43 C 259/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce A , Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupena Jméno Zástupce B , Anonymizováno sídlem Anonymizováno o vydání věci

I. Žaloba podaná dne 20. 10. 2022, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni vozidlo tov. zn. Hyundai i40, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , a to ve stavu, v jakém jej žalovaná převzala, tj. bez jakýchkoli vad nad rámec běžného opotřebení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 15 246 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 10. 2022 domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uloženo vydat žalobkyni vozidlo uvedené ve výroku I.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě podaném dne 29. 3. 2023 uvedla, že nárok neuznává, navrhla zamítnutí žaloby.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 20. 7. 2023, kdy byly nejprve podrobněji řešeny možnosti mimosoudního řešení věci, a to i v návaznosti na další spory vedené mezi stranami, přičemž však žalobkyně i z důvodu vyjasnění právního statusu vozidla trvala na projednání věci, žalovaná vyjádřila s takovým postupem srozumění.

4. Následně žalobkyně odkázala na písemné vyhotovení žaloby a uvedla, že se domáhá vrácení vozidla Hyundai pořízeného za 451 000 Kč, z toho 100 000 Kč hrazeno v hotovosti, zbytek úvěrem od , jméno FO, , tento byl v mezidobí zcela doplacen žalobkyní, nezávisle na projednávané věci. Jednatel žalobkyně při rozvodu s žalovanou uzavřeli dohodu, na jejímž základě se zavázal převést vlastnictví vozidla na žalovanou. Dohoda na vypořádání SJM následně pozbyla účinků, ale vozidlo nebylo vráceno zpět. Žalobkyně je přesvědčena, že jednatel nemohl takovou dohodu uzavřít, a pokud soud dospěje k závěru, že tohoto byl schopen, pak v důsledku pozbytí právních účinků dohody je třeba vozidlo vrátit žalobkyni, jako vlastníkovi.

5. Žalovaná s odkazem na písemné vyjádření k žalobě uvedla, že se s žalobou neztotožňuje, neboť je přesvědčena, že vozidlo nabyla platně, na základě převodního jednání mezi žalobkyní jako společností – nikoliv mezi jednatelem žalobkyně a žalovanou, jak tvrdí žalobkyně. Toto převodní jednání bylo co do právních důvodů nezávislé na dohodě o vypořádání SJM, byť samozřejmě jistou souvislost lze co do vztahu mezi jednatelem žalobkyně a žalovanou spatřovat, to však nic nemění na tom, že přepis v RSV byl proveden společným jednáním žalobkyně a žalované. Následný zánik dohody o vypořádání SJM nemá na převod z právního hlediska žádný vliv.

6. Soud dále provedl listinné důkazy velkým TP, fakturou, kupní smlouvou, smlouvou o úvěru, dohodou SJM, výzvou, předžalobní výzvou, výpisem OR, z něhož bylo zjištěno, že , jméno FO, je jediným jednatelem a jediným společníkem společnosti, rozsudkem čj. 34 C 275/2021-113, lustrací RSV spolu s kartou vozidla a velkým TP, dále připojeným spisem 24 C 240/2022, zejména kopií dohody o úpravě majetkových poměrů na čl. 29 připojeného spisu, připojeným spisem 33 C 280/2022, zejména odstoupením od dohody o úpravě majetkových poměrů na čl. 12 připojeného spisu, k tomu žalovaná potvrdila, že bylo zasláno doporučeně poštou, žalobkyně potvrdila, že odstoupení bylo doručeno, aniž by se vyjádřila k tomu, kdy se tak stalo.

7. Následně bylo jednání odročeno na 7. 9. 2023, u odročeného jednání bylo doplněno dokazování listinami, a sice sdělením RSV , adresa, s přiloženými kartou vozidla, velkým TP, žádostí o zápis změny vlastníka, plnou mocí a e-mailem. Poté bylo jednání odročeno na 14. 9. 2023, kdy byly předneseny závěrečné návrhy.

8. Žalobkyně závěrem navrhla, nechť je žalobě v celém rozsahu vyhověno a přiznána jí náhrada NŘ, neboť mezi manžely byla uzavřena dohoda o vypořádání SJM, kdy v rámci této dohody se pan , jméno FO, mimo jiné zavázal převést předmětné vozidlo na žalovanou. Titulem převodu vlastnictví tak byla právě a pouze tato dohoda, jiný právní titul neexistuje, následně byl proveden přepis vozidla v RSV, avšak poté co žalovaná od dohody o vypořádání SJM odstoupila, právní titul odpadl – odpadl právní titul převodu vlastnictví i přepisu v RSV. Žalovaná se tak dle přesvědčení žalobkyně nikdy nestala vlastníkem vozidla, a měla by proto vozidlo vydat.

