6 C 105/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, v právní věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba právně zastoupeni Jméno žalobce C , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno žalovanému: Jméno žalovaného A ., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno se sídlem Adresa žalovaného A právně zastoupenému Jméno žalovaného B , advokátkou se sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o určení neexistence zástavního práva

I. Určuje se, že zástavní právo zatěžující pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , které leží v katastrálním území , adresa, , zřízené ve prospěch společnosti , Jméno žalovaného A, ., se sídlem , Adresa žalovaného A, , IČO: , IČO, , k zajištění:a) pohledávky na částku úvěru ve výši , částka, ,b) jiných pohledávek dle čl. I., odst. 1 písm. b) smlouvy, které vzniknou do , datum, , a to do výše , částka, ,které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a společností , právnická osoba, . (v době zřízení zástavního práva , právnická osoba, Bank, a. s.), IČO: , IČO, , dne , datum, , s právními účinky vkladu ke dni , datum, , a jež bylo zapsáno do katastru nemovitostí v řízení , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , neexistuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno žalobce C, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Dne , datum, byla u zdejšího soudu podána žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že shora označené (ve výroku I. blíže specifikované) zástavní právo neexistuje.

2. Žalobci svou žalobu založili na následujících skutkových tvrzeních a dále vyložené právní argumentaci:[Skutková tvrzení žalobců]2.1 Žalobci vlastní ve společném jmění manželů (dále již „SJM“) pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , které leží v katastrálním území (dále již „k. ú.“) , adresa, (dále též „pozemky“). Tyto pozemky žalobci nabyli na základě směnné smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále též „, právnická osoba, “), dne , datum, , v souvislosti s níž došlo (označeným) geometrickým plánem ke vzniku pozemků oddělením z pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v témže k. ú., které byly zatíženy shora uvedeným zástavním právem.2.2 Na pozemcích je v katastru nemovitostí evidováno zástavní právo ve prospěch žalovaného, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, (dále již „zástavní smlouva“) s právnímu účinky vkladu práva ke dni , datum, . Zástavní právo bylo původně zřízeno ve prospěch společnosti , právnická osoba, . (v době zřízení zástavního práva , právnická osoba, , Anonymizováno, , a. s.), IČO: , IČO, (dále též „původní věřitel“).2.3 Na základě smlouvy o postoupení pohledávek a souvisejícího souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne , datum, vstoupila do postavení zástavního věřitele společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a na základě smlouvy o postoupení pohledávek a souvisejícího prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne , datum, vstoupil do postavení zástavního věřitele žalovaný. Smlouva o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, . byla uzavřena dne , datum, , a smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, ., a žalovaným byla uzavřena dne , datum, .2.4 Zástavní právo bylo zřízeno k zajištění pohledávky původního věřitele vůči společnosti , právnická osoba, , se sídlem shora (dále též „dlužník“), a to pohledávky ve výši , částka, s příslušenstvím podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , a dále jiných pohledávek dle čl. I., odst. 1, písm. b) smlouvy o úvěru, které vzniknou do , datum, , a to do výše , částka, .2.5 Společnost , právnická osoba, . jako obligační dlužník, přestala platit své závazky, což vedlo k tomu, že byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , zjištěn úpadek, a následně byl na její majetek usnesením téhož soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , prohlášen konkurz.2.6 Původní věřitel v insolvenčním řízení přihlásil svou pohledávku za dlužníkem zajištěnou zástavním právem přihláškou ze dne , datum, , a to jako dílčí pohledávku č. , hodnota, , přičemž v přihlášce uvedl, že se jedná o pohledávku splatnou dne , datum, .2.7 Dne , datum, vydal Krajský soud v Brně pod č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , usnesení, kterým zrušil konkurz na majetek dlužníka, neboť pro uspokojení věřitelů byl jeho majetek zcela nedostatečný; toto usnesení nabylo právní moci dne , datum, .2.8 Podle žalobců původní věřitel měl možnost domáhat se uspokojení své pohledávky ze zástavy, která jeho pohledávku zajišťovala, ode dne , datum, , tedy prvním dnem po splatnosti zajištěné pohledávky.2.9 Žalobci rovněž vycházejí z toho, že původní věřitel se domáhal uspokojení své pohledávky pouze v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, a to v období od , datum, do , datum, (den právní moci usnesení o zrušení předmětného konkurzu).2.10 Žalobci konstatují, že původní věřitel ani žalovaný se dosud nedomáhali uspokojení předmětné pohledávky ze zástavy.[Právní argumentace žalobců vedoucí k závěru o neexistenci zástavního práva]2.11 Žalobci předně vycházejí ze závěru, že pohledávka původního věřitele za dlužníkem se jakožto pohledávka ze smlouvy o úvěru řídila ustanovením § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v tehdy rozhodném znění (dále již „obch. zák.“), stejně jako i promlčení této pohledávky.2.12 Žalobci s odkazem na judikaturu dále prezentují názor, že (v jimi vylíčených poměrech) promlčení zástavního práva se řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu.2.13 Ve vazbě na výše uvedené pak žalobci poukazují na § 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy rozhodném znění (dále již „obč. zák.“), podle kterého zástavní práva se nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka. Dále činí odkaz na § 170 odst. 2 obč. zák., podle kterého promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká. V návaznosti na to pak žalobci uvádějí, že aby bylo možno namítat, že se zástavní právo promlčelo, musí být promlčeno jak samo zástavní právo, tak i zajištěná pohledávka, přičemž žalobci tvrdí, že tato situace nastala v jejich případě, a to z dále vyložených důvodů.2.14 Žalobci odkazují na § 101 obč. zák., jenž stanovil, že pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Dále argumentují, že ohledně zástavního práva zákon žádnou jinou úpravu promlčecí doby nestanovil, takže lze uzavřít, že zástavní právo mohlo být poprvé vykonáno dne , datum, , tj. první den prodlení dlužníka, pročež od tohoto dne začala běžet tříletá promlčecí doba (na podporu této argumentace pak žalobci odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ).2.15 Žalobci konstatují, že žalovaný ani jeho právní předchůdci v promlčecí lhůtě neučinili žádné právní jednání, kterým by zástavní právo uplatnili; podle žalobců je tedy samotné zástavní právo promlčeno.2.16 Ve vztahu k promlčení pohledávky zajištěné zástavním právem žalobci odkazují na § 391 odst. 1 obch. zák., který stanovil, že u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného, a dále na § 397 téhož zákona, podle kterého nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.2.17 Jelikož zákon ohledně počátku ani délky trvání promlčecí doby u pohledávek ze smluv o úvěru nic jiného nestanoví, mají žalobci za to, že je zde třeba aplikovat ustanovení §§ 402, 405 odst. 1, 2 a § 408 odst. 1 obch. zák.2.18 Ustanovení § 402 obch. zák. stanoví, že promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle žalobců v daném případě je třeba za tento úkon považovat přihlášku původního věřitele do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, pročež dle žalobců lze konstatovat, že promlčecí doba počala běžet dne , datum, a neběžela ode dne , datum, .2.19 Dále žalobci odkazují na znění tehdejšího § 405 odst. 1 obch. zák. stanovícího, že jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402 až 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet. Žalobci připomínají též § 405 odst. 2 obch. zák., podle kterého jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení. Podle žalobců v jejich případě to znamená, že promlčecí doba uplynula již v době, kdy stále probíhalo insolvenční řízení s dlužníkem, a uplatnilo by se tedy pravidlo, že promlčecí doba skončila až jeden rok po skončení insolvenčního řízení. Na základě toho žalobci uzavírají, že pokud usnesení o zrušení konkurzu nabylo právní moci dne , datum, , musela promlčecí doba pro uplatnění předmětné pohledávky uplynout dnem , datum, .2.20 Ve vazbě na § 408 odst. 1 a 2 obch. zák. pak žalobci uzavírají, že pokud mohlo být právo na zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru uplatněno dne , datum, , pak se definitivně promlčelo nejpozději dne , datum, . Podle žalobců promlčena je nyní i samotná pohledávka zajištěná předmětným zástavním právem, neboť nenastala žádná okolnost, která by uplynutí promlčecí doby zvrátila.2.21 Dále žalobci v žalobě prezentují judikaturu k promlčení obchodněprávních závazků ve vztahu k insolvenčnímu řízení, a z toho pak uzavírají, že žalovanému, respektive původnímu věřiteli nic nebránilo v soudním uplatnění pohledávky vůči zástavci i za trvání konkurzu na majetek dlužníka. Mají také s odkazem na jimi citovanou judikaturu za to, že problematika promlčení v tehdejším obchodním zákoníku byla upravena komplexně, přičemž ustanovení insolvenčního zákona ji nikterak neprolamovala.[Dovolání se promlčení zástavního práva žalobci, Anonymizováno3. Žalobci se v rámci žaloby současně dovolali promlčení předmětného zástavního práva, přičemž takové právní jednání je podle judikatury Nejvyššího soudu (žalobci odkazují na rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ) důvodem pro určení neexistence zástavního práva soudem. Přitom naléhavý právní zájem žalobců na určení této neexistence zástavního práva plyne jednak z jejich zájmu na tom, aby stav evidovaný v katastru nemovitostí ohledně jejich nemovitostí byl souladný se stavem právním, a dále z toho důvodu, aby jejich nemovitosti nebyly zatěžovány neexistujícím zástavním právem, které snižuje jejich hodnotu, omezuje jejich obchodovatelnost, možnost (faktickou i právní) dispozici s nimi.[Vyjádření žalovaného k žalobě]

