14 Co 45/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o určení vlastnictví o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze datum , čj. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně sea/ potvrzuje v zamítavém výroku I,b/ mění v přísudečném výroku II tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobkyně je vlastnicí ideální ½ pozemků parcelní číslo , číslo, , zastavěná plocha, o výměře , číslo, m2, a části pozemku parcelní číslo , číslo, , vzniklé geometrickým plánem číslo , číslo, ze , datum, , zhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , a v tomto geometrickém plánu označené jako nová parcela číslo , číslo, , nyní zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, pro obec a katastrální území , obec, , a že , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý , datum, , byl ke dni své smrti vlastníkem ideální 1/2 těchto nemovitých věcí.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý , datum, , byl ke dni své smrti vlastníkem pozemků parcelní číslo , číslo, , zastavěná plocha, o výměře , číslo, m2, a části pozemku parcelní číslo , číslo, vzniklé geometrickým plánem zhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , číslo plánu , číslo, ze dne , datum, a v tomto plánu označené jako nová parcela číslo , číslo, o výměře , číslo, m2, nyní zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, pro obec a katastrální území , obec, (výrok I), určil, že žalobkyně je vlastnicí ideální ½ pozemků parcelní číslo , číslo, , zastavěná plocha, o výměře , číslo, m2, a části pozemku parcelní číslo , číslo, , vzniklé geometrickým plánem číslo , číslo, ze , datum, , zhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , a v tomto geometrickém plánu označené jako nová parcela číslo , číslo, nyní zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, pro obec a katastrální území , obec, , a že , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý , datum, , byl ke dni své smrti vlastníkem ideální 1/2 pozemků parcelní číslo , číslo, , zastavěná plocha, o výměře , číslo, m2, a části pozemku parcelní číslo , číslo, vzniklé geometrickým plánem zhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , číslo plánu , číslo, ze dne , datum, a v tomto plánu označené jako nová parcela číslo , číslo, o výměře , číslo, m2, nyní zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, pro obec a katastrální území , obec, (výrok I), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně a žalovaná. Žalobkyně napadla zamítavý výrok I. a poukázala na své argumenty uplatněné v průběhu řízení, pokud směřovaly k závěru, že , jméno FO, byl ke dni své smrti vlastníkem celého pozemku. V řízení se jedná pouze o hodnocení skutkového stavu, který nastal s prodejem pozemku , jméno FO, v roce , rok, . Soud I. stupně obsáhle hodnotil provedené důkazy prokazující, že otec žalobkyně požádal , datum, o přidělení sporného pozemku, v tomto roce se prodej realizoval a , instituce, vystavila fakturu za sporný pozemek a stromy a požadovanou částku , částka, , Anonymizováno, Kč , jméno FO, , datum, zaplatil. Na základě výzvy této , instituce, z , datum, , jméno FO, pozemek převzal a od této doby jej sám i se svou rodinou užíval. Nelze souhlasit dle žalobkyně s námitkou žalované, že ve věci neměl být připuštěn eventuální petit, neboť se má jednat o případ eventuality právního hodnocení. Eventuální petit vycházel z poučení, jehož se žalobkyni dostalo od soudu, a eventualita uplatněných nároků vychází z časové posloupnosti vlastníků či držitelů v tom smyslu, že žalobkyně se mohla stát vlastnicí a držitelkou pozemku teprve po smrti svých rodičů a tato časová posloupnost je okolností skutkovou a ne právní. Otázku vydržení soud I. stupně posoudil správně na základě zjištění, že žalobkyně sporné pozemky v dobré víře v rozsahu, v jakém je užívali její rodiče a následně se svým otcem, po smrti své matky užívala. Poté byly pozemky v jejich spoluvlastnictví, neboť tvoří jeden funkční celek s dalšími pozemky, které nabyli její předchůdci.

