13 Co 35/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců Mgr. Evy Mildeové a Mgr. Přemysla Klase ve věci žalobce: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem jméno sídlem adresa proti žalovaná: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem jméno sídlem adresa o vyklizení o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 10. 2024, č. j. 33 C 307/2019-381

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje ve znění:a) Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost vyklidit pozemek p.č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , se zamítá.b) Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost vyklidit stavbu č.p. , číslo, postavenou na pozemku p.č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Dosavadní průběh řízení:

2. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost vyklidit pozemek p.č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , to vše v katastrálním území , adresa, (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, Kč (výrok III.).

3. Takto soud prvního stupně rozhodl (v pořadí druhým rozsudkem) o žalobě ze dne , datum, (dále jen „žaloba“).

4. Žalobou se žalobce v primárním návrhu domáhal vyklizení pozemku p.č. , číslo, a stavby č.p. , číslo, , postavené na pozemku p.č. , číslo, to vše v katastrálním území , adresa, (dále též „pozemek“ a „stavba“), a v eventuálním návrhu se domáhal úpravy bydlení k pozemku a domu po zániku manželství žalobce a žalované.

5. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 8. 2020, č. j. 33 C 307/2019-191 (v pořadí prvním rozsudkem), zamítl žalobu v primárním návrhu (výrok I. v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu v eventuálním návrhu (výrok II. v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok III. v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně).

6. Proti v pořadí prvnímu rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce.

7. O odvolání bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „odvolací soud“) ze dne 29. 4. 2021, č. j. 13 Co 6/2021-237. V pořadí první rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem ve výrocích I. a II. potvrzen (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), změněn ve výroku III. (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).

8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. O dovolání bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 22 Cdo 3070/2021-261. Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 13 Co 6/2021-237, ve výroku I. (pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III.) a ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Současně zrušil výrok I. a III. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 31. 8. 2020, č. j. 33 C 307/2019-191. V tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku Nejvyššího soudu). Ve zbývající části bylo dovolání odmítnuto (výrok II. rozsudku Nejvyššího soudu).

9. Následně o žalobě rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 10. 2024, č. j. 33 C 307/2019-381 (odvoláním napadený rozsudek).

10. Odvolání a vyjádření k odvolání:

11. Proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 10. 2024, č. j. 33 C 307/2019-381, podal žalobce odvolání. Namítl, že soud prvního stupně učinil nesprávný právní závěr v otázce režimu vlastnického práva ke stavbě. Podle jeho názoru se vlastníkem stavby stala jeho matka jako stavebník stavby, která jej následně darovala žalobci do jeho vlastnictví. K darování mělo dojít v období mezi zřízením stavby (jejím vznikem) a zápisem stavby do katastru nemovitostí. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

13. Projednání odvolání:

14. Odvolací soud [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody potvrzení rozsudku soudu prvního stupně15. Skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho závěr o skutkovém stavu věci:

16. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud prvního stupně správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na dílčí skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a též na závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu.

17. Právní posouzení:

18. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil správně.

19. Žalobce se domáhal vyklizení pozemku p.č. , číslo, a dále stavby č.p. , číslo, která je postavena na pozemku p.č. , číslo, , to vše v katastrálním území , adresa, . Při formulaci petitu žaloby vycházel jednak ze stavu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí a dále z svého právního názoru, že stavba tvoří součást pozemku.

20. Pouze pro upřesnění odvolací soud uvádí, že podanou žalobou se žalobce nedomáhal vyklizení pozemku p.č. , číslo, v katastrálním území , adresa, . Tento pozemek je využíván jako zahrada u stavbě č.p. , číslo, .

21. V průběhu odvolacího jednání byl žalobce poučen o tom, že stav zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu, neboť pozemek a stavba mají odlišný vlastnický režim. Byl poučen o tom, že pozemek náleží do vlastnictví žalobce a stavba do společném jmění manželů žalobce a žalované (doposud nevypořádaného). Po posouzení obsahu žaloby, dalších podání žalobce a skutkových tvrzení uvedených v průběhu jednání před soudem prvního stupně a odvolacím soudem vyplývá, že úmyslem žalobce je, aby byla žalované uložena povinnost vyklidit stavbu a současně pozemek, který se nachází pod touto stavbou.

22. K právnímu režimu pozemku:

23. Mezi účastníky byl sporná otázka vlastnického práva k pozemku. Žalobce tvrdil, že tento pozemek náleží do jeho vlastnictví, žalovaná byla přesvědčena, že tento pozemek náleží do společného jmění žalobce a žalované (doposud nevypořádaného). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pozemek žalobce nabyl do svého výhradního vlastnictví. Tento právní závěr je zcela správný.

