14 Co 43/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a Mgr. Zuzany Břízové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vydání věci, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze 14. 9. 2023, čj. 43 C 259/2022-91,

I. Rozsudek soudu I. stupně sea/ potvrzuje ve výroku I o věci samé,b/ mění ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 17 424 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 078,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu podanou dne , datum, , kterou žalobkyně navrhovala, aby byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni vozidlo tovární značky , značka auta, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , a to ve stavu, v jakém jej žalovaná převzala, tj. bez jakýkoli vad nad rámec běžného opotřebení (výrok I), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 15 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podaly v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně i žalovaná. Žalobkyně své odvolání podala do výroku I o věci samé a vytýká v něm soudu I. stupně, že své rozhodnutí postavil na závěru, že k převodu vozidla muselo dojít na základě jiného právního jednání, což bylo obranou žalované, aniž by však tvrdila, o jaké převodní jednání se mělo jednat. Soud sám uvádí, že zápis v registru vozidel je pouze deklaratorní s tím, že vlastnické právo však nepřechází tímto zápisem, ale na základě konkrétního právního jednání. Žalobkyně od počátku řízení namítala, že jednatel žalobkyně , jméno FO, poskytl součinnost registru silničních vozidel v , město, proto, že se cítil být vázán dohodou o vypořádání společného jmění manželů. Proto spolu s žalovanou požádal o přepis vozidla a jiné právní jednání bývalí manželé neučinili. Pokud právní závěr soudu I. stupně je takový, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů není převodním titulem, pak tento absentuje a k zápisu do registru vozidlo došlo bez právního titulu. Po žalobkyni nelze žádat prokázání jiného právního titulu, než který tvrdila, naopak to byla žalovaná, která tvrdila, že právní titul je jiný, proto mělo dojít k obrácení důkazního břemene. Ani samotná žalovaná však nevěděla, na základě jakého právního jednání k převodu vozidla mělo dojít, neboť v e-mailové zprávě z , datum, adresované registru silničních vozidel uvedla, že požádala o nahlédnutí, zda mezi papíry nenechala kupní smlouvu nebo nějaký papír, na základě kterého přepis dělala. Žalobkyně proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno a žalované bude uložena povinnost nahradit jí náklady řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I o věci samé. Uvedla, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k správnému závěru, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu nelze odvozovat od formulace článku III dohody o vypořádání společného jmění manželů, uzavřené , datum, . , jméno FO, jako její bývalý manžel nebyl vlastníkem vozidla a je třeba striktně rozlišovat mezi ním jako fyzickou osobou a žalobkyní jako právnickou osobou. Dohoda byla od počátku vzhledem k absenci vlastnictví vozidla fyzickou osobou , jméno FO, nemožná a nemohla vyvolat žádné právní účinky. Nemůže být proto převodním titulem. Soud I. stupně správně poukázal na to, že přepis vozidla byl proveden , datum, , tedy více než , počet, měsíců po podpisu dohody. To podporuje závěr, že právní titul k převodu vozidla od ní nelze odvozovat, protože přepis je třeba provést ve lhůtě , počet, pracovních dnů od převodu vozidla. Převodním titulem tak muselo být jiné právní jednání, než který uvádí žalobkyně. Není rozhodné, že tento v řízení nebyl prokázán, dle právní úpravy občanského zákoníku není vyžadována pro převod movité věci písemná forma. Převodu vozidla tak absence smlouvy nebránila, podstatné je, že o přepis vozidla požádali původní i nový vlastník. Změna žalobního tvrzení, že žádný převodní titul neexistoval, je nová a je učiněna až po zákonné koncentraci řízení, proto je takové tvrzení nepřípustné. Žalobkyně svá skutková tvrzení upravovala v návaznosti na průběh řízení a předběžný právní názor soudu I. stupně, což je v rozporu se zásadou koncentrace řízení. K takovým skutkovým tvrzením vůbec nelze přihlížet. Žalobkyně se vůbec nevypořádala s tím, že nebyla účastníkem dohody o vypořádání společného jmění manželů, že tato dohoda jako převodní titul nebyla nikde zmíněna a k převodu došlo asi rok poté, co mělo dojít k přepisu dle dohody. Právním titulem převodu vozidla tak nebyla tato dohoda. K převodu došlo na základě společné žádosti obou stran, žalobkyně projevila vůli deklaratorní zápis provést, čímž potvrzovala právní důvod převodu a přepisu, a pokud tento právní důvod odpadl či neexistuje, byla povinna to tvrdit a prokázat. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno nelze přenášet na žalovanou. Pokud tvrdí, že žalovaná již není vlastníkem vozidla, je na ní, aby k tomu tvrdila rozhodné skutečnosti a označovala důkazy, jinak nemůže být s žalobou úspěšná.

