14 Co 21/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobců: a/ Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A b/ Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B oba bytem Moravské Málkovice 43, 682 01 Moravské Málkovice oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení neexistence zástavního práva, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově z 23. 11. 2022, čj. 6 C 105/2022-90 I. Rozsudek soudu I. stupně sea/ potvrzuje ve výroku I o věci samé,b/ mění ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému žalobců na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokátaII. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že zástavní právo zatěžující pozemky parcelní číslo , Anonymizováno, a parcelní číslo , Anonymizováno, , které leží v katastrálním území , adresa, , zřízené ve prospěch společnosti , Jméno žalovaného, ., se sídlem , Adresa žalovaného, , IČO , IČO žalovaného, , k zajištění pohledávky na částku úvěru ve výši , Anonymizováno, Kč, jiných pohledávek dle článku I, odstavce 1 písmeno b/ smlouvy, které vzniknou do , datum, , a to do výše , Anonymizováno, Kč, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a společností , právnická osoba, . (v době zřízení zástavního práva , právnická osoba, , Anonymizováno, .), IČO , IČO, , dne , datum, , s právními účinky vkladu ke dni , datum, , a jež bylo zapsáno do katastru nemovitostí v řízení , Anonymizováno, , neexistuje (výrok I), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná. Vytýká v něm soudu I. stupně především to, že jí odňal právo věc projednat a rozhodnout v její přítomnosti, čímž jí bylo znemožněno hájit svá práva. Soud I. stupně věc projednal , datum, bez její přítomnosti navzdory tomu, že včas a řádně požádala o odročení jednání z důležitého důvodu, a to nedávného narození dítěte. Soud I. stupně se žádostí zástupkyně žalované vůbec nezabýval a poukázal široce na to, že si měla zajistit substituci na jednání. Takto po ní bylo požadováno, aby si zajistila substituci na každý jednotlivý den v roce, což je neoprávněný požadavek. Ne každý advokát je schopen v substituci řádně zastupovat, navíc klient s takovým postupem musí souhlasit. Substituční zastoupení není povinné, advokát má pouze možnost dát se zastoupit jiným advokátem, a to z důvodu vážné překážky na své straně. Nejvyšší soud České republiky dovodil, že soud odejme účastníku možnost jednat před soudem i tehdy, jestliže bez jeho výslovného návrhu projedná věc v nepřítomnosti jeho zástupce, který z důležitého důvodu týkajícího se jeho osoby požádal o odročení jednání. V dané věci žalovaná naopak soudu sdělila, že nesouhlasí s projednáním věci bez účasti své zástupkyně. Soud I. stupně se vůbec nezabýval dobou, po kterou závažné důvody na straně advokátky trvaly, a dobou, kterou by měl další zástupce na přípravu účasti u jednání s přihlédnutím k právní a skutkové náročnosti věci. Zástupkyně žalované se pokusila i přes krátkost času zajistit substituci u jednání, což se jí však nepodařilo, a nebyla ani vyrozuměna o tom, že její žádosti nebylo vyhověno. Soud I. stupně se tak dle žalované dopustil neospravedlnitelného procesního pochybení a upřel žalované právo tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy. Nebylo jí tak poskytnuto poučení o právu tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy do koncentrace řízení. Soud I. stupně se pak dle žalované dopustil dalšího procesního pochybení i tím, že ji nevyrozuměl o termínu vyhlášení rozhodnutí. Dle žalované se pak nelze ztotožnit ani s rozhodnutím o věci samé, neboť zajištěná pohledávka ani samotné zástavní právo nejsou promlčeny. U zajištěné pohledávky byla sjednána patnáctiletá promlčecí doba, a to již v samotné smlouvě o úvěru z , datum, . V tomto směru žalovaná hodlala své důkazní návrhy u jednání doplnit. Pokud není promlčena pohledávka, nemohlo dojít ani k promlčení zástavního práva. Nelze souhlasit se závěrem soudu I. stupně o tříleté promlčecí době zástavního práva, neboť občanský zákoník č. 40/1964 S. tuto dobu výslovně nestanoví, a za této situace je třeba aplikovat desetiletou promlčení dobu. Tato lhůta dosud neuplynula, protože po dobu trvání insolvenčního řízení proti dlužníkovi byl její běh přerušen, s čímž se soud I. stupně vůbec nevypořádal. Žalovaná jako zástavní věřitelka je oprávněna se na základě upraveného seznamu pohledávek domáhat uspokojení své pohledávky a toto její právo se promlčí za deset let od právní moci usnesení o skončení konkursu, tedy nejdříve , datum, . Není správná argumentace soudu I. stupně, že úprava insolvenčního zákona na ni nedopadá, neboť by bylo proti smyslu zákona, aby zástavní dlužník těžil ze svého předchozího lehkovážného jednání, kdy krátil práva svých věřitelů i zástavních věřitelů. Právo uplatnit pohledávku do deseti let po skončení insolvenčního řízení tak má jak obligační, tak zástavní věřitel. Žalovaná proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalované navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Uvedli, že je nedůvodná námitka o odnětí práva žalované jednat před soudem. Pokud zástupkyně žalované v důsledku svého mateřství nebyla víc jak měsíc schopna vykonávat advokacii, tak měla postupovat podle ustanovení § 27 odstavec 1 zákona o advokacii. Není pravda, že substituční zastoupení je právem, nikoli povinností advokáta, neboť dle ustanovení § 27 odstavec 1 zákona o advokacii vyplývá, že zajištění substituce při absenci jiných opatření advokáta je jeho povinností, a naopak nezajištění substituce je zcela zřejmým porušením jeho povinností. Rozhodnutí ve věci samé pak žalobci považují za zcela správné a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky. Soud I. stupně správně aplikoval zákonná ustanovení týkající se promlčení zástavního práva. Tříletá promlčecí doba dovozená judikaturou nemůže být zpochybněna tím, že současná právní úprava stanoví pro práva zapsaná do veřejného seznamu promlčecí dobu desetiletou, naopak tento zásadní rozdíl mezi předchozí a současnou právní úpravou svědčí o tom, že za předchozí právní úpravy, v níž žádné zvláštní ustanovení o délce promlčecí doby zástavního práva nebylo, se uplatnila obecná tříletá promlčecí doba. Obchodní zákoník pak kogentně stanovil maximální promlčecí dobu v trvání deseti let a žádná dohoda účastníků smlouvy nemohla tento limit prolomit. Promlčení se řídí úpravou obchodního zákoníku a ustanovení § 312 odstavec 4 insolvenčního zákona nemůže obchodněprávní úpravu prolomit, což vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vydaného pod sp. zn. 29 Odo 1453/2005 z 29. 11. 2006, které založilo konstantní judikaturu tohoto soudu.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Žalobci se v dané věci domáhají určení neexistence shora označeného zástavního práva na základě tvrzení, že mají ve společném jmění sporné pozemky v katastrálním území , adresa, na základě směnné smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, ., z , datum, , na nichž je v katastru nemovitostí evidováno zástavní právo ve prospěch žalované na základě smlouvy o zřízení zástavního práva z , datum, k zajištění pohledávky původního věřitele společnosti , právnická osoba, ., ve výši , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, že na tohoto obligačního dlužníka byl usnesením , Anonymizováno, z , datum, , čj. , insolvenční spisová značka, , prohlášen konkurs, že konkursní řízení skončilo zrušením konkursu , datum, , že původní věřitel měl možnost domáhat se uspokojení své pohledávky ze zástavy od , datum, , tedy prvním dnem po splatnosti zajištěné pohledávky a neučinil tak, takže došlo k promlčení jak pohledávky, tak zástavního práva. Soud I. stupně k závěru, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem, neboť sporné zástavní právo je zapsáno ve prospěch žalované v katastru nemovitostí, ta odmítla součinnost při jeho výmazu a žalobci nemají jinou možnost, jak se domoci výmazu zástavního práva, než na základě rozhodnutí, jímž bude určeno, že toto zástavní právo neexistuje. Soud I. stupně pak dospěl k závěru, že došlo jak k promlčení pohledávky zajištěné zástavním právem, tak i samotného zástavního práva, a to uplynutím jednoho roku po skončení konkursního řízení, tedy , datum, . S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

