7 C 124/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Irenou Hladíkovou Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovité věci a zdržení se užívání nemovité věci

I. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se užívání pozemku parcela [číslo] jehož součástí je stavba [obec], [adresa], [anonymizována dvě slova] na pozemku parcela [číslo] pozemku parcela [číslo] pozemku parcela [číslo] jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., [anonymizováno] na pozemku parcela [číslo] vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, k. ú. [obec], [list vlastnictví].

II. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit pozemek parcela [číslo] jehož součástí je stavba [obec], [adresa], [anonymizována dvě slova] na pozemku parcela [číslo] pozemek parcela [číslo] pozemek parcela [číslo] jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., [anonymizováno] na pozemku parcela [číslo] vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, k. ú. [obec], [list vlastnictví].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši částkou 10 164 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 31. 5. 2022 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil povinnost žalovanému zdržet se užívání nemovitých věcí a vyklidit nemovité věci označené ve výroku I., II. rozsudku. Žalobce sdělil, že dne 17. 12. 2015 byla uzavřena darovací smlouva mezi účastníky a manželkou žalobce, zemřelou dne 17. 5. 2018. Na základě bodu 5.1 darovací smlouvy bylo žalobci zřízeno právo bezplatného a doživotního užívání předmětných nemovitostí jako služebnost ve prospěch žalobce ve smyslu § 1283 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.). Služebnost zakládá žalobci právo výhradního užívání předmětných nemovitostí. Podle § 1999 odst. 1 o. z. žalobce vypověděl prostřednictvím právního zástupce dne 25. 10. 2021 ústní dohodu uzavřenou mezi účastníky v létě 2018 s účinností k 31. 3. 2022. Ústní dohoda, na základě které se žalovaný s rodinou nastěhoval do předmětných nemovitostí v létě 2018, byla uzavřena na dobu neurčitou a byla prokázána v řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019. Výpověď byla vyústěním nerealizovatelnosti společného bydlení. Žalovaný užívá přední část předmětných nemovitostí, obytné místnosti domu a místnosti užívané žalobcem nevyhovují právním a technickým normám pro obytné místnosti. Místnosti, které žalobce užívá, promrzají, jsou vlhké, vznikají v nich plísně a jejich další užívání žalobcem ohrožuje jeho zdraví. Žalovaný byl opakovaně vyzván k vyklizení nemovitosti, včetně předžalobní výzvy.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Služebnost nebyla koncipována jako právo výhradního užívání nemovitostí. Žalovaný odkázal na § 1258 o. z., rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2647/2004, sp. zn. 22 Cdo 60/2008 a odbornou literaturu. Rodiče žalovaného jako svědci ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 vypověděli, že žalobce a žalovaný při sjednání služebnosti měli v plánu společné soužití a dohoda byla taková, že zůstane-li jeden z dárců sám, žalovaný se do nemovitosti nastěhuje a o přeživšího dárce se postará. Dohoda účastníků o užívání nemovitostí žalovaným byla taková, že se jednalo o trvalý, nikoli přechodný stav. Byl to sám žalobce, kdo určil, které místnosti v domě bude užívat žalobce a které žalovaný. Rozsah služebnosti byl smluvními stranami sjednán jako nevýlučný, tj. opravňující, předpokládající a dokonce vyžadující společné soužití tak, aby mohlo být o žalobce ve stáří náležitě postaráno. Jednalo se o dohodu uzavřenou na dobu určitou, na dobu„ dožití“ žalobce. Žalobce tak nemohl dát výpověď dne 25. 10. 2021. Nebyly splněny zákonné předpoklady pro zrušení závazku podle § 2000 o. z. v návaznosti na § 1999 o. z. S ohledem na § 1258 o. z. je třeba rozsah služebnosti posoudit podle místních zvyklostí. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 4. 2021 č. j. 42 C 89/2019-102 bylo konstatováno, že společné soužití účastníků je realizovatelné, a to za zachování důstojných podmínek pro všechny obyvatele domácnosti. Žalovaný a jeho rodina se snaží komunikovat se žalobcem; nabízí mu pomoc. Žalovaný by také rád zateplil dům a provedl práce, které by byly prospěšné pro všechny členy domácnosti, tedy i pro žalobce. Žalovaný je připraven ke společným jednáním, jež by vedly ke zlepšení vzájemných vztahů všech zúčastněných a úpravě užívání nemovitosti tak, aby byl vytvořen vhodný prostor ke spokojenému soužití.