4. Žalovaná svým odvoláním napadla výrok II o nákladech řízení, kdy projevila nesouhlas s tím, že jí nebyly dále přiznány na náhradě nákladů řízení dva úkony právní služby, a to reakce na předžalobní výzvu ze , datum, a porada s klientem z , datum, . Namítla, že by jí měla být přiznána náhrada za reakci na předžalobní výzvu analogicky dle ustanovení § 11 odstavec 1 písmeno d/ advokátního tarifu, dle něhož se za úkon právní služby považuje písemné podání, návrh věci samé nebo výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé. Porada s klientem , datum, byla jedinou poradou, kterou v rámci vyúčtování nákladů právního zastoupení žalovaná uplatnila, což je podle ní zcela přiměřené a účelné, zvlášť když tato porada byla provedena po prvním soudním jednání a v souvislosti s koncentrační lhůtou poskytnutou soudem I. stupně. Konání porady tak bylo nezbytné pro sepis podání z , datum, a doplnění obrany žalované o nezbytné skutkové okolnosti a důkazy. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že jí na náhradě nákladů řízení bude přiznána částka 19 602 Kč.

5. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání jsou podána oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a jsou podána včas (§ 204 o. s. ř.), a po doplnění dokazování posléze uvedenými důkazy (§ 213 odstavec 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že zčásti důvodné je pouze odvolání žalované.

7. Žalobkyně se v dané věci domáhá po žalované vydání sporného motorového vozidla na základě tvrzení, že žalovaná se svým bývalým manželem , jméno FO, uzavřeli po rozvodu manželství dohodu o vypořádání společného jmění manželů, že , jméno FO, se v ní zavázal zajistit právně relevantním způsobem žalované bezúplatné nabytí vlastnického práva k tomuto vozidlu, že žalovaná od této dohody ke dni , datum, písemně odstoupila. že , jméno FO, nebyl nikdy vlastníkem vozidla, ujednání v dohodě bývalých manželů je neplatné a že žalovaná vozidlo užívá bez právního důvodu a odmítá je žalobkyni vrátit.

8. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že dohoda o vypořádání společného jmění nemohla být převodním titulem, protože bývalý manžel žalované nebyl vlastníkem vozidla, že odstoupení od této dohody na vlastnické právo žalované proto nemělo žádný vliv, že převodním titulem bylo jiné právní jednání a není významné, zda takové jednání bylo v řízení prokázáno. S těmito závěry se odvolací soud v zásadě ztotožňuje.

9. Dle ustanovení § 1040 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

10. Dle ustanovení § 8 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 2 písmeno a/ zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecný úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.

11. Předpokladem úspěšnosti žaloby o vydání věci je, aby byl žalobce aktivně legitimován, žalovaný pasívně legitimován a aby byl způsobilý předmět žaloby. Zákon přiznává aktivní legitimaci jen vlastníkovi věci (§ 1011 o. z.), pasívní legitimaci tomu, kdo věc neprávem zadržuje, což může být detentor věci, tedy ten, kdo věc má ve své moci a fakticky ji ovládá, nebo držitel, tedy ten, kdo s věcí nakládá jako s věcí vlastní. K převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu dochází na základě projevu vůle zúčastněných stran a zákon stanoví lhůtu , počet, pracovních dnů ode dne převodu k podání žádosti o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel. Nedodržení této lhůty je přestupkem dle ustanovení § 83 odstavec 1 písmeno b/ zákona č. 56/2001 Sb. Dle ustanovení § 1 odstavec 4 téhož zákona k žádosti o zápis změny vlastnického práva je třeba přiložit technický průkaz, osvědčení o registraci, protokol o evidenční kontrole a zelenou kartu.

12. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že manželství žalované a , jméno FO, , který byl v rozhodné době jediným jednatelem a společníkem žalobkyně, bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 24 C 240/2020, následně bývalí manželé uzavřeli , datum, dohodu o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství, dle jejíhož článku , číslo, se , jméno FO, zavázal poskytnout a ke dni podpisu dohody jejími účastníky již poskytl do bezúplatného užívání žalované sporné osobní motorové vozidlo a současně se zavázal v termínu do , datum, zajistit právně relevantním způsobem žalované bezúplatné nabytí vlastnického práva k tomuto vozidlu. Žalovaná od této dohody písemně odstoupila , datum, . Dne , datum, byla podána žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele tohoto motorového vozidla u odboru dopravy , instituce, zápis změny vlastníka byl proveden na základě této společné žádosti žalobkyně a žalované. Jako provozovatel vozidla je v žádosti uvedena žalobkyně, byla přiložena plná moc, na jejímž základě původní vlastník vozidla , právnická osoba, , zmocnila žalobkyni k jednání za účelem přepisu. Žalobkyně poté udělila plnou moc žalované za účelem přepisu provozovaného vozidla. Správním orgánem byla ověřována totožnost žalované a , jméno FO, jako osob, která se osobně dostavily k podání žádosti.

