13 Co 158/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců Mgr. Evy Mildeové a Mgr. Přemysla Klase ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Blansku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 3. 2025, č. j. 6 C 113/2022-177, ve znění usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 3. 2025, č. j. 6 C 113/2022-180, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen „odvolací soud“) ze dne 15. 7. 2026, č. j. 13 Co 159/2025-262

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění takto: a) Spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitým věcem: – pozemku p.č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba adresa č.p. Anonymizováno, – pozemku p.č. Anonymizováno, v katastrálním území adresa, se zrušuje. b) Nařizuje se prodej ve veřejné dražbě: – pozemku p.č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba adresa č.p. Anonymizováno, – pozemku p.č. Anonymizováno, v katastrálním území adresa. c) Výtěžek veřejné dražby bude rozdělen mezi žalobkyni a žalovaného.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši Anonymizováno Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši Anonymizováno Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Dosavadní průběh řízení 2. Rozsudkem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 6 C 113/2022-177, soud prvního stupně: – zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku p.č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno, a k pozemku p.č. Anonymizováno, to vše v katastrálním území adresa (dále též „nemovité věci“) (výrok I.), – nařídil prodej pozemku p.č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno, a pozemku p.č. Anonymizováno, to vše v katastrálním území adresa, ve veřejné dražbě (výrok II.), – uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši Anonymizováno Kč (výrok III.), – uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa náhradu nákladů řízení ve výši Anonymizováno Kč (výrok IV.).

3. Usnesením ze dne 20. 3. 2025, č. j. 6 C 113/2022-180, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 7. 2026, č. j. 13 Co 159/2025, soud prvního stupně opravil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 18. 3. 2025, č. j. 6 C 113/2022-177, tak, že v tomto výroku uvedenou částku „Anonymizováno Kč“ nahradil částkou „Anonymizováno Kč“.

4. Všechny nemovité věci, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně, se nacházejí v katastrálním území adresa. S ohledem na tuto skutečnost již nebudou v dalším textu odůvodnění tohoto rozsudku označovány názvem katastrálního území.

5. Soud prvního stupně podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zrušil spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem a podle § 1147 o. z. nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a o náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

6. Odvolání a vyjádření k odvolání 7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný. Nesouhlasil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně o výši obvyklé ceny nemovitých věcí a o okamžiku, kdy žalobkyně opustila nemovité věci. Odmítl tvrzení žalobkyně o incidentech a poškozování nemovitých věcí a o jeho útocích na žalobkyni. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že pro jeho nečinnost a nesoučinnost nebyl uskutečněn společný prodej nemovitých věcí. Nesouhlasil s prodejem nemovitých věcí ve veřejné dražbě, neboť to může vést k finanční ztrátě a ke ztrátě jeho bydlení. Vyslovil nesouhlas se způsobem, jakým soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen.

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

9. Projednání odvolání 10. Skutková zjištění 11. Soud prvního stupně správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na dílčí skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).

12. Závěr o skutkovém stavu je následující: a) V katastru nemovitostí jsou jako vlastníci pozemku p.č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba adresa č.p. Anonymizováno, a pozemku p.č. Anonymizováno, to vše v katastrálním území adresa zapsáni žalobkyně a žalovaný. Výše spoluvlastnického podílu žalobkyně je 1/2. Výše spoluvlastnického podílu žalovaného je 1/2. b) Žalobkyně již nadále nechce setrvat ve spoluvlastnictví se žalovaným. c) Žalobkyně nemovité věci již neužívá. d) Žalovaný nemovité věci užívá za účelem bydlení. e) Reálné rozdělení nemovitých věcí není možné. V úvahu přichází pouze rozdělení na jednotky ve smyslu § 1165 o. z. f) Žalobkyně nemá zájem o přikázání nemovitých věci do svého vlastnictví. g) Žalovaný nemá zájem o přikázání nemovitých věci do svého vlastnictví, neboť nemá finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu. h) Vztahy mezi žalobkyní a žalovaným jsou narušeny a vyhroceny. Účastníci se nejsou schopni dohodnout na základních otázkách, které se týkají správy a údržby společné věci. Žalobkyně podala na žalovaného trestní oznámení a obviňuje žalovaného z poškozování společných nemovitých věcí. Komunikace mezi účastníky je vyhrocená. i) Žalobkyně a žalovaný se nebyli schopni dohodnout na mimosoudním způsobu zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

13. Odvolací námitky žalovaného ke zjištěnému skutkovému stavu nejsou důvodné. Dílčí skutková zjištění soudu odpovídají provedeným důkazům. Výše obvyklé ceny nemovitých věci není pro rozhodnutí podstatná.