3. V návaznosti na vyjádření žalovaného žalobce, podáním došlým soudu dne 28. 7. 2022, odkázal na bod 5.1 a 5.3 darovací smlouvy. Žalovaný je povinen strpět a zabezpečit možnost nerušeného doživotního užívání předmětných nemovitých věcí. Služebnost byla zřízena jako absolutní a výhradní ve prospěch žalobce. Žalobce odkázal na odbornou literaturu k § 1259 a § 1042 o. z., usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 3. 2016 sp. zn. 22 Cdo 4747/2015, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2015 sp. zn. 22 Cdo 863/2004, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 8. 2008 sp. zn. 22 Cdo 1726/2007. Není možné nutit žalobce, ročník narození 1934, aby zůstal ve vztahu se žalovaným na základě ústně uzavřené dohody, která nebyla součástí písemně uzavřené smlouvy o zřízení věcného břemene sjednaného na dobu života. K uzavření dohody došlo až před nastěhováním žalovaného do nemovitosti v roce 2018.

4. Žalovaný podáním došlým soudu dne 5. 9. 2022 sdělil, že žalobce se snaží trestat žalovaného, zvrátit důsledky svého rozhodnutí učiněného s manželkou žalobce v roce 2015. Nejedná se o oprávněný zájem na ochraně práva, žaloba se pohybuje na úrovni šikanozního jednání žalobce. Žalovaný odkázal na § 3 odst. 1 o. z., rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 2. 2015 sp. zn. 30 Cdo 2681/2014, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 3. 2002 sp. zn. 21 Cdo 624/2001 a odbornou literaturu. Žalobci je známa finanční situace rodiny žalovaného, který si dlouhodobě nemůže dovolit jiné bydlení. Žalobce měl i možnost přistoupit na nabídku žalovaného k rekonstrukci nemovitosti tak, aby navzájem nedocházelo k rušení v užívání nemovitostí. Žalovaný měl zájem o soužití se žalobcem, žalobce odmítá nabídky žalovaného.

5. U jednání dne 7. 9. 2022 bylo provedeno dokazování spisem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 42 C 89/2019, zejména žalobou, rozsudkem soudu 1. stupně ve věci samé, protokoly o jednání a protokolem o místním šetření. Dokazování bylo doplněno údaji z katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitostí, darovací smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a jeho manželkou a žalovaným v roce 2015, komunikací mezi účastníky, předžalobní výzvou s dokladem o doručení.

6. U jednání dne 7. 9. 2022 žalovaný prostřednictvím právní zástupkyně sdělil, že platí tzv. inkaso od skončení minulého řízení; žalovaný po žalobci peníze na inkaso nechce. Žalobce prostřednictvím právního zástupce k tomu upřesnil, že v době přepisu inkasa z žalobce na žalovaného nebylo jednáno o způsobu úhrady inkasa a nebylo domluveno, že by žalobce žalovanému něco přispíval.

7. Bylo nesporné, že v létě 2018, po smrti manželky žalobce, se žalovaný s rodinou nastěhoval do domu a účastníci od té doby užívají nemovitosti společně. V řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 bylo prokázáno, že byla platně uzavřena dohoda v ústní formě, na základě které žalovaný s rodinou užívá společně se žalobcem předmětné nemovitosti. V tamním řízení bylo prokázáno, že to byl žalobce, kdo určil způsob a rozsah užívání nemovitých věcí. Žalovaný nezpochybňoval doručení výpovědi tvrzené žalobcem v žalobě.