4. Žalovaný (prostřednictvím své právní zástupkyně) ve vyjádření k žalobě (na č. l. 55-56) odmítl uplatněnou žalobní argumentaci, a to (ve stručnosti shrnuto z obsahu jeho vyjádření) z následujících důvodů:4.1 Předmětné zástavní právo, stejně jako zajištěná pohledávka nejsou promlčeny, nezanikly a nadále platně trvají. Z tohoto důvodu ani žalobci učiněné dovolání se promlčení nelze považovat za důvodné, stejně jako nárok uplatněný touto žalobou. Z tohoto důvodu žalobci nejsou nadáni naléhavým právním zájmem na určení neexistence zástavního práva a není tak splněn jeden z předpokladů pro úspěšné projednání této žaloby.4.2 Ve vztahu k zajištěné pohledávce žalovaný uvádí, že k okamžiku jeho vstupu do práv a povinností věřitele a zástavního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek a o převodu směnky ze dne , datum, byla pro zajištěnou pohledávku sjednána delší než zákonem stanovená čtyřletá promlčecí doba, konkrétně promlčecí doba v trvání 15 let. Žalovaný nabyl zajištěnou pohledávku jako nepromlčenou. Z uvedeného důvodu proto nelze na délku promlčecí doby zajištěné pohledávky aplikovat § 397 obch. zák.4.3 Promlčecí doba začala běžet dne , datum, , v návaznosti na splatnost pohledávky dne , datum, , přičemž dne , datum, původní věřitel přihlásil svou zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného proti dlužníkovi. V důsledku toho se uplatnil režim dle § 173 odst. 4 věty první insolvenčního zákona, že přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Podle žalovaného tedy podáním přihlášky pohledávky ze dne , datum, původním věřitelem do insolvenčního řízení vedeného proti dlužníkovi došlo k přerušení běhu promlčecí doby; tento účinek pominul rozhodnutím o zrušením konkurzu s právní mocí k , datum, , kdy po odpadnutí překážky v podobě probíhajícího insolvenčního řízení běh původní sjednané promlčecí doby pokračuje. Z toho pak podle žalovaného plyne, že zajištěná pohledávka nemůže být ani vzhledem k této skutečnosti s ohledem na sjednanou délku promlčecí doby promlčena a nadále trvá.4., právnická osoba, promlčení zástavního práva nepostačuje pouze marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba k uplatnění zajištěné pohledávky; nedošlo-li k promlčení zajištěné pohledávky, nemůže být promlčeno ani zástavní právo, i kdyby jeho předmětem byl majetek jiné osoby než dlužníka této pohledávky. V daném případě nedošlo k promlčení zajištěné pohledávky, a proto není promlčeno ani zástavní právo k nemovitostem.4.5 Žalovaný rovněž nesdílí právní názor žalobců, že ve vztahu k délce promlčecí doby zástavního práva je třeba vycházet z tříleté promlčecí doby dle § 1101 obč. zák. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. ohledně počátku a délky promlčecí doby zástavního práva neobsahoval žádnou speciální úpravu, přičemž závěr žalobců o tříleté promlčecí době ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé, vychází pouze z judikatury, nikoliv ze zákona. V této souvislosti žalovaný namítá, že ani rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou pro soud závazná, neboť soud je vázán pouze zákonem a ten je třeba aplikovat s přihlédnutím k základním principům vycházejícím ze zákona a z ústavněprávních limitů. Předpokladem jistoty v oblasti aplikace práva je tedy platná zákonná úprava, a nikoliv judikatura dotvářející zákon způsobem, který narušuje princip právní jistoty spočívající v tom, že práva nabytá v dobré víře budou aplikována pouze v souladu se zákonem.4.6 Z argumentace ad 4.5 žalovaný dovozuje, že s ohledem na dikci zákona č. 40/164 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, je proto nutno ve vztahu k promlčení zástavního práva uzavřít, že ze zástavního práva jako zajišťovacího prostředku nevyplývá žádná povinnost, a nelze tedy na délku promlčecí doby zástavního práva přiměřeně aplikovat § 101 obč. zák. Podle žalovaného na zástavní právo je nutné za použití § 853 obč. zák. (analogie legis ve spojení s § 109) aplikovat a dovodit desetiletou promlčecí dobu. Analogii legis je možné aplikovat vzhledem k tomu, že jsou splněny veškeré požadavky, neboť neexistuje občanskoprávní vztah, který nelze podle zákona řešit a použitá analogie legis nevede ke vzniku dosud neexistujícího právního vztahu.4.7 S ohledem na závěr obsažený v ad 4.6 proto žalovaný uzavírá, že i kdyby nebyla k zajištěné pohledávce sjednána delší promlčecí doba, ve světle uvedeného by pro zástavní právo platila desetiletá promlčecí doba, jejíž běh byl po dobu trvání insolvenčního řízení proti dlužníku přerušen.4.8 Dalším argumentem žalovaného je, že z přihlášky zajištěné pohledávky podané původním věřitelem dne , datum, vyplývá, že zajištěná pohledávka byla do insolvenčního řízení přihlášena jako zajištěná majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka, a přitom původní věřitel uplatnil právo na uspokojení ze zajištění. Zajištěná pohledávka byla zjištěna a uspokojena původnímu věřiteli pouze částečně. Žalobci zcela opomíjejí skutečnost, že ve smyslu § 312 odst. 4 insolvenčního zákona platí, že po zrušení konkurzu se lze domáhat uspokojení zjištěné pohledávky na základě upraveného seznamu pohledávek, který je exekučním titulem. Toto právo se promlčí za 10 let od právní moci usnesení o zrušení konkurzu, tj. od , datum, . Uvedené platí jak ve vztahu domáhat se uspokojení vůči dlužníkovi, tak i vůči zástavnímu dlužníkovi, neboť pohledávka ze zástavního práva sdílí stejný osud. Jestliže tedy právo domáhat se uspokojení zajištěné pohledávky vůči dlužníkovi nezaniklo, nemohlo zaniknout ani právo domáhat se uspokojení ze zajištění proti zástavnímu dlužníkovi, tedy žalobcům.4.9 Kromě výše uvedeného žalovaný zdůrazňuje, že původnímu věřiteli nelze klást k tíži, že neuplatnil právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zajištění vůči zástavci v době probíhajícího insolvenčního řízení proti dlužníkovi. Původní věřitel sice disponoval za dobu trvání konkurzu vykonatelným exekučním titulem vůči dlužníkovi, ovšem vůči zástavci by byl původní věřitel nucen domáhat se soudního nařízení prodeje zástavy, což by pro něj bylo spojeno s dalšími povinnostmi a výlohami a takový postup po něm nelze spravedlivě požadovat. Původního věřitele tudíž nelze sankcionovat, že nezvolil pro něj méně výhodný způsob.4.10 V závěru svého vyjádření žalovaný sumarizuje, že jelikož v insolvenčním řízení proti dlužníkovi nedošlo ke zpeněžení zástavy (nemovitých věcí), nezaniklo ani zástavní právo na nich váznoucí, přičemž žalovaný se s ohledem na trvání zástavního práva může tohoto svého práva na uspokojení zajištěné pohledávky ze zajištění domáhat právě návrhem na nařízení soudního prodeje zástavy k nemovitým věcem vůči žalobcům. Z těchto všech důvodů proto žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.[Replika žalobců]

