13 CO 265/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Dušana Schinzel a soudců JUDr. Terezy Richterové a JUDr. Jiřího Horáka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovité věci o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 7. 9. 2022, č. j. 7 C 124/2022-74

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění takto: Žalovaný je povinen vyklidit pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, vše nacházející se v katastrálním území Žabčice, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 23 068 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zdržet se užívání pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž), vše nacházející se v katastrálním území Žabčice (výrok I.), dále zamítl žalobu o vyklizení pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž), vše nacházející se v katastrálním území Žabčice (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 164 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla v roce 2015 platně uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení služebnosti, na základě které je vlastníkem nemovitostí žalovaný, a žalobce je oprávněným ze služebnosti nemovitosti užívat (žalovaný je vnukem žalobce). V létě 2018 byla mezi účastníky uzavřena ústní dohoda, podle níž začal žalovaný se svou rodinou nemovitosti užívat. Žalobce si byl a je vědom majetkové a finanční situace žalovaného, která mu neumožňuje jiné bydlení než v nemovitostech. Ústní dohodu z léta 2018 žalobce vypověděl přípisem ze dne [datum], v němž žalovaného vyzval, aby nemovitosti vyklidil. Žalovaný s rodinou má zájem o dobré vztahy se žalobcem, žalovaný hradí náklady spojené s užíváním nemovitostí a je ochoten a připraven poskytovat žalobci péči ve stáří a podílet se na úpravách nemovitosti tak, aby byl žalobce se společným soužitím s žalovaným spokojen. Soud prvního stupně poukázal na rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 4. 2021, č. j. 42 C 89/2019-102, jímž zamítl žalobu žalobce o vrácení daru, a v tamním řízení dospěl soud k závěru o uzavření ústní dohody v létě 2018, na základě které žalovaný s rodinou užívá nemovitosti společně se žalobcem.

3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle § 1999 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), s tím, že podání výpovědi žalobcem vyhodnotil jako účelové z důvodu, že žalovaný má zájem nechat žalobce žít v klidu a pokoji v nemovitosti za vzájemné tolerance všech zúčastněných, přičemž právní jednání učiněné ústní formou v létě 2018 váže účastníky, nastaly právní účinky dvoustranného právního jednání, a došlo tak ke změně v tom, že žalovaný a jeho rodina jsou oprávněni nemovitosti užívat společně s žalobcem tak, aby žalobce byl i nadále oprávněn realizovat smlouvu o věcném břemeni uzavřenou v roce 2015 v plném rozsahu. [příjmení] by nastat nová relevantní právní skutečnost, pro kterou by žalovaný nebyl oprávněn nadále realizovat dohodu z léta 2018 po dobu života žalobce. [příjmení] současnou realitu je víra žalobce, že pro žalovaného a jeho rodinu nebude problém zajistit si jiné vhodné bydlení, a že po smrti žalobce bude moci žalovaný s rodinou užívat nemovitosti bez omezení. Soud prvního stupně žalobce vyzval, nechť sdělí skutečnosti a označí důkazy, k jaké podstatné změně poměrů od léta 2018 došlo, resp. k jakým změnám došlo od doby rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. 42 C 89/2019, žalobce však na výzvu uvedl, že výpověď učinil podle § 1999 odst. 1 o. z., proto nebyl povinen nějaký důvod pro výpověď uvádět, a ústní dohoda z léta 2018 byla na základě výpovědi zrušena ke dni [datum]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smluvní strany jsou projevem vůle vázány, jisté problémy mezi nimi byly již v době uzavření ústní dohody v létě 2018, žalobce tak nebyl oprávněn platně zrušit závazek podle § 1999 odst. 1 o. z., a proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. V něm zejména namítal, že soud prvního stupně označil výpověď ústní dohody z léta 2018 jako účelovou, aniž by blíže vysvětlil, v čem tuto účelovost spatřuje. Při sjednání ústní dohody nebyla mezi stranami sjednána doba, na kterou byla dohoda uzavřena, a v takovém případě se jednalo o dohodu sjednanou na dobu neurčitou, kterou byl žalobce oprávněn vypovědět podle § 1999 odst. 1 o. z. Důvodem výpovědi bylo, že žalobce po uzavření ústní dohody zjistil, že se tím výrazně omezila jeho možnost bydlení na základě věcného břemene. Dohoda z léta 2018 se nijak nepromítla do předtím zřízeného věcného břemene doživotního užívání nemovitosti žalobcem, a jestliže žalobce dovolil žalovanému jeho bydlením dočasně věcné břemeno omezit, nelze z toho dovozovat, že došlo k trvalé změně věcného břemene zapsaného v katastru nemovitostí. Věcné břemeno žalobce je absolutní a výhradní, jakékoliv jeho omezení není zapsáno v katastru nemovitostí, a došlo-li výpovědí žalobce k ukončení dohody z léta 2018, nezbylo žalobci než se domáhat obnovení předchozího stavu nynější žalobou, neboť žalovaný odmítl nemovitost opustit, a zasahuje tak do práva žalobce z věcného břemene. Dále žalobce namítal, že soud prvního stupně nemohl aplikovat ustanovení § 2000 odst. 1 o. z. upravující zrušení závazku sjednaného na dobu života osoby, neboť v řízení nebylo prokázáno, že dohoda z léta 2018 byla sjednána na dobu života žalobce; soud v tomto směru ani žádné dokazování neprováděl. Právě proto žalobce dohodu vypověděl v souladu s § 1999 odst. 1 o. z., který se použije v případě, kdy není doba trvání smluvního vztahu sjednána. Žalobce navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 42 C 89/2019 bylo prokázáno, že strany jednaly o dohodě o trvalém nastěhování žalovaného již v roce 2015, kdy došlo k darování nemovitostí žalobcem žalovanému. V uvedeném řízení bylo prokázáno, že ústní dohoda z léta 2018 byla sjednána na dobu života žalobce, a proto nelze dohodu vypovědět podle § 1999 odst. 1 o. z., jak to učinil žalobce, neboť uvedené ustanovení se vztahuje výhradně na dohody uzavřené na dobu neurčitou, což není posuzovaný případ. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že by od doby uzavření dohody z léta 2018 došlo k podstatné změně okolností, a proto nedošlo k naplnění § 2000 odst. 1 o. z. Dohoda byla v létě 2018 uzavřena v souladu s rozsahem věcného břemene, které nikdy nebylo sjednáno jako výhradní užívání nemovitostí žalobcem. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění soudu a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), při němž zopakoval dokazování (rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 4. 2021, č. j. 42 C 89/2019-102, a darovací smlouvou ze dne [datum]), a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu výroků I. a II. rozsudku soudu prvního stupně a vyhovění žalobě.