3. Žalovaná svým odvoláním napadla přísudečný výrok II. Z hlediska procesního považuje za nesprávné, že soud I. stupně rozhodl o změněné žalobě obsahující eventuální petit, neboť dle ní není v žalobě o určení vlastnictví eventuální petit přípustný. Naopak se jedná o případ, kdy vedle sebe stojí dva relativně samostatné nároky, z nichž každý je založen na relativně samostatném skutkovém základu. Eventuálním petitem tak nelze uplatnit jiný nárok pouze pro případ, že by soud primární uplatněný nárok shledal nedůvodným. Soud I. stupně tak připustil eventualitu právního hodnocení, což není dle žalované přípustné. Žalovaná rovněž vyjádřila nesouhlas s posouzením vztahu žalobkyně k putativnímu titulu k převzetí držby a k otázce skutečností, které byly způsobilé objektivně vyvolat pochybnosti o vlastnickém právu. Žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a poukázala především na to, že v průběhu potenciální vydržecí doby u , jméno FO, nastala okolnost, která v něm musela objektivně vyvolat pochybnost o jeho vlastnickém právu. Nelze souhlasit s tím, že evidence nemovitostí před vznikem katastru nemovitostí byla neúplná a neodpovídala vždy skutečnému stavu, což mělo být důvodem pro neprojednání pozemků v dědickém řízení po , jméno FO, . V dané věci by to nebylo podstatné, podstatné je to, že , jméno FO, se nedomáhal projednání pozemků v dědickém řízení a jeho ukončením se dozvěděl, že , jméno FO, nebyla ke dni své smrti vlastnicí dotčených pozemků. To u něj muselo objektivně vyvolat pochybnosti o jeho vlastnickém právu k dotčeným pozemkům. Došlo tak k přetržení běhu potenciální vydržecí doby a , jméno FO, se nestal k , datum, vlastníkem dotčených pozemků a nebyl jím ani ke dni své smrti. S ohledem na žalobu a učiněná skutková tvrzení není zřejmé, k jakému domnělému titulu váže žalobkyně svou dobrou víru o vzniku spoluvlastnického práva k dotčeným pozemkům. Žádný domnělý právní titulu u ní není dán, na základě dědického rozhodnutí nenabyla sporné pozemky, skutečnosti uvedené k přetržení běhu potencionální vydržecí doby lze vztáhnout i k ní, neboť i ona byla účastníkem dědického řízení po své matce. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zcela zamítnuta.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání jsou podána oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 202, § 202a contrario o. s. ř.) a jsou podána včas (§ 204 o. s. ř), a po zopakování dokazování posléze uvedenými listinnými důkazy (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že důvodné je pouze odvolání žalované.

6. Žalobkyně se v dané věci domáhala původně určení, že , jméno FO, byl ke dni své smrti vlastníkem sporných nemovitostí, a to na základě tvrzení, že jako dědička po své matce , jméno FO, nabyla vlastnické právo k ideální jedné polovině pozemku parcelní číslo , číslo, , stavební plocha, a pozemku parcelní číslo , číslo, , zahrada, v katastrálním území , obec, a jako dědička po svém otci , jméno FO, zdědila ideální jednu polovinu pozemků parcelních čísel , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, v tomto katastrálním území, že se ujala držby pozemků a spolu s nimi užívala i pozemek parcelní číslo , číslo, , na němž stojí část rodinného domu číslo popisné , číslo, v jejím vlastnictví, a část pozemku parcelní číslo , číslo, přiléhající k rodinném domu, že tyto pozemky jsou vedeny v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalované a její rodiče se jejich držby ujali na základě smlouvy uzavřené s , instituce, po žádosti otce z , datum, , a to , datum, , že její otec zde vybudoval studnu, postavil prefabrikovanou garáž a část rodinného domu a až v roce , rok, zjistil, že vlastnictví k přečíslovaným parcelám nyní označeným parcelními čísly , číslo, , číslo, v katastrálním území , obec, je zapsáno pro stát, ačkoliv je nabyl on vydržením. Písemným podáním z , datum, navrhla změnu žaloby, která byla usnesením soudu I. stupně ze , datum, , čj. , číslo jednací, připuštěna tak, že uplatnila eventuální petit tak, že bude určeno ve vztahu k sporným nemovitostem podílové spoluvlastnictví její a , jméno FO, , toho ke dni své smrti. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a poukázala na skutečnost, že o věci již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze , datum, , čj. , číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze , datum, , čj. , číslo jednací, , že ohledně pozemků nebyla uzavřena žádná smlouva, že v roce , rok, je mohl , jméno FO, nabýt jen do společného majetku s manželkou a po její smrti nebyly předmětem dědictví a že , jméno FO, nemohl být po projednání dědictví po své zemřelé manželce v dobré víře, že mu pozemky náleží a žalovaná k držbě v dobré víře ani netvrdí žádný právní titul. Namítla rovněž nemožnost uplatnění eventuálního petitu v dané věci týkající se určení vlastnictví.

7. Soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že manželé , jméno FO, sporné pozemky nemohli vydržet do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (tento názor dovodil Krajský soud v Brně i v rozhodnutí ze , datum, , čj. , číslo jednací, , že po smrti své matky se žalobkyně jako její právní nástupkyně chopila držby pozemků, užívala je společně se svým otcem a při držbě vycházela z toho, že sporné pozemky užívá ve stejném rozsahu jako její rodiče a že evidence nemovitostí byla neúplná a neodpovídala skutkovému stavu. Se závěrem soudu I. stupně o vzniku podílového spoluvlastnictví žalobkyně a jejího otce ke dni jeho smrti se však odvolací soud neztotožňuje.

8. Žalobkyně se domáhá dle ustanovení § 80 písmeno c) o. s. ř. vydání rozhodnutí o existenci vlastnického práva a na tomto určení, jak již bylo uvedeno v usnesení odvolacího soudu vydaném v této věci , datum, pod čj. , číslo jednací, , je dán naléhavý právní zájem, který je předpokladem úspěšnosti takové určovací žaloby. Rozsudek soudu o určení vlastnictví , jméno FO, by byl podkladem pro dodatečné projednání dědictví ohledně sporných pozemků nutného pro zápis tvrzeného vlastnického práva žalobkyně z titulu dědického práva do katastru nemovitostí, vyhovujícím rozhodnutím o jejím spoluvlastnickém právu by se přímo domohla jeho zápisu do katastru nemovitostí namísto žalované dosud jako vlastnice zapsané.

9. Dle ustanovení § 3028 odstavec 2 zákona č. 89/2012 Sb., tzv. „nového“ občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

10. Dle ustanovení § 134 odstavec 1 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dále jen o. z., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

11. Dle ustanovení § 130 odstavec 1 o. z. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že je držba oprávněná.

12. Předpoklady pro nabytí vlastnického práva vydržením je oprávněná držba ve smyslu § 130 o. z. a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel věc nepřetržitě v držbě. Aby se někdo mohl považovat za oprávněného držitele, musí nejen věc fakticky ovládat a nakládat s ní jako s vlastní, ale musí být zároveň v dobré víře, že mu věc patří. Dobrá víra musí být hodnocena nejen z hlediska subjektivního osobního přesvědčení držitele, ale se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení držitele usuzovat. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl nebo nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří. Dobrá víra držitele se především musí vztahovat k titulu, na jehož základě by mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo, ač nevzniklo. To platí i v případě, že takový titul sice vůbec není dán, ale držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je, tedy, že je jeho omyl o existenci takového titulu je omluvitelný, pokud jde jen o domnělý právní titul.

13. Podle ustanovení § 868 o. z. pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. 1. 1992, vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. 1.1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Z textu zákona vyplývá, že vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po 1. 1.1992 splní podmínky stanovené v ustanovení § 134 o. z. Je možné tedy přihlížet i k době, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v držbě před 1. 1.1992. Zákon váže právní důsledky na uplynutí stanovené doby, po kterou oprávněný držitel věc držel, byť i před nabytím účinnosti zákona, přičemž tyto důsledky se mohou uplatnit jen v případě, že podmínky pro vydržení tu byly v den nabytí účinnosti zákona č. 509/1991 Sb. s tím, že nový vlastnický vztah vzniká až po nabytí účinnosti novely o. z.