5. Žalobci v replice k vyjádření žalovaného v ad 4 uvedli, že většina argumentů žalovaného je vyvrácena právní argumentací žalobců v jimi podané žalobě. K dalším argumentům žalovaného pak žalobci uvedli následující:5.1 K tvrzení žalovaného, že pro zajištěnou pohledávku byla ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávek a o převodu směnek ze dne , datum, sjednána promlčecí doba v trvání 15 let, žalovaný přehlíží, že obchodní zákoník, v jehož režimu se pohledávka nachází, umožňoval ve svém ustanovení § 401 prodloužit promlčecí dobu pouze tak, aby činila maximálně 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Žádné prodloužení promlčecí doby na 15 let tak nebylo právně možné.5.2 Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek a o převodu směnek ze dne , datum, ani z jiného důkazu předloženého žalovaným prodloužení promlčecí doby nevyplývá.5.3 I kdyby však k prodloužení promlčecí doby došlo, pak žalobci jako zástavci k takové změně závazku nedali souhlas a mohou tak v souladu s § 516 odst. 3 obč. zák. proti věřiteli namítat vše, co by mohli namítat, kdyby dohody nebylo. Pokud by žalovaným tvrzená změna závazku byla novací privativní, pak by se uplatnilo ustanovení § 572 odst. 1 obč. zák. stanovící, že ručení a zástavní právo zajišťující závazek zaniklý zajišťují i závazek, který nahrazuje závazek původní. Jestliže se však ručitel nebo osoby, vůči nimž mohou být uvedená práva uplatněna, neprojeví souhlas s tím, aby byl zajištěn nový závazek, trvá zajištění jen v rozsahu původního závazku a všechny námitky proti dosavadnímu závazku zůstávají zachovány.5.4 Ohledně délky promlčecí doby zástavního práva vzniklého za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, je pravdou, že tříletou promlčecí dobu nestanovil sám zákon, ale dovodila ji judikatura Nejvyššího soudu, která je konstantní a přesvědčivě právně odůvodněná, od které není žádný důvod se odchylovat (k tomu žalobci odkazují např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, .).[Jednání v nepřítomnosti žalovaného a jeho právní zástupkyně]

6. Dne , datum, byla žaloba doručena (do datové schránky) žalovanému, jenž byl soudem vyzván, aby se k této žalobě vyjádřil.

7. Dne , datum, bylo soudu doručeno vyrozumění právní zástupkyně žalovaného – , Jméno žalovaného B, , advokátky se sídlem shora, v němž uvedená právní zástupkyně oznámila soudu, že převzala právní zastoupení žalovaného v této věci (připojila k tomu plnou moc, z níž se podává, že žalovaný jmenované advokátce udělil plnou moc dne , datum, , respektive že , Jméno žalovaného B, toto zmocnění přijala dne , datum, ), a současně požádala o prodloužení lhůty do , datum, za účelem přípravy k sepisu vyjádření k žalobě. Soud této žádosti právní zástupkyně žalovaného vyhověl.

8. Jak již shora bylo uvedeno, vyjádření k žalobě učinil žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně podáním ze dne , datum, , doručeným soudu dne , datum, .

9. Jelikož soud v rámci přípravy naznal, že zjišťování skutkového stavu spočívá výhradně na listinných důkazech, usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalující strana s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná strana nikoliv (srov. podání žalovaného ze dne , datum, , doručené soudu dne , datum, na č. l. 61).

10. Dne , datum, soud vyzval právního zástupce žalobců, aby příp. soudu zaslal repliku k vyjádření žalovaného k žalobě s tím, že pokud do 15 dnů od doručení této výzvy k tomu nedojde, soud přistoupí k nařízení jednání.

11. Žalobci prostřednictvím svého právního zástupce dne , datum, učinili repliku k vyjádření žalovaného, jež byla doručena soudu dne , datum, .

12. Soud poté dne , datum, přistoupil k nařízení jednání na den , datum, a současně právní zástupkyni žalovaného zaslal uvedenou repliku žalobců k vyjádření žalovaného. Uvedené předvolání k jednání bylo právní zástupkyni žalovaného doručeno dne , datum, .

13. Podáním ze dne , datum, (odeslaným do datové schránky soudu dne , datum, ), doručeným soudu dne , datum, ) právní zástupkyně žalovaného se omluvila z jednání dne , datum, a požádala soud o odročení jednání v termínu od druhé poloviny měsíce ledna 2023. Svou žádost odůvodnila jejím , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , když se aktuálně nachází bezprostředně po , Anonymizováno, ze , podezřelý výraz, , Anonymizováno, a je v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v první polovině měsíce října 2022. Jmenovaná dále uvedla, že: „Vzhledem k nezbytnosti mé , Anonymizováno, tak, abych byla způsobilá účastnit se jednání v nadepsané věci, a také z důvodu, kdy nemám za sebe adekvátní substituci, si dovoluji…požádat o odročení jednání na jiný možný termín, a to v termínu od druhé poloviny měsíce ledna 2023…“14. Samosoudce podepsaného soudu přípisem ze dne , datum, vyrozuměl právní zástupkyni žalovaného o tom, že její žádosti o odročení jednání nevyhovuje, a to s následujícím odůvodněním:15. „V žádosti o odročení jednání uvádíte, že důvodem odročení je Váš , Anonymizováno, , Anonymizováno, , neboť se aktuálně nacházíte , Anonymizováno, po , Anonymizováno, ze , podezřelý výraz, , Anonymizováno, a jste v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v první polovině měsíce října 2022.

16. Z obsahu spisu plyne, že dne , datum, jste přijala zmocnění od žalovaného k jeho právnímu zastupování v této věci, tedy v době, kdy jste příp. , Anonymizováno, či jiné (organizační) , Anonymizováno, spojené s , Anonymizováno, , Anonymizováno, mohla předvídat a v mezidobí jste si pro takový případ mohla s dostatečným předstihem včas zajistit příp. substituční zastoupení, což jste – jak se podává z Vaší žádosti – neučinila.