7. Po procení stránce je nutno předeslat, že žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému„ zdržet se“ užívání nemovitostí (negatorní žaloba podle § 1042 o. z.) a tyto nemovitosti„ vyklidit“ (vindikační žaloba podle § 1040 o. z.). Podstatou tvrzení žalobce bylo, že má na základě služebnosti výlučné právo užívat nemovitosti, které nyní bez právního důvodu užívá (také) žalovaný, čímž do jeho práva ze služebnosti zasahuje. Žalobce po žalovaném požadoval současně vyklizení nemovitostí a zdržení se užívání nemovitostí, aniž by k požadavku na zdržení se užívání nemovitostí tvrdil nějaké rozhodující skutečnosti. V posuzované věci tak, jak je žalobcem skutkově vylíčena, je povinnost„ zdržet se užívání“ nemovitostí obsažena v povinnosti tyto nemovitosti„ vyklidit“. Při jednání dne [datum] po výzvě odvolacího soudu žalobce upřesnil žalobu tak, že se po žalovaném domáhá pouze uložení povinnosti nemovitosti vyklidit, a nikoliv též zdržet se jejich užívání, s tím, že požadavek na vyklizení nemovitostí byl cílem jeho žaloby od počátku. Odvolací soud proto, po upřesnění žaloby, rozhodl jen o povinnosti žalovaného nemovitosti vyklidit, a takto formuloval i výrok I. tohoto rozsudku.

