24 C 76/2017

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno , IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 616 616,- Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 81 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 81 000 Kč za dobu od 1.2.2017 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 535 616 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 1.2.2017 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 178 578,60 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

IV. Žalobce je povinen nahradit ČR – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady, které hradila na znalečném, ve výši, která bude určena samostatným usnesením, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci takového samostatného usnesení.

V. Žalovaná je povinna nahradit ČR – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady, které hradila na znalečném, ve výši, která bude určena samostatným usnesením, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci takového samostatného usnesení.

1. Žalobou podanou soudu zdejšímu dne 10.3.2017 ve znění dalších doplnění se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 616 616 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 1.2.2017 do zaplacení. Uplatněný nárok žalobce odůvodňoval tím, že na základě neplatné smlouvy provozoval pro žalovanou kanalizaci a čistírnu odpadních vod a že v souvislosti s takto uzavřenou smlouvou v období let 2002-2005 poskytl žalované 182 kusů vodoměrů. Za tyto vodoměry mu žalovaná ničeho nezaplatila, proto se žalobce domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení (náhrady za nevydané vodoměry) soudně, a to v řízení, které probíhalo před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 46/2006. V tomto řízení bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalovaná má zaplatit žalobci náhradu za vodoměry v částce 123 000 Kč. Žalobce uvedl, že tuto náhradu mu žalovaná na základě rozsudku zaplatila dne 16.11.2016. Žalobce zastával názor, že až do zaplacení náhrady byly tyto vodoměry v jeho vlastnictví. Žalobce se tak domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení s tvrzením, že bezdůvodné obohacení vzniklo žalované tím, že užívala vodoměry žalobce v období od 16.3.2013 do 16.11.2016. Žalobce uvedl, že v tomto období se jednalo o jakýsi kvazi nájem. Výpočet požadované náhrady žalobce odůvodnil tím, že obvyklé nájemné za užívání vodoměrů v daném místě a čase činilo 77 Kč za měsíc u jednoho vodoměru. Za předmětné období (44 měsíců) tak žalobce požadoval po žalované zaplacení celkové náhrady ve výši 616 616 Kč. Žalobce vyzval žalovanou dne 23.12.2016 k zaplacení náhrady do 31.1.2017. Žalovaná požadovanou náhradu nezaplatila, proto žalobce požadoval z uplatněné částky i úrok z prodlení od 1.2.2017 do zaplacení. Žalobce konečně v žalobě uvedl, že tato věc byla řešena i Nejvyšším soudem ČR, který v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 986/2012 vyslovil závazný právní názor pro souzenou věc, a to že výše bezdůvodného obohacení na straně žalované bude v posuzované věci představována rozdílem mezi cenou nájmu obvyklou a cenou nájmu sjednanou s tím, že v případě neplatné nájemní smlouvy spočívá obohacení pronajímatele v obdržených platbách nájemného a obohacení nájemce v tom, že pronajatou věc užíval.

2. Podáním z 9.5.2019 žalobce, doplnil skutková tvrzení v tom směru, že v období od 1.1.2000 do 31.3.2005 při provozu vodovodu, kanalizace a čistírny odpadních vod pro žalovanou osadil na vodovodu celkem 191 kusů vodoměrů (nikoli tedy 182 kusů, jak tvrdil v původní žalobě); v tomto doplnění žaloby přesně specifikoval výrobní čísla vodoměrů. Setrval na stanovisku, že tyto vodoměry žalovaná užívala bez právního důvodu (po ukončení spolupráce mezi účastníky) i v období od 16.3.2013 do 16.11.2016 a že v důsledku tohoto užívání jí vzniklo bezdůvodné obohacení, kterého se žalobce touto žalobou domáhá. Přestože žalovaná v tomto období užívala více vodoměrů (191 ks) než bylo původně tvrzeno (182 ks), žalobce nezměnil žalobu a nadále požadoval zaplacení původně žalované částky 616 616 Kč s příslušenstvím, byť by po ní mohl chtít úhradu i vyšší částky.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaná (mimo jiné) namítla, že v této věci je dána překážka věci rozhodnuté. Žalovaná poukázala na to, že ohledně uplatněného nároku byl žalobce uspokojen z titulu bezdůvodného obohacení již v předchozím soudním řízení. Pokud tedy žalobce tvrdí, že se jedná o stejné vodoměry jako v předchozím soudním řízení (což žalobce potvrdil v doplnění skutkových tvrzení dne 19.10.2017), není možné, aby žalobce znovu svůj nárok uplatňoval. Dále pak žalovaná poukázala na to, že žalobce žalované nikdy žádné vodoměry nepředal. Naopak v souvislosti s provozováním vodohospodářského zařízení na základě uzavřené smlouvy to byla žalovaná, která žalobci na samém počátku tohoto vztahu předala 183 kusů vodoměrů (což bylo prokázáno v předchozím soudním řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 46/2006). Pokud tyto vodoměry žalobce později vyměnil, byly nové vodoměry namontovány přímo do vodovodního řadu. Žalovaná tak namítla, že podle zákona o vodovodech vlastník vodovodu (což je žalovaná) je i vlastníkem vodoměrů. Žalovaná vznesla i námitku promlčení celého nároku žalobce, a to s ohledem na znění § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Pokud totiž žalobce tvrdí, že rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 986/2012 bylo dne 12.6.2013 k dovolání žalobce v rámci věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 20 C 160/2006 rozhodnuto o tom, že smlouva o pronájmu a provozování zařízení pro rozvod vody a odkanalizování a čištění odpadních vod ze dne 1.4.2000 je absolutně neplatnou, uplynula promlčecí lhůta nejpozději ke dni 12.6.2015. Uplatněný nárok měla rovněž rozporný s dobrými mravy, když žalobce žádá něco, na co mu nevznikl nárok, čehož si jako osoba znalá v oboru vodohospodářství musí být plně vědom.

4. Usnesením ze dne 19.10. 2017 č. j. 24 C 76/2017-54 soud řízení zastavil z důvodu překážky věci zahájené a překážky věci rozsouzené.

5. Usnesením Krajského soudu v Brně z 31.10.2018 č. j. 49 Co 392/2017-69 bylo usnesení soudu prvního stupně z 19.10.2017 změněno tak, že řízení se nezastavuje. V tomto usnesení Krajský soud v Brně zaujal právní názor, že se ve věci nejedná o překážku věci zahájené ani rozsouzené, když žaloba v této věci se zakládá na tvrzení, že žalovaná bez právního důvodu užívala předmětné vodoměry v době od 16.3.2013 do 16.11.2016 (kdy mělo dojít k zaplacení přisouzené náhrady). Dovodil tedy, že předmět tohoto řízení je po skutkové stránce vymezen odlišně od předmětu řízení pod sp. zn. 20 C 160/2006 (kdy se jednalo o nárok na vrácení vzájemně poskytnutého plnění na základě neplatné smlouvy) i od řízení vedeného pod sp. zn. 5 C 46/2006 (kdy se jednalo o nárok na poskytnutí náhrady za vodoměry, jejichž výměnu či nové osazení provedl žalobce v postavení provozovatele vodovodu ve prospěch žalované jako vlastníka vodovodu).