17. Podle § 100 odst. 1 věty první o. s. ř. jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta.

18. Z vyloženého důvodu proto nepovažuji Vámi uváděný důvod o odročení jednání za relevantní, a proto Vaší uvedené žádosti nevyhovuji.“19. Následně právní zástupkyně žalovaného v podání ze dne , datum, (odeslaném do datové schránky soudu dne , datum, ), které bylo doručeno soudu dne , datum, , podala „žádost o přehodnocení situace a stanoviska soudu ze dne , datum, …“ V této žádosti právní zástupkyně žalovaného mj. uvedla, že se jí dne , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (před , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a s ohledem na , Anonymizováno, , Anonymizováno, byla , Anonymizováno, , podezřelý výraz, od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . do , datum, . Uvedená právní zástupkyně mj. uvedla, že s ohledem na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a nezbytné zajištění celodenní péče o ní se k nařízenému jednání nemůže dostavit. S ohledem na termín podání žaloby nemohla očekávat, že první jednání ve věci bude soudem nařízeno až po pěti měsících právě v termínu tak krátce po uvedeném , Anonymizováno, . S ohledem na danou aktuální životní situaci a velmi krátký čas k zajištění adekvátní substituce není v silách právní zástupkyně žalovaného substituci na daný termín zajistit a přes veškeré úsilí se jí toto nepodařilo. Žalovaný i právní zástupkyně má zájem o zastupování žalovaného, „avšak stávající stanovisko soudu ohledně neodročení jednání toto znemožňuje, přičemž klient (žalovaný) toto důvodně vnímá jako porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když je důvodné a zcela pochopitelné stanovisko žalovaného pokračovat v řešení kauzy se mnou jakožto advokátem, který je s věcí seznámen a kterého si vybral, přičemž soud mu toto jeho právo svým postojem odpírá. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům proto stávající rozhodnutí o mé žádosti, která nepochybně není bezdůvodným vymlouváním se za účelem oddalování dalšího procesní postupu, když za dva měsíce jsem schopna se jednání zúčastnit, nutno posoudit jako diskriminační ve vztahu k mé osobě a mému osobnímu stavu. Svou žádost o odročení jednání tedy považuji…za zcela odůvodněnou, a proto si nadepsaný soud dovoluji požádat o přehodnocení jeho stanoviska k ní tak, že jí bude vyhověno a jednání bude odročeno na termín od druhé poloviny ledna 2023...“20. Dne , datum, bylo doručeno soudu podání žalovaného (učiněného prostřednictvím jednatele žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, ) ze dne , datum, (odeslané do datové schránky soudu dne , datum, ), v němž žalovaný vyjádřil nesouhlas se svým substitučním zastoupením, neboť „trvám výhradně na právním zastoupení , Jméno žalovaného B, , kterou jsem si v dané věci jakožto právní zástupkyni zvolil, a která je s celou kauzou a v souvislostech detailně obeznámena. Nesouhlasím proto se substitučním zastoupením, neboť mám důvěru pouze ke své stávající právní zástupkyni. , tituly před jménem, , jméno FO, mne nadto vyrozuměla i o tom, že i kdybych snad se substitučním zastoupením souhlasil, bohužel adekvátní substituci se jí s ohledem na tak krátký čas k převzetí věci a seznámení se s podstatou kauzy zajistit nepodařilo. Zvolit si svého právního zástupce je mým ústavně zaručeným právem a je mi známo, že toto právo mi nemůže být upíráno ani tím způsobem, že k tomu, abych mohl být na jednání ve své právní záležitosti právně zastoupen, budu nucen souhlasit se substitucí. Trvám tedy na právním zastoupením , Jméno žalovaného B, v nadepsané věci, a proto žádám, stejně jako má právní zástupkyně, aby její žádosti bylo vyhověno a jednání nařízení na den , datum, bylo odročeno na termín po polovině ledna 2023.“21. Dne , datum, bylo rovněž doručeno (také) podepsanému soudu (k této právní věci) podání (odeslané do datové schránky soudu dne , datum, ) právní zástupkyně žalovaného označené jako „Podnět k prošetření procesního postupu a chování soudce , tituly před jménem, , adresa, , , tituly za jménem, , a žádost o udělení pokynu.“ V tomto podnětu, primárně adresovaném předsedovi zdejšího soudu, právní zástupkyně žalovaného mj. uvádí, že: „Důvodem mého podnětu je procesní postup jmenovaného soudce a také jeho nevhodné chování vůči mé osobě, jakožto právní zástupkyni žalovaného. Konkrétně jeho závadné jednání spočívá v nesprávném posouzení a rozhodnutí o mé žádosti o odročení jednání nařízeného v nadepsané věci na den , datum, .“ Právní zástupkyně žalovaného dále popisuje sled učiněných (shora již vyložených) podání a odkazem na § 80 odst. 6 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, dovozuje, že: „dosavadní postoj , tituly před jménem, , adresa, o neodročení jednání projevený ve sdělení ze dne , datum, i vzhledem k jeho obsahu důvodně vnímám jako hrubě diskriminační ve vztahu k mé osobě a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Takové jednání je nepřípustné a potlačuje ústavněprávně zaručenou ochranu , Anonymizováno, a ochranu před neoprávněnými zásahy do , Anonymizováno, , Anonymizováno, (čl. 10/2 a čl. 32 LZPS.“).“ V závěru tohoto podání uvádí, že: „je tedy zcela vyloučené, abych se k jednání vzhledem k mimořádnosti a neopakovatelnosti své životní situace dostavila, anebo, abych zajistila substituční zastoupení na jednání. Současně nemohu garantovat, že dříve než v druhé polovině ledna 2023 budu opět k dispozici.“ Z těchto důvodu proto právní zástupkyně žalovaného požádala předsedu zdejšího soudu, aby „jakožto nadřízený uložil , tituly před jménem, , adresa, , , tituly za jménem, , aby mé žádosti o odročení bylo vyhověno a jednání bylo odročeno nejdříve na termín po polovině ledna 2023.“22. Na začátku jednání konaného dne , datum, soud vyhlásil usnesení, že bude jednáno v nepřítomnosti žalovaného a jeho právní zástupkyně. Toto vyhlášené usnesení bylo při jednání odůvodněno, přičemž k důvodům, proč žádosti právní zástupkyně žalovaného o odročení jednání soudem nebylo vyhověno, se pro účely tohoto písemného vyhotovení rozsudku uvádí následující.

23. Soud neshledal důvod k odročení jednání, neboť postup právní zástupkyně žalovaného, která v době svého , Anonymizováno, převzala právní zastoupení žalovaného, v situaci, kdy samostatně vykonává advokacii a mohla a měla předvídat, že v jejím případě mohou nastat , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, či , Anonymizováno, , Anonymizováno, , aniž by si současně pro takový případ zajistila spolupráci s příslušným advokátem či advokáty pro případnou operativní realizaci substitučního zastoupení, lze přirovnat k hrubé nedbalosti. Při stávajícím počtu advokátů je prakticky vyloučené nezajistit v rozumném předstihu substituční zastoupení či možnost zajištění substitučního zastoupení pro případ vzniknuvší nenadálé okolnosti na straně advokáta nacházejícího se v podobné situaci (např. u advokáta stiženého , Anonymizováno, , podezřelý výraz, s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, ; pokud advokát za stávajícího stavu je schopen vykonávat advokacii, měl by v dané situaci alespoň rozumně předvídat , Anonymizováno, , Anonymizováno, svého , podezřelý výraz, stavu a pro takový případ učinit příslušná organizační opatření ústící i v možnost operativního zajištění substituce na soudní jednání, k němuž by se pro náhlé zhoršení svého , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , jinak ale vcelku předvídatelného, nemohl dostavit).

