13 Co 145/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Zrůsta a soudců Mgr. Evy Mildeové a Mgr. Přemysla Klase ve věci žalobkyně: jméno FO Datum narození zainteresované osoby 0/0 adresa zastoupená advokátem jméno sídlem adresa proti žalovanému: právnická osoba , IČO číslo sídlem adresa o zaplacení částka Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 4. 2023, č. j. 17 C 25/2022-34

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z , částka, Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, Kč (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně uplatnila po žalovaném nárok na zaplacení nájemného za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, Kč, splatného dne , datum, , dále nárok na zaplacení nákladů na vodné a stočné za rok 2020 ve výši , částka, Kč a rovněž nárok na zaplacení nájemného za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, Kč, splatného dne , datum, , to vše z titulu nájemní smlouvy ze dne , datum, . S ohledem na shodná skutková tvrzení účastníků považoval za nesporné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby pronajímatelkou a žalovaným jako nájemcem byla dne , datum, uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, práva a povinnosti z této smlouvy přešly na žalobkyni, nájemní vztah byl ukončen k , datum, a žalovaný ve sjednaných lhůtách splatnosti k , datum, a k , datum, nezaplatil žalobkyni sjednané nájemné za období od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, Kč a ani jí nezaplatil požadovanou náhradu nákladů na vodné a stočné ve výši , částka, Kč. Pokud jde o obranu žalovaného, že tyto pohledávky žalobkyně vůči němu zanikly v důsledku započtení jeho pohledávek vůči žalobkyni spočívajících v nároku na náhradu nákladů, které vynaložil na opravu zabezpečovacího zařízení (tzv. alarmu) umístěného v pronajatých prostorách, dospěl k závěru, že k zániku pohledávek žalobkyně tímto způsobem nedošlo. Žalovaným tvrzené pohledávky za žalobkyní totiž po provedeném dokazování posoudil jako nejisté (pro jejich spornost a nelikviditu) ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a tedy nezpůsobilé k započtení. Jejich započtení provedené žalovaným dne , datum, a dne , datum, tak nemohlo přivodit zánik pohledávek žalobkyně podle § 1982 o. z. Jelikož pohledávky žalobkyně z titulu dlužného nájemného ve výši , částka, Kč započtením nezanikly, žalobě v této části vyhověl (výrokem I. rozsudku) včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení z této částky. Ohledně nároku žalobkyně na náhradu nákladů na vodné a stočné ve výši , částka, Kč dospěl k závěru, že nebyla prokázána existence dohody účastníků, na základě, níž by žalovaný byl povinen takovéto náklady žalobkyni hradit. Žalobu proto v této části zamítl (výrokem II. rozsudku) včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení z této částky. Co se týče náhrady nákladů řízení, s poukazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přiznal částečně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení proti žalovanému, neboť procesní neúspěch žalobkyně v rozsahu 4,75 % z žalované částky posoudil jako neúspěch v poměrně nepatrné části sporu.

3. Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku podal odvolání žalovaný, neboť rozsudek považuje za nesprávný, nezákonný a nepřezkoumatelný. Dále namítl, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. V důsledku toho dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a tím i k nesprávnému právnímu hodnocení. Rovněž poukazoval na to, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil otázku důkazního břemene, když coby jeho neunesení žalovaným posoudil to, že žalovaný neprokázal, kdo v pronajatých prostorech instaloval zabezpečovací zařízení. Argumentoval tím, že to byla žalobkyně, kdo měl prokazovat, zda zabezpečovací zařízení bylo či nebylo předmětem nájmu. Jestliže se v řízení nepodařilo prokázat, kdo zabezpečovací zařízení naistaloval, měla tato skutečnost jít k tíži žalobkyně, nikoliv žalovaného. Také vytýkal soudu prvního stupně, že jej nevyzval k doplnění důkazních návrhů, když předtím došel k závěru, že žalovaný neunáší důkazní břemeno. Brojil proti tomu, že se soud prvního stupně řádně nezabýval výší slevy na nájemném, která přísluší žalovanému. Řízení je tak zatíženo právní vadou, kterou nelze zhojit. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, anebo aby byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.

4. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen a bylo jí přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému.

5. Nejprve je třeba předeslat, že výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení částky 3 330 Kč s příslušenstvím odpovídající nároku na úhradu vodného a stočného za rok 2020, nabyl samostatně právní moci, jelikož si proti němu nikdo z účastníků nepodal odvolání a nejedná se ani o výrok závislý na ostatních dvou výrocích rozsudku napadených odvoláním žalovaného. Výrok II. rozsudku proto není předmětem odvolacího přezkumu.