6. Procesní stanovisko žalované se nezměnilo ani v další fázi řízení, když nadále navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Poukazovala na to, že z rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 C 46/2006 vyplývá, že žalobce v minulosti provedl jen výměnu vodoměrů ve vlastnictví žalované, tudíž nedošlo ke změně vlastnictví, když tyto vodoměry nadále patřily žalované. Nově poukázala na to, že tvrzení žalobce jsou v rozporu se zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii a příslušnou prováděcí vyhláškou, na základě, které je stanovena doba platnosti ověření pro měřidla proteklého množství vody na studenou vodou na dobu šesti let, po které je nutné takovéto měřidlo vyměnit. Žalovaná poukázala na to, že pokud žalobce tvrdí, že v období let 2000-2005 osadil u žalované celkem 182 kusů (případně 191 kusů) vodoměrů, pak není fakticky možné, aby tyto vodoměry žalovaná užívala i v období od 16.3.2013 do 16.11.2016.

7. Zdejší soud pak rozsudkem ze dne 12.9.2019, č.j. 24 C 76/2017-123 žalobu zamítl. Vycházel sice ze závěru, že předmětné vodoměry namontované žalobcem v období let 2000-2005 se nestaly vlastnictvím žalované, když vodoměr není nedílnou součástí vodoměru. Takový závěr přitom soud učinil i ve věci 5 C 46/2006, jehož výsledky prokazují, že předmětné vodoměry byly ve vlastnictví žalobce. Soud však vycházel z obecně známých zkušeností i z prováděcího předpisu k zákonu č. 505/1990 Sb. (zákon o metrologii), kterou je vyhláška č. 345/2002 Sb., dle které platná metrologická legislativa stanovuje dobu platnosti ověření bytových vodoměrů na studenou i teplou vodu na 5 let. Soud měl za notorietu, že po uplynutí této lhůty je nutné vodoměry vyměnit za nové, případně je opravit a ověřit jejich správnost (tzv. repase), kdy praxe směřuje k tomu, že se častěji provádí výměna vodoměru za nový vodoměr než jeho repase, když při ní vznikají další náklady. U repasovaných vodoměrů je navíc i mezi odborníky diskutovaná spolehlivost a funkčnost takovéhoto repasovaného vodoměru i v dalším období. Z toho dle názoru soudu vyplynulo, že pokud by se skutečně stále mělo jednat o jedny a tytéž vodoměry, tak od osazení prvního vodoměru do konce předmětného období (kdy mělo vzniknout bezdůvodné obohacení) uběhlo více než 15 let; v případě osazení vodoměru až v roce 2005, by pak od jeho osazení uběhlo více než 10 let. Soud měl přitom za notorietu i to, že životnost (a to i repasovaného) vodoměru není delší než 15 let. Z toho pak učinil závěr, že i kdyby žalovaná stále měla v držení původní vodoměry žalobce, které do jejího vodovodu byly namontovány v letech 2000- 2005, nemohlo by na její straně vzniknout žádné bezdůvodné obohacení, neboť tyto vodoměry by již v dané době nebyly technicky způsobilé plnit svoji funkci, případně by musely být na náklady žalované důkladně opraveny a následně metrologicky ověřeny. Na straně žalované tak nemohlo dojít k žádnému bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (ani podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014). Pro nadbytečnost se soud nezabýval otázkou výše obvyklého nájemného, které by žalovaná musela platit, pokud by vodoměry využívala na základě nájemní smlouvy. Soud vyjádřil názor, že některé skutečnosti tvrzené žalobcem ukazují spíše na to, že věc by mohla být po právní stránce posuzována nikoli jako nárok z bezdůvodného obohacení, ale spíše jako nárok na náhradu škody, když žalobci mohla teoreticky vzniknout škoda tím, že žalovaná nesplnila svoji povinnost vrátit žalobci jeho vodoměry, které instaloval do vodovodního zařízení žalované na základě absolutně neplatné smlouvy z 1. 4. 2000, a tím tak žalovaná mohla porušit povinnost podle § 457 obč. zák. K tomu však žalobce i přes poučení soudu netvrdil konkrétní skutečnosti.

8. K odvolání žalobce ve věci rozhodoval odvolací soud – Krajský soud v Brně, který usnesením ze dne 10.6.2020, č.j. 13 Co 8/2020-149 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí se přitom vyjádřil tak, že zcela správný je závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná se nestala vlastníkem předmětných vodoměrů, když tyto jsou samostatnou věcí a ani jejich namontováním do vodovodu žalované se nestaly jeho součástí. K tomu odvolací soud odkázal na závěry ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 5 C 46/2006 i na komentářovou literaturu k ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Odvolací soud dále vyjádřil závazný právní názor o tom, že kromě závěru o neplatnosti smlouvy a závěru, že žalovaná se nestala vlastníkem vodoměrů, je třeba vyjít z toho, že vodoměry, které žalobce namontoval a byly předmětem řízení ve věci sp. zn. 5 C 46/2006 měla a doposud má žalovaná stále v držení a žalobci je nevrátila, když opak účastníci nikdy netvrdili. Z toho pak plyne, že je měla v držení i v rozhodné době, kdy takovou držbu je možno v širším slova smyslu považovat za užívání vodoměrů, resp. za možnost jejich užívání. Pro danou věc to znamená, že i kdyby žalovaná prokázala, že vodoměry před počátkem žalovaného období či v jeho průběhu demontovala a nahradila jinými, nemohla by jít tato skutečnost k tíži žalobce, za situace, kdy mu vodoměry nevrátila. Žalovaná tak měla vodoměry v držení (užívala je), aniž by žalobci cokoliv platila. Obecně vzato jsou tak splněny předpoklady pro vznik nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalované dostalo na úkor žalobce plněním bez právního důvodu (bez platně uzavřené smlouvy). Majetkový prospěch vznikl žalované proto, že se její majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo, neboť pokud užívala cizí věci (vodoměry žalobce), byla by povinna za jejich užívání platit úplatu (zpravidla nájemné). Předpoklady pro vznik bezdůvodného obohacení jsou přitom splněny jak z pohledu § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, podle něhož podle něhož je nutno nárok posuzovat za dobu do 31. 12. 2013 [podpůrně též podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, což je dáno tím, že jde o závazkový vztah mezi samosprávnou územní jednotkou (žalovanou obcí) a podnikatelem (žalobcem) při jeho podnikatelské činnosti], tak z pohledu § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož je nutno nárok posuzovat za dobu od 1. 1. 2014. Odvolací soud dospěl k závěru, že závěr soudu prvního stupně, že žalované bezdůvodné obohacení nevzniklo, nelze dovodit ani z vyhlášky č. 345/2002 Sb., z níž naopak plyne, že dobu platnosti ověření vodoměrů lze na základě kladného výsledku statistické výběrové zkoušky (opakovaně) prodlužovat.

9. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby vyzval žalobce k doplnění rozhodujících skutečností a k označení důkazů k jejich prokázání postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř., když dosud není zřejmé, za užívání, jakých konkrétních vodoměrů žalobce vlastně bezdůvodné obohacení v tomto řízení požaduje. V řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 46/2006 bylo dle odůvodnění příslušných rozhodnutí zjištěno namontování 182 kusů vodoměrů žalobcem, kdy z však není zcela zřejmé, za jakých konkrétních 182 kusů vodoměrů byla vlastně žalobci náhrada přiznána. Dále uvedl, že se žalovaná mýlí v tom, že veškeré nároky žalobce týkající se vodoměrů byly vyrovnány v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 46/2006, neboť jeho předmětem byl po skutkové stránce jiný žalobcův nárok, než jaký je předmětem tohoto řízení, což ostatně vyplynulo již z předchozího rozhodnutí odvolacího soudu, kterým změnil předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro překážku věci rozhodnuté.