24. Tento případ je třeba odlišovat např. od situace nastanuvší , Anonymizováno, , podezřelý výraz, advokáta. V dané věci totiž právní zástupkyně žalovaného přebírala zastoupení žalovaného v době, kdy podle názoru soudu mohla a měla očekávat, že v jejím případě – právě s ohledem na , Anonymizováno, , Anonymizováno, – může mít , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , které nikoliv výjimečně bývají s tímto jiným stavem často provázeny, případně může i , Anonymizováno, , Anonymizováno, , čímž fakticky ze dne na den nebude schopna vykonávat advokacii. Tyto skutečnosti měla a mohla před převzetím právního zastoupení žalovaného pečlivě zvážit a v intencích toho rovněž poučit (informovat) svého klienta - žalovaného, a pokud zvolila takové riziko, měla a mohla si alespoň zajistit spolupráci s jiným advokátem stran nezbytného substitučního zastoupení pro případ, že z důvodu shora uvedeného nebude moci náhle fakticky vykonávat advokacii, což právní zástupkyně žalovaného neučinila a situaci podle názoru soudu hrubě podcenila. Žalovaného pak měla právní zástupkyně informovat i o tom, že soud nemusí důvod žádosti o odročení jednání akceptovat a že kategorický požadavek, že v tomto řízení požaduje pouze a jen být zastupován uvedenou právní zástupkyní, nemusí být soudem v určitých procesních situacích považován za relevantní, resp. za důvod, který by vždy musel vést k odročení nařízeného jednání např. pro očekávaný porod právní zástupkyně žalovaného.

25. Kromě toho právní zástupkyně žalovaného od , datum, , kdy jí byla doručena datová zpráva obsahující předvolání k soudnímu jednání u zdejšího soudu na , datum, , měla poměrně dostatečný časový prostor k zajištění substitučního zastoupení. Soud v této souvislosti připomíná, že svým usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž žalovaný v zastoupení své právní zástupkyně podáním ze dne , datum, , doručeným zdejšímu soudu dne , datum, , vyslovil nesouhlas s rozhodnutím v této věci bez jednání, pročež právní zástupkyně žalovaného mohla očekávat brzké nařízení soudního jednání a vzhledem k , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, mohla a měla si případně zajistit možnost substitučního zastoupení.

26. V dané situaci tedy podle názoru soudu nebyl důvod odročovat jednání na právní zástupkyní požadovaný termín jednání v příštím roce, neboť k tomu podle názoru nebyly splněny podmínky.

27. Soud pochopitelně v žádném ohledu neposuzuje (ani posuzovat nemůže) a nehodnotí (ani hodnotit nemůže) k tíží stávající právní zástupkyní žalovaného tvrzený její , Anonymizováno, , Anonymizováno, (jenž ale nevykazuje stav rovnající se tzv. pracovní neschopnosti, což ostatně ani uvedená právní zástupkyně, jinak zjevně schopná zajišťovat si administrativní chod své advokátní kanceláře, což prokázala svými shora zreferovanými učiněnými podáními, soudu netvrdila ani neprokazovala) či v daném období plnění jejích , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nicméně nesouhlasí s jejím náhledem, že uvedenou situaci a možné , Anonymizováno, , Anonymizováno, spojené s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , příp. spojené s jejím , Anonymizováno, , Anonymizováno, nemohla a neměla předvídat, zde pochopitelně výhradně z pohledu osoby vykonávající advokacii.

28. Podle názoru soudu správný postup advokátky, jež v určitém stupni svého těhotenství přebírá právní zastoupení klienta – tedy nejedná se o případ dlouhodobého právního zastupování v letitém soudním sporu (v němž mj. došlo k otěhotnění advokátky), a kde zpravidla substituce s ohledem na skutkovou či právní složitost věci vhodná není (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 136/99) - by měl být takový, že by mohla a měla předvídat možné zdravotní komplikace, které velmi často bývají spojeny s očekávaným porodem, případně též s možností , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Podle názoru soudu odpovědný postup v takové situaci je ten, že se zajistí jeden či více kontaktů na spolupracující advokáty pro případ nezbytného substitučního zastoupení, k čemuž může ve spise sloužit připravený koncept substitučního pokynu pro spolupracujícího advokáta, aby ten měl relevantní podklady a zcela jasný substituční pokyn k realizaci daného substitučního zastoupení (podle názoru soudu posuzovaná právní věc nevykazuje výraznou skutkovou či právní složitost, a proto možnost substitučního zastoupení zde přicházela v úvahu).

29. Pokud by pak nastala situace, v níž se nyní nachází právní zástupkyně žalovaného, kdy v důsledku , Anonymizováno, , Anonymizováno, de facto není schopna – nikoliv krátkodobě, nýbrž několik měsíců - vykonávat advokacii, byť je schopna v určitém rozsahu – jak se podává z její intenzivní korespondence se soudem - tzv. „řídit“ chod své advokátní kanceláře toliko ze svého domova, neboť pochopitelně musí , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jde právě o onu situaci, kterou bylo možno předvídat a jež by byla vcelku snadno řešitelná oním substitučním zastoupením již dříve sjednaného spolupracujícího advokáta. Vždyť jen v roce 2021 aktivně vykonávalo v tuzemsku advokacii přes 12 000 advokátů, což znamená, že v dnešních poměrech je prakticky nemožné nezajistit si substituční zastoupení advokátem.

30. O jinou situaci by se jednalo, pakliže by právní zástupkyně žalovaného neměla možnost např. předání substitučního zastoupení z důvodu své , podezřelý výraz, (, Anonymizováno, ) v , podezřelý výraz, , Anonymizováno, by (přímo) kolidovala s termínem nařízeného jednání atd., kterážto eventualita se ovšem netýká této věci.

31. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mj. vyložil, že ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. je normou s relativně neurčitou hypotézou (srov. formulaci z důležitého důvodu), neboť hypotéza právní normy zde není stanovena přímo právním předpisem, ale přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V rámci posuzování důležitosti důvodu omluvy tak lze vedle existence , Anonymizováno, , Anonymizováno, o , Anonymizováno, , Anonymizováno, (předložené v této věci) zohlednit celou řadu skutečností významných pro rozhodnutí o tom, je-li omluva důvodná. Protože však zákon přenechává řešení na úvaze soudu, pak zdůvodní-li soud řádným způsobem, proč nepovažuje neúčast u jednání za omluvitelnou, zpochybní dovolací soud takovou úvahu učiněnou v nalézacím řízení, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená.

32. A jak již bylo uvedeno, soud v této věci svou úvahu, proč nevyhověl žádosti o odročení jednání právní zástupkyně žalovaného, zdůvodnil, neboť její popsanou nečinnost stran možnosti zajištění substituce považoval za důsledek její hrubé nedbalosti. Právo na spravedlivý proces v tomto případě žalovanému a jeho právní zástupkyni upíráno nebylo, neboť jedná-li advokát nedbale, nelze si vynucovat odročení jednání pro situaci, jež v poměrech daného advokáta nenastala nahodile, nýbrž byla předvídatelná a odpovídajícím způsobem – v rámci substitučního zastoupení předem zajištěného – řešitelná. Právo žalovaného, aby byl zastupován konkrétním advokátem zase nemůže vytěsňovat princip proporcionality, který je třeba poměřovat též s právem účastníků (a tomu jistěže odpovídající povinnosti procesního soudu) na projednání věci bez zbytečných průtahů.