6. V prvé řadě se odvolací soud zabýval základní podmínkou pro vyhovění žalobě, a to prokázáním tvrzeného naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Nad rámec odůvodnění soudu I. stupně je třeba dále uvést, že zaniklo-li zástavní právo na základě jiných právních skutečností než uplynutím doby (§ 1376, 1377 odstavec 1 písmeno a/ až d/ o. z.) musí zástavní dlužník prokázat zánik zástavního práva v řízení o určovací žalobě před soudem. Obecně sice platí, že zánikem zajištěného dluhu zanikne i zástavní právo a promlčením zajištěného dluhu k jeho zániku nedojde, nicméně naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva je dán i v případě, že dojde pouze k zániku vymahatelnosti zajištěného dluhu v důsledku důvodně vznesené námitky promlčení. V tomto směru je třeba odkázat na již konstantní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, například rozhodnutí vydané pod sp. zn. 21 Cdo 810/2013, dle něhož nelze žalobu na určení neexistence zástavního práva zamítnout jen proto, že promlčení ještě není důvodem zániku zástavního práva, protože promlčené zástavní právo nezaniká a je toliko oslabené o nárok a existuje nadále jen jako tzv. právo naturální. Jestliže se totiž zástavní dlužník důvodně dovolal promlčení zástavního práva, je nepochybné, že zástavní věřitel se již nemůže domoci prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy, a tedy ani uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy a že zástavní právo nemůže nadále ani v budoucnu být způsobilým právním prostředkem pro uspokojení zajištěné pohledávky.