10. V dalším průběhu řízení žalobce podáním ze dne 20.7.2020 doplněným podáním ze dne 13.10.2020 k výzvě soudu doplnil svá skutková tvrzení, když zcela jednoznačně specifikoval 182 vodoměrů, ohledně nichž se v tomto řízení domáhá nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když u každého z nich uvedl typ, výrobní číslo, adresu odběrného místa v obci , adresa, , kam byl osazen, datum tohoto osazení. Skutečnost, že byl vlastníkem těchto vodoměrů dovozoval ze skutečnosti, že je koupil, k čemuž odkázal na faktury založené v přílohách spisu zdejšího soudu sp. zn. 5 C 46/2006. Tato specifikace vodoměrů je obsažena na č.l. 157-159 spisu a na č.l. 177 spisu, když jde o 182 kusů vodoměrů. Setrval na požadované výši bezdůvodného obohacení, když tato je odvozena od částky 77 Kč za vodoměr a měsíc, což doložil fakturou obsahující položku za pronájem vodoměru.

11. Žalovaná ve vyjádření ze dne 4.11.2020 opětovně uvedla, že návrh považuje za nedůvodný a neuznává jej. Zdůraznila, že žalobce doplnil svá tvrzení pouze o údaj ohledně osazení vodoměrů, nikoliv však ohledně toho, zda tyto vodoměry byly osazeny i v předmětném období. Předložila podrobný přehled ohledně jednotlivých vodoměrů, jak byly uvedeny v podání žalobce, kdy nezpochybňovala jejich osazení, avšak ke každému z nich doplnila, kdy došlo v každém místě k osazení nového vodoměru žalovanou, a to i opakovaně, kdy tyto nové vodoměry specifikovala typem, výrobním číslem a datem osazení (viz podání na č.l. 180-187, č.l. 190 spisu). U jednání soudu dne 12.11.2020 žalobce upřesnil tvrzení ke dvěma vodoměrům namontovaným , jméno FO, . Právní zástupce žalované pak učinil nesporným, že žalobce osadil vlastní vodoměry tak, jak uvedl v doplnění svých tvrzení, kdy žalovaná nerozporuje datum osazení, výrobní čísla, ani to jakým odběratelům byl každý konkrétní vodoměr osazen. Setrval na tom, že vodoměry byly již před rokem 2013 vyměněny a nemohlo tak vzniknout žádné bezdůvodné obohacení v souvislosti s jejich užíváním. Znovu poukázal na to, že žalobci již byla vyplacena náhrada za namontované vodoměry.

12. Žalobce požadoval prokázání výměny vodoměrů tvrzené žalovanou, když k tomu upozorňoval i na případné nedostatky v oprávnění takové činnosti vykonávat u osob, které tak měly pro žalovanou činit. Uváděl, že skutečnost, že byly případně osazeny jiné vodoměry, však není ve věci podstatná, když by to neznamenalo nedůvodnost žaloby. Setrval na tom, že plnění přijaté od žalované na základě rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 C 46/2006 je ekvivalentem vrácení vodoměrů. Do doby, než k tomu došlo, což bylo 16.11.2016, žalovaná vodoměry užívala, ať byly fakticky namontované v daných místech či nikoliv. Stále jde o hospodaření s majetkem žalobce. Dokud žalovaná vodoměry nevrátila, nezaplatila ekvivalentní náhradu, tak je v zásadě jedno, co s vodoměry dělala. Ohledně ocenění výše bezdůvodného obohacení následně u nařízeného jednání navrhnul zpracování znaleckého posudku.

13. Žalovaná pak v podání ze dne 8.12.2021 uvedla, že vodoměry osazené v minulosti žalobcem byly repasovány vždy tzv. výměnným způsobem, tj. žalované se nikdy nedostával po repasi stejný typ a stejné výrobní číslo vodoměru, ale zcela jiný typ a výrobní číslo, což má dokládat zcela mizivou hodnotu vodoměru před repasí. Poukázala i na cenu takové repase a cenu za odkup vyřazeného a nepoužitého vodoměru. Konkrétní tvrzení k vodoměrům, které byly žalobcem specifikovány v tomto řízení, tedy k tomu, že došlo k jejich případnému odkupu jako nepoužitelné věci či k tomu, kdy a za jakou částku byla provedena repase, však nedoplnila.

14. Po vypracování znaleckého posudku ohledně výše bezdůvodného obohacení, žalobce opakovaně nesouhlasil se závěry znalce vyjádřenými i v doplnění znaleckého posudku, navrhoval proto zpracování revizního znaleckého posudku, když namítal zejména nevhodnost znalcem použité metody, nezohlednění šestiletého cyklu pro ověření měřidla, jak to stanovuje příslušná vyhláška. S ohledem na to, že soud měl závěry znalce za dostatečně odůvodněné, kdy znalec tyto dostatečně vysvětlil u nařízeného jednání, ke zpracování revizního znaleckého posudku nepřistoupil. Pokud žalobce navrhoval provedení důkazu k tomu, jaké nájemné žalovaná za užívání vodoměrů účtovala v době před uzavřením smlouvy se žalobcem, která byla následně shledána absolutně neplatnou, soud takový důkaz pro rozpor z koncentrací řízení neprovedl, když tento důkaz byl navržen až po koncentraci řízení, aniž by šlo o reakci na důkaz provedený po koncentraci řízení či šlo o důkaz, který žalobce nemohl dříve bez své viny označit.

15. Žalobce se u posledního jednání vyjadřoval ke vznesené námitce promlčení žalobou uplatněného nároku, když uvedl, že tento nárok mohl uplatnit až tehdy, když mu byly známy všechny skutečnosti týkající se daného bezdůvodného obohacení. Počátek běhu promlčecí lhůty tak odvozuje od právní moci rozhodnutí, kterým bylo definitivně postaveno najisto, že vodoměry jsou žalobce. Vzhledem k tomu, že jde o vztah mezi účastníky, který předcházel účinnosti nového občanského zákoníku, je třeba vycházet z tehdy platné úpravy, a to včetně promlčení. Počátek běhu promlčecí doby je odvozen od právní moci rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 C 46/2006, tedy od data 14.11.2016. Promlčecí doba před podáním žaloby tedy neuplynula.

16. Závěrem žalobce poukázal na nespornost toho, že z majetku žalobce bylo žalované poskytnuto 182 vodoměrů, kdy právní poměr mezi nimi byl komplikovaný. Mezi účastníky bylo více sporů, kdy v této věci jde o bezdůvodné obohacení žalované z důvodu, kdy žalobce nemohl využívat věci ve svém vlastnictví, když je na základě absolutně neplatné smlouvy o provozování kanalizace a čistírny odpadních vod měla v držení žalovaná. Žalovaná tyto vodoměry žalobci nikdy nevrátila, proto je za dané období nárokováno bezdůvodné obohacení. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši vyzvána, ve lhůtě k tomu poskytnuté žalobci ničeho nezaplatila. Zdůraznil výhrady vůči vypracovanému znaleckému posudku, kdy nebyly náklady rozpočítávány na šestileté období, jak to předpokládá vyhláška č. 345/2002 Sb., znalec k tomu nepřihlédl. Trval tedy na tom, aby žalobě bylo vyhověno.

17. Žalovaná s odkazem na předchozí vyjádření setrvala na nedůvodnosti podané žaloby, která by měla být v celém rozsahu zamítnuta. Zdůraznil, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně požadované výše bezdůvodného obohacení, a to v podstatné míře. Pokud byla znaleckým posudkem určena výše bezdůvodného obohacení, tak měl za to, že by měla být od určené částky odečtena i částka odpovídající nákladům na pořízení vodoměrů, když tento nárok již byl vypořádán v řízení sp. zn. 5 C 46/2006.

18. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, kdy zjistil následující skutkový stav.