8. Skutkový stav věci je následující: a) žalovaný je vlastníkem těchto nemovitých věcí: pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, vše v katastrálním území Žabčice (dále jen„ nemovitost“ nebo„ nemovitosti“), a to na základě darovací smlouvy ze dne [datum] (dále jen„ darovací smlouva“) uzavřené mezi žalobcem a jeho manželkou jako dárci na straně jedné a žalovaným jako obdarovaným na straně druhé. Součástí darovací smlouvy (v článku 5) bylo zřízení„ věcného břemene“, které zřídil žalovaný jako obdarovaný ve prospěch dárců v podobě„ služebnosti“ bezplatného a doživotního užívání nemovitostí s tím, že obdarovaný se zavazuje„ služebnost“ strpět a zabezpečit možnost nerušeného doživotního užívání nemovitostí dárci. Poznámka odvolacího soudu: předmětem darovací smlouvy byl též pozemek p. [číslo] v témže katastrálním území, ten však není předmětem tohoto řízení. Tyto skutečnosti odvolací soud zjistil z darovací smlouvy. b) žalovaný je vnukem žalobcem. Po smrti manželky žalobce, babičky žalovaného (zemřelé dne [datum]), od léta roku 2018 doposud užívá nemovitosti žalobce společně s žalovaným a jeho rodinou, a to na základě ústní dohody účastníků o spoluužívání nemovitosti. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky bylo nesporné. c) sporné mezi účastníky bylo, zda ústní dohoda účastníků byla v létě 2018 uzavřena na dobu neurčitou (toto tvrdil žalobce), anebo byla uzavřela na dobu určitou – na dobu života žalobce (toto tvrdil žalovaný), d) žalobce přípisem ze dne [datum] ústní dohodu z léta 2018 vypověděl s odvoláním na ustanovení § 1999 odst. 1 o. z. s tím, že ústní dohoda se výpovědí zrušuje ke konci prvního kalendářního čtvrtletí následujícího roku, tj. ke dni [datum], e) z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 4. 2021, č. j. 42 C 89/2019-102, odvolací soud zjistil, že jím byla zamítnuta žaloba žalobce na vyklizení nemovitostí z důvodu vrácení daru. Z odůvodnění rozsudku se podává následující: žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky dochází k dlouhodobým fatálním zásahům do práv žalobce vyplývajících z věcného břemene, dochází ke konfliktům z důvodů ležících na straně žalovaného, a proto žalobce dne [datum] odvolal dar pro nevděk žalovaného, žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že z důvodu špatné finanční situace v jeho rodině mu žalobce nabídl, aby se do nemovitosti s rodinou nastěhoval a užívali ji všichni společně, což žalovaný přijal, neboť si nemohl dovolit pronájem a na obecní byt nemá nárok. V době uzavření darovací smlouvy bylo mezi účastníky dohodnuto, že bude zřízeno věcné břemeno a po smrti jednoho z dárců se žalovaný do nemovitosti nastěhuje, aby se o druhého z dárců postaral, byť ve smlouvě o zřízení věcného břemene nebylo společné užívání nemovitostí dohodnuto. Připustil komunikační problémy se žalobcem, nikoliv však jednání odůvodňující odvolání daru, a zdůraznil, že žalobci nabízel pomoc za účelem zajištění důstojnějšího bydlení, pomoc v nemoci a ve stáří, a platí inkaso za užívání nemovitostí. žalobce v účastnické výpovědi uvedl, že při uzavření darovací smlouvy se bavili o tom, že když zůstane jen jeden z dárců, žalovaný se do nemovitosti nastěhuje, aby se o něj postaral. Bydlení žalovaného a jeho rodiny v nemovitosti dohodnuté v létě 2018 mělo probíhat pouze po přechodnou dobu, než si žalovaný s rodinou něco najdou. žalovaný v účastnické výpovědi uvedl, že počítal s tím, že v domě bude s rodinou bydlet napořád, při nastěhování dobu bydlení neřešili, svědek [příjmení] [příjmení], syn žalobce a otec žalovaného, uvedl, že již při uzavírání darovací smlouvy účastníci plánovali společné soužití, a že k nastěhování žalovaného došlo na stálo, svědkyně [jméno] [příjmení], manželka žalovaného, uvedla, že věcné břemeno mělo být zřízeno tak, že dojde ke společnému soužití. K nastěhování došlo po smrti babičky, mělo jít o nastěhování natrvalo. Okresní soud Brno-venkov v uvedeném řízení dospěl k závěru, že po smrti babičky v létě roku 2018 se do nemovitosti nastěhoval žalovaný s rodinou, a to po dohodě s žalobcem, když žalobce sám určil způsob, jakým budou nemovitosti užívány, mělo jít o trvalé společné užívání nemovitostí. Již krátce po zahájení společného soužití však žalobce začal vytýkat žalovanému některé činěné zásahy a jednání, např. stěhování věcí. Žalobce začal již v srpnu 2018 žalovanému zasílat výzvy v souvislosti s jeho nespokojeností se soužitím v nemovitosti, komunikace byla čím dál tím problematičtější a plná konfliktů. Žalobce měl za to, že vůle dárců byla taková, že pokud zůstane jeden z nich, žalovaný se nastěhuje do nemovitostí a o přeživšího dárce se postará. Podle soudu nebylo prokázáno tak závažné jednání žalovaného, které by žalobce opravňovalo k odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk žalovaného, pročež žalobu o vrácení daru zamítl.