7. Opačný názor by tak ve svých důsledcích popíral význam promlčení zástavního práva a přiznal soudní ochranu ve formě zamítnutí žaloby, která směřovala proti výkonu promlčeného práva, ačkoliv dle ustanovení § 100 odstavec 1 věta třetí o. z. promlčené právo nelze přiznat. V takovém případě se zástavní dlužník může bránit proti právu zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy i prostřednictvím žaloby o určení, že tu zástavní právo není. Prokáže-li tedy zástavní dlužník, že zástavní věřitel uplatnil nebo může v budoucnu uplatnit právo na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy až po uplynutí stanovené doby, a dovolá-li se promlčení zástavního práva, nelze takovou určovací žalobu zamítnout, jak je výše uvedeno.

8. Dle ustanovení § 101 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., dále jen „o. z.“, který je třeba aplikovat při posouzení otázky promlčení zástavního práva, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

9. Dle ustanovení 100 odstavec 2 věta třetí o. z. zástavní práva se nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka.

10. Dle ustanovení § 261 odstavec 3 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., dále jen „obch. zák.“, který je třeba aplikovat při posouzení otázky promlčení zajištěné pohledávky, se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru.

11. Dle ustanovení § 391 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného (odstavec 1) a u práv uskutečnit právní úkon běží promlčecí doba ode dne, kdy právní úkon mohl být učiněn, nestanoví-li tento zákon něco jiného (odstavec 2).

12. Dle ustanovení § 392 věta prvá obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním.

13. Dle ustanovení § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

14. Dle ustanovení § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

15. Dle ustanovení § 405 odstavec 1 obch. zák. jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402 až 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet (odstavec 1). Jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení.

16. Dle ustanovení § 408 věta prvá obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet.

17. Dále na právní posouzení nároku žalobců dopadají i ustanovení insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., a to ustanovení § 109 odstavec 1 písmeno a/ a odstavec 3, dle nichž se zahájením insolvenčního řízení se spojuje účinek, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, a lhůty k uplatnění práv, které lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží, a § 173 odstavec 4 věta prvá, dle něhož přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došlo insolvenčnímu soudu.