19. Z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 2. 2016 č. j. 20 C 160/2006-432 soud vzal za prokázané, že mezi účastníky proběhl spor o zaplacení částky 190 000 Kč s příslušenstvím, na základě žaloby podané soudu dne 5.6 2006, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 190 000 Kč z titulu vypořádání nároků poté, co žalobce odstoupil od smlouvy o pronájmu a provozování zařízení pro rozvod a odkanalizování a čištění odpadních vod, kterou s žalovanou uzavřel dne 1.4.2000. V této věci bylo rozhodnuto poprvé rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27.11.2008, poté rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16.8.2011 a posléze rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.6.2013 č. j. 28 Cdo 986/2012-228. Nejvyšší soud svým rozsudkem zrušil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27.11.2008 i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16.8.2011 se závazným právním názorem, že smlouva o pronájmu a provozování zařízení pro rozvod a odkanalizování a čištění odpadních vod ze dne 1.4.2000 uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná pro obcházení zákona. Nejvyšší soud rovněž vyslovil právní názor, že u absolutní neplatnosti je plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy bezdůvodným obohacením již od samého počátku a že v tomto případě na základě smlouvy o pronájmu obdržela plnění nejen žalovaná (jako pronajímatel), ale také žalobce (jako nájemce), jemuž bylo poskytnuto oprávnění k užívání a provozování vodohospodářského zařízení. Nejvyšší soud uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, jaká částka žalobou uplatněného nájemného (190 000 Kč) může být žalobci oprávněně navrácena s tím, že výše bezdůvodného obohacení na straně žalované bude v posuzované věci představována rozdílem mezi cenou nájmu obvyklou a cenou nájmu sjednanou. Uvedl dále, že v případě neplatné nájemní smlouvy spočívá obohacení pronajímatele v obdržených platbách nájemného a obohacení nájemce v tom, že pronajatou věc užíval. Na základě tohoto závazného právního názoru soud prvního stupně nechal vypracovat dva znalecké posudky ohledně obvyklého nájemného za celé období, kdy žalobce užíval vodohospodářské zařízení žalované (od 1.4. 2000 do 31.5.2005). Z obou posudků vyplynul závěr, že v tomto období obvyklá výše nájemného přesáhla částku 100 000 Kč ročně. Jelikož se žalobce domáhal po žalované za celé období vydání bezdůvodného obohacení ve výši 190 000 Kč, soud dospěl k závěru, že výše bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalobci, přesahuje (a to podstatně) uplatněný nárok. Proto byla novým rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 2. 2016, č.j. 20 C 160/2006-432 žaloba v celém rozsahu pravomocně zamítnuta (rozhodnutí bylo v zamítavé části potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně z 4. 5. 2018). Dovolání podané žalobcem bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2019, č.j. 23 Cdo 4711/2018-503 odmítnuto s právní mocí ke dni 11.3.2019.

20. Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 5 C 46/2006 soud dále vzal za prokázané, že v tomto řízení žalobce podal žalobu proti žalované o zaplacení částky 123 070 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že na základě smlouvy o pronájmu a provozování zařízení pro rozvod a odkanalizování a čištění odpadních vod ze dne 1.4.2000 (která posléze byla dle právního názoru Nejvyššího soudu považována za absolutně neplatnou) provozoval vodohospodářský majetek žalované. V souvislosti s tímto provozem se žalobce zavázal provádět měření a stanovení odběrů vody, což si vyžádalo výměnu starých vodoměrů za nové či osazení nových vodoměrů v případě nově zřízených odběrných míst. Žalobce tvrdil, že pro případ ukončení smlouvy bylo mezi účastníky dohodnuto, že nájemce (žalobce) má právo měřidla, které žalobce zakoupil, předat a odprodat pronajímateli (žalované) a ten má právo a povinnost je převzít a odkoupit za dohodnutou cenu. Žalobce tvrdil, že spolupráce mezi účastníky byla ukončena k 31.3.2005 a že poté dne 6.5.2005 navrhl žalované odkup vodoměrů (celkem 192 kusů, přesně v žalobě specifikovaných) za celkovou částku 123 070 Kč. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12.6.2015 č. j. 5 C 46/2006-383 bylo žalobě ohledně zaplacení částky 123 070 Kč s příslušenstvím vyhověno. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud vzal za prokázané, že žalobce v obci , adresa, namontoval nové vodoměry, které zakoupil od firmy , Anonymizováno, v počtu 182 kusů v období 2002 – 2005, kdy účastníci se na tomto celkovém počtu osazených vodoměrů shodli. Skutečnost, že se jednalo o nové vodoměry byla zjištěna jak z výpovědi svědků, montérů žalobce i z potvrzení firmy , Anonymizováno, Z originálů montážních lístků, k nimž byli vyslechnuti jednotliví montéři soud vzal za prokázané, že pracovníci žalobce osadili v obci , adresa, tyto typy nových vodoměrů: vodoměry typu PRX-165 v počtu 93 kusů v roce 2002, v počtu 10 kusů v roce 2003, v počtu 6 kusů v roce 2004 a v počtu 1 kusu v roce 2005, vodoměry typu SPX-190 v roce 2002 v počtu 69 kusů a v roce 2003 v počtu 3 kusů a vodoměr typu SPX objemový v roce 2004 v počtu 1 kusu. Poté ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10.10.2016 č. j. 27 Co 386/2015-423, který rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích (mimo jiné i ohledně povinnosti žalované zaplatit náhradu za vodoměry v částce 123 070 Kč s příslušenstvím) potvrdil. Rozsudek nabyl právní moci dne 14.11.2016. Ve věci následně žalovaná podala dovolání; Nejvyšší soud usnesením ze dne 29.8.2017 dovolání žalované odmítl, usnesení nabylo právní moci dne 13.9.2017.

21. Soud ve věci dále provedl dokazování předloženými evidenčními kartami a montážními lístky, kdy z nich bylo ověřeno tvrzení žalobce o namotávání 182 kusů vodoměrů typu, v termínech a místech, jak jsou tyto skutečnosti souhrnně uvedeny v podání žalobce na č.l. 157-159 spisu a č.l. 177 spisu. Pokud byla zjištěna jedna nesrovnalost mezi evidenční kartou a montážním lístkem vodoměru u osoby , jméno FO, , pak za situace, kdy žalovaná učinila nesporným tvrzení žalobce ohledně osazení nových vodoměrů žalobcem, ohledně jejich typu, výrobního čísla, data osazení i ohledně toho, jakým odběratelům byl ten, který vodoměr osazen, jak jsou tyto skutečnosti uvedeny na shora uvedeném místě spisu, má soud tento rozpor pro skutkové i právní hodnocení věci za bezvýznamný. Skutečnost, že došlo k namontování 182 kusů vodoměrů žalobce je podpořena i skutkovými zjištěními učiněnými zdejším soudem ve věci sp. zn. 5 C 46/2006, kdy v tomto řízení měl soud za prokázané namontování 182 kusů vodoměrů, kdy šlo o nové vodoměry pořízené žalobcem. Soud tak shrnuje, že má za jednoznačně prokázané, že žalobce v období let 2002 – 2005 zakoupil nové vodoměry, čímž k nim nabyl vlastnické právo a tyto osadil v obci , adresa, v místech, jak jsou specifikována na č.l. 157-159 a č.l. 177 spisu, kde je také uveden typ a číslo každého z těchto vodoměrů. Z montážních lístků a evidenčních karet vyplývá, že jednotlivé vodoměry byly v termínech, jak tvrdila žalovaná, následně z její strany vyměněny, kdy s ohledem na právní hodnocení věci soud jednotlivá data výměn a následně namontované typy vodoměrů blíže nerozebírá.