14. Z dokazování provedeného soudem I. stupně a jeho zopakováním v odvolacím řízení bylo prokázáno, že otec žalobkyně , jméno FO, požádal tehdejší , instituce, v , měsíc, rok, o část parcely číslo , číslo, jako náhradu za předzahrádku, kterou prodal , datum, Československému státu v souvislosti s předcházející stavbou silnice. Kupní smlouva se týkala části pozemku parcelní číslo , číslo, (zahrada) o výměře , číslo, m2 a části pozemku parcelní číslo , číslo, stavební plocha o výměře , číslo, m2, kupní cena činila , částka, Kč a změna byla zapsána v pozemkové evidenci, jak je zjevné z výpisu ze , měsíc, rok, . V , měsíc, rok, byla vystavena faktura na zaplacení požadovaných pozemků potvrzená radou , instituce, , manželé , jméno FO, zaplatili stanovenou částku a dne , datum, vyzvala , instituce, , jméno FO, k převzetí pozemku. Tato , instituce, byla v identifikaci parcel provedené , instituce, , datum, zapsána v pozemkové knize jako uživatelka pozemku parcelní číslo , číslo, a v evidenci nemovitostí jako uživatelka pozemku parcelní číslo , číslo, a jako uživatel pozemku parcelní číslo , číslo, bylo vedeno , instituce, . Písemná smlouva zavřena nebyla a rodiče žalobkyně se v dobré víře, že státní orgány znají právo a postupují podle zákona, chopili držby pozemků. Jednali tak v právním omylu o existenci titulu o úplatném převodu vlastnictví i bez existence písemné kupní smlouvy a zaevidování vlastnictví do veřejných knih, které však v té době nebylo nezbytné k nabytí vlastnického práva. Matka žalobkyně , jméno FO, zemřela , datum, a v den své smrti nemohla nabýt vlastnické právo vydržením do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, neboť v uvedené době tehdy platný občanský zákoník č. 40/1964 Sb. neumožňoval nabytí vlastnictví vydržením. Odvolací soud z dědického spisu vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , spisová značka, zjistil, že dne , datum, proběhlo předběžné šetření za účasti žalobkyně a , jméno FO, , kteří uvedli, že předmětem pozůstalosti po , jméno FO, je polovina rodinného domku číslo popisné , číslo, v , obec, a pozemky v užívání socialistické organizace. Předmětem znaleckého posudku znalce , jméno FO, byl uvedený rodinný dům, nikoliv pozemky. Dle identifikace parcel , jméno FO, vlastnila pozemky v katastrálním území , obec, zapsané v několika knihovních vložkách a nenacházel se mezi nimi žádný ze sporných pozemků. Rozhodnutím , instituce, ze , datum, z pozůstalosti po matce žalobkyni připadly mimo jiné nemovitosti uvedené v knihovní vložce číslo , číslo, (Oberlán číslo , číslo, – pozemky parcelních čísel , číslo, , , číslo, , , číslo, a dále velké množství zemědělských pozemků nabytých manžely , jméno FO, odstupní smlouvou z , datum, ), a to zejména ideální jedna polovina parcely číslo , číslo, bez domu, parcela číslo , číslo, a , číslo, (zahrady), a dále novostavba rodinného domu bez pozemku a nemovitosti v zapsané v knihovní vložce , číslo, , v tomto případě vesměs role v užívání socialistické organizace v katastrálním ú zemí , obec, . Otec žalobkyně , jméno FO, zemřel , datum, a z dědického spisu vedeného , instituce, pod sp. zn. , spisová značka, odvolací soud zjistil, že , datum, proběhlo předběžné šetření za účasti žalobkyně a , jméno FO, , kteří uvedli, že nemovitosti byly převedeny ještě za života. Žalobkyně , datum, požádala o dodatečné projednání dědictví po otci, a to ohledně pozemků parcelních čísel , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, a pozemků parcelních čísel , číslo, , , číslo, a , číslo, zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, v katastrálním území , obec, , a usnesením Okresního soudu v Břeclavi z , datum, , čj. , číslo jednací, , byla schválena dohoda dědiců, podle níž žalobkyně nabyla ideální jednu čtvrtinu pozemků zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, a ideální jednu polovinu pozemků zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, včetně budovy bez čísla popisného a evidenčního. Žalovaná je zapsána jako vlastnice sporných pozemků na listu vlastnictví číslo , číslo, na základě ohlášení příslušnosti hospodařit s majetkem státu z , datum, .