24. Pozemek nabyl žalobce do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , tj. za trvání manželství s žalovanou, za kupní cenu , částka, Kč. Kupní smlouva byla podepsána nejen žalobcem (kupujícím) a prodávajícím, ale rovněž i žalovanou jako další účastnicí smlouvy s tím, že žalovaná ve smlouvě prohlásila, že peněžní prostředky na zaplacení kupní ceny nepochází ze společného jmění manželů a žalobce měl tyto peněžní prostředky k dispozici ještě před uzavřením manželství. V řízení bylo prokázáno, že veškeré peněžní prostředky použité na zaplacení kupní ceny za pozemek byly ve výhradním vlastnictví žalobce a nejednalo se o peněžní prostředky, které by měly původ ve společném jmění manželů. Proto je třeba učinit zcela jednoznačný závěr, že žalobce nabyl pozemek do svého výhradního vlastnictví, byť se tak stalo za trvání manželství. V tomto směru odvolací soud odkazuje na zcela správné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (odstavec 34. až 38.).

25. K právnímu režimu stavby:

26. Soud prvního stupně učinil zcela správný závěr, že stavba vznikla v období od , datum, (kdy bylo započato se stavbou domu) do , datum, (kdy došlo k zápisu rozestavěné stavby do katastru nemovitostí). V té době již byla patrná dispozice prvního nadzemního podlaží. Stavba tedy vznikla za trvání manželství žalobce a žalované, a proto se má zato, že stavba se stala součástí společného jmění manželů.

27. Žalobce tvrdil, že jsou splněny podmínky pro nezařazení stavby do společného jmění, a proto jej tížilo důkazní břemeno ohledně skutečností, z nichž by bylo možno učinit závěr, že stavba do společného jmění manželů nepatří (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3070/2021).

28. Žalobce postupně v průběhu řízení uváděl různé skutkové verze, z nichž dovozoval, že věc nabyl do výhradního vlastnictví. Tato skutková tvrzení soudu předkládal postupně v závislosti na právních závěrech, které byly přijaty soudy všech stupňů a postupně tato skutková tvrzení modifikoval s cílem docílit pro něj příznivějšího právního hodnocení. Odvolací soud musí konstatovat, že skutková tvrzení žalobce jsou nekonzistentní, jeví se účelovými v závislosti na právním hodnocení projednávané věci provedené soudem prvního stupně a odvolacím soudem.– V podání, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne , datum, , žalobce uvedl, že stavba nebyla pořízena z prostředků ve společném jmění manželů. Stavba byla financována z půjčky, kterou mu poskytla jeho matka (svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ), která mu zapůjčila částku , částka, Kč na výstavbu celé stavby. Jeho matka stavbu založila a řídila. Zastupovala jej i ve stavebním řízení. Uvedl, že celková výše zápůjčky byla vrácena matce dne , datum, výhradně z peněžních prostředků žalobce (z prodeje pozemku v jeho vlastnictví).– V dovolání ze dne , datum, a v následujících podáních začal tvrdit, že stavebníkem (v občanskoprávním smyslu) byla jeho matka a dům mu před zápisem stavby do katastru nemovitostí neformálně darovala.

29. Nejprve tedy žalobce tvrdil, že dům nabyl do svého výhradního majetku, protože byl postaven za peněžní prostředky, které získal půjčkou (, částka, Kč) od své matky (svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ). Žalobce sice tato skutková tvrzení neprokázal, ale i v případě jejich prokázání by to nemělo za následek vznik jeho výhradního vlastnictví ke stavbě. V tomto směru lze odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, z nichž vyplývá následující závěr: věci, které jeden z manželů získal jako plnění ze závazku (závazkového právního vztahu), jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a které převzal bez souhlasu druhého, jsou součástí společného jmění; součástí společného jmění nejsou jen dluhy (závazky v užším slova smyslu), které pro něj z převzatého závazku (závazkového právního vztahu) vyplývají. Jinak řečeno právní režim závazku, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého, se štěpí tak, že dluh z tohoto závazku do společného jmění manželů nepatří, avšak to, co z něj dlužník získal, je součástí společného jmění manželů. I v případě, pokud by závazek (závazkový právní vztah) nepřesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal jeden z nich se souhlasem druhého manžela, je třeba učinit stejný právní závěr. Z toho vyplývá, že tato skutková verze (pokud by byla prokázána) by nemohla mít za následek vznik výhradního vlastnictví žalobce ke stavbě.

