně:

13. Odvolací soud v souladu s § 211 a § 164 o. s. ř. opravil zřejmou nesprávnost, která se vyskytla v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně v označení sídla žalobce (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Projednání odvolání 15. Skutková zjištění 16. V průběhu odvolacího řízení žalobce k důkazu nově navrhl dopisy ze dne datum a ze dne datum, který vyhotovil a adresoval orgán veřejné moci. Uvedl, že tyto důkazy nemohl označit v řízení před soudem prvního stupně, neboť je měl uloženy v počítači. Z technických důvodů se mu je podařilo zpřístupnit až v průběhu odvolacího řízení.

17. Žalobce byl v průběhu jednání před soudem prvního stupně dne datum řádně poučen podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Jedná se o důkazy, které byly vyhotoveny žalobcem již v roce 2002. Řízení bylo zahájeno v roce 2017. Odvolací soud tyto důkazy neprovedl, neboť byly uplatněny v rozporu s § 205a o. s. ř. Nebyla dána žádná z výjimek stanovených v tomto ustanovení, pro které by mohly být tyto důkazy provedeny v odvolacím řízení. Navíc je třeba zohlednit i tu skutečnost, že žalobce nebyl schopen uvést konkrétní skutková tvrzení, která by měla být těmito důkazy prokázána.

18. Soud prvního stupně správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na dílčí skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).

19. Závěr o skutkovém stavu věci a) Dne datum byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o pronájmu a provozování zařízení pro rozvod a odkanalizování a čištění odpadních vod. b) Na základě výše uvedené smlouvy žalobce pořídil na vlastní náklad 182 kusů vodoměrů, které v letech 2002 až 2005 namontoval do vodovodu ve vlastnictví žalovaného. c) Žalovaný žalobci vodoměry nevrátil. d) V období od datum do datum žalovaný užíval 182 ks vodoměrů, které žalobce namontoval do vodovodu žalovaného v letech 2002 až 2005. e) Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku Anonymizováno Kč. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum bylo dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu odmítnuto. částka Kč představovala nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému jako vlastníkovi vodovodu na úkor žalobce jako vlastníka vodoměrů z důvodu nevrácení 182 kusů vodoměrů. Žalovaný zaplatil žalobci částku Anonymizováno dne datum. f) Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení náhrady za užívání 182 ks vodoměrů za období čtyř let výzvou ze dne datum. Požadoval částku Anonymizováno Kč za užívání jednoho kusu vodoměru za jeden měsíc a náhradu za daň z přidané hodnoty. Celkem vyzval žalovaného k zaplacení částky Anonymizováno Kč, a to do datum. Tato výzva byla žalovanému doručena dne datum. g) Výše obvyklého nájemného za užívání 182 ks vodoměrů za období od datum do datum činí částku Anonymizováno Kč. h) V řízení nebylo prokázáno, že by přede dnem datum došlo ze strany žalovaného k předání žalobcem pořízených vodoměrů žalobci, případně že by tyto byly zlikvidovány pro nefunkčnost, nebo že by nebyl některý z nich způsobilý plnit svou funkci.

20. Právní posouzení 21. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil zcela správně, a proto odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

22. K platnosti smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne datum se odvolací soud vyjádřil již v usnesení ze dne datum, č. j. Anonymizováno, kdy tuto smlouvu shledal neplatnou. Účastníky uzavřená smlouva byla neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. V tomto směru lze odkázat na závěry uvedené v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. Anonymizováno a sp. zn. Anonymizováno, ve kterých byla tato smlouva shledána rovněž absolutně neplatnou, přičemž tento závěr vyslovil Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení. Od závěru, že smlouva je neplatná, není důvodu odchýlit se ani v této věci.

23. Pokud jde o vlastnictví vodoměrů, je zcela správným závěr soudu prvního stupně, že žalovaný se jejich vlastníkem nestal. Vodoměry jsou samostatnou věcí a ani jejich namontováním do vodovodu žalovaného se nestaly jeho součástí. Odvolací soud odkazuje na shodný závěr, ke kterému v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. Anonymizováno dospěl jak soud prvního stupně (v rozsudku ze dne datum, č. j. Anonymizováno), tak odvolací soud (v rozsudku ze dne datum, č. j. Anonymizováno).

24. V řízení bylo prokázáno, že vodoměry, které žalobce namontoval do vodovodu žalovaného, měl (a doposud má) v držení stále žalovaný a žalobci je nevrátil. Z uvedeného proto plyne, že žalovaný měl vodoměry (182 kusů) v držení i v době od datum do datum. Takovou držbu je třeba v širším slova smyslu považovat za užívání vodoměrů, resp. za možnost jejich užívání.