15. Otázka vydržení vlastnického práva k sporným nemovitostem již byla řešena ve shora uvedeném rozsudku Krajského soudu v Brně o určení vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, ke dni jejich smrti v režimu společného jmění manželů, dle nichž oprávněná držba sporných nemovitostí právními předchůdci žalobkyně se opírala o tzv. omluvitelný omyl vycházející z nevědomosti o tom, že právní úprava účinná v době uchopení držby vyžadovala pro kupní smlouvu písemnou formu. Žalobě však nebylo vyhověno, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že ode dne uchopení držby do , datum, neuplynula desetiletá vydržecí doba požadovaná občanským zákoníkem č. 265/1949 Sb. o právu občanském účinným do 1. 4. 1964 k nabytí sporných nemovitostí do zákonného společenství majetkového, a protože , jméno FO, zemřela , datum, , nemohla k , datum, vydržet vlastnické právo ke sporným pozemkům ani spoluvlastnické právo v režimu bezpodílového spoluvlastnictví manželů, a vlastnické právo tak mohl nabýt (nikoli nabyl) pouze otec žalobkyně , jméno FO, do svého výlučného vlastnictví, a to od , datum, .

16. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že , jméno FO, sporné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví ke dni své smrti nabýt nemohl. Jeho dobrá víra při držbě nemovitostí opírající se o domnělou kupní smlouvu z roku , rok, , která však nebyla uzavřena písemně, totiž nemohla trvat i po projednání pozůstalosti po jeho zemřelé manželce v roce , rok, . V dědickém řízení totiž sporné pozemky nebyly uplatněny žádným z dědiců, tedy ani , jméno FO, jako pozůstalým manželem, jako součást pozůstalosti, nebyly zařazeny do soupisu majetku, a nebylo tudíž o nich ani rozhodnuto v rozhodnutí o vypořádání dědictví. Pozemky pak nebyly uvedeny ani v informaci tohoto usnesení o provedení zápisů u , instituce, . Pokud , jméno FO, držel pozemky se svou manželkou v dobré víře v době jejich života do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, pak v okamžiku smrti , jméno FO, tato společná držba skončila, a pokud , jméno FO, i nadále pozemky držel již sám vycházeje z ústně uzavřené ústní smlouvy, tedy pouze putativního právního titulu, aniž by však věděl, že právně žádná kupní smlouva uzavřena nebyla, bylo třeba od něj očekávat, že v dědickém řízení po zemřelé manželce uplatní jako součást pozůstalosti i sporné pozemky. Pokud tak neučinil a tyto pozemky nebyly v dědickém řízení projednány, došlo k narušení dobré víry , jméno FO, , že mu uvedené pozemky v ideální jedné polovině náleží, neboť takové skutečnosti musely u něj vyvolat pochybnosti o vlastnictví nemovitostí. Ohledně zbývající druhé poloviny držené jeho manželkou pak zcela chybí titul pro dobrou víru, neboť tímto po smrti původní spoludržitelky již nemohla být ústní kupní smlouva z roku , rok, , nýbrž jiný právní titul, který však tvrzen ani prokázán nebyl. Tentýž závěr se pak uplatní i ve vztahu k žalobě na určení spoluvlastnického práva samotné žalobkyně, neboť ani ta netvrdí a neprokazuje domnělý právní titul, na základě něhož se držby sporných nemovitostí po smrti své matky chopila. Takovým titulem nemůže