22. Z výslechu svědka , adresa, soud zjistil, že v letech 2000-2005 byl zaměstnancem žalobce, obsluhoval vodovod a čističku odpadních vod v , Anonymizováno, . Po roce 2005 vyměňoval vodoměry v , Anonymizováno, , potom si našli nového zaměstnance. Před výměnou mu vždy zavolali z obecního úřadu, v jakém místě je vodoměr potřeba vyměnit. Nově instalovaný vodoměr byl obecní vodoměr, kdy ho na obci převzal. Mohlo se jednat o nový i repasovaný vodoměr, kdy starý vodoměr vždy vymontoval, odevzdal jej na obci a ten pak šel na repasování nebo opravu. O výměně vyplňoval vodoměrné lístky. Měl však za to, že se z nich nedá poznat, zda jde o nový či repasovaný vodoměr. Montážní lístky odevzdával na obci. Někdy je dostal už předvyplněné. Nevěděl, proč obec , adresa, vyměněné vodoměry nevrátila žalobci, jako to učinila obec , adresa, . K repasovaným vodoměrům se vyjadřoval tak, že jde o vodoměr, u kterého se vymění vnitřek a počítadlo. Uváděl, že při repasování vodoměru by se jeho číslo změnilo, pokud by se měnil vnitřek. Pokud jde o ověření, tak to skoro nikdo nedělá, kdy tehdy se vodoměr přeměří a ocejchuje.

23. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že pracoval pro žalovanou nejprve na živnost, kdy se domluvil se starostou, že bude provádět výměny domácích vodoměrů. Tuto práci přebíral od pana , jméno FO, , který to dělal externě. On sám s prací skončil v roce 2018, dělal ji 6-7 let, kdy přesně začal, si už nevzpomněl. Sdělil, že tehdy se začaly všechny vodoměry evidovat, začaly se nakupovat nové. On celou vesnici sjednocoval, když dříve tam byly tři typy vodoměrů s různou montážní délkou. , jméno FO, na obci vše evidovala, věděla, co se má měnit. Vodoměry se mění po 6 letech, kdy takový byl harmonogram výměn, podle kterého je prováděl. On při výměně na odběrná místa montoval nové nebo repasované vodoměry. Repasované jsou přitom takové, které projdou opravou, pak se prověří. Odmontované vodoměry vracel na obec, tam si pro ně přijela firma, která je opravila nebo proměřila. Pokud byly v pořádku, vracely se zpět. Důvod výměny vodoměrů vždy po šesti letech byla jejich životnost. Při výměně svědek vždy vyplňoval výkaz, který spolu se starým vodoměrem odevzdal na obci. Nové vodoměry opatřoval evidenční plombou, která se dává na první šroubení vodoměru.

24. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že na obci , adresa, pracovala na správě vodovodů a kanalizace, kdy od roku 2000 má s obcí dohodu. Vede evidenci vodovodů a vodoměrů. Pokud se mění vodoměr, tak se provede zápis na montážním lístku, ona to přepíše do karty. Na montážním lístku někdy předvyplní hlavičku, zbytek vyplní pracovník provádějící výměnu. K dotazu, zda z montážního či evidenčního lístku lze poznat, zda jde o nový či repasovaný vodoměr, uvedla, že většinou jde o vodoměr repasovaný, pokud je nový, připojí se záruční list. Nově osazovaný vodoměr dostane pracovník u ní v kanceláři. Starý vrátí do kanceláře. Namontovaný vodoměr se vyznačí do montážního lístku, tužkou se po 6 letech napíše nový. To však neznamená, že by nemohlo jít o repasovaný vodoměr. Vodoměry se mění vždy po 6 letech, staré se odvezou na obecní úřad a pak se posílají na repasování. Nevzpomněla si, že by tomu někdy bylo jinak. Ohledně případných záznamů o odesílání vodoměrů na repasi uvedla, že jsou k tomu pouze faktury, kde je uveden počet kusů a cena. Po provedení repase číslo vodoměru není totožné s číslem odesílaného vodoměru. Vrácené repasované vodoměry zůstávají v kanceláři a postupně se dávají montérům k výměně. Čísla repasovaných vodoměrů jsou pak po namontování v evidenční kartě a montážním lístku.

25. Z daňového dokladu – faktury č. , hodnota, od společnosti , právnická osoba, . pro obec , adresa, ze dne 30.6.2011 bylo zjištěno, že je účtována oprava výměnným způsobem u 5 kusů a odkup vyřazeného nepoužitelného vodoměru v počtu 1 kusu. Z faktury nelze zjistit konkrétní čísla vodoměrů, které byly opraveny formou výměny ani číslo vodoměru, který byl odkoupen a vyřazen.

26. K výši bezdůvodného obohacení ohledně užívání či potenciálně možného užívání předmětných 182 kusů vodoměrů v období, jak je žalobce učinil předmětem řízení, žalobce k důkazu předložil faktury vystavené společností , právnická osoba, . , jméno FO, z , adresa, , kdy je z nich patrno, že za měsíce červen 2013, listopad 2014, srpen 2015 a listopad 2016 bylo v odběrném místě za vodoměr (zřejmě pronájem vodoměru) účtována částka 77 Kč bez DPH za měsíc. Stejná částka vyplývá i z přípisů od , Anonymizováno, – , jméno FO, hlavní účetní, kdy je uváděno, že za vodoměr , Anonymizováno, má být firmě , jméno FO, účtována za červen 2013, listopad 2014, srpen 2015 a listopad 2016 vždy částka 77 Kč.