18. Pravidla vyjádřená v insolvenčním zákoně nevylučují možnost aplikovat po skončení insolvenčního řízení obecná pravidla o promlčení upravená ve shora citovaných ustanoveních obchodního zákoníku. Přihlásil-li věřitel pohledávku z obchodního závazkového vztahu (jež mu předtím nebyla přiznána pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu) v promlčecí době do konkursu vedeného na majetek úpadce podle insolvenčního zákona, ke dni, kdy nastaly účinky zrušení konkursu, tak platí (§ 405 odstavec 1 obch. zák.), že ohledně v konkursu neuspokojené části pohledávky nepřestala běžet promlčecí doba ani za trvání účinků konkursu. Insolvenční řízení přitom představuje typ řízení, v němž o pohledávce není rozhodováno „ve věci samé“ ve smyslu ustanovení § 405 odstavec 1 obch. zák. , neboť insolvenční řízení není typově určeno k vydání meritorního rozhodnutí o pohledávce, kterou věřitel vůči dlužníku uplatnil způsobem předepsaným insolvenčním zákonem. V insolvenčním řízení nemůže být vydáno takové rozhodnutí o přihlášené pohledávce, které by ohledně ní vytvořilo exekuční titul ani nemůže být nárok zamítnut takovým způsobem, který by vytvořil překážku věci rozhodnuté pro případné další řízení o pohledávce. Nebýt insolvenčního řízení, počala by běžet čtyřletá promlčecí doba od sjednané splatnosti a uplynutím zákonem stanovené doby by její běh skončil. Tím, že věřitel přihlásí pohledávku do insolvenčního řízení, nastává účinek předjímaný v ustanovení § 402 obch. zák. a § 173 odstavec 4 insolvenčního zákona a promlčecí doba neběží do skončení insolvenčního řízení a pro dobu po skončení insolvenčního řízení se uplatní ustanovení § 405 odstavec 1 obch. zák. Skutečnost, že věřitel v insolvenčním řízení získá exekuční titul představovaný upraveným seznamem přihlášených pohledávek aplikaci tohoto zákonného ustanovení nevylučuje. Ohledně té části pohledávky věřitele, která nebyla uspokojena v insolvenčním řízení, tak platí, že po jeho skončení promlčecí doba nepřestala běžet, a je zcela bez právního významu, že věřitel získal ke své pohledávce či její neuspokojené části k dispozici exekuční titul představovaný seznamem pohledávek. Pro vyloučení aplikace uvedeného zákonného ustanovení je totiž třeba získat rozhodnutí ve věci samé, jež je zároveň exekučním titulem, popřípadě zamítavé rozhodnutí, které pro další případné řízení o takové pohledávce vytváří překážku věci rozhodnuté. Žádné takové rozhodnutí však insolvenční soud nevydává.

19. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobci jsou v režimu společného jmění manželů spoluvlastníky shora označených pozemků, které nabyli na základě směnné smlouvy uzavřené , datum, se společností , právnická osoba, , dne , datum, byla uzavřena mezi tehdejší , právnická osoba, , Anonymizováno, , jako zástavním věřitelem a touto společností jako zástavním dlužníkem zástavní smlouva k těmto nemovitostem k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši , Anonymizováno, Kč ze smlouvy o úvěru číslo , Anonymizováno, z , datum, s právními účinky vkladu dle zástavní smlouvy k , datum, . Pohledávka původního věřitele byla postupována, naposledy smlouvou z , datum, na žalovanou. , Anonymizováno, usnesením z , datum, , čj. , insolvenční spisová značka, zjistil úpadek dlužníka a následně usnesením z , datum, , čj. , insolvenční spisová značka, prohlásil konkurz na jeho majetek. Původní věřitel v insolvenčním řízení přihlásil pohledávku za dlužníkem zajištěnou předmětným zástavním právem přihláškou z , datum, a uvedl, že se jedná o pohledávku splatnou , datum, . , Anonymizováno, usnesením z , datum, , čj. , insolvenční spisová značka, zrušil konkurs na majetek dlužníka s odůvodněním, že pro uspokojení věřitelů byl jeho majetek zcela nedostačující. Dopisem z , datum, doručeným žalované , datum, zástupce žalobců požádal žalovanou o poskytnutí součinnosti za účelem dosažení výmazu sporného zástavního práva z katastru nemovitostí z důvodu jeho promlčení.

20. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud I. stupně k správnému závěru o tom, že žaloba je důvodná. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu České republiky, promlčení zástavního práva se řídí občanským zákoníkem i v případě zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru, přičemž k promlčení zástavního práva je třeba nejen marné uplynutí promlčecí doby k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy, ale také marné uplynutí promlčecí doby zajištěné pohledávky. Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy. Promlčecí doba u pohledávky ze smlouvy o úvěru je čtyřletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. Byla-li pohledávka pravomocně přiznána v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se za deset let ode dne, kdy promlčecí doba začala poprvé běžet. V dané věci došlo k promlčení zástavního práva marným uplynutím obecné tříleté promlčecí doby běžící ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy, tedy od , datum, . Protože však platí, že zástavní právo nemůže být promlčeno dříve, než dojde k promlčení zajištěné pohledávky, došlo v daném případě k promlčení zástavního práva později, a to s promlčením zajištěné pohledávky.