9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba o vyklizení nemovitostí je důvodná.

10. Darovací smlouva obsahuje i smlouvu o zřízení služebnosti ve prospěch žalobce, jež spočívá v bezplatném a doživotním oprávnění žalobce nemovitosti užívat (poznámka odvolacího soudu: smlouva poněkud nepřesně užívá pojem„ věcné břemeno“, což je souhrnný název pro služebnosti a reálná břemena, ovšem v projednávané věci jde o„ služebnost“). Na prvním místě je třeba jako nedůvodnou odmítnout argumentaci žalovaného, že služebnost byla již v darovací smlouvě zřízena jako„ nevýhradní“, tedy že žalobce není oprávněn nemovitosti užívat výlučně sám, ale je oprávněn je užívat i žalovaný, když k realizaci tohoto práva žalovaného došlo v létě 2018, kdy se žalovaný do nemovitosti nastěhoval. Nedůvodnost této argumentace žalovaného vyplývá z toho, že jelikož ve smlouvě o zřízení služebnosti nebylo dohodnuto, že žalovaný coby vlastník nemovitostí má právo nemovitosti užívat (spolu se žalobcem), tak žalovaný, byť je vlastníkem nemovitostí, nemá právo je užívat, neboť tomu brání užívací právo žalobce ze služebnosti. Tyto závěry odvolací soud opírá o ustálenou judikaturu reprezentovanou např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4747/2015, podle kterého svědčí-li oprávněnému z věcného břemene právo užívání bytu a ve smlouvě o zřízení věcného břemene není uvedeno něco jiného, nemá vlastník bytu nadále právo byt užívat, a oprávněný z věcného břemene se může domáhat vyklizení vlastníka z bytu věcným břemenem zatíženého (poznámka odvolacího soudu: že jde v projednávané věci o nemovitosti a nikoliv o byt, není pro závěr o aplikovatelnosti zmíněného rozhodnutí významné). Lze tedy přijmout dílčí závěr, že služebnost užívání nemovitostí byla zřízena ve prospěch žalobce jako výhradní a neomezená, a tedy že nemovitosti je oprávněn užívat jen a pouze žalobce jako osoba oprávněná ze služebnosti.

11. Na závěru odvolacího soudu o tom, že oprávnění užívat nemovitosti svědčí pouze žalobci, nemůže ničeho změnit ani zjištění, že v létě 2018 se na základě dohody účastníků do nemovitosti nastěhoval žalovaný s rodinou. Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 42 C 89/2019 vyplývá, že cílem dohody účastníků měla být trvalá (viz slova o bydlení„ napořád“,„ nastálo“ a„ natrvalo“) změna, resp. zúžení rozsahu služebnosti zřízené ve prospěch žalobce tak, že již nepůjde o„ výhradní“ služebnost, kdy by byl žalobce oprávněn nemovitosti užívat výlučně sám, ale že žalobce bude ve služebnosti omezen tak, že účastníci budou nemovitosti užívat společně. Taková změna rozsahu služebnosti odpovídá ostatně i tomu, že v řízení o vrácení daru bylo zjištěno, že nastěhování žalovaného do nemovitosti bylo účastníky předběžně plánováno již v době uzavření darovací smlouvy, evidentně s ohledem na příbuzenský vztah mezi účastníky a na věk dárců. Ostatně žalobce v létě 2018 již nebyl vlastníkem nemovitostí, a nebyl tedy oprávněn smluvně je přenechat k užívání jiné osobě (nehraje roli, že žalovanému jako vlastníku nemovitostí), a také proto ústní dohodu nelze považovat za nějakou dohodu o spoluužívání nemovitostí s možností její výpovědi, ale za dohodu o změnu (zúžení) rozsahu osobní služebnosti žalobce. Odvolací soud si je vědom toho, že skutková zjištění učinil z odůvodnění zmíněného rozsudku, aniž by v souladu se zásadou přímosti provedl důkazy sám, ovšem má za to, že nelze důvodně předpokládat odlišná zjištění učiněná z opakování týchž důkazů v tomto řízení, jelikož jde o skutečnosti ve své podstatě mezi účastníky nesporné. [příjmení] byl mezi nimi totiž jen v tom, že zda byla dohoda účastníků z léta 2018 uzavřena na dobu určitou či na dobu neurčitou, ovšem jak již odvolací soud uvedl, že podstatou dohody nebylo zřízení nějakého užívacího práva k nemovitostem žalobcem ve prospěch žalovaného, kdy by bylo právně významné, zda byla dohoda uzavřena na dobu určitou nebo na dobu neurčitou, a zda tedy lze dohodu (správně závazek) vypovědět v režimu podle § 1999 o. z. nebo podle § 2000 o. z.