27. S ohledem na skutečnost, že ze strany žalované byla žalobcem tvrzená částka za nájem vodoměru zpochybněna, když navíc důkaz svědčil o výši nájemného účtovaného pouze jednou společností ve , adresa, , soud přistoupil ke stanovení obvyklé výše nájemného k ustanovení znalce. Ustanovený znalec Ing. Vladimír Půček, znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady, specializace nemovitosti a technické obory různé, tepelná technika, vytápění, rozvody a zdroje tepla nejprve ve věci podal znalecký posudek ze dne 26.9.2022 č. 508-3/22. S ohledem na skutečnost, že znalec nevycházel při stanovení výše nájmu z typů vodoměrů, ohledně kterých bylo v řízení zjištěno, že byly namontovány v daných místech žalobcem a vyšel z jiného počtu kusů takových vodoměrů, doplnil k zadání soudu znalecký posudek dodatkem č. 1 ze dne 30.1.2023 a dodatkem č. 2 ze dne 6.3.2023, ve kterých zohlednil dle zadání soudu i ceny takových konkrétních vodoměrů zjištěné ve věci zdejšího soudu sp. zn. 5 C 46/2006. Cenu obvyklého nájemného za užívání žalobcem v letech 2000 a 2005 namontovaných 182 kusů vodoměrů v době od 16.3.2013 do 16.11.2016, tj. za 44 měsíců, stanovil na částku 172 000 Kč bez DPH, když takto žalobce svůj nárok v žalobě uplatnil (tedy nájemné bez DPH), znalec přitom vycházel z tzv. nákladové metody. Následně u jednání dne 11.11.2023 znalec k závěrům svého posudku doplnil, že danou metodu při stanovení obvyklého nájemného využil i za situace, kdy žalobce zakládal do spisu ceníky některých vodárenských společností, kde je uvedena položka nájemného za vodoměr. Důvod byl ten, že dle něj se vodárenské společnosti nepohybují v tržním prostředí, obvyklá cena je pro ně ta, kterou si samy určí. K ceníkům společnosti , Anonymizováno, se vyjadřoval tak, že jde o obrovskou firmu, která si sama ceny určuje. Ohledně dalších ceníků předkládaných žalobcem sdělil, že nebyly z období, které bylo posuzováno. Doplnil, že případný pronájem vodoměrů je pro tyto společnosti pouze okrajovou záležitostí. Následně se podrobně vyjadřoval k určení obvyklé ceny, jak ji v dodatku č. 2 ke znaleckému posudku stanovil, kdy doplnil, že vodoměry se instalují vždy na dobu 6 let, kdy následně se musí zdemontovat, ověřit a zase namontovat. Životnost vodoměrů je asi dvě šestiletá období, kdy však nevyloučil, že vodoměr může fungovat i 20 let. Po šesti letech se provádí metrologické ověření, což je jiný úkon než nákladné metrologické přezkoušení. Bylo zjištěno, že znalec v doplnění znaleckého posudku nevycházel z doby namontování jednotlivých vodoměrů, jak byla v řízení zjištěna, obvyklou cenu nájmu stanovil pouze pro období životnosti vodoměrů v délce 12 let. U jednání přitom uvedl, že pokud by se počítalo s dalším šestiletým obdobím životnosti, pak by narostly náklady, změnil by se jeho výpočet. Znalec při zpracování dodatku ke znaleckému posudku rovněž pracoval s cenou dodávky v jiných letech než v jakých, by při zohlednění šestiletých období, po kterých je nutná demontáž a přezkoušení vodoměrů, takový výdaj musel být vynaložen. Vyjádřil se tak, že pokud by vodoměry byly užívány v dalším období po uplynutí 12 let, bylo by třeba provést ověření. S ohledem na nedostatky doplnění znaleckého posudku soud přistoupil k přeformulování znaleckého úkolu (viz usnesení na č.l. 370 spisu), kdy znalci zadal, aby při stanovení obvyklého nájemného zohlednil konkrétní data osazení každého z vodoměrů, skutečnost, že po uplynutí každého šestiletého období u každého z takových vodoměrů je třeba provést ověření, což se promítne do nákladů, kdy znalec měl vycházet z funkčnosti vodoměrů i po uplynutí 12 letého období od osazení, neboť v řízení ohledně žádného z vodoměrů nebylo zjištěno, že by byl žalovanou zlikvidován pro nefunkčnost. Znalec měl u každého z vodoměrů zohlednit celé obdobní od osazení do data 16.11.2016.

28. V dodatku č. 3 ke znaleckému posudku ze dne 14.3.2024 znalec uvedl, že postupoval opět nákladovým způsobem, avšak s tím rozdílem, že výchozími roky jsou roky osazení 2002 až 2005, které u jednotlivých vodoměrů specifikoval. U vodoměrů osazených v letech 2002 a 2003 tak uvažoval s instalací 3 x po dobu 6 let, aby doba instalace překryla posuzované období od 16.3.2013 do 16.11.2016. U vodoměrů osazených v letech 2004 a 2005 uvažoval s instalací 2 x po dobu 6 let. Nezabýval se případnou výměnou vodoměrů v letech 2013 a 2014 za vodoměry , Anonymizováno, , tedy nezkoumal, kde se skutečně každý z vodoměrů v posuzovaném období od 16.3.2013 do 16.11.2016 nacházel. Obvyklou cenu nájemného stanovil, jako kdyby byly vodoměry instalovány a byly plně funkční. Uvedl, že využil cen vodoměrů ze znaleckého posudku , jméno FO, založeného ve spisu zdejšího soudu sp. zn. 5 C 46/2006. Součástí tohoto dodatku ke znaleckému posudku jsou tabulky pro určení nákladové ceny u 182 kusů vodoměrů žalobcem specifikovaných v tomto řízení. Znalec pracoval se ziskem pro žalobce ve výši 30 %. Dospěl přitom k závěru, že obvyklá cena nájmu těchto vodoměrů za období od 16.3.2013 do 16.11.2016 byla nákladovým způsobem určena na částku 81 000 Kč. Zjišťoval přitom, zda vodárenské společnosti nabízejí úplatný pronájem vodoměrů, kdy z ceníků těchto společností takovou nabídku nezjistil. Pokud jej snad některá malá společnost nabízí, pak nelze hovořit o obvyklé ceně, která by odpovídala tržnímu prostředí. U jednání dne 4.9.2024 znalec zrekapituloval průběh zpracování znaleckého posudku. Zopakoval, že pro určení výše nájmu vodoměrů použil nákladovou, nikoliv porovnávací metodu z toho důvodu, že ten, kdo takovou činnost provádí, musí se mu za určitou dobu vrátit náklady, musí mít přiměřený zisk. Nákladová metoda je vhodnější, neboť neexistuje dostatečná databáze k porovnání. Bylo by nutné mít k dispozici alespoň deset údajů k porovnání. V této věci byla k dispozici pouze nabídka společnosti , Anonymizováno, ve výši 70-100 Kč za měsíc pronájmu a nabídka , adresa, ve výši 200 Kč za měsíc. Ze dvou čísel není možné obvyklou výši nájmu stanovit tak, aby ji byl znalec schopen obhájit. Pronájem vodoměrů je navíc pro uvedené firmy jen okrajovou záležitostí v rámci jejich činnosti. Z ceníků jiných vodárenských společností zjistil, že taková položka se na nich nenachází. Důvod pro takový stav viděl v tom, že tyto společnosti rozpouští tuto cenu v ceně vodného a stočného. Znalec podrobně dovysvětlil jednotlivé položky v tabulkách, které jsou součástí dodatku č. 3 ke znaleckému posudku. Vyjádřil se k užitému rozpočtovému programu. Vysvětlil, z jakého důvodu je nyní výše obvyklého nájmu nižší, než jak ji stanovil v předchozím dodatku ke znaleckému posudku, ačkoliv při zohlednění více šestiletých období narostly náklady na montáž, demontáž a přezkoušení či ověření. K tomu uvedl, že je to dáno tím, že je zohledněna konkrétní doba osazení vodoměru a náklad se tak rozpočte do více let. Z toho důvodu je výsledná částka nižší. Vysvětlil, proč při výpočtu nebyla odečtena částka za pořízení vodoměrů, která již byla žalobci žalovanou uhrazena, když měl za to, že by to odporovalo logice. Následně byl posudek doplněn o ceníky vodárenských společností, z nichž je zřejmé, že neobsahují položku nájem vodoměru (viz dodatek č. 4 ze dne 16.9.2024). Znalec měl za to, že pokud takovou položku ceníky neobsahují nyní, tak ji neobsahovaly ani v předmětném období.

29. Z výzvy k úhradě dlužného nájemného ze dne 23.12.2016 ve spojení se sdělením k této výzvě ze dne 20.1.2017 má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby žalovanou vyzýval k úhradě dlužného nájemného za užívání předmětných vodoměrů, kdy požadovaná částka měla být uhrazena do 31.1.2017. Žalované byla výzva doručena dne 27.12.2016, kdy ji neakceptovala, měla ji za nedůvodnou. Žalobce prostřednictvím právního zástupce následně opětovně žalovanou k úhradě vyzýval výzvou ze dne 17.2.2017, odeslanou téhož dne. Žalovaná reagovala vyjádřením z 27.2.2017, kdy nárok žalobce opětovně odmítla.