33. Jestliže v daném případě věc bylo možnost rozhodnout bez projednání, respektive při prvním soudním jednání, nelze podepsanému soudu, respektive samosoudci důvodně vytýkat, že v popsané situaci žádosti právní zástupkyně žalovaného o odročení jednání nevyhověl a po proběhnuvším prvním jednání ve věci samé rozhodl, navíc v situaci, kdy v řízení nebylo zapotřebí vyslechnout žádného svědka, ani účastníky řízení, nebylo zapotřebí ani znalecké verifikace, když skutková podstata věci plynula z listin, jež obě strany v dostatečném předstihu (žalobce v rámci žaloby a žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě) předložily, přičemž ani v průběhu řízení nenastaly žádné procesní okolnosti, které by měly vést procesní soud k úvaze o případném odročení jednání za účelem poskytnutí odpovídajícího procesního prostoru žalované straně (např. v souvislosti s tzv. dotvrzením skutku ze strany žalující, případně s návrhem nových důkazů po poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. atd.).[Dílčí skutková zjištění]

34. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující (dílčí) skutková zjištění:

35. Dne , datum, byla mezi (tehdejší) , právnická osoba, , Anonymizováno, , a. s., se sídlem shora, coby zástavním věřitelem, a , právnická osoba, , se sídlem shora, coby zástavním dlužníkem, uzavřena zástavní smlouva k nemovitostem, dle které byly zajištěny následující pohledávky zástavního věřitele: a) pohledávka zástavního věřitele ze smlouvy o úvěru, a to pohledávka ve výši , částka, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřená mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, a dále pohledávky, které budou zástavnímu věřiteli vznikat za dále ve smlouvě uvedených okolností a to výše , částka, . Předmětem zástavy byly pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , které leží v k. ú. , adresa, . Právní účinky vkladu dle této zástavní smlouvy vznikly dnem , datum, (zjištěno z cit. zástavní smlouvy na č. l. 18-20).

36. Žalobci na základě vkladu vlastnického práva dle směnné smlouvy, kterou uzavřeli dne , datum, se společností , právnická osoba, , nabyli do svého SJM pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , které leží v k. ú. , adresa, , když předmětným geometrickým plánem byla mj. z pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, - vše v k. ú. , adresa, – oddělena část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a z pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byla oddělena část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Právní účinky vkladu dle této smlouvy vznikly dne, , datum, (zjištěno z cit. směnné smlouvy na č. l. 6-15).

37. Krajský soud v Brně usnesením ze dne , datum, , č. j. KSBR , spisová značka, -A-126, zjistil úpadek dlužníka , právnická osoba, ., se sídlem shora (zjištěno z cit. usnesení na č. l. 26-28).

38. Tentýž krajský soud usnesením ze dne , datum, , č. j. KSBR , spisová značka, -B-22, prohlásil konkurz na majetek dlužníka , právnická osoba, . (zjištěno z cit. usnesení na č. l. 29-30).

39. Původní věřitel v uvedeném insolvenčním řízení přihlásil svou pohledávku za dlužníkem zajištěnou předmětným zástavním právem, a to přihláškou ze dne , datum, , jako dílčí pohledávku č. , hodnota, , přičemž v přihlášce uvedl, že se jedná o pohledávku splatnou dne , datum, (zjištěno z cit. přihlášky pohledávky na č. l. 31 s její specifikací na č. l. 35).

40. Krajský soud v Brně usnesením ze dne , datum, , č. j. KSBR , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , konkurz na majetek dlužníka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s. zrušil z důvodu, že pro uspokojení věřitelů byl majetek dlužníka zcela nedostačující (zjištěno z cit. usnesení na č. l. 41)

41. Původní zástavní věřitel , právnická osoba, , Anonymizováno, , a. s., respektive , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávky zajištěné uvedeným zástavním právem na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s. r. o, se sídlem shora (zjištěno ze souhlasného prohlášení o změně zástavního věřitele na č. l. 21), přičemž posledně uvedená společnost pak tyto pohledávky na základě smlouvy o postoupení a převodu směnek ze dne , datum, postoupila na žalovaného (zjištěno ze souhlasného prohlášení o změně zástavního věřitele na č. l. 23-24 a z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 17).

42. Žalobci jsou i nadále vlastníky (v režimu SJM) mj. pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , které leží v k. ú. , adresa, , jež jsou podle stavu zápisů v katastru nemovitostí zatíženy shora uvedeným zástavním právem pro již výše uvedené pohledávky zástavního věřitele – nyní žalovaného (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 17).

43. Dopisem ze dne , datum, právní zástupce žalobců se v zastoupení žalobců obrátil na žalovaného a sdělil mu, že předmětné zástavní právo je promlčené a že v zastoupení žalobců a jejich jménem se tímto dopisem dovolává promlčení uvedeného zástavního práva. Právní zástupce žalobců současně vyložil důvody, které vedou žalobce k uvedenému závěru a vyzval žalovaného k poskytnutí předmětné součinnosti za účelem dosažení výmazu předmětného zástavního práva z katastru nemovitostí, tj. sepisu předmětného souhlasného prohlášení (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 44-45). Tento dopis byl žalovanému doručen dne , datum, (zjištěno z kopie doručenky na č. l. 46). Dovolání se promlčení zástavního práva žalobci učinili prostřednictvím svého právního zástupce také v jimi podané žalobě v této věci.[Závěr o skutkovém stavu]

44. Soud posléze učinil následující závěr o skutkovém stavu:

45. Žalobci vlastní v SJM pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , které leží v k. ú. , adresa, a jež jsou podle stavu zápisů v katastru nemovitostí zatíženy zástavním právem ve prospěch žalovaného, a to k zajištění pohledávky ve výš , částka, s příslušenstvím a jiných pohledávek v celkové výši , částka, . Původní věřitel (tehdejší) , právnická osoba, , Anonymizováno, , a. s. uzavřel dne , datum, s dlužníkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s. zástavní smlouvu k nemovitostem, z nichž (po oddělení pozemků shora) jsou zástavním právem zatížené i pozemky nyní v SJM žalobců pro zajištění výše uvedených pohledávek ze shora již konstatované smlouvy o úvěru. Na základě rovněž shora uvedených postoupení pohledávek je žalovaná v postavení zástavního věřitele. Mezi účastníky je nesporné, že zástavním právem zajištěná pohledávka (vzniklá z předmětné smlouvy o úvěru) se stala splatnou dne , datum, . Na majetek dlužníka , právnická osoba, . byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. KSBR , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , prohlášen konkurz. Původní věřitel v uvedeném insolvenčním řízení přihlásil svou pohledávku za dlužníkem zajištěnou předmětným zástavním právem, a to přihláškou ze dne , datum, , přičemž v přihlášce uvedl, že se jedná o pohledávku splatnou dne , datum, . Tentýž insolvenční soud usnesením ze dne , datum, , č. j. KSBR , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , konkurz na majetek dlužníka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s. zrušil z důvodu, že pro uspokojení věřitelů byl majetek dlužníka zcela nedostačující. Původní zástavní věřitel , právnická osoba, , Anonymizováno, , a. s., respektive , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil pohledávky zajištěné uvedeným zástavním právem na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s. r. o, a tato společnost tyto pohledávky na základě smlouvy o postoupení a převodu směnek ze dne , datum, postoupila na žalovaného. Žalobci (prostřednictvím svého právního zástupce) dopisem ze dne , datum, vyzvali žalovaného k vytvoření součinnosti (sepisu souhlasného prohlášení) za účelem výmazu zástavního práva, když v tomto dopise se rovněž vůči žalovanému dovolali promlčení zástavního práva; žalovaný žádanou součinnost žalobcům neposkytl.

46. Žaloba je důvodná, a to na základě následujícího právního posouzení věci.[Právní posouzení věci]47. [Naléhavý právní zájem] Předně je třeba uvést, že žalobcům na podání této určovací žaloby svědčí ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem, neboť žalobci v žalobě tvrdí, že existuje rozpor mezi stavem zápisů v katastru nemovitostí a právním stavem ohledně (ne)existence zástavního práva zatěžující předmětné nemovitosti, kterážto situace je odstranitelná právě tímto typem žaloby. V této souvislosti lze poukázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž dovolací soud mj. vyložil, že naléhavý právní zájem na určení, že tu zástavní právo není, může být dán i v případě, že zástavní právo (již) zaniklo (mělo zaniknout) uplynutím doby, avšak stále je vyznačeno v katastru nemovitostí, popř. tu není (mezi účastníky zástavního práva) jisté, zda došlo k zániku zástavního práva uplynutím doby.48. [Rozhodná právní úprava] Na tuto posuzovanou věc je přitom nutno aplikovat ve smyslu § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dosavadní právní úpravu (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění).

49. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mj. ze smlouvy o úvěru.

50. V prvé řadě je třeba vyřešit otázku, podle jakého právního předpisu se v předmětnou dobu posuzovalo promlčení zástavního práva. Z judikatury Nejvyššího soudu přitom plyne, že promlčení zástavního práva se řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu. Obchodním zákoníkem se v tomto případě řídí pouze promlčení zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru nebo jiného obchodního závazkového vztahu. K promlčení zástavního práva nepostačuje toliko marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy; je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba zajištěné pohledávky (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2565/11 odmítl, neboť se s právními závěry dovolacího soudu plně ztotožnil).51. [Promlčení zástavního práva] V posledně označeném rozhodnutí dovolacího soudu je dále vyloženo, že promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé [tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (§ 101 obč. zák.)]. Není-li stanoveno jinak, činí promlčecí doba u pohledávky ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu čtyři roku (§ 397 obch. zák.) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 odst. 1 obch. zák.). Byla-li pohledávka pravomocně přiznána v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. za deset let ode dne, kdy promlčecí doba začala poprvé běžet. Protože se podle ustanovení § 100 odst. 2 věty třetí obč. zák. zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, nepostačuje k promlčení zástavního práva toliko marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba zajištěné pohledávky; nedošlo-li k promlčení zajištěné pohledávky, nemůže být promlčeno ani zástavní právo.52. [K otázce závaznosti judikatury Nejvyššího soudu a k principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí] Obraně žalovaného lze v této části přisvědčit potud, že nelze bez dalšího privilegovat či mechanicky přebírat rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť nejsou pro rozhodující soudy (nižšího stupně) závazná, avšak na druhé straně je třeba zdůraznit, že pro obecné soudy platí povinnost takovou judikaturu reflektovat a pakliže rozhodující (nalézací, odvolací) soud má k dispozici přesvědčivé právní argumenty, jež jsou schopny zpochybnit či dokonce snad zcela vytěsnit Nejvyšším soudem k dané výseči právní reglementace zaujatý právní názor, může se rozhodující soud odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu, pakliže zákonu odpovídajícím způsobem v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozhodnutí vyloží stěžejní právní argumenty, jež z jeho pohledu vytěsňují nosné důvody Nejvyšším soudem pro daný případ konkrétně zaujatého právního názoru.

53. Jinými slovy řečeno, je povinností soudů při rozhodování reflektovat judikaturu dovolacího soudu, která sice není (erga omnes) závazná, jako je tomu u vykonatelných nálezů Ústavního soudu (vzhledem k čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky), leč je nasnadě, že nerespektování této judikatury, respektive její pominutí při rozhodování, pakliže ty které dovolacím soudem vyložené právní závěry se (analogicky) vztahují (vztahovat mohou) na rozhodovanou věc, v zásadě (při podání příslušného opravného prostředku) zakládá pozdější (možný) důvod pro kasaci takto vadou zatíženého rozhodnutí instančně vyšším soudem. Především však představuje porušení § 13 o. z. stanovící, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

54. V posuzované věci ovšem podepsaný soud žádné takové právní argumenty nemá k dispozici, a proto v daném směru plně přisvědčuje konstantní judikatuře Nejvyššího soudu a potažmo i Ústavního soudu.

55. Lze tedy k této části uzavřít, že promlčení zástavního práva se ve skutkových poměrech této věci řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru podléhající zase regulaci obchodním zákoníkem.

56. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

57. V dané věci s ohledem na učiněná skutková zjištění je nesporné, že zástavní právo mohlo být vykonáno poprvé dne , datum, .

58. Jelikož v tomto případě zástavní právo nebylo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu ani jiného orgánu (rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí není takovým rozhodnutím) a nebylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, došlo k promlčení zástavního práva marným uplynutím obecné tříleté promlčecí doby běžící ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy, což bylo , datum, .59. [K promlčení pohledávky zajištěné zástavním právem] Protože se podle § 100 odst. 2 věty třetí obč. zák. zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, nepostačuje k promlčení zástavního práva pouze marné uplynutí doby určené občanským právem (což by se vztahovalo ke dni , datum, ), nýbrž je zapotřebí, aby také marně uplynula promlčecí doba zajištěné pohledávky, neboť platí, že nedošlo-li k promlčení zajištěné pohledávky, nemůže být promlčeno ani zástavní právo.

60. K otázce promlčení zajištěné pohledávky nutno především poukázat na § 391 obch. zák., který ve svém prvním odstavci stanoví, že u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného, a ve svém druhém odstavci pak upravuje, že u práv uskutečnit právní úkon běží promlčecí doba ode dne, kdy právní úkon mohl být učiněn, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

61. Dále je třeba uvést, že podle § 400 obch. zák. změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby.

62. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

63. Lze přitom přisvědčit argumentu žalobců, že za úkon ve smyslu § 402 obch. zák. lze považovat i přihlášku (v daném případě původního věřitele) do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, a že ve skutkových poměrech této věci promlčecí doba počala běžet dne , datum, a neběžela ode dne , datum, .

64. Podle § 405 odst. 1 obch. zák. jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402 až 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet. Podle druhého odstavce téhož par. jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení.

65. V projednávané věci zástavním právem je zajištěná pohledávka z obchodního závazkového vztahu (úvěru), jejíž splatnost měla nastat dne , datum, . Počínaje dnem , datum, proto počala plynout čtyřletá promlčecí doba, která by (nebýt jinak insolvenčního řízení) skončila dnem , datum, . Vzhledem k tomu, že v uvedenou dobu probíhalo insolvenční řízení na majetek dlužníka, ve kterém byla tato pohledávka přihlášena, prodloužila se ve smyslu § 405 odst. 2 obch. zák. promlčecí doba o jeden rok, kdy skončilo insolvenční řízení na základě shora již opakovaně cit. (nemeritorního) usnesení insolvenčního soudu, kterým došlo ke zrušení konkurzu na majetek dlužníka, když toto usnesení nabylo právní moci dne , datum, , pročež se v daném případě ve smyslu § 405 odst. 2 obch. zák. promlčecí doba k uplatnění zástavním právem zajištěné pohledávky prodloužila o jeden rok, tj. do , datum, .66. [K promlčení pohledávky zajištěné zástavním právem došlo dnem , datum, ] Vzhledem k tomu, že tvrzení žalovaného o tom, že pro zajištěnou pohledávku byla smlouvou o postoupení pohledávek a o převodu směnek ze dne , datum, sjednána delší než zákonem stanovená čtyřletá lhůta, a to konkrétně promlčení doba v trvání patnácti let, z uvedené postupní smlouvy (nyní v kopii na č. l. 62-66) nevyplývá, a i kdyby vyplývalo, bez smluvní participace žalobců by beztak k něčemu takovému po právu dojít nemohlo, pak je třeba konstatovat, že žalobní požadavek žalobců je zcela po právu. Soud uzavírá, že v posuzovaném případě k promlčení pohledávky zajištěné zástavním právem došlo dnem , datum, .

67. Právnímu argumentu žalovaného, že s ohledem na § 312 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, lze se po zrušení konkurzu domáhat uspokojení zajištěné pohledávky na základě upraveného seznamu pohledávek, který je exekučním titulem, pročež se v poměrech této věci právo promlčí za 10 let od právní moci usnesení o zrušení konkurzu, tj. od , datum, , nelze přisvědčit. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. NS ČR , spisová značka, , a v něm vyložený právní názor, že má-li zástavní věřitel (zajištěný věřitel) vůči (insolvenčnímu) dlužníku pouze zástavní pohledávku, nemůže věřitel na základě upraveného seznamu pohledávek po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci. Zjištěním takové pohledávky se - jen pro účely insolvenčního řízení - staví najisto, že věřitel má v probíhajícím insolvenčním řízení právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zajištění, když ustanovení § 312 odst. 4 insolvenčního zákona se v tomto případě neuplatní.