14. Právní posouzení 15. Zrušení spoluvlastnictví 16. § 1143 o. z. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

17. Soud prvního stupně dospěl ke zcela správnému závěru, že jsou splněny všechny zákonné předpoklady, aby soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky nemovitých věcí. Výše spoluvlastnického podílu každého účastníka činí ½. Žalobkyně a žalovaný se nedohodli o zrušení spoluvlastnictví. Žalobkyně již nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvávat a podala u soudu návrh na jeho zrušení a vypořádání.

18. Vypořádání spoluvlastnictví 19. § 1144 o. z. (1) Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. § 1147 o. z. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. § 1165 o. z. Jednotka vznikne, pokud o tom rozhodne soud při oddělení ze spoluvlastnictví, při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, při zúžení společného jmění nebo při vypořádání společného jmění.

20. Zákonná úprava taxativním způsobem stanoví možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví soudem: a) rozdělení věci, b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, c) prodej věci ve veřejné dražbě.

21. Zákonný výčet způsobů vypořádání má za následek, že soud nemůže provést vypořádání spoluvlastnictví jiným než v zákoně uvedeným způsobem, a to ani tehdy, kdy by byl takový způsob účastníkem řízení navržen, nebo se soudu jevil jako vhodné řešení vypořádání v konkrétním případě. Zákonem uvedené posloupnosti způsobů vypořádání je soud povinen dodržovat a nemůže jednotlivé způsoby libovolně upřednostňovat.

22. Rozdělní nemovitých věcí 23. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že reálné rozdělení nemovitých věci není možné.

24. Rozdělení věci na jednotky podle § 1165 o. z. není vhodné. Jde sice o preferovaný způsob vypořádání, protože umožňuje zachovat vlastnické právo dosavadních spoluvlastníků. Tomuto způsobu vypořádání jsou ovšem překážkou vzájemné vztahy žalobkyně a žalovaného.

25. Tento způsob vypořádání nepřichází do úvahy vždy, je-li takové řešení technicky či právně možné. Při posuzování otázky, zda je rozdělení možné, nelze vycházet jen z technického či právního hlediska, ale je třeba přihlédnout i k jiným okolnostem z hlediska dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. Zatímco reálným rozdělením budovy základním způsobem, tj. stavebním rozdělením na obvykle dvě zcela samostatné části – dvě budovy, jsou účastníci od sebe odděleni. Rozdělením budovy na jednotky se na podmínkách soužití účastníků, resp. na dosavadních poměrech v užívání domu zpravidla nic nemění a určitý rozsah spoluvlastnictví se v případě daného řešení zachovává. Takový postup však z povahy věci není možný tam, kde by neřešil základní problém, totiž neshody mezi spoluvlastníky, neboť s vlastnictvím jednotky je spojeno i akcesorické spoluvlastnictví společných částí domu a pozemku. Samotná přeměna spoluvlastnictví budovy na vlastnictví jednotky není sama o sobě schopna tyto neshody spoluvlastníků vyřešit. S ohledem na tuto zásadní odlišnost rozdělení budovy na jednotky a také s ohledem na zásadu, že nikdo by neměl být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví s druhou osobou a neměl by být nucen s ní k soužití či k řešení společných záležitostí v jednom domě, dospěla judikatura k závěru, že soud může přistoupit k rozdělení domu na jednotky jen v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu. V řízení bylo prokázáno, že vztahy mezi žalobkyní a žalovaným jsou vysoce konfliktní a již za současného stavu se nejsou schopni dohodnout na hospodaření se společnou věcí, zejména na její údržbě. Intenzita konfliktu mezi žalobkyní a žalovaným je vysoká a znemožňuje dohodu o jakékoliv udrřbě nemovitých věcí. Tyto neshody by se následně promítly i do budoucí správy společných částí domu. Tento způsob vypořádání spoluvlastnictví proto není možný.

26. Přikázání nemovitých věcí do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků 27. Spoluvlastnictví nelze vypořádat ani přikázáním věci jednomu ze spoluvlastníků, neboť žádný z nich nemá o nemovité věci zájem, resp. žalovaný není dostatečně solventní pro vyplacení vypořádacího podílu.

28. Prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě 29. Soud prvního stupně proto zcela správně spoluvlastnictví k nemovitým věcem vypořádal tak, že nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě podle § 1147 o. z., neboť jiný způsob vypořádání spoluvlastnictví není možný. Prodej věci a rozdělení výtěžku podle podílu zajišťuje, že se každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající výši jeho podílu z výtěžku získaného prodejem věci a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který by se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně.

30. Formulace výroku rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví prodejem nemovitých věcí ve veřejné dražbě 31. Výrok soudního rozhodnutí musí obsahovat tři části: – výrok o zrušení spoluvlastnictví, – výrok o nařízení prodeje věci, – výrok, že výtěžek bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastníky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1/2018, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2026, sp. zn. 22 Cdo 518/2026).

32. Výrok rozsudku soudu prvního stupně neobsahoval výrok o určení rozdělení výtěžku, jenž je faktickou podmínkou jeho materiální vykonatelnosti podle § 348 o. s. ř. Ve vztahu k tomuto výroku odvolací soud uvádí, že není nezbytné, aby obsahoval konkrétní výši podílů, neboť § 348 odst. 2 o. s. ř. upravuje, že při rozvrhu výtěžku mají spoluvlastníci postavení oprávněných a výše jejich pohledávek se stanoví podle výše jejich podílů na společné věci.

33. Označeni nemovitých věcí ve výroku rozsudku 34. K označení nemovitých věcí ve výroku rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví postačí, aby byl pozemek označen parcelním číslem s uvedením katastrálního území, ve kterém leží. Proto jsou údaje o čísle listu vlastnictví, o způsobu využití, o obci a o katastrálním úřadu nadbytečné [§ 8 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)].

35. Závěr 36. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I. tohoto rozsudku).

37. Náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů 38. Odvolací soud změnil výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, a proto § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů.

39. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp zn. Pl. ÚS-st. 59/23).

40. Ústavní soud nevylučuje, že ve výjimečném případě, kdy jeden z účastníků obstruuje a nepostupuje konstruktivně z hlediska hospodárného skončení řízení, bude vhodné aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. a takovému účastníku povinnost k náhradě nákladů řízení uložit. Ústavní soud považuje za odpovídající, aby takový postup byl v daném řízení výjimkou a nesení břemene vlastních nákladů řízení pravidlem (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Těmito „zvláštními důvody“ jsou případy, kdy se bude některý z účastníků v průběhu řízení dopouštět obstrukčního jednání, bude opakovaně podávat opravné prostředky a v důsledku toho neúčelně zvyšovat náklady řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že v nyní projednávané věci tyto „zvláštní důvody“ nejsou dány, a proto má být o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu (výrok II.) tohoto rozsudku.

41. Náhrada nákladů řízení státu před soudy obou stupňů 42. Odvolací soud změnil výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, a proto § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodl o náhradě nákladů řízení státu před soudy obou stupňů.

43. Odvolací soud podle 224 odst. 1, 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že každý z účastníků zaplatí jednu polovinu náhrady nákladů státu, což odpovídá výši jejich spoluvlastnických podílů.

44. Žalobkyně na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2022, č. j. 6 C 113/2022-19, složila na náklady důkazu znaleckým posudkem zálohu ve výši Anonymizováno Kč. Záloha na náklady důkazu tvoří náklady účastníků podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Tato složená záloha byla použita k zaplacení znalečného. Stát má vůči účastníkům právo pouze na náhradu nákladů řízení, které platil z rozpočtových prostředků, a nikoli ze složené zálohy. Pokud tedy soud prvního stupně do náhrady nákladů řízení zahrnul i tuto zálohu, jedná se o procesně nesprávný postup.

45. Stát v průběhu řízení zaplatil na znalečném z rozpočtových prostředků celkem částku Anonymizováno Kč.

46. S ohledem na výši spoluvlastnických podílů proto odvolací soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši Anonymizováno Kč (výrok III. tohoto rozsudku) a žalovanému ve výši Anonymizováno Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání není samostatně přípustné proti tomuto rozsudku v části týkající se výroků o nákladech řízení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.