21. Splatnost zajištěné pohledávky ve výši , Anonymizováno, Kč nastala , datum, . Promlčecí doba by skončila, nebýt insolvenčního řízení na majetek dlužníka, do něhož původní věřitel svou pohledávku přihlásil, , datum, . Je tedy zřejmé, že v době pravomocného skončení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (, datum, ) již čtyřletá promlčecí doba podle ustanovení § 408 odstavec 1 obch. zák. uplynula, proto platí, že promlčecí doba nepřestala běžet (§ 405 odstavec 1 obch. zák.) a prodloužila se tak, že neskončila dříve než jeden rok od skončení insolvenčního řízení, takže do , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení o zrušení konkursu na majetek dlužníka. Uvedeného dne se pohledávka zástavního věřitele, v současné době žalované, promlčela a námitka promlčení vznesená žalobci je důvodná.

22. Pokud žalovaná namítala, že mezi původním věřitelem a dlužníkem došlo v samotné smlouvě o úvěru ke sjednání delší, a to patnáctileté promlčecí doby, je třeba odkázat na ustanovení § 408 odstavec 1 obch. zák., dle něhož bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Pokud by proto prodloužení promlčecí doby překročilo tuto desetiletou limitní dobu, bylo by takové prohlášení povinného nebo dohoda účastníků neplatná v té části, v níž by tuto dobu přesáhlo. I kdyby tedy žalovaná prokázala sjednání delší promlčecí doby již ve smlouvě o úvěru, bylo by takové ujednání v části přesahující dobu deseti let neplatné.

23. V daném případě uplynula i maximální promlčecí doba deseti let upravená v ustanovení § 408 odstavec 1 obch. zák. prodloužená o další tříměsíční lhůtu pro promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí či exekuci, dle něhož pravomocně přiznané právo lze vykonat v exekučním řízení zahájeném v desetileté lhůtě počítané ode dne splatnosti pohledávky. Uvedené ustanovení má kogentní povahu a promlčecí doba podle něhož skončí bez ohledu na jiná ustanovení zákona nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Tato doba v dané věci již rovněž uplynula, v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by návrh na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuci byl podán. V této souvislosti však soud I. stupně poněkud nepřípadně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vydané 29. 1. 2015 pod sp. zn. 29 ICdo 24/2012, které se týká situace, kdy zástavní věřitel má vůči insolvenčnímu dlužníkovi pouze zástavní pohledávku, a na základě upraveného seznamu pohledávek po zrušení konkursu proto nemůže podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci. V dané věci totiž zástavní věřitel v insolvenčním řízení uplatnil vůči insolvenčnímu dlužníkovi obligační pohledávku a v takovém případě seznam přihlášených pohledávek, v němž je uvedena i tato neuspokojená pohledávka, představuje exekuční titul. Bez ohledu na tuto skutečnost však k promlčení pohledávky i práva na její uspokojení v exekučním řízení nejpozději uplynutím lhůty uvedené v ustanovení § 405 odstavec 2 obch. zák. došlo.

24. Jako důvodné pak odvolací soud neshledal odvolací námitky žalované poukazující na procesní pochybení soudu I. stupně. Žádost zástupkyně žalované odročení jednání nařízeného na den , datum, odůvodněnou nutností péče o novorozené , rodné přijmení, odvolací soud stejně jako soud I. stupně nepovažuje za důvodnou. V této souvislosti je třeba odkázat na ustanovení § 27 odstavec 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii, dle něhož brání-li advokátovi, který vykonává advokacii samostatně, jakákoli překážka ve vykonávání advokacie a neučiní-li jiné opatření za účelem ochrany práv nebo právem chráněných zájmů svých klientů, je povinen ustanovit bez odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne, kdy taková překážka vznikla, jiného advokáta po dohodě s ním svým zástupce (§ 26 odstavec 1). Poruší-li přitom advokát tuto povinnost, určí zástupce , adresa, . V daném případě narození dítěte představovalo překážku trvající po dobu několika měsíců vyžadující takový postup advokátky (která soudu I. stupně podala informaci, že bude schopna se jednání účastnit nejdříve počátkem následujícího roku), takže nebylo povinností soudu vyčkávat po dobu několika měsíců s dalším nařízením jednání, nýbrž naopak bylo povinností advokátky zajistit si na dobu očekávané několikaměsíční nemožnosti vykonávat advokacii svého zástupce, případně situaci řešit pomocí substitučního zastoupení. Z plné moci udělené advokátce žalovanou přitom vyplývá, že žalovaná výslovně souhlasila se substitučním zastoupením své zástupkyně. Z žádného ustanovení zákona přitom nevyplývá povinnost soudu sdělit termín vyhlášení rozhodnutí účastníkům řízení.

