14 Co 10/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A , adresa b) Jméno žalobkyně B , narozená datum bytem Adresa žalobkyně B c) Jméno žalobkyně C , narozená Datum narození žalobkyně C bytem Adresa žalobkyně C všechny zastoupeny advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o určení vlastnictví nemovitosti, o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 3. 8. 2023, č. j. 17 C 68/2018-335,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku II o nákladech řízení účastníků mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit každé z žalobkyň na náhradě nákladů řízení částku 42 210 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud I. stupně rozsudkem určil, že , jméno FO, , zemřelý , datum, , byl ke dni své smrti vlastníkem vymezené bytové jednotky (výrok I), zavázal žalovanou zaplatit každé z žalobkyň na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč na soudním poplatku a částku 10 000 Kč za zastoupení advokátem (výrok II) a České republice náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III).

2. Proti rozsudku, a to do výroku II o nákladech řízení, podaly odvolání žalobkyně, které navrhly jeho změnu tak, aby náhrada nákladů řízení byla přiznána ve vyšší částce.

3. Odvoláním žalobkyň není napaden rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé a ve výroku III o nákladech řízení státu, které z toho důvodu nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) a odvolací soud se jimi nezabýval (§ 212 o. s. ř.).

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.), přezkoumal bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) napadené rozhodnutí o nákladech řízení účastníků (§ 212a odst. 6 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň je v základu důvodné.

5. Soud I. stupně rozhodl napadeným rozsudkem o žalobě žalobkyň na určení vlastnictví k bytové jednotce č. , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, , a to nejprve i proti , jméno FO, jako žalovanému a po jeho úmrtí jen ve vztahu k žalované tak, že , jméno FO, byl vlastníkem bytové jednotky k datu své smrti. Vzhledem k vyhovujícímu rozhodnutí ve věci samé, rozhodl soud I. stupně o náhradě nákladů řízení účastníků podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšných žalobkyň, jejichž náklady za zastupování advokátem stanovil ve výši 165 242,50 Kč, pro každou 55 081 Kč, avšak žalovanou zavázal k nahrazení nákladů žalobkyním (včetně zaplacených soudních poplatků) pouze v částce 10 000 Kč pro každou, tedy 30 000 Kč celkem podle § 150 o. s. ř. Jako důvod hodný zvláštního zřetele pro takové zhodnotil soud I. stupně skutečnost, že žalovaná je invalidní důchodkyně s výší důchodu cca , Anonymizováno, Kč a vdovského důchodu cca , Anonymizováno, Kč (měsíčně) a jejím jediným majetkem je chalupa v Ladné.

6. Žalobkyně proti těmto závěrům soudu I. stupně v odvolání namítají, že odměna jejich advokáta měla být stanovena z tarifní hodnoty vyplývající ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , a to podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu (zjevně nikoli § 9 odst. 1 advokátního tarifu, jak žalobkyně nesprávně uvedly v odvolání), k čemuž žalobkyně odkázaly na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, s níž se soud I. stupně se vůbec nevypořádal, když hodnota předmětu sporu byla doložena tímto znaleckým posudkem. Dále žalobkyně namítají, že poměry žalované nejsou podle jejich názoru dostatečným důvodem hodným zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. a pro odepření náhrady nákladů řízení žalobkyním v tak významné části, přičemž i dvě z nich jsou invalidními důchodkyněmi.