9. Žalovaná závěrem navrhla, nechť je žaloba v celém rozsahu zamítnuta, současně žalované přiznána náhrada NŘ. Žaloba je dle žalované zcela nedůvodná, žalobkyně dle žalované neprokázala odpadnutí či neexistenci právního titulu. Žalobkyně žalobu odvozuje od odstoupení žalované od dohody o vypořádání SJM, popř. od toho že právní titul nebyl nikdy dán. Dohoda byla uzavírána , jméno FO, jako fyzickou osobou, žalující společnost nebyla jejím účastníkem, muselo se tak jednat o převodní jednání jiné, na jehož základě byla podána osobní žádost o přepis v RSV, tím žalobkyně jednoznačně vyjádřila vůli k převodu vozidla.

10. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

11. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem.

12. Podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.

13. Na podkladě provedeného dokazování, po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Předně soud podotýká, že zatímco skutkový základ sporu byl mezi stranami de facto nesporný, základ sporu se nacházel v rovině hodnocení skutkového stavu a právních závěrů z něj vyplývajících, byla proto věnována zvýšená pozornost stanoviskům stran v tomto směru, jak u jednání přednesena a podrobněji předestřena též v rekapitulační části odůvodnění výše.

15. Skutkovým základem sporu je formulace čl. III. část b) bod 3 dohody o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství ze dne 14. 10. 2020, jak zachycen na čl. 47: „, jméno FO, se dále zavazuje poskytnout a ke dni podpisu této Dohody jejími účastníky již poskytl do bezúplatného užívání , Jméno žalované, osobní motorové vozidlo HYUNDAI I 40, SPZ , SPZ, . , jméno FO, se současně zavazuje v termínu do 30. 6. 2021 zajistit právně relevantním způsobem , Jméno žalované, bezúplatné nabytí vlastnického práva k tomuto vozidlu.“16. Mezi stranami nebylo sporu, že tato dohoda byla mezi manželi , jméno FO, a , Jméno žalované, platně uzavřena, a to pro účely rozvodového řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 240/2020, nebylo sporu ani o tom, že , Jméno žalované, od této dohody následně platně odstoupila písemností ze dne 18. 10. 2021, která byla doručena , jméno FO, , čímž dohoda pozbyla právních účinků.

17. Jádro sporu spočívalo v tom, že žalobkyně byla toho právního názoru, že zánikem dohody odpadl právní důvod převodu vozidla, popř. že takový právní důvod nebyl nikdy dán, neboť převodcem vozidla nemohl být , jméno FO, , nýbrž by jím musela být žalobkyně. Oproti tomu žalovaná vystavěla svoji obranu na tom, že ohledně převodu vozidla se muselo jednat o převodní jednání jiné, zejména pak nezávislé na shora uvedené dohodě uzavírané , jméno FO, a , Jméno žalované, jako fyzickými osobami (a v té době manželi), toto převodní jednání se následně projevilo společnou žádostí žalobkyně a žalované o zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla v registru silničních vozidel, toto převodní jednání zůstává platné a odstoupením od dohody nedotčeno.

18. Soud předně dospěl k závěru, že vlastnické právo k vozidlu a jeho převod nelze žádným způsobem odvozovat od formulace čl. III. část b) bod 3 dohody o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství ze dne 14. 10. 2020, jak citováno výše. Nelze odhlédnout od toho, že dohoda byla uzavírána mezi , jméno FO, a , Jméno žalované, jako manželi, pro účely řízení o rozvod manželství, přičemž však vlastníkem vozidla nebyl , jméno FO, , nýbrž žalobkyně , Jméno žalobkyně, . Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že , jméno FO, byl v době uzavírání dohody, ostatně je nepřetržitě dosud, jak prokázáno výpisem OR na čl. 23, jediným jednatelem a společníkem žalobkyně. Bez ohledu na tuto skutečnost je třeba považovat , jméno FO, jako fyzickou osobu uzavírající dohodu pro účely rozvodového řízení a žalobkyni coby obchodní korporaci a vlastníka předmětného vozidla za dvě odlišné osoby.