25. Žalované tak nebyla odňata možnost jednat před soudem, navíc jedinou skutečností, kterou hodlala prokazovat, bylo tvrzení o sjednání patnáctileté promlčecí doby, kterou však nebyla schopna prokázat ani v odvolacím řízení a jak je již shora uvedeno, jedná se navíc o skutečnost, která na právní posouzení věci nemá žádný vliv.

26. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

27. Ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 o. s. ř. změněn, neboť soud I. stupně sice správně v řízení úspěšným žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů řízení, o jejich výši však správně nerozhodl. Soud I. stupně sice správně nevycházel při stanovení výše mimosmluvní odměny z tarifní hodnoty vycházející z ceny sporných nemovitostí, neboť ta přichází v úvahu jen tam, kde je předmětem sporu sama nemovitost. Na danou věc však nedopadá ani ustanovení § 9 odstavec 3 písmeno a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“, nýbrž ustanovení § 9 odstavec 4 písmeno b/ advokátního tarifu, neboť předmětem řízení je právní vztah k nemovité věci. Každý z žalobců má tak právo na náhradu nákladů tvořených odměnou zástupce za , Anonymizováno, úkony právní služby po , Anonymizováno, Kč, celkem , Anonymizováno, Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, sepis podání ve věci samé z , datum, a účast zástupce u jednání soudu I. stupně konaného , datum, , neboť sazba odměny ve výši , Anonymizováno, Kč je při společném zastupování dvou osob snížena o 20 % (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 4 písmeno b/, § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/, § 12 odstavec 4 advokátního tarifu), dále čtyřmi paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce po , Anonymizováno, Kč, celkem , Anonymizováno, Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), a částkou , Anonymizováno, Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobců rozhodnutím , Anonymizováno, z , datum, prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady na zastoupení každého z žalobců před soudem I. stupně činí částku , Anonymizováno, Kč a spolu s polovinou společně zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši , Anonymizováno, Kč (Položka 4 písmeno a/ sazebníku soudních poplatků) činí náklady řízení každého z žalobců částku , Anonymizováno, ) splatnou k rukám jejich zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení každý z úspěšných žalobců má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tvořených odměnou zástupce za dva úkony právní služby po , Anonymizováno, Kč (stejně jako shora), celkem , Anonymizováno, Kč, a to za sepis vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu konaného , datum, (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 4 písmeno b/, § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), dále za jeden úkon právní služby v poloviční sazbě , Anonymizováno, Kč za účast zástupce u vyhlášení rozhodnutí (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 4 písmeno b/, § 11 odstavec 2 písmeno f/ advokátního tarifu), třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce po , Anonymizováno, Kč, celkem , Anonymizováno, Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), ztrátou času zástupce obou žalobců za , Anonymizováno, půlhodiny po , Anonymizováno, Kč, celkem , Anonymizováno, Kč, z toho pro každého z žalobců polovina této částky, tedy , Anonymizováno, Kč (§ (§ 14 odstavec písmeno a/, odstavec 3 advokátního tarifu), a dále cestovních výloh zástupce obou žalobců vzniklých při použití osobního automobilu značky , Anonymizováno, na cestách z , adresa, a zpět ke shora uvedenému jednání odvolacího soudu a vyhlášení rozhodnutí. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí částku , Anonymizováno, Kč (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb.), takže při ujetí celkem , Anonymizováno, km činí základní náhrada , Anonymizováno, Kč, z toho pro každého z žalobců polovina této částky, tedy částka , Anonymizováno, Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při ceně motorové nafty , Anonymizováno, Kč/l (§ 4 písmeno c/ vyhlášky č. 467/2022 Sb.), průměrné spotřebě motorového vozidla , Anonymizováno, l/100 km a ujetých , Anonymizováno, km činí částku , Anonymizováno, Kč, z toho pro každého z žalobců polovina této částky, tedy částka , Anonymizováno, Kč. Náklady právního zastoupení každého z žalobců v odvolacím řízení tak činí částku , Anonymizováno, a k nim je třeba připočíst částku , Anonymizováno, Kč představující 21% daň z přidané hodnoty. Celkem tak náklady odvolacího řízení každého z žalobců činí po zaokrouhlení částku , Anonymizováno, Kč splatných rovněž k rukám jejich zástupce.