6. Odvolací soud [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení odvoláním napadených výroků I. a III. rozsudku soudu prvního stupně.

7. Odvolací soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce, neboť ti se z neúčasti na jednání řádně a včas omluvili a výslovně požádali odvolací soud, aby o věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

8. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud prvního stupně správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění. Ohledně splatnosti nájemného a započtení pohledávek odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o nájmu ze dne , datum, , vyúčtováními ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , včetně podacích lístků, a zápočty ze dne , datum, a ze dne , datum, , včetně podacích lístků. Závěr o skutkovém stavu věci je tedy následující:a) mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne , datum, písemně uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor o výměře , číslo, m2 nacházejících se v přízemí stavby na adrese , adresa, , , jméno FO, (dále jen „nebytové prostory“), které měly být užívány jako prodejna, kancelář a provozní sklad zboží. Nájem byl sjednán na dobu určitou od , datum, do , datum, . Nájemní vztah byl ukončen dohodou účastníků ke dni , datum, . Nájemné bylo sjednáno v roční výši , částka, Kč a jeho splatnost byla dohodnuta ve čtvrtletních splátkách splatných vždy k 15. lednu, 15. dubnu, 15. červenci a 15. říjnu. Žalovaný nezaplatil žalobkyni čtvrtletní splátku nájemného ve výši , částka, Kč splatnou dne , datum, a poměrnou část čtvrtletní splátky nájemného splatného dne , datum, za měsíc leden roku 2021 ve výši , částka, Kč. Žalobkyně převzala práva a povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy po své právní předchůdkyni. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze shodných skutkových tvrzení účastníků a ze smlouvy o nájmu ze dne , datum, .b) žalovaný vyúčtováním ze dne , datum, vyzval žalobkyni, aby mu ve lhůtě do , datum, uhradila , částka, Kč coby náhradu vynaložených nákladů, které žalovanému vznikly v období od , datum, do , datum, v důsledku toho, že žalobkyně neprovedla opravu zabezpečovacího zařízení. A tuto výzvu k plnění odeslal žalobkyni prostřednictvím poštovní přepravy dne , datum, . Tyto skutečnosti byly zjištěny z vyúčtování ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, .c) žalovaný vyúčtováním ze dne , datum, vyzval žalobkyni, aby mu ve lhůtě do , datum, uhradila , částka, Kč coby slevu na nájemném za období od , datum, do , datum, , na jejíž úhradu mu vznikl nárok v důsledku nefunkčního zabezpečovacího zařízení neopraveného žalobkyní. A tuto výzvu k plnění odeslal žalobkyni prostřednictvím poštovní přepravy dne , datum, . Tyto skutečnosti byly zjištěny z vyúčtování ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, .d) žalovaný vyúčtováním ze dne , datum, vyzval žalobkyni, aby mu ve lhůtě do , datum, uhradila , částka, Kč coby slevu na nájemném za měsíc leden roku 2021, na jejíž úhradu mu vznikl nárok v důsledku nefunkčního zabezpečovacího zařízení neopraveného žalobkyní. A tuto výzvu k plnění odeslal žalobkyni prostřednictvím poštovní přepravy dne , datum, . Tyto skutečnosti byly zjištěny z vyúčtování ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, .e) žalovaný vyúčtováním ze dne , datum, vyzval žalobkyni, aby mu ve lhůtě do , datum, uhradila , částka, Kč coby náhradu vynaložených nákladů, které žalovanému vznikly za měsíc leden roku 2021 v důsledku toho, že žalobkyně neprovedla opravu zabezpečovacího zařízení. A tuto výzvu k plnění odeslal žalobkyni prostřednictvím poštovní přepravy dne , datum, . Tyto skutečnosti byly zjištěny z vyúčtování ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, .f) žalovaný v zápočtu vzájemných pohledávek ze dne , datum, započetl své pohledávky za žalobkyní v celkové výši , částka, Kč vzniklé tím, že v období od , datum, do , datum, za žalobkyni hradil náklady na opravu zabezpečovacího zařízení, proti pohledávce žalobkyně vůči němu na zaplacení dlužného nájemného za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, Kč, aniž by specifikoval, které z jeho pohledávek a v jaké části se uplatňují k započtení. A tento zápočet odeslal žalobkyni prostřednictvím poštovní přepravy dne , datum, . Tyto skutečnosti byly zjištěny ze zápočtu vzájemných pohledávek ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, .g) žalovaný v zápočtu vzájemných pohledávek ze dne , datum, započetl své pohledávky za žalobkyní ve výši , částka, Kč odpovídající rozdílu mezi , částka, Kč a , částka, Kč, uvedenými v předchozím zápočtu ze dne , datum, , proti pohledávce žalobkyně vůči němu na zaplacení dlužného nájemného za měsíc leden roku 2021 ve výši , částka, Kč, aniž by specifikoval, o které jeho konkrétní pohledávky se jedná a které ze svých pohledávek a v jaké části se uplatňují k započtení. A tento zápočet odeslal žalobkyni prostřednictvím poštovní přepravy dne , datum, . Tyto skutečnosti byly zjištěny ze zápočtu vzájemných pohledávek ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, .Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem, vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí, nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl odvolací soud k závěru, že mezi žalovaným (nájemcem) a žalobkyní (pronajímatelem) vznikl uzavřením smlouvy o nájmu nebytových prostor závazek žalovaného platit žalobkyni nájemné ve sjednané výši a v dohodnutých lhůtách splatnosti. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný dluží žalobkyni nájemné za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, Kč. Spornou však byla obrana žalovaného, že pohledávka žalobkyně z titulu dlužného nájemného měla zaniknout v důsledku započtení pohledávek žalovanému proti této pohledávce, neboť žalobkyně popírala existenci pohledávek žalovaného. Přestože smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti předchozích právních předpisů, tj. před účinností o. z., která nastala dne , datum, , na základě § 3074 odst. 1 o. z. se nájemní vztah řídí o. z., účinným od , datum, . V důsledku toho se i právní úprava případného započtení pohledávek obou účastníků řídí o. z.