8. Skutečnosti ohledně platně uzavřené darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti v roce 2015 byly jednoznačně prokázány ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 (odůvodnění rozsudku). Ve věci se nejedná o překážku věci rozsouzené; žalobce se domáhá vyklizení nemovitých věcí a zdržení se užívání nemovitých věcí žalovaným na základě výpovědi dané žalobcem žalovanému podle § 1999 odst. 1 o. z. dne 25. 10. 2021 s účinností ke dni 31. 3. 2022. V bodě 3 podání žalobce ze dne 28. 7. 2022, došlého soudu dne 28. 7. 2022, žalobce soudu sděluje, že není možné nutit žalobce, i vzhledem k jeho věku, aby zůstal ve vztahu se žalovaným na základě ústně uzavřené dohody, která nebyla součástí písemně uzavřené smlouvy o zřízení věcného břemene sjednaného na dobu života před nastěhováním žalovaného do nemovitostí v roce 2018. Nejedná se o ústní dohodu uzavřenou na dobu života. Nikdo nemůže být nucen, aby setrval ve vztahu, který mu nevyhovuje. Argumentace žalobce, včetně judikatury a odborné literatury uváděné jeho podáních, měla být spíše předestřena soudu v řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019. Není právně relevantní, že dohoda byla uzavřena ústně v roce 2018 ohledně užívání nemovitostí žalobcem a rodinou žalovaného. Právní účinky takto uzavřené dohody byly již vysloveny v rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 4. 2021 č. j. 42 C 89/2019-102. Žalobce sám právní účinky takto uzavřené ústní dohody připouští i v podání nynější žaloby. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl a je si vědom majetkové a finanční situace žalovaného a jeho rodiny, která mu neumožňuje v současné době jiné bydlení. Uzavřeli-li účastníci v létě 2018 platně smlouvu o užívání předmětných nemovitostí, jejíž účinky nastaly, muselo by dojít ke změně poměrů, ke skutečnosti právně významné pro vyklizení žalovaného a v tomto rozsahu zdržení se užívání předmětných nemovitostí žalovaným a jeho rodinou. U jednání dne 7. 9. 2022 bylo v tomto smyslu poskytnuto poučení žalobci podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobce měl sdělit skutečnosti a označit důkazy, jak došlo k podstatné změně poměrů od doby meritorního rozhodování ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019; jinak bude žaloba zamítnuta. Žalobce prostřednictvím právního zástupce sdělil, že vypověděl ústní dohodu o užívání nemovitostí se žalovaným uzavřenou v létě 2018; není třeba uvádět nějaký důvod. Bylo to na vůli žalobce a žalovaný nemá a neměl právní důvod, pro který by mohl užívat nemovitosti po dobu života žalobce.

9. Žalobce ve výpovědi ze dne 25. 10. 2021 uvádí, že z bodu 5.1 darovací smlouvy vyplývá zřízení služebnosti bezplatného a doživotního užívání předmětných nemovitostí žalobcem ve smyslu § 1283 o. z. Z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že služebnost užívacího práva se uživateli poskytuje právo užívat cizí věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti. Podle 5.3 darovací smlouvy se žalovaný zavázal služebnost strpět a zabezpečit možnost nerušeného doživotního užívání předmětných nemovitostí žalobcem. Takto koncipovaná služebnost zakládá žalobci právo výhradního užívání předmětných nemovitostí. Dohoda uzavřená v létě 2018 jako dohoda ústní, byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalobce tedy vypovídá v souladu s § 1999 odst. 1 o. z. tuto dohodu a na základě této výpovědi a v souladu s § 1999 odst. 1 o. z. se dohoda zrušuje ke konci prvního kalendářního čtvrtletí následujícího roku, tj. k 31. 3. 2022. Žalobce současně žalovaného vyzval, aby nemovitosti vyklidil. Žalobce by měl respektovat skutečnosti, že žalobce a jeho manželka žalovanému nemovitosti věnoval. Pokud nyní považuje žalobce další soužití v jednom domě za nemožné, měl by žalovaný rozhodnutí žalobce respektovat a nechat žalobce v klidu a pokoji v nemovitosti dožít. Žalobce dále uvádí, že věří, že pro žalovaného nebude problém zajistit si jiné vhodné bydlení s tím, že po smrti žalobce se bude moci plně chopit svého vlastnického práva a nemovitost bez omezení užívat. Žalobce uvítá, pokud se žalovaný vystěhuje z nemovitostí ještě před uplynutím výpovědní doby s ohledem na blížící se zimní období, kdy nemožnost užívat uliční místnosti nese žalobce zvlášť útrpně.

10. Žalobce v řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 nepodal odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 4. 2021 č. j. 42 C 89/2019-102. Bylo tedy pravomocně rozhodnuto, že nejsou dány právní důvody pro vyklizení a vydání předmětných nemovitostí žalobci. V tamním řízení byla zohledňována i výzva k vyklizení ze dne 5. 9. 2018 a odvolání daru pro nevděk a výzva k vyklizení ze dne 12. 3. 2019. Soud v tamním řízení po vyřešení předběžných otázek dospěl k závěru, že došlo k uzavření ústní dohody v létě 2018, na základě níž žalovaný (s rodinou) užívá předmětné nemovitosti společně se žalobcem. Byl to žalobce, kdo určil jakým způsobem a v jakém rozsahu budou nemovité věci užívány. Soud tak dospěl v tamním řízení k závěru, že nejsou dány důvody pro odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk podle § 2072 odst. 1 o. z.

11. Žalovaný s rodinou má zájem o dobré vztahy se žalobcem. Žalovaný hradí náklady spojené s užíváním předmětných nemovitostí účastníky. Žalovaný je ochoten a připraven poskytovat žalobci péči ve stáří a je ochoten a připraven podílet se případně na úpravách nemovitosti na základě dohody účastníků tak, aby žalobce byl spokojen. Žalobce neprokázal, že by se změnila situace od léta 2018. Již v řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 bylo prokázáno, že vztahy mezi účastníky nejsou ideální a soud vyzval smluvní strany ke vzájemné komunikaci. V předešlém řízení byla rovněž soudem poskytnuta možnost mediačních jednání, která ztroskotala pro nezájem žalobce. <i>12. Podle § 1999 odst. 1 o. z. zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, a nebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň 3 měsíce předem.</i> <i>Podle § 1999 odst. 2 o. z. zavázala-li se strana zdržet se určité činnosti a je-li z povahy závazku zřejmé, že povinnost není časově omezena, ustanovení odst. 1 se nepoužije.</i> <i>Podle § 2000 odst. 1 o. z. byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, a nebo, že zavazuje kohokoli na dobu delší než 10 let, lze se po uplynutí 10 let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení. Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána.</i> 13. Na základě zjištěného skutkového stavu soud právně hodnotí podání výpovědi žalobcem podle § 1999 odst. 1 o. z. jako účelové. Uvádí-li žalobce ve výpovědi, že nyní považuje další soužití v jednom domě za nemožné, a žalovaný by měl toto rozhodnutí respektovat a nechat ho v klidu a pokoji v nemovitosti dožít, pak žalovaný má zájem nechat žalobce žít v klidu a pokoji v nemovitosti za vzájemné tolerance všech zúčastněných. Právní jednání učiněná v minulosti vážou jejich aktéry. Dohodou o užívání nemovitostí uzavřenou v ústní formě v létě 2018 nastaly právní účinky dvoustranného právní jednání, a došlo tak ke změně v tom, že žalovaný a jeho rodina jsou oprávněni užívat společně se žalobcem předmětné nemovitosti tak, aby žalobce byl i nadále oprávněn realizovat smlouvu uzavřenou v roce 2015 v plném rozsahu. Musela by nastat nová relevantní právní skutečnost, pro kterou by žalovaný nebyl oprávněn nadále realizovat dohodu z léta 2018 (po dobu života žalobce). Mimo současnou realitu je víra žalobce, že pro žalovaného a jeho rodinu nebude problém zajistit si jiné vhodné bydlení s tím, že po smrti žalobce bude moci žalovaný s rodinou nemovitosti bez omezení užívat. Byl to žalobce, který v létě 2018 změnil faktickou i právní situaci tak, že se ústně dohodl se žalovaným ohledně užívání předmětných nemovitostí. Byl to žalobce, kdo určil, který z účastníků bude kterou část nemovitosti užívat. Z těchto důvodů vyzval soud žalobce, nechť sdělí případně jiné právně významné skutečnosti ohledně změny poměrů od léta 2018. Žalobce sám ve výpovědi uvádí, že podle § 1999 odst. 1 o. z. není ani povinen nějaký důvod pro výpověď uvádět a ústní dohoda z léta 2018 je zrušena ke dni 31. 3. 2022. Taková interpretace práva je zjevně účelová. Smluvní strany jsou vázány projevem vůle a jisté problémy mezi účastníky byly již v době uzavření ústní dohody v létě 2018. Žalobce tak nebyl oprávněn platně zrušit závazek s odkazem na § 1999 odst. 1 o. z. Žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 byl žalobce neúspěšný a soud postupoval podle § 150 o. s. ř. V nyní projednávané věci žalobce podal účelovou žalobu. Soud nedospěl k závěru, že jsou splněny zákonné předpoklady pro použití § 150 o. s. ř. Žaloba jako zcela nedůvodná byla zamítnuta pro její účelovost; žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení. Žalovanému tak byla přisouzena náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, písemné vyjádření ve věci, jednání 7. 9. 2022) po 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 za úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Byť se jedná o zdržení se práva užívat nemovitost a vyklizení nemovitosti, soud přiznává náhradu nákladů právního zastoupení za 1 úkon právní služby; jedná se v podstatě o řízení v jedné věci. Nebyla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za další písemné vyjádření žalovaného k podání žalobce; žalovaný v podstatě opakuje skutečnosti sdělované v předešlém vyjádření se k žalobě. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 300 Kč (3 x 300 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty; právní zástupce žalovaného je plátcem DPH (1 764 Kč).