být pouze povědomí o tom, že rodiče pozemky užívali jako vlastní a žalobkyně v této držbě s otcem pouze pokračovala dál. Takovým právním titulem by mohlo být například dědické rozhodnutí, o němž by se žalobkyně z různých důvodů domnívala, že jím bylo potvrzeno nabytí dědictví těchto pozemků, ačkoliv by tomu tak ve skutečnosti nebylo. Žádný takový titul tvrzen není a nemůže jím být domnělá kupní smlouva z roku , rok, ze stejných důvodů jako u otce žalobkyně po smrti jeho manželky. Navíc u žalobkyně by již nebylo možné dovodit právní omyl jako u jejích rodičů, neboť skutečnosti provázející uzavírání kupních smluv v 50. letech minulého století již v 80. letech byly podstatně změněny. V době smrti matky žalobkyně již téměř 20 roků platil nový občanský zákoník č. 40/1964 Sb. zakotvující podmínky uzavření kupních smluv týkající se nemovitostí i nezbytnosti jejich registrace státním notářstvím a zaevidování do evidence nemovitostí jako podmínku nabytí vlastnického práva. O nedostatku dobré víry žalobkyně pak svědčí i to, že původně dokonce nebyly do pozůstalosti ani po otci žalobkyně sepsány žádné pozemky, neboť ty dle jejích informací a informací jejího bratra měly být převedeny ještě za života, a až po více letech žalobkyně požádala o dodatečné projednání dědictví, nikoli však ohledně sporných pozemků. Pokud by žalobkyně byla v dobré víře při užívání pozemků, nepochybně by spoluvlastnické právo svého otce v dědickém řízení uplatnila tak, aby mohla jeho ideální jednu polovinu nemovitostí zdědit, což se však nestalo. Platí sice, že na překážku závěru o dobré víře nemusí být to, že nabyvatel práva nezkoumal tituly svých právních předchůdců či obsah katastrální mapy nebo pozemkové evidence, nicméně judikatura týkající se požadavků na zachování obvyklé míry opatrnosti při uchopení se držby pozemků se v této věci zcela neuplatní již jen proto, že žalobkyně v dědických řízení vlastnické právo svých právních předchůdců sporných pozemků vůbec neuplatnila, takže neměla žádnou povědomost o tom, zda a jak jsou v evidenci a posléze katastru nemovitostí evidovány, a poprvé skutečný stav v katastru nemovitostí zjistila až v letech , rok, či , rok, . Oprávněný držitel sice obecně není povinen zkoumat nabývací tituly svých právních předchůdců či obsah katastrální mapy, to však pouze tehdy, jestliže není dán žádný zvláštní důvod pro takový postup. Tímto zvláštním důvodem nepochybně je probíhající dědické řízení, kdy lze v rámci obvyklé opatrnosti účastníka takového řízení, a tedy dědice očekávat, že do soupisu nemovitostí zapíše všechny nemovitosti zůstavitelem v den jeho smrti vlastněné a za tím účelem si opatří výpisy z katastru nemovitostí, neboť bez nich nemusí být schopen všechny tyto nemovitosti řádně označit. Žalobkyně však takto nepostupovala, což nejen nesvědčí o zachování obvyklé míry opatrnosti, ale spíše naopak o tom, že ani nevěděla, že její rodiče sporné nemovitosti vlastnili, a po jejich smrti pokračovala v jejich užívání, což jí umožnil i zcela pasívní přístup žalované, která naopak po celou dobu své vlastnické právo fakticky nevykonávala a držitele v držbě nijak nerušila.