7. Důvodná je odvolací námitka žalobkyň, že tarifní hodnota úkonu právní služby jejich advokáta v tomto řízení je nutno stanovit podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) z ceny bytové jednotky, k níž je určení vlastnického práva předmětem řízení. Z žalobkyněmi předloženého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , Anonymizováno, vyplývá aktuální ocenění předmětné bytové jednotky k , datum, , tedy v době, kdy byla právní pomoc žalobkyním jejich advokátem poskytována, a to na částku, Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč. Z dnes již konstantní a rozsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR vyplývá, že z paušální sazby odměny advokáta v řízeních o určení vlastnického práva k nemovitostem (či o jiném právu k nemovitostem) lze vycházet z paušální částky podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu pouze v případě, že cenu věci nebo práva, jichž se řízení týká, lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Taková situace je zpravidla dána v případech, kdy není z žádného podkladu v soudním řízení zřejmé, jaká je aktuální cena projednávané věci nebo práva a nepoměrnou obtíží by zcela jistě bylo zadávat její odborné znalecké ocenění jen pro účely rozhodnutí o nákladech řízení. V tomto případě však byl na objednávku žalobkyň vyhotoven znalecký posudek na ocenění předmětné bytové jednotky v době, v níž byla právní služba žalobkyním advokátem poskytnuta. Proto je nezbytné z této ceny vycházet podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu, dle nichž úkon právní služby v tomto řízení činí u každé z žalobkyň částku 14 060 Kč, kterou je při jejich společném zastupování nutné snížit podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % na částku 11 248 Kč. Pokud se týká počtu úkonů právní služby, které advokát žalobkyň vykonal, zohlednil jich soud I. stupně 16 tak, jak je to uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na toto odůvodnění odkazuje, to však se dvěma výjimkami. Pokud jde o „repliku“ závěrečného návrhu“ z , datum, , nejde dle odvolacího soudu o náklad účelně vynaložený ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť na následném jednání soudu I. stupně , datum, žalobkyně na tuto „repliku“ závěrečného návrhu odkázaly, proto je důvodné přiznat odměnu pouze za úkon právní služby advokáta za účasti na tomto jednání , datum, (jak to soud I. stupně učinil), nikoli však vedle toho i za písemné podání, jehož obsah byl na tomto jednání uplatněn. Pokud pak jde o vyjádření žalobkyň k odvolání žalované do znalečného ze , datum, , jde sice o úkon právní služby, avšak odměna za něj přísluší pouze ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu. Proto je důvodné zohlednit v rámci nákladů žalobkyň odměnu za 14 úkonů právní služby v plném rozsahu a jeden úkon právní služby v polovičním rozsahu, což při plné sazbě 11 248 Kč a poloviční sazbě 5 624 Kč činí celkem 163 096 Kč pro každou z žalobkyň, tedy 489 288 Kč celkem. K tomu přísluší paušální částky náhrad hotových výdajů (z týchž důvodů, jak správně uvedl soud I. stupně) po 300 Kč za každý úkon právní služby, to však pouze za 15 výše uvedených, což činí 4 500 Kč pro každou z žalobkyň, tedy 13 500 Kč celkem. Pokud soud I. stupně zohlednil v rámci nákladů žalobkyň cestovné ve výši 1 924 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 12 půlhodin ve výši 1 200 Kč související s cestami ke čtyřem jednáním soudu I. stupně, v tom odvolací soud zcela odkazuje na závěry soudu I. stupně a na odůvodnění jeho rozhodnutí v příslušné části. Celkem tedy činí odměna a náhrada nákladů advokáta žalobkyň částku 505 912 Kč (489 288 + 13 500 + 1 924 + 1 200), k níž přísluší náhrada daně z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %, tedy 106 241 Kč. Správný je závěr soudu I. stupně i tom, že náklady žalobkyň jsou tvořeny i zaplacenými soudními poplatky za žalobu ve výši 7 000 Kč od každé, tedy 21 000 Kč celkem. Proto náklady žalobkyň v řízení před soudem I. stupně činí celkovou částku 633 153 Kč (505 912 + 106 241 + 21 000), z níž přísluší každé z žalobkyň stejná částka 211 051 Kč.

8. Odvolací soud v zájmu přezkumu správnosti závěru soudu I. stupně o aplikaci § 150 o. s. ř. pro rozhodnutí o nákladech řízení vyzval žalovanou k doložení jejich poměrů a z předložených listin zjistil, že žalovaná aktuálně pobírá starobní a vdovský důchod v celkové výši , Anonymizováno, Kč měsíčně a má pravidelné měsíční náklady s bydlením a na služby s ním spojené ve výši , Anonymizováno, Kč měsíčně, které pravidelně ze svého bankovního účtu platí. Odvolací soud vyzval i žalobkyně k doplnění tvrzení o jejich poměrech, z něhož vyplývá, že a) žalobkyně je invalidní důchodkyní s invalidním důchodem , Anonymizováno, Kč měsíčně a má ve společném jmění s manželem rodinný dům, b) žalobkyně pobírá částečný invalidní důchod a mzdu z pracovního poměru v celkové výši cca , Anonymizováno, Kč měsíčně a má ve společném jmění s manželem byt a c) žalobkyně má z pracovního poměru příjem ve výši , Anonymizováno, Kč měsíčně.