30. Soud shrnuje zjištěný skutkový stav následovně. Výše uvedenými důkazy má soud za prokázané, že v období let 2002-2005 došlo na základě smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena a která byla následně soudy shledána absolutně neplatnou, ze strany žalobce k pořízení a namontování do vodovodu ve vlastnictví žalované 182 kusů vodoměrů, tak jak to bylo žalobcem tvrzeno, když to bylo prokázáno jak listinnými důkazy, tak svědeckými výpověďmi, konečně to nebylo mezi účastníky sporné. Bylo rovněž prokázáno, že následně došlo v daných odběrných místech k výměně vodoměrů, jak to uváděla žalovaná. Nebylo však prokázáno, že by kdykoliv před datem 16.11.2016 došlo ze strany žalované k předání žalobcem pořízených vodoměrů žalobci, že by tyto byly pro nefunkčnost zlikvidovány, že by některý z nich již v období, za které je požadováno vydání bezdůvodného obohacení, neexistoval, že by nebyl způsobilý plnit svou funkci, že by žalobci před tímto datem byla žalovanou uhrazena cena za tyto vodoměry. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo přitom prokázáno, že pokud došlo v některém z míst k odmontování vodoměru a k jeho výměně, tak poté se odmontovaný vodoměr se vracel na obec. Následně došlo k jeho ověření a repasi a posléze byl znovu namontován do některého odběrného místa. Při ověření a repasi docházelo ke změně označení vodoměru. Soud má rovněž za prokázané, a to jednak z výpovědi svědků, tak ze znaleckého posudku, že životnost vodoměrů může být delší než 12 let, když pouze po uplynutí období každých 6 let je nutno přistoupit k jeho ověření. Soud tedy měl za prokázané, že v období, za které je žalobcem požadováno vydání bezdůvodného obohacení, měla žalovaná předmětné vodoměry ve své dispozici a mohla je užít k účelu, ke kterému slouží, aniž by zde byl jakýkoliv právní důvod pro jejich užívání žalovanou, když smlouva, který byla dříve uzavřena mezi účastníky byla absolutně neplatnou. S ohledem na to byl ve věci ustanoven znalec k určení výše bezdůvodného obohacení, tedy majetkového prospěchu, kterého se žalované držbou vodoměrů dostalo, a o který byl ochuzen žalobce, ač byl jejich vlastníkem. Výše bezdůvodného obohacení přitom byla dána výší obvyklého nájmu, který by žalobce mohl za užití vodoměrů požadovat.

31. Soudem ustanovený znalec určil výši obvyklého nájmu za předmětné období ve výši 81 000 Kč, když ve věci postupoval nákladovou metodou, neboť neexistuje dostatek srovnatelných nájmů, které by mohly být užity pro výsledek určený porovnáním. To je dáno tím, že nájemné za užívání vodoměrů je obvykle součástí ceny za vodné a stočné, aniž by taková položka byla samostatně uvedena v cenících jednotlivých vodárenských společností. Znalec vysvětlil, z jakého důvodu nemohl vyjít z faktur předložených žalobcem vystavených společností , Anonymizováno, a z jednoho dalšího ceníku, když takové dva vstupy jsou pro možné užití metody porovnávací zcela nedostatečné. Případný pronájem vodoměru je zcela okrajovou záležitostí činností daných společností, což se projevuje i ve výši ceny nájmu, jak ji účtují. Znalec se vypořádal s námitkami účastníků, v posudku zohlednil životnost vodoměrů přesahující období šesti či dvanácti let, zohlednil náklady na ověření. Pokud žalovaná namítala, že by při stanovení výše obvyklého nájmu neměla být zohledňována pořizovací cena, která byla ze strany žalované žalobci následně uhrazena, pak soud se s tímto názorem neztotožňuje, když metoda zvolená znalcem pro určení obvyklého nájmu vychází z návratnosti investice a dosažení určitého zisku, a tak je stanovena výše nájemného. Nelze tedy od dosaženého výsledku odečíst vstupní investici, když stanovení obvyklého nájemného je pouze jistým matematickým výpočtem, který by bez zohlednění tohoto vstupu nebylo možno vůbec na danou věc aplikovat. Pokud se žalobce ohrazoval proti rozpočítání nákladů do období delšího než šest let, pak takovou námitku nelze přijmout za situace, kdy celá žaloba je postavena na tom, že jde o užití vodoměrů, které v době, za kterou je bezdůvodné obohacení požadováno, byly již starší než 6 let. Soud tak má za to, že při použití nákladové metody bylo třeba u těchto konkrétních vodoměrů počítat s jejich použitelností i po šesti a někdy i po dvanácti letech a na tato období rozpočítat jednotlivé náklady a zisk žalobce.

32. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 tohoto ustanovení zákona není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

33. Podle § 3036 občanského zákoníku podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

34. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb, obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

35. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 261 odst. 2 zákona č. 513/1991, obchodní zákoník, touto částí zákona se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb.