68. Z tohoto důvodu soud podané žalobě vyhověl, jak se podává z výroku I. tohoto rozsudku.[Náklady řízení]

69. Žalobci měli v tomto řízení plný procesní úspěch, takže žalovaný je povinen jim nahradit v plném rozsahu (účelně vynaložené) náklady řízení, které činí celkem , částka, a sestávající se ze 4 úkonů právní služby po , částka, za každého žalobce, tj. 4 x , částka, , určené z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) a za užití § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“), a to za 1. převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. sepis vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a 4. za účast advokáta žalobců při jednání konaném u zdejšího soudu dne , datum, v čase od 9 hod. do 9:56 hod., dále ze 4 režijních paušálů po , částka, , s připočtením částky , částka, odpovídající 21 % DPH, a konečně s připočtením částky , částka, za žalobci zaplacený soudní poplatek.

70. Právním zástupcem žalobců vyúčtovaný náklad spočívající v písemné výzvě žalovanému k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, která předcházela podání žaloby (jednalo se o výzvu adresovanou žalovanému k podpisu souhlasného prohlášení o zániku zástavního práva), neshledal soud nákladem, jenž by bylo možné začlenit pod náklady tohoto řízení.

71. Soud rovněž neakceptoval právní názor žalobců ohledně nezbytnosti vycházet při rozhodování o náhradě nákladů řízení z tarifní hodnoty odvíjející se od zástavním právem zajištěné pohledávky do výše , částka, , od níž pak právní zástupce žalobců odvozoval a specifikoval vzniklé náklady řízení (včetně 21 % DPH) v celkové výši , částka, , z toho odměnu (včetně 21 % DPH) za oba žalobce ve výši , částka, .

72. Žalobci v tomto směru odkazovali na judikaturu Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , či na nálezovou judikaturu Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 2886/07, sp. zn. II. ÚS 538/10, která se ovšem vesměs týkala náhrady nákladů řízení a tarifní hodnoty ve sporech o určení vlastnického práva k nemovitostem.

73. Jak zdůraznil Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , zástavní právo má především funkci zajišťovací; zabezpečuje pohledávku zástavního věřitele již od okamžiku svého vzniku, vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby pohledávku zástavního věřitele dobrovolně splnil, a zástavnímu věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna. Nebyla-li pohledávka zástavního věřitele řádně a včas splněna, uplatní se uhrazovací funkce zástavního práva; zástavní věřitel je oprávněn uspokojit se ze zástavy (z výtěžku prodeje zástavy), aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady své pohledávky z majetku dlužníka.

74. Podle uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu zástavní právo je právem subsidiárním a akcesorickým. Subsidiarita zástavního práva vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení pohledávky zástavního věřitele, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je zástavní právo v první řadě proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit; jestliže pohledávka, která má být zástavním právem zajištěna, ve skutečnosti platně nevznikla, není tu ani zástavní právo, i kdyby byl jinak právní titul vzniku zástavního práva naplněn. Akcesorita zástavního práva však nemá jen stránku právní, ale také svůj ekonomický znak, spočívající v tom, že zástavní právo nemá svůj vlastní hospodářský účel. Zástavní právo totiž nepůsobí samo o sobě (samostatně), ale slouží - jak již uvedeno výše - k zajištění pohledávky a, nebyla-li pohledávka řádně a včas splněna, k jejímu uhrazení. Získáním a ani působením zajišťovací nebo uhrazovací funkce zástavního práva se majetek zástavního věřitele ve svém výsledku nezvyšuje (nerozmnožuje), neboť se v majetkové sféře zástavního věřitele může projevit pouze tak, že povede (může vést) k uspokojení jeho zajištěné pohledávky; právní prostředek zajištění pohledávky je podle svého účelu připoután k zajišťované pohledávce a již ze své podstaty (povahy) nemůže mít za následek, že by mohl zástavnímu věřiteli přinést vyšší (další) hodnotu, než kterou představuje (ekonomicky vzato) zajištěná pohledávka. Z hlediska ekonomického akcesorita zástavního práva tedy vyjadřuje skutečnost, že nedochází ke zvýšení (rozmnožení) majetku zástavního věřitele jen následkem toho, že mu poskytuje nárok na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (z výtěžku prodeje zástavy), popřípadě že ze zástavy (z výtěžku prodeje zástavy) došlo k uspokojení zástavního věřitele.

75. Protože zajištěním pohledávky pomocí zástavního práva se majetek zástavního věřitele nezvyšuje (nerozmnožuje), nemá zástavní právo samo o sobě - jak z uvedeného závěru bez pochybností vyplývá - jakoukoliv vlastní majetkovou hodnotu. Právní význam má zástavní právo jen ve spojení se zajišťovanou pohledávkou, a to jen v tom smyslu, v jakém ovlivňuje její bonitu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , který byl uveřejněn pod č. , hodnota, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).

76. Z uvedeného proto dovolací soud v dovolací věci sp. zn. , spisová značka, vyložil, že předmětem řízení zahájeného žalobou o určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, není zajištěná pohledávka ani zástava (zastavená nemovitost), nýbrž určení, že tu zástavní právo není. Vzhledem k tomu, že zástavní právo nemá samo o sobě žádnou vlastní majetkovou hodnotu, nelze takový předmět řízení ocenit penězi.

77. Nalézací soud není bez dalšího vázán povinností respektovat příslušné rozhodnutí Nejvyššího soudu ve skutkově či právně obdobné věci, jako je tomu u nálezové judikatury (srov. čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky), avšak při rozhodování je povinen takové rozhodnutí reflektovat; může se od něj – stran v něm vyloženého právního názoru – odchýlit, pakliže předloží přesvědčivé konkurenční odůvodnění, které je s to narušit nosné důvody Nejvyšším soudem vyloženého právního názoru. V tomto případě podepsaný soud žádnou takovou konkurenční úvahu neshledal a proto též i v intencích § 13 o. z. se s vyloženým právním názorem Nejvyššího ve shora vyloženém směru plně ztotožňuje.

78. Naopak nebylo možné akceptovat tu část právního názoru Nejvyššího soudu, která je založena na argumentaci, že: „…ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tj. podle ustanovení § 6 a následujících vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (srov. § 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Protože vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny za zastupování účastníka advokátem stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, č. 116/2013 Sb. dnem , datum, zrušena, měl odvolací soud za této situace určit pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem; tomu odpovídá sazba (poznámka soudu: jednalo se o určení neexistence předmětného zástavního práva k zajištěné pohledávce ve výši , částka, ) ve výši , částka, jak pro řízení u soudu prvního stupně, tak pro řízení odvolací..“79. Je tomu tak z toho důvodu, že tato praxe dovolacího senátu 21 Cdo se odlišuje od ostatních dovolacích senátů občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jakož i rozhodovací praxe Ústavního soudu. Kromě toho v uvedeném rozhodnutí není přesvědčivě, respektive vůbec vyložen mechanismus tvorby takové odměny, pouze je zdůrazněno, že tak má být učiněno „s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem.“ Za této situace proto podepsaný tuto část právního názoru dovolacího soudu pro své rozhodnutí nepřevzal a vyšel – s přihlédnutím ke konstantní judikatuře Nejvyššího soudu – k určení odměny advokáta žalobců dle paušálně stanovené tarifní hodnoty dle advokátního tarifu, jak je již uvedeno shora.