10. Soud prvního stupně se nejprve měl zabývat tím, zda obě započtení provedená žalovaným v zápočtech ze dne , datum, a ze dne , datum, jsou v souladu s § 553 odst. 1 o. z. určitými a srozumitelnými právními jednáními, anebo zda se nejedná o zdánlivá právní jednání, k nimž se právě pro jejich případnou neurčitost a nesrozumitelnost nepřihlíží podle § 554 o. z. Pokud by totiž dospěl k závěru, že se jedná o zdánlivá právní jednání, ke kterým se nepřihlíží, nemohla by tato započtení způsobit zánik pohledávky žalobkyně na zaplacení nájemného. A za takovýchto okolností by pak už nemělo žádného smyslu zabývat se existencí a charakterem započítávaných pohledávek žalovaného. Odvolací soud je z důvodů, které budou níže podrobně vysvětleny, přesvědčen, že obě započtení jsou neurčitými právními jednáními, k nimž se nemá přihlížet. Soud prvního stupně se však tímto aspektem sporu vůbec nezabýval a místo toho přistoupil k provádění nadbytečného dokazovaní k existenci a charakteru pohledávek žalovaného a zkoumal, zda pohledávky žalovaného jsou způsobilými pohledávkami k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., tj. zda se nejedná o pohledávky nejisté či neurčité. Jestliže ale samotná započtení jsou neurčitá a z tohoto důvodu se k nim podle § 554 o. z. nepřihlíží, pak posuzování způsobilosti pohledávek žalovaného k započtení v souladu s § 1987 odst. 2 o. z. vůbec není podstatným a rozhodným pro posouzení tohoto sporu.

11. Žalovaný v zápočtu ze dne , datum, , který byl žalobkyni odeslán téhož dne, započetl své pohledávky na úhradu nákladů na opravu zabezpečovacího zařízení, které mu vznikly v průběhu měsíců března až prosince roku 2017 a v průběhu roku 2018, roku 2019 a roku 2020, přičemž pro každý z kalendářních měsíců v rámci tohoto celého období uvedl výši měsíčního nákladu. Jednalo se o pohledávky v celkové výši , částka, Kč, které započetl vůči pohledávce žalobkyně na zaplacení nájemného za poslední čtvrtletí roku 2020 ve výši , částka, Kč. Součet všech pohledávek žalovaného tedy převyšoval pohledávku žalobkyně. V zápočtu ze dne , datum, , který byl žalobkyni odeslán dne , datum, , započetl vůči pohledávce žalobkyně na zaplacení nájemného za měsíc leden roku 2021 ve výši , částka, Kč své pohledávky v celkové výši , částka, Kč odpovídající rozdílu mezi , částka, Kč a , částka, Kč uvedenými v předchozím zápočtu, aniž by jakkoliv specifikoval, o jaké jeho konkrétní pohledávky či jejich části se jedná. Součet pohledávek žalovaného i v tomto případě převyšoval pohledávku žalobkyně.

12. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 23 Cdo 2901/2021, podle kterého u aktivně započítávaných pohledávek, jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku, musí kompenzační projev obsahovat prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení, a tedy započtením zanikne. V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

13. Započtení žalovaný realizoval v zápočtech ze dne , datum, a ze dne , datum, a odvolacím soudem bylo zjištěno, že jiným způsobem žalovaný započtení neprovedl, a to ani v průběhu soudního řízení. Úmyslem žalovaného bylo postupně provést (ve dvou krocích) započtení všech jeho pohledávek vzniklých mu z titulu úhrady nákladů na opravu zabezpečovacího zařízení v průběhu 46 měsíců v letech 2017 až 2020 v jejich celkové výši , částka, Kč proti dvěma pohledávkám žalobkyně ve výši , částka, Kč a ve výši , částka, Kč, aniž by ovšem v obou případech uvedli, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). Jde proto o neurčité právní jednání (§ 553 odst. 1 o. z.), ke kterému se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

14. Závěrem lze proto uzavřít, že k započtení nedošlo, pohledávka žalobkyně tedy nezanikla a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné nájemné v celkové výši , částka, Kč.

15. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého dluhu, a proto žalobkyni přísluší i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení nebyla mezi účastníky ujednána, a proto se za ujednanou výši úroku z prodlení považuje úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovanému v souladu se lhůtami splatnosti sjednanými ve smlouvě vznikla povinnost zaplatit žalobkyni nájemné ve výši , částka, Kč dne , datum, a nájemné (jeho poměrnou část) ve výši , částka, Kč dne , datum, . Žalovaný se tak ocitl v prodlení dne , datum, a dne , datum, . Výše úroku z prodlení v obou případech činí 8,25 % ročně. Žalobkyně ovšem úrok z prodlení požadovala až od , datum, . Soud je žalobním návrhem vázán, nesmí jej překročit, a proto byla žalovanému správně uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení až ode dne , datum, .

16. Odvolací námitky žalovaného ohledně skutkového stavu a důkazního břemene jsou bezpředmětné, protože se týkají otázek existence a charakteru pohledávek žalovaného, ovšem posouzení těchto otázek není pro rozhodnutí sporu vůbec rozhodné, když k samotným započtením pohledávek žalovaného nelze přihlížet pro jejich neurčitost. V této souvislosti odvolací soud dodává, že žádná jiná započtení, než ta ze dne , datum, a ze dne , datum, , žalovaný neučinil, a to ani v rámci listin předložených žalovaným k důkazu (jednotlivá vyúčtování adresovaná žalobkyni žádný kompenzační projev vůle žalovaného neobsahují) a ani v v průběhu soudního řízení. Odvolací soud dále podotýká, že pokud jde o pohledávky žalovaného z titulu slevy na nájemném, tak tyto pohledávky vůči pohledávkám žalobkyně nikdy nezapočetl. Není ani důvodná námitka žalovaného, že žalobkyně nenamítla neplatnost započtení. Tím, zda obě započtení jsou či nejsou dostatečně určitými projevy vůle a zda se k nim přihlíží či nikoliv, se soud musí zabývat i z úřední povinnosti, tj, i bez případné námitky druhého z účastníků řízení. Odvolací soud na rozdíl od žalovaného nepovažuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, jelikož skutkové i právní závěry obsažené v rozsudku jsou řádně zdůvodněny.

17. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud výrok I. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrokem I. tohoto rozsudku), byť je správný z jiného důvodu než z toho, ke kterému dospěl soud prvního stupně.

18. Odvolací soud považuje za zcela správné rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok III. odvoláním napadeného rozsudku) o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Správně byla posouzena míra procesního úspěchu i neúspěchu žalobkyně ve sporu, její neúspěch byl správně zhodnocen jako neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu sporu, a správně jí tak s poukazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. I samotná výše této náhrady byla určena správně, a to jak co do druhu jednotlivých nákladů řízení, tak i co do jejich počtu a rovněž i z hlediska jejich hodnoty stanovené ve vyhlášce č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Odvolací soud proto výrokem I. svého rozsudku potvrdil i výrok III. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

19. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, když odvolání žalovaného nebylo vyhověno a tímto odvoláním napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně byly potvrzeny. Žalobkyně tak má právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému v celkové výši 4 080 Kč.

20. Tato částka sestává z odměny advokáta žalobkyně za 1 úkon právní služby ve výši , částka, Kč za sepis vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného ze dne , datum, podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, vycházeje z tarifní hodnoty , částka, Kč, a dále z náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně za 1 úkon právní služby ve výši , částka, Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu.