13 Co 17/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců Mgr. Evy Mildeové a Mgr. Přemysla Klase ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO číslo sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: právnická osoba spol. s r.o., IČO číslo sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou jméno advokáta sídlem adresa o zaplacení částky částka Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 9. 2023, č. j. 241 C 1/2021-454

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II.:a) pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v částce , číslo, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení, mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , číslo, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , číslo, Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.b) pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v částce , číslo, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , číslo, Kč od , datum, do zaplacení, potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši , číslo, Kč do tří dnů od právní moci tohoto , Anonymizováno, .

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši , číslo, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu ve výši , číslo, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za odvolání ve výši , číslo, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně: uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , číslo, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , číslo, Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši , číslo, Kč (výrok III.), uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši , číslo, Kč (výrok IV.), uložil žalovanému povinnost zaplatit státu soudní poplatek za žalobu ve výši , číslo, Kč (výrok V.), o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu (výrok VI.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě ze dne , datum, , kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení peněžité náhrady podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), za užívání části budovy č.p. , číslo, , která je součástí pozemku p.č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , a to prostor v prvním nadzemním podlaží o celkové rozloze 321,86 m2 (dále též „nebytové prostory“), a to za období od , datum, do , datum, . Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil jako závazek z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Nárok na zaplacení úroku z prodlení posoudil podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě vyhověl pouze částečně (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně). Ve zbývající části (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně) žalobu zamítl, neboť podle jeho názoru žalobce požadoval vydání peněžité náhrady za užívání nebytových prostor v nesprávné výměře a nárok na peněžitou náhradu je v jedné polovině požadovaného nároku v rozporu s dobrými mravy a ze strany žalobce došlo ke zneužití práva. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř. Povinnost k zaplacení soudního poplatku odůvodnil § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Výrok o náhradě nákladů státu odůvodnil § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku (proti výroku II., III., IV., V. a VI.) podal odvolání žalobce. Namítl: Nesouhlasil se soudem prvního stupně, že by ze strany žalobce došlo ke zneužití práva. Soud prvního stupně při určení peněžité náhrady vyšel z nižší výměry nebytových prostor 319,10 m2, ačkoliv žalobce předložil soudu prvního stupně dostatek důkazů (které byly též soudem prvního stupně k důkazu provedeny), kterými prokázáno jeho tvrzení o výměře nebytových prostor v rozsahu 321, 86 m2. Soud prvního stupně při určení výše peněžité náhrady vyšel pouze ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a nevysvětlil, proč nevyšel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, , který žalobce v řízení před soudem prvního stupně předložil.Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzen a ve výroku II. změněn a žalobě bylo ve zbývající části v plném rozsahu vyhověno.

4. Proti tomuto rozsudku (proti výrokům I., III., IV., V. a VI.) podal odvolání žalovaný. Namítl: Soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzením žalobce, že ke smlouvě o převodu práv a povinností ze dne , datum, byl udělen konkludentní souhlas žalovaného a k prokázání tohoto tvrzení soud prvního stupně neprovedl žalovaným označené důkazy. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o absenci dobré víry žalovaného, pokud jde o předpoklad pro vydržení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu k budově č.p. , číslo, . Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o charakter závazku vyplývajícího z hospodářské smlouvy ze dne , datum, . Podle názoru žalovaného se nejedná o závazek obligační, neboť užívací právo podle hospodářské smlouvy ze dne , datum, mělo spíše povahu věcně právní či nejméně smíšenou, a proto mohl žalovaný toto právo vydržet. Hospodářská smlouva ze dne , datum, nebyla nikdy žádným způsobem vypořádána, a proto je žalovaný přesvědčen, že zde existuje právo, které brání úspěšnému uplatnění nároku žalobce, neboť držitelem užívacího práva po státním podniku , právnická osoba, . se v žádném případě nemohla stát Česká republika. Jednáním žalobce došlo ke zneužití práva a toto jednání je v rozporu s dobrými mravy.Navrhl, aby byl výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změněn a žaloba byla zamítnuta. Dále navrhl, aby byl výrok II. rozsudku soudu prvního stupně potvrzen.

5. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“ § 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), že směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro: potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, změnu výroku II. rozsudku soudu prvního stupně (pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v částce , číslo, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , číslo, Kč od , datum, do zaplacení), potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v částce , číslo, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , číslo, Kč od , datum, do zaplacení), nové rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, nové rozhodnutí o náhradě nákladů státu, uložení povinnosti žalovanému zaplatit soudní poplatek za odvolání, změnu výroku V. rozsudku soudu prvního stupně, nové rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu.

6. Ke skutkovým zjištěním:

7. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud prvního stupně správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na dílčí skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně.

8. Závěr o skutkovém stavu věci je proto následující:a) Dne , datum, byla uzavřena hospodářská smlouva o sdružení prostředků na investiční výstavbu. Účastníky této hospodářské smlouvy byly: 1) , právnická osoba, , sídlem , adresa, , 2) , právnická osoba, , sídlem Obránců , adresa, , 3) , právnická osoba, , , adresa, , 4) , právnická osoba, , sídlem , adresa, , 5) , právnická osoba, , sídlem , adresa, , 6) , právnická osoba, , sídlem Náměstí , adresa, , 7) Tělovýchovná jednota KSB, sídlem , adresa, , 8) Obvodní národní výbor , adresa, V., sídlem , adresa, . Smlouva byla uzavřena za účelem sdružení prostředků na výstavbu „Domu služeb v , adresa, “ v katastrálním území , adresa, . Organizace zúčastněné na této smlouvě se zavázaly na tuto výstavbu poskytnout investorovi finanční příspěvky ve výši uvedené v článku III. této smlouvy. Investorem byl Obvodní národní výbor , adresa, V. V článku V. této smlouvy bylo ujednáno, že sdružující se organizace po vybudování objektu se stávají uživateli určité jeho části vymezené v projektové dokumentaci a budoucí uživatelé na výstavbu objektu přispívají ve výši, která je v relaci k ploše, kterou budou užívat z celkové plochy objektu.b) Dne , datum, uzavřel státní podnik , právnická osoba, - v likvidaci a žalovaný smlouvu o přechodu práv a povinností vyplývajících z hospodářské smlouvy o sdružení finančních prostředků ze dne , datum, . V článku II. této smlouvy bylo uvedeno, že státnímu podniku , právnická osoba, - v likvidaci vzniklo právo na užívání nebytových prostor umístěných v přízemí domu č.p. , číslo, , a to prodejny o výměře 129,63 m2, skladu zboží o výměře 96,80 m2, skladu hořlavin o výměře 30,82 m2, kanceláře o výměře 6,25 m2 a příslušenství o výměře 18,64 m2. V článku III. bylo uvedeno, že státní podnik , právnická osoba, - v likvidaci převádí všechna svá dosavadní i budoucí práva a povinnosti, které mu vyplývají z hospodářské smlouvy, na žalovaného, který je přijímá a vstupuje do nich. V článku V. bylo ujednáno, že hodnota postupovaného práva činí , částka, Kč.c) K převodu práv a povinností ze státního podniku , právnická osoba, - v likvidaci na žalovaného nebyl dán souhlas všech sdružených organizací (případně jejich právních nástupců) z hospodářské smlouvy ze dne , datum, .d) Státní podnik , právnická osoba, - v likvidaci byla vymazána z obchodního rejstříku dne , datum, po skončení likvidace.e) V době od , datum, do , datum, byla v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku p.č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsána , orgán veřejné správy, .f) V době od , datum, do , datum, žalovaný užíval nebytové prostory, které se nacházejí v prvním nadzemním podlaží stavby č.p. , číslo, v katastrálním území , adresa, .g) Výměra nebytových prostor (které žalovaný v době od , datum, do , datum, užíval) činila 319,10 m2.h) Obvyklá výše nájemného za užívání nebytových prostor činila v době od , datum, do , datum, částku 1 400/m2 a rok.i) Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení peněžité náhrady za užívání nebytových prostor za dobu od , datum, do , datum, výzvou ze dne , datum, , která byla žalovanému doručena dne , datum, . Lhůtu k plnění žalobce stanovil do , datum, .j) V ostatním odvolací soud odkazuje na skutkové závěry soudu prvního stupně obsažené v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

9. K právnímu posouzení:

10. Mezi žalobcem (ochuzeným) a žalovaným (obohaceným) vznikl závazek z bezdůvodného obohacení (§ 1721, § 1723, § 2991 a násl. o. z.) užíváním části stavby č.p. , číslo, , která je součástí pozemku p.č. , číslo, v katastrálním území , adresa, (za dobu od , datum, do , datum, ).

11. Závazek z bezdůvodného obohacení je představován povinností toho, kdo se obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Výše plnění se přitom odvozuje od prospěchu, který získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoli více), co sám získal. Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Obohacený přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání věci vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl (§ 2999 odst. 1 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 672/2024).

12. Celková výše peněžité náhrady za dobu od , datum, do , datum, vypočtená podle výše uvedených kritérií činí částku , částka, Kč.

13. Výše peněžité náhrady byla vypočtena následujícím způsobem. Výměra žalobcem užívaných prostor činí 319,10 m2, obvyklé roční nájemné činí 1 , číslo, Kč/m2. Celková roční výše peněžité náhrady odpovídá částce , částka, Kč (319,10 m2 x , částka, Kč). Žalobce požadoval peněžitou náhradu za období od , datum, do , datum, , tedy za 156 dnů. Za toto období žalobci přísluší peněžitá náhrada ve výši , částka, Kč (156 dnů x , částka, Kč = , částka, Kč; po zaokrouhlení , částka, Kč).

14. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého dluhu, a proto žalobci přísluší i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení nebyla mezi účastníky ujednána, a proto se za ujednanou výši úroku z prodlení považuje úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Peněžitá náhrada je splatná na výzvu podle § 1957 odst. 2 o. z. Výzva k zaplacení peněžité náhrady byla žalovanému doručena dne , datum, . Ve výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do , datum, . Od , datum, byl žalovaný v prodlení.

15. K odvolacím námitkám žalobce a žalovaného:

16. K výměře prostor, které žalovaný v době od , datum, do , datum, užíval:

17. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení peněžité náhrady za užívání nebytových prostor o výměře 321,86 m2. Výměru užívaných prostor žalovaný v průběhu řízení zpochybňoval. Soud prvního stupně usnesením ze dne , datum, , č. j. 241 C 1/2021-261, mimo jiné ustanovil znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , aby určil výměru nebytových prostor vymezených v budově č.p. , číslo, , která je součástí pozemku p.č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , a to konkrétně místnosti č. 24, 25, 26, 27, 28, 19, 30, 31, 32, 33, 34 a 35. Podle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, činí výměra těchto prostor 319,01 m2. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud výši peněžité náhrady vypočetl z výměry nebytových prostor určené znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, a nikoli z podkladů, které předložil žalobce. Nelze totiž přehlédnout, že znalec provedl přeměření těchto nebytových prostor osobně. Naproti tomu důkazy, které k prokázání výměry nebytových prostor předložil žalobce, vycházely pouze z projektových dokumentací, popřípadě z jiných dříve vyhotovených listin. Je teda zcela zřejmé, že nejvyšší vypovídací hodnotu má skutečné faktické zaměření nebytových prostor a nikoli údaje, které byly získány převzetím z dřívější projektové dokumentace nebo jiných listin.

18. K výši obvyklého nájemného:

19. Soud prvního stupně vyšel při stanovení obvyklé výše nájemného ze znaleckého posudku ze dne , datum, č. 2948-28/2022, který podal znalec , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalecký posudek byl zpracován přesvědčivě, úplně, jeho závěry jsou logické a přezkoumatelné. Znalecký posudek má všechny formální náležitosti, závěry uvedené ve vlastním posudku byly náležitě odůvodněny a byly podloženy obsahem nálezu. Znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán. Přihlédl ke všem skutečnostem, s nimž se měl vypořádat a jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů.

20. Tento znalecký posudek byl podán též jako revizní znalecký posudek ve vztahu ke znaleckému posudku ze dne , datum, , č. 3334, který byl podán znaleckou kanceláří , právnická osoba, Tímto znaleckým posudkem byla určena obvyklá výše nájemného v roce 2019 ve výši , částka, Kč/m2. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že stanovení obvyklého nájemného tímto posudkem bylo provedeno standardně používanou srovnávací metodou s použitím tradičních koeficientů. Obvyklé nájemné z nebytových prostor bylo ve znaleckém posudku stanoveno metodicky správně a se závěry znaleckého posudku je možno souhlasit.

21. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu postupoval správně, pokud při stanovení obvyklého výše nájemného vyšel ze znaleckého posudku podaného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, . Při porovnání tohoto znaleckého posudku a znaleckého posudku podaného znaleckou kanceláří , právnická osoba, nelze totiž přehlédnout, že závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, jsou přesvědčivější. Zejména je třeba vyzdvihnout, že tento znalec určil i rozpětí, ve kterém se obvyklá výše nájemného mohla v roce 2019 pohybovat (od , částka, Kč/m2 do , částka, Kč/m2). Podle názoru odvolacího soudu totiž nelze při stanovení obvyklého nájemného stanovit konkrétní přesnou částku, nýbrž je zcela správné, pokud je tato částka stanovena v určitém rozmezí. Soud prvního stupně správně poté z tohoto rozmezí stanoveného znalcem určil obvyklou výši nájemného ve výši , částka, Kč/m2, která zohledňuje, že nebytové prostory se nacházejí v obchodní lokalitě, u zastávky městské hromadné dopravy a mají dobrou dostupnost. Zohlednil též jejich horší polohu v prvním nadzemním podlaží a původní stavební stav.

22. S ohledem na výše uvedené lze proto uzavřít, že ačkoli měl soud prvního stupně k dispozici dva znalecké posudky, tak správně při určení výše obvyklého nájemného vyšel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, .

23. K platnosti smlouvy o převodu práv a povinností ze dne , datum, :

24. Hospodářská smlouva o sdružení prostředků na investiční výstavbu ze dne , datum, byla uzavřena podle § 360a zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník ze dne , datum, (dále jen „hospodářský zákoník“). Hospodářský zákoník byl s účinností od , datum, zrušen zákonem č. 531/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“). Podle § 763 odst. , právnická osoba, zákoníku se právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti obchodního zákoníku (, datum, ) a práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti obchodního zákoníku řídí dosavadními předpisy. Z toho vyplývá, že i po nabytí účinnosti obchodního zákoníku se právní vztahy vzniklé z hospodářské smlouvy ze dne , datum, řídí úpravou hospodářského zákoníku.

25. Ustanovení § 360a hospodářského zákoníku bylo s účinností od , datum, novelizováno zákonem č. 98/1988 Sb. Podle článku II. odst. 1. zákona č. 98/1988 Sb. se zákonem č. 98/1988 Sb. řídily i vztahy vzniklé před , datum, . Ustanovení § 360a hospodářského zákoníku bylo (mimo jiné) novelizováno tak, že zúčastněná organizace může převést svá práva a povinnosti na jinou organizaci jen se souhlasem všech sdružených organizací (§ 360a odst. 5 hospodářského zákoníku ve znění od , datum, ). Proto bylo třeba k platnosti smlouvy o převodu práv a povinností ze dne , datum, , aby s tímto převodem souhlasily všechny organizace (případně jejich právní nástupci), které sdružily finanční prostředky podle hospodářské smlouvy ze dne , datum, . Soud prvního stupně učinil zcela správný závěr, že v případě smlouvy o převodu práv a povinností ze dne , datum, nebyl dán souhlas všech zúčastněných organizací. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (odstavec 53. až 56.).