12. Jelikož tedy měla ústní dohoda z léta 2018 o spoluužívání nemovitostí žalovaným vyvolat změnu (zúžení) rozsahu služebnosti žalobce tak, že jeho oprávnění bude omezeno spoluužíváním nemovitostí žalovaným a jeho rodinou, bylo nutno posoudit, zda je taková dohoda platná, a zda tedy mohla vyvolat sledované právní účinky, tj. změnit (zúžit) rozsah služebnosti žalobce. Odpověď na tuto otázku vyplývá z ustanovení § 560, § 582 a § 588 o. z., podle nichž právní jednání, kterým se mění věcné právo k nemovité věci, vyžaduje písemnou formu, přičemž není-li právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem, je neplatné, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu, pokud takové právní jednání odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Aplikace zmíněných ustanovení v poměrech projednávané věci vede k závěru, že ústní dohoda účastníků z léta 2018 je absolutně neplatná, neboť touto dohodou mělo dojít ke změně věcného práva k nemovité věci (ke změně rozsahu služebnosti žalobce), avšak taková dohoda by pro svou platnost vyžadovala písemnou formu pod sankcí neplatnosti (§ 582 odst. 1 věta prvá o. z.). K neplatnosti dohody odvolací soud přihlédl i bez návrhu, neboť ústní forma dohody o změně v rozsahu služebnosti odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 věta prvá o. z.). Rozpor se zákonem spočívá v nedodržení zákonem stanovené formy dohody pro změnu rozsahu služebnosti. Zjevné narušení veřejného pořádku vyplývá z toho, že nelze připustit, aby ústní právní jednání vyvolalo tak závažný právní následek, jakým je vymezení rozsahu služebnosti coby věcného práva k nemovité věci evidované v katastru nemovitostí (§ 1262 odst. 1 o. z.), kdy zápis služebnosti v katastru nemovitostí má důležitou signalizační funkci vůči třetím osobám (věcná práva k cizím věcem působí vůči každému – § 976 o. z.), a má také významný evidenční charakter.

13. Jelikož je ústní dohoda účastníků z léta 2018 neplatná, je zřejmé, že oprávnění žalobce ze služebnosti trvá beze změny, tedy že žalobce je oprávněn užívat nemovitosti výlučně sám. Žalobce se proto může domáhat ochrany svého práva za obdobné aplikace ustanovení § 1040 až § 1043 o. z. (§ 1259 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný do práva žalobce ze služebnosti neprávem zasahuje tím, že nemovitosti užívá, je důvodná žaloba žalobce o vyklizení nemovitostí žalovaným ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. (poznámka odvolacího soudu: toto ustanovení sice pojednává o„ vydání“ věci, podle konstantní judikatury je však v případě nemovitých věcí ochranou vlastníka žaloba na jejich vyklizení).

14. Z výše uvedeného vyplývá, že pro posouzení věci bylo bezpředmětné zabývat se tím, zda byla v létě 2018 mezi účastníky uzavřena dohoda o spoluužívání nemovitostí na dobu neurčitou (s možností výpovědi závazku podle § 1999 o. z.), anebo zda byla uzavřena na dobu určitou po dobu života žalobce (s možností zrušení závazku podle § 2000 o. z.). Bez právního významu je proto i výpověď učiněná žalobcem podáním ze dne [datum], neboť neplatně uzavřenou dohodu nelze platně vypovědět.

15. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. změnil výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně a žalobě na vyklizení nemovitostí jako důvodné vyhověl.

16. Jelikož odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, musel podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, kterou podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal v plné výši žalobci, neboť byl ve věci úspěšný (výrok II. tohoto rozsudku). Náhrada nákladů řízení žalobce před soudy obou stupňů činí celkem částku 23 068 Kč, jež sestává z těchto položek: soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč; soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč; mimosmluvní odměna advokáta žalobce za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika k vyjádření žalovaného, účast u jednání soudu prvního stupně dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 1 500 Kč za úkon podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb; šest náhrad hotových výdajů po 300 Kč za uvedené úkony právní služby podle § 13 odst. 1, 4 cit. vyhlášky; náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v částce 2 268 Kč podle § 137 odst. 1 písm. a), odst. 3 o. s. ř.