19. Pokud tedy bylo v dohodě obsaženo prohlášení , jméno FO, , že bude činný v zájmu toho, aby se žalovaná stala uživatelem, následně vlastníkem předmětného vozidla, pak takové prohlášení nelze považovat za převodní titul, nelze jej s ohledem na odlišnou povahu i právní formu manžela , jméno FO, a vlastníka vozidla , Jméno žalobkyně, . považovat ani za jednání s jinými důsledky pro právní status vozidla. Případné právní následky takového prohlášení lze případně dovozovat ve vzájemném vztahu mezi , jméno FO, a , Jméno žalované, , nikoli však ve vztahu k vlastnictví vozidla, neboť vlastník vozidla , Jméno žalobkyně, . nebyl žádným způsobem předmětné dohody účasten. Stejně tak následné odstoupení od dohody proto nemohlo mít žádný vliv na vlastnictví či právní status vozidla, i důsledky odstoupení je případně třeba vztahovat výhradně ku vzájemnému vztahu mezi , jméno FO, a žalovanou, nikoli však ve vztahu k žalobkyni, potažmo vlastnictví vozidla.

20. Soud dále věnoval pozornost způsobu, jakým byl proveden zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel, přičemž výsledky podrobného dokazování týkajícího se této otázky dále přispívají k závěru o nedůvodnosti žaloby.

21. Soud vyžádal kompletní dokumentaci Odboru dopravy MÚ , adresa, , která je v registru silničních vozidel vedena ohledně změny vlastníka – přepisu vozidla ze žalobkyně na žalovanou. Ze žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele motorového vozidla na čl. 56 se podává, že tato žádost byla podána dne 13. 9. 2021, tj. nikoli do 10 pracovních dnů od uzavření dohody o vypořádání SJM ze dne 14. 10. 2020, nýbrž více než 11 měsíců po jejím podpisu. Pokud by tedy titulem pro převod vlastnického práva měla být samotná dohoda, pak by žádost o přepis vozidla byla podána v hrubém rozporu se zákonem, který předpokládá provedení zápisu změny v registru silničních vozidel krátce po převodu vlastnictví, tak aby byl registr, který má toliko deklaratorní povahu, v souladu se skutečným právním stavem.

22. Postup, kdy žádost byla podána teprve dne 13. 9. 2021, tak mimo výše uvedené dále přispívá k závěru, že převodním titulem nebyla dohoda o vypořádání SJM uzavřená mezi , jméno FO, a , Jméno žalované, , ale jiné právní jednání, jiný převodní titul mezi žalobkyní coby vlastníkem vozidla a žalovanou, který byl uzavřen a realizován ve lhůtě předpokládané prohlášením v dohodě, tj. do 30. 6. 2021, popř. v době na uplynutí této lhůty navazující.

23. Rovněž dokumentace, na jejímž základě byl proveden zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla do rejstříku silničních vozidel a jak byla soudu předložena ze strany registru silničních vozidel, je v souladu s uvedenými závěry.

24. Zápis změny vlastníka byl proveden na základě společné žádosti žalobkyně , Jméno žalobkyně, . a žalované. Jako provozovatel vozidla je v žádosti uvedena právě a pouze žalobkyně, přiložena je dále plná moc (čl. 60), na jejímž základě původní vlastník vozidla , právnická osoba, zmocnila, Anonymizováno, žalobkyni k jednání za účelem přepisu. V plné moci vystavené původním vlastníkem , Anonymizováno, je coby zmocněnec uvedena žalobkyně, žádným způsobem v ní nefiguruje osoba Tomáše Koupila. Následně žalobkyně – byť v této plné moci označena jako „, jméno FO, - , právnická osoba, “, avšak s uvedením sídla (na adrese odlišné od bydliště , jméno FO, ) a IČO žalobkyně, udělila plnou moc žalované za účelem přepisu provozovaného vozidla (čl. 61). Z lustrace registru obyvatel, jak proveden registrem silničních vozidel pro účely přepisu a založen na čl. 59, je zřejmé, že správním orgánem byla ověřována výhradně totožnost žalované jako osoby, která se osobně dostavila k podání žádosti. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani ne zcela jasná zmínka na druhé straně žádosti dole (čl. 56 verte), kde je zmíněn „p. , jméno FO, “ a číslo OP, přičemž však i tato strana žádosti je – nakolik z hůře čitelné listiny předložené soudu patrno – opatřena pouze jediným podpisem, a to podpisem žalované.