30. Poté, co byl žalobce seznámen s výše uvedeným právním hodnocením, začal tvrdit, že stavebníkem stavby (v občanskoprávním smyslu) byla jeho matky (svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ), která ji zřídila s úmyslem ji mít pro sebe a následně mu stavbu (před jejím zápisem do katastru nemovitostí) neformálně darovala. Ohledně částky , Anonymizováno, Kč začal tvrdit, že tato nebyla použita na stavbu domu do vzniku stavby jako věci, nýbrž až na dostavění a zhodnocení stavby rodinného domu. K prokázání poslední skutkové verze žalobce označil výpověď své matky svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud prvního stupně tento důkaz provedl a učinil z něj správné skutkové závěry. Vzal za prokázané, že svědkyně nevypověděla nic o tom, že by dům stavěla s úmyslem stavět jej pro sebe (což je podmínka nezbytná k tomu, aby byla považována za stavebníka v občanskoprávním smyslu). Svědkyně totiž vypověděla, že dům od počátku stavěla pro žalobce, který toužil po domě mimo , adresa, . Správně tedy uzavřel, že z výpovědi svědkyně zcela jednoznačně vyplynulo, že tato nestavěla dům s úmyslem stavět jej pro sebe. Soud prvního stupně tedy vyšel z prokázaného skutkového stavu a nebylo třeba, aby prováděl další důkazy, které žalobce ke svému tvrzení označil.

31. Shora uvedený skutkový závěr soudu prvního stupně pak plně odpovídá i dalším důkazům, které byly v řízení provedeny, a to zejména listinami obsaženými ve spise , orgán veřejné správy, , adresa, , stavebního úřadu. Z těchto listin vyplývá, že stavebníkem domu byl žalobce a svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, vystupovala jako jeho zástupce. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, jako projektantka vyhotovila projekt domu, řídila stavbu domu, podílela se na financování stavebních prací, avšak nebyla stavebníkem domu, tj. osobou která stavěla stavbu s úmyslem mít ji pro sebe. Správně soud prvního stupně též uzavřel, že z ničeho nevyplynulo, že by došlo k právnímu jednání, kterým by v blíže neurčeném okamžiku svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, žalobci rozestavěnou stavbu domu darovala. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na logické a správné odůvodnění soudu prvního stupně včetně závěru o způsobu financování stavby domu obsažené v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (odstavec 39. až 47.).

32. Správně se soud prvního stupně vypořádal i s otázkou dovolání se relativní neplatnosti právního jednání žalobce v rozsahu převyšujícím částku , částka, Kč (odstavec 48. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

33. Odvolací soud proto k právnímu režimu stavby uzavřel, že stavba se podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2013, a § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) stala součástí společného jmění manželů žalobce a žalované.

34. K žalobě na vyklizení:

35. Pozemek náleží do výhradního vlastnictví žalobce a stavba na něm postavená do společného jmění žalobce a žalované. Stav zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí ke stavbě proto neodpovídá skutečnému právnímu stavu.

36. Společné jmění manželů žalobce a žalované zaniklo rozvodem jejich manželství dne , datum, . Za dobu trvání manželství si žalobce s žalovanou neujednali žádný manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Dne , datum, žalobkyně podala u soudu prvního stupně vzájemnou žalobu, kterou se domáhá vypořádání zaniklého společného jmění manželů žalobce a žalované, a to mimo jiné i stavby. O vzájemné žalobě doposud nebylo rozhodnuto. Podle § 736 věta druhá o. z. dokud není zaniklé společné jmění manželů vypořádáno, použije se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

37. Stavba je součástí zaniklého (ale doposud nevypořádaného společného jmění manželů), a proto má žalovaná právo stavbu užívat ve stejném rozsahu jako žalobce. Žalované tedy nemůže být uložena povinnost stavbu vyklidit. Z logiky věci pak nelze žalované uložit ani povinnost vyklidit pozemek, neboť celý pozemek je zastavěn stavbou v zaniklém společném jmění manželů, které doposud nebylo vypořádáno. V nyní projednávané věci se nejedná o žalobu podle § 1139 o. z. ve spojení s § 712 o. z. Skutkové vymezení projednávané žaloby se odvíjí od tvrzení žalobce o jeho výhradním vlastnictví stavby a pozemku a nikoli o požadavku na soudní úpravu poměrů bezpodílových spoluvlastníků.

38. K náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně:

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v řízení plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Správně určil soud prvního stupně i jejich výši.

40. Závěr:

41. Odvolací soudu proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soud prvního stupně, neboť je ve výrocích věcně správný (výroky I. a II. tohoto rozsudku). Odvolací soud pouze upřesnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, aby tento výrok odrážel skutečný právní režim pozemku a právní režim stavby (který je odlišný).

42. K náhradě nákladů odvolacího řízení:

43. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšná žalovaná má právo na náhradu odvolacího řízení ve výši , částka, Kč. Tato částka sestává z mimosmluvní odměny advokáta za dva úkony právní služby po , částka, Kč (vyjádření k odvolání ze dne , datum, a účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, ) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po , částka, Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v částce , částka, Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).