9. Odvolací námitka žalobkyň o nedůvodnosti aplikace § 150 o. s. ř. pro rozhodnutí o nákladech tohoto řízení, je dle odvolacího soudu důvodná jen zčásti. Důvodem zvláštního zřetele hodným pro takové rozhodnutí je především okolnost, pro kterou byla žalovaná s obranou proti žalobě neúspěšná. Ze zjištění soudu I. stupně pro rozhodnutí o věci samé vyplývá, že kromě znaleckých posudků, které byly vyhotoveny v tomto řízení a posoudily duševní stav , jméno FO, v době uzavření smlouvy, jíž měla žalovaná předmětnou bytovou jednotku od něj nabýt, jako nezpůsobilý k projevu takové vůle, nevyplývalo z ostatních provedených důkazů, včetně výslechu svědků, že by žalovaná měla či mohla mít zásadní pochybnosti o schopnosti , jméno FO, k tomuto právnímu jednání nebo že by dokonce měla tento převod ve svůj prospěch zinscenovat či na , jméno FO, vymoci. Pokud ani státní úřednice, která oddávala , jméno FO, a žalovanou v době blízké k uzavření předmětné darovací smlouvy, nepojala podle své výpovědi pochybnost o schopnosti , jméno FO, k právnímu jednání, je úspěch žalobkyň v tomto řízení založen na skutečnosti, která vyplynula až ze znaleckých posudků v tomto řízení podaných. To nelze dle odvolacího soudu hodnotit stejně jako úspěch účastníků v jiných sporných řízeních, v nichž je úspěch založen na dané existenci či neexistenci práva, o něž je řízení vedeno, proto zde hodnotí odvolací soud tuto okolnost jako důvod zvláštního zřetele hodný, aby žalobkyním, jejichž úspěch byl takto založen, nebyly přiznány náhrady nákladů řízení v plném rozsahu, respektive žalovaná byla své povinnosti k náhradě nákladů v tomto řízení částečně zproštěna.

10. Této skutečnosti a poměrům žalované doložené shora uvedeným způsobem odvolacímu soudu při její povinnosti hradit žalobkyním náklady řízení ve značně vysoké částce i při zohlednění výše uvedených poměrů žalobkyň odpovídá podle odvolacího soudu ve smyslu § 150 o. s. ř. „snížení“ povinnosti žalované hradit žalobkyním náklady řízení na úroveň 20 %, tedy odepření práva na náhradu nákladů žalobkyním v rozsahu 80 %. Proto je důvodné zavázat žalovanou k povinnosti nahradit každé z žalobkyň náklady řízení nikoli v částce 211 051 Kč, v níž jí každé vznikly, ale pouze v částce 42 210 Kč. Z těchto důvodů odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II o nákladech řízení tak, že zavázal žalovanou zaplatit každé z žalobkyň náklady řízení ve výši 42 210 Kč, a to nikoli v běžné zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), ale v přiměřeně delší lhůtě dvou měsíců, aby měla žalovaná možnost učinit příslušná opatření k zajištění takto vysokých finančních částek.

11. Výrok II tohoto usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. Žalobkyně v odvolání nevymezily částku, v níž se domáhají přiznání náhrady nákladů řízení, a tedy změny napadeného rozhodnutí, zjevně však byly se svým návrhem úspěšné jen částečně, aniž je možné přesně kvantifikovat míru částečného úspěchu ve vztahu k napadeném rozhodnutí o nákladech řízení. I v případě, že by bylo důvodné zohlednit poměrný úspěch některé ze stran tak, že by měla mít z části právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti druhé z nich, bylo by důvodné aplikovat § 150 o. s. ř. ve prospěch rozhodnutí, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřísluší, neboť takto částečný úspěch v odvolacím řízení by byl založen nikoli na závěru o existenci či neexistenci práva na náhradu nákladů prvostupňového řízení, ale na nepředvídatelném závěru o přiměřené aplikaci § 150 o. s. ř. o odepření či částečném odepření práva na náhradu nákladů řízení. Proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.