25. Soud se musel konečně vypořádat s otázkou, zda na uvedených závěrech něčeho mění, pokud nebyl soudu ani jednou ze stran předložen a v řízení nebyl prokázán převodní titul, na jehož základě došlo k převodu vlastnictví vozidla z žalobkyně na žalovanou.

26. Soud dospěl k závěru, že nikoli.

27. Vyšel z toho, že pro právní jednání, ať již se jedná o koupi podle § 2079 občanského zákoníku, darování podle § 2055 občanského zákoníku či typově jiné právní jednání týkající se převodu vlastnictví k movité věci – vozidlu, zákon neklade žádné požadavky na formu, zejména pak zákon neukládá formu písemnou.

28. Pokud žádný z účastníků netvrdil ani neprokazoval konkrétní právní jednání, kterým došlo k převodu vozidla, ba co víc, pokud z komunikace mezi žalovanou a úřední osobou registru silničních vozidel na čl. 62 vyplývá, že registru vozidel nebyl žádný převodní titul předložen, pak v poměrech projednávané věci takový výsledek dokazování nemůže vést k závěru, že vlastníkem vozidla je nadále žalobkyně. Je třeba zdůraznit, že ustanovení § 8 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích výslovně předpokládá – a pod hrozbou přestupkového postihu a pokuty až do výše 50 000 Kč podle § 83 odst. 2 písm. c) téhož zákona k tomu stanoví lhůtu – následný zápis změny vlastníka poté, co dojde k převodu vlastnického práva k vozidlu. Má se tak dít na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla, což se v projednávané věci také stalo.

29. Soud proto uzavírá, že na závěru o nedůvodnosti žaloby nemohlo nic změnit, pokud nebyl prokázán převodní titul, na jehož základě žalovaná od žalobkyně nabyla vlastnictví k vozidlu, neboť zákon existenci takového převodního titulu předpokládá, a pokud by žalobkyně přistoupila k zápisu změny vlastníka v registru silničních vozidel, aniž by k převodu vlastnictví předtím skutečně došlo, jednala by nejen v rozporu s veřejným právem, ale takové jednání by v poměrech soukromého práva bylo nutno hodnotit jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Pokud by soud poskytl ochranu takovému právnímu jednání žalobkyně, dopustil by se výkladu a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy, čímž by porušil jednu ze základních zásad občanského práva, jak zakotvena v § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

30. Na podkladě právě uvedeného výkladu práva hmotného, co do jeho prozařování do práva procesního, tak nelze mít za to, že by snad žalovanou tížilo břemeno tvrzení či břemeno důkazní ohledně převodního titulu k vozidlu, ale právě naopak je to žalobkyně, která by musela tvrdit a prokazovat, na základě jakého převodního titulu byl zápis změny vlastníka proveden a jakým způsobem tento převodní titul následně odpadl, přičemž však dohoda o vypořádání SJM takovým titulem býti nemohla, jak podrobně odůvodněno výše.

31. Soud proto rozhodl výrokem I. tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

32. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.

33. Náhrada nákladů řízení sestává z náhrady nákladů právního zastoupení podle § 9 odst. 1, § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 7 úkonů právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 24. 3. 2023, účast u jednání soudu dne 20. 7. 2023, vyjádření v koncentrační lhůtě ze dne 2. 8. 2023, účast u jednání dne 7. 9. 2023, replika ze dne 11. 9. 2023, účast u jednání dne 14. 9. 2023, po 1500 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 10 500 Kč + 2100 Kč = 12 600 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy přísluší 15 246 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

34. K tomu soud dodává, že při stanovení tarifní hodnoty postupoval podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, podle kterého nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Tarifní hodnota byla stanovena v souladu s vyúčtováním nákladů předloženým žalovanou dne 22. 9. 2023, co do vlastního obsahu vyúčtování pak soud neshledal důvodnými úkony vykazované ad 2), tj. příprava a převzetí právního zastoupení k soudnímu jednání, když příprava a převzetí zastoupení byla již uplatněna ad 1) – a soudem přiznána, dále ad 4), tj. další jednání s klientem dne 26. 7. 2023, když tento úkon – ač doložen protokolem o jednání s klientem – soud s ohledem na povahu věci, založenou nikoli na poměrně jednoduchém skutkovém základě, ale na právním posouzení, vyhodnotil jako neúčelný.

35. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.