25. Lze proto shrnout, že žalobce na základě neplatné smlouvy namontoval do vodovodu žalovaného vodoměry, vlastníkem vodoměrů byl v rozhodném období žalobce a žalovaný vodoměry užíval (měl je v držení), aniž by žalobci za užívání vodoměrů cokoliv zaplatil. Byly proto splněny předpoklady pro vznik nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení (majetkového prospěchu), jehož se dostalo žalovanému na úkor žalobce přijetím plnění bez právního důvodu (bez platně uzavřené smlouvy). Majetkový prospěch vznikl žalovanému proto, že se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo, neboť pokud užíval cizí věc (vodoměry žalobce), byl by povinen za jejich užívání platit úplatu (zpravidla nájemné). Tyto předpoklady pro vznik nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jsou přitom splněny jak z pohledu § 451 a násl. obč. zák. (podle něhož je nutno nárok posuzovat za dobu do datum) a podpůrně též podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“), což je dáno tím, že jde o závazkový vztah mezi samosprávnou územní jednotkou (žalovaná obec) a podnikatelem (žalobce) při jeho podnikatelské činnosti, tak i z pohledu § 2991 a násl. o. z., podle něhož je nutno nárok posuzovat za dobu od datum (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017).

26. Soud prvního stupně správně určil výši náhrady ve smyslu § 458 obč. zák. a § 2999 o. z. V průběhu řízení před soudem prvního stupně byla řádně doplněna skutková tvrzení týkající se specifikace konkrétních 182 ks vodoměrů.

27. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 28 Cdo 672/2004).

28. Celková výše peněžité náhrady za dobu od datum do datum za užívání 182 ks vodoměrů určená podle výše uvedených kritérií činí částku Anonymizováno Kč.

29. Žalobce v odvolání zpochybnil postup soudu prvního stupně při určení výše obvyklého nájemného a s tím související i nesprávné určení peněžité náhrady, neboť se domníval, že je třeba ve věci provádět další dokazování (zejména revizní znalecký posudek).

30. Žalobce důkaz revizním znaleckým posudkem navrhl již v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně tento důkaz neprovedl. Svůj procesní postup řádně odůvodnil. Odvolací soud se s procesním postupem soudu prvního stupně zcela ztotožňuje. Soudem ustanovený znalec tituly před jménem jméno FO při určení obvyklého nájemného vyšel z tzv. nákladové metody. Způsob výpočtu obvyklého nájemného srozumitelným a logickým způsobem odůvodnil. Uvedl, že neexistuje dostatek srovnatelných podkladů, které by mohly být užity pro výsledek určený porovnávací metodou. Znalec uvedl, že nájemné za užívání vodoměrů je obvykle součástí ceny za vodné a stočné, aniž by taková položka byla samostatně uvedena v cenících jednotlivých vodárenských společností. Zdůraznil, že při určení obvyklého nájemného nemohl vyjít z faktur, které předložil žalobce (vystavených obchodní společností název) a z jednoho dalšího ceníku, neboť takové dva vstupy jsou pro užití porovnávací metody zcela nedostatečné. Pronájem vodoměrů je okrajovou činností vodárenských společností, což se projevuje i ve výši ceny nájmu, jaký účtují. Jinými slovy vyjádřeno, při absenci dostatečného počtu údajů o výši nájemného za užívání vodoměrů nebylo možno určit výši obvyklého nájemného porovnávací metodou a znalec byl nucen postupovat tzv. nákladovou metodou. Odvolací námitka žalovaného proto není důvodná.

31. Žalobce dále namítl, že soud prvního stupně neuložil žalovanému, aby doložil, jak účtoval užívání vodoměrů v době před tím, než byla mezi účastníky uzavřena smlouva ze dne datum. Soud prvního stupně tento důkaz neprovedl, neboť dospěl k závěru, že důkaz byl uplatněn po koncentraci řízení. S tímto právním posouzením se odvolací soud neztotožňuje, neboť řízení nebylo koncentrováno podle § 118a o. s. ř. Důvodem je skutečnost, že soud prvního stupně nepostupoval podle § 118 o. s. ř. Přesto je neprovedení tohoto důkazu zcela správné, neboť předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení za dobu od datum do datum. Žalobce navrhl důkaz, aby byly zjištěny údaje za dobu před datum. Jde o zcela jiné časové období, které by nemohlo být podkladem pro rozhodnutí v této věci.

32. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého dluhu, a proto žalobci příslušel úrok z prodlení podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku a § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení nebyla mezi účastníky ujednána, a proto se za ujednanou výši úroku z prodlení považuje úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 142/1994 Sb. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Peněžitá náhrada byla splatná na výzvu podle § 340 obchodního zákoníku a § 1957 odst. 2 o. z. Výzva k zaplacení peněžité náhrady byla žalovanému doručena dne datum. Ve výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do datum. Od datum je žalovaný v prodlení.

33. Závěr k odvolacímu přezkumu výroku II. rozsudku soudu prvního stupně 34. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, neboť je ve výroku věcně správný (výrok II. tohoto rozsudku).

35. Náhrada nákladů řízení účastníků před soudem prvního stupně 36. Aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. 37. § 142 o. s. ř. (1) Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. (2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. (3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

38. Soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce v odvolání namítl, že správně mělo být rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce sice měl úspěch ve věci jen částečný, ale rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku.

39. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení peněžité náhrady podle § 458 obč. zák. a § 2999 odst. 1 o. z. a jeho úspěch v řízení byl pouze částečný.

40. Judikatura Nejvyššího soudu formulovala a odůvodnila závěr, podle něhož výjimku z obecné zásady úspěchu ve věci uplatňované při rozhodování o náhradě nákladů řízení (na které je založeno ustanovení § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř.) představují pravidla vtělená do § 142 odst. 3 o. s. ř. Kromě případů, kdy rozsah neúspěchu účastníka ve sporu v porovnání s jeho úspěchem je jen nepatrný, přichází aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. v úvahu tehdy, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku či na úvaze soudu, a uplatní se pouze tam, kde základ nároku je dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 121/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 37/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 66/2015, nebo nález Ústavního soudu ze dne 25.2. 2009, sp. zn. I. ÚS 92/08).

41. Jinými slovy vyjádřeno stěžejní pro posouzení, zda lze o náhradě nákladů řízení rozhodovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., není povaha nároku, ale to, že co do základu věci měl účastník ve věci plný úspěch a neúspěch se projevil jen ve výši plnění, a to právě a jen proto, že ji na počátku sporu přesně neznal (nemohl znát) a že z tohoto důvodu musela být stanovena pomocí znaleckého posudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2170/2014, ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1280/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5138/2014, nebo usnesení téhož soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3306/2015).

42. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přitom sice není obecnou povinností soudu, avšak jsou-li splněny předpoklady tohoto ustanovení, jeho aplikace je plně namístě a případná odchylka od pravidel zakotvených v uvedeném ustanovení musí být náležitě odůvodněna (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 793/12, ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 157/13, či ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 2365/11, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3808/2016).

43. V nyní projednávané věci byl žalobce plně úspěšný co do základu věci. Byla mu přiznána peněžitá náhrada za užívání 182 ks vodoměrů za období od datum do datum. Jinými slovy vyjádřeno, žalobce byl úspěšný jednak v počtu užívaných vodoměrů (182 ks), tak i za dobu, za kterou požadoval peněžitou náhradu (od datum do datum). Neúspěch se projevil pouze ve výši jeho nároku, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Proto měl správně soud prvního stupně při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