17. Na shora uvedených závěrech nic nemění ani námitky žalobkyně, že v evidenci nemovitostí byly nesrovnalosti a chyby, jak je zjevné i z rozhodnutí , instituce, vydané , datum, , v němž je uvedeno, že žalobkyně (uvedená nesprávným příjmením „, jméno FO, “ namísto správného , jméno FO, ) nabývá i pozemek parcelní číslo , číslo, v katastrálním území , obec, , který však na příslušném listu vlastnictví zapsán nebyl (uvedené pochybení však nemělo žádný vliv na zápis vlastnictví tohoto pozemku v evidenci nemovitostí, neboť v informacích o provedení zápisů do ní tento pozemek uveden není). V dané věci se však nejedná o důsledky případných pochybení státního notářství nacházejících se v jejich rozhodnutích majících snad vliv na zápis práv do tehdejší evidence nemovitostí, ale o to, že sporné pozemky v předmětných rozhodnutích vůbec uvedeny nebyly, a to proto, že nebyly uplatněny žalobkyní či jejím bratrem v dědickém řízení jako součást pozůstalosti, a ani samotné státní notářství nezjistilo z úřední činnosti ani zjistit nemohlo, že by součást pozůstalosti po právních předchůdcích žalobkyně tvořily, neboť jako jejich vlastník byl zapsán stát.

18. Pro úplnost k námitce žalované týkající se procesního pochybení soudu posuzujícího nesprávně žalobní nároky uplatněné formou eventuálního petitu odvolací soud uvádí, že byť žalobkyně formou změny žaloby uplatnila dva nároky formou eventuálního petitu, nejednalo se fakticky o změnu žaloby, ale o uplatnění dalšího samostatného nároku, čímž došlo k tzv. objektivní kumulaci nároků, a uplatnění dalšího nároku bylo třeba považovat za další žalobu neumožňující rozhodovat o připuštění změny žaloby. Soud I. stupně sice nesprávně o připuštění změny žaloby rozhodl, nicméně napadeným rozsudkem rozhodl o dvou samostatných nárocích žalobkyně a vydání nesprávného rozhodnutí o připuštění změny žaloby na správnost rozsudku žádný vliv nemělo.

19. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku I dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a v přísudečném výroku II dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno b/ o. s. ř. změnil tak, že i v této části žalobu zamítl.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení před soud obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V řízení před soudy obou stupňů úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení tvořených před soudem I. stupně paušální náhradou za devět úkonů po , částka, Kč, a to za vyjádření k žalobě z , datum, , čtyřikrát přípravu účasti na jednáních konaných ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a účast zástupkyně žalované u těchto jednání, celkem , částka, Kč (§ 1 odstavec 1, 2, 3 písmeno a/, b/ a c/, § 2 odstavec 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) , a náhradou cestovních výloh vzniklých při použití osobního automobilu značky Škoda Octavia na cestách ze , obec, a zpět. K jednání , datum, sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila 4,40 Kč (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a při ujetí 80 km činí celková náhrada , částka, Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km, ujetých 80 km a ceně automobilového benzinu , částka, Kč/l (§ 4 písmeno a/ vyhlášky č. 589/2020 Sb.) činí , částka, Kč. K jednání , datum, sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila 4,70 Kč (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a při ujetí 80 km činí celková náhrada , částka, Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km, ujetých 80 km a ceně automobilového benzinu , částka, Kč (§ 4 písmeno a/ vyhlášky č. 511/2021 Sb.) činí , částka, Kč. K jednáním , datum, a , datum, sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila , částka, Kč (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a při ujetí 160 km činí celková náhrada , částka, Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km, ujetých 160 km a ceně automobilového benzinu, Anonymizováno, , částka, Kč/l (§ 4 písmeno a/ vyhlášky č. 467/2022 Sb.) činí , částka, Kč. Celkem tak náklady řízení žalované před soudem I. stupně činí částku , částka, Kč (, částka, ). V odvolacím řízení jsou náklady řízení žalované tvořeny paušální náhradou za dva úkony po , částka, Kč, a to za přípravu na jednání konané , datum, a účast na tomto jednání, celkem , částka, Kč (§ 1 odstavec 1, 2, 3 písmeno b/ a c/, § 2 odstavec 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Celkem tak náklady řízení žalované před soudy obou stupňů činí částku , částka, Kč.