26. K platnosti právního úkonu, který se týkal převodu práv a povinností z hospodářské smlouvy o sdružení ze dne , datum, , bylo třeba písemné formy. Pro samotnou smlouvu o sdružení byla zákonem vyžadována písemná forma (§ 360a odst. 3 hospodářského zákoníku). Písemnou formu bylo třeba zachovat i v případě právního úkonu, který se týkal převodu práv a povinností ze smlouvy o sdružení a též v případě souhlasu ostatních sdružených organizací nebo jejich právních nástupců (§ 24 odst. 2 hospodářského zákoníku ve znění od , datum, ). S ohledem na obligatorní písemnou formu tohoto souhlasu proto nelze uvažovat o konkludentním způsobu vyjádření souhlasu. Proto soud prvního stupně správně neprováděl výslechy svědků, které navrhl žalovaný k prokázání svého tvrzení o udělení konkludentního souhlasu s převodem práv a povinností z hospodářské smlouvy.

27. Souhlasy sdružených organizací nebo jejich právních nástupců (od pořadí čtvrtého zamýšleného převodu práv a povinností) nebyly dány (odstavec 53. až 56. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), a proto nemohla ani platně přejít práva a povinnosti z hospodářské smlouvy o sdružení na žalovaného. Minimálně nebyl dán souhlas statutárního města Brna nebo České republiky.

28. Obvodní národní výbor , adresa, V zanikl v souvislosti s přijetím zákona č. 367/1990 Sb. s účinností od , datum, . Právní předpisy pak upravovaly, jaká práva a povinnosti přešly na obec a jaká práva a povinnosti zůstaly na straně státu. Nemovité věci, jejichž vlastníkem se na základě výstavby v 80. letech 20. století stal stát, byly v režimu tzv. prozatímní správy podle vyhlášky č. 61/1986 Sb. Podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky národní majetek uvedený v § 1 byl v prozatímní správě okresního národního výboru nebo národního výboru jemu naroveň postavenému, v jehož obvodu se nachází, nestanovila-li tato vyhláška nebo zvláštní předpis jinak. Podle § 5b zákona č. 425/1990 Sb. v , adresa, vykonávala působnost okresních úřadů tato města. Z uvedeného je tedy zřejmé, že nemovité věci ve vlastnictví státu byly pouze v tzv. prozatímní správě, kterou v působnosti okresního úřadu vykonávalo statutární město , adresa, prostřednictvím Magistrátu města , Anonymizováno, . Podle § 63 zákona č. 219/2000 Sb. přenesená působnost statutárního města , Anonymizováno, ve věcech prozatímní správy národního majetku zanikla ke dni , datum, a přešla na Okresní úřad , adresa, . Podle § 29 zákona č. 201/2002 Sb. dnem , datum, se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových stal příslušným hospodařit s veškerým majetkem, s nímž ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona byly příslušné hospodařit okresní úřady.

29. Lze proto učinit zcela jednoznačný závěr, že smlouva o převodu práv a povinností ze dne , datum, není platná, neboť k ní nebyl udělen souhlas všech sdružených organizací podle § 360a odst. 5 hospodářského zákoníku ve znění od , datum, . Žalovaný tak do práv a povinností státního podniku , právnická osoba, - v likvidaci nevstoupil, a proto nebytové prostory užívá bez právního důvodu.

30. K vydržení práva užívat nebytové prostory:

31. Smlouva o sdružení uzavřená , datum, upravovala veškerá práva a závazky účastníků této smlouvy a pro posouzení jejího obsahu byla rozhodná konkrétní smluvní ujednání stanovící jak účel sdružení, tak výši podílu na společné činnosti, včetně veškerých dalších povinností i nároků, a to v takovém rozsahu, v jakém byly sjednány. Jednalo se tedy o smluvní úpravu vzájemných práv a povinností účastníků a jednalo se o komplexní úpravu. V článku V. této smlouvy bylo sjednáno, že sdružující organizace budou po vybudování objektu jejich uživateli, a to konkrétní části vymezené projektovou dokumentací. Lze tak uzavřít, že smlouvou o sdružení uzavřenou podle § 360a hospodářského zákoníku vzniklo mimo jiné státnímu podniku , právnická osoba, právo užívat vymezené nebytové prostory podle ujednání ve smlouvě (shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 32 Odo 748/2004). Toto ujednání je svou povahou závazkovým (obligačním) právem, a nikoliv právem věcným. Protože se v nyní projednávané věci jedná o obligační právo, je vydržení takového práva z jeho povahy vyloučené, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Proto nebyl důvod, aby se soud prvního stupně v tomto rozsahu zabýval jedním z předpokladů vydržení, a to dobrou vírou žalovaného.