44. Výše náhrady nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně 45. Celková výše náhrady nákladů řízení žalobce v řízení před soudem prvního stupně je představována částkou Anonymizováno Kč, kterou tvoří: a) soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši Anonymizováno Kč, b) soudní poplatek za odvolání ve výši Anonymizováno Kč, c) záloha na provedení důkazu ve výši Anonymizováno Kč, d) mimosmluvní odměna advokáta za 20 úkonů právní služby po Anonymizováno Kč: – převzetí a příprava zastoupení, – písemné podání soudu ze dne datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně dne datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně dne datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně dne datum, – odvolání ze dne datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně dne datum, – písemné podání soudu ze dne datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně dne datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně dne datum, které trvalo déle než 2 hodiny, – písemné podání soudu ze dne datum, – písemné podání soudu ze dne datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně dne datum, které trvalo déle než 2 hodiny, – písemné podání soudu ze dne datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně dne datum, které trvalo déle než 2 hodiny, – písemné podání soudu ze dne datum, – účast na jednání před soudem prvního stupně dne datum, podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), e) mimosmluvní odměna advokáta ve výši jedné poloviny za 2 úkony právní služby po Anonymizováno Kč: – jednoduchá výzva k plnění ze dne datum, – odvolání ze dne datum, podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c), h) advokátního tarifu, f) náhrada hotových výdajů advokáta za 22 úkonů právní služby po Anonymizováno Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění do datum, g) náhrada cestovních výdajů advokáta podle 13 odst. 5 advokátního tarifu za cestu osobním automobilem ze sídla advokáta do místa jednání soudu prvního stupně a zpět: – dne datum ve výši Anonymizováno Kč, – dne datum ve výši Anonymizováno Kč, – dne datum ve výši Anonymizováno Kč, – dne datum ve výši Anonymizováno Kč, – dne datum ve výši Anonymizováno Kč, – dne datum ve výši Anonymizováno Kč, při výpočtu náhrady cestovních výdajů vycházel odvolací soud z následujících údajů: cesta byla provedena osobním motorovým vozidlem tovární značky SUBARU FORESTER, registrační značka SPZ, vzdálenost sídla advokáta a sídla soudu prvního stupně a zpět 150 km; pohonné hmoty – benzin 95 oktanů; cena pohonných hmot a sazba základní náhrady byla určena podle vyhlášky o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, h) náhrada cestovních výdajů advokáta podle 13 odst. 5 advokátního tarifu za cestu osobním automobilem ze sídla advokáta do místa jednání soudu prvního stupně a zpět: – dne datum ve výši Anonymizováno Kč, – dne datum ve výši Anonymizováno Kč, – dne datum ve výši Anonymizováno Kč Anonymizováno při výpočtu náhrady cestovních výdajů vycházel odvolací soud z následujících údajů: cesta byla provedena osobním motorovým vozidlem tovární značky jméno FO, registrační značka SPZ, vzdálenost sídla advokáta a sídla soudu prvního stupně a zpět 150 km; pohonné hmoty – benzin 95 oktanů; cena pohonných hmot a sazba základní náhrady byla určena podle vyhlášky o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, i) náhrada advokáta za promeškaný čas strávený cestou z místa sídla advokáta do místa jednání soudu prvního stupně a zpět ve výši Anonymizováno Kč, a to za 6 půlhodin po Anonymizováno Kč za každou cestu dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum a dne datum podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, j) náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši Anonymizováno Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

46. Žalobci nepřísluší mimosmluvní odměna advokáta, náhrada hotových výdajů advokáta a náhrada za daň z přidané hodnoty za: – písemné podání soudu ze dne datum, – písemné podání soudu ze dne datum, – písemné podání soudu ze dne datum, – písemné podání soudu ze dne datum, – písemné podání soudu ze dne datum, neboť tam uvedená tvrzení a označení důkazů mělo být uvedeno a označeno již v žalobě nebo v odvolání.

47. Žalobci nepřísluší mimosmluvní odměna advokáta, náhrada hotových výdajů advokáta a náhrada za daň z přidané hodnoty za odvolání ze dne datum, neboť žalobce byl v této dílčí fázi řízení neúspěšný (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 628/2015).

48. Závěr k odvolacímu přezkumu výroku III. rozsudku soudu prvního stupně 49. Odvolací soud za přiměřeného užití § 220 odst. 1 o. s. ř změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně (výrok III. tohoto rozsudku).

50. Náhrada nákladů řízení státu před soudem prvního stupně 51. Stát má podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Výsledkem řízení se rozumí úspěch účastníků ve věci. Znamená to, že účastník, kterému bylo uloženo podle § 142 o. s. ř. zaplatit náhradu nákladů řízení druhému účastníkovi (protistraně), je povinen nahradit i náklady řízení státu. V nyní projednávané věci to znamená, že náhradu nákladů řízení státu je povinen zaplatit žalovaný, neboť žalovanému byla uložena podle § 142 odst. 3 o. s. ř. povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci.

52. Celková výše náhrady nákladů řízení, které stát platil z rozpočtových prostředků za znalečné, činí částku Anonymizováno Kč (Anonymizováno Kč + Anonymizováno Kč + Anonymizováno Kč + Anonymizováno Kč). U žalovaného nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

53. Závěr k odvolacímu přezkumu výroků IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně 54. Odvolací soud za přiměřeného užití § 220 odst. 1 o. s. ř změnil výroky IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně (výrok IV. tohoto rozsudku).

55. Náhrada nákladů odvolacího řízení 56. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Proti rozsudku soudu prvního stupně ve shora uvedeném rozsahu si podali odvolání oba účastníci. Úspěch žalobce je představován změnou výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení v řízení před soudem prvního stupně. Jeho neúspěch je představován potvrzením výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. Neúspěch žalovaného je představován zastavením odvolacího řízení o jeho odvolání.

57. Porovnáním úspěchu a neúspěchu vychází, že poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je obdobný, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání není samostatně přípustné proti tomuto rozsudku v části týkající se výroků o nákladech řízení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.