37. Podle § 391 odst. 1 obchodního zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

38. Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

39. Po právní stránce soud při zohlednění výše citovaných zákonných ustanovení zjištěný skutkový stav hodnotil následovně. Mezi účastníky byla dne 1.4.2000 uzavřena smlouva o pronájmu a provozování zařízení pro rozvod a odkanalizování a čištění odpadních vod, která s ohledem na účel, ke kterému byla uzavřena a s ohledem na smluvní strany byla dle § 261 odst. 2 obchodního zákoníku závazkovým vztahem, který se řídil obchodním zákoníkem. Na základě této smlouvy žalobce pořídil na vlastní náklad 182 kusů vodoměrů, které namontoval do vodovodu ve vlastnictví žalované. Vodoměry se nestaly součástí vodovodu, žalovaná se nestala jejich vlastníkem, nadále zůstaly samostatnou věcí (k tomu srovnej závěry ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 5 C 46/2006, komentářovou literaturu k § 16 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích). Účastníky uzavřená smlouva byla s ohledem na rozpor se zákonem shledána absolutně neplatnou dle § 39 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.). Tato skutečnost byla přitom postavena najisto až rozsudkem Nejvyššího soudu ve věci zdejšího soudu sp. zn. 20 C 160/2006 s právní mocí ke dni 21.7.2013. S ohledem na rozhodnutí ve věci zdejšího soudu sp. zn. 5 C 46/2000 s právní mocí dne 14.11.2016 žalovaná uhradila dne 16.11.2016 žalobci částku ve výši 123 000 Kč, která byla stanovena jako náhrada za předmětné vodoměry, které žalobce nainstaloval do vodovodní sítě žalované na základě neplatné smlouvy. Soud tak v této věci učinil závěr o tom, že do zaplacení této částky žalovanou žalobci dne 16.11.2016 byly vodoměry i nadále ve vlastnictví žalobce, když v daném řízení bylo objasněno, že se namontováním nestaly součástí vodovodu, zůstaly samostatnou věcí ve vlastnictví žalobce, který je na svůj náklad pořídil. Pokud žalovaná měla v období, které žalobce učinil předmětem tohoto řízení, dané vodoměry k dispozici, měla možnost je případně užívat, když nebylo prokázáno, že by některý z vodoměrů již v dané době neexistoval, že by nebyl funkční, že by byl zlikvidován, že by byl předán žalobci, pak držení vodoměrů ze strany žalované nemělo žádný právní důvod, když smlouva, na základě, které došlo k jejich namontování žalobcem, byla neplatná, nebyl zde jiný právní důvod, pro který by měla žalovaná právo je užívat. Žalobce pak v tomto období nemohl vodoměry užívat, neměl z nich žádný ekonomický prospěch. Na straně žalované tak užíváním či potencionální možností užívání vznikalo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat ochuzenému, tedy žalobci. Období, za které je bezdůvodné obohacení požadováno, přitom spadá zčásti do účinnosti starého občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.) a zčásti do účinnosti nového občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.). Soud má přitom za to, že původním důvodem pro držení vodoměrů žalovanou byla absolutně neplatná smlouva řídící se obchodním zákoníkem. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku, by byl tento právní vztah a nároky z něj vzniklé třeba posoudit dle dosavadních právních předpisů. K bezdůvodnému obohacení formou užívání vodoměrů v předmětném období je přitom nutno přistoupit tak, že toto vznikalo vždy samostatně až každým dnem takového užívání. Kdo se přitom na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen takové bezdůvodné obohacení ochuzenému vydat. K předpokladům vydání bezdůvodného obohacení je třeba odkázat na právní úpravu bezdůvodného obohacení v § 451 obč. zák. pro období do 31.12.2013, případně na právní úpravu v § 2991 zákona občanského zákoníku pro období po 1.1.2014, kdy vždy je třeba vydat bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním věci bez právního důvodu. Pokud jde o žalovanou uplatněnou námitku promlčení tohoto nároku, tak soud má za to, že nárok žalobce není ani zčásti promlčen. V tomto ohledu má soud za to, že je třeba zohlednit to, že původní právní poměr mezi účastníky byl založen smlouvou, která se řídila právní úpravou v tehdejším obchodním zákoníku (§ 261 odst. 2 obchodního zákoníku). Teprve rozhodnutím Nejvyššího soudu s právní mocí v červenci 2013 bylo postaveno najisto, že tato smlouva je absolutně neplatná. Tento závěr se přitom projevil v rozhodnutích soudů v dalších dvou souvisejících sporech vedených mezi účastníky v souvislosti s danou smlouvou. Na základě této smlouvy došlo k namontování vodoměrů žalobce do vodovodu žalované, která je měla následně k dispozici. Užívala je (či mohla je užívat) i v období, které je předmětem tohoto řízení, když k tomu neměla žádný právní důvod. V souladu s § 3028 odst. 3 a 3036 občanského zákoníku je tak třeba na počátek, běh a délku promlčecí doby aplikovat dosavadní právní předpisy. I za situace, kdy je samotný institut bezdůvodného obohacení komplexně upraven v občanském zákoníku, je třeba na počátek a běh samotné promlčecí lhůty u vztahů, které se řídily obchodním zákoníkem, užít úpravu obsaženou v tomto právním předpise. Konkrétně jde o ustanovení § 391 odst. 1 obchodního zákoníku upravující počátek běhu promlčecí doby a o ustanovení § 397 obchodního zákoníku upravující délku promlčecí doby, která je čtyřletá. U bezdůvodného obohacení je přitom počátek promlčecí doby stanoven vždy na den následující po dni, ve kterém k bezdůvodnému obohacení došlo, když tehdy je možné takový nárok uplatnit u soudu. Pokud tedy žalobce uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 16.3.2013, tak poprvé mohl být tento nárok u soudu uplatněn následující den, tj. 17.3.2013, tehdy započala běžet čtyřletá promlčecí doba, která před podáním žaloby dne 10.3.2017 ještě neuplynula. Nemohla tak uplynout ani u nároků za další období, které je předmětem tohoto řízení. Soud tak uzavřel, že žalobci vůči žalované náleží právo na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklé užíváním vodoměrů žalobce žalovanou bez právního důvodu po celé období od 16.3.2013 do 16.11.2016. Výše tohoto bezdůvodného obohacení byla stanovena znaleckým posudkem na částku 81 000 Kč.

40. S ohledem na vše uvedené soud ve výroku I. žalobě vyhověl v části, pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 81 000 Kč, která odpovídá odůvodněnému nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Rovněž tak vyhověl nároku na zaplacení úroku z prodlení z této částky, jak jej žalobce požadoval, když bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve lhůtě do data předcházejícího datu, od kterého byl úrok z prodlení žalobcem požadován. Tento nárok je pak v souladu s § 1970 občanského zákoníku, výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 651/2013 Sb.

41. Ve zbytku soud žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl, když v tomto rozsahu není nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení dán.

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle míry úspěchu ve věci, kdy ve věci byla většinově úspěšná žalovaná, které je povinen žalobce nahradit vynaložené náklady, a to v rozsahu rozdílu mezi jejím úspěchem a neúspěchem v řízení. Soud přitom nepostupoval podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Je sice pravdou, že výše přiznaného nároku závisela na znaleckém zkoumání, soud však zohlednil velký rozdíl mezi žalobcem požadovanou částkou a částkou určenou dle znaleckého posudku. Soud má přitom za to, že žalobce při podání žaloby vycházel ze zcela neadekvátní výše nájmu za jeden vodoměr, kterou zjistil pouze z faktury jedné společnosti, bez toho, aby šlo o společnost provozující obdobnou síť vodovodů, jako je tomu žalované, která by fungovala v daném místě. Dále pak soud vycházel z toho, že žalobci muselo být známo, že položka pronájmu vodoměrů se nenachází prakticky v žádném ceníků vodárenských společností a nelze ji tak určit z částky požadované pouze jednou takovou společností provozující vodovodní síť na zcela jiném místě. Žalobce sám pře podáním žaloby nepřistoupil k žádným dalším zjištěním ohledně výše svého nároku a žalobu podal ohledně zcela neadekvátní částky. Žalovaná byla v řízení úspěšná ohledně 87 % předmětu sporu (535 601 Kč), neúspěšná ohledně 13 % předmětu sporu (81 000 Kč). S ohledem na to, že míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, má žalovaná nárok na náhradu 74 % účelně vynaložených nákladů řízení.

43. Náklady vynaložené v daném řízení žalovanou spočívají v nákladech za právní zastoupení žalované určených podle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (advokátní tarif). Žalované přitom náleží náhrada za 18 účelných úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z 24. 4. 2017, účast u jednání dne 19.10.2017, písemné vyjádření z 7.1.2019, účast u jednání dne 14.3.2019, písemné vyjádření z 17.6.2019, účast u jednání dne 12.9.2019, písemné vyjádření z 4.11.2020, účast u jednání 12.11.2020, 8.12.2020, 1.12.2021, písemný návrh z 8.12.2021, písemné dotazy na znalce z 22.2.2022, vyjádření ke znaleckému posudku z 31.10.2022, písemné vyjádření z 30.3.2023, účast u jednání 11.9.2023, účast u jednání dne 4.9.2024 a 4.11.2024. Podle § 7 advokátního tarifu činí odměna za jeden úkon právní služby 10 780 Kč. Celkem tak odměna právního zástupce činí 194 040 Kč. Za každý úkon právní služby byl zástupci žalované přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), tj. celkem 5 400 Kč. Celkové náklady za právní zastoupení dosáhly částky 199 440 Kč. Jelikož zástupce žalované osvědčil, že je plátcem DPH, byla tato částka navýšena od 21% DPH na konečnou částku 241 322,40 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaná má nárok na náhradu 74 % nákladů řízení, tj. na náhradu částky 178 578,60 Kč.

44. O nákladech státu pak soud ve výrocích IV. a V. rozsudku rozhodl v souladu s § 148 o.s.ř., kdy každý z účastníků je povinen uhradit náklady státu na znalečném dle míry svého neúspěchu v řízení. Žalobce je tak povinen uhradit 87 % takto státem vynaložených nákladů a žalovaný 13 % takto státem vynaložených nákladů. S ohledem na to, že žalobce podal odvolání do usnesení o znalečném ze dne 21.10.2024, č.j. 24 C 76/2017-468, v době rozhodování soudu nebylo pravomocně rozhodnuto o výši nákladů státem vynaložených. Proto bude jejich výše určena samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 o.s.ř.).