13. Odvolací soud dále doplnil dokazování exekučním příkazem k provedení exekuce prodejem movitých věcí vydaným soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorským úřadem v , adresa, z , datum, , čj. , číslo jednací, , z něhož zjistil, že bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem movitých věcí žalované k vymožení peněžité povinnosti ve výši 313 168,28 Kč pro oprávněného , jméno FO, na základě rozsudku Okresního soudu Brno-venkov z 13. 11. 2023, čj. 33 C 280/2022-118. Z protokolu a vyrozumění o soupisu movitých věcí sepsaného tímto soudním exekutorem , datum, odvolací soud dále zjistil, že zápisem do protokolu byl pojat sporný osobní automobil a žalované bylo zakázáno s ním nakládat s uložením povinné po právní moci usnesení o nařízení výkonu ji odevzdat bezodkladně soudu. Tímtéž exekutorským úřadem pak byl sepsán , datum, protokol o zajištění sepsané movité věci – sporného osobního automobilu před budovou číslo popisné , číslo, v , adresa, s tím, že dražební jednání proběhne do , počet, týdnů.

14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k zcela správnému závěru o tom, že žalobkyně v řízení neprokázala své vlastnické právo k spornému automobilu ani to, že by žalovaná toto vozidlo neprávem zadržovala. K převodu vlastnického práva z žalobkyně na žalovanou došlo v důsledku jejich právního jednání, jak je zjevné ze společné žádosti o přepis vlastnického práva k vozidlu v registru silničních vozidel podané u , instituce, žalovanou jako žadatelkou a současně i za žalobkyni na základě plné moci, kdy k podání žádosti se osobně dostavil i bývalý manžel žalované působící jako jednatel a společník žalobkyně. V odvolacím řízení žalovaná doplnila tvrzení o převodním titulu tak, že se jednalo o bezúplatný převod, a to v souvislosti s tím, že vozidlo již předtím dlouhodobě užívala pro potřeby své a své rodiny. Jak je již shora uvedeno, darovací smlouva týkající se movité věci nemusí mít písemnou formu, může být tedy uzavřena ústně či případně i konkludentně a o takový případ se v dané věci nepochybně jedná. O tom, že účastníci darovací smlouvy projevili určitou vůli takové právní jednání učinit, svědčí i jejich následné jednání, tedy společný přepis osobního automobilu na registru silničních vozidel, k němuž převodní titul předložen být nemusí. To, že smlouva byla uzavřena mezi účastníky, je zcela nepochybné a vyplývá již jen z toho, že žalobkyně byla tehdejším vlastníkem a provozovatelem vozidla a jedině ona a nikoli bývalý manžel žalované s ní mohl právně nakládat. Pokud proto mezi žalovanou a jejím bývalým manželem byla uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění, v němž se bývalý manžel žalované zavázal učinit kroky k převodu vlastnictví vozidla na žalovanou, a to nepochybně z titulu funkce jednatele a výkonu oprávnění společníka s vozidlem za společnost nakládat, nemělo odstoupení od této dohody na platnost převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovanou žádný vliv. Odstoupení od dohody by ve vztahu k vozidlu mohlo mít význam pouze za situace, pokud by k němu došlo ještě předtím, než by došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu, neboť v takovém případě by zanikl závazek bývalého manžela žalované učinit opatření k převodu vlastnického práva. Pokud však v době odstoupení od dohody již vlastnické právo k vozidlu převedeno bylo a závazek bývalého manžela zřejmě souvisel s obsahem dohody o vypořádání jejich společného jmění, pak toto vypořádáno dohodou nebylo a s ohledem na dlouhodobě probíhající jednání bývalých manželů k vypořádání dojde, a to novým způsobem. Vlastnické právo žalobkyně k spornému vozidlo se proto neobnovilo a jiný titul pro jeho existenci pak žalobkyně v řízení ani netvrdila. O tom, že žalobkyně se za vlastníka sporného vozidla ani nepovažuje, svědčí i shora uvedené exekuční řízení vedené proti žalované jejím bývalým manželem, který se domáhá uspokojení vykonatelné pohledávky prodejem právě sporného automobilu, který již dokonce byl soudně zabaven a mělo by dojít či již možná došlo k jeho prodeji v dražbě a z výtěžku prodeje by mělo dojít k uspokojení pohledávky bývalého manžela žalobkyně. Takto by nemohla postupovat za situace, pokud by se cítila být vlastníkem vozidla, protože uvedeným postupem uznává ve svůj neprospěch, i když v jiném soudním řízení, vlastnické právo žalované.

15. Odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné, zejména pokud poukazuje na převrácení důkazního břemene ohledně tvrzení o právním titulu ke změně vlastnického práva. Z dokazování je zcela zřejmé, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná písemná, nýbrž ústní darovací smlouva, což bylo zjevné již v řízení před soudem I. stupně a v odvolacím řízení žalovaná toto tvrzení pouze doplnila. O takovém jednání, pokud proběhlo beze svědků, nemůže být žádný přímý důkaz, svědčí však o něm jak dohoda o vypořádání společného jmění bývalých manželů , jméno FO, , tak i následné jednání účastníků v souvislosti s přepisem vozidla na dopravním inspektorátu. Není významné ani to, že žalovaná si nebyla jistá, zda s žalobkyní sepsala ohledně převodu vozidla nějakou listinu a dotazovala se v tomto směru na dopravním inspektorátu, když tato navíc ani předložena k přepisu být nemusela. Není významná ani spojitost převodu vozidla s dohodou o vypořádání společného jmění manželů, když v této souvislosti je významné, že bývalý manžel žalované vlastníkem vozidla nikdy nebyl a sám za sebe vlastnické právo převádět nemusel. Nepochybně bývalý manžel v souvislosti s převodem vlastnického práva k vozidlu na žalovanou představujícího zřejmě plnění jeho závazku vůči žalované na vypořádání majetkového podílu musel učinit právní jednání s žalobkyní směřující k tomu, že se bezplatně svého vlastnického práva ve prospěch žalované vzdala, ohledně něhož však žádné relevantní tvrzení v řízení neučinila, to však nemá žádný vliv na neobnovení jejího vlastnického práva pozbytím dohody o vypořádání společného jmění manželů právních účinků. Odvolací soud v jednání žalované neshledal žádný rozpor s dobrými mravy, neboť nabytí vlastnického práva k spornému automobilu v souvislosti s vypořádáním společného jmění manželů, které nakonec dříve uzavřenou dohodou vypořádáno nebylo, bude nepochybně zvažováno při uzavírání nové dohody bývalých manželů, případně při rozhodování soudu o způsobu vypořádání společného majetku.

16. S ohledem na vše shora uvedené byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

17. Ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změněn, neboť bylo shledáno částečně důvodným odvolání žalované, pokud jí na náhradě nákladů řízení za zastoupení nebyla přiznána dále odměna za úkon právní služby porada s klientem z , datum, . Zástupkyně žalované doložila protokole o jednání s žalovanou sepsaný uvedeného dne, z něhož vyplývá, že proběhla konzultace s žalovanou v této věci v době mezi , hodin, hod. a , hodin, hodin, tedy bezprostředně po jednání z , datum, , při němž byla účastníkům poskytnuta , počet, koncentrační lhůta k případnému doplnění tvrzení a navržení důkazů, což mohlo představovat důvod pro společné projednání dalšího procesního postupu. Dle názoru odvolacího soudu se tak jedná o účelně vynaložený úkon právní služby, za nějž náleží zástupkyni žalované odměna. Naopak za takový úkon právní služby nelze považovat vyjádření žalované k předžalobní výzvě, které není uvedeno v ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“, a extenzivní výklad tohoto ustanovení dle odstavce 3 není důvodný. Náklady řízení žalované před soudem I. stupně činí soudem I. stupně správně uvedenou částku 15 246 Kč sestávající z odměny za sedm úkonů právní služby po 1 500 Kč (§ 9 odstavec 1, § 7 bod 4. § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ advokátního tarifu), celkem 10 500 Kč, ze sedmi paušálních náhrad hotových výdajů zástupkyně žalované po 300 Kč, celkem 2 100Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), a částky 2 646 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalované osvědčením o registraci vyhotoveným , instituce, prokázala, že je plátkyní této daně. S připočtením částky 2 178 Kč za úkon právní služby poradu s klientem tak náklady řízení žalované před soudem I. stupně činí částku 17 424 Kč splatnou k rukám zástupkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 2 o. s. ř. V odvolacím řízení převážně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tvořených odměnou za tři úkony právní služby po 1 500 Kč, celkem 4 500 Kč, a to za vyjádření k odvolání žalobkyně, podání z , datum, a účast zástupkyně u jednání odvolacího soudu , datum, (§ 9 odstavec 1, § 7 bod 4, § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), dvěma paušálními náhradami hotových výdajů zástupkyně po 300 Kč, celkem 900 Kč a jednou paušální náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2025 a ve znění účinném od 1. 1. 2025) a částkou 1 228,50 Kč představující 21% daň z přidané hodnoty. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalované činí částku 7 078,50 Kč rovněž splatných k rukám její zástupkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).