32. Je třeba též zdůraznit, že právo užívat vymezené nebytové prostory zakládala přímo smlouva o sdružení uzavřená podle § 360a hospodářského zákoníku a nejednalo se o vztah trvalého užívání podle § 70 hospodářského zákoníku. Proto nelze aplikovat § 876 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do , datum, .

33. K vydržení vlastnického práva k podílu na stavbě č.p. , číslo, , která je součástí pozemku p.č. , číslo, v katastrálním území , adresa, :

34. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. 52 C 82/2010-374, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. 16 Co 29/2013-433, a ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 4948/2015, bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemku p.č. , číslo, a stavby č.p. , číslo, , to vše v katastrálním území , adresa, . Účastníky řízení byl (mimo jiných) žalobce a žalovaný. V řízení o určení vlastnického práva k pozemku a stavbě byla soudy také posuzována otázka dobré víry žalovaného a zda žalovaný vydržel vlastnické právo k podílu na stavbě č.p. , číslo, .

35. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. 38 C 374/94-192, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. 49 Co 143/2001-289, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. 49 Co 143/2001-302, a ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 32 Odo 1307/2004, zamítnuta žaloba, kterou se žalovaný domáhal určení, že je spoluvlastníkem stavby č.p. , číslo, . Účastníky tohoto řízení byl (mimo jiných) žalobce a žalovaný.

36. Z výše uvedeného proto vyplývá, že soudy v minulosti opakovaně posuzovaly otázku vlastnického práva ke stavbě č.p. , číslo, . Účastníky těchto řízení byl žalobce i žalovaný. V rámci těchto řízení soudy opakovaně posuzovaly naplnění všech předpokladů a všech způsobů nabytí vlastnického práva žalovaného ke stavbě. Výrok těchto pravomocných rozsudků je závazný pro žalobce i žalovaného a v tomto rozsahu je závazný též i pro soud (§ 159a odst. 1, 3 o. s. ř.). Proto v tomto řízení již není třeba se znovu zabývat otázkou existence dobré víry žalovaného (jako předpokladu pro vydržení jeho vlastnického práva).

37. Ke zjevnému zneužití práva žalobcem a jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy:Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou naplněny důvody pro částečné nepřiznání nároku na peněžitou náhradu ve výši ½, což dovodil z historických souvislostí popsaných v odstavcích 66. až 73. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že důvody pro zamítnutí žaloby z tohoto důvodu nejsou dány. Základem pro posouzení nyní projednávané věci a předcházejících řízení je smlouva o převodu práv a povinností ze dne , datum, uzavřené mezi státním podnikem , právnická osoba, - v likvidaci a žalovaným. Uzavření smlouvy o převodu práv a povinností ze dne , datum, bylo dobrovolné rozhodnutí žalovaného. Bylo na žalovaném, aby postupoval v souladu s tehdy platnou právní úpravou a zajistil si písemný souhlas všech sdružených organizací, popřípadě jejich právních nástupců. Pokud takto nepostupoval, musí jít toto pochybení pouze k jeho tíži a nikoli k tíži žalobce.

38. Podle názoru odvolacího soudu se jednalo o obchodní vztah mezi podnikateli, při kterém došlo ke zmaření investice žalovaného do tohoto podnikatelské projektu (v důsledku neplatnosti smlouvy). Ke zmaření investice žalovaného ovšem nedošlo z důvodu jednání na straně žalobce. Z obsahu spisu nevyplývá žádné zjevné zneužití práva žalobcem a ani jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy.

39. Závěr:

40. Žaloba je důvodná v částce , částka, Kč s úrokem z prodlení (peněžitá náhrada podle § 2999 odst. 1 o. z. za období od , datum, do , datum, ).

41. Žaloba není důvodná v částce , částka, Kč, neboť žalobce požadoval zaplacení peněžité náhrady ve vyšším rozsahu (co do výměry a výše peněžité náhrady) než mu přísluší.

42. Odvolací soud proto: podle § 219 o. s. ř. potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, neboť je ve výroku věcně správný (výrok I. tohoto rozsudku), podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně (pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v částce , částka, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení) tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl [výrok II. písm. a) tohoto rozsudku], podle § 219 o. s. ř. potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně (pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v částce , částka, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení), neboť je ve výroku věcně správný [výrok II. písm. b) tohoto rozsudku].

43. K náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů:

44. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vychází z § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. Neúspěch žalobce byl nepatrný, a proto mu přísluší plná náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. Žalobci tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši , částka, Kč (výrok III. tohoto rozsudku).

45. Tato částka se sestává z 20 paušálních náhrad nezastoupeného účastníka (písemné podání ze dne , datum, , písemné podání ze dne , datum, , příprava k účasti na jednání před soudem prvního stupně, které se konalo dne , datum, , účast na jednání před soudem prvního stupně dne , datum, , příprava účasti na jednání před soudem prvního stupně, které se konalo dne , datum, , účast na jednání před soudem prvního stupně dne , datum, , písemné podání ze dne , datum, , příprava na jednání před soudem prvního stupně, které se konalo dne , datum, , účast na jednání před soudem prvního stupně dne , datum, , které bylo delší než dvě hodiny, příprava na jednání před soudem prvního stupně, které se konalo dne , datum, , účast na jednání před soudem prvního stupně dne , datum, , které trvalo déle než dvě hodiny, příprava na jednání před soudem prvního stupně, které se konalo dne , datum, , účast na jednání před soudem prvního stupně dne , datum, , účast na vyhlášení rozhodnutí dne , datum, , odvolání ze dne , datum, , vyjádření k odvolání ze dne , datum, , příprava účasti na jednání před odvolacím soudem, které se konalo dne , datum, , účast na jednání před odvolacím soudem, které se konalo dne , datum, ) podle § 1 odst. , právnická osoba, písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a znalečného za znalecký posudek, který žalobce předložil soudu k prokázání svého tvrzení o výši obvyklého nájemného ve výši , částka, Kč.

46. K náhradě nákladů řízení státu před soudy obou stupňů:

47. Výrok o náhradě nákladů státu vychází z § 224 odst. 1, 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát v průběhu řízení platil znalečné v celkové výši , částka, Kč (, částka, Kč + , částka, Kč + , částka, Kč). Podle výsledku řízení je žalovaný povinen zaplatit státu plnou náhradu nákladů řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).

48. K výši soudního poplatku za žalobu podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích:

49. Žalobce je v řízení od soudního poplatku osvobozen podle § 14 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích.

50. Jeho žalobě bylo v částce , částka, Kč vyhověno, žalovaný nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení a není od soudního poplatku osvobozen. Proto je žalovaný povinen zaplatit podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soudní poplatek za žalobu, a to ve výši , částka, Kč. Výše soudního poplatku vychází z položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích.

51. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud za přiměřeného užití § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok V. rozsudku soudu prvního stupně (výrok V. tohoto rozsudku).

52. K výši soudního poplatku za odvolání podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích:

53. Žalobce je v řízení od soudního poplatku osvobozen podle § 14 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích.

54. Žalobce podal odvolání proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce byl úspěšný se svým odvoláním v částce , částka, Kč (výrok II. písm. a) tohoto rozsudku), žalovaný nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení a není od soudního poplatku osvobozen. Proto je žalovaný povinen zaplatit podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soudní poplatek za odvolání, a to ve výši , částka, Kč. Výše soudního poplatku vychází z položky 22 odst. 1 písm. a), položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích.

55. Odvolací soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši , částka, Kč (výrok